51 A 62/2017 - 69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobců: a) L. Š. bytem X b) M. Š. bytem X oba zastoupeni JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou se sídlem Za Hřištěm 1141/2, 370 10 České Budějovice - Nemanice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Město Vlachovo Březí sídlem Náměstí Svobody 56, 384 22 Vlachovo Březí II) J. B. bytem Č. 586, 383 01 P. zastoupen advokátem Mgr. Et. Mgr. Igorem Nitrianským sídlem Kostelní nám. 16, 383 01 Prachatice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2017 č. j. KUJCK 102 534/2017/ODSH takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 30. 8. 2017 č. j. KUJCK 102534/2017/ODSH a rozhodnutí Městského úřadu Prachatice, odboru komunálních služeb a dopravy ze dne 23. 11. 2016 č. j. MUPt/04926/2016/11/KSD/Kom se zrušují a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 800 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců JUDr. Zlatuše Čaňové.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby.

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 17. 10. 2017 se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 30. 8. 2017 č. j. KUJCK 102534/2017/ODSH (dále jen „napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Prachatice ze dne 23. 11. 2016 č. j. MUPt/04926/2016/11KSD/Kom (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o určení právního vztahu, že se jedná v případě pozemku parc. č. KN 650/20 o veřejně přístupnou účelovou komunikaci a tento právní vztah trvá nejméně od druhé poloviny devadesátých let minulého století.

2. Žalobci namítali časový nesoulad pořízení leteckých snímků, o které správní orgány opřely svou argumentaci. Dle žalobců nebylo postaveno najisto, zda letecké snímky byly pořízeny v létech 2004 až 2013 nebo před rokem 1997. Dále žalobci poukázali na čestné prohlášení účastnice správního řízení M. T. A. učiněné dne 3. 11. 2016, že cesta vedla od osmdesátých let podél plotů zahrádek parc. č. 650/29 a následujících.

3. Žalobci uvedli, že cesta v zahrádkářské kolonii je vedena na jihu od pozemku žalobců parc. č. 650/20 po pozemku parc. č. 650/14 a 650/48, aby vyústila na komunikaci umístěnou na parc. č. 650/37. Dále žalobci poukázali, že po severní straně jejich pozemku vedou na sebe navazující jiné pozemky ve vlastnictví města Vlachovo Březí, přes něž je umožněn přístup k pozemkům parc. č. 650/18, parc. č. 650/19, parc. č. 650/17, parc. č. 650/49, parc. č. 650/15 a parc. č. 650/4, touto cestou se ke svému pozemku údajně dostávají také žalobci a druhá osoba zúčastněná na řízení. Žalobci důrazně nesouhlasí s tvrzením správních orgánů, že vlastníci pozemků parc. č. 650/31, 650/32, 650/33, 650/34 nemají možnost jiného přístupu, než přes pozemek žalobců. Žalobci odkázali na list vlastnictví města Vlachovo Březí konkrétně k pozemkům parc. č. 650/14 a 650/48 a jejich výměru. Zdůraznili fakt, který z listu vlastnictví těchto pozemků vyplývá, a to, že na pozemku parc. č. 650/14 vázne věcné břemeno zřizování a provozování vedení. Současně žalobci tvrdili, že město Vlachovo Březí by mělo situaci řešit pomocí řádných právních prostředků v souvislosti s překážkou zastavení těchto pozemků ve vlastnictví města Vlachovo Březí. Upozornili na skutečnost, že na předmětných pozemcích ve vlastnictví města Vlachovo Březí nemohla být provedena nemovitá stavba, neboť se jedná o zahrádkářskou kolonii s omezenými možnostmi výstavby a s užíváním k rekreačním účelům.

4. Žalobci se cítí vydáním napadeného rozhodnutí zkráceni na svých právech přímo i v důsledku porušení práv v předcházejícím řízení před silničním správním orgánem. Vyslovili nesouhlas s tvrzením žalovaného ohledně přístupnosti k pozemkům parc. č. 650/31 – 34, že se tyto pozemky nachází na jižní straně pod pozemkem žalobců. Z ortofotomapy i z katastrální mapy je zcela zřetelné, že pozemek parc. č. 650/14 a pozemek parc. č. parc. č. 650/48 ústí na pozemek parc. č. 650/37, na němž je umístěna komunikace zvaná „sídliště S Hájky“, která zpřístupňuje pozemky jiných vlastníků včetně žalobců nebo druhé osoby zúčastněné na řízení. všechny komunikace jsou umístěny na pozemcích ve vlastnictví města Vlachovo Březí, což je patrné z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 10001 k. ú. Vlachovo Březí.

5. Žalobci současně namítali nepravdivost tvrzení, že by přes jejich pozemek vedla již řadu let veřejná účelová komunikace. Žalobci v roce 1997 zakoupili pozemky parc. č. 650/31, 650/22, 650/21, 650/20 a v roce 2009 dále přikoupili pozemek parc. č. 650/23, přičemž ani přes jeden z těchto pozemků podle jejich tvrzení nevedla veřejná účelová komunikace. Žalobci uvedli, že při obhlídce pozemku parc. č. 650/20 před jeho koupí přes tento pozemek žádná zřetelná veřejná účelová komunikace nevedla, a proto uzavřeli formou osobního závazku bezplatný přístup a příjezd na pozemek parc. č. 650/23 přes jižní část pozemků parc. č. 650/9 v k. ú. Vlachovo Březí, a to do doby vybudování veřejné přístupové komunikace. Takové ujednání je platné i pro právní nástupce vlastníků pozemku parc. č. 650/23. Z toho žalobci dovozovali, že takové ujednání by bylo zbytečné, pokud by přes jejich pozemek vedla veřejná cesta.

6. V souvislosti s údajnou existencí veřejné cesty na pozemku žalobců k tomu uvedli, že by v době ujednání osobního závazku neměla kam vyústit, neboť v té době ještě neexistoval pozemek parc. č. 650/56, což je zřejmé i z geometrického plánu. Výpověď Mgr. M. T. A. označili žalobci za nepřesnou a zkreslující. Žalobci namítali, že správní orgány nezjišťovaly, kdy došlo k oplocení zahrad, ani kdo, či zda vůbec povolil stavbu na rozmezí pozemku parc. č. 650/31 a 650/32, kde byla dříve pouze chatka. Současná stavba na rozmezí zmíněných pozemků je zděná a zasahuje zčásti i na pozemek ve vlastnictví města Vlachovo Březí.

7. Žalobci závěrem zdůraznili, že v posuzovaném případě se nejedná o účelovou komunikaci, neboť přes pozemek žalobců přechází pouze někteří vlastníci ze vzdálenějších zahrad, přičemž tak nečiní vždy ani ve stejné trase. Podle žalobců by tak mohli činit vlastníci pozemků pod jejich pozemkem, nicméně ti mohou využívat pozemku parc. 650/14, který je ve vlastnictví města Vlachovo březí. Nadto nedali žalobci žádný souhlas s obecným užíváním svého pozemku jako veřejné účelové komunikace. Žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 12 As 44/2011.

8. Žalobci namítali, že neobdrželi ani žádnou kompenzaci za zásah do jejich vlastnických práv a silniční správní orgán i žalovaný rozhodli tudíž tak, že celý pozemek žalobců slouží jako veřejně přístupná účelová komunikace. Žalobci navíc poukázali na to, že pozemky parc. č. 650/33 a 650/34 mají pouze jednoho vlastníka, nikoli dva vlastníky, jak chybně uvedl silniční správní orgán. Žalobci taktéž v odvolacím řízení namítali, že žalovaný se nevypořádal s jejich námitkou, v níž uvedli, že vlastníci pozemku č. 650/31 až 34 se mohou ke svým pozemkům dostat prostřednictvím pozemků ve vlastnictví města Vlachovo Březí, na nichž je zřízeno věcné břemeno. Žalobci zastávají názor, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) pro určení účelové komunikace, tudíž v důsledku vydání napadeného rozhodnutí byli žalobci zkrácení na svých právech. II. Stručné vyjádření žalovaného správního orgánu.

9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na založené letecké snímky z období let 2004 až 2013, které dokládají, že v dané lokalitě byla cesta patrná v terénu, a to do doby před zásahem žalobců. Z leteckého snímku z roku 2015 či z ortofotomapy je patrné, že majitelé nemovitostí se nemohou dostat ke svým pozemkům jinak než přes pozemek parc. č. 650/20. Žalovaný neshledal žádné skutečnosti, které by to zpochybňovaly.

10. K argumentaci žalobců, že k zastavení pozemků, které jsou ve vlastnictví města Vlachovo Březí, došlo v době vzniku zahrádkářské kolonie v osmdesátých letech 20. století, žalovaný uvedl, že tehdy existovaly vlastnické vztahy ve zcela odlišném právním režimu. Jestliže žalobci odkazovali na směnnou smlouvu s městem Vlachovo březí, pak žalovaný odkázal na článek V. této smlouvy, kde je uvedeno, že neexistují soukromoprávní instituty, které by omezovaly vlastnictví k předmětné nemovitosti, avšak veřejně přístupná účelová komunikace nenáleží do této oblasti, ale do oblasti práva veřejného. Žalovaný poukázal na skutečnost, že pro věc je podstatné, zda byly naplněny znaky stanovené v § 7 zákona o pozemních komunikacích.

11. K argumentaci žalobců, že cesta není patrná v terénu, žalovaný uvedl, že žalobci sami přiznali, že v létech 2013 až 2015 provedli takové úpravy pozemku, že cesta z terénu zcela vymizela. Jednání žalobců spočívající ve zmíněných stavebních úpravách označil žalovaný za protiprávní a uvedl, že to nic nemění na skutečnosti, že patrnost a stálost cesty v terénu byla. III. Obsah správních spisů.

12. Dne 4. 2. 2016 byla městu Vlachovo Březí doručena žádost o vydání deklaratorního správního rozhodnutí o určení existence či neexistence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. 650/20 v k. ú. Vlachovo Březí. Dne 10. 2. 2016 byla věc žalobců postoupena věcně a místně příslušnému silničnímu správnímu úřadu. Součástí spisu jsou kupní smlouvy pozemkových parcel parc. č. 650/31, 650/22, 650/20, 650/21 a kupní smlouva na pozemkovou parcelu parc. č. 650/9, přičemž v obou případech byli kupujícími žalobci.

13. Dne 13. 2. 2016 bylo prostřednictvím veřejné vyhlášky oznámeno zahájení řízení o určení právního vztahu, současně silniční správní úřad nařídil k projednání věci ústní jednání na den 8. 3. 2016. Ve spise je založeno vyjádření k podkladům rozhodnutí o určení právního vztahu od druhé osoby zúčastněné na řízení. Dále jsou založeny letecké snímky a ortofotomapy za rok 1996, 2004, 2008, 2011, 2013 a 2015.

14. Z vyjádření Mgr. M. T. A., které silniční správní úřad obdržel dne 16. 3. 2016, vyplývá potvrzení existence cesty na pozemku žalobců. Byly přiloženy i foto, které potvrzují existenci cesty dle tvrzení Mgr. M. T. A. z let 1994 a 1996. Dne 22. 3. 2016 bylo veřejnou vyhláškou oznámeno pokračování řízení o určení právního vztahu.

15. Silniční správní úřad vydal dne 20. 4. 2016 pod č. j. MUPt/04926/2016/05/KSD/Kom rozhodnutí, kterým bylo určeno, že pozemek parc. č. 650/16, KN 650/17, KN 650/18, KN 650/19, KN 650/20, KN 650/24, KN 650/25 a KN 650/26 v k. ú. Vlachovo Březí slouží jako veřejně přístupná účelová komunikace a tento právní stav trvá nejméně od druhé poloviny 90. let minulého století. Rozhodnutí bylo vydáno formou veřejné vyhlášky. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání žalobci a druhá osoba zúčastněná na řízení. ve spise je založena korespondence mezi městem Vlachovo Březí a žalobci, přičemž komunikace se týkala mimo jiné i žádosti o vynětí z pasportu komunikací a byla přiložena k odvolání.

16. Dne 13. 6. 2016 obdržel silniční správní úřad námitku proti podanému odvolání od P. a B. K a dne 1. 7. 2016 od L. B. V námitkách bylo uvedeno, že předmětná komunikace je využívána školní mládeží i všemi občany Vlachova Březí a současně bylo namítáno, že došlo k vybudování elektrické přípojky. K námitkám L. B. silniční správní úřad uvedl, že její námitky byly opožděné. Žalovaný dne 17. 8. 2016 rozhodl tak, že rozhodnutí silničního správního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Žalovaný tak učinil z toho důvodu, že silniční správní úřad rozhodl nad rámec podané žádosti, neboť rozhodl o tom, že účelová komunikace vede přes pozemky, kterých se žádost netýkala. Dále žalovaný uvedl, že dokazování neproběhlo zákonem předpokládaným způsobem. Silniční správní úřad použil totiž jako důkaz pouze letecké snímky z předchozích let, aniž komentoval stav tvrzené komunikace v současné době. Ze spisu není patrno, jaké nemovité věci tvrzená komunikace napojuje, obecné konstatování, že slouží pro přístup k pozemkům – zahrádkám, je nedostačující. Silniční správní úřad se ani nevypořádal s námitkou, zda se jedná o nezbytnou komunikační potřebu, nebo o pouhou „cestu z pohodlí“. V rozhodnutí není rovněž uvedeno, proč nejsou pro přístup k pozemkům v zahrádkářské kolonii využity pozemky ve vlastnictví obce, a to pozemek parc. č. 650/14 a parc. č. 650/48 v k. ú. Vlachovo Březí. Není dále uvedeno, kudy se na své pozemky dostávají vlastníci pozemků mezujících s uvedenými obecními pozemky po obou stranách. V odůvodnění rozhodnutí chybí návaznost vlastnických vztahů a s tím nesouvisející případný konkludentní souhlas s užíváním tvrzené komunikace. Správní orgán se ani nevypořádal s tvrzením žalobců ohledně evidence komunikace v pasportu komunikací vedeném obcí. Silniční správní úřad nevypořádal znaky účelové komunikace, nebylo provedeno řádné dokazování a nebyla učiněna požadovaná skutková zjištění způsobem odpovídajícím zákonu. Za této situace nelze vůbec přezkoumat závěr správního orgánu, který z takového (v podstatě neexistujícího) skutkového zjištění učinil. Žalovaný poukázal na ustálenou judikaturu, podle které, jsou-li opřeny rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, zakládá to nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. I v nyní projednávané věci tomu tak bylo a žalovaný posoudil prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné z důvodu nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů. Nepostačuje odkázat na shromážděné podklady, nebo je pouze shromáždit do spisu, ale podklady je nutné zhodnotit a v odůvodnění rozhodnutí je podrobně uvést, na základě jakých úvah rozhodující úřad dospěl k výroku rozhodnutí. Taktéž je nutné seznámit účastníky řízení podle § 36 odst. 3 správního řádu s těmito shromážděnými podklady a zachovat tak základní zásady správního řízení, jakož i právo účastníků na spravedlivý proces. Dále žalovaný správní orgán vytkl prvostupňovému správnímu orgánu, že pozemek označený jako veřejně přístupná účelová komunikace nebyl nikterak vymezen. Pokud totiž není účelovou komunikací dotčen celý pozemek, je nezbytné v rozhodnutí cestu s určitostí popsat tak, aby nebylo v budoucnu sporu o tom, v jakém rozsahu uživatelé cesty mohou zasahovat do soukromých práv majitele pozemků. Dále byl zavázán prvostupňový správní orgán v pokračujícím řízení řádně vymezit okruh účastníků řízení ve smyslu § 27 správního řádu, a to krom žadatele označit i všechny ostatní vlastníky nemovitých věcí, pro které může sporná komunikace plnit úlohu komunikační spojnice a také vlastníky všech pozemků, přes které vedou jednotlivé úseky posuzované cesty. Dále byl prvostupňový správní orgán zavázán, aby se vypořádal s jednotlivými znaky účelové komunikace, odkázal na podklady, která tvrzení rozhodujícího úřadu podpoří a zhodnotí, zda ve věci nařídí ústní jednání, což je sice v dispozici prvostupňového správního orgánu, nicméně vzhledem k dosavadnímu způsobu vedení řízení by to bylo podle žalovaného vhodné. Znovu před vydáním rozhodnutí je zapotřebí účastníkům umožnit ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu umožnit účastníkům řízení seznámit se s podklady pro rozhodnutí a teprve poté po vyhodnocení provedených důkazů znovu rozhodnout.

17. Dne 10. 10. 2016 oznámil silniční správní úřad veřejnou vyhláškou pokračování v řízení o určení právního vztahu a nařídil ústní jednání na 3. 11. 2016. Součástí spisu je fotodokumentace z 3. 11. 2016. Ve spise je založen protokol z místního šetření ze dne 3. 11. 2016, kde byli přítomni Ing. M. K. a R. H. Místní šetření bylo provedeno na pozemku parc. č. 650/16. parc. č. 650/17, parc. č. 650/18, parc. č. 650/19, parc. č. 650/20, parc. č. 650/24, parc. č. 650/25 a parc. č. 650/26 v k. ú. Vlachovo Březí. Bylo zjištěno, že zemní práce byly provedeny v celé délce parc. č. 650/20. Pěšina je šířky 1,5 metrů, na východě je šířka cesty 3 metry, na základě šířka cca 3,5 metru. Dále je založena listina přítomných z ústního jednání ze dne 3. 11. 2016 a přiložena čestná prohlášení J. B. , L. D., M. T. A. , L. B. a právní zástupkyně žalobců. Zástupkyně žalobců současně navrhla provést výslech svědka P. Š., syna účastníků řízení a kupními smlouvami založenými ve spise. Fotodokumentace ze dne 3. 11. 2016 přiložená k protokolu o jednání zachycuje pohled na cestu na pozemcích 650/16, 650/17, 650/18 a 650/19, dále pohled na pěšinu na pozemku parc. č. 650/20. Na těchto snímcích je zachycena proluka mezi ploty a na dalších snímcích koleje vyjeté od traktoru nebo jiného těžšího nákladního vozidla.

18. Městský úřad Prachatice, odbor komunálních služeb a dopravy, oddělení silničního hospodářství vydal veřejnou vyhláškou rozhodnutí o určení právního vztahu dne 23. 11. 2016 pod č. j. MUPt/04926/2016/11/KSD/Kom, kterým určil, že pozemek parc. č. 650/20 k. ú. Vlachovo Březí slouží jako veřejně přístupná účelová komunikace a tento právní stav trvá nejméně od druhé poloviny 90. let minulého století. Silniční správní úřad konstatoval, že byly splněny všechny čtyři znaky účelové komunikace, a to patrnost stále dopravní cesty v terénu, přístup k nemovitostem, neboť vlastníci pozemku parc. č. 650/31 až 34 nemají jinou možnost se dostat na své nemovitosti než přes pozemek parc. č. 650/20. K pozemkovým parcelám č. 650/14 a 650/48, které jsou v majetku města Vlachovo Březí, uvedl, že jsou při severní hranici obestavěny a oploceny od západu směrem na východ majiteli pozemku č. 650/29 až parc. č. 650/36, což zjistil z leteckých snímků. Shledal i souhlas vlastníka ze skutečnosti, že v minulosti se vlastník nijak nebránil užívání komunikace veřejností na parcele č. 650/20. V období mezi roky 2013 až a2015 vlastník pozemku provedl terénní úpravy, kdy cesta přestala být v terénu patrná. Je zde tudíž předchozí konkludentní souhlas vlastníka. Uživatelé komunikace nemají zřízeno věcné břemeno ani dohodu o užívání pozemku mezi vlastníky a uživateli komunikace, a tudíž je užívání plně založeno na institutu obecného užívání účelové komunikace. Prvostupňový správní orgán shledal i naplnění nutné komunikační potřeby, neboť neexistuje alternativa jiného dopravního přístupu k pozemkům na parc. č. 650/31 až 34, a to z důvodu zastavěnosti a oplocení pozemků na parc. č. 650/14 a 650/48.

19. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání stejně jako druhá osoba zúčastněná na řízení. V odvolání druhá osoba zúčastněná na řízení namítala, že neudělila souhlas s užíváním předmětných pozemků, na nichž má být účelová komunikace. Stálost a patrnost cesty v terénu není v současné době prokazatelná a správní orgány neprovedly místní šetření ani osvědčení takové skutečnosti, neboť se omezily pouze na letecké snímky. Rozporován byl závěr i o nezbytnosti komunikační potřeby. Správní orgán prvého stupně nerespektoval závěry a doporučení odvolacího orgánu. Nezakládá se zcela na prokázaných a pravdivých skutečnostech. Není řádně odůvodněno, obsahuje formální konstatování subjektivních úvah správního orgánu. Neprovedl šetření na místě samém a nezabýval se námitkami odvolatelů. Dále bylo zdůrazněno, že správní orgán prvého stupně nevzal v potaz pozemky parc. č. 650/14 a 650/48, které jsou ve vlastnictví obce Vlachovo Březí a tvořily podle katastrální mapy přístupovou komunikaci přilehlých pozemku zahrádkářské kolonie. Na to taktéž poukázala Mgr. M. T. A. a proto není pravdivé tvrzení vyjádřené v rozhodnutí, že v dané lokalitě neexistuje jiné alternativní napojení. Žalobci v odvolání taktéž rozporovali nenaplnění znaků účelové komunikace a zdůraznili, že zřejmě pozemek č. 650/14 a 650/48 zanikl, neznámo však jak a nejsou k dispozici ani žádné listiny. Touto otázkou se správní orgán vůbec nezabýval.

20. Žalovaný správní orgán vydal dne 30. 8. 2017 napadené rozhodnutí, tak jak je podrobně specifikováno pod bodem 1 tohoto rozsudku. Podaná odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný konstatoval, že správní orgány nevycházely pouze z leteckých snímků, ale i ze skutečností zjištěných při místním šetření dne 3. 11. 2016. Žalovaný dále uvedl, že žalobci pozemek upravili tak, aby cesta přestala být v terénu patrná, nicméně bez tohoto zásahu by cesta byla i nadále v terénu patrná, stejně jako tomu bylo v minulosti. K nezbytnosti komunikační potřeby žalovaný uvedl, že z pohledu na letecké snímky i na ortofotomapu je zřejmé, že vlastníci pozemků parc. č. 650/31 až 34 v k. ú. Vlachovo Březí skutečně nemají jinou možnost dostat se ke svým pozemkům než po cestě na pozemku parc. č. 650/20. K námitce žalobců, že to byli právě vlastníci pozemku parc. č. 650/31 a 34, kdo zastavěli pozemky č. 650/14 a 650/48 ve vlastnictví města Vlachovo Březí a tím si sami zamezili přístupu na své pozemky, žalovaný uvedl, že k zastavění došlo v době, kdy začala na této lokalitě vznikat zahrádkářská kolonie, kdy existovaly vlastnické vztahy ve zcela jiném právním režimu. V. Právní názor soudu.

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

22. Žaloba je důvodná.

23. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou, že nebyly vypořádány veškeré odvolací důvody žalobců, a to konkrétně z jakého důvodu by se vlastníci pozemků parc. č. 650/31 až 34 nemohli dostat ke svým pozemkům jinak než přes pozemek žalobců, když je zřejmé, že takovými pozemky jsou parcely č. 650/14 a 650/48 ve vlastnictví města Vlachovo Březí, kde je rovněž zřízeno věcné břemeno. Navíc se prvostupňový správní orgán v novém řízení neřídil závazným právním názorem nadřízeného správního orgánu.

24. Podle judikatury Ústavního soudu je smyslem a účelem odůvodnění rozhodnutí, především vysvětlit, z jakých důvodů správní orgán rozhodl tak, jak rozhodl, neboť pouze tímto způsobem lze důvody rozhodnutí posoudit, zda jsou v souladu s právem či nikoliv a zda nejsou založeny na libovůli (nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III ÚS 271/96). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zde zcela chybějí (viz například rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2007 č. j. 5 Afs 115/2006-91, ze dne 19. 12. 2008 č. j. 8 Afs 66/2008-71 či ze dne 17. 1. 2013 č. j. 1 Afs 92/2012- 45). Nevypořádá-li se správní orgán po rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů (viz rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008 č. j. 8 Afs 66/2008-71 nebo ze dne 17. 1. 2013 č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008 č. j. 8 Afs 66/2008-71 či ze dne 28. 1. 2009 č. j. 1 As 110/2008-99).

25. Jak již soud podrobně uvedl při rekapitulaci písemností, které jsou obsaženy ve správním spise, v této věci již rozhodovaly správní orgány podruhé. První rozhodnutí správního orgánu prvého stupně Městského úřadu Prachatice, Odboru komunálních služeb a dopravy č. j. MUPt/04926/2016/05/KSD/Kom ze dne 20. 4. 2016 bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 17. 8. 2016 č. j. KUJCK/111861/2016/ODSH zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. odvolací orgán vyslovil závazný právní názor, kterým byl správní orgán prvého stupně v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu při novém projednání věci vázán. Právě touto zákonnou direktivou se v řízení správní orgány neřídily. Prvostupňový správní orgán v novém řízení nerespektoval výtky vyjádřené odvolacím orgánem ve zrušujícím rozhodnutí. Především bylo prvostupňovému správnímu orgánu k provedenému dokazování vytýkáno, že ze spisu není patrno, jaké nemovité věci tvrzená komunikace napojuje, dále měl správní orgán řešit podrobně otázku souhlasu vlastníka a s tím související otázku nutné komunikační potřeby, neboť nebylo zdůvodněno, proč nebyly využity pozemky ve vlastnictví obce, kupříkladu pozemky p. č. 650/14 a 650/48 v k. ú. Vlachovo Březí. Dále nebylo vypořádáno, jak se dostávají na své pozemky vlastníci pozemků mezujících mezi sousedními pozemky po obou stranách. Silniční správní úřad se podle nadřízeného orgánu nevypořádal se znaky účelové komunikace, nebylo provedeno řádné dokazování a nebyla učiněna způsobem odpovídajícím zákonu požadovaná skutková zjištění. Proto nebylo možné přezkoumat závěr správního orgánu, neboť chyběla potřebná skutková zjištění. Žalovaný konstatoval nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a vysvětlil, že nepostačuje odkázat na shromážděné podklady, ale je nutné takové podklady zhodnotit a podrobně uvést, na základě jakých úvah dospěl správní orgán prvého stupně k výroku rozhodnutí. taktéž je třeba potřeba se shromážděnými podklady ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámit účastníky řízení. Současně bylo poukázáno na důležitost institutu deklaratorního rozhodnutí, která spočívá v tom, že silniční správní úřad musí vyslovit jasný závěr o tom, zda a jaká pozemní komunikace, v jaké trase a jak široká k určitým nemovitostem vede. Pokud není účelovou komunikací dotčen celý pozemek, je nutné popsat, v jakém rozsahu uživatelé cesty mohou zasahovat do soukromých práv majitele pozemku. Soud ověřil, že nově vydané prvostupňové rozhodnutí ze dne 23. 11. 2016 pouze doplnilo odstavec týkající se jednání ze dne 3. 11. 2016, ve kterém nedošlo k doplnění dokazování v potřebném rozsahu a směru. Prvostupňový správní orgán se pokusil vysvětlit splnění čtyř znaků účelové komunikace, učinil tak však opakovaně na základě nedostatečných skutkových zjištění, neboť tato zjištění doplnil pouze tím, že svolal na den 3. 11. 2016 ústní jednání, stručný záznam z místního šetření, které ovšem dle protokolu založeného ve správním spise neproběhlo způsobem předvídaným správním řádem ve smyslu § 54 správního řádu. K objasnění sporných otázek nebylo vedeno dokazování, tak jak stanoví § 51 správního řádu, ani nebylo využito dalších možností jako provedení důkazů svědeckými výpověďmi ve vztahu k otázkám, které souvisí s existencí přístupové cesty k pozemkům v minulosti, neboť právě tyto otázky musel správní orgán za účelem deklarace veřejné účelové komunikace na konkrétní pozemkové parcele 650/20 vyřešit. Ve správním spise založená dílčí čestná prohlášení nemohou nahradit institut svědeckých výpovědí, neboť čestná prohlášení nepatří mezi důkazní prostředky, které připouští ve svém výčtu správní řád. Navíc se správní orgán prvého stupně vůbec nezabýval skutečným využitím pozemkových parcel 650/14 a 650/48, které jsou ve vlastnictví města Vlachovo Březí a lze usuzovat o tom, že právě tyto pozemky měly sloužit jako přístupová cesta k pozemkům, které jsou umístěny na obou stranách této cesty. Konstatování správního orgánu, že jsou tyto dvě pozemkové parcely při severní hranici obestavěny a oploceny, nemůže postačovat k právní argumentaci ve vztahu k těmto pozemkům, že nemohou sloužit jako přístupová cesta. Nebylo vůbec zjištěno, jakým způsobem došlo k zastavění těchto pozemků ve vlastnictví města Vlachovo Březí, zda se jedná o stavby povolené, či nepovolené a vysvětlení, že tento stav zde trvá dlouhou dobu, je nepřezkoumatelné. Taktéž ve vztahu k vyslovenému k závaznému právnímu názoru nadřízeného orgánu nemůže obstát hodnocení prvostupňového orgánu, že proti obecnému užívání v minulosti se vlastník (žalobci) nijak nebránili. Jestliže se žalobci stali vlastníky některých pozemků v roce 1977 a posléze dalšího pozemku v roce 2008, nelze bez doplněného dokazování uzavřít, že již v této době existovala na pozemku 650/20 přístupová účelová komunikace a že se obecnému užívání takové komunikace vlastníci nebránili. I v tomto směru bylo zapotřebí doplnit dokazování.

26. Proti prvostupňovému rozhodnutí byla podána dvě odvolání, ve kterých vznesli odvolatelé řadu námitek, a to v prvé řadě námitku, že se prvostupňový správní orgán neřídil závazným právním názorem nadřízeného orgánu a dále, že nebyly naplněny znaky pro deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace a konkrétní výhrady proti využití pozemkových parcel parc. č. 650/14 a parc. č. 650/48, které jsou ve vlastnictví obce Vlachovo Březí. Těmito námitkami se žalované rozhodnutí způsobem stanoveným správním řádem v § 68 odst. 3 nevypořádalo. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je z velké části deklarací argumentů uvedených v prvostupňovém rozhodnutí, navíc některé argumenty si protiřečí s argumenty, které vyslovil žalovaný správní orgán v předchozím zrušujícím rozhodnutí (kupříkladu ohledně výroku o existenci veřejně přístupné účelové komunikaci na pozemku parc. č. 650/20, k. ú. Vlachovo Březí). Otázky, zda se prvostupňový správní orgán řídil závazným právním názorem, zůstaly zcela nezodpovězeny. Bez povšimnutí zůstala skutečnost, že se prvostupňový správní orgán neřídil závazným právním názorem ve vztahu k doplnění skutkového stavu věci a rovněž ve vztahu k hodnocení důkazů. Taktéž bez odpovědi zůstaly námitky týkající se využití pozemkových parcel č. 650/14 a 650/48. Zde žalovaný pouze bez uvedení čísel těchto parcel konstatoval ztotožnění se s argumenty prvoinstančního orgánu, že k zastavění pozemku ve vlastnictví města Vlachovo Březí došlo v době, kdy začala v lokalitě vznikat zahrádkářská kolonie. Správní orgány zcela pominuly skutečnost, že by snad měly nemovité stavby vzniknout na pozemkových parcelách, které jsou ve vlastnictví města Vlachovo Březí a měly sloužit právě jako přístupové komunikace k pozemkům, které byly součástí tehdy zahrádkářské kolonie. Takové odůvodnění rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

27. Krajský soud připomíná povinnost silničního správního úřadu ve věci místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, kdy podle § 7 zákona o pozemních komunikacích je jeho povinností posoudit, zda taková komunikace splňuje znaky stanovené v citovaném ustanovení, a to že je pozemní komunikací, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Za účelem vydání takového rozhodnutí je potřeba posoudit zásadní otázky a k tomu shromáždit dostatek důkazů způsobem a postupem stanoveným ve správním řádu. Prvostupňový správní orgán se musí zabývat existencí základních definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace a jejich přítomnost musí zkoumat na základě důkazů opatřených ve správním řízení, a to 1) zda se jedná o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu určenou k užití vozidly nebo chodci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2016 č. j. 7 As 252/2015-25, nebo ze dne 27. 10. 2016 č. j. 9 As 141/2016-30); 2) zda tato cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků ve smyslu § 7 odst. 1 zákon o pozemních komunikacích (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2013 č. j. As 89/2013-21, bod 18; ze dne 21. 8. 2014 č. j. 9 As 147/2013-48, bod 35); 3) zda vlastník pozemku souhlasil s jeho obecným užíváním (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008 sp. zn. II ÚS 268/06, bod 33); 4) a je dána nutná komunikační potřeba, takže komunikace představuje nezbytnou spojnici pro vlastníky konkrétních nemovitostí (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015 č. j. 6 As 213/2015-14, zejména bod 9, popř. komunikační spojení není zajištěno soukromoprávním institutem jako například zřízení věcného břemene (služebnosti) či prostřednictvím individuálních souhlasů apod. (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017 č. j. 2 As 337/2016-64).“ (k čemuž lze odkázat kupříkladu na rozsudek NSS sp. zn. 7 As 70/2018).

28. Přitom jak je uvedeno ve výše citovaném rozsudku, uvedené znaky musejí být splněny kumulativně. K naplnění podmínky souhlasu vlastníka s obecným užíváním vysvětlil NSS, že může být udělen jak výslovným prohlášením, tak konkludentně. Postačuje, že vlastník neprojevil kvalifikovaný nesouhlas s obecným užíváním cesty (v případě naplnění předchozích znaků veřejně přístupné účelové komunikace), nebránil se tomuto užívání a pak platí, že tento souhlas byl dán. Soud si je vědom, jak je rovněž naznačeno v citovaném rozsudku NSS, že se může vyskytnout problém u starých cest, kdy s ohledem na časovou prodlevu nelze přesně zjistit, jak a kdy, případně kterým předchozím vlastníkem byl takový souhlas dán, neboť není rozhodující, zda byl souhlas dán výslovně, či bylo takové užívání trpěno. Nejvyšší správní soud k tomu uzavřel, že byla-li cesta užívána tzv. „od nepaměti“ z naléhavé komunikační potřeby, jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Užívání komunikace od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby, nahrazuje souhlas předchozích vlastníků a je dovozováno, že souhlas byl dán. Současně jsou tímto vázání i všichni další vlastníci pozemku, na němž se cesta nachází. K intenzitě užívání NSS uvedl s odkazem na svůj rozsudek č. j. 9 As 147/2013-48, že není rozhodné, ani pokud se zájem veřejnosti redukuje postupem času na několik uživatelů či úzký okruh osob.

29. K ničím nenahraditelné komunikační potřebě Nejvyšší správní soud uzavřel, že je nutné zkoumání existence alternativního a současně dostatečně vhodného přístupu. Pouze existuje-li takový jiný vhodný způsob, je možné mu dát přednost. Touto otázkou se správní orgány v žádném směru nezabývaly, neboť jak vyplývá z dosud dostupných důkazů, tyto otázky neřešily a spokojily se s konstatováním existence cesty na pozemku č. 650/20, která je žalobci rozporována právě pro neexistenci znaků pro deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace.

30. Podle § 76 odst. 1 s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem, přičemž takovou vadou je myšlena nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů zakotvená pod písmenem a) tohoto ustanovení. Krajský soud shledal v předmětné věci zjevnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů i pro nerespektování závazného právního názoru prvostupňovým správním orgánem v řízení, které bylo vedeno poté, kdy předchozí prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno nadřízeným správním orgánem. prvostupňový správní orgán nevedl řádné dokazování a neučinil nadřízeným správním orgánem naznačená skutková zjištění. Nehodnotil tudíž znaky účelové komunikace na základě dostatečně zjištěného stavu věci. Za této situace nelze přezkoumat závěr správního orgánu ani nadřízeného správního orgánu, který takto vyslovený závěr aproboval. Soud konstatuje deficit jasného závěru o tom, zda a jaká pozemní komunikace, v jaké trase, o jakých rozměrech a k jakým určitým nemovitostem vede, neboť pozemek označený jako veřejně přístupná účelová komunikace je třeba vždy konkrétně vymezit. V. Závěr, náklady řízení.

31. Soud ze shora uvedených důvodů uzavřel, že žaloba žalobců byla shledána důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud v dané věci rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení bez nařízení jednání.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. pokud jde o úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky a odměnou advokáta.

33. Žalobci byli v řízení úspěšní, a proto jim bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.800 Kč. Jednalo se o odměnu zástupkyně žalobců za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), celkem v částce 6.200 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. K této částce se připočítává částka 6.000 Kč vynaložená na soudní poplatky (dvakrát 3.000 Kč za každého žalobce). Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 12.800 Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců. Osobám zúčastněným na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jim soud neuložil žádnou povinnost, a tudíž jim v této souvislosti žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení