51 A 71/2017 - 56

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobců: a) Ing. I. L. bytem X b) Ing. Mgr. M. L. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. V. bytem X II) JUDr. I. N. bytem X III) J. N. bytem X zastoupen: JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou sídlem Žižkova třída 335/12, 397 01 Písek IV) J. N. bytem X zastoupena: JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou sídlem Žižkova třída 335/12, 397 01 Písek V) Město Příbram sídlem Tyršova 108, 261 19 Příbram I. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2017, č. j. KUJCK 1115025/2017/ODSH takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství České Budějovice ze dne 9. 10. 2017, č. j. KUJCK 1115025/2017/ODSH a rozhodnutí Obecního úřadu x ze dne 12. 5. 2017, č. j. 861/15/OÚ/PLa se zrušují a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k jejich rukám.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 4. 12. 2017 se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 9. 10. 2017 č. j. KUJCK 1115025/2017/ODSH (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu x, č. j. 861/15/OÚ/PLa, ze dne 12. 5. 2017, do kterého toto odvolání směřovalo (dále jen „ prvostupňové rozhodutí“) o určení právního vztahu účelové komunikace vedoucí přes pozemek parc. č. x v k. ú. x, ve vlastnictví žalobců a osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí přes pozemek parc. č. x v k. ú. x, rovněž ve vlastnictví žalobců, které vydání rozhodnutí předcházelo.

2. Žalobci vyjádřili zásadní nesouhlas s tvrzeními a argumenty uvedenými v napadeném rozhodnutí. Uvedli, ohledně nutné komunikační potřeby v případě komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú x pro nemovitosti ve vlastnictví p. M. V., že zjevně zamlčela skutečnost, že její nemovitosti sousedí a jsou přístupné z parcely č. x v k. ú. x ve vlastnictví obce x, přičemž pozemek je v katastru jednoznačně deklarován jako ostatní komunikace a dále z parcely č. x v k. ú. x taktéž v katastru jednoznačně deklarované jako ostatní komunikace. Navíc parc. č. x přímo navazuje na krajskou komunikaci na pozemku parc. č. x v k. ú. x ve vlastnictví Jihočeského kraje. P. M. V. dle názoru žalobců opomněla zmínit, že se obec o své obecní komunikace nacházející se na pozemcích parc. č. x a parc. č. x v k. ú. x vůbec se nestará a cestu v zimě neudržuje, tudíž je jednodušší využívat komunikaci ve vlastnictví žalobců, kteří tuto komunikaci udržují a zajišťují pravidelné odklízení sněhu a protiskluznost povrchu vozovky. Zásadním nedostatkem rozhodnutí žalovaného je naprostá absence ověřování tvrzených skutečností.

3. Podle názoru žalobců by bylo méně zasahujícím omezením zřízení věcného břemene přímo pro M. V. v minimálním možném rozsahu. Nicméně klíčová v této věci je skutečnost, že přístup k nemovitosti paní M. V. je zajištěn po obecní komunikaci. Pokud žalovaný v předmětném rozhodnutí zmiňuje čtyři znaky veřejně přístupné účelové komunikace, žalobci neshledávají naplnění tří ze čtyřech nutných znaků. Jednak neexistuje zákonný účel, nikdy neexistoval souhlas vlastníka s obecným užíváním ani není dána nutná komunikační potřeba. Správní orgány dostatečně nezjistily a neověřily tvrzené skutečnosti, vycházely z pouze z tvrzení účastníků, kteří ve vlastním zájmu taková tvrzení vyslovili účelově ve svůj prospěch, ačkoliv jsou nepravdivá, zejména se jedná o tvrzení manželů N., kdy nesprávný úřední postup přiznává i sám orgán, který sám uvádí bez bližšího dokazování. Dosavadní potřebné přístupy jsou řešeny formou věcných břemen, přičemž tuto skutečnost správní orgán ani nezmínil ani nezohlednil, čímž dosvědčuje, že rozhodnutí není nestranné a je čistě účelové.

4. Rozhodnutí nebylo vydáno ve veřejném, ale soukromém zájmu J. a J. N. a jsou jim poškozována vlastnická práva občanů. Je poukazováno na to, že v roce 1962 byla postavena v akci „Z“ černá stavba, ohřívárna pro lyžaře, kdy v této době bylo požádáno i o kolaudaci a o vydání povolení k uvedení stavby do provozu. V povolení je dokonce výslovně uvedeno, že stavba byla provedena bez rozhodnutí o přípustnosti stavby. Dle pamětníků byl příjezd lyžařů po lesní cestě. Tuto ohřívárnu pro lyžaře koupili manželé N. kupní smlouvou ze dne 29. 12. 2014 a mají zájem ji v budoucnu přestavět na penzion. Posléze podali žádost o stavební úpravy domu bez čp. a změnu účelu užívání na rodinný dům. Stavební úřad v této věci dne 9. 4. 2015 vydal rozhodnutí, které bylo na základě odvolání krajským úřadem ze dne 7. 9. 2015 zrušeno, kdy stavební úřad v dalším řízení toto usnesením přerušil z důvodu vyřešení předběžné otázky, tj. předložení pravomocného deklaratorního rozhodnutí o určení charakteru komunikace, jehož výsledek je rozhodující pro pokračování v řízení stavebního úřadu. Žalobci dále zmínili v této souvislosti vydaná správní rozhodnutí i navazující rozhodnutí správního soudu a Nejvyššího správního soudu.

