51 A 8/2020 – 60

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Autobazar VYSOČINA, s. r. o., IČO 276 74 754 sídlem Mělkovice 2374, 591 01 Žďár nad Sázavou zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Dvořákem sídlem Strojírenská 2269, Žďár nad Sázavou proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. ČOI 151457/19/O100 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 28. 1. 2020 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina (dále jen „inspekce“) ze dne 23. 7. 2019, č. j. ČOI 87651/19/2000/Tc (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Rozhodnutím inspekce byl žalobce uznán vinným z přestupku, kterého se dopustil tím, že jako prodávající porušil zákaz používání nekalé obchodní praktiky dle § 4 odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb, o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), když dne 9. 9. 2016 nabízel a prodal spotřebiteli motorové vozidlo NISSAN DOUBLE CAB 2.5TDI D22, u kterého uvedl věcně nesprávnou, a tedy nepravdivou, informaci o počtu ujetých kilometrů ve výši 169 000 km, ačkoliv vozidlo již ke dni 17. 3. 2015 mělo najeto 239 362 km. Tímto jednáním žalobce spáchal přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“¨).

3. Žalobce v podané žalobě namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu založené na nesprávném zhodnocení věci, neboť popsaného se nedopustil. Podotkl, že mu nebylo umožněno seznámit se s výsledky provedeného dokazování, čímž mu fakticky bylo znemožněno využití procesních práv. Žalobce namítal, že u předmětného vozidla, které se stalo předmětem prodeje, nikdy v nabídce neuvedl přesný počet najetých kilometrů, neboť stav nebyl jednoznačně zjištěn, a proto v rámci nabídky tohoto vozu neuváděl nepravdivé údaje o počtu najetých kilometrů. Za situace, kdy nekorespondoval stav najetých kilometrů deklarovaný v dokumentaci vozidla ze země původu s údaji vykazovanými při dovozu vozidla do České republiky, konstatoval žalobce ve vztahu ke stavu tachometru předmětného vozidla, že jeho stav nebyl zjištěn, neboť to nebylo možné ověřit. Žalobce rovněž zdůrazňoval, že osvědčení společnosti CEBIA má pouze informativní charakter, stejně tak údaje zaznamenané v inzertní kartě, která neměla být považována za nabídku ve smyslu § 1731 až § 1732 občanského zákoníku. Žalobce byl přesvědčen, že postupoval zcela poctivě a korektně ve vztahu ke spotřebiteli.

4. Druhým žalobním bodem žalobce brojil proti uložené pokutě ve výši 250.000 Kč, která byla v prvostupňovém rozhodnutí dle něj vypořádána zcela nepřezkoumatelně. Žalovaný se následně pokoušel nedostatky zhojit, avšak v tom žalobce spatřoval rovněž porušení zákona. Žalobce namítal, že postup zvolený žalovaným vedl ke zkrácení jeho základních procesních práv a byl projevem zjevné libovůle.

5. V doplnění žaloby ze dne 16. 6. 2020 žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 26. 5. 2020, č. j. 54 Co 243/2019–118, v jehož důsledku byla zamítnuta žaloba na zaplacení 193 900 Kč s příslušenstvím, tj. kupní ceny předmětného vozidla, jejíhož vrácení se spotřebitel domáhal, neb měl za to, že byl žalobcem oklamán. Uvedený soud dospěl k závěru, že spotřebitel byl v okamžiku koupi seznámen s počtem ujetých kilometrů, a proto shledal žalobu nedůvodnou.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 3. 3. 2020 a 24. 6. 2020 uvedl, že žalobu navrhuje jako nedůvodnou zamítnout, neboť přestupek byl dostatečným způsobem zjištěn a prokázán. Správní orgány vycházely zejména z toho, že žalobce prokazatelně inzeroval mylný stav tachometru, utvrzoval spotřebitele o tomto mylném stavu (vystaven Certifikát Cebia o ověření počtu najetých kilometrů), čímž byla naplněna skutková podstata daného přestupku. Žalobci nic nebránilo ve vyrozumění potencionálních zákazníků o skutečném nájezdu kilometrů, resp. o nesrovnalostech v údajích o počtu najetých kilometrů.

