51 A 55/2016 - 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) F. R., a b) M. R., oba zastoupeni R. R., obecným zmocněncem, bytem S., Z. Š. 294, Č. B., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2016, čj. KUJCK 123254/2016, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 13. 12. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, (dále též „krajský soud“) se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2016, čj. KUJCK 123254/2016, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu města České Budějovice, stavebního úřadu ze dne 5. 4. 1995 zn. SÚ 1964/95/Be, kterým byla umístěna stavba STL plynovod D90 a D63 v k.p. Srubec na parc. č. 841, 112, 111, 142/2, 992, 141, 1035, 242/3 podle § 92 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. správní řád ve znění pozdějších předpisů jako nepřípustné. (2) Žalobci uvedli, že jsou vlastníky pozemků parc. č. 138/4 v k. ú. a obci Srubec, zapsaného na LV 403 v KN vedeném v k. ú. pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice a byly vlastníky tohoto pozemku i v době, kdy se o umístění stavby plynovodu rozhodovalo. Pozemek sousedí s pozemky, na nichž dle územního rozhodnutí měla být a skutečně je umístěna stavba plynovodu. Proto měly být podle § 34 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb. účastníky územního řízení. Žalovaný jim toto postavení nepřiznal, neboť neshledal splnění podmínky dotčení jejich vlastnických nebo jiných práv. Žalobou napadené rozhodnutí považují žalobci za nezákonné spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí i proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí o odvolání, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu. Nezákonnost spočívá v použití nesprávných právních norem. (3) V další části žaloby za použití citace z rozhodnutí žalovaného žalobci poukázali na nesprávný postup stavebního úřadu při vydání územního rozhodnutí, které bylo vydáno tentýž den jako oznámení o zahájení územního řízení, přičemž územní rozhodnutí bylo vydáno 13 dnů před ústním projednáním věci spojené s místním šetřením. Žalovaný se s těmito skutečnostmi ve svém rozhodnutí o odvolání nevypořádal a své úvahy nezdůvodnil. Není vůbec zřejmé, z jakých důvodů byly učiněny úkony stavebního úřadu v nepřípustném pořadí a vzhledem k tomu, že se touto otázkou žalovaný nezabýval, hodnotí žalobci rozhodnutí žalovaného jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. (4) Žalovaný dle žalobců nezpochybňuje postavení vlastníků sousedních pozemků jako účastníků řízení, neboť připustil poměrně široký okruh těchto účastníků, pokud projevili zájem o připojení k plynovodu po realizaci této stavby. Jednal tudíž s těmito osobami jako s účastníky řízení, pokud projevili svůj zájem o připojení k plynovodu, bez ohledu na to, že posléze se k plynovodu nepřipojili. Neuvedl však, proč takto vymezený okruh účastníků řízení, vlastníků sousedních pozemků, považuje za správný a úplný. Ani se nezabýval otázkou, zda všem účastníkům řízení bylo územní rozhodnutí řádně doručeno a mohlo tudíž nabýt právní moci. Žalovaný dále vysvětlil, že žalobci projevili zájem o připojení teprve dne 25. 5. 1995, tedy až poté, kdy stavební úřad vydal územní rozhodnutí, avšak nevysvětlil, z jakých důvodů se žalobci účastníky řízení nestali, neboť územní rozhodnutí bylo obci Srubec doručeno teprve dne 26. 5. 1995. Z toho důvodu, že se jednalo o shodný den, kdy žalobci projevili zájem o připojení, a tentýž den bylo územní rozhodnutí doručeno obci Srubec, nebylo územní řízení skončeno a nemohlo nabýt právní moci. Nebyl proto důvod, aby žalobcům nebylo ve smyslu § 34 odst. 1 stavebního zákona přiznáno postavení účastníků řízení. (5) Žalovaný nevysvětlil, z jakých důvodů stavební úřad v rámci řízení o umístění stavby plynovodu nezjišťoval dotčení práv vlastníků sousedních pozemků touto stavbou a pominul, že práva vlastníků mohla být v řízení o umístění stavby plynovodu dotčena i ze zcela jiných důvodů (ochranná pásma). Ochranné pásmo plynárenského zařízení, které vzniklo realizací stavby plynovodu, nepochybně zasahuje i na pozemek parc. č. 138/4, a tudíž žalobci tento pozemek mohou užívat pouze s předchozím písemným souhlasem toho, kdo odpovídá za provoz plynárenského zařízení. Žalovaný neodůvodnil, z jakých důvodů žalobcům právo účastníků řízení nepřísluší, přestože jejich pozemek bude zasažen ochranným pásmem plynovodu, a tudíž je omezeno i vlastnické právo. (6) Žalovaný při posuzování odvolání žalobců aplikoval zákon č. 500/2004 Sb. a nikoliv zákon č. 71/1967 Sb., čímž zatížil řízení vadou, která způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že nelze na základě dostupných podkladů zjistit přesné datum nabytí právní moci územního rozhodnutí, avšak vzhledem k tomu, že stavební řízení bylo zahájeno pod čj. SÚ 5163/95/Be dne 26. 