5. Žalobci dne 25. 2. 2017 uvedli, že podali vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, které označili jako námitky k usnesení sp. zn. Sk-861/OÚ a namítali, že pozemková parcela č. x v k. ú. x je soukromá komunikace, na jejíž výstavbu, údržbu či zimní údržbu Obecní úřad x neposkytl žádnou finanční částku. Nemovitosti jsou přístupny i přes jiné přístupové cesty, kupříkladu přes místní komunikaci pozemkovou parcelu č. x v k. ú. x, která je ve vlastnictví obce x. S touto námitkou se žalovaný řádně nevypořádal pouze u parcely č. x v k. ú. x je uvedeno, že se nejedná o komunikaci. Žalobci zdůraznili, že pozemková parcela č. x v k. ú. x je soukromá komunikace, nikdy nebyla zapsána v pasportu komunikací a sousední nemovitosti jsou přístupny i z jiných komunikací. Pokud by měl Obecní úřad x zájem vlastnit veřejnou komunikaci na pozemkové parcele č. x v k. ú. x nebrání se žalobci jednání o prodeji. Tohoto jednání by se musel zúčastnit i zástavní věřitel Česká spořitelna a.s., která byla i příjemcem kupní ceny.

6. Žalobci poukázali na neúplné označení účastníků řízení, neboť dle jejich názoru měl být účastníkem řízení i zástavní věřitel Česká spořitelna a.s., a dále Správa Národní parku Šumava. Žalobci poukázali i na další vadu, že rozhodnutí jim nebylo do dne podání žaloby doručeno, ačkoli mají žalobci zřízenu datovou schránku. Navrhli zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Poukázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že zásahy do vlastnického práva musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů, jen v nezbytně nutné míře a co nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k rozumně zamýšlenému cíli nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a musí být činěny na základě zákona.

II. Stručné vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný v odvolacím řízení zamítl odvolání žalobců, coby odvolatelů proti rozhodnutí Obecního úřadu x ze dne 12. 5. 2017 zn. 861/15/OÚ/KBo a toto rozhodnutí potvrdil. Tímto rozhodnutím prvostupňový orgán rozhodl podle § 142 správního řádu ve věci žádosti J. N. a J. N. o určení právního vztahu charakteru účelové komunikace na pozemkových parcelách č. x a x deklaratorně tak, že pozemková parcela č. x v k. ú. x je účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která není veřejně přístupná. V rozhodnutí je současně uvedeno, že prvostupňový orgán již vydal při splnění zákonných podmínek osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikaci na parc. č. x a napadeným rozhodnutím vysvětlil důvody tohoto postupu včetně uvedení důkazů. Toto rozhodnutí bylo žalobci Ing. Mgr. M. L. oznámeno dne 23. 10. 2017a žalobkyni Ing. I. L. dne 26. 10. 2017, přičemž téhož dne nabylo právní moci.

8. Žalovaný uvedl, že v odvolacím řízení správně přezkoumal posouzení jednotlivých znaků charakterizujících veřejně přístupnou účelovou komunikaci podle § 7 zákona o pozemních komunikacích a je toho názoru, že v uvedeném případě jsou kumulativně naplněny. Dále připomněl, o jaké znaky se jedná. K tomu připojil, že se jimi podrobně zabýval i prvostupňový silniční správní úřad a odvolací orgán se s provedeným dokazováním a jeho závěry plně ztotožnil, a proto prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

9. K žalobním bodům dále žalovaný uvedl, že o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x vydal Obecní úřad x osvědčení ze dne 19. 12. 2017 č. j. 861/15/OÚ/KBo podle § 155 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 142 odst. 2 správního řádu (dále jen „osvědčení“), a proto nebylo o charakteru účelové komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x rozhodováno v řízení podle § 142 správního řádu. Vydané osvědčení nemá povahu rozhodnutí ve věci ani usnesení, proti kterým by bylo možné uplatňovat řádné nebo mimořádné opravné prostředky podle části druhé a třetí správního řádu. Žalovanému proto nepříslušelo, aby se námitkami žalobců v odvolacím řízení, které směřovaly do osvědčení, zabýval. Ačkoliv se žalovaný odvolacími námitkami v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí přesto zabýval, činil tak z důvodu povinnosti vypořádat se s námitkami účastníků odvolacího řízení. S ohledem na skutečnost, že žalobní námitky žalobců směřují do vydaného osvědčení, má žalovaný za to, že nejsou splněny předpoklady pro věcné projednání žaloby a je na místě žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. Pro případ, že by soud žalobu neodmítl a věcně ji projednal, vyslovil žalovaný souhlas k projednání věci bez nařízeného jednání.

III. Replika žalobců

10. Žalobci vyslovili nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání. K vyjádření žalovaného ze dne 11. 1. 2018 uvedli, že je pouhou parafrází samotného napadeného rozhodnutí žalovaného. Vyjádření neobsahuje žádné nové skutečnosti a vůbec nikterak nereaguje na hlavní vytýkané skutečnosti, kterými jsou účelovost, nevyřízení podané námitky, neúplné označení účastníků řízení (opomenutí účastníka řízení) a zejména protiústavnost rozhodnutí samotného. Rovněž žalovaný nereaguje na zásah do vlastnického práva žalobců. Žalovaný se nevyjádřil ke skutečnostem týkajících se M. V. a ani se nevyjádřil ke skutečnosti, zda právní a faktický stav před rozhodnutím byl dostačující, či natolik závadný, aby muselo dojít k zásadnímu zásahu do ústavou zaručeného vlastnického práva žalobců, kdy vlastnické právo muselo být omezeno v takové míře.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