7. Žalovaný popřel, že by v prvostupňovém rozhodnutí absentovalo řádné zdůvodnění výše uložené pokuty, nicméně finanční a majetkové poměry inspekcí posouzeny nebyly, ačkoliv měly být, proto žalovaný tuto vadu zhojil v napadeném rozhodnutí.

8. Žalovaný konstatoval, že žalobcem odkazovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava vydaný v civilním řízení v této věci, nezbavoval žalobce odpovědnosti za posuzovaný přestupek.

III. Obsah správních spisů

9. Ze spisového materiálu, zejména z trestního spisu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Vysočina, Územní odbor Žďár nad Sázavou, Oddělení hospodářské kriminality, sp. zn. KRPJ–108044/TČ–2018–161481, plyne, že dne 19. 10. 2018 zahájil policejní orgán podle § 158 odst. 3 trestního řádu úkony trestního řízení ve věci NP podvod, neboť bylo zjištěno, že v přesně nezjištěné době do 9. 9. 2016 mohl být žalobcem spáchán přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku spočívající ve stočení tachometru u předmětného vozu o cca 70 000 km. Dne 19. 2. 2019 policejní orgán odevzdal prověřovanou věc k projednání v rámci přestupkového řízení. Prověřováno bylo jednání žalobce jakožto autobazaru, který inzeroval nejméně ode dne 24. 8. 2016 předmětné vozidlo na svých webových stránkách, poté nejméně v době od 12. 7. 2016 do dne 9. 9. 2016 na inzertním portále tipcars.com s tím, že počet ujetých kilometrů je garantován, v uvedeném měl žalobce pokračovat i dne 9. 9. 2016, kdy bylo vozidlo prodáno spotřebiteli. Dne 29. 4. 2019 inspekce oznámila žalobci zahájení přestupkového řízení, ten byl rovněž poučen o možnosti seznámení se s obsahem spisového materiálu před vydáním rozhodnutí a o dalších procesních právech a povinnostech. Dne 23. 7. 2019 vydala inspekce prvostupňové rozhodnutí, proti kterému se dne 6. 8. 2019 žalobce odvolal. Žalovaný o odvolání rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím dne 26. 11. 2019, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2019.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„s. ř. s.“).

11. Žaloba není důvodná.

12. Podle napadeného a prvostupňového rozhodnutí se žalobce měl dne 9. 9. 2016 dopustit jednání naplňujícího znaky přestupku v § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Podle tohoto ustanovení platí, že výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

13. Žalobce se popsaného přestupku měl dopustit tím, že nabízel a prodal spotřebiteli motorové vozidlo NISSAN DOUBLE CAB 2.5 TDI D22, u něhož uváděl věcně nesprávnou, a tedy nepravdivou, informaci o počtu ujetých kilometrů ve výši 169 000 km, ačkoliv mělo vozidlo ke dni 17. 3. 2015 najeto již 239 362 km.

14. Dle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele, se zakazuje užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí. Na uvedené navazuje § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle něhož se obchodní praktika považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

15. Krajský soud předně poukazuje na zjištění ze správního spisu, konkrétně na text v nabídce na webové stránce www.tipcars.com, na níž bylo žalobcem inzerováno předmětné vozidlo s údajem: „Tach. 169 000 km“ a se slovy „Vozidlo prověřeno společností CEBIA na původ a počet najetých kilometrů.“, vytištěná podoba inzerované nabídky byla založena do spisu. Právě v takto inzerované nabídce je jednoznačně spatřováno naplnění porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik, neboť je nepochybně způsobilá ve spotřebiteli vzbudit zájem o koupi vlivem informace týkající se domnělého počtu najetých kilometrů, zvláště pak za současného uvedení dodatku o prověření počtu najetých kilometrů společností CEBIA. Takto nabízený inzerát nevzbuzuje pochybnosti ohledně pravosti najetých kilometrů podpořené z laického pohledu certifikátem nezávislého subjektu. Takto podané informace spotřebitele vedou nebo mohou vést k rozhodnutí ohledně koupi vozidla. Krajský soud v souvislosti s vědomě nesprávně uváděnými podstatnými informacemi o nabízeném produktu na internetových stránkách odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 As 253/2020 – 31: „Význam nemá ani argument stěžovatelky, že cestovní kancelář a stěžovatelka jako prodejce zájezdu poskytly zákazníkovi správnou informaci o výsledné ceně před uzavřením smlouvy o zájezdu. Podstatné pro naplnění správního deliktu bylo, že klamavá informace byla uvedena ve stěžovatelčině webové nabídce zájezdů a přinejmenším mohla vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil (viz shora cit. § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele).“ Uvedené se shoduje s případem v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku potvrdil spáchání přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele jednáním obdobně klamavým jako v nyní projednávané věci.