7. 1995, lze dovodit, že se tak mohlo stát teprve po nabytí právní moci územního rozhodnutí. Závěr žalovaného vychází z nesprávné aplikace zákona č. 500/2004 Sb. namísto zákona č. 71/1967 Sb., neboť podle jeho § 52 odst. 1 ve spojení s § 54 odst. 2 vyplývá, že územní rozhodnutí, vůči kterému směřovalo odvolání žalobců, nemohlo nabýt právní moci pouze uplynutím času, ale až tehdy, kdy bylo doručeno všem účastníkům řízení. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a nezákonné a je navrhováno jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci současně sdělili, že ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 soudního řádu správního, že souhlasí s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez nařízeného jednání. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. (7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že ohledně skutkového stavu, průběhu řízení a rekonstrukce spisu týkající se územního řízení, odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. (8) Odmítl námitku žalobců, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Zdůraznil, že spis z územního řízení se žalovanému nepodařilo zrekonstruovat kompletně a je patrné, že část tohoto spisu chybí. Ohledně napadeného vadného postupu prvoinstančního řízení s ohledem na absenci některých písemností nelze dovozovat, že jednotlivé úkony v územním řízení následovaly v naprosto nepřípustném pořadí, jak tvrdí žalobci. Naopak je evidentní, že se v datování písemností, kterou se vydává územní rozhodnutí, jedná o zřejmou chybu v písemném vyhotovení rozhodnutí, neboť do záhlaví územního rozhodnutí byl převzat text záhlaví písemnosti oznámení o zahájení územního řízení a pozvánka k místnímu šetření. (9) Žalovaný zdůraznil, že rozhodoval o odvolání žalobců, kdy prvou podmínkou pro jeho věcné projednání je zjištění, že jedná se o odvolání přípustné. Vzhledem k tomu, že žalobci účastníky územního řízení nebyli, žalovaný vyhodnotil jejich odvolání jako nepřípustné a z toho důvodu je zamítl. Z toho vyplývá, že územní rozhodnutí nepodrobil věcnému přezkumu. Na těchto důvodech žalovaný setrval. Citoval ustanovení § 34 odst. 1 stavebního zákona (zák. č. 50/1976 Sb.) a zdůraznil, že musí být kumulativně splněny podmínky tam stanovené. To se v projednávané věci nestalo. Pro vznik účastenství je podstatné, zda dochází k přímému dotčení na vlastnickém právu, což nemusí vždy splněno ani v případě tzv. mezujících pozemků. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. V konkrétní věci se jednalo o umístění liniové stavby, technické infrastruktury, uličního řadu středotlakého plynovodu s vnitřním průměrem potrubí 90 mm a 63 mm (D 90 D 63) podle výkresu situace č. 1 z ledna 1995 umisťovaného ve vzdálenosti evidentně větší než 1 m od zakreslené hranice pozemku žalobců. Pozemek žalobců ani neměl být zasažen ochranným pásmem stanoveným v § 26 odst. 4 písm. d) zákona 222/1994 Sb. V územním řízení se projednává záměr stavby a není předmětem tohoto řízení, zda skutečným provedením stavby k zásahu ochranným pásmem došlo či nikoli. (10) S ohledem na konkrétní okolnosti spočívající v povaze umisťované stavby a na neexistenci možných praktických dopadů na okolí a vlastnických práv žalobců žalobci materiálně účastníky územního řízení nebyli. Odvolací řízení není stiženo vytýkanou vadou. Žalovaný správně postupoval podle správního řádu z roku 2004, ostatně postup žalovaného v případě nepřípustného nebo opožděného odvolání podle § 60 správ. řádu z roku 1967 a § 92 správ. řádu z roku 2004 je obdobný. Pro závěr o nepřípustnosti odvolání žalobců nemá význam, jaké jiné osoby stavební úřad zahrnul do okruhu účastníků řízení a jaké procesní úkony vůči