51 A 69/2017 - 88

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci navrhovatele: Mgr. Bc. M. M. bytem X zastoupeného Mgr. Tomášem Radou, advokátem se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti odpůrci: město Nová Bystřice, se sídlem Mírové náměstí 58, Nová Bystřice, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu odpůrce přijatého usnesením zastupitelstva odpůrce č. 28 ze dne 21. 6. 2017, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci navrhovatele Mgr. Tomáši Radovi, advokátu, se přiznáváodměna a náhrada hotových výdajů ve výši 12.342 Kč, která bude vyplacena ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z finančních prostředků Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění

I.Vymezení věci a shrnutí návrhu a jeho doplnění 1. Dne 21. 6. 2017 přijalo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 28 územní plán města Nová Bystřice.

2. Návrhem ze dne 28. 11. 2017 doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích téhož dne se navrhovatel domáhal zrušení uvedeného opatření obecné povahy.

3. Navrhovatel předně konstatoval, že od roku 2010 usiloval o zařazení svého pozemku č. p. x v katastrálním území Nová Bystřice do ploch k bydlení. Proveditelnost tohoto požadavku navrhovatel konzultoval se zaměstnankyní Městského úřadu Nová Bystřice paní Ing. P., jakož i se zpracovatelem napadeného územního plánu architektem S. Na základě těchto konzultací navrhovatel uzavřel s odpůrcem nájemní smlouvu ze dne 16. 10. 2010 zajišťující příjezdovou cestu k jeho pozemku a následně v průběhu procesu územního plánování podal připomínku, resp. námitku požadující zanesení pozemku č. p. x mezi plochy k bydlení. Navrhovatelovu námitku odpůrce v odůvodnění územního plánu zamítl.

4. Pro přehlednost uvádí krajský soud na tomto místě zobrazení relevantní části regulačního plánu lokality Smrčná, jak jej odpůrce reprodukoval ve vyjádření k návrhu zaslaném krajskému soudu (kompletní regulační plán je dostupný též na https://geoportal.kraj- jihocesky.gov.cz/javascript/upd/):

5. Navrhovatel uvedl, že dle e-mailové komunikace s členem zastupitelstva odpůrce Ing. V. H. nebyli zastupitelé při projednávání územního plánu s navrhovatelovou námitkou seznámeni.

6. Následně se navrhovatel vyjádřil k jednotlivým důvodům, pro něž byla jeho námitka zamítnuta. Předně vyjádřil nesouhlas s argumentací, dle níž byla zastavitelná plocha, která navrhovatelův pozemek nezahrnuje, „převzata z ÚPO a je pro ni zpracovaný regulační plán (účinný od 13. 7. 2011)“, neboť regulační plán není nadřazen plánu územnímu.

7. Nedůvodná je též argumentace, podle které byl rozsah zastavitelných ploch dohodnut s orgánem ochrany zemědělského půdního fondu, přičemž pro další navýšení tohoto rozsahu dle požadavků navrhovatele již nebyl relevantní důvod. Navrhovatel uvedl, že v dané souvislosti hovořil s paní K., pracovnicí oddělení životního prostředí Krajského úřadu v Českých Budějovicích, která by údajně proti navrhovatelem požadovanému řešení neměla výhrady. Ze zemědělského půdního fondu by dle názoru navrhovatele měly být přednostně vyjímány pozemky s nejnižší bonitou, přičemž navrhovatelův pozemek má v této souvislosti 5., tj. nejnižší, stupeň ochrany. Naproti tomu plochy zástavby o výměře v řádu hektarů mají 4. stupeň ochrany a vyšší, přičemž jejich značná část je ve vlastnictví odpůrce.

8. Jako pravděpodobně hlavní důvod zamítnutí své námitky navrhovatel označil odpůrcovo zdůvodnění, dle něhož navrhovatelův pozemek sousedí se zahradami situovanými směrem do volné přírody k rybníku, přičemž požadavek navrhovatele by tuto koncepci narušil; jeho pozemek má tudíž sloužit především jeho sousedům, což se fakticky již děje.

9. Navrhovatel vyjádřil nesouhlas s odůvodněním, dle něhož by změna územního plánu vyžadovala změnu dříve přijatého regulačního plánu a s tím spojené finanční a časové náklady. Pokud se nový územní plán musí podřizovat územnímu plánu (resp. jeho regulačnímu plánu) dřívějšímu, pak není jasné, proč odpůrce vůbec nový územní plán pořizoval. Finanční náklady odpůrce v této souvislosti nikterak nevyčíslil.

10. Jako nepravdivé, resp. zavádějící označil navrhovatel tvrzení odpůrce, dle něhož navrhovatelův pozemek nemá vlastní přístup. Právě kvůli tomu totiž navrhovatel uzavřel s odpůrcem shora uvedenou nájemní smlouvu. Jako nový problém se objevila skutečnost, že tento přístup není v navrhovatelově vlastnictví. Negativní stanovisko architekta S. považuje navrhovatel za důsledek toho, že si mu navrhovatel dovolil oponovat s tím, že byl připraven hájit se podáním správní žaloby. Navrhovatel poukázal na svou zkušenost se schvalováním jiného dřívějšího územního plánu, při němž mu bylo řečeno, že přístup k pozemku neřeší územní plán, nýbrž až případné územní rozhodnutí.

11. Navrhovatel poukázal též na námitku stran neinformování vlastníků dotčených nemovitostí, kterou podrobněji popsal v podání ze dne 1. 12. 2016 adresovaném odpůrci a označeném jako „Námitka k územnímu plánu ve věci využití pozemku p. č. x k. ú. Nová Bystřice“.

12. Navrhovatel závěrem navrhl, aby krajský soud napadený územní plán odpůrce zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

13. V doplnění návrhu podaném skrze zástupce ustanoveného usnesením krajského soudu ze dne 27. 4. 2018, čj. 51 A 69/2017-49, navrhovatel uvedl, že ač je jeho pozemek několikrát menší než jiné pozemky ve stejné lokalitě, které byly do ploch pro bydlení zahrnuty, jeho návrh byl odmítnut. Navrhovatel namítl, že otázka přístupu k pozemku není z pohledu územního plánu relevantní, neboť jde o otázku soukromoprávní; odpůrce proto pochybil, pokud zahrnutí navrhovatelova pozemku mezi plochy bydlení existencí přístupu podmiňoval. Zkrácení na svých právech pak navrhovatel spatřoval také v tom, že jednotliví zastupitelé nebyli při schvalování územního plánu s námitkou navrhovatele seznámeni. Navrhovatel v této souvislosti navrhl provést důkaz výslechem členů zastupitelstva odpůrce. Za výrazný zásah do zákonnosti navrhovatel dále označil shora uvedené odůvodnění otázky (ne)vynětí jeho pozemku ze zemědělského půdního fondu, které dle vyjádření odpovědné úřednice bylo možné. Odpůrce se na možnost vynětí navrhovatelova pozemku ze zemědělského půdního fondu vůbec nedotazoval a rozhodl tak na základě neexistujícího podkladu. Zároveň navrhovatel spatřoval nerovné zacházení vůči jeho pozemku s nejnižším stupněm ochrany zemědělského půdního fondu oproti řadě jiných pozemků se stupněm ochrany vyšším (zejména pak oproti pozemku p. č. x, který bezprostředně sousedí s pozemkem navrhovatele). Navrhovatel v této souvislosti navrhl důkazy dotazem na Krajský úřad Jihočeského kraje, výslechem úřednice J. K. a územně plánovací dokumentací a podkladů, z nichž je patrná bonita dotčených pozemků.

14. Navrhovatel setrval na svém návrhu na zrušení napadeného územního plánu, alternativně pak na jeho zrušení v rozsahu oddílu c) pododdílu 2. a oddílu f) jeho textové části, části vymezení zastavitelných ploch Z 17, Z 18 a Z 19 a vymezení zemědělských ploch pro sídlo Smrčná jeho grafické části a bodu 13 rozhodnutí odpůrce o námitkách.

II. Shrnutí vyjádření odpůrce a repliky navrhovatele

15. Odpůrce ve vyjádření k návrhu předně odmítl, že by proces tvorby, přijímání a schvalování územního plánu probíhal v rozporu se zákonem a nekoncepčním, resp. neobjektivním způsobem. Podotkl přitom, že ani pracovníci Městského úřadu Nová Bystřice, ani projektant nemohli navrhovateli závazně přislíbit zahrnutí jeho pozemku mezi zastavitelné plochy, neboť to přísluší pouze zastupitelstvu odpůrce.

16. Návrh zadání územního plánu odpůrce řádně zveřejnil veřejnou vyhláškou obsahující lhůtu, v níž byl návrh zadání vystaven k veřejnému nahlédnutí, a lhůtu pro podání písemných připomínek; totéž pak platí o samotném návrhu územního plánu. Připomínce navrhovatele odpůrce po projednání s pořizovatelem, určeným zastupitelem a s přihlédnutím k veřejnému zájmu, zájmu obce a požadavkům dotčených orgánů nevyhověl. Odpůrce nevyhověl ani navrhovatelově námitce ze dne 1. 12. 2016 vznesené po uskutečnění veřejného projednání návrhu územního plánu (o konání veřejného projednání spolu s možností nahlédnout do kompletní dokumentace byla veřejnost informována veřejnou vyhláškou vyvěšenou od 10. 10. 2016 do 1. 12. 2016).

17. Veřejnost i zastupitelé byli o jednotlivých krocích přijímání územního plánu řádně informováni; součástí pozvánky zastupitelům na jednání dne 21. 6. 2017 bylo i sdělení o plánovaném schvalování územního plánu. Možnosti blíže se v této souvislosti informovat využili dva zastupitelé. Samotnému schvalování územního plánu byl přítomen vedle několika občanů též jeho pořizovatel, kterému mohli přítomní klást dotazy.

18. Odpůrce uvedl, že sice lze souhlasit s navrhovatelem v tom, že regulační plán není nadřazen územnímu plánu, avšak v posuzovaném případě nezjistil, že by regulační plán pro lokalitu Smrčná byl neaktuální či nepotřebný; nebyl proto důvod ustoupit od vymezení zastavěných ploch v tomto regulačním plánu uvedených. Stanovení zastavitelných ploch v této lokalitě je výsledkem hledání kompromisního řešení mezi požadavky veřejnosti, požadavky odpůrce a požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu; toto kompromisní řešení bylo stvrzeno dohodou odpůrce a orgánu ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 21. 3. 2016. V rámci pořizování územního plánu je nutno nejen respektovat přednostní využívání zemědělské půdy s nižší kvalitou, nýbrž komplexní řešení rozvoje území v návaznosti na demografický vývoj, veřejný zájem, možnosti obce apod.

19. Odpůrce uvedl, že v rámci zastavitelné plochy bylo v dané lokalitě regulačním plánem vymezeno celkově 42 stavebních parcel pro realizaci rodinných domů s průměrnou výměrou 1500 m2 o minimální šířce 25 m. Navrhovatelův pozemek je umístěn kolmo k pozemkům vymezeným regulačním plánem coby zastavitelné plochy. Zařazením navrhovatelova pozemku mezi tyto plochy by došlo k narušení požadavků pro vymezení a využití uvedených pozemků stanovených regulačním plánem, a to konkrétně situování zahrad (soukromé zeleně) směrem do volné krajiny. Navrhovatelův pozemek nadto nesplňuje podmínku minimální šířky 25 m.

20. Při zpracování napadeného opatření obecné povahy odpůrce sice vycházel z předchozího územního plánu, avšak není pravda, že by se mu musel podřizovat. Vyhovění navrhovatelově námitce by mělo za následek nutnost změny regulačního plánu a spolu s tím i další náklady.

21. Odpůrce konstatoval, že navrhovatel nemá zajištěn trvalý přístup ke svému pozemku v intencích § 20 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území; nájemní smlouva mezi navrhovatelem a odpůrcem, která může být kdykoli zrušena, takovýto trvalý přístup nepředstavuje.

22. Závěrem odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh zamítl.

23. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce uvedl, že požadavek na minimální šířku stavebního pozemku 25 m nevyplývá z obecných předpisů, nýbrž zřejmě jen z regulačního plánu, což by bylo řešitelné jeho změnou. Navrhovatel dále konstatoval, že na úřední desce nebyla vyvěšena kopie jeho námitky, ale pouze textová část územního plánu, v níž na straně 265 byla navrhovatelova námitka někým přeformulována.

III. Průběh jednání

24. Při jednání před krajským soudem, které bylo dle požadavku navrhovatele nařízeno na 29. 8. 2018, účastníci setrvali na svých písemných podáních a navrhovatel na svých důkazních návrzích. Požadoval výslech pracovnice Krajského úřadu v Českých Budějovicích p. K., která měla potvrdit, že s ní odpůrce nejednal o vyčlenění pozemku navrhovatele ze zemědělského půdního fondu a jeho zařazení do ploch k bydlení. Dále navrhoval výslech jednotlivých zastupitelů k tomu, že o námitkách vznesených proti územnímu plánu rozhodovali jako o celku, aniž přesně věděli, o čem hlasují. Odpůrce nenavrhl další provádění důkazů, ani se k návrhu navrhovatele na doplňování dokazování nepřipojil a odkázal ke sporné otázce na spisovou dokumentaci. Soud návrh na doplnění dokazování zamítl.

25. Podle § 52 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud rozhodne, který z navržených důkazů provede a může provést i důkazy jiné. Není tudíž povinen bez dalšího akceptovat důkazní návrh, pokud má za to, že nebude mít pro věc podstatný význam. Soud zastává názor, že podstatné skutečnosti vyplývají ze samotného územního plánu a spisové dokumentace. Navrhované výslechy již nemohly významně přispět k závěrům o zákonnosti procesu schvalování územního plánu. Jak vyplývá z podkladů, odpůrce vedl opakovaně dohadovací řízení s orgánem ochrany zemědělského půdního fondu. S tímto orgánem a dalšími dotčenými orgány byl taktéž bez výhrad projednán vypracovaný návrh na rozhodnutí o námitkách vznesených proti územnímu plánu. Pod bodem 13 byl uveden návrh na rozhodnutí o námitce navrhovatele. Přitom zástupcem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu byla p. K., která nevznesla proti navrhovanému řízení námitky navrhovatele žádné výhrady. Taktéž jednotliví zastupitelé měli k dispozici písemné podklady pro jednání zastupitelstva, na kterém byl schválen napadený územní plán včetně rozhodnutí o vznesených námitkách, a měli možnost se s těmito písemnostmi podrobně seznámit. Je proto zcela nerozhodný způsob hlasování. Z těchto důvodů soud navrhované výslechy neprovedl z důvodu nadbytečnosti.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

26. Krajský soud po ověření aktivní procesní legitimace navrhovatele přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích podaného návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Zároveň respektoval i judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ao 5/2011 z 7. 10. 2011, podle které „při přezkoumání územního plánu musí soud postupovat zvlášť zdrženlivě, neboť prostřednictvím územního plánu je realizováno právo na samosprávu obce a vůle občanů obce.“ 27. Návrh není důvodný. IV.A K námitkám týkajícím se proveditelnosti zahrnutí navrhovatelova pozemku mezi plochy bydlení 28. Krajský soud v této souvislosti předně uvádí, že neexistuje žádné veřejné subjektivní právo vlastníka pozemku nacházejícího se v řešeném území na to, aby územní plán stanovil pro takovýto pozemek jím požadovaný způsob využití.

29. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 28. 3. 2008, čj. 2 Ao 1/2008-51, konstatoval, „že z žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití. Nejvyšší správní soud si je pochopitelně vědom skutečnosti, že právo vlastnit majetek je právem ústavně zaručeným (viz čl. 11 Listiny), přičemž z podstaty tohoto práva (vyjádřeného tzv. ‚vlastnickou triádou‘ - právo předmět vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním - § 123 občanského zákoníku) v sobě nepochybně implicite zahrnuje i právo vlastníka předmět vlastnictví zhodnocovat. Tento atribut vlastnického práva však nelze vykládat tak, že by se vlastník takového zhodnocení mohl domáhat na jiných osobách, včetně veřejné moci. Jestliže tedy v projednávané věci navrhovatel jako vlastník parcely p. č. x zcela logicky poukazuje na skutečnost, že v případě, kdy by tato parcela byla zahrnuta jako zastavěné území, došlo by tím k jejímu zhodnocení, neznamená to, že by se takového zhodnocení mohl jakkoli domáhat.“ 30. V recentní judikatuře Nejvyšší správní soud pak například v rozsudku ze dne 27. 7. 2017, čj. 9 As 302/2016-68, sice na jedné straně poukázal na právo dotčených subjektů vyjádřit se k v procesu pořizování územně plánovací dokumentace k navrhovanému funkčnímu využití určitého území, avšak na straně druhé dodal, že „[p]rávo ‚vyjádřit se‘ neznamená veřejné subjektivní právo na to, aby územní plán určil určitý pozemek jako zastavitelnou plochu, resp. provedl změnu způsobu využití pozemku. Stanovit funkční využití pozemků a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování proto zůstává činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně zasahovat. Správním soudům nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití pozemku. Jejich úkolem není ani dotvářet územní plány. Co jim však přezkoumávat přísluší je to, zda změnu územního plánu přijal pravomocí nadaný a kompetentní orgán a zda při tom postupoval zákonem předepsaným způsobem.“ 31. S ohledem na právě uvedené tudíž nelze přehlédnout, že navrhovatelova argumentace spočívá převážně v polemice s odpůrcem v tom, zda bylo zahrnutí pozemku p. č. x mezi plochy bydlení možné či vhodné. Navrhovatel se opírá především o údajná vyjádření pracovníků Městského úřadu Nová Bystřice a projektanta napadeného územního plánu. Otázka, zda by snad tento pozemek mohl být zahrnut mezi plochy bydlení, však není pro posuzovanou věc nikterak rozhodná, neboť navrhovatelovi v této souvislosti nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo, kterého by se mohl v řízení před soudem domáhat. Ostatně ani z návrhu samotného, resp. jeho doplnění není patrno, jaké konkrétní veřejné subjektivní právo navrhovatele mělo být přijetím napadeného územního plánu dotčeno. Za této situace nepovažoval krajský soud za nutné provádět k této otázce jakékoli dokazování.

32. Odpůrce se přitom s navrhovatelovou námitkou – požadující zahrnutí jeho pozemku mezi plochy bydlení – vypořádal v textové části napadeného územního plánu přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem. Jakkoli navrhovatel v této souvislosti vyjadřuje nesouhlas s dílčími body odůvodnění územního plánu, krajský soud neshledal, že napadené opatření obecné povahy trpělo v daném ohledu nezákonností.

33. Zcela dostačujícím důvodem pro zamítnutí navrhovatelovy námitky totiž byla skutečnost, že zahrnutí pozemku p. č. x mezi plochy bydlení by bylo v rozporu s koncepcí přijatou pro dotčenou lokalitu již dřívějším regulačním plánem. Odpůrce k tomu v textové části územního plánu konkrétně uvedl, že regulační plán „vymezuje mimo jiné stavební a uliční čáry a části pozemků, kde má být situována zeleň zahrad, jako plynulý přechod mezi plochou určenou k zástavbě a volnou krajinou. Pozemek připomínkujícího sousedí jak se stávajícím zastavěným pozemkem, kde je směrem k pozemku připomínkujícího situována zahrada, tak s pozemky regulovanými regulačním plánem, kde jsou navrženy také zahrady směrem do volné krajiny (k rybníku). Určení pozemku p. č. x k zástavbě tuto koncepci zcela naruší. Pokud by se ‚ubrala část zastavitelné plochy‘ a ‚přiřadila na pozemek p. č. x‘ jak požaduje namítající, vyvolalo by to změnu RP, tedy další finanční i časové náklady.“ 34. Ačkoli samozřejmě platí, že regulační plán není z pohledu přijímání územního plánu jakkoli závazný, je legitimním rozhodnutím odpůrce řešení dřívějším regulačním plánem přijatá respektovat. Územní plán představuje komplexním řešení účelného využití a prostorového uspořádání (relativně velkého) území, přičemž jeho přijetí neznamená, že jím musí být automaticky měněno každé jednotlivé dřívější řešení, přestože se jedná o uspořádání funkční a bezproblémové. Vydá-li se tak pořizovatel územního plánu cestou kontinuity s dřívější územně plánovací dokumentací včetně z ní plynoucích omezení (například požadavek na minimální šířku stavební parcely 25 m), nespatřuje krajský soud na takovém postupu nic protizákonného. Nebylo proto ani odpůrcovou povinností vyčíslovat náklady na případnou změnu regulačního plánu.

35. Zbylé body odůvodnění vypořádání navrhovatelovy námitky (tj. absence relevantního důvodu pro vynětí pozemku p. č. x ze zemědělského půdního fondu či skutečnost, že pozemek nemá vlastní přístup) mají spíše podpůrnou povahu. I kdyby se ukázalo, že jde o argumentaci věcně nesprávnou, nemohlo by to mít na posouzení projednávané věci vliv. Nad rámec nezbytného však přesto krajský soud poznamenává, že nepovažuje za iracionální odpůrcovu úvahu, dle níž přístup k navrhovatelovu pozemku zajištěný pouhou nájemní smlouvou s odpůrcem, která může být kdykoli vypovězena, nepředstavuje dostatečné zajištění přístupu k potenciální stavbě, která by na navrhovatelově pozemku byla umístěna (pro podpůrný charakter této argumentace je přitom lhostejno, zda by tato otázka byla řešena až v případném následném územním řízení či nikoli). Bylo dále věcí odpůrcovy úvahy, jaké původně zemědělské pozemky zahrnul mezi zastavitelné plochy, a to za předpokladu, že jím zvolené řešení nebylo v rozporu se stanoviskem příslušného dotčeného orgánu. Z uvedeného plyne, že nebylo naopak odpůrcovou povinností dotazovat se dotčeného orgánu speciálně na možnost vynětí navrhovatelova pozemku ze zemědělského půdního fondu. IV.B K námitkám nedostatečné informovanosti vlastníků dotčených pozemků a členů zastupitelstva odpůrce 36. Nedůvodnými krajský soud shledal též námitky, dle nichž členové zastupitelstva odpůrce údajně nebyli seznámeni s navrhovatelovou námitkou a v průběhu přijímání územního plánu nebyli ani řádně informováni vlastníci dotčených pozemků.

37. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování (dále jen „pořizovatel“), zveřejnil dne 1. 10. 2012 veřejnou vyhláškou na dobu 30 dnů oznámení o projednání návrhu zadání napadeného územního plánu ve smyslu § 47 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Veřejná vyhláška byla sejmuta dne 31. 10. 2012. Obsahem této vyhlášky bylo též upozornění, že návrh zadání územního plánu byl po dobu vyvěšení vyhlášky k dispozici na webových stránkách města Jindřichův Hradec (www.jh.cz) a odpůrce (www.novabystrice.cz). Vyhláška obsahovala též poučení o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od jejího vyvěšení připomínky k projednávanému návrhu, přičemž k později podaným připomínkám se již nepřihlíží.

38. Dne 6. 3. 2015 pořizovatel zveřejnil veřejnou vyhláškou dle § 50 odst. 3 stavebního zákona oznámení o vystavení návrhu napadeného územního plánu, a to do 21. 4. 2015 (vyhláška byla sejmuta dne 22. 4. 2015). Dle této vyhlášky byl návrh územního plánu po uvedenou dobu k dispozici jednak na shora uvedených webových stránkách a jednak též v listinné podobě u pořizovatele a u Městského úřadu Nová Bystřice. Taktéž tato vyhláška obsahovala poučení o možnosti podat ve lhůtě do 21. 4. 2015 připomínky k projednávanému návrhu, přičemž k později podaným připomínkám se již nepřihlíží.

39. Veřejnou vyhláškou zveřejněnou dne 10. 10. 2016 pořizovatel ve smyslu § 52 stavebního zákona oznámil konání veřejného projednání návrhu napadeného územního plánu dne 24. 11. 2016 od 16:00 (vyhláška byla sejmuta 2. 12. 2016). Dle této vyhlášky byl návrh územního plánu vystaven k veřejnému nahlédnutí od 10. 10. do 1. 12. 2016 týmž způsobem jako dle veřejné vyhlášky zveřejněné dne 6. 3. 2015, přičemž po tuto dobu bylo možno k němu podat námitky a připomínky; k později podaným námitkám a připomínkám se již nepřihlíží.

40. Z uvedeného je patrno, že veřejnost, a tedy i členové zastupitelstva odpůrce byli dostatečně a zcela v souladu se shora citovanými ustanoveními stavebního zákona informováni o jednotlivých krocích procesu přijímání územního plánu (ostatně z obsahu správního spisu je patrno, že v průběhu přijímání územního plánu byla řada připomínek a námitek skutečně vznesena). Navrhovatelův požadavek, aby odpůrce, resp. pořizovatel informovali o jednotlivých fázích územního plánování jednotlivé vlastníky dotčených nemovitostí doporučeným dopisem, postrádá jakoukoli zákonnou oporu. Odpůrce nadto správně upozornil, že členové zastupitelstva mají dle § 82 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), možnost vyžadovat od zaměstnanců obecního úřadu informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce. Rozhodnutí o námitkách včetně odůvodnění přitom bylo nedílnou součástí napadeného územního plánu, resp. jeho návrhu. Členové zastupitelstva odpůrce měli nepochybně dostatek možností se s navrhovatelovou námitkou (v nezkráceném znění) a jejím vypořádáním seznámit. Otázka, zda tak učinili, sice může vypovídat o svědomitosti výkonu jejich funkce, na zákonnost napadeného územního plánu však nemá vliv; nebylo proto, jak již bylo výše uvedeno, ani v tomto směru nutné provádět jakékoli další dokazování.

V. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

43. Ustanovenému advokátu se dle § 35 odst. 8 s. ř. s. s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 30. 6. 2018, přiznává odměna za zastupování 3 × 3.100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis doplnění návrhu a účast najednání) a paušální náhrada hotových výdajů 3 × 300 Kč, celkem částka 10.200 Kč (krajský soud naopak nepřiznal ustanovenému advokátovi odměnu a paušální náhradu hotových výdajů v souvislosti se sepsáním repliky k vyjádření odpůrce, neboť toto stručné podání takřka nijak nepřispělo k posouzení projednávané věci). Jelikož je ustanovený advokát, resp. advokátní kancelář, v níž působí, plátcem daně z přidané hodnoty, krajský soud přiznanou odměnu navýšil o sazbu této daně ve výši 21 % na výslednou částku 12.342 Kč, která bude proplacena z finančních prostředků krajského soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.