16. Vzhledem k podobě inzerované nabídky založené do správního spisu se jeví argumentace žalobce založená na tvrzení, že nikdy neprezentoval vozidlo s nepravdivými údaji o počtu najetých kilometrů a naopak vždy avizoval u nabídky předmětného vozu stav tachometru a počet ujetých kilometrů jako nezjištěný, jako lživá a zavádějící. Ve prospěch svých tvrzení žalobce neuvedl žádné důkazy, resp. nic nenasvědčuje jejich pravdivosti, naopak listiny založené do správního spisu tuto žalobní námitku přímo vyvracejí. Z výslechu Ondřeje Šťastného, prodejce žalobce, vyplynulo, že spotřebitel kupující předmětné vozidlo byl o nesrovnalostech najetých kilometrů vyrozuměn teprve na místě při prodeji vozu. Rovněž M.H., finanční specialistka žalobce, vypověděla, že jí byly známy nesrovnalosti ohledně stavu najetých kilometrů podle příslušných dokumentů a inzerovaných údajů o stavu najetých kilometrů podle tachometru. Z těchto výpovědí lze implicitně dovodit, že v inzerované nabídce předmětného vozidla byl uváděn pouze údaj o stavu najetých kilometrů podle tachometru a jakákoliv zmínka o nesrovnalostech najetých kilometrů tohoto vozidla v inzerátu absentovala.

17. Zavádějící je zmínka žalobce v žalobě zvlášť o stavu tachometru a zvlášť o počtu najetých kilometrů vozidlem, žalobce se tím pokoušel navodit dojem, že tyto údaje mohou být odlišné, což dle způsobu takového sdělení shledává za běžné a v pořádku. S takovým postojem žalobce však krajský soud striktně nesouhlasí. U motorových vozidel by se měla hodnota najetých kilometrů uváděná tachometrem ve vozidle vždy shodovat s hodnotou najetých kilometrů uváděnou v příslušných souvisejících dokumentech od vozidla. Jestliže stav ve všech dokumentech neodpovídá stavu tachometru ve vozidle, nasvědčuje taková situace tzv. stáčení kilometrů.

18. Krajský soud dále sděluje, že správními orgány jistě nebyla přeceňována hodnota prověření stavu tachometru společností CEBIO. Nicméně zmínka v inzerátu o prověření touto společností vozidla na původ a počet najetých kilometrů, o čemž bylo vydáno osvědčení založené do spisu, vzbuzuje dojem vyšší důvěryhodnosti ohledně tvrzených údajů v nabídce, což jednoznačně bylo důvodem, proč tuto skutečnost žalobce v inzerované nabídce prezentoval. Žalobce tak však činil s vědomím, že o najetých kilometrech panuje výrazná neshoda. Soukromoprávní pojetí inzerované nabídky není pro projednávanou věc nijak rozhodné, a proto se k tomu nebude soud více vyjadřovat. Pouze pro úplnost soud dodává, že ve styku se spotřebiteli je podnikatel povinen dodržovat nejen normy soukromého práva, ale i normy upravující veřejnoprávní ochranu spotřebitele.

19. Skutečnost, že žalobce následně při podpisu smlouvy předložil kupujícímu spotřebiteli přílohu ke smlouvě č. 16/0193 ze dne 7. 5. 2016, v níž již připustil, že stav najetých kilometrů není znám, resp. je vyšší, než stav inzerovaný, nezhojí užívání nekalých obchodních praktik žalobcem v době před rozhodnutím ohledně koupě, resp. v rámci procesu nabízení takového zboží.

20. Žalobce si byl vědom nesprávně uvedených údajů ohledně najetých kilometrů v inzerátu, přesto takto závadný stav v inzerátu ponechal, aniž by vysvětlil, z jakého důvodu. Lze se domnívat, že zveřejnění počtu najetých kilometrů v nižší hodnotě, než jaká byla deklarována v osvědčení o registraci vozidla ze Španělska (Permiso de circulación – Ministerio del interior č. 15–01435892 dále jen „dokumenty o vozidle ze země původu“), bylo prima facie vedeno za účelem nalákání většího počtu zájemců a potencionálních kupujících. Počet najetých kilometrů je při koupi ojetého motorového vozidla zcela zásadní informací pro spotřebitele.

21. Krajský soud zohlednil námitky žalobce, že spotřebitele před podpisem smlouvy informoval o stavu najetých kilometrů u kupovaného motorového vozidla, nicméně tím nezhojil porušení právních předpisů v okamžiku nabídky předmětného zboží, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 9 As 93/2016 – 27 byla řešena obdobná situace, stěžovatelka se dopustila celkem dvou přestupkových jednání, přičemž jedním z nich bylo uvedení nepravdivého údaje o skutečném počtu najetých kilometrů, přestože si nesprávnosti tohoto již byla vědoma, avizovala je v inzerátu doplněným sloganem o jistotě, že stav tachometru odpovídá reálně najetým kilometrům. Vzhledem ke skutkové podobnosti projednávané věci s věcí řešenou NSS, považuje krajský soud odkazovaný rozsudek za přiléhavý. „I poslední námitka stěžovatelky týkající se nemožnosti zjistit přesný stav najetých kilometrů je nedůvodná. To jí totiž za vinu kladeno nebylo. Výrokem rozhodnutí jí bylo kladeno za vinu, že uváděla při inzerci údaj 92 tis. km ve spojení s reklamním ujištěním, že si spotřebitel může být jist správností tohoto údaje, ačkoliv v dané době stěžovatelka s jistotou věděla, že je chybný. Pouze v rozhodnutí o odvolání v rámci odůvodnění žalovaná poukázala i na to, že na protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla uvedla stěžovatelka u stavu tachometru „možný nesoulad“, ačkoliv měla spotřebitele informovat o zjištěném nesouladu. Tato úvaha tak byla nadbytečná, ačkoliv jí lze jen těžko co vytknout, neboť rozdíl mezi pojmy „možný nesoulad“ a „zjištěný nesoulad“ je zřejmý a není třeba k němu znát skutečný stav ujetých kilometrů.“ Také v nyní projednávané věci žalobce vědomě uváděl v inzerci nepravdivé údaje o najetých kilometrech předmětného vozidla, na čemž nic nezmění možné následné osobní sdělení nesouladu najetých kilometrů na tachometru předmětného vozidla a v dokumentech o vozidle ze země původu. Veřejnoprávní ochrana poskytovaná v nyní projednávané věci slouží k ochraně obecného zájmu celé společnosti a férovosti soutěže, nikoli pouze k ochraně zájmů jednotlivce, a proto je bezvýznamné, zda a jakým způsobem žalobce informoval o nesrovnalostech konkrétního kupujícího, jestliže nesrovnalosti nebyly vysvětleny v nabídce inzerované širokému spektru spotřebitelů.

22. Jako absurdní hodnotí soud argumentaci žalobce založenou na tom, že nekalých praktik by se naopak dopouštěl tehdy, pokud by uváděl stav najetých kilometrů seznatelný z technického průkazu ze země původu vozidla s hodnotou 239 362 km, což byl údaj ze dne 17. 3. 2015, čili z doby ještě před nabytím vozidla žalobcem. Krajský soud k tomu nad rámec dodává, že navzdory ujetí dalších kilometrů po dni 17. 3. 2015 do doby koupě předmětného vozidla spotřebitelem odpovídal by takto uváděný stav realitě spíše, než žalobcem inzerovaný stav najetých kilometrů o zhruba 70 000 km nižší, než stav deklarovaný v technickém průkazu vozidla ze země původu. Rovněž je nutno podotknout, že ze strany správních orgánů nebylo žalobci doporučováno uvádění údaje o najetých kilometrech v hodnotě 239 362 km, nýbrž prezentování věcně správných informací. Pokud žalobce nebyl schopen zjistit skutečnou hodnotu najetých kilometrů u předmětného vozidla, měl v inzerátu tuto skutečnost sdělit a náležitě upozornit na rozdílné hodnoty na tachometru a v souvisejících dokumentech k vozidlu.

23. Žalobce současně namítl, že mu byla upřena elementární procesní práva v řízení před inspekcí jako správním orgánem I. stupně spočívající v neumožnění jejich uplatnění, což žalobce blíže nespecifikoval. Krajský soud konstatuje, že žalobce byl v rámci oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 29. 4. 2018, č. j. ČOI 38573/19/2000/Tc, vyrozuměn o všech procesních právech a možnosti jejich využití. Toto oznámení bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 29. 4. 2019. Žalovaný se k odvolací námitce rovněž brojící proti nedostatečnému poučení o procesních právech vyjádřil na straně 4 napadeného rozhodnutí a soud shledává takové vypořádání za dostatečné a v podrobnostech na něj odkazuje.

24. V neposlední řadě žalobce namítal, že výše uložené pokuty nebyla řádně odůvodněna. Snahu žalovaného o zhojení nedostatečně odůvodněné výše pokuty inspekcí hodnotí jako nezákonnou, neboť její určení nebylo předmětem řádného správního řízení, čímž byl zkrácen na svých základních procesních právech. K tomu krajský soud uvádí, že prvostupňové řízení tvoří jeden celek s odvolacím řízením. Uvedené potvrzuje ustálená právní praxe správních soudů i řada právních vět, např. právní věta k rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 6.2011, č. j. 10 A 24/2011 – 28: „Elementárním pravidlem správního procesu je zásada o jednotnosti řízení v prvním a ve druhém stupni.“ S ohledem na uvedené platí, že vady vzniklé v řízení před správním orgánem I. stupně lze do jisté míry zhojit v řízení odvolacím, proto absentovalo–li v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí řádné posouzení majetkových poměrů žalobce nezbytné pro uložení pokuty, pak tak mohl učinit žalovaný, aniž by došlo k nezákonnému uložení pokuty. Krajský soud má za to, že uložená pokuta byla dostatečným způsobem odůvodněna již v prvostupňovém rozhodnutí, žalovaný proto dovysvětlil úvahy vedoucí k uložení takové pokuty a obstaral si veřejně přístupné informace o žalobci z obchodního rejstříku, jakými jsou účetní závěrky. Z těchto dokumentů již byl schopen dovodit přesvědčivý závěr o možnosti uložit pokutu ve výši 250 000 Kč, která s ohledem na zjištěné skutečnosti nebude pro žalobce likvidační, což bylo v předmětné věci nezbytné zohlednit, avšak postačuje, že tak bylo učiněno až žalovaným.

25. Jak plyne již z výše uvedeného, žalobcem poukazovaný rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě jako civilního soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. 54 Co 243/2019–118, jímž byla zamítnuta žaloba spotřebitele, kterou požadoval po žalobci vrácení zaplacené částky za předmětné motorové vozidlo z důvodu zjištěného nesouladu najetých kilometrů, nic nemění na správními orgány vyslovených závěrech, s nimiž se krajský soud ztotožnil. Přestupkové jednání žalobce spočívalo v inzerování nabídky s věcně nesprávnými, potažmo nepravdivými informacemi, na čemž se nic zmiňovaným rozsudkem civilního soudu nezměnilo. Z hlediska vymezení odpovědnosti za přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebiteli je rozhodná obchodní praktika ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) téhož zákona, za což krajský soud ve shodě se správními orgány nabídku prodeje ojetého vozidla na inzertním serveru považuje.

26. Krajský soud má za to, že správní orgány zjistily skutkový stav tak, že o něm nevyvstávají žádné pochybnosti a ani žalobce nevznesl žádné relevantní skutečnosti vzbuzující pochybnosti o správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu. Rovněž aplikace příslušných zákonných ustanovení na projednávanou věc byla soudem shledána jako naprosto správná. Správní orgány měly pro své závěry oporu ve správním spise.

V. Závěr a náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správních spisů IV. Právní názor soudu V. Závěr a náklady řízení