nim stavební úřad činil. Žalovaný vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s. (11) Žalobci zaslali soudu repliku k vyjádření žalovaného. Poukázali na to, že jestliže se nepodařilo zrekonstruovat příslušný správní spis, nemůže to být k tíži žalobců. Povinnost vést správní spis po celou zákonem stanovenou dobu patří mezi základní povinnosti správních orgánů a vyplývá to ze základních zásad činnosti těchto orgánů. Jestliže žalovaný potvrdil, že se mu nepodařilo řádně zrekonstruovat spisový materiál, je zřejmé, že při rozhodování o odvolání žalobců nemohl postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb. především vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Vysvětlení žalovaného vnímají jako účelové tvrzení, kterým se snaží vyjasnit zjevný prostor v odůvodnění napadeného rozhodnutí (spočívající v tom, že ve stejný den, kdy bylo oznámeno zahájení územního řízení, bylo vydáno územní rozhodnutí a územní rozhodnutí bylo vydáno 13 dnů předtím, než ve věci proběhlo místní šetření). To způsobuje nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí. Jako účelové žalobci označili tvrzení žalovaného, že pozemek žalobců vůbec neměl být stavbou plynovodu dotčen. To nevyplývá ze spisového materiálu a naopak je zřejmý pravý opak. Jako nepatřičnou hodnotí žalobci argumentaci žalovaného, kterou obhajuje správnost a zákonnost postupu při vydání napadeného rozhodnutí. Žalobci proto setrvali na svém návrhu, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Obsah správního spisu. (12) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, pro věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. (13) Žalovaný správní orgán k věci sdělil, že se v archivu stavebního úřadu nepodařilo nalézt spisovou dokumentaci, a tudíž se pokusil zrekonstruovat spis pro územní řízení. Pro posouzení dané věci je podstatné, že současným vlastníkem předmětné stavby je společnost E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice (dále jen společnost E.ON Distribuce a.s.), původním vlastníkem byla obec Srubec, z jejíhož archivu si žalovaný správní orgán dochované podklady vyžádal. (14) Na obci Srubec jsou uložena písemná oznámení podaná do dne 10. 2. 1995 o zájmu o napojení na umísťovaný plynovod a tyto osoby stavební úřad zařadil do okruhu účastníků územního řízení včetně vlastníků pozemků, na kterých se měla navrhovaná stavba umístit. Žalobci podali žádost o připojení k předmětné stavbě plynovodu dne 26. 5. 1995 včetně dokladů o vlastnictví pozemku parc. č. 138/4 v k. ú. Srubec. (15) Návrh na umístění stavby plynovodu D 90 a D 63 v k. ú. Srubec byl podán dne 20. 3. 1995. K žádosti byla přiložena výkresová dokumentace stavby, seznam pozemků dotčených stavbou včetně jejich vlastníků, doklady o jednání se zájemci o napojení na předmětnou stavbu plynovodu plynovodní přípojkou, vyjádření vlastníků a správců sítí a vyjádření stanoviska dotčených orgánů státní správy. Řízení bylo zahájeno dne 5. 4. 1995 oznámením stavebního úřadu a zároveň bylo svoláno ústní projednání žádosti spojené s místním šetřením na den 18. 4. 1995. Územní rozhodnutí nese datum 5. 4. 1995 pod čj. SÚ 1964/95/Be. Řádný opravný prostředek proti územnímu rozhodnutí využit nebyl. Odvolání bylo podáno žalobci dne 5. 4. 2016. V odvolání mimo jiné uvedli, že se o existenci územního rozhodnutí dozvěděli poté, co jim bylo dne 2. 2. 2016 doručeno stavební povolení. V textu stavebního povolení je územní rozhodnutí zmíněno. (16) Ve spise je založena žaloba žalobců na odstranění neoprávněné stavby plynárenského zařízení, kterou podali proti žalované společnosti E.ON Distribuce a.s., se sídlem České Budějovice, u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 17. 2. 2015. Věc byla vedena pod čj. 15 C 56/2015. V obsahu žaloby je uvedeno, že žalobci v průběhu roku 2014 zjistili, že na pozemku v jejich vlastnictví je umístěna stavba inženýrské sítě, konkrétně plynárenské zařízení STL plynovod vlastněné a provozované žalovanou. Uvedli, že k umístění plynárenského zařízení na pozemek žalobců došlo bez jejich vědomí a souhlasu. Žalobci k tomu odkázali na stavební povolení vydané právnímu předchůdci žalované pod sp. zn. SÚ 5163/95/Be ze dne 30. 8. 1995 a kolaudační rozhodnutí rovněž vydané právnímu předchůdci žalované pod sp. zn. SÚ 8359/95/Be ze dne 15. 12. 1995. (17) Dne 15. 7. 2016 byl Krajským úřadem Jihočeského kraje, odborem regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic sepsán protokol o ústním jednání, kterého se zúčastnili zástupci společnosti E.ON ČR České Budějovice z důvodu nahlédnutí do spisu, neboť prvostupňový orgán (Magistrát města České Budějovice), stavební úřad sdělil, že se mu spisovou dokumentaci v archivu ani jinde nepodařilo nalézt. Současně byli informováni o odvolání, které proti územnímu rozhodnutí podali žalobci. V odvolání žalobci uvedli, že s nimi stavební úřad nejednal jako s účastníky řízení. K tomu zástupci žalobce E.ON ČR s.r.o. sdělili, že žalobci zmínili existenci stavebního povolení, ve kterém je argumentováno územním rozhodnutím ve svém podnětu již dne 8. 2. 2015. Z toho podle jejich názoru vyplývá, že nejpozději k tomuto datu se s existencí územního rozhodnutí i předmětem řízení seznámili. Z toho důvodu je dle jejich názoru ve smyslu § 84 odst. 1 správního řádu podané odvolání opožděné. (18) Žalovaný správní orgán sepsal další protokol z ústního jednání dne 16. 9. 2016 o úkonu zmocněnce žalobců, který si vyžádal nahlédnutí do spisové dokumentace a vyžádal kopii napadeného územního rozhodnutí. Žalobci podali dne 18. 9. 2016 doplněk svého odvolání. V tomto doplňku uvedli, že při posuzování jejich odvolání je potřeba postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb., a trvali na názoru, který uvedli v odvolání, které podali dne 5. 4. 2016, že byli účastníky územního řízení. Správní orgán jim postavení účastníků řízení nepřiznal a s nimi nejednal, a tudíž zatížil řízení vadou, která způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Územní rozhodnutí je dle názoru žalobců nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť bylo rozhodnuto o umístění stavby, avšak z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé na základě jakých zjištění. Současně poukázali ve svém odvolání na to, že správní orgán nejednal jako s účastníky řízení o umístění stavby i s dalšími vlastníky pozemků parc. č. 111/1, 138/2, 126, 215/2 a 114/11 vše v k. ú. a obci Srubec. Proto je územní rozhodnutí nezákonné a navrhl i jeho zrušení a zastavení řízení. (19) O odvolání žalobců proti rozhodnutí Úřadu Města České Budějovice ze dne 5. 4. 1995 zn. SÚ 1964/95/B, kterým byla umístěna stavba nazvaná STL Plynovod D 90 a D 63 v k. ú. Srubec na parc. č. 841, 112, 111, 142/2, 992, 141, 1035, 242/3 rozhodl žalovaný správní orgán dne 7. 10. 2016 pod čj. KUJCK 123254/2016 tak, že je podle § 92 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů jako nepřípustné zamítl. Žalovaný správní orgán popsal postup správních orgánů, které vyústily ve vydání územního rozhodnutí o umístění stavby plynovodu, a dále popsal svůj postup za účelem rekonstrukce správního spisu, který se v dané věci nedochoval. Zdůraznil, že bylo v odvolacím řízení nezbytné zkoumat, zda odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobci nebyli účastníky územního řízení, a tudíž nemohli ve věci podat odvolání. Z toho důvodu bylo bezpředmětné zabývat se odvolacími námitkami, nicméně pro úplnost na ně odvolací orgán ve stručnosti reagoval. IV. Právní názor soudu (20) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.). (21) Žaloba důvodná nebyla. (22) Podle ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu, opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. (23) Soud zdůrazňuje, že je-li předmětem přezkumu správní rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle citovaného ustanovení pro nepřípustnost, případně opožděnost, přezkoumává soud pouze dodržení zákonných podmínek pro takový postup. Žalobci se považovali za opomenuté účastníky řízení a tvrdili, že o existenci územního rozhodnutí nevěděli. Územní rozhodnutí jim nebylo doručeno, a tudíž si proti němu nemohli podat řádný opravný prostředek. Z dochovaného zbytku správního spisu vyplývá, že v roce 1995 obec Srubec vydala občanům obce Srubec oznámení o tom, že se v obci plánuje plynovod a oznámení bylo doručováno občanům obce v pásmu plánovaného plynovodu, o čemž svědčí text oznámení, v němž je uvedeno, že v případě zájmu občanů, kteří mají nemovitost v pásmu plánovaného plynovodu, mají v termínu do 10. 