11. Jako osoby zúčastněné na řízení se přihlásili: M. V., JUDr. I. N., J. N., J. N. a město Příbram.

12. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 9. 2018 M. V. uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobců, že by zjevně zamlčela skutečnost, že přístup k její nemovitosti má z obecní komunikace parc. č. x vlastnictví obce x. Není pravdou, že se obec x o tuto komunikaci vůbec nestará. Tuto komunikace č. x v zimních měsících obec x protahuje, ale nutno poznamenat, že ne v takovém rozsahu a kvalitě, aby ji bylo možno kdykoli a bezpečně použít. Proto se taktéž značnou měrou ve vlastním zájmu na údržbě této cesty podílí. Obecní komunikace na parcele č. x je velmi prudký svah s převýšením bezmála se rovná sjezdové dráze, což dokládá přiloženými fotografiemi. Protahování cesty se děje od shora dolů. Obecní technika, pošta, zásobování musí přijet ze silnice 2197 přes pozemek parc. č. x a nutně vyústí na komunikaci na parcele č. x a pak dále na hlavní silnici. Dále osoba zúčastněná na řízení popsala, jakým způsobem jsou využívány komunikace se závěrem, že v zimních měsících je skutečně na komunikaci nacházející se na parcele č. x existenčně závislá. Přitom nezpochybňuje vlastnické právo manželů L. k pozemku parc. č. x. Rovněž vyslovila podiv nad skutečností, že tato komunikace byla léta bez omezení veřejně využívána a nyní skončila v soukromém vlastnictví. Situace byla řešena dohodou s obcí x, která by se mohla podílet na údržbě cesty na obecní náklady. K manželům L. uvedla, že zde pobývají nárazově, aby si zde dozorovali své podnikatelské aktivity. Sama žije na předmětném místě řadu let a jiným způsobem než využitím pozemku parc. č. xse od domu nedostane.

13. JUDr. I. N. jako osoba zúčastněná na řízení k věci konkrétní vyjádření neposkytl.

14. J. N. a J. N. k věci dne 9. 10. 2018 uvedli, shrnuli a vysvětlili stěžejní pojmy. Připomněli závěry vyslovené judikaturou Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu k problematice prohlášení komunikace za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Zároveň vyjmenovali subjekty, které podle jejich názoru využívají pozemkovou parcelu č. x jako přístupovou cestu ke svým dotčeným nemovitostem. Podle názoru osob zúčastněných na řízení žalovaný věc posoudil správně. Správně dovodil, že jsou u veřejné cesty splněny zákonem definované a judikatorně upřesněné znaky veřejně přístupné účelové komunikace. Pokud jde o námitku žalobců týkající se komunikační potřeby dotčených nemovitostí, mají osoby zúčastněné za to, že tuto je nutno na základě výše uvedeného odmítnout. Současně se osoby zúčastněné na řízení vyjádřily k námitce žalobců, že přístupy jsou dostatečně řešeny formou věcných břemen. Je sice pravdou, že k některým z dotčených nemovitostí svědčí oprávnění odpovídající věcnému břemeni, chůzi a jízdy, avšak nikoli k veřejné cestě, nýbrž k pozemku parc. č. x v k. ú. x. Zřízení tohoto věcného břemene k navazující cestě v roce 1993 jednoznačně odráží srozumění tehdejších vlastníků veřejné cesty a navazující cesty, že k veřejné cestě není právě s ohledem na její veřejnou přístupnost třeba zřizovat věcné břemeno. Pokud by skutečně mělo dojít ke zrušení rozhodnutí krajského úřadu a veřejná cesta by nebyla veřejně přístupnou, museli by se všichni dotčení vlastníci obrátit na soud s návrhem na zřízení věcného břemene chůze a jízdy. Námitky ke stavebnímu řízení osob zúčastněných na řízení jsou pro toto řízení zcela irelevantní. Osoby zúčastněné na řízení mají i ke svým pozemkům jediný přístup přes veřejnou cestu. Nejedná se o soukromoprávní spor mezi žalobci a zúčastněnými osobami, nýbrž o objektivní posouzení povahy veřejné cesty. Z těchto důvodů bylo navrženo žalobu podle § 78 odst. 7 zamítnout.

15. Město Příbram jako osoba zúčastněná na řízení k věci uvedlo, že komunikaci na pozemku parc. č. x v k. ú. x používá jako jedinou příjezdovou komunikaci k nemovitostem v majetku města Příbram v k. ú. x. Město v dané lokalitě vlastní rekreační středisko chatu Granit Zadov s parkovací plochou. Chata je celoročně přístupná a slouží nejen zaměstnancům Městskému úřadu Příbram, ale i široké veřejnosti. Jiná odpovídající příjezdová cesta není k dispozici, z druhé strany je přístup pouze pěší ve svažitém terénu umožňující chůzi jen s velkou opatrností a pro rekreanty nevyhovuje.

V. Obsah správních spisů

16. Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti.

17. V prvé řadě soud konstatuje, že mu nebyl předložen úplný správní spis. Ve spise je založena výzva Obecního úřadu x ze dne 15. 9. 2016 reagující na rozhodnutí Krajského úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 1. 8. 2016 č. j. KUJCK/107207/2016/ODSH, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí Obecního úřadu x, správy komunikací pod č. j. 861/15/OÚ/KBo ze dne 30. 3. 2016 a věc byla tímto rozhodnutím vrácena k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí byl uveden požadavek, aby v pokračujícím řízení byli vyzváni žadatelé J. a J. N. k doplnění žádosti podle § 37 odst. 3 a § 45 správního řádu, aby nebylo pochyb, co žadatelé od prvostupňového orgánu žádají. Doplnění žádosti se týká upřesnění, ohledně, kterých pozemků má být vedeno řízení o určení právního vztahu. Na základě výzvy sdělili J. a J. N. dne 22. 9. 2016, že žádají o vydání deklaratorního rozhodnutí ohledně pozemkových parcel č. xaxvk. ú. x, na kterých je umístěna účelová komunikace, kterou užívají již přes 40 let, zda jedná se o komunikaci veřejnou či neveřejnou. V minulosti nebyli omezováni při vjezdu na tuto komunikaci. Dne 12. 10. 2016 oznámil veřejnou vyhláškou Obecní úřad x jako příslušný silniční správní úřad, že bude pokračováno v řízení o určení právního vztahu o charakteru komunikace na pozemcích p. č. KN x a p. č. x v k. ú. x.

18. Obecní úřad x vydal dne 16. 12. 2016 pod sp. zn. SK-861/OÚ osvědčení existence veřejně přístupné účelové komunikace dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na pozemku parc. č. x v k. ú. x s odkazem na § 142 odst. 2 a § 155 odst. 1 správního řádu. V písemnosti je dále uvedeno, že dne 12. 10. 2016 oznámil úřad na základě rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 1. 8. 2016 č. j. KUJCK/107207/2016/ODSH nové projednání věci, respektive žádosti žadatelů J. a J. N. o vydání deklaratorního rozhodnutí ve věci pozemních komunikacích, kdy na parcele č. x správní orgán vydal osvědčení podle § 155 odst. 1 správního řádu s odkazem na úpravu podle § 142 odst. 2 téhož zákona. Jedná se o osvědčení existence veřejně přístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. V osvědčení je uvedeno, že správní orgán vycházel z konkrétně vyjmenovaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jednalo se o řádně povolenou dopravně liniovou stavbu, k níž citoval příslušná rozhodnutí. Dále uvedl, že pokud by měl kdokoli, jehož právo je osvědčením dotčeno za to, že osvědčení trpí právními vadami nebo bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, může žádat silniční správní úřad, aby ve smyslu § 156 odst. 2 správního řádu osvědčení zrušil. Osvědčení bylo vyvěšeno na úřední desce dne 19. 12. 2016 a sejmuto dne 4. 1. 2017.

19. Proti osvědčení sp. zn. SK-861/OÚ z 16. 12. 2016 podala Majetková, správní, delimitační unie odborových svazů dne 3. 1. 2017 odvolání-návrh na zrušení. Bylo poukázáno na zmatečnost vydaného osvědčení, neboť z osvědčení není patrné, zda se jedná o rozhodnutí vydané v řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu či osvědčení vydané podle § 154 a násl. téhož zákona. Osvědčení je dle názoru účastníka řízení vydané v rozporu s právními předpisy, a to jak hmotně právními, tak procesně právními. Bylo poukázáno na to, že komunikace na parc. č. x nebyla nikdy zařazena do pasportu komunikací vedených správním silničním úřadem a jedná se o soukromý majetek ve vlastnictví odvolatele se všemi právy a povinnostmi s tím souvisejícími jako například údržba, platby daní apod. Žádný ze silničních správních úřadů neprováděl údržbu či opravy dotčené komunikace. Tyto náklady nese od výstavby komunikace v roce 1984 do současné doby výlučně odvolatel. Dále bylo vysloveno podezření, že celé řízení je vedeno ve snaze pomoci zlegalizovat nepovolenou stavbu manželům J. a J. N., neboť jedním z důvodu, pro které nelze jejich stavbu zkolaudovat je skutečnost, že k ní nevede žádná veřejná komunikace. V této souvislosti odvolatel dále poukázal na odvolání proti rozhodnutí téhož orgánu z dubna 2016, kdy správní orgán nedoručil odvolateli rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje z 1. 8. 2016 ani svůj úkon z 12. 10. 2016, kterým údajně oznámil projednání věci a znemožnil odvolateli seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim a znemožnil mu konzumovat práva účastníka řízení. Proto bylo navrženo, aby bylo napadené osvědčení zrušeno.

20. Obecní úřad x vydal dne 5. 1. 2017 usnesení, ve kterém zmínil, že úkonem ze dne 12. 10. 2016 oznámil nové projednání věci o žádosti J. N. a J. N. na vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci veřejně účelové komunikace na parc. č. xaxvk. ú. x. Svým úkonem dne 19. 12. 2016 osvědčil podle § 155 odst. 1 správního řádu s odkazem na § 142 odst. 2 téhož zákona existenci veřejně přístupné účelové dokumentace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na pozemku parc. č. x v k. ú. x. Shledal dokazováním v rámci vedeného nalézacího řízení ve věci deklaratorního řízení o určení charakteru účelové komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x za dostatečné a stanovil lhůtu 7 dnů, ve které se mohou účastníci řízení seznámit před vydáním rozhodnutí s podklady pro vydání tohoto rozhodnutí.

21. Vyjádření k podkladům pro rozhodnutí-námitky k usnesení sp. zn. SK-861/OÚ vznesli dne 25. 2. 2017 žalobci. Poukázali na zmatečnost, neboť v jednom odstavci v usnesení jsou uvedeny obě pozemkové parcely a v další větě je pouze zmiňována parcela č. x v k. ú. x a není zmiňována parcela č. x v k. ú. x. Současně odkázali na odvolání – námitky podané Majetkovou, správní a delimitační unií odborových svazů dne 3. 1. 2017. Toto podání žalobci zopakovali dne 23. 3. 2017 s připomínkou, že předchozí podání dosud nebylo vyřízeno a nikdo se k němu nevyjádřil a dále poukázali na fakt, že předmětné pozemkové parcely č. xax v k. ú. x jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch banky Česká spořitelna a.s., Praha 4. Tímto rozhodnutím by došlo ke znehodnocení pozemků a zásahu do práv žalobců a bylo navrženo, aby Česká spořitelna a.s. byla účastníkem předmětného řízení.

22. Obecní úřad x vydal dne 12. 5. 2017 č. j. 861/15/OÚ/PLa rozhodnutí formou veřejné vyhlášky. Rozhodnutím rozhodl o žádosti J. N. a J. N. v řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu o charakteru účelové komunikace na pozemkových parcelách č. xax v k. ú. x. Dále je v rozhodnutí uvedeno, že ve vztahu k pozemkové parc. č. x v k. ú. x postupoval správní orgán podle § 142 odst. 2 správního řádu. Dospěl k závěru, že na základě žadateli a správním orgánem doložených konstitutivních rozhodnutí bylo lze bez dalšího osvědčit požadovaný právní vztah. To se stalo dne 19. 12. 2016 č. j. 861/15/OÚ/KBo, kdy bylo osvědčeno, že na pozemkové parc. č. x v k. ú. x se nachází veřejně přístupná účelová komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jejichž podílovými spoluvlastníky jsou žalobci, jako právní nástupci původního vlastníka Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů se sídlem Praha 3. Dále rozhodl, že na pozemkové parc. č. x v k. ú. x se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá popis postupu prvostupňového správního orgánu při vydání osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x. Jsou vyjmenovány listinné důkazy a především konstitutivní rozhodnutí, že veřejně přístupná účelová komunikace na parc. č. x v k. ú. x byla řádně povolenou dopravně liniovou stavbou. Dále je uvedeno, že osvědčení je úkonem správního orgánu, kterým jsou úředně potvrzeny skutečnosti v něm uvedené. Tento typ aktů nezakládá práva a povinnosti svých adresátů, jako je tomu v případě správních rozhodnutí. Osvědčení na rozdíl od deklaratorního rozhodnutí není prostředkem k řešení sporných skutečností či autoritativnímu odstraňování pochybností. Správní orgán osvědčením osvědčuje existenci nesporných skutečností, které jsou mu z úřední činnosti známy, nepředpokládá se zde provádění dokazování ani aplikace diskrečního oprávnění či výklad neurčitých právních pojmů. Správní orgán osvědčení vydal, protože skutečnosti, které osvědčil, bylo lze ověřit porovnáním údajů v konstitutivních rozhodnutích s údaji vedenými v příslušném katastru nemovitostí. Dále je v odůvodnění uvedeno, že dne 3. 1. 2017 byly podány námitky-odvolání návrh na zrušení osvědčení Majetkovou, správní a delimitační unii odborových svazů proti osvědčení SK-861/OÚ ze dne 16. 12. 2016. K vypořádání vznesených námitek popsal úřad další písemnosti, které měl k dispozici a uzavřel, že argumentace není z hlediska zákona o pozemních komunikacích a souvisejících předpisů jakkoli rozhodná. Pokud do práv Majetkové správní a delimitační unie odborových svazů vstoupili jako právní nástupci žalobci, bylo pouze na nich, aby si před koupí nemovitostí ověřili faktický způsob jejich využívání. Pokud byli uvedeni prodávajícími v omyl nebo si sami faktický stav neověřili, lze považovat námitky za nevypořadatelné, netýkající se vedeného správního řízení. Správní orgán zopakoval, že na pozemku parc. č. x v k. ú. x se nachází řádně povolená a zkolaudovaná stavba účelové komunikace určena k obecnému užívání. Ohledně pozemkové parcely parc. č. x v k. ú. x bylo rozhodnuto tak, že se na ní nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. V rozhodnutí je poukázáno na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu.

23. Proti rozhodnutí Obecního úřadu x ze dne 12. 5. 2017 podali žalobci dne 23. 5. 2017 odvolání. V odvolání především poukázali na účelovost vydaného rozhodnutí, které není činěno ve veřejném zájmu, ale v soukromém zájmu J. a J. N. Dále upozornili na nevyřízené námitky, které podali dne 25. 2. 2017 k usnesení sp. zn. SK-861/OÚ. Připomněli, že pozemková parc. č. x v k. ú. x je soukromá komunikace, na jejíž výstavbu, běžnou údržbu či zimní údržbu, nikdy OÚ x neposkytly žádnou finanční částku. Nebyla zapsána v pasportu komunikací. Ostatní nemovitosti jsou přístupny přes jiné přístupové cesty, například místní komunikaci parc. č. x v k. ú. x, která je ve vlastnictví obce x. Další námitkou poukázali žalobci v odvolání na neúplné označení účastníků řízení.

24. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím, které je blíže označeno pod bodem 1 tohoto rozsudku. Žalovaný uvedl, že na základě žalobci podaného odvolání přezkoumal prvostupňové rozhodnutí podle § 89 odst. 2 správního řádu, a to soulad tohoto rozhodnutí a řízení o určení právního vztahu účelové komunikace vedoucí přes pozemek parc. č. x v k. ú. x ve vlastnictví žalobců a osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí přes pozemek parc. č. x v k. ú. x rovněž ve vlastnictví žalobců, které vydání rozhodnutí předcházelo. Žalovaný uzavřel, že odvolání bylo nedůvodné, a proto bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí Obecního úřadu x č. j. 861/15/OÚ/PLa bylo potvrzeno. Žalovaný nejprve popsal odvolací námitky a k tomu uvedl, jak rozhodl prvostupňový orgán a jaké úvahy jej k tomu vedli. To se týkalo především pozemkové parcely parc. č. x v k. ú. x, kde bylo vydáno osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace podle § 155 odst. 1 správního řádu. Žalovaný k tomu dodal, že tak bylo učiněno po právu, neboť o existenci konkrétní pozemní komunikace již jednou úřad rozhodl a nemůže o věci rozhodovat znovu. Překážka věci pravomocně rozhodnuté však podle názoru žalovaného nemusí trvat věčně, úřad může vést nové řízení a otázku existence pozemní komunikace znovu podrobně zkoumat za předpokladu žadatelé prokáží změnu poměrů. K tomu bylo odkázáno na judikaturu Krajského v Hradci Králové. Dále je v odůvodnění uvedeno, že naproti tomu ve věci určení charakteru komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x bylo vydáno rozhodnutí, proti kterému se žalobci odvolali. Nenapadli jej v celém rozsahu, ale pouze ve vztahu ke komunikaci vedoucí přes pozemkovou parcelu č. x v k. ú. x. S deklarací komunikace jako neveřejné na pozemkové parc. č. x v k. ú. x žalobci souhlasili. Ve svém rozhodování prvostupňový orgán vycházel ze svědecké výpovědi M. V., která uvedla, že na parc. č. x se komunikace nachází, sama ji využívá a je na ní existenčně závislá, stejně jako je nutná pro potřeby vozidel záchranné služby pro svoz komunálního odpadu a horské služby. K námitce žalobců, že obec x na tuto pozemní komunikaci neposkytla finance, žalovaný uvedl, že není povinností obce na takovou komunikaci přispívat, pravidelně ji udržovat, naopak jsou to žalobci, kdo jsou povinni přizpůsobit se k stavu komunikace. Požadavku žalobců, že účastníky řízení měli být ještě Česká spořitelna a.s. a Správa Národního parku Šumava žalovaný uvedl, že tomu tak není. Žalovaný provedl test proporcionality veřejného zájmu žalobců i ostatních účastníků řízení a po jeho provedení dospěl k závěru, že rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo vydáno zcela po právu. V případě osvědčení existence veřejně přístupné účelové komunikace na parc. č. x prvoinstanční orgán prokázal kumulativní naplnění všech čtyř znaků stanovených v zákoně o pozemních komunikacích. V čem spatřuje jejich naplnění, dále stručně žalovaný popsal.

VI. Právní názor soudu

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body podle § 75 odst. 2 zák. č.150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

26. Žaloba je důvodná.

27. Krajský soud se nejprve zabýval výhradou žalobců, týkající se základního nedostatku v jeho rozhodnutí, a to v naprosté absenci ověřování tvrzených skutečností. Správní orgán dostatečně nezjistil a neověřil tvrzené skutečnosti a vycházel pouze z tvrzení účastníků, která uvedli ve vlastním zájmu a účelově, a tudíž jsou dle názorů nepravdivá. Současně žalobci poukázali na nevyřízené podané námitky proti usnesení sp. zn. SK-861/OÚ.

28. Jinými slovy řečeno žalobci zpochybňují postup žalovaného v tom, že vycházel z tvrzení prvostupňového správního orgánu, která bez ověření tvrzených skutečností převzal. Taktéž vytýkají žalovanému, že se nevypořádal s námitkou, která byla podána proti usnesení vydanému správním orgánem I. stupně.

29. Postup odvolacího orgánu při posuzování důvodnosti odvolání a důvody výroku rozhodnutí musí nalézt odraz v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Obsahem odůvodnění musí být rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, kdy ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu musí správní orgán uvést, jaké úvahy a hodnocení v rámci řízení učinil. Dostačující není opakování argumentace prvostupňového správního orgánu nebo připomenutí podkladů pro rozhodnutí. Nejpodstatnější částí odůvodnění jsou právě úvahy odvolacího orgánu, které učinil při výkladu právních předpisů, které na věc aplikoval a na jejichž základě rozhodnutí vydal. Taktéž v odůvodnění musí být uvedeno, jak se správní orgán vypořádal s návrhy, případně námitkami účastníků řízení. V rozhodnutí musí být srozumitelně uvedeno, z jakých důvodů byly odvolací námitky považovány za nedůvodné.

30. K požadavkům na odůvodnění rozhodnutí lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu. Ta klade důraz na úvahy, ze kterých musí být seznatelné, proč správní orgán považoval námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahy se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že rozhodnutí bylo přezkoumáno, jeho důvody byly shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o nichž se výrok opírá, zcela absentují (viz kupříkladu rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5Afs 115/2006-91 nebo ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1Afs 92/2012-45). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů (kupříkladu rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008 č. j. 8 Afs 66/2008-71 či ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71 či ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 As 110/2008-99).

31. Jak již soud popsal při rekapitulaci písemností, které jsou založeny ve správním spise, prvostupňový správní orgán vydal ve vztahu k pozemkové parc. č. x v k. ú. x osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace. Proti tomuto osvědčení byly vzneseny námitky – odvolání účastníkem řízení Majetkovou, správní a delimitační unií odborových svazů Praha 3, které posléze zopakovaly i žalobci. Osvědčení bylo vydáno dne 16. 12. 2016. Prvostupňový správní orgán bez reakce na podané námitky – odvolání vydal dne 12. 5. 2017 rozhodnutí, ve kterém uvedl, že ve vztahu k pozemkové parcele č. x v k. ú. x vydal osvědčení o existenci veřejně přístupné účelové komunikace a dále rozhodl o pozemkové parc. č. x v k. ú. x, že se na ní veřejně přístupná komunikace nenachází.

32. Žalovaný správní orgán vydal k odvolání žalobců žalobou napadené rozhodnutí, které však nemůže obstát v přezkumu, neboť se nevypořádalo s podaným odvoláním způsobem stanoveným v § 68 odst. 3 správního řádu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je z velké části deklarací argumentů uvedených v prvostupňovém rozhodnutí, navíc si u některých uvedených argumentech žalovaný protiřečí. Žalovaný na jednu stranu konstatuje, že u pozemku parc. č. x v k. ú. x ve věci deklarace veřejně přístupné účelové komunikace prvostupňový orgán nevydal deklaratorní rozhodnutí, ale osvědčení podle § 155 odst. 1 správního řádu, neboť existenci veřejně přístupné účelové komunikace dokladují stavební povolení z let 1977 až 1978, která povolovala zřízení veřejně přístupné účelové komunikace, jak na pozemkové par. č. x tak i na parc. č. x. Prvostupňový správní orgán vydal dne názoru žalovaného osvědčení z toho důvodu, že zmiňovaná stavební povolení lze považovat za konstitutivní rozhodnutí a navíc za situace, kdy prvostupňový úřad o existenci komunikace již jednou rozhodl, nemůže pro překážku „rei iudicatae“ rozhodovat znovu. V dalším odstavci naproti tomu žalovaný konstatuje, že ve věci určení charakteru komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x bylo vydáno rozhodnutí, které odvolatelé napadli odvoláním, nikoliv v celém rozsahu, pouze v části, kde prvostupňový orgán uvádí, že komunikace vedoucí přes pozemek parc. č. x je veřejně přístupnou. S deklarací neveřejnosti komunikace na pozemku parc. č. x v k. ú. x souhlasily. Z tohoto odůvodnění je zcela zřejmé, že si žalovaný neujasnil konkrétní problematiku nebo z něho vyplývá, že mu nejsou jasné a srozumitelné použité pojmy (deklaratorní rozhodnutí, konstitutivní rozhodnutí, osvědčení) ani obsah těchto pojmů. Rozhodnutí dále neobsahuje reakci na odvolací námitky. Pouze shrnuje, co se uvádí v prvostupňovém rozhodnutí, z čeho prvostupňový orgán vycházel při posuzování veřejnosti komunikace u parc. č. x v k. ú. x kupříkladu svědecká výpověď M. V., existence komunikační potřeby pro vozidla záchranné služby, svoz komunálního odpadu. Tímto vlastně shrnuje, že prvostupňový orgán prováděl ve vztahu k parc. č. x dokazování a uvádí i v jakém rozsahu. Žalovaný v rozhodnutí dále zmiňuje další odvolací námitky ohledně finančního nepodílnictví obce x na údržbě pozemní komunikace a opomenutí některých osob jako účastníků řízení (Česká spořitelna a.s. a Správa Národního parku Šumava), kde pouze konstatuje bez bližšího vysvětlení, že účastníky řízení nejsou. Žalovaný připojil, že provedl u vydaného osvědčení test proporcionality a rozhodnutí prvního stupně hodnotil jako souladné s právem i požadavkem ústavnosti. Žalovaný poukázal a stručně zrekapituloval naplnění všech čtyř kumulativních znaků pro existenci veřejně přístupné účelové komunikace.

33. Krajský soud shledal v předmětné věci zjevnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jak rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tak i prvostupňového správního orgánu, není totiž srozumitelné, co bylo předmětem konkrétního řízení. Z neúplného obsahu správního spisu, respektive obsahu tam založených písemností soud zjistil, že v dané věci byla podána manželi N. žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace na pozemkových par. č. x a parc. č. x v k. ú. x. Správní orgán prvého stupně vedl správní řízení již po druhé, neboť poprvé žádost o deklaraci veřejně účelové komunikace neobsahovala potřebné náležitosti a nebylo zřejmé, co je vlastně jejím předmětem. Na výzvu prvostupňového správního orgánu došlo k částečnému odstranění vad této žádosti, kdy bylo upřesněno o jaké pozemkové parcely, na kterých se má nacházet veřejně přístupná účelové komunikace se vlastně jedná, nebyl uveden účel podané žádosti. Z písemností je dále zřejmé, že správní orgán vedl řízení podle § 142 správního řádu, kde v odstavci 1 je stanoveno, že „správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý práv vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zanikl a kdy se tak stalo“.

34. Řízení o určení právního vztahu představuje typ správního řízení, jehož účelem je vydání deklaratorního (osvědčujícího) rozhodnutí, kterým se nezakládají nová práva ani nové povinnosti, ale rozhodnutí, jímž se v určité věci pouze prohlašuje, že osoba práva nebo povinnosti má nebo nemá. Na základě § 142 musí jakýkoli správní orgán rozhodnout v mezích své věcné a místní příslušnosti o tom, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo, a to na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Pro vydání deklaratorního rozhodnutí zákon stanoví několik podmínek, které musí být splněny současně. Pokud by některá z nich splněna nebyla, žádosti o vydání deklaratorního rozhodnutí by nemohlo být vyhověno. Podmínkou je v prvé řadě podání takové žádosti, která musí mít všechny formální a obsahové náležitosti směřující k tomu, aby správní orgán mohl vydat deklaratorní rozhodnutí o existenci či neexistenci právního vztahu. Sama žádost není dostačující, žadatel musí taktéž prokázat, že vydání deklaratorního rozhodnutí v určité věci je nezbytné pro uplatnění jeho práv, tedy například pro uplatnění jeho práv v jiném správním řízení. To musí sám žadatel o vydání deklaratorního rozhodnutí prokázat. V deklaratorním rozhodnutí podle § 142 správní orgán rozhodne o tom, zda určitý právní vztah vznikl, kdy se tak stalo a zda takový právní vztah trvá nebo zanikl a kdy se tak stalo. To dopadá na konkrétní situaci, kdy v dané věci mělo být posuzováno, zda na výše označených pozemkových parcelách se nachází veřejně přístupná účelová komunikace.

35. V žádosti podané manželi N., která je založena ve správním spise na výzvu prvostupňového správního orgánu ze dne 15. 9. 2016 je pouze uvedeno, že je žádáno o vydání deklaratorního rozhodnutí k pozemkům parc. č. x a x, na kterých je umístěna účelová komunikace, kterou užívají přes 40 let a nikdo je neomezoval na vjezdu. V žádosti není blíže specifikována, za jakým účelem je žádáno o vydání deklaratorního rozhodnutí. Správní orgán prvého stupně poté však postupoval podle § 142 odst. 2 správního řádu, které stanoví „podle odst. 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku, trváno nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení nebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení“. Osvědčení je chápáno jako úkon správního orgánu, nikoliv správní rozhodnutí, který úředně potvrzuje skutečnosti, které jsou v osvědčení uvedeny. Osvědčení se tak odlišuje od deklaratorních rozhodnutí v tom smyslu, že osvědčení pouze osvědčují skutečnosti obecně zřejmé z úřední činnosti správního orgánu. Jedná se o takové skutečnosti, o kterých není právní spor ani jiná pochybnost a při jejich vydávání není třeba rozhodovat v mezích správního uvážení nebo není nutné vykládat neurčité právní pojmy. Pro osvědčení dále platí presumpce správnosti, pokud není prokázán opak. Zde nelze přehlédnout skutečnost, že pokud je podána v konkrétní věci žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí a správní orgán zjistí, že o dané otázce nejsou pochybnosti a lze o ní vydat osvědčení, neboť jde o věc nespornou, žádost jako nedůvodnou zamítne a vydá současně žadateli příslušné osvědčení.

36. Při posuzování správnosti aplikace citovaných ustanovení jsou zřejmé deficity při vydání obou správních rozhodnutí. Nelze mít pochybnost o tom, že manželé N., ale podali žádost o vydání, respektive deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace na konkrétně označených pozemkových parcelách. Pokud by prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že není o věci žádný spor ohledně pozemkové par. č. x a existenci veřejně přístupné účelové komunikace na této parcele, o čemž jsou mu známy skutečnosti z jeho úřední činnosti a neexistují jiné pochybnosti, při kterých by bylo nutné rozhodovat v mezích správního uvážení, mohl by vydat osvědčení, avšak předtím by musel o podané žádosti žadatelů zamítavě rozhodnout a teprve poté vydat osvědčení.

37. Z písemností založených ve spise vyplývá, že se tak nestalo. Soud sice neměl k dispozici celý kompletní spis, ale je nepochybné, že se nejednalo o bezproblémovou záležitost. Navíc lze odkázat i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která nastínila povinnost silničního správního úřadu ve věci místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací vydat rozhodnutí, kdy podle § 7 zákona o pozemních komunikacích je jeho povinností posoudit, zda taková komunikace splňuje znaky stanovené v citovaném ustanovení; a to zda pozemní komunikace slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Za účelem vydání takového rozhodnutí je potřeba posoudit zásadní otázky a shromáždit k tomu dostatek důkazů způsobem a postupem stanoveným správním řádem. Prvostupňový správní orgán se musí zabývat existencí základních definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace a jejich přítomnost musí zkoumat na základě důkazů opatřených ve správním řízení. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek ze dne 10. 3. 2016 č. j. 7 As 252/2015-25 nebo ze dne 27. 10. 2016 č. j. 9 As 141/2016-30. Dále lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014 č. j. 9 As 147/2013-48 či ze dne 30. 11. 2015 č. j. 6 As 213/2015-14 a z 29. 6. 2017 č. j. 2 As 337/2016-64. Z citované judikatury je zřejmé, že k vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci či neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace je zapotřebí shromáždit podklady, které je třeba vyhodnotit a učinit správní úvahu v mezích zákona. To samo o sobě dává odpověď na otázku, že v případě deklarace veřejně přístupné účelové komunikace nelze spor týkající se veřejnosti či neveřejnosti takové komunikace odklízet formou vydání osvědčení. Naopak je třeba odpověď na takovou otázku postavit najisto. Pokud za této situace správní orgány vycházely z písemností, které dokládaly vznik takové komunikace, pak takové písemnosti nejsou v současné době bez dalšího využitelné k vyslovení závěru o tom, zda komunikace vykazuje znaky veřejnosti či neveřejnosti. Tyto musí být posouzeny a srozumitelně zhodnoceny. Správní orgán se tomuto postupu vyhnul. Byť z jeho osvědčení je zřejmé, že mu bylo známo, za jaké situace, lze vydat osvědčení, přesto však, byť takové znaky absentovaly, takové osvědčení vydal. Jeho postup se jeví jako účelový ve snaze vyhnout se případnému opravnému prostředku, který by přicházel v úvahu v případě vydání deklaratorního rozhodnutí.

38. Jak již soud výše uvedl i v případě, že by byly splněny podmínky pro vydání osvědčení, přesto by byl postup rozporný s právním předpisem, neboť by bylo v takovém případě nutné podanou žádost zamítnout a teprve v návaznosti na zamítnutou žádost vydat patřičné osvědčení. Soud zdůrazňuje, že osvědčení nemůže být vydáno za situaci, kdy o věci existuje spor a kdy je nutné posoudit právní otázky ve vztahu ke správně zjištěnému stavu, to v dané věci nebylo naplněno.

39. Prvostupňové správní rozhodnutí bylo dále vydáno dne 12. 5. 2017 a je v něm uvedeno, že bylo rozhodováno o žádosti manželů N. v řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu o charakteru účelové komunikace podle § 7 zákona o pozemních komunikacích na parc. č. xaxvk. ú. x. Ve vztahu k pozemkové parc. č. x je uvedeno, že bylo bez dalšího vydáno osvědčení a na stranách 3 – 7 je popisováno jaké listiny a důkazy měl správní orgán k dispozici a posuzoval je ve vztahu k existenci veřejně přístupné účelové komunikace. K pozemkové parc. č. x v k. ú. x je uvedeno, že se na ní nenachází veřejně přístupná účelová komunikace a je stručně uvedeno z jakých důvodů (strana 7, 8). Odvolací rozhodnutí se námitkami ohledně nesprávného postupu a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci nezabývalo. Jak již soud výše popsal je v některých částech rozporné a neposkytuje odpověď na vznesené odvolací námitky tak, jak bylo rovněž výše popsáno.

40. Podle § 76 odst. 1 s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem, přičemž takovou vadou je myšlena pod písm. a) nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů. Krajský soud shledal v předmětné věci jednak zjevnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a současně taktéž důvod zakotvených pod písm. b), neboť skutkový stav, který vzal správní orgán pro základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy, nebo v nich nemá oporu, anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Taktéž shledal i přítomnost vady uvedené pod písm. c), týkající se podstatného porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé tak, jak bylo výše popsáno. Správní orgán prvého stupně pochybil při rozhodnutí o podané žádosti o určení právního vztahu, nepostupoval v souladu s výše citovanými ustanovení správního řádu a tato pochybení zcela přehlédl žalovaný správní orgán, neboť z obsahu jeho odůvodnění nelze zjistit jeho právní názor a hodnocení na v odvolání vznesené námitky. Rovněž v žádném směru z moci úřední žalovaný nereagoval na procesní pochybení prvostupňového správního orgánu, která mohla mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, především nezhojit zásadní pochybení prvostupňového orgánu spočívající ve vydání osvědčení ve vztahu k pozemní komunikaci na parc. č. x. Pro takový postup nelze nalézt oporu v právních předpisech.

VII. Závěr náklady řízení

41. Ze shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žaloba žalobců byla shledána důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s. z důvodů popsaných v předchozím bodě. Soud v dané věci rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení bez nařízeného jednání.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který ve věci měl plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení přestavovány zaplacenými soudními poplatky.

43. Žalobci byli v řízení úspěšní, a proto bylo jim přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 000 Kč, jednalo se zaplacené soudní poplatky (2 x 3 000 Kč za každého žalobce) v celkové výši 6 000 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Osobám zúčastněným na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jim soud neuložil žádnou povinnost, a tudíž jim v této souvislosti žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení