51 A 6/2019 - 92

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petr Šuránka a Mgr. Jana Čížka v právní věci navrhovatelů: a) V. S. bytem X b) J. A. B. bytem X oba zastoupeni advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti odpůrci: město Hořovice sídlem Palackého náměstí 2, 268 01 Hořovice zastoupené advokátem Mgr. Davidem Navrátilem sídlem Hluboká 1335/55, 326 00 Plzeň – Východní předměstí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu města Hořovice, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 31. 1. 2018, č. j. 1/2018, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – územní plán Hořovice – vydané usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 31. 1. 2018, č. 1/2018, se dnem právní moci tohoto rozsudku zrušuje - v textové části výroku v kapitole 11., podkapitole územní studie US5 v části stanovující požadavky na obsah územní studie v rozsahu textu „min. 50% plochy lokality (vč. plochy zastavěných pozemků) bude respektovat požadavek na výrazně velké parcely o min. výměře 3000 m2“ - v textové a grafické části výroku vymezující lokální biokoridor LBK X – X K. – D. na pozemku parc. č. X v k. ú. a obci x.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se navrhovatelé domáhají zrušení opatření obecné povahy – územního plánu Hořovice vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce č. 1/2018 ze dne 31. 1. 2018, jímž bylo současně rozhodnuto o námitkách ve smyslu § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, jak je uvedeno v odůvodnění opatření obecné povahy. Navrhovatelé požadují, aby soud napadené opatření obecné povahy zrušil: - ve výroku textové části opatření obecné povahy v části: „Nedílnou součástí všech územních studií budou návrhy dohod o parcelaci, které budou obsahovat zejména návrh majetkoprávního vypořádání (rozdělení nákladů a prospěchů spojených s realizací záměru).“ - ve výroku textové části opatření obecné povahy v části stanovující podmínku zpracování územní studie US5 jako podmínku využití plochy Z.HO.3 a - v grafické a textové části opatření obecné povahy vymezující lokální biokoridor a plochu ZP-N na pozemcích parc. č. X, X, X a X, k. ú. x.

2. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že opatření obecné povahy nezákonným způsobem zasahuje do jejich vlastnického práva, když využití jejich pozemků podmiňuje zpracováním územní studie, u níž je stanovena excesivně dlouhá doba pro její zaevidování a zadání územní studie obsahuje nezákonné podmínky vedoucí k nepřiměřenému zásahu do jejich vlastnického práva. Navrhovatel a) se dále domáhá zrušení nedůvodného vymezení plochy ZP-N a s tím souvisejícího biokoridoru na jeho pozemcích. Ve vztahu k této ploše namítá nedostatečné a věcně nesprávné vypořádání svých námitek, o nichž bylo rozhodnuto na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Aktivní legitimace navrhovatelů 3. Navrhovatel a) je dle navrhovatelů výlučným vlastníkem pozemků parc. č. X, X, X, X, X, X, X, X a X až X, nacházejících se v k. ú. x, zapsaných na LV č. X u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun. Navrhovatel b) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. X nacházejícího se v tomtéž k. ú. a zapsaného na LV č. X u téhož katastrálního úřadu. Všechny pozemky jsou součástí území vymezeného v územním plánu jako plocha Z.HO.3, která je z převážné části vymezena jako plocha individuální rekreace RI, jak vyplývá i z přiloženého srovnání katastrální mapy a hlavního výkresu územního plánu. [obrázek anonymizován]

4. Na pozemky navrhovatele a) zasahuje také plocha zeleně přírodního charakteru ZP. Před nabytím účinnosti opatření obecné povahy bylo území města Hořovice regulováno Územním plánem Města Hořovice z roku 1999, ve znění pozdějších změn (dále jen „předchozí územní plán“). Podle výkresu změny č. 4 předchozího územního plánu byly předmětné pozemky součástí plochy 34 – ZZK, tedy jako zahrádkářská kolonie, chaty na ZPF.

5. Dle textové části změny č. 1 předchozího územního plánu bylo stanoveno následující využití plochy 34.ZKK: „Nové funkční využití: ZPF – zahrady; stavby pouze do 16 m2, max. výšky 4,5 m, jednopodlažní, Komunikace: stávající silniční komunikace, v rámci plochy bude třeba vymezit účelové komunikace k jednotlivým zahrádkám.“ Podle těchto regulativů mohli tedy navrhovatelé využít své pozemky k výstavbě rekreačních objektů o výše uvedených parametrech. Nový územní plán sice převzal předchozí využití pozemků pro rekreaci (plochy RI – rekreace individuální), avšak současně pro tuto plochu stanovil požadavek zpracování územní studie US5, která má obsahovat celou řadu omezujících podmínek, jež nově výrazně zasahují do práv navrhovatelů. V případě navrhovatele a) došlo navíc k posunutí biokoridoru a tím i plochy zeleně ZP na jeho pozemky, čímž rovněž došlo k zásahu do jeho práv. V důsledku nového územního plánu tedy došlo k faktické nemožnosti jakéhokoliv využití této části pozemků pro jakoukoliv stavební činnost. Navrhovatelé jsou proto přesvědčeni, že ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu existuje vztah mezi jejich právní sférou a územím, které je územním plánem regulováno, a že územní plán v napadené části představuje nezákonný zásah do jejich veřejných subjektivních práv, především do práva na ochranu vlastnictví a práva na legitimní očekávání výkonu veřejné moci v souladu se zásadami dobré správy. Navrhovatel a) také namítá porušení svých procesních práv v důsledku vadného vypořádání námitek. Navrhovatelé tak splňují podmínky aktivní legitimace k podání návrhu. Důvody návrhu Nezákonné stanovení podmínky zpracování územní studie 6. Pozemky navrhovatelů jsou nově vymezeny jako součást plochy Z.HO.3, která má stanovené funkční využití RI a v menším rozsahu také ZS, PV a ZP. Na str. 8 výroku textové části územního plánu jsou uvedeny podmínky pro využití této plochy: „výrazně rozvolněná urbanistická struktura; výrazně velké parcely; minimální podíl zeleně 40%; souvislá plocha zeleně na východní straně; prostor pro umístění herních prvků a řešení v ploše PV.“, stanovena je také podmínka zpracování územní studie US5, jež je konkretizována na str. 60 výroku textové části, v níž se uvádí: „Územní studie US5 Podmínka prověření změn ve využití ploch územní studií US5 je stanovena pro zastavitelnou plochu Z.HO.3 s funkčním využitím RI-N, PV-N, ZS-N, ZP-N (rekreace individuální, veřejné prostranství, soukromá zeleň, zeleň přírodního charakteru) a pro přilehlé stávající plochy Dsú-S (účelová komunikace). Územní studie pro tyto plochy bude pořízena, schválena a data o ní budou vložena do evidence územně plánovací činnosti do 7 let od vydání územního plánu. Územní studie prověří zejména tyto požadavky: - min. 50% plochy lokality (vč. plochy zastavěných pozemků) bude respektovat požadavek na výrazně velké parcely o min. výměře 3000 m2 - na plochách veřejného prostranství zajistit dostatečný podíl pobytových prostorů pro příměstskou rekreaci obyvatel (hřiště, vodní prvky, mobiliář) - umístění plochy veř. prostranství PV-N je možné řešit alternativně jinde, pakli-že se prověří vhodnější podmínky umístění - respektovat ochranné pásmo lesa a ÚSES - v pásu zeleně podél silnice III/1148 vymezit plochy pro chodník - nutnost respektovat již vydaná povolení.“ 7. Na str. 58 v části 11. Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování v území podmíněno zpracováním územní studie (stanovení podmínek pro její pořízení a přiměřené lhůty pro její pořízení a vložení dat o této studii do evidence územně plánovací činnosti) se dále uvádí: „Nedílnou součástí všech územních studií budou návrhy dohod o parcelaci, které budou obsahovat zejména návrh majetkoprávního vypořádání (rozdělení nákladů a prospěchů spojených s realizací záměru). Územní studie budou podklady pro rozhodování v území.“ 8. Podle navrhovatelů je takto stanovená podmínka zpracování územní studie nezákonná a nepřiměřeným způsobem zasahuje do jejich práv, a to z důvodu nepřiměřeně dlouhé doby pro zpracování územní studie, která byla stanovena až na 7 let. S odkazem na § 43 odst. 2 stavebního zákona navrhovatelé dovozují, že podmíněné využití určitého území zpracováním územní studie je nástrojem, který má za následek, že do doby, než bude územní studie zpracována a zaevidována, bude dotčené území v podstatě „zablokováno“ a nebudou v něm moci být umísťovány žádné nové stavby. Právě z tohoto důvodu stavební zákon stanovuje, že v územním plánu musí být současně stanovena i přiměřená lhůta ke zpracování územní studie, aby omezení vlastnického práva trvalo pouze nezbytnou dobu. Otázkou, jak dlouhá může být lhůta pro zpracování územní studie, se zabývaly správní soudy i Ústavní soud a shodně dospěly k závěru, že tato lhůta by neměla přesahovat 4 roky. V tomto ohledu navrhovatelé odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 655/17, a jemu předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 152/2015 - 103, v němž Nejvyšší správní soud vyšel především z toho, že: „bezprostřední dopady územního opatření o stavební uzávěře a podmínky zpracování územní studie pro rozhodování o změnách v území podle § 43 odst. 2 stavebního zákona jsou v zásadě obdobné, jelikož jak stavební uzávěra, tak podmínka pořízení územní studie totiž po určitou dobu blokují stavební využití daného území z důvodů souvisejících s územním plánováním. Jedná se tedy o omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny, proto musí délka lhůty pro zpracování územní studie respektovat ústavní limity zásahů do tohoto práva – zásahy do vlastnického práva totiž musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny na základě zákona, z ústavně legitimních důvodů, jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů, vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle.“ Soudy dále vyšly ze skutečnosti, že i novela stavebního zákona č. 350/2012 Sb. počítala s tím, že pokud podle předchozí právní úpravy nebyla v územně plánovací dokumentaci stanovena žádná lhůta pro vložení dat o územní studii do evidence územně plánovací činnosti, pozbyla podmínka zpracování územní studie platnosti uplynutím 4 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato doba rovněž koresponduje s obdobím, za které má pořizovatel vyhodnocovat uplatňování územního plánu dle § 55 stavebního zákona. Z tohoto důvodu tedy soudy dospěly k závěru, že lhůta pro zpracování územní studie by neměla přesáhnout tuto dobu.“ Stanovení lhůty až na 7 let se jednak vymyká lhůtám stanoveným u jiných územních studií (4 roky např. u územních studií US6, US7 a US8), a to navíc za situace, kdy dotčení vlastníci namítali nepřiměřeně dlouhou dobu již v námitkách. Jde konkrétně o námitku navrhovatele a) zaevidovanou pod č. 20, v níž namítal právě nepřiměřeně dlouhou dobu a požadoval její zkrácení. Námitka však byla vypořádaná pouze tak, že jde „o území s velkou mírou problémů, jejich rychlé vyřešení se nedá předpokládat.“ O jaké problémy se má jednat, ovšem uvedeno nebylo. Odpůrce tedy žádné relevantní důvody, proč zrovna v případě územní studie US5 stanovil takto excesivně dlouhou dobu, neuvedl a neuvedl ani žádné objektivní důvody pro takto dlouhé zablokování využití pozemků navrhovatelů. Již jenom z tohoto důvodu byla podmínka zpracování územní studie US5 stanovena v územním plánu nepřezkoumatelně a nezákonně. Nezákonné stanovení požadavku ohledně dohody o parcelaci 9. Navrhovatelé dále namítají, že v územním plánu byl nezákonně stanoven obsah územní studie, tedy podmínek pro její pořízení. Předesílají, že územní studie (na rozdíl od regulačního plánu) není územně plánovací dokumentací, která by byla samostatně přezkoumatelná. Nezákonnost podmínek územní studie proto namítají v rámci podaného návrhu. K tomu připomínají převažující praxi správních soudů, podle které ačkoli není územní studie bezprostředně závazným podkladem, po vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti se stává neopomenutelným podkladem, odchylné rozhodnutí je třeba v územním rozhodnutí zdůvodnit a v odůvodnění prokázat, že bylo nalezeno z hlediska veřejného zájmu vhodnější nebo alespoň rovnocenné řešení. K tomu odkazují na http://www.uur.cz/images/konzultacnistredisko/MetodickeNavody/US/USmetodika20100 727.pdf.Územní studie tedy do značné míry předurčuje budoucí podobu území a rozhodování stavebního úřadu a orgánů územního plánování v územním řízení. V důsledku toho se podmínky pro pořízení územní studie stanovené v územním plánu značným způsobem dotýkají jejich práv. Konkrétně uvedli, že územní plán závazně stanoví, že nedílnou součástí všech územních studií mají být také návrhy dohod o parcelaci. Takovou podmínku ale územní studie obsahovat nemůže. Dohoda o parcelaci je totiž specifický nástroj, který představuje smlouvu s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací. Stavební zákon zmiňuje dohodu o parcelaci na dvou místech (§ 43 odst. 2 a § 66 odst. 2), aniž by však předpokládal, že by mohla být povinnou součástí územní studie. Obec může podmínit v územním plánu využití určité plochy třemi různými instituty (územní studie, regulační plán a dohoda o parcelaci), které jsou však samostatné a navzájem nezávislé. Hodlal-li odpůrce podmínit využití plochy Z.HO.3 dohodou o parcelaci, měl tak učinit výslovně a takové řešení řádně odůvodnit, nikoli stanovit tento požadavek jako součást zadání územní studie. Podle navrhovatelů jde o postup zmatečný a v rozporu se stavebním zákonem. Definici dohody o parcelaci obsahuje stavební zákon, náležitosti pak stanovení Příloha č. 12 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací dokumentace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „příloha vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Patří mezi ně také např. souhlas vlastníků se záměrem, např. s dělením, scelováním nebo výměrou pozemků, která umožní nové využití a uspořádání dotčeného území nebo souhlas vlastníků s odprodejem pozemků. Právní úprava tedy předpokládá, že dohoda o parcelaci by se měla připravovat ve vztahu ke konkrétnímu záměru, což však není v daném případě splněno, jelikož územní plán má být pouze obecným koncepčním dokumentem. Navíc je v dané ploše pluralita vlastníků, z nichž každý může mít na využití daného území různé požadavky a představy. Zájmy jednotlivých vlastníků tedy mohou být protichůdné a nelze od nich spravedlivě požadovat, aby se dohodli na výsledné podobě území. Jde proto o zásadní omezení vlastnického práva, které nebylo podloženo žádnými relevantními důvody, a navíc bylo stanoveno způsobem, který je v rozporu se stavebním zákonem. Také z tohoto důvodu je územní plán v napadené části nezákonný. Nezákonné stanovení požadavku ohledně minimální výměry pozemků 10. Navrhovatelé považují za nezákonný také požadavek územní studie US5, aby minimálně 50 % plochy lokality Z.HO.3, včetně plochy zastavěných pozemků, respektovalo požadavek na výrazně velké parcely o min. výměře 3 000 m2. Mají za to, že tento požadavek zřejmě souvisí s obecným požadavkem pro danou plochu na výrazně rozvolněnou urbanistickou strukturu a výrazně velké parcely (str. 8 výroku textové části). Namítají, že územní plán nestanoví, která část předmětné plochy má být rozčleněna na tyto velmi velké parcely. Není tak vyloučeno, že tyto parcely budou vymezeny právě na pozemcích navrhovatelů. Nedostatečně byla vypořádána námitka navrhovatele a) zaevidovaná pod č. 41, v níž vyjádřil nesouhlas s požadovanou minimální výměrou parcel. Odpůrce deklaroval, že námitce bylo částečně vyhověno, jelikož bylo do podmínek lokality doplněno, že požadovanou výměru bude mít min. 50 % plochy. To ovšem nelze považovat ani za částečné vyhovění námitce, neboť není nikde zaručeno, že právě pozemky navrhovatelů nebudou spadat do oněch 50 % plochy. Dotčené území bylo historicky vymezeno jako plocha určená pro zahrádkářskou kolonii, která by odpovídala rekreačnímu charakteru dané lokality „D.“. K žádosti navrhovatele a) bylo v minulosti dokonce vydáno Městským úřadem Hořovice, odborem výstavby a životního prostředí (dále jen „MěÚ Hořovice“), dne 23. 1. 2012 pod č. j. MUHO/1669/2012 územní rozhodnutí o dělení pozemku a umístění zahrádkářské kolonie. Jednalo se o rozdělení pozemku parc. č. X na 8 menších pozemků a umístění 14 zahradních chatek o velikosti 4 x 4 m a související infrastruktury (dále jen „územní rozhodnutí o dělení pozemků“). Navrhovatel a) tak prokazatelně zahájil investiční přípravu v souladu s funkčním využitím předpokládaným předchozím územním plánem. Ačkoliv k realizaci zahrádkářské kolonie poté nedošlo, předmětné pozemky zůstaly nadále rozdělené a připravené pro výstavbu zahradních chatek, přičemž v současnosti mají tyto pozemky výměru cca 1 000 m2. Umístění zahradních chatek na takto velkých pozemcích nepochybně splňuje charakter rozvolněné zástavby. Územní plán na první pohled sice nezrušil ani neomezil zastavitelnost ploch pro individuální rekreaci v rámci předmětné plochy, neboť ponechal možnost výstavby objektů o výměře max. 25 m2. Tato prostorová regulace nicméně v kombinaci s požadavkem na min. výměru parcel 3 000 m2 ve svém důsledku vede k nepřiměřeným dopadům a faktické nemožnosti využít pozemky ke stanovenému rekreačnímu účelu. Výměra 25 m2 je totiž ve zcela zjevném nepoměru s min. výměrou parcel 3 000 m2. Takto definovaná maximální zastavitelná plocha neumožňuje realizaci objektů pro rekreaci podle současných standardů, neboť samotné prostory pro hygienu (alespoň 8 m2) a denní pobyt (alespoň 12 m2) takřka vyčerpají navržený limit. Navíc odpůrce hodlá nově v rámci územní studie a zřejmě prostřednictvím dohod o parcelaci dospět k tomu, aby se v území nacházely pozemky o výměře 3 000 m2, což je ve srovnání se stávajícími výměrami pozemků navrhovatelů přibližně 3x větší výměra. Podle navrhovatelů půjde o velice rozsáhlé pozemky, které budou jenom ke své údržbě vyžadovat příslušnou zahradní techniku tak, aby bylo možné starat se o zeleň, rostliny apod. Navrhovaná výměra 25 m2 pro výstavbu objektů je ovšem natolik malá, že stěží umožní realizaci objektu pro uskladnění nářadí a jeho ochranu před odcizením, resp. v případě realizace takového objektu již nezbude prakticky žádná výměra pro pobytovou rekreaci a nezbytné zázemí. Z odůvodnění vypořádání námitek navrhovatele a), zejména námitek zaevidovaných pod č. 39 a 41, vyplývá, že úmyslem odpůrce bylo zabezpečit, aby se z uvedené plochy nestal samostatný obytný satelit, proto se snažil docílit rozvolněného charakteru výstavby. Navrhovatelé nezpochybňují, že takový cíl může být v rámci územního plánu legitimní. Nicméně způsob, jakým byla tato regulace v územním plánu stanovena, je nepřiměřený a nezákonný. Odpůrce ostatně sám na str. 25 odůvodnění textové části územního plánu v kapitole 7.1.1.

1. Plochy rekreace – individuální (RI) uvádí, že „má jít o plochy určené pro rekreaci krátkodobého charakteru, umístění chatových přístřešků a nezbytného zázemí.“ Avšak stanovené regulativy neumožňují ani realizaci zázemí nezbytného pro údržbu takto velkých pozemků, čímž je rekreační charakter plochy zcela popřen. Navrhovatelé připomněli § 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.), dle kterého se plochy rekreace obvykle samostatně vymezují za účelem zajištění podmínek pro rekreaci v kvalitním prostředí a zahrnují zpravidla pozemky staveb pro rodinnou rekreaci, pozemky dalších staveb a zařízení, které souvisejí a jsou slučitelné s rekreací, např. veřejných prostranství, občanského vybavení, veřejných tábořišť, přírodních koupališť, rekreačních luk a dalších pozemků související dopravní a technické infrastruktury, které nesnižují kvalitu prostředí ve vymezené ploše a jsou slučitelné s rekreačními aktivitami. Pokud tedy odpůrce na jednu stranu v územním plánu vymezil pozemky v dané ploše jako pozemky pro individuální rekreaci RI, tak měl současně stanovit takové podmínky, aby je vůbec bylo možné za účelem rekreace reálně využívat. Výsledná regulace však svědčí o tom, že skutečným úmyslem odpůrce bylo znemožnit jakoukoli stavební činnost, a to aniž by transparentně uvedl, proč je takové řešení nezbytné. Navrhovatelé shrnuli, že územní plán nejenomže bez legitimních důvodů zablokoval jakékoliv využití jejich pozemků na dobu až 7 let, ale podmínky, které mají být obsaženy v územní studii, představují nepřiměřený zásah do jejich vlastnického práva, neboť počítají s dohodou o parcelaci, jejíž uzavření je s ohledem na pluralitu vlastníků samo o sobě značně problematické, a dále regulativy minimální výměry pozemků a maximální výměry staveb fakticky znemožňují využití pozemků navrhovatelů pro rekreaci. Nezákonné vymezení plochy ZP a nesprávné vypořádání námitky navrhovatele a)

11. Územní plán na části pozemků parc. č. X, X, X a X ve vlastnictví navrhovatele a) vymezuje lokální biokoridor LBK X – X K. – D. (dále jen “lokální biokoridor D.“ nebo též „LBK“ nebo také „místní LBK“) a s tím související funkční vymezení ZP-N, tedy zeleň přírodního charakteru. Ve srovnání s předchozím územním plánem, v němž se biokoridor nacházel pouze v těsné blízkosti potoka a jinak pozemky navrhovatele a) míjel, došlo dle nového územního plánu (oba výkresy byly vyhotoveny ve stejném měřítku 1:5 000) k posunutí existujícího koridoru právě na pozemky navrhovatele a) a tedy k novému dotčení na jeho právech. Výřez z Hlavního výkresu ÚP Hořovice Výřez z koordinačního výkresu Změny č. 4 Územního plánu Města Hořovice 12. Dle textové části územního plánu je u ploch ZP stanoveno jako hlavní využití: zeleň v zástavbě s významnou ekologickou funkcí a ÚSES; jako přípustné využití jsou stanoveny: sady (za podmínek, že nebudou oploceny), zahrady (za podmínek, že nebudou oploceny), liniové a plošné keře, nelesní a stromové prostory pro ekologickou stabilizaci krajiny (stromořadí, remízy, meze, keřové pláště …) a dopravní a technická infrastruktura pro potřeby dané lokality. Jako nepřípustné jsou pak uvedeny: veškeré stavby a činnosti, kterými by došlo k narušení krajinného rázu a veškeré stavby a činnosti nesouvisející s hlavním, přípustným a podmíněně přípustným využitím. Rovněž v části výroku územního plánu v části 7.1.2.3 Zeleň v sídlech se uvádí: „Významná je zeleň přírodního charakteru (ZP), která je vymezena výhradně na plochách s vysokou ekologickou hodnotou, a možnosti výstavby jsou zde velmi limitované. Tato zeleň nesmí být oplocena“. Pro navrhovatele a) má toto funkční vymezení zásadní negativní důsledek spočívající v nemožnosti oplotit vlastní pozemky, absenci soukromí a nemožnosti ochrany vlastnictví, neboť bez oplocení nelze předmětnou část fakticky vůbec užívat k přechovávání žádných věcí, neboť hrozí jejich odcizení. Navrhovateli a) tak k těmto pozemkům zůstává pouze „holé vlastnictví“. Zůstává sice vlastníkem, ale bez možnosti reálného využití pozemků. Proto podal námitky, v nichž projevil nesouhlas s vymezením lokálního biokoridoru, který neodpovídá jeho skutečnému vedení v území, s tím, že nemožnost oplocení pozemků by nepřiměřeným způsobem zasahovala do jeho práv (námitka č. 43). Požadoval alespoň ponechání pozemků ve funkčním využití ZS – zeleň soukromá a vyhrazená, kdy by pozemky sice byly nezastavitelné, ale oplotitelné (námitka č. 24). Námitky byly zamítnuty s odůvodněním, že „Plocha podél potoka je součástí a ochranou biokoridoru ÚSES a vychází z podstaty krajinářské koncepce. Požadavky ochrany ÚSES nejsou slučitelné s využitím plochy RI. Plocha ZP vč. ÚSES musí být respektována i v územní studii. Námitce je vyhověno současným návrhem. Námitka je bezpředmětná, pro pozemek parc. č. X není navrženo zařazení do plochy ZP-N po 2. opakovaném VP námitky vyhodnoceny jako nepřípustné.“ Toto odůvodnění je dle navrhovatele a) nepřezkoumatelné a v rozporu se skutečným stavem věci a nesplňuje ani požadavky na ně kladené. Navrhovatel a) předně namítal dotčení pozemku parc. č. X, nikoli pozemku parc. č. X, přičemž pozemek navrhovatele a) je nepochybně předmětným lokálním biokoridorem dotčen. Rozhodnutí o námitce se pak zcela míjí s podstatou argumentace, neboť byla vyhodnocena způsobem, jakoby daná plocha byla ve stejném rozsahu již dříve součástí biokoridoru a nový územní plán na tom nic neměnil. Takový závěr je v rozporu se skutečným stavem, neboť územní plán naopak LBK posunul více na pozemky navrhovatele a). Takový postup ovšem (za současné nemožnosti dotčené části pozemků oplotit) vede k významnému zásahu do práv navrhovatele a), např. v případě pozemku parc. č. X jde asi o jednu třetinu pozemku, tj. 400 – 500 m2. V tomto ohledu navrhovatel a) odkázal na souhlasné stanovisko MěÚ Hořovice k provedení terénních úprav, z něhož vyplývá, že např. na pozemku parc. č. X se LBK před vydáním nového územního plánu vůbec nenacházel, a to z toho důvodu, že tento pozemek nijak nesouvisí s korytem potoka, kvůli kterému byl biokoridor vymezen. Vyjádření odpůrce 13. Za odpůrce se k návrhu vyjádřil MěÚ Hořovice, a to na základě pověření uděleného starostou obce. Uvedl, že lokalita Z.HO.3 je urbanisticky vymezena zcela mimo zastavěné území a zastavitelné plochy, na které by svým vymezením navazovala a splňovala obecné principy vymezování ploch k zástavbě. Již samotné přípustné využití pro rekreaci individuální je z hlediska ochrany nezastavěného území velmi omezující a principiálně mělo jít o území nezastavěné s plochami přírodními, protože jde o území, které je z větší části obklopeno lesním celkem s obecným ochranným pásmem 50 m a z jižní strany ohraničeno vodním potokem – vodní tok T. – a lokálním biokoridorem s navazujícím lokálním biocentrem. Pro případnou zástavbu není vybudována příslušná technická infrastruktura, zejména odkanalizování celé lokality a návrh zásobování pitnou vodou. Odpůrce se shodně s navrhovateli dovolává § 43 odst. 2 stavebního zákona, z jehož znění činí závěr, že podmíněné rozhodování v území pořízením územní studie je opodstatněným právem a vzhledem k charakteru řešeného území zcela opodstatněnou podmínkou, protože v území není řešena dopravní a technická infrastruktura. Ohledně tvrzené blokace území po dobu 7 let uvedl, že sami navrhovatelé si mohou požádat o pořízení územní studie, která již mohla být s ohledem na plynutí času od vydání územního plánu zpracována, případně mohla být schválena možnost jejího využití, což však dosud neučinili. Územní studie je ve smyslu § 25 stavebního zákona územně plánovacím podkladem, přičemž navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení problémů v území, jejichž rozsah stanoví textová část územního plánu (jde zejména o technickou a dopravní infrastrukturu). Pokud je záměrem navrhovatelů využít území pro zástavbu, případně do budoucna snaha změnit využití plochy pro zástavbu RD, bude nutné, aby se návrh a řešení dopravní a technické infrastruktury v území vyřešilo, jinak není možné potenciální stavby umisťovat ani povolovat. Obsahové řešení územní studie je pro danou lokalitu nutné a pro navrhovatele i z hlediska proveditelnosti staveb přínosné. Mělo by proto být ze strany navrhovatelů vnímáno jako přínos a pozitivum pro další rozvoj a řešení lokality, nikoli jako přítěž a blokace. Odpůrce se důrazně ohradil proti tvrzení navrhovatelů, že u ostatních územních studií je lhůta pro vložení dat do evidence územně plánovací činnosti kratší, neboť dle výroku textové části (str. 56, bod 11) je pro územní studie US1, US2 a US3 stanovená stejná sedmiletá lhůta. Pro územní studii US4 je lhůta pro vložení dat do evidence do 3 let, pro územní studie US6, US7 a US8 nejpozději do 4 let. Lhůty tak byly stanoveny přiměřeně vzhledem k problémům jednotlivých území, kdy území vymezené jako ZHO.3 patří mezi území, v němž je nutné řešit nejenom veškeré dopravní a technické infrastruktury, ale také vztah k přírodním hodnotám (lesopark D. a vodní tok T. s vymezeným lokálním biokoridorem). Ohledně podmínky dohod o parcelaci odpůrce poukázal na § 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. K rozhodnutí o dělení pozemků pak uvedl, že bylo vydáno v rozporu se zákonem, jelikož povoluje areálovou komunikaci, 14 jednopodlažních chatek o rozměrech 4 x 4 m s výškou max. 4,5 m, umístění ČOV s retenční nádrží a elektroměrných pilířů, přestože bylo vydáno jako rozhodnutí o dělení pozemků a změně využití území. Rozhodnutím o změně využití území nelze dle § 80 stavebního zákona umisťovat pozemní komunikace, stavby zahradních domů ani ČOV. Uvedené stavby byly jednak povoleny neoprávněně a jednak samotné rozhodnutí o umístění stavby není dokladem pro provedení staveb, které vyžadují stavební povolení. V územním rozhodnutí není ani uvedena projektová dokumentace se jménem osoby oprávněné k provádění vybraných činností ve výstavbě, citován je pouze geodetický zápis Ing. Z., který ale není projektantem. Uvedené stavby nebyly povoleny tak, aby mohly být přímo realizovány; územní rozhodnutí o dělení pozemků je nezákonné a bude navrhováno jeho zrušení cestou správní žaloby. Ohledně nesouhlasu navrhovatelů s podmínkou výrazné rozvolněnosti parcel na dané ploše, protože nevědí, kde parcely o velikosti 3 000 m2 budou (možná právě na jejich pozemcích), odpůrce uvedl, že navrhovatelé vůbec nepochopili smysl územní studie US5, když právě na jejím základě bude prověřeno a navrženo rozparcelování lokality. Za nepravdivé pak odpůrce označil tvrzení navrhovatelů, že jimi vlastněné pozemky oddělené dle územního rozhodnutí budou podmínkou územní studie znehodnoceny, protože výměra těchto pozemků činí 1 000 m2. Územní plán totiž jako podklad přebírá katastrální mapu, v níž jsou hranice dle citovaného rozdělení patrné. K výtkám navrhovatelů o znehodnocení a degradaci pozemků odpůrce uvedl, že územní plán neřeší ani se nezabývá majetkovými vztahy v území. Podle odpůrce navrhovatelé tvrzením o popření samotného využití plochy pro rekreaci nepochopili způsob využití jako rekreace individuální – krátkodobá, která není určena pro účel stanovený v § 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. (plochy pro rodinnou rekreaci). Plochy Z.HO.3 byly vymezeny dle § 3 odst. 4 uvedené vyhlášky, kdy byly odlišně pro tuto lokalitu vymezeny plochy s odlišným využitím než dle § 4 až § 19 této vyhlášky. Tento postup byl odůvodněn zcela nevhodnou lokalitou, která je umístěna excentricky mimo zastavěné území a zastavitelné plochy. Z návrhu na zahájení řízení, v němž navrhovatelé namítají, že jim bude přípustností stavby max. 25 m2 znemožněno využití pro sociální zařízení min. 8 m2 a místnost pro denní pobyt min 12 m2, je podle odpůrce zřejmý záměr navrhovatelů změnit využití pro rodinné bydlení za komerční prodej již připravených parcel s velice intenzivním využitím cca 1 000 m2. Tento záměr navrhovatelů byl územním plánem zcela správně do budoucna popřen, protože jde o tzv. satelitní zástavbu, která se dle Politiky územního rozvoje nevymezuje, což bylo potvrzeno i nadřízeným orgánem, tj. Krajským úřadem Středočeského kraje, v řízení o územním plánu (v návrhu rozhodnutí o námitkách), který se velmi podivoval nad tím, že by v dané lokalitě měla vzniknout plocha pro rodinné domy. Katedra prostorového plánování Č. P. pak vyjádřila podiv nad tím, že uvedená plocha nebyla územním plánem změněna na plochu přírodní, což by bylo z hlediska urbanistické koncepce správným řešením. Uvedená katedra zpracovává urbanistické posouzení územního plánu a dle prezentace uskutečněné dne 18. 2. 2019, na které byly navržené koncepty představeny, bude v případě změny územního plánu vhodné danou lokalitu převést do plochy přírodní případně zemědělské, což je vzhledem k morfologii a samotné expozici plochy Z.HO.3 ve vztahu k celému území urbanisticky správným postupem. Záměr změny plochy pro bydlení v rodinných domech případně pro rodinnou rekreaci úřad územního plánování zcela odmítá a z hlediska koncepčního rozvoje je nepřípustný. Odpůrce dále uvedl, že námitka navrhovatele a), v níž namítal nesouhlas s výměrou parcel v předmětné lokalitě, byla zaevidována pod č. 48 (nikoli č. 20 jak je uvedeno v návrhu). V souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona byl zpracován návrh rozhodnutí o námitkách, který nadřízený orgán nerozporoval. Námitka byla vypořádána následovně: „Vzhledem k již povoleným stavbám bude doplněna možnost menších pozemků na omezené části plochy. Dominantní musí zůstat přírodní charakter lokality. Jedná se o území výrazně separované od souvislé zástavby, obklopené lesem. Stavby mají být pouhým doplňkem v dané ploše. Do podmínek využití doplnit, že min. 50% plochy lokality (vč. plochy zastavěných pozemků) bude mít požadovanou minimální výměru.“ Stran lokálního biokoridoru a funkčního využití ZP – N (zeleň přírodního charakteru) odpůrce konstatoval, že snahou navrhovatele a) je docílit zrušení biokoridoru, vybudování plotu až na hranici potoka, případně na pozemku umístit obdobnou stavbu degradující hranu potoka a samotný biokoridor. Navrhovatel a) vyjadřuje také podiv nad tím, že jeho námitce nebylo vyhověno, ačkoli biokoridor neodpovídá jeho skutečnému vedení. Požaduje tedy, aby biokoridor byl vymezen mimo jeho pozemky, protože jakožto přírodní limit využití území omezuje navrhovatele a) v případném investičním záměru do pozemků bezprostředně navazujících na koryto vodního toku. K tomu odpůrce uvedl, že předmětný lokální biokoridor byl zanesen již v předchozím územním plánu a vlastní vymezení je realizováno v novém územním plánu. Tvrzení navrhovatele a), že LBK měl být vymezen v souladu s předchozím územním plánem, označil odpůrce za mylný, neboť v novém územním plánu byl aktuálně posouzen stav území, mj. i průběh vodního toku T., v rámci kterého je lokální biokoridor vymezen. LBK se vymezuje v šíři 20 m, do níž je zahrnut průběh vodního toku a přilehlá břehová hrana, která zasahuje do pozemků navrhovatele a). Své postoje podpořil odpůrce citací § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a § 2 odst. 1 a § 170 stavebního zákona, z nichž dovozuje povinnost všech vlastníků a uživatelů pozemků chránit daný biokoridor, který je veřejně prospěšným opatřením, u kterého je veřejný zájem nadřazen zájmům soukromým, konkrétně investičnímu záměru a zhodnocení pozemků navrhovatele a), jenž je tak povinen strpět a chránit vymezený lokální biokoridor. Replika navrhovatelů 14. Navrhovatelé ohledně odpůrcem tvrzené problematičnosti samotné možnosti výstavby objektů pro rekreaci v dané ploše odporovali poukazem na změnu č. 1 předchozího územního plánu z roku 2002, která výstavbu v této ploše umožnila, a na nový územní plán, který formálně vychází z toho, že v této ploše lze nadále drobné objekty pro rekreaci umisťovat. Domnívá-li se odpůrce, že je daná plocha natolik problematická, že v ní žádné objekty nelze umisťovat vůbec, měl tuto skutečnost transparentně uvést a řádně zdůvodnit mj. proporcionalitu tohoto řešení. Odpůrce však přijal „zastřený postup“, kdy přijatá regulace v novém územním plánu navenek výstavbu v dané ploše připouští, ovšem podmínky územní studie fakticky vedou k zablokování území pro stavební činnost. Navíc samospráva města uplatnila po opakovaném veřejném projednání v roce 2015 připomínku, aby byla plocha dokonce změněna na plochu pro bydlení BV – N s odůvodněním, že jde o lokalitu s vybudovanou komunikací a elektrifikací. K tvrzení odpůrce, že pro případnou zástavbu není v území vybudována příslušná technická infrastruktura (odkanalizování a návrh zásobování pitnou vodou), navrhovatelé uvedli, že jde o záležitost, která má být primárně řešena až v navazujících řízeních, zejména v územním řízení. Na úrovni územního plánu by sice mělo být koncepčně prověřeno, zda je napojení na technickou infrastrukturu možné, což je v daném případě splněno. Svědčí o tom studie „Hořovice – lokalita U D. - komunikace včetně jejího odvodnění“ (dále jen „studie Hořovice“), kterou si nechal zpracovat navrhovatel a) v prosinci 2017. Studie řeší mj. také odkanalizování dešťové vody z komunikací a její likvidaci v mokřadu. Odvádění splaškových vod má být řešeno prostřednictvím ČOV s retenční nádrží, přičemž navrhovatel a) dokonce aktuálně disponuje platným stavebním povolením na ČOV na pozemku parc. č. X. Podle hydrologického posouzení lze na předmětném pozemku umístit vrtanou studnu, jejíž zřízení je z hlediska hydrologických poměrů, předepsaných vzdáleností a rizik ovlivnění vydatnosti nebo chemismu podzemní vody přípustné. Odkanalizování dané lokality i její zásobování pitnou vodou je tedy nepochybně možné. Navrhovatelé dále uvedli, že je-li zpracování územní studie podmínkou pro rozhodování o změnách v území, jde o omezení vlastnického práva dotčených vlastníků. Ve vztahu k územní studii US5 zopakovali námitky uplatněné již v návrhu na přezkum opatření obecné povahy (do doby zaevidování územní studie nelze území jakkoli využít, lhůta pro pořízení a zaevidování má trvat pouze nezbytnou dobu). Navrhovatelé se ohradili proti názoru odpůrce o lživosti jejich tvrzení o lhůtě 7 let i u jiných územních studií, když z územního plánu plyne, že tato lhůta byla stanovena i u US1, US2 a US3. Navrhovatelé poukazovali na to, že lhůta 7 let u územní studie US5 se jednak vymyká lhůtě 4 let, která byla shledána judikaturou jako přiměřená, a jednak lhůtám stanoveným u jiných územních studií (např. US6, US7 a US8), což je nepochybně pravdou. Odpůrce v odůvodnění územního plánu ani v rozhodnutí o námitce nepředložil žádné důvody pro stanovení tak excesivně dlouhé doby. Teprve ve vyjádření k návrhu odpůrce vysvětluje, že předmětná plocha patří mezi území, kde je nutné řešení dopravní a technické infrastruktury a vztah k přírodním hodnotám (lesopark D. a vodní tok T. s vymezeným lokálním biokoridorem). Podle judikatury však není správní orgán oprávněn doplňovat argumentaci neuvedenou v přezkoumávaném aktu až v soudním řízení (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 – 71, ze dne 29. 6. 2016, č. j. 2 As 58/2016 – 25, a ze dne 14. 3. 2018, č. j. 7 As 119/2017 – 43). Odpůrce navíc ani neuvádí, proč by tyto otázky nebylo možné vyřešit v kratší lhůtě. Tvrdí-li odpůrce ve vyjádření, že pokud by navrhovatelé po vydání územního plánu požádali o zpracování územní studie, mohla být již zpracována, případně schválena možnost jejího využití, navrhovatelé namítají, že s ohledem na uplynutí jednoho roku od vydání územního plánu, který podle odpůrce evidentně představuje dostatečnou dobu pro zpracování a zaevidování územní studie, nebylo důvodu stanovit lhůtu na 7 let. Navrhovatelé dále důrazně odmítli výtku odpůrce, že si mohli sami požádat o pořízení územní studie, o což však neprojevili zájem. Odkázali na § 30 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého pořizovatel pořizuje územní studii v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací, z vlastního nebo jiného podnětu. Byla-li tedy stanovena v územním plánu podmínka zpracování územní studie, uložil tím odpůrce pořizovateli povinnost, aby z moci úřední na vlastní náklady pořídil územní studii ve stanovené lhůtě. Z žádného právního předpisu nevyplývá, že by měli vlastníci projevovat svůj zájem. Navrhovatelé tak nerozumí, v čem by jejich žádost měla pomoci rychlejšímu pořízení územní studie. Měl-li snad odpůrce na mysli, že by se měli navrhovatelé nějak podílet na obsahu územní studie, navrhovatelům toto v principu nepřísluší, protože podle stavebního zákona pořizuje územní studii pořizovatel, tedy zpravidla místně příslušný úřad územního plánování. Zadání územní studie však stanoví takové požadavky, které navrhovatelé sami splnit ani nemohou, protože např. nemohou nutit jiné vlastníky pozemků v dané ploše, aby s nimi uzavřeli dohodu o parcelaci, nebo jim vnutit, aby byly parcely o min. výměře 3 000 m2 právě na pozemcích těchto jiných vlastníků. Navrhovatel a) navíc nechal zpracovat studii, která řešila odkanalizování celého území (i nad rámec jeho vlastních pozemků), kterou předložil k vyjádření MěÚ Hořovice, jenž vydal dne 19. 2. 2018 k návrhu této studie koordinované stanovisko č. j. MUHO/2176/2018/VÝST/KY, z něhož vyplývá, že dotčené orgány nepovažují uvedený podklad za územní studii uloženou územním plánem a že do doby zaevidování územní studie nelze rozhodovat o změnách v území (dále jen „koordinované stanovisko“). Tyto skutečnosti navrhovatelé zmiňují jako reakci na výtku odpůrce, neboť je zcela nesporné, že zájem o řešení dopravní a technické infrastruktury projevili. Odkaz odpůrce na § 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. se míjí s podstatou argumentace navrhovatelů, kteří namítali, že územní studie nemůže obsahovat podmínku zpracování dohody o parcelaci, neboť se jedná o samostatné a nezávislé instituty, jimiž může být podmíněno využití určité plochy. K této skutečnosti se odpůrce nevyjadřuje, ani nereaguje na argumenty navrhovatelů snesené v návrhu. Navíc požadavek zpracování dohody o parcelaci nebyl podložen žádnými relevantními důvody, které odpůrce neuvádí ani ve vyjádření. K tomu, že mají navrhovatelé vnímat podmínku zpracování územní studie jako pozitivum, uvedli, že nezpochybňovali, že územní studie chce podrobněji řešit koncepci dopravní a technické infrastruktury. Obsah územní studie ale zpochybňovali nejenom ve vztahu k požadavku dohody o parcelaci, ale také z hlediska požadavku, aby min. 50 % plochy respektovalo požadavek na parcely o min. výměře 3 000 m2. Dále se navrhovatelé ohradili i proti tomu, že nechápou smysl územně plánovací činnosti. Jejich výhrada totiž směřovala proti tomu, že v územním plánu není nikde stanoveno, kde se budou výrazně velké parcely nacházet, a není proto vyloučeno, že budou právě na pozemcích navrhovatelů, což odpůrce ve vyjádření nijak nevyvrací. Označuje-li odpůrce územní rozhodnutí o dělení pozemků za nezákonné s tím, že bude požadován jeho soudní přezkum, pak je podle navrhovatelů toto tvrzení překvapivé, neboť toto rozhodnutí bylo vydáno dne 23. 1. 2012, aniž by až dosud byla ze strany správního orgánu či účastníka řízení zpochybněna jeho zákonnost. Nadto již uplynuly všechny lhůty pro přezkum rozhodnutí, obnovu řízení a tím spíše pro správní žalobu. Navrhovatel a) je přesvědčen, že územní rozhodnutí o dělení pozemků bylo vydáno v souladu se zákonem na základě konzultací se stavebním úřadem a na základě schválené projektové dokumentace vypracované projektantem Ing. H. (geometrický plán vypracovaný geodetem Ing. Z. byl pouze přílohou na základě dělení pozemků navrženého Ing. H.). Navrhovatel a) byl proto v dobré víře, že v předmětné době splnil veškeré zákonem stanovené požadavky. Tvrzení odpůrce o nezákonnosti územního rozhodnutí je ve vztahu k posuzované věci irelevantní, protože navrhovatelé na toto rozhodnutí poukazovali z hlediska té části, která se týká dělení pozemků, jejíž zákonnost nezpochybňuje ani odpůrce. Tímto rozhodnutím došlo k rozdělení pozemku na pozemky o výměře cca 1 000 m2, což je při maximální přípustné velikosti objektů (fakticky cca 5 x 5 m) dostatečně velká výměra, která umožňuje splnit odpůrcem deklarovaný cíl o rozvolněné zástavbě a zabránění vzniku „satelitu“. V návrhu na přezkum opatření obecné povahy poukazovali navrhovatelé na zjevnou neproporcionalitu mezi navrhovanou výměrou 3 000 m2 a maximální přípustnou výměrou objektů 25 m2, která fakticky popírá samotné využití plochy pro rekreaci, protože taková disproporce neumožňuje ani umístění nezbytného zázemí pro obhospodařování a péči o takto velké pozemky. Navrhovatelé nesouhlasí ani s tvrzením odpůrce, že plocha rekreace Z.HO.3 není určena pro účel, který udává § 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. (rodinná rekreace), protože se jedná o plochu vymezenou dle § 3 odst. 4 uvedené vyhlášky. Dle navrhovatelů byly jejich pozemky vymezeny jako součást plochy RI – plochy rekreace individuální. Podle výroku textové části územního plánu je základní charakteristikou ploch RI – zástavba objektů pro rodinnou rekreaci v zahradách a hlavním využitím objekty určené pro rodinnou rekreaci (str. 31). Plochy RI vymezené v územním plánu podmínkami využití odpovídají plochám rekreace dle § 5 uvedené vyhlášky, které se vymezují za účelem zajištění podmínek pro rekreaci v kvalitním prostředí. Jestliže tedy byly dotčené pozemky navrhovatelů vymezeny v územním plánu jako plochy rekreace, pak měly být současně stanoveny takové podmínky, které tento účel reálně umožňují, což ovšem v daném případě není splněno. Navrhovatelé se dále důrazně ohradili proti tvrzení odpůrce, že je zřejmý budoucí záměr navrhovatelů změnit využití pozemků na rodinné bydlení s cílem komerčního prodeje, které považují za spekulativní. Navrhovatelé se nedomáhají zařazení jejich pozemků do ploch pro bydlení, protože si jsou vědomi, že na takové funkční využití nemají nárok, jelikož jejich pozemky nikdy jako plochy pro bydlení ani vymezeny nebyly. Byly však předchozím územním plánem vymezeny za účelem výstavby rekreačních objektů a právě zachování tohoto účelu se také domáhají. Ohledně lokálního biokoridoru uvedli, že ho nový územní plán posunuje směrem na pozemky navrhovatele a) nezákonně a v rozporu se skutečným stavem území, tedy polohou vodního toku T.. Navrhovatel a) vůbec nezamýšlí zrušit předmětný biokoridor ani nechce vybudovat plot až na hranici potoka. Problém je ale v tom, že biokoridor byl vymezen i na pozemcích, které s potokem ani jeho korytem nijak nesouvisejí, a není proto ani žádného legitimního důvodu, proč by navrhovatel a) nemohl tyto své pozemky oplotit, když tím reálně k žádnému dotčení vodního toku nemůže dojít. Navrhovatel a) přikládá pro ilustraci výřez katastrální mapy, z něhož je patrné umístění vodního toku, který se nachází na pozemcích parc. č. X až X, atd., které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako vodní plocha, způsob využití - koryto vodního toku umělé. Pozemek parc. č. X, který je biokoridorem zasažen nejvíce (cca třetina pozemku, tj. asi 400-500 m2) a který by si chtěl navrhovatel a) oplotit, je přitom od vodního toku značně vzdálen, a navíc oddělen pozemkem parc. č. X. Rozhodně by se proto nejednalo o vybudování oplocení na samém břehu potoka, jak nesprávně uvádí odpůrce. Navíc lze odkázat na souhlasné závazné stanovisko MěÚ Hořovice, ze kterého vyplývá, že se na pozemku parc. č. X biokoridor fakticky nenachází, neboť tento pozemek nijak nesouvisí s korytem potoka, z důvodu kterého byl biokoridor vymezen. Navrhovatel a) shrnul, že biokoridor byl na části jeho pozemku vymezen bez jakéhokoliv věcného opodstatnění. Byla tak nesprávně vypořádána jeho námitka, jakoby územní plán na vymezení biokoridoru nic neměnil, a navíc v ní odpůrce odkázal na nesprávný pozemek. Proto i nadále považuje vymezení LBK a plochy ZP-N, včetně rozhodnutí o námitce, za nezákonné. Navrhovatelé uzavřeli, že na podaném návrhu na přezkoumání opatření obecné povahy trvají. Výřez z katastrální mapy se zakreslením koryta potoku (modře) a pozemku parc. č. X (červeně). Jednání krajského soudu konané dne 17. 10. 2019 15. Soud si k posouzení návrhu vyžádal od odpůrce spisovou dokumentaci k napadenému opatření obecné povahy, při jehož přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Z tohoto důvodu se nezabýval skutkovými ani právními okolnostmi, které nastaly po vydání územního plánu. Provedl též dokazování listinami, a to listy vlastnickými č. X a č. X, z nichž plyne, že navrhovatelé jsou vlastníky pozemků v návrhu na zahájení řízení vyjmenovaných a dotčených přijatým opatřením obecné povahy, a jsou tak k podání návrhu legitimováni. Dále s ohledem na to, že soud neměl k dispozici spisovou dokumentaci k předchozímu územnímu plánu, umožnil při jednání účastníkům a jejich zástupcům nahlédnout do elektronické verze předchozího územního plánu, ve znění pozdějších změn, konkrétně do koordinačního výkresu změny č. 4, na základě kterého výše jmenovaní učinili nesporným, že uvedená lokalita byla v předchozím územním plánu vymezena jako zahrádkářská kolonie 34 - ZZK, chaty na ZPF s funkčním využitím: „zahrady; stavby pouze do 16 m2, max. výška 4,5 m, jednopodlažní; komunikace: stávající silniční komunikace, v rámci plochy bude třeba vymezit účelové komunikace k jednotlivým zahradám.“ Dále soud provedl důkaz územním rozhodnutím o dělení pozemku, jež souhlasí s obsahem, jak byl výše reprodukován navrhovateli (rozdělení pozemku parc. č. X na 8 menších pozemků a umístění 14 zahradních chatek o velikosti 4 x 4 m a související infrastruktury). Soud dále k důkazu konstatoval závazné stanovisko MěÚ Hořovice ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. S-MUHO/5186/2008 VÝS 2, jímž bylo k žádosti navrhovatele a) vydáno podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny souhlasné závazné stanovisko k zásahu (terénním úpravám) do významného krajinného prvku „vodní tok – D. potok“ vedoucího po pozemcích parc. č. X, X, X, X, X a X,za podmínek, že nedojde k znečištění vodního toku a bude dodržena minimální vzdálenost 5 m od břehových porostů. Z elektronické podoby Metodiky vymezování prvků ÚSES (březen 2017, dále jen „Metodika“) soud konstatoval bod 7.1.2 „Minimální šířky přírodního biokoridoru ÚSES“, z něhož vyplývá, že lokální (místní) biokoridory, cílové ekosystémy bezlesých mokřadů, se vymezují v šíři 20 m. K tomu starosta obce vysvětlil, že v daném případě jde o biokoridor tzv. vlhké řady, který se vymezuje v šíři min. 20 m. Oproti návrhu navrhovatelů soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz územní studií Hořovice, stavebním povolením na ČOV, koordinovaným stanoviskem a ani hydrogeologickým průzkumem, neboť pro posouzení věci si vystačil s obsahem správního spisu. Zástupce navrhovatelů v závěrečném přednesu trval na nezákonnosti územního plánu a zopakoval, že lhůta pro zpracování a zaevidování územní studie US5 je excesivní a v rozporu s judikaturou, bez uvedení legitimního důvodu ospravedlňujícího její prodloužení až na 7 let. Odpůrce spekulativně tvrdí, že navrhovatelé hodlají na pozemcích vybudovat satelit, což tito zásadně popírají. Nezákonné je také stanovení podmínky předložení dohody o parcelaci. Oba tyto instituty blokují možnost využití pozemků k účelům, ke kterým jsou v územním plánu vymezeny. Také požadavek na rozlohu pozemku 3 000 m2 je nezákonný, námitce nebylo vyhověno ani částečně, protože není zřejmé, zda 50 % ploch, které mají mít rozlohu 3 000 m2, nedopadne na plochy navrhovatelů. Rozvolněná zástavba by zůstala zachována i při výměře pozemků 900 – 1000 m2, jak bylo stanoveno v územním rozhodnutí o dělení pozemků. Všechny tyto tři podmínky ve své komplexnosti nedávají navrhovatelům možnost, aby pozemky využili k vymezenému účelu, tj. individuální rekreaci. Jestliže chtěl mít odpůrce předmětnou plochu nezastavitelnou, měl ji takto v územním plánu i vymezit. Dále uvedl, že navrhovatel a) si je vědom, že vymezení lokálního biokoridoru je legitimním zásahem do vlastnického práva, nicméně pozemek navrhovatele a) parc. č. X se v blízkosti koridoru nenachází. Námitka byla zjevně špatně vyhodnocena, v rámci vypořádání vyhodnotil odpůrce námitku ve vztahu k jinému pozemku, přičemž takové odůvodnění vyhodnocení námitky je v rozporu s požadavky na její vypořádání. Shrnul proto, že regulací dle územního plánu došlo k zásadnímu zásahu do vlastnických práv navrhovatelů. Navrhovatel a) přiblížil soudu svou snahu zachovat a zhodnotit svůj majetek, proto učinil kroky k zasíťování a následnému dělení pozemků. Popřel snahu o vybudování satelitu a připomněl, že aktivně vystupoval v celém procesu přijetí územního plánu a podával námitky proti regulacím z návrhu územního plánu plynoucím (rozsah zastavěnosti, rozloha pozemků, územní studie a vymezení LBK). K LBK uvedl, že v přijatém územním plánu se LBK posunul na jeho pozemky, dokonce i na pozemek, který s potokem, pro který se LBK vymezuje, nesouvisí. V roce 2017 nechal zpracovat územní studii Hořovice řešící komunikace a odvodnění dané lokality, dříve také obdržel povolení na umístění a vybudování ČOV. Zástupce odpůrce závěrem zopakoval, že v předchozím územním plánu byla lokalita vymezena jako zahrádkářská kolonie. V přijatém územním plánu nedochází v tomto ohledu ke změně. Námitka týkající se maximální zastavěnosti plochy 25 m2 byla řádně vypořádána a podrobně zdůvodněna. Hlediska jsou zejména urbanistická. Námitce stran rozlohy pozemků (3 000 m2) v dané lokalitě bylo částečně vyhověno, protože původně šlo o tyto výměry v celé lokalitě, později byla uvedená výměra stanovena pouze na polovině lokality. Také v tomto případě je určujícím urbanistické hledisko. Kdyby mělo jít o pozemky o výměře 900 m2, znamenalo by to trojnásobek parcel a také osob v dané lokalitě se vyskytujících. Lokalita má sloužit nejenom k individuální rekreaci, ale také jako plocha pro rekreaci obyvatel okolní zástavby (částečně jako park). Vypořádání námitky tak není nesprávné. Lokální biokoridor v předchozím územním plánu byl vymezen, novým územním plánem došlo pouze k jeho zpřesnění. Metodika není zákonem, který nelze překročit, je to jen návod nebo směrování, jak má být daná věc pochopena, nejde o zákonné limity. Na požadavku, aby součástí územní studie US5 byla i dohoda o parcelaci, nelze spatřovat nic nelegitimního, protože je vyžadován pouze návrh takové dohody, nikoli dohoda jako taková. Lhůta 7 let na pořízení a zaevidování územní studie US5 je vskutku nestandardní, nebývá často tak dlouhá, to ale neznamená, že je bez dalšího nezákonná. Za situace, kdy stavební zákon nestanoví maximální délku lhůt, je na uvážení odpůrce, jak má být lhůta dlouhá. Takto stanovená lhůta není ani neúměrně dlouhá s přihlédnutím k tomu, že využití lokality má být smíšené, tedy jak pro individuální rekreaci, tak pro rekreaci veřejnosti. Bude třeba umístit mobiliář a řešit komunikace, budou se střetávat zájmy soukromé a veřejné, a vyhodnocení toho všeho si vyžádá delší čas. Posouzení musí být komplexní, což nelze uspěchat. To ale neznamená, že nebude územní studie US5 pořízena dříve, je to lhůta maximální. Přijdou-li navrhovatelé s konstruktivními návrhy, nemusí být lhůta pro pořízení a zaevidování územní studie nutně takto dlouhá. Územní rozhodnutí vydaná navrhovatelům nebyla využita a jejich platnost vypršela. Starosta odpůrkyně ohledně lhůty pro zpracování a zaevidování územní studie US5 dodal, že územní plán zahrnuje 8 lokalit s požadavkem zpracování a zaevidování územní studie, stejná lhůta je i u dalších 3 studií, variabilita lhůty je tedy zjevná a odvíjí se od složitosti řešeného území. Veškeré zastavitelné plochy na území obce musí být odkanalizovány, město má ale jen jednu čističku ve značné vzdálenosti od předmětné lokality. Územní studie tak musí řešit také odkanalizování, přičemž řešení jen tohoto jednoho bodu vyžádá mnoho času. Řešit je pak třeba také zásobování lokality pitnou vodou. Není nikde stanoveno, že pozemky o ploše 3 000 m2 budou vymezeny právě na pozemcích navrhovatelů. K dohodě o parcelaci uvedl, že obsah územního plánu je stanoven ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., a odkázal na § 30 stavebního zákona, podle kterého obsah, rozsah a cíle územní studie stanoví pořizovatel. Pořizovatel tedy může stanovit, že územní studie bude obsahovat návrh dohody o parcelaci. Zvolený postup tak nebyl v rozporu se zákonem. Daný lokální biokoridor a celý systém ÚSES může projektovat jen osoba k tomu oprávněná, tato osoba byla součástí řešitelského týmu územního plánu a je zodpovědná, způsobilá a povolána k zodpovězení otázky a určení, že část pozemku navrhovatele a) je součástí tohoto biokoridoru. Je proto důvodné předpokládat, že tuto otázku vyhodnotila správně. Posouzení návrhu krajským soudem 16. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k závěru, že návrhem napadený správní akt je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Návrh je včasný, neboť byl podán ve lhůtě dle § 101b odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé tvrdí dotčení na svém vlastnickém právu k pozemkům, které jsou řešeny napadeným opatřením obecné povahy; o jejich návrhové legitimaci tak není pochyb. Návrh na zahájení řízení netrpí žádnou vadou. Soud proto návrh věcně projednal, k čemuž na žádost obou účastníků nařídil jednání.

17. Na úvod soud konstatuje, že proces přijímání územního plánu (resp. jeho změn, u nichž se podle § 55 odst. odst. 2 věta první postupuje přiměřeně) je podrobně upraven v § 47 a násl. stavebního zákona. Zastupitelstvo obce na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodne o pořízení územního plánu. Pořizovatel územního plánu pak ve spolupráci s určeným zastupitelem zpracuje návrh zadání územního plánu, v němž se stanoví jeho cíle a požadavky (§ 47 odst. 1 stavebního zákona). Toto zadání pak pořizovatel zašle dotčeným orgánům, sousedním obcím a krajskému úřadu a také je doručí veřejnou vyhláškou; dotčené orgány se k němu mohou v zákonné lhůtě vyjádřit a každý může uplatnit připomínky (§ 47 odst. 2 stavebního zákona). Na základě vyjádření pořizovatel zadání územního plánu upraví a předloží jej zastupitelstvu ke schválení (§ 47 odst. 4 stavebního zákona). Na základě schváleného zadání pořizovatel pořídí zpracování návrhu (§ 50 odst. 1 stavebního zákona). Pořizovatel také stanoví a oznámí termín společného jednání o návrhu dotčeným orgánům a dalším subjektům a rovněž jej doručí veřejnou vyhláškou. Dotčené orgány mají možnost uplatnit svá stanoviska a každý může uplatnit připomínky (§ 50 odst. 2 a 3 stavebního zákona). Na základě výsledků projednání pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem návrh upraví a vyřeší případné rozpory (§ 51 odst. 1 stavebního zákona). Upravený návrh pořizovatel doručí veřejnou vyhláškou a stanoví termín veřejného projednání, po kterém mohou oprávněné osoby podat námitky, resp. každý může podat připomínky (§ 52 stavebního zákona). Pořizovatel poté vypracuje návrh rozhodnutí o námitkách a návrh vyhodnocení připomínek, které zašle dotčeným orgánům k uplatnění stanoviska (§ 53 odst. 1 stavebního zákona). Pořizovatel pak přezkoumá soulad návrhu s politikou územního rozvoje a plánovací dokumentací vydanou krajem, s cíli a úkoly územního plánování a s právními předpisy (§ 53 odst. 4 stavebního zákona). Poté předloží návrh územního plánu zastupitelstvu, které jej (a) po ověření, že je v souladu s územně plánovací dokumentací, právními předpisy a stanovisky dotčených orgánů vydá, nebo (b) jej vrátí pořizovateli s pokyny k úpravě, nebo (c) jej zamítne (§ 54 stavebního zákona).

18. Dále soud uvádí, že při posouzení návrhu vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 89, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS), podle níž soud při zkoumání důvodnosti návrhu postupuje v krocích takzvaného algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. V prvém kroku soud zkoumá, zda napadené opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. V druhém se soud zabývá, zda orgán, který opatření vydal, nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti. V dalších krocích pak soud posuzuje zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy a otázky obsahového souladu napadeného opatření obecné povahy se zásadou proporcionality. K tomu je však třeba doplnit, že při postupu podle tohoto algoritmu je soud (s nabytím účinnosti novely s. ř. s. provedené zákonem č. 303/2011 Sb. dne 1. 1. 2012) limitován ustanovením § 101d odst. 1 s. ř. s., podle něhož je soud při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. I přes to je zjevné, že první dva kroky algoritmu činí soud vzhledem k jejich obsahu z úřední povinnosti (viz bod 28 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010 – 116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS).

19. Účastníci v dané věci nijak nerozporují otázky související s pravomocí a působností odpůrce k vydání napadeného územního plánu. Ani soud nemá pochybnosti o těchto otázkách, které tvoří jádro prvního a druhého kroku algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy. Postačí proto jen stručně konstatovat, že usnesením č. 5/2009 ze dne 20. 10. 2009 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce o pořízení nového územního plánu. Návrh zadání územního plánu byl schválen usnesením č. 5/2010 ze dne 12. 8. 2010, následně byl zpracován návrh územního plánu, který byl zveřejněn dne 7. 1. 2013. Dne 23. 1. 2013 proběhlo společné jednání o návrhu, poté bylo zpracováno vyhodnocení výsledků projednání. Dne 11. 12. 2013 byly zhotovitelem zaslány pokyny k úpravě návrhu pro veřejné projednání a dne 28. 4. 2014 oznámil pořizovatel veřejnou vyhláškou zahájení řízení o územním plánu a zároveň oznámil konání veřejného projednání dne 4. 6. 2014. Na základě námitek a připomínek došlo k podstatným úpravám návrhu územního plánu, a proto bylo nařízeno opakované veřejné projednání, jež proběhlo dne 18. 2. 2015. Z důvodu dalších podstatných úprav návrhu bylo nařízeno druhé opakované veřejné projednání, které se uskutečnilo dne 27. 2. 2017. Upravený návrh územního plánu byl předložen k rozhodnutí zastupitelstvu odpůrce, které dne 31. 1. 2018 rozhodlo o jeho vydání. Územní plán byl zveřejněn veřejnou vyhláškou č. 1/2018 a nabyl účinnosti dne 22. 2. 2018. Odpůrce vydal napadený územní plán, tedy opatření obecné povahy, jehož zrušení je navrhováno, a je proto v této věci pasivně legitimován. Třetí podmínkou projednatelnosti návrhu je formulace závěrečného návrhu (petitu, tj. rozsudečného výroku). Vzhledem k tomu, že navrhovatelé v návrhu jednoznačně vymezili, v jakém rozsahu požadují napadené opatření obecné povahy zrušit – alternativně buď celý území plán (z důvodu zakotvení územních studií), popř. pouze jeho části vztahující se k pozemkům navrhovatelů, má soud za splněnou i tuto podmínku řízení.

20. V této úvodní části považuje soud také za potřebné vymezit základní hlediska či zásady přezkumu územních plánů, ze kterých při projednávání a rozhodování věci vycházel, tak, jak vyplývají z právní úpravy a judikatury Nejvyššího správního soudu. V projednávané věci je předmětem sporu zejména rozsah zásahu do práv navrhovatelů jako vlastníků pozemků a hodnocení různých zájmů a subjektivních práv v procesu územního plánování, v němž dochází k vážení zájmů soukromých a veřejných, jehož výsledkem musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by tak byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (viz bod 114 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010 – 103, publ. pod č. 2552/2012 Sb. NSS). Soudu přitom nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Soud může přezkoumávat pouze to, zda příslušný orgán postupoval při pořízení územního plánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem. Úlohou soudu v tomto řízení je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, nikoli však územní plány dotvářet. Při hodnocení zákonnosti územního plánu či jeho změny se soud řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by měl proto soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření. Podle okolností konkrétní věci přitom může zrušit i jen část územního plánu, pokud charakter napadeného aktu takovéto rozdělení umožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2Ao 2/2007 – 73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS).

21. Dále soud považuje ve vztahu k problematice územních studií za vhodné uvést, že stavební zákon v § 25 zmiňuje mezi územně plánovacími podklady jednak územní studie, které ověřují možnosti změn v území, a jednak územní studie, které ověřují podmínky změn v území. Územní studie tak může mít dvojí povahu: „Z hlediska účelu územní studie a jejího následného praktického využití můžeme uvažovat o dvou typech územních studií. Prvním typem je územní studie sloužící jako podklad pro pořízení politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace, jejich změnu či aktualizaci (tzv. iniciační územní studie). Taková územní studie nemusí být v souladu s tou dokumentací, pro jejíž pořízení bude následně podkladem (například územní studie sloužící pro změnu územního plánu nebude respektovat územní plán v plném rozsahu, ale v řešeném území nabídne nová možná řešení). (…) Druhou možností je územní studie upřesňující řešení navržené v platné územně plánovací dokumentaci, tj. řešící vybranou problematiku v souladu s územně plánovací dokumentací, sloužící jako podklad pro rozhodování v území (tzv. upřesňující územní studie). Taková územní studie bude v souladu s územně plánovací dokumentací a řešení v ní navržené bude dále zpřesňovat. Územní studie je neopominutelným podkladem pro rozhodování v území, ale právně nezávazným. Při rozhodování v území je nutné se územní studií vždy zabývat a odůvodnit, jak byla zohledněna. Pokud z následného projednání záměru vyplyne, že existuje řešení vhodnější z hlediska ochrany a koordinace veřejných zájmů v území, než je řešení navržené územní studií, může se stavební úřad od řešení navrženého v územní studii odchýlit, ale musí to vždy řádně odůvodnit.“ (viz Fialová, E. § 30. In: Machačková, J. a kol. Stavební zákon. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2018, s. 126.). Územní studie vyžadovaná jako předpoklad pro rozhodování v území územním plánem má tedy povahu upřesňující územní studie, jež je upravena v § 30 stavebního zákona a přílohou č. 7 vyhlášky č. 500/2005, o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.

22. Navrhovatelé v návrhu na zahájení řízení předně namítají nezákonné stanovení podmínky zpracování územní studie US5, nepřiměřenou a excesivní lhůtu 7 let pro její pořízení a zaevidování, nezákonné stanovení obsahu všech územních studií (tedy i územní studie US5), jejichž nedílnou součástí mají být dohody o parcelaci, a v územní studii US5 také nezákonné stanovení požadavku ohledně minimální výměry pozemků, podle něhož musí mít min. 50 % parcel v dané ploše (včetně plochy zastavěných pozemků) výměru 3 000 m2.

23. V dané věci jde nepochybně o upřesňující územní studii US5, a soud se proto především zaměřil na zjištění, zda odpůrce v územním plánu uvedl důvody, pro které mají být změny v území na některých plochách (včetně plochy Z.HO.3) podmíněny zpracováním územní studie. Z územního plánu soud zjistil, že na str. 5 jeho textové části v kapitole 2.1. „Hodnoty přírodní“ je vymezena přírodní hodnota „H3 Lokalita D., v jejíž těsné vazbě leží lokalita zástavby Z.HO.3, která je proto vymezena pouze v režimu ploch rekreace.“ Na str. 8 v kapitole 3 „Urbanistická koncepce, včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně“ je v podkapitole „Plochy zastavitelné“ ohledně lokality Z.HO.3 navrženo funkční využití jako: „plocha rekreace individuální (RI-N), plocha zeleně – soukromá a vyhrazená (ZS-N), plocha veřejného prostranství (PV- N), plocha zeleně – přírodního charakteru ZP-N).“ V podmínkách pro využití plochy je stanoven požadavek „na výrazně rozvolněnou urbanistickou struktura, výrazně velké parcely, minimální podíl zeleně 40%, souvislou plochu zeleně na východní straně a prostor pro umístění herních prvků a řešení v ploše PV.“ Dále je pro tuto plochu požadováno zpracování územní studie US5. V kapitole 11 „Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování v území podmíněno zpracováním územní studie, stanovení podmínek pro její pořízení a přiměřené lhůty pro její pořízení a vložení dat o této studii do evidence územně plánovací činnosti“ na str. 58 je konstatováno, že „nedílnou součástí všech územních studií budou návrhy dohod o parcelaci.“ Ohledně územní studie US5 je pak na str. 60 uvedeno, že „je stanovena pro zastavitelnou plochu Z.HO.3 a pro stávající přilehlé plochy Dsú-S (účelová komunikace), pořízena a vložena do evidence bude do 7 let od vydání územního plánu“ (stejná lhůta platí také pro územní studie US1, US2 a US3), přičemž „územní studie prověří zejména tyto požadavky: - min. 50% plochy lokality (vč. plochy zastavěných pozemků) bude respektovat požadavek na výrazně velké parcely o min. výměře 3 000 m2, - na plochách veřejného prostranství zajistit dostatečný podíl pobytových prostorů pro příměstskou rekreaci obyvatel (hřiště, vodní prvky, mobiliář) – umístění veř. prostranství PV- je možné řešit alternativně jinde, pakli-že se prověří vhodnější podmínky umístění, - respektovat ochranné pásmo lesa a ÚSES, - v pásu zeleně podél silnice II/1148 vymezit plochy pro chodník a – nutnost respektovat již vydaná povolení.“ 24. Pokud jde o nesouhlas navrhovatelů se způsobem vypořádáním námitek, soud na tomto místě zatím jen konstatuje, že po veřejném projednání návrhu územního plánu, které se uskutečnilo dne 4. 6. 2014, podal navrhovatel a) dne 11. 6. 2014 celkem 12 písemných námitek (č. 42 až 53) a navrhovatel b) 4 připomínky zaevidované pod č. P 54 až 57. Po opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu dne 18. 2. 2015 podal navrhovatel a) dne 2. 3. 2015 dalších 5 námitek a navrhovatel b) celkem 3 připomínky. Po druhém opakovaném veřejném projednání, které proběhlo dne 18. 2. 2015, podal 5 dalších námitek dne 6. 3. 2018 již jen navrhovatel a). Všechny uplatněné námitky a připomínky byly vypořádány ve vyhlášce č. 1/2018, byť mnohdy pod jiným číslem, než pod kterým byly zaevidovány. Soud se přidrží číselného označení, pod kterým byly námitky/připomínky zaevidovány, a níže uvádí jejich obsah (včetně zjednodušení provedeného odpůrcem) a důvody rozhodnutí, a to jen u těch námitek, které navrhovatelé učinili předmětem soudního přezkumu.

25. Ohledně přezkumu rozhodnutí o námitkách odkazuje soud zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 – 160, publ. pod č. 2266/2011 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že: „z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být mj. seznatelné, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. Odůvodnění rozhodnutí o námitce je však součástí odůvodnění opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat (s ostatními částmi opatření obecné povahy) ve vzájemných souvislostech. Soud si je vědom náročnosti procesu vedoucího k vydání územního plánu, resp. jeho změny nicméně tyto okolnosti však neznamenají, že složitost procesu předcházejícího vydání územního plánu může sama o sobě legitimizovat případnou nezákonnost ve vztahu k veřejným subjektivním právům dotčených osob, resp. navrhovatelů.“ 26. Navrhovatel a) v námitce č. 46 nesouhlasil s velikostí zastavěné plochy max. 25 m2, protože neumožní realizaci objektu pro rodinnou rekreaci podle současných standardů, kdy např. prostory pro hygienu (8 m2) a denní pobyt (12 m2) vyčerpají navržený limit. K dispozici tedy nejsou plochy pro výpěstky, údržbu zeleně, skleník atd. Proto navrhl velikost 65 m2, která je optimální pro plnohodnotnou rodinnou rekreaci a umožňuje přiměřené hospodářské zázemí pro územním plánem deklarovanou minimální velikost parcely. Navrhovaná zastavěnost nemá oporu v zákoně a územním plánem není vymezení této číselné hodnoty odůvodněno. Odpůrce námitku a její odůvodnění zjednodušil tak, že: „Jde o nesouhlas s maximální zastavěnou plochou 25 m2, která nezajistí standardní stavbu a užívání rekreačního objektu, nemá oporu v platných předpisech a znehodnocuje pozemek.“ Námitku zamítl s odůvodněním, že: „Veškerá omezení v lokalitě Z.HO3 mají zajistit, aby se nestala samostatným obytným satelitem. Tato lokalita nenavazuje na zastavěné území ani na zastavitelné plochy a předchozím územním plánem byla určena pro zahrádkářskou kolonii jako zázemí pro místní obyvatele obytných domů, se zahrádkářskými chatkami původně do 16 m2 zastavěné plochy. Protože zahrádkářské chaty nejsou v platných právních předpisech definovány, byla novým územním plánem lokalita zařazena do ploch rekreace individuální, ale se záměrně omezenou velikostí staveb. Výrazně rozvolněné pozemky a stavby, které nebudou samostatným satelitem, zajistí této lokalitě dál převahu přírodního statutu, což je záměr, který by měl být přehodnocen skutečně až tehdy, pokud všechny lokality v obci budou kapacitně naplněny.“ 27. V námitce č. 48 projevil navrhovatel a) nesouhlas s velikostí parcel 3 000 m2, jelikož z návrhu územního plánu nevyplývá, jaká forma rekreace při 3 000 m2 je uvažována, ani proč má být pro rodinnou rekreaci velikost pozemků minimálně 3 000 m2 při maximální zastavěné ploše 25 m2. Dle jeho názoru je při zastavěné ploše 65 m2 zástavba dostatečně rozptýlená i při velikosti pozemků 900 m2. Proto žádal, aby se v územní studii velikost pozemků pohybovala od velikosti 900 m2. Odpůrce námitku zjednodušil tak, že jde o: „Nesouhlas s požadovanou minimální výměrou parcel; z územního plánu nevyplývá, proč má být minimální výměra pozemků 3 000 m2 při zastavěné ploše max. 25 m2.“ Odpůrce konstatoval, že námitce částečně vyhovuje s tím, že: „Do podmínek lokality bude doplněno min. 50% plochy lokality (vč. plochy zastavěných pozemků) bude mít požadovanou minimální výměru.“ V odůvodnění uvedl, že: „Vzhledem k již povoleným stavbám bude doplněna možnost menších pozemků na omezené části plochy. Dominantní musí zůstat přírodní charakter lokality. Jedná se o území výrazně separované od souvislé zástavby, obklopené lesem. Stavby mají být pouhým doplňkem v dané ploše.“ 28. V námitce č. 50 nesouhlasil navrhovatel a) s přírodní zelení ZP – N na pozemcích parc. č. X, X, X, X a X s tím, že požaduje max. šíři ZP-N (biokoridoru) 5 m od břehových porostů a na pozemku parc. č. X jeho úplné zrušení. Navrhovaná zeleň a trasa vodního toku neodpovídá jeho skutečnému průběhu, a její vymezení včetně manipulačního pruhu vodního toku proto není odůvodnitelné. V platném územním plánu je v projektové dokumentaci řešen průběh koridoru kolem vodního toku. Požadoval, aby bylo respektováno platné územní rozhodnutí včetně stanovisek dotčených orgánů. Případné zpřesnění podmínek - oplocení, umístění jiných staveb a zařízení – lze řešit, resp. podmínit v územním plánu do stavebního povolení dle konkrétních podmínek lokality. Odpůrce námitku zjednodušeně popsal jako: „Nesouhlas s plochou ZP-N na těchto plochách, zpřesnění podmínek oplocení a jiných staveb a zařízení řešit v ÚP podmínkami pro stavební povolení“ odůvodněnou tím, že „navrhovaná zeleň a trasa vodního toku neodpovídá skutečnému průběhu, v platném ÚP je ÚSES řešen jinak.“ Námitka byla zamítnuta s odůvodněním, že: „Plocha podél potoka je součástí a ochranou biokoridoru ÚSES a vychází z podstaty krajinářské koncepce. Požadavky ochrany ÚSES nejsou slučitelné s využitím ploch RI. Plocha ZP vč. ÚSES musí být respektována i v územní studii.“ S touto námitkou souvisí ještě námitka č. N 27 podaná po opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu a námitka č. N 12 uplatněná po druhém veřejném projednání návrhu.

29. V námitce č. N 23 nesouhlasil navrhovatel a) s prověřováním plochy Z.HO.3 územní studií US5, a to z důvodu existence pravomocného územního rozhodnutí o dělení pozemků, jehož podmínky se liší od regulativů nastavených v návrhu územního plánu. Proto požadoval vypuštění podmínky pořízení územní studie, přičemž poukázal na diskriminační vymezení doby pro její pořízení a požadoval zkrácení lhůty ze 7 na max. 4 roky. V návaznosti na to, že návrh územního plánu nerespektuje skutečné rozdělení pozemků v lokalitě dle stavu v katastru nemovitostí a pravomocného územního rozhodnutí o dělení pozemků, nesouhlasil s rozsahem požadavků, které má územní studie prověřit, zejména s požadavkem: „…na plochách rozvolněné rekreace zajistit plochy s výrazně velkými plochami (nad 3 000 m2)“. Také tento regulativ označil za diskriminační, protože po rozdělení pozemků v jižní části lokality se takto velké pozemky v dané lokalitě nevyskytují, vyjma pozemku parc. č. X ve vlastnictví pana B.. Požadavek prověření dané plochy územní studií US5 ve lhůtě 7 let považuje s ohledem na lhůtu 4 let u ostatních studií za nevyhovující testu proporcionality a nelegitimní. V tomto ohledu odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120. Dále uvedl, že na pozemcích parc. č. 2348/1, 2348/54 až 59 a 2348/61 až 63 realizoval investice do přípravy území, provedl a uhradil vynětí ze ZPF a zahájil výstavbu technické infrastruktury – distribuční rozvod NN – elektro včetně elektroměrných pilířů. Ačkoli návrh územního plánu nemá reálný dopad na pozemky, jichž se týká již pravomocné územní rozhodnutí a další povolení, které ev. získali vlastníci sousedních pozemků, není podmínka prověření územní studií relevantní a pro využití dalších pozemků v území je diskriminační a ničím neodůvodněná. Požadavek územní studie v dané ploše ztrácí smysl jako celek, protože parcelace pozemků včetně komunikací byla již realizována. Grafická část územního plánu neodpovídá skutečnosti, když obsahuje zakreslení jiných pozemků, než které existují dle platného stavu zapsaného v katastru nemovitostí (viz samostatná námitka proti rozsahu plochy Z.HO.3). Územní studie tak nemá ve vztahu k pozemkům namítatele, na které se vztahuje územní rozhodnutí, co řešit. Ovlivnit může pouze situaci na pozemcích, které dosud nepodléhají žádnému pravomocnému rozhodnutí. Nicméně rozsah zbývajícího území je natolik zanedbatelný, že není účelné, aby jeho využití bylo podmíněno zpracováním územní studie US5 v takovém časovém horizontu. Takové řešení není hospodárné. Podmínky územní studie jsou s ohledem na již zahájenou výstavbu v lokalitě a související přípravné práce v území nesmyslné. V souvislosti s tím odkázal na nálezy Ústavního soudu, které následně zopakoval v návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Odpůrce námitku zjednodušil na požadavek „Zkrátit lhůtu na pořízení územní studie US5, neboť proti lhůtám pro pořízení ostatních územních plánů je lhůta pro tuto lokalitu diskriminační.“ Námitku zamítl s odůvodněním, že: „Jedná se o území s velkou mírou problémů, jejich rychlé vyřešení se nedá předpokládat. V případě nezpracování územní studie kvůli marnému uplynutí lhůty by některé z problémů nešly vůbec vyřešit.“ 30. Navrhovatel b) v připomínkách zaevidovaných pod č. P 54 až 57 nesouhlasil např. s využitím předmětné lokality pro individuální rekreaci a požadoval, aby byla navržena pro výstavbu rodinných domů, s pásem zeleně při východní části lokality, s minimálním podílem zeleně 40 %. Odpůrce námitky zamítl se shodným odůvodněním jako u vypořádání námitky navrhovatele a) č. 49, v němž uvedl, že: „Vzhledem k urbanistické a krajinářské koncepci, které vycházejí z požadavků na udržitelný rozvoj území, musí zůstat dominantním charakterem lokality spíše přírodní ráz a nikoliv obytný satelit. Jedná se o území výrazně separované od souvislé zástavby obklopené lesem. Stavby mají být pouhým doplňkem v dané ploše. Tento záměr by měl být přehodnocen skutečně až tehdy, pokud všechny lokality v obci budou již kapacitně naplněny. Obytné satelity ve volné krajině nejsou v souladu s politikou územního rozvoje ČR a s jejími prioritami, obec disponuje řadou dalších ploch k rozvoji.“ Toto odůvodnění pak doplnil o konstatování, že: „Les není důvodem pro stavby bydlení, naopak by před takovou zástavbou měl být chráněn.“ 31. Po těchto nezbytných konstatováních dospěl soud k závěru, že z územního plánu je ve vztahu k lokalitěZ.HO.3 patrné, že odpůrce hodlal ponechat v dané lokalitě zahrádkářskou kolonii, ale vzhledem k tomu, že pojem zahrádkářská kolonie není právně upraven, postupoval podle vyhlášky č. 501/2006 Sb. a danou lokalitu, která představuje přírodní hodnotu H3 „Lokalita D.“, pro kterou platí režim lesních a přírodních ploch (str. 5 textové části územního plánu), dle § 5 vymezil předmětnou lokalitu jako plochu rekreace, v níž nepřipustil bydlení, což je s ohledem na charakter lokality Z.HO3 (zelený pás v blízkosti lokálního biokoridoru, který rovněž vylučuje možnost bydlení) odůvodněné a proporcionální. Na základě posouzení odůvodnění vypořádání námitek a analýzy odůvodnění územního plánu nesouhlasí soud s navrhovateli, že by napadená část územního plánu nemohla obstát pro vady výroku rozhodnutí o námitkách (viz níže).

32. Takto stanovenému funkčnímu využití lokality pak odpovídá i požadavek na max. 25 m2 zastavěné plochy plynoucí z podmínek prostorového uspořádání stanovených v územním plánu (str. 32), neboť stavba o této rozloze (s možností využití podkroví) je pro daný účel (rekreace, zahradničení) postačující. Ani v této otázce tak soud neshledává pochybení a rozhodnutí o vypořádání této námitky má za řádně odůvodněné a také dostačující. Stavby v zahrádkářské kolonii nejsou určeny k obývání, a proto není důvod, aby obsahovaly obytné prostory, koupelny a pod, nýbrž mají sloužit v zásadě jen jako přístřešek na uskladnění nářadí a jako nouzové zázemí.

33. Akceptovatelný však již není další parametr, resp. regulativ plynoucí z územní studie US5 (str. 60), jejíž zpracování soud ale v principu neodmítá, vyžadující, aby min. 50 % lokality tvořily výrazně velké parcely o min. výměře 3 000 m2. V tomto ohledu postrádá soud náležité odůvodnění tohoto požadavku, což se nutně promítlo do nedostatečného odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a), zaevidované pod č. 48, a připomínky č. P 56 navrhovatele b). Soud sice připouští, že odpůrce může na danou problematiku nahlížet rozdílně od navrhovatelů a považovat rozhodnutí o námitce za částečně vyhovující, jdoucí navrhovatelům vstříc tím, že oproti původnímu požadavku, aby uvedenou výměru měly v dané lokalitě všechny pozemky, snížil požadavek rozlohy 3 000 m2 jen na polovinu lokality. Navzdory tomu však musí soud konstatovat, že ani tímto „polovičním snížením“ odpůrce nevyvrátil důvodné obavy navrhovatelů, že takovou značnou rozlohou budou zasaženy právě jejich pozemky. Navíc vyžadovaná značná rozloha pozemků se rozchází s tím, co je pro drobné hospodaření v zahrádkářských koloniích obvyklé a představuje podle soudu pro daný účel využití nepřiměřený regulativ.

34. Soud pak na rozdíl od navrhovatelů nepovažuje lhůtu 7 let pro zpracování a zaevidování územní studie US5 za nepřiměřenou, neboť je toho názoru, že je třeba vycházet nejenom z vypořádání námitky, ale také z celého kontextu územního plánu, z něhož je nepochybné, že plocha Z.HO.3 je plochou v mnoha ohledech složitou. Soud proto v této dílčí otázce přisvědčuje odpůrci, který složitost dané plochy ve vypořádání námitek spíše jen naznačil, ovšem ostatními částmi územního plánu ji dostatečně doložil. Za zcela určující a převládající je třeba i podle názoru soudu považovat urbanistické hledisko (plocha je značně vzdálená od obytné části obce, nachází se v zeleni), charakter a nižší naléhavost využití předmětné plochy (individuální a veřejná rekreace) ve srovnání s jinými plochami, jejichž využití je podmíněno zpracováním územní studie, a také nutnost nejdříve vyřešit odkanalizování dané plochy a její zásobování pitnou vodou.

35. Pokud jde o výhradu navrhovatelů brojící proti obsahu územní studie US5 (ve vztahu k dohodě o parcelaci jako její povinné součásti) a podmínkám jejího zpracování, i v tomto ohledu přisvědčuje soud odpůrci, neboť jak bylo objasněno, je požadováno předložení pouze návrhu dohody o parcelaci, tedy každý včetně navrhovatelů může posléze bez ohledu na takový návrh navrhnout své vlastní rovnocenné řešení, které bude předmětem posuzování a vyhodnocování v rámci jednání o uzavření dohody o parcelaci v realizační fázi. Pokud by se ani v dostatečně dlouhém období pro přípravu územní studie nepodařilo v jednání s dotčenými vlastníky nalézt schůdné kompromisní řešení, resp. by nedošlo k jeho realizaci, nelze vyloučit přijetí změny územního plánu, v němž by takové řešení zakotvil přímo odpůrce 36. Závěrem pak soud konstatuje, že důvodnou shledal také námitku ohledně navrhovatelem a) tvrzeného nesprávného vymezení lokálního biokoridoru (vymezeného výlučně k ochraně vodního toku T., který lemuje) na pozemku parc. č. X, neboť dle grafické části územního plánu uvedený vodní tok na tento pozemek vůbec nezasahuje. Soud proto dospěl k závěru, že ve vztahu k tomuto pozemku byl LBK vymezen nedůvodně a nesprávně. Ohledně vedení předmětného LBK po dalších pozemcích navrhovatele a) se soud ztotožňuje s odpůrcem a konstatuje, že předmětný lokální biokoridor byl v dané ploše vymezen již předchozím územním plánem, což navrhovatelé nezpochybňují, a novým územním plánem došlo pouze k zpřesnění trasy jeho vedení, a to v souladu s obecně platnými zásadami pro vymezování lokálních biokoridorů stanovenými v Metodice, jež jsou nezbytné pro řádné fungování ÚSES jako důležitého prvku pro ochranu životního prostředí. Lze tak důvodně konstatovat, že za takové situace musí soukromý zájem navrhovatele a) oplotit své pozemky ustoupit veřejnému zájmu na ochraně předmětného prvku ÚSES. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 37. Na základě výše uvedené argumentace soud shrnuje, že napadené opatření obecné povahy podle § 101d odst. 2 věty první s. ř. s. zrušil v části vztahující se k regulativu o výměře parcel v dané lokalitě Z.HO.3 a ve vztahu k vymezení lokálního biokoridoru na pozemku navrhovatele a) parc. č. X, který bezprostředně s vodním tokem T. nesouvisí. Ve zbylé části pak soud návrh podle § § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl, když dospěl k závěru, že požadavek na zpracování územní studie US5 pro danou lokalitu není nezákonný a lhůta 7 let pro zpracování a zaevidování této studie není z důvodu výjimečné složitosti řešené plochy excesivní.

38. Navrhovatelé požadovali zrušit celý územní plán z důvodu, že vůbec ukládá povinnost zpracovat územní studie s dohodami o parcelaci. Tímto požadavkem se soud blíže nezabýval, neboť jednak má požadavek na zpracování územní studie US5 za opodstatněný, a ve vztahu k jiným územním studiím se uložená povinnost vlastnických práv navrhovatelů nikterak nedotýká.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věty poslední s. ř. s. Navrhovatelé měli ve věci pouze částečný úspěch, neboť nezákonným shledal soud pouze regulativ týkající se rozlohy parcel v dané ploše a nesprávné vymezení LBK na pozemku, jenž s tímto prvkem ÚSES zjevně nesouvisí. Zbylé návrhové body byly soudem vyhodnoceny jako nedůvodné. Úspěch navrhovatelů a odpůrce v řízení tak lze z hlediska rozsahu vyhovění a zamítnutí petitu návrhu považovat za srovnatelný. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.