2. 1995 úřadu sdělit svůj zájem, jinak nebude obec s připojením takové nemovitosti, jejichž vlastník se nepřihlásí, počítat. Žalobci se v tomto termínu nepřihlásili. Nejsou proto uvedeni ve jmenném seznamu účastníků územního řízení. Teprve dne 26. 5. 1995 byl doručen obecnímu úřadu Srubec pod č. 294/95 přípis M. R. datovaný 24. 5. 1995, v němž je uvedeno, že zasílá snímek katastrální mapy, kopii kupní smlouvy a sděluje, že má zájem o zřízení přípojky plynu. Jednalo se až o reakci na další výzvu obecního úřadu Srubec vydanou v návaznosti na stavební řízení. (24) Z těchto nezpochybnitelných faktů vyplývá, že územní rozhodnutí bylo vydáno dne 5. 4. 1995 a žalobci nebyli v tomto řízení uvedeni jako účastníci tohoto řízení. Reagovali teprve na oznámení učiněné obcí Srubec, ovšem až po marném uplynutí stanoveného termínu do 10. 2. 1995 ke sdělení individuálního zájmu o vybudování přípojky plynu. Pozemek žalobců bez případného zřízení této přípojky umístěním stavby plynovodu dotčen nebyl. Přihlášku ke zřízení plynovodní přípojky podali teprve dne 24. respektive 26. 5. 1995. Z toho je zcela zřejmé, že o existenci umístěné stavby plynovodu věděli, neboť reagovali na další výzvu tehdejšího stavebníka obce Srubec a požádali o zřízení plynovodní přípojky k pozemku v jejich vlastnictví. To je podstatné pro posouzení dané věci. (25) Žalovaný správní orgán na str. 4 žalobou napadeného rozhodnutí vysvětlil, že předpoklad být účastníkem územního řízení má dvě podmínky. První z nich je existence vlastnického nebo jiného práva jako podmínky základní a druhou podmínkou je možnost přímého dotčení zmíněných práv. Právě splnění druhé podmínky, kterou bylo projevení zájmu o napojení z plynovodu, žalobci v době vedení územního řízení nesplňovali. Žalovaný správně poznamenal, že domáhat se účastenství v řízení je třeba v době, kdy je takové řízení vedeno. Žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že proti rozhodnutí nebyl uplatněn řádný opravný prostředek, je třeba na rozhodnutí nahlížet jako na pravomocné a z toho důvodu podle § 179 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní úřad, postupoval dále podle tohoto zákona. (26) K tomu soud uvádí, že žalovaný správně hodnotil splnění podmínek stanovených v § 34 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., ve znění platném v době vydání územního rozhodnutí pro tvrzené účastenství žalobců v územním řízení. Podle § 34 odst. 1 citovaného zákona je účastníkem územního řízení o umístění stavby navrhovatele a dále osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Žalovaný správně uzavřel, že postavení účastníků řízení žalobcům nesvědčilo. Žalobci ani konkrétně dotčení na svých právech nespecifikovali. (27) Pokud žalobci správnímu orgánu vytýkali, že nerozhodl o přiznání postavení účastníků řízení vůči žalobcům, pak pro takové rozhodování nebyl vytvořen prostor. Požadovat vydání rozhodnutí o přiznání postavení účastníka územního řízení, které bylo před 22 lety skončeno vydáním meritorního rozhodnutí a jeho oznámením, nemá oporu v právní normě. Takové rozhodnutí nabylo jeho oznámením platnosti a správní orgán je jím vázán. Žalovaný posoudil v kontextu zjištění, že proti územnímu rozhodnutí nebyl podán řádný opravný prostředek, že nabylo právní moci. O tom svědčí i fakt u tzv. řetězících se aktů, že teprve na pravomocné územní rozhodnutí může navázat vydání stavebního povolení a teprve po dokončení stavby její kolaudace. To v dané věci nastalo. (28) Jinak řečeno, žalovaný v souzeném případě nerozhodoval o přiznání postavení účastníků řízení žalobcům. Pouze hodnotil, zda jim takové postavení svědčilo, a to s ohledem na posouzení otázky, zda mohli či nemohli proti němu podat odvolání. Žalovaný s ohledem na výše citovanou právní úpravu a zjištění, která vyplynula z dochovaných písemností, správně uzavřel, že jim takové postavení v územním řízení nesvědčilo. To má zásadní význam pro závěr o nepřípustnosti jimi podaného odvolání. Tento závěr soud považuje za správný a přezkoumatelný. (29) Soud hodnotí závěr žalovaného ohledně posouzení, že žalobci nebyli materiálně účastníky územního řízení za správný. Jestliže žalovaný odvolání žalobců zamítl jako nepřípustné, nemohl se dále věcně zabývat jeho obsahem. Nemohl přezkoumávat napadené rozhodnutí postupem podle § 89 odst. 2 z hlediska jeho obsahu ani řízení, které předcházelo jeho vydání. Odvolání bylo proto správně zamítnuto z formálních důvodů. Stejně tak soud na základě žaloby v případě přezkumu rozhodnutí o odvolání, které bylo zamítnuto pro nepřípustnost se zabývá žalobními body, které zpochybňují tento závěr (neboli jak je uvedeno v bodě 23 tohoto rozsudku pouze dodržení zákonných podmínek pro tento postup) a nikoliv žalobní body mířící proti samotnému meritornímu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno nepřípustné odvolání. Zároveň byl správný postup žalovaného, pokud se zabýval předpoklady pro přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci přezkumného řízení (§ 94 a násl. zák. č. 500/2004 Sb.), pro obnovu řízení (§ 100 zák. č. 500/2004 Sb.), nebo pro vydání nového rozhodnutí ve věci (§101 zák. č. 501/2004 Sb.). (30) Soud proto nesdílí námitku žalobců, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobci setrvale v odvolání i v žalobě tvrdili, že byli opomenutými účastníky řízení podle zák. č. 71/1967 Sb., neboť řízení probíhalo ještě za platnosti tohoto procesního předpisu. Soudu je znám právní názor rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který vyjádřil v rozsudku ze dne 17. 2. 2009 čj. 2As 25/2007. „ Z práva nelze dovodit, že účinky rozhodnutí vydaného veřejnou mocí (a tedy vznik subjektivních práv a povinností) mohou jen pouhým během času nastat vůči tomu, kdo v rozporu se zákonem nemohl vykonávat práva účastníka řízení, v němž takové rozhodnutí bylo vydáno, neznal obsah rozhodnutí, nemohl se procesu účastnit a nemohl se proti jeho vydání bránit prostředky, které mu procesní předpis umožňuje. Nelze dovodit ani to, že nesprávné vyznačení právní moci na rozhodnutí za situace, kdy některému účastníkovi rozhodnutí nebylo oznámeno, může mít pro takového účastníka fatální důsledky jen proto, že od nesprávného vyznačení právní moci uběhla dlouhá doba a naopak: nelze na újmu ostatních účastníků řízení zvrátit právní moc rozhodnutí jen proto, že některému (opomenutému) účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně oznámeno (doručeno), jestliže při tom takový účastník obsah rozhodnutí znal buď fakticky (například pošta vydala zásilku s rozhodnutím nesprávně sousedovi, rozhodnutí nebylo doručeno do vlastních rukou), nebo proto, že si takovou vědomost zjednal z jiného zdroje (např. od jiného účastníka řízení, který mu předal kopie rozhodnutí, s rozhodnutím se seznámil v jiné věci, nahlížením do spisu v pozdějším době atd.). V takovém případě nastává fikce oznámení, a od ní se odvíjí běh lhůt stejně tak, jako by došlo k oznámení řádnému. K tomu je však zapotřebí, aby toto faktické oznámení mělo pro opomenutého účastníka řízení zásadně stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné; je přirozeně zapotřebí – neboť tu chybí obvyklý průkaz doručení (doručenka)- ustanovit okamžik faktického oznámení co nejspolehlivěji; v praxi tak zřejmé tak, že bude určen nejpozdější den, ve kterém opomenutý účastník nabyl potřebné vědomosti; pochybnost tu prospívá tomu, kdo byl opomenut“. (31) V dané věci žalovaný dospěl k závěru, že žalobcům postavení účastníků řízení nesvědčilo. Ale i pro případ opomenutých účastníku řízení z výše citovaného právního názoru Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že je třeba klást důraz na skutečnost, zda případně opomenutý účastník řízení seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaného rozhodnutí, což znamená, že bylo vydáno kdy a kým a zda mu takové rozhodnutí zasahuje do práv a měl účinnou možnost se proti němu bránit opravnými prostředky. Tyto skutečnosti mají význam pro posouzení, zda za jistých, Nejvyšším správním soudem v citovaném rozsudku rozšířeného senátu striktně definovaných předpokladů, lze považovat vydané správní rozhodnutí za pravomocné, přestože nebylo řádně oznámeno některému z účastníků řízení. Správní orgány se otázkou nabytí právní moci územního rozhodnutí zabývaly, byť výslovně neanalyzovaly splnění předpokladů pro vyslovení tohoto závěru. Soud k tomu podotýká, že zastává shodný názor o tom, že nelze na újmu ostatních účastníků řízení zvrátit právní moc rozhodnutí jenom proto, že by opomenutému účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně doručeno za situace, že takový účastník obsah rozhodnutí buď fakticky znal, nebo se o této skutečnosti dozvěděl z jiného zdroje. Z dochovaných písemností založených ve spise je zřejmé, že žalobci se proti rozhodnutí o umístění stavby plynovodu nebránili, naopak dne 26. 5. 1995 obci Srubec doručili svůj souhlas s tím, aby byl pozemek v jejich vlastnictví připojen na plynovod. K tomu předložili doklad o vlastnictví pozemku i geometrický plán. Z těchto úkonů učiněných v roce 1995 samotnými žalobci nelze mít pochybnosti o tom, že neměli výhrady proti umístění stavby plynovodu a dokonce požadovali zřízení přípojky na plynovod. Současně je zapotřebí poukázat na další nezpochybnitelný fakt, že se proti existenci přípojky plynu na jejich pozemku bránili podáním žaloby v roce 2015 u Okresního soudu v Českých Budějovicích, kde argumentovali stavebním povolením, v němž bylo výslovně zmiňováno územní rozhodnutí na umístění stavby plynovodu, na základě kterého bylo stavební povolení vydáno. Taktéž ve svém odvolání uvedli, že toto stavební povolení si nechali doručit a měli k dispozici dne 2. 2. 2016, kdy jim bylo toto stavební povolení stavebním úřadem zasláno. (32) Soud se proto zabýval ve smyslu § 84 odst. 1 správního řádu otázkou postavení, případně opomenutých účastníků řízení, kterým nebylo rozhodnutí správního orgánu oznámeno, přičemž takovými účastníky mohou být nepochybně i ti, které správní orgán vůbec nepovažoval za účastníky řízení. Je tomu tak proto, že účastenství je z hlediska postavení opomenutých účastníků nutno chápat materiálně nikoliv formálně. Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 8 As 111/2012, kde uvedl, že „ustanovení § 84 správního řádu řeší v zájmu ochrany práv opomenutých účastníků i případy, kdy správní orgán pominul účastenství osob, kterým podle platné právní úpravy svědčilo účastenství ve správním řízení. Tato ochrana práv opomenutých účastníků řízení však nemůže být absolutní, neboť nelze pominout zásadu ochrany právní jistoty a dobré víry hlavních účastníků správního řízení. Proto je v § 84 správního řádu upravena lhůta, ve které může opomenutý účastník dodatečně podat řádný opravný prostředek proti neoznámenému rozhodnutí správního orgánu. Tato lhůta činí 30 dnů ode dne, kdy se opomenutý účastník dozvěděl o vydání rozhodnutí a o řešení otázky, jež byla předmětem rozhodnutí. Současně je však třeba podat opravný prostředek do jednoho roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil“. (33) Přesné datum právní moci územního rozhodnutí se nepodařilo správním orgánům i přes jejich snahu v rámci rekonstrukce správního spisu zcela přesně zjistit. Žalovaný správní orgán postavil najisto, že územní rozhodnutí muselo nabýt právní moci před podáním žádosti o vydání stavebního povolení. Z dobových dokladů je zřejmé, že sami žalobci proti záměru umístit plynovod, nemohli mít námitky, neboť výslovně požádali o zřízení plynovodní přípojky k pozemku v jejich vlastnictví. I další tvrzení o tom, že jim existence územního rozhodnutí na umístění stavby nebyla známa, vyvrací další zjištěná fakta, a to že se bránili v roce 2015 podáním žaloby na odstranění plynovodní přípojky u okresního soudu s argumentací, že plynovodní přípojka byla zřízena na základě stavebního povolení, ve kterém je zmiňována existence vydaného konkrétního územního rozhodnutí. Taktéž je třeba vzít v úvahu poslední datum, které sami žalobci uvedli ve svém odvolání, že jim bylo zmiňované stavební povolení doručeno dne 2. 2. 2016 a že se v tomto stavebním povolení dozvěděli o existenci územního rozhodnutí. Porovnáním všech těchto faktů je zřejmé, že argumentace žalobců uvedená v odvolání i v žalobě se jeví jako účelová, neboť popírá skutečnost, že stavební povolení měli žalobci k dispozici již v roce 2015. Lze proto uzavřít, že žalobcům musel být znám obsah územního rozhodnutí již v roce 1995 a prokazatelně v roce 2015 a nejpozději pak dne 2. 2. 2016. Odvolání proti územnímu rozhodnutí vydanému dne 5. 4. 1995 však podali teprve dne 5. 4. 2016. Z toho důvodu lze učinit další závěr, že nedodrželi lhůtu stanovenou v § 84 správního řádu pro podání řádného opravného prostředku proti neoznámenému rozhodnutí, když tato lhůta pro opomenutého účastníka řízení činí 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, která byla předmětem řízení, tento účastník dozvěděl. Současně nebyla dodržena ani objektivní lhůta jednoho roku ode dne, kdy rozhodnutí bylo oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil. Z toho důvodu lze uzavřít, že žalovaný správní orgán správně zamítl odvolání s odkazem na ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu. Žalobci podané odvolání lze hodnotit jako odvolání nepřípustné a současně jako opožděné. (34) Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že na základě faktů vyplývajících ze správního spisu a údajů, které uvedli sami žalobci ve svém odvolání, nelze mít pochybnosti o tom, že měli po dobu 22 let prokazatelně vědomost o existenci územního rozhodnutí o umístění plynovodu a o skutečně vybudovaném plynovodu, a přesto na obranu svých práv nic nečinili. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobci o územním rozhodnutí museli mít povědomost, pokud následně požádali o zřízení přípojky plynu, a proto se proti němu ani logicky řádnými opravnými prostředky nebránili. Nelze tudíž přijmout současnou argumentaci žalobců, že o existenci rozhodnutí, kterým měla být umístěna stavba plynovodu, vůbec nevěděli, když sami podali návrh na zřízení přípojky plynovodního vedení na pozemek ve svém vlastnictví. Žalobcům nemůže přispět ani tvrzení, že žádost o zřízení přípojky plynu podali v den, kdy územní rozhodnutí bylo doručeno žadateli o vydání územního rozhodnutí, obci Srubec. Toto jejich tvrzení nemůže zvrátit závěr žalovaného, že jim v územním řízení postavení účastníků řízení nesvědčilo, ale lze je využít pro případný závěr o fikci oznámení rozhodnutí u žalobců, z čehož následně vyplývá, že nemůže dojít ke zvrácení právní moci územního rozhodnutí za předpokladu, že žalobci obsah rozhodnutí znali (pokud by nevěděli, že plynovod byl umístěn a lze se přihlásit k připojení k němu, takovou přihlášku by nepodali) a stalo se tak v době, kdy ostatní účastníci nemohli vycházet z toho, že rozhodnutí nabylo právní moci (v den podání přihlášky, bylo územní rozhodnutí doručeno obci Srubec). (35) Vzhledem k tomu, že soud přezkoumával na základě žaloby rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců jako nepřípustné, nemohl se zabývat dalšími námitkami, kterými žalobci vytýkaly vady územnímu rozhodnutí, a to pro skutečnost, že žalovaný věcný přezkum tohoto rozhodnutí tak, jak stanoví zákon v § 92 odst. 1 správního řádu, neprovedl, a to ani za situace, že se orbitr dictum k některým souvislostem nad rámec zákona vyjádřil. Stejně tak platí k žalobním námitkám, kterými žalobci poukazovali na porušení práv dalších vlastníků sousedních pozemků, jakož i výhradám žalobců, že jejich pozemek je zatížen ochranným pásmem plynárenského zařízení. (36) Pro úplnost soud poznamenává, že podle § 94 odst. 5 stavebního zákona platí, že dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává. To jinými slovy znamená, že žalobci zvolená taktika, kterou se dožadují zrušení územního rozhodnutí, by v dané věci jejich záměru nikterak nepřispěla, ostatně žalobci ve svém odvolání netvrdí, v jakém směru byli vydáním rozhodnutí zkráceni na svých právech, v podstatě poukazují na procesní pochybení správních orgánů a dovolávají se zkrácení na právech dalších vlastníků pozemků nacházejících se v jejich sousedství, což je argumentace ve prospěch žalobců nevyužitelná. Proto zrušení územního rozhodnutí za situace, že je již 22 let stavba plynovodu zkolaudována a funkční, by pro žalobce neměla ani faktický význam. (37) Soud proto uzavřel, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje za prokázané, že žaloba důvodná nebyla a správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud odvolání žalobce zamítli podle § 92 odst. 1 správního řádu, byť s odkazem pouze na nepřípustnost odvolání žalobců. V. Závěr, náklady řízení. (38) V dané věci soud proto uzavřel, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (39) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle kterého, nestanoví-li zákon jinak, má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci se jednalo o procesně úspěšného žalovaného, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení