51 A 9/2016 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a. X, bytem v X, b. X, bytem v BorovanechX, zastoupených JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem v Českých Budějovicích, Dukelská 64, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 4. 2016, č.j. KUJCK 44570/2016, za účasti Lesů České republiky, s. p., sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Prostřednictvím výše uvedené žaloby doručené Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 4. 5. 2016 se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo, nikoliv v zásadním rozsahu, změněno rozhodnutí Městského úřadu Horní Planá ze dne 20. 11. 2015, č.j. HP – 4500/2015, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby „skladu nářadí (dřevěné stavby u lesa) Bližná“. (2) Předně je žalobou rozporován samotný procesní postup žalovaného, který měl na základě odvolacích námitek ve správním řízení postupovat dle ust. § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť žalobci v tomto odvolání napadli též závazné stanovisko Správy Chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen „SCHKO Šumava“) ze dne 10. 5. 2015, č.j. NPS 02435/2015/2, které považují za nezákonné. (3) Dále se žalobci neztotožnili se závěry správních orgánů, dle nichž by předmětná stavba snižovala a měnila krajinný ráz. Stavba naopak přirozeně splývá s přilehlým náletem a její existence je nutná pro obhospodařování přilehlých pozemků. Krajinný ráz je naopak narušen umístěním vysílače, který popírá uvedené závěry správních orgánů, jež svědčí spíše absenci místního šetření. (4) Nezákonnost žalovaného rozhodnutí je dále žalobci spatřována v nerelevantním odkazu žalovaného na ust. § 96 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon“), které lze užít pouze ve vztahu k zastavěnému území. V nyní projednávané věci se jedná o území nezastavěné (ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona), na nějž se co do charakteru umisťovaných staveb vztahuje pouze územně plánovací dokumentace, která si vymiňuje, které stavby budou v daném území vyloučeny. Mezi stavby územní plánovací dokumentací vyloučené však dotčená stavba nepatří, neboť se jedná o stavbu pro zemědělství ve smyslu ust. § 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že obhospodařovaným pozemkem je v současné době travní porost, neboť i ten je považován za zemědělskou půdu. K jeho údržbě je nezbytný příruční sklad, který splňuje veškeré podmínky stanovené stavebním zákonem, a který nepodléhá stavebnímu povolení ani ohlášení. (5) Závěrem žalobci navrhují zrušit žalobou napadené rozhodnutí a současně žádají soud, aby přezkoumal rovněž obsah závazného stanoviska Správy Chráněné krajinné oblasti Šumava ze dne 10. 5. 2015 a sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 6. 2015. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (6) Žalovaný nejprve konstatoval, že předmětná dřevěná stavba o půdorysném rozměru 4,0 m × 8,0 m a výšce 4,0 m nespadá pod okruh staveb uvedených v ust. § 79 odst. 2 stavebního zákona a tuto stavbu tak nelze zhotovit bez jakéhokoliv zásahu stavebního úřadu. Jedná se o stavbu provedenou bez jakéhokoliv úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, u níž je tedy dán důvod k jejímu odstranění. Vzhledem k tomu, že obec Černá v Pošumaví, na jejímž území se předmětná stavba nachází, nemá územní plán, je možné veškerou stavební činnost provádět pouze v hranicích stávajícího zastavěného území, k jehož vymezení bylo vydáno opatření obecné povahy. V nezastavěném území pak lze umisťovat stavby vymezené v ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona. Tyto stavby a zařízení, která s nimi bezprostředně souvisejí, lze od 1. 1. 2013 v nezastavěném území umisťovat pouze v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje, přičemž toto lze aplikovat pouze v případech, kdy územně plánovací dokumentace existuje. Lze tedy konstatovat, že stavba skladu nářadí nepředstavuje stavbu pro zemědělství (ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona) ve smyslu ust. § 3 písm. f) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. (7) Dále žalovaný zdůraznil, že pokud má být předmětná stavba dodatečně povolena, musí splňovat všechny zákonné podmínky, pokud není splněna byť jen jedna podmínka, nelze stavbu dodatečně povolit. V projednávané věci nebyl prokázán soulad stavby s jedním z cílů územního plánování, jenž je vyjádřen v ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona. (8) Kromě výše uvedené podmínky nebyl dále prokázán soulad stavby s veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. Tato skutečnost vyplývá z nesouhlasu s dodatečným povolením stavby, který byl vysloven SCHKO Šumava. Dle tohoto závazného stanoviska stavba představuje nepřiměřený zásah do chráněného území. Obsah tohoto závazného stanoviska byl na základě podnětu žalobců přezkoumán a jeho závěr potvrzen Ministerstvem životního prostředí. Odvolací námitky žalobců vztahující se k obsahu závazného stanoviska byly vypořádány právě v rámci tohoto stanoviska ministerstva. Kromě nesouladu stavby s ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona tak lze konstatovat rovněž nesoulad stavby s veřejným zájmem chráněným v ust. § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. (9) Pokud žalobci tvrdí, že žalovaný pochybil, pokud v odvolacím řízení nepostupoval, s ohledem na jejich námitky vztahující se k obsahu závazného stanoviska, dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu, pak takový postup lze označit za nadbytečný a formální, neboť vzhledem k tomu, že nebyly splněny požadavky stanovené v § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, nemohly již být kumulativně splněny všechny podmínky uvedené v § 129 odst. 3 stavebního zákona nutné pro dodatečné povolení stavby. Žalovaný tudíž v odvolacím řízení nepochybil, pokud s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepostupoval dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu. Pokud není prokázán soulad s požadavky uvedenými v ust. § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, zjišťování splnění dalších podmínek je nadbytečné. Z tohoto důvodu žalovaný závěrem navrhl, aby byla projednávaná žaloba jako nedůvodná zamítnuta. III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení (10) Lesy České republiky, s.p., jako osoba zúčastněná na řízení v rámci svého vyjádření k žalobě uvedly, že se ztotožňují se závěry žalovaného, neboť předmětná stavba se nachází v území chráněné krajinné oblasti, nepřiměřeně zasahuje do chráněného území a tuto stavbu nelze bez souhlasného stanoviska SCHKO Šumava a bez územního rozhodnutí či souhlasu povolit. Osoba zúčastněná na řízení proto nesouhlasí s umístěním předmětné stavby v ochranném pásmu lesa. IV. Obsah správních spisů (11) Oznámením Městského úřadu Horní Planá ze dne 7. 10. 2013 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, a to dřevěné stavby u lesa u obce Bližná nacházející se na pozemku p. p. k. 39/19 v katastrálním území Černá v Pošumaví, jejímž stavebníkem byl označen žalobce a přičemž stavba byla realizována na pozemku ve vlastnictví Státního pozemkového úřadu. (12) Žádostí doručenou Městskému úřadu Horní Planá dne 30. 10. 2013 požádal žalobce a. o dodatečné povolení výše zmíněné stavby, která byla blíže specifikována jako sklad nářadí o rozměrech základny 4 × 8m a výšce 3,55m. (13) Dne 6. 1. 2014 vydal Městský úřad Český Krumlov, odbor životního prostředí a zemědělství, jako orgán státní správy lesů, závazné stanovisko k předmětné stavbě nacházející se ve vzdálenosti do 50m od lesa. Tímto stanoviskem udělil souhlas k předmětné stavbě. (14) Dne 12. 2. 2014 vydala SCHKO Šumava jako příslušný orgán ochrany přírody závazné stanovisko, jehož předmětem je nesouhlas k vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení předmětné stavby. Z obsahu tohoto závazného stanoviska se podává, že uvedená stavba není navržena v souladu se zákonnými kritérii krajinného rázu, když se jedná o neúnosný zásah do krajinného rázu chráněného ust. § 12 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody“). Stavba znamená nepřiměřený zásah do chráněného území. (15) Závazným stanoviskem ze dne 14. 7. 2014 vyslovil Městský úřad Český Krumlov, odbor životního prostředí a zemědělství (příslušný orgán ochrany zemědělského půdního fondu) souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (§ 9 odst. 6 zákona č. 334/1992 Sb.), a to pro účely stavby „Skladu nářadí pro sadařskou činnost“ se současným upozorněním, že souhlas neopravňuje k zahájení stavební činnosti. (16) Dne 22. 4. 2014 byl žalobkyní b. podán podnět k přezkumu závazného stanoviska SCHKO Šumava, o němž bylo v rámci přezkumného řízení rozhodnuto Ministerstvem životního prostředí dne 21. 7. 2014. V obsahu závazného stanoviska SCHKO Šumava nebyly ministerstvem shledány vytýkané nezákonnosti a důvod k zahájení přezkumného řízení ve smyslu ust. § 94 odst. 1 správního řádu tak nebyl dán. Z obsahu tohoto stanoviska Ministerstva životního prostředí dále vyplývá, že předmětná stavba je viditelná ze všech hran údolí, a to zejména ze silnice Bližná – Radslav, odkud ji nelze přehlédnout a kde působí rušivě. Sklad není skryt nálety, jak je uvedeno v podnětu žalobkyně, ale naopak je svým umístěním nápadný. Stavba představuje mimo jiné i zásah do historické charakteristiky krajiny, neboť historicky nebyla v dané oblasti žádná zástavba. Provedená stavba má negativní vliv na krajinný ráz oblasti, který má v dané oblasti nezastupitelnou roli a je jedinečný. Realizací stavby se snížila členitost krajiny v daném místě a snížila se její přírodní i estetická hodnota. (17) Dne 19. 11. 2014 vydala obec Černá v Pošumaví nesouhlas se stavbou skladu nářadí, neboť předmětný pozemek je mimo zastavěné území obce, přičemž v zastavěném území obce se tento pozemek nenachází ani v návrhu územního plánu obce. (18) Rozhodnutím Městského úřadu Horní Planá, stavebního úřadu ze dne 4. 12. 2014 bylo nařízeno odstranění stavby žalobců. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že předmětná stavba se nachází mimo zastavěné území obce Černá v Pošumaví, které v době vydání rozhodnutí bylo vymezeno opatřením obecné povahy, když obec v této době neměla platný územní plán. Předmětná stavba není v souladu s požadavky ust. § 90 stavebního zákona, zejména není v souladu s charakterem daného území a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Stavba není ani v souladu s ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona, kde jsou uvedeny stavby, které je možné realizovat v nezastavěném území. Stavba skladu nářadí leží na pozemku, který je trvalým travnatým porostem a nelze ji tudíž považovat za stavbu pro zemědělství ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení. V neposlední řadě stavba není v souladu se stanovisky dotčených orgánů, a to zejména se stanoviskem SCHKO Šumava, dle něhož stavba významným způsobem narušuje krajinný ráz dané oblasti. Předmětné závazné stanovisko se dostatečným způsobem vypořádalo s charakterem zásahu předmětné stavby do krajinného rázu oblasti, a to s odkazem na odborné vyjádření z oblasti krajinářských hodnot. Hlavním zájmem v dané oblasti je nezastavovat a neoplocovat volnou krajinu. Navrhovaná stavba nepřiměřeným způsobem zasahuje do chráněného území a z tohoto důvodu bylo vydáno nesouhlasné stanovisko SCHKO Šumava. (19) Výše uvedené rozhodnutí Městského úřadu Horní Planá bylo k odvolání žalobců zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 2. 2015. Nosným důvodem zrušujícího rozhodnutí žalovaného byl nesprávný procesní postup prvostupňového orgánu ve vztahu k řízení o dodatečném povolení stavby a k řízení o jejím odstranění, který měl ve svém důsledku dopad na nezákonnost samotného rozhodnutí. Ve vztahu k odvolacím námitkám žalobců pak bylo konstatováno, že tyto nejsou důvodné, neboť předmětná stavba nespadá pod režim ust. § 79 odst. 2 stavebního zákona, tedy se nejedná o stavbu, která by nepodléhala stavebnímu povolení či ohlášení. Stavební úřad v tomto případě dospěl k závěru, že stavba není povolená. Dotčenou stavbu skladu nářadí rovněž nelze podřadit pod pojem „zemědělské stavby“ ve smyslu ust. § 3 písm. f) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, neboť svým charakterem neodpovídá definici zde obsažené „stavby pro zemědělství“. (20) V návaznosti na obsah zrušujícího rozhodnutí bylo prvostupňovým orgánem vyžádáno stanovisko SCHKO Šumava k projektové dokumentaci pro dodatečné povolení stavby, které bylo příslušným dotčeným orgánem vydáno dne 10. 5. 2015. Tímto stanoviskem byl dle ust. § 12 a § 44 odst. 1 zákona o ochraně přírody vysloven nesouhlas se stavbou „Sklad nářadí pro sadařskou činnost na pozemku parc. č. 422/13 v k. ú. Černá v Pošumaví“ (oproti stanovisku vydanému dne 11. 4. 2014 po stavbu „Sklad nářadí na pozemku parc. č. 422/13 v k. ú. Černá v Pošumaví“). Dotčený orgán v rozhodnutí konstatoval, že se jedná o totožnou stavbu jako v případě závazného stanoviska vydaného dne 11. 4. 2014 s tím, že situace se v daném případě nezměnila. SCHKO Šumava v daném stanovisku přejala závěry učiněné v rámci předchozího závazného stanoviska s tím závěrem, že dotčená stavba („Sklad nářadí pro sadařskou činnost na pozemku parc. č. 422/13 v k. ú. Černá v Pošumaví“) není navržena v souladu se zákonnými kritérii krajinného rázu. Stavba byla vyhodnocena jako neúnosný zásah do krajinného rázu chráněného ust. § 12 zákona o ochraně přírody. Stavba představuje nepřiměřený zásah do chráněného území. (21) Proti výše uvedenému stanovisku byl žalobci podán podnět Ministerstvu životního prostředí, které dne 29. 6. 2015 shledalo, že není dán důvod pro zahájení přezkumného řízení stanoviska SCHKO Šumava, neboť v něm nebyly shledány žalobci prezentované nezákonnosti. Ministerstvo v odůvodnění tohoto sdělení uvedlo, že s výjimkou osady Bližná není v blízkém okolí žádná stavba. Realizací skladu nářadí by došlo ke snížení přírodní a estetické hodnoty krajiny. Obhospodařování daného pozemku nelze řešit na úkor okolní krajiny výstavbou skladu narušujícího krajinný ráz místa. Hodnota dochovaného krajinného rázu je natolik vysoká, že nelze upřednostnit individuální zájem nad zájmem na ochranu přírody a krajiny. (22) Dne 20. 7. 2015 bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby žalobců, jehož výsledkem bylo rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení stavby ze dne 20. 11. 2015. Stavba skladu nářadí realizovaná žalobci na pozemku trvalého travního porostu se nachází mimo zastavěné území obce Černá v Pošumaví, které bylo vymezeno opatřením obecné povahy. Předmětná stavba byla dle projektové dokumentace postavena pro účely uskladnění nářadí a náčiní, které je nutné pro obdělávání přilehlé parcely a plánované sadařské činnosti na ní. Pozemek není v současné době žádným způsobem obděláván, když na něm roste pouze tráva a v katastru nemovitostí je veden jako trvalý travní porost. Vzhledem k tomu, že se jedná o trvalý travní porost, museli by žalobci nejprve požádat o změnu využití území, např. pro sadařskou činnost a až následně žádat o umístění stavby pro zemědělství. V současné době však uvedenou stavbu nelze podřadit pod stavby uvedené v ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona. Žalobci tak nesplnili požadavky dle ust. § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, neboť neprokázali, že předmětná stavba není umístěna v rozporu s cíli a politikou územního plánování. Z tohoto důvodu nebyla stavba dodatečně povolena. Prvostupňový orgán se dále v rozhodnutí zabývá námitkami žalobců, jejichž obsah je totožný s námitkami uplatněnými v řízení o odstranění dané stavby. Nedílnou součástí této části rozhodnutí je rozsáhlý odkaz na zamítavé stanovisko SCHKO Šumava ze dne 10. 5. 2015, v němž je konstatován nepřiměřený zásah této stavby do krajinného rázu dané oblasti. (23) Proti rozhodnutí prvostupňového orgánu bylo žalobci podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12. 4. 2016. Žalovaný napadeným rozhodnutím částečně změnil znění výroku rozhodnutí, když výrok, jímž byla zamítnuta žádost o dodatečné povolení stavby, opřel o ust. § 149 odst. 3 správního řádu, namísto ust. § 51 odst. 3 téhož zákona, který užil prvoinstanční orgán. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí se dále podává, že se žalovaný v podstatě ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně. Vytknut byl městskému úřadu nesprávný postup v případě ústního jednání, které bylo nadbytečně zveřejněno na úřední desce a bylo umožněno veřejnosti zúčastnit se tohoto projednání. Další pochybení žalovaný shledal právě v nesprávném odkazu na ust. § 51 odst. 3 správního řádu, které však napravil vlastním výrokem v rámci odvolacího rozhodnutí. Poukazované vady však neznamenají ve svém důsledku nezákonnost prvostupňového rozhodnutí, které je jinak správné. Žalovaný v prvé řadě poukázal na skutečnost, že předmětná stavba skladu nářadí, která je dle žalobců podřaditelná pod ust. § 103 stavebního zákona a jako taková nepodléhá stavebnímu povolení ani ohlášení, není stavbou ve smyslu § 79 odst. 2 stavebního zákona, tedy stavbou v tzv. „volném režimu“ proveditelnou bez ohlášení, stavebního povolení, územního souhlasu nebo územního rozhodnutí. Stavební úřad v mezích svých kompetencí dospěl k závěru, že předmětná stavba je stavbou nepovolenou a z tohoto důvodu bylo správně zahájeno řízení o jejím odstranění. K tomuto bylo blíže uvedeno, že stavbu nelze zařadit pod „stavby pro zemědělství“, jak je konkrétněji vymezuje vyhláška č. 268/2009 Sb. ve svém ust. § 3 písm. f). Žalovaný v odůvodnění poukázal rovněž na zamítavé stanovisko SCHKO Šumava, které je pro danou věc závazné. Toto stanovisko, jehož obsahem je především rozsáhlý rozbor rozpornosti předmětné stavby s krajinným rázem dané oblasti, bylo na základě podnětu žalobců přezkoumáno nadřízeným orgánem, který jej shledal správným a z tohoto důvodu konstatoval, že nebude zahajováno přezkumné řízení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nemohlo být žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby vyhověno a správní orgán prvního stupně byl na závěr instruován k pokračování řízení o odstranění stavby, které bylo tímto řízením přerušeno. IV. Právní názor soudu (24) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (25) Žalobou napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobců o dodatečné povolení stavby označené jako „sklad nářadí (dřevěná stavba u lesa) Bližná“, nacházející se na pozemku parc. č. 422/13 v k. ú. obce Černá v Pošumaví. Řízením o žádosti o dodatečné povolení předmětné stavby bylo přerušeno řízení o jejím odstranění, které bylo zahájeno v říjnu roku 2013 na základě ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Nezákonnost napadeného rozhodnutí je spatřována především ve skutečnosti, že předmětná stavba se nachází v nezastavěném území obce a její výstavba není vyloučena územně plánovací dokumentací této obce, neboť se jedná o stavbu pro zemědělství ve smyslu ust. § 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., a to i přestože obhospodařovaným pozemkem je v současné době trvalý travní porost. Nesprávným bylo žalobci označeno též závazné stanovisko dotčeného orgánu ochrany přírody, neboť předmětná stavba žádným způsobem nenarušuje krajinný ráz. Ve vztahu k obsahu tohoto závazného stanoviska byl žalobci rozporován též postup žalovaného, který měl jejich odvolací námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska postoupit nadřízenému správnímu orgánu ve smyslu ust. § 149 odst. 4 správního řádu. (26) Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda-li předmětná stavba podléhá tzv. volnému režimu a mohla tedy být žalobci realizována, aniž by o tom byl nějakým způsobem vyrozuměn stavební úřad. (27) Krajský soud po prostudování obsahu správního spisu zjistil, že se stavba nachází poblíž okraje lesa, dle technické zprávy byla postavena za účelem uskladnění nářadí a náčiní, které je nutné pro obdělávání přilehlé parcely, na které žalobci do budoucna plánují sadařskou činnost. Pozemek je v katastru nemovitostí veden jako trvalý travní porost. Předmětná stavba skladu nářadí se nachází v nezastavěném území obce Černá v Pošumaví. Tato obec nemá územně plánovací dokumentaci, neboť byla zrušena rozhodnutím krajského úřadu. Na místo územního plánu bylo obcí dne 17. 12. 2012 přijato opatření obecné povahy, kterým bylo vymezeno zastavěné území obce, a to za souhlasu SCHKO Šumava. (28) Stavba byla realizována bez vědomí stavebního úřadu, když k jejímu zhotovení nebylo vydáno stavební povolení, ohlášení, ani územní souhlas či rozhodnutí. Tato skutečnost není zpochybňována ani samotnými žalobci, kteří prostřednictvím žaloby uvádějí, že se jedná o stavbu pro zemědělství dle ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona, která není vyloučena územně plánovací dokumentací. (29) Dle ust. § 108 odst. 1 stavebního zákona platí, že stavební povolení je vyžadováno u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, pokud nestanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Výjimky z tohoto pravidla lze nalézt v ust. § 103 odst. 1 téhož zákona, v němž je uveden taxativní výčet staveb, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. Další výjimky v podobě staveb, které nevyžadují stavební povolení, ale u nichž je nutné zajistit stavební ohlášení, jsou taxativně vymezené v § 104 odst. 1 stavebního zákona. U těchto staveb je vyloučena ingerence stavebního úřadu, nicméně i na tyto stavby lze vztáhnout ust. § 92 stavebního zákona upravující územní rozhodnutí nebo ust. § 96 stavebního zákona, které se týká územního souhlasu, a to vždy s ohledem na charakter a účel každé konkrétní stavby. Z regulace stavebního zákona jsou zcela vyňaty stavby uvedené v ust. § 79 odst. 2 stavebního zákona. Stavba žalobců, jak je patrné z projektové dokumentace, však žádné z taxativně vymezených staveb tohoto ustanovení neodpovídá. Vzhledem ke skutečnosti, že stavba nespadá pod žádnou ze staveb nacházejících se dle § 79 odst. 2 stavebního zákona v tzv. „volném režimu“ je zřejmé, že k její realizaci došlo nepovoleným způsobem, tedy bez příslušného úkonu stavebního úřadu. (30) Na shora uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobců, že se jedná o stavbu dle § 18 odst. 5 stavebního zákona, neboť toto zákonné ustanovení samo o sobě nezbavuje žalobce povinnosti stavební orgán o realizaci stavby vyrozumět. Dle tohoto ustanovení lze v nezastavěném území v souladu s jejich charakterem umisťovat stavby, zařízení a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. (31) Z dikce tohoto zákonného ustanovení nevyplývá, že právě stavby v něm uvedené lze vystavět bez vědomí stavebního úřadu. I pokud by se jednalo o stavbu, kterou lze zahrnout pod stavby taxativně vymezené ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona, neznamenalo by to, že její výstavba je možná bez jakékoliv ingerence stavebního úřadu, a tedy bez jeho vědomí. K této námitce krajský soud považuje za nutné zdůraznit, že předmětná stavba je umístěna v nezastavěném území, z jehož charakteru vyplývá veřejný zájem na jeho ochraně, a tedy i výstavba jakékoliv stavby je realizovatelná pouze za splnění všech zákonných podmínek. Pro nezastavěné území platí přísnější režim umisťování staveb, zařízení a jiných opatření. Jedině ve vymezených zastavěných územích a zastavitelných plochách je možné uplatnit zjednodušující postupy při umisťování a povolování staveb. Námitka žalobců byla z těchto důvodů shledána nedůvodnou a jejich postup, kterým stavbu realizovali, aniž by jakýmkoliv způsobem vyrozuměli stavební úřad, lze označit za zcela zásadní porušení zákona a popření účelu vymezení nezastavěného území. (32) Žalobci v rámci řízení o dodatečném povolení stavby označili tuto stavbu jako stavbu pro zemědělství ve smyslu ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona, která do budoucna má sloužit pro uskladnění nářadí nezbytného pro výkon sadařské činnosti. Dle ust. § 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, je stavbou pro zemědělství (1) stavba pro hospodářská zvířata, tj. stavba nebo soubor staveb pro zvířata k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, (2) doprovodná stavba pro hospodářská zvířata, tj. stavba pro dosoušení a skladování sena a slámy, stavba pro skladování chlévské mrvy, hnoje, kejdy, močůvky a hnojůvky, stavba pro skladování tekutých odpadů a stavba pro konzervaci a skladování siláže a silážních šťáv, (3) stavba pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby, (4) stavba pro skladování minerálních hnojiv, (5) stavba pro skladování přípravků a prostředků na ochranu rostlin, (6) příruční sklad, stavba, část stavby nebo oddělená místnost určená pro skladování přípravků a prostředků na ochranu rostlin o maximální přípustné hmotnosti do 1 000 kg přípravků a prostředků na ochranu rostlin. (33) Dle technické zprávy je sklad nářadí stavbou o rozměrech základny 4 × 8m a výšce 3,55m, do budoucna v něm má být uskladněno nářadí pro sadařskou činnost, která má být realizována na přilehlém pozemku. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že přilehlý pozemek, který žalobci chtějí obdělávat, je veden jako trvalý travní porost, nikoliv jako sad. Ze správního spisu nevyplývá ani to, že by žalobci požádali o změnu účelu využití tohoto pozemku, aby skutečně k nějaké sadařské činnosti mohlo dojít. Žalobci tak v průběhu správního řízení o dodatečném povolení stavby neprokázali, že by předmětná stavba byla stavbou pro zemědělství ve smyslu ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona ve spojení s ust. § 3 písm. f) vyhlášky č. 268/2009 Sb. (34) Skutečnost, že žalobci neunesli důkazní břemeno a dostatečně neprokázali, že předmětná stavba je stavbou zemědělskou, nemůže změnit ani jejich tvrzení, že příruční sklad je přilehlou stavbou k údržbě a ochraně trvalého travního porostu, který je odborníky mezi zemědělskou půdu zařazován. Žalobci navíc v průběhu správního řízení i prostřednictvím žaloby opakovaně uváděli, že sklad nářadí by měl sloužit pro sadařskou činnost a k obdělávání a udržování ovocného sadu, tento sad se však v daném místě nenachází. Krajský soud ve vztahu k tomuto důkaznímu břemeni žalobců poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2014 č.j. 5As 161/2012 – 36, které na danou problematiku dopadá, byť se vztahuje ke stavebnímu zákonu z roku 2006, v němž se uvádí: „K dodatečnému povolení stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném do 31. 12. 2012, provedené bez příslušného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu v nezastavěném území nepostačuje, je-li tato stavba formálně označena v žádosti o dodatečné povolení a v projektové dokumentaci jako jedna z těch staveb, které lze dle taxativního výčtu uvedeného v § 18 odst. 5 stejného zákona v nezastavěném území umisťovat (např. jako stavba informačního centra), ale musí být jednoznačně prokázáno, že se materiálně o takovou stavbu skutečně jedná a že veřejný zájem na jejím provozování převažuje nad veřejným zájmem na ochraně nezastavěného území. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností přitom nese žadatel o dodatečné povolení stavby (tj. stavebník nebo vlastník stavby).“ (35) Žalobci v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby skladu nářadí neprokázali, že se materiálně jedná o stavbu spadající pod ust. § 18 odst. 5 stavebního zákona, tedy o stavbu, kterou lze umístit v nezastavěném území, u níž zájem na jejím provozování převažuje nad veřejným zájmem na ochraně nezastavěného území. (36) Žalobci dále rozporují procesní postup žalovaného, který nepostupoval v souladu s ust. § 149 odst. 4 správního řádu a odvolací námitky, směřující proti obsahu závazného stanoviska dotčeného orgánu, nepostoupil k jejich přezkoumání příslušnému nadřízenému orgánu. Žalobci rovněž nesouhlasí s obsahem tohoto závazného stanoviska SCHKO Šumava, neboť předmětná stavba nenarušuje krajinný ráz dané oblasti. (37) Dle ust. § 149 odst. 4 věty první správního řádu platí, že pokud odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. (38) Z obsahu odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Horní Planá vydaného dne 20. 11. 2015 vyplývá, že žalobci jeho prostřednictvím napadali též obsah závazného stanoviska SCHKO Šumava jak výslovně uvedli ze dne 11. 4. 2014 pod NPS 02074/2014/2, kterým byl vysloven nesouhlas s dodatečným povolením stavby skladu nářadí. Žalovaný správní orgán na tyto odvolací námitky směřující proti závaznému stanovisku SCHKO Šumava reagoval na straně 8 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že předmětné stanovisko bylo již v rámci správního řízení přezkoumáno Ministerstvem životního prostředí jako orgánem nadřízeným. Obsah odvolacích námitek byl totožný s námitkami uplatněnými žalobci v podnětu proti tomuto závaznému stanovisku. Závazné stanovisko SCHKO Šumava ze dne 11. 4. 2014 a 10. 5. 2015 již bylo posouzeno nadřízeným orgánem v rámci šetření podnětu ve správním řízení o dodatečném povolení stavby, z tohoto důvodu představuje zákonný podklad, na jehož základě byl stavební úřad oprávněn žádost zamítnout. (39) Postup dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu je dle vyjádření žalovaného k podané žalobě proto zcela nadbytečný a veskrze formální. Nadřízený správní orgán se s odvolacími námitkami, které jsou obsahově totožné s námitkami obsaženými v podnětu proti stanovisku SCHKO Šumava, vypořádal již v rámci správního řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. (40) Krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že proti závaznému stanovisku SCHKO Šumava ze dne 10. 5. 2015 byl žalobci na základě ust. § 149 odst. 5 správního řádu podán podnět k zahájení přezkumného řízení. Obsah tohoto podnětu odpovídá odvolacím námitkám uplatněným žalobci proti rozhodnutí prvostupňového orgánu, kdy stěžejní námitku představuje tvrzení žalobců, dle něhož stavba nenarušuje krajinný ráz dané oblasti. Tento podnět byl Ministerstvem životního prostředí vypořádán sdělením ze dne 29. 6. 2015. Ministerstvo v rámci sdělení dospělo k závěru, že důvod k zahájení přezkumného řízení není dán, když se ztotožnilo se závěry učiněnými v závazném stanovisku SCHKO Šumava. Krajinný ráz byl v daném případě stavbou narušen, neboť se její výstavbou snížila členitost krajiny a tím i estetická a přírodní hodnota krajiny. (41) S ohledem na shora uvedený průběh správního řízení, kde bylo opakovaně k předmětné stavbě vydáváno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody SCHKO Šumava (11. 4. 2014 a 10. 5. 2015), které bylo následně opět ve smyslu § 149 odst. 5 správního řádu přezkoumáváno Ministerstvem životního prostředí jako orgánem nadřízeným (21. 7. 2014 a 29. 6. 2015), kdy oba tyto správního orgány opakovaně dospěly k závěru, že předmětná stavba zasahuje a snižuje krajinný ráz dané oblasti, a proto k její realizaci a následnému setrvání nebyl dán souhlas, se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného ohledně postupu dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu. (42) Krajský soud je seznámen s judikaturou správních soudů vztahující se k absenci postupu dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu (např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013 č.j. 5A 241/2011 – 69), avšak má za to, že daný postup je třeba aplikovat s ohledem na každý konkrétní případ individuálně. V nyní projednávané věci byla vydávána nesouhlasná závazná stanoviska orgánu ochrany přírody, která byla potvrzena v rámci přezkumů podnětů nadřízeným správním orgánem, který opakovaně neshledal důvod pro zahajování přezkumného řízení. Dotčené stanovisko SCHKO Šumava ze dne 10. 5. 2015 nebylo žalobci výslovně v odvolání žalobců zpochybněno. Žalobci argumentovali stanoviskem ze dne 11. 4. 2014. Nelze však přehlédnout, že i stanovisko ze dne 10. 5. 2015 bylo přezkoumáno nadřízeným orgánem v rámci řízení o podnětu žalobců, přičemž Ministerstvo zemědělství opět projevilo nesouhlas s výstavbou předmětné stavby v rámci tohoto řízení o podnětu. Ministerstvo v tomto sdělení vypořádalo náležitě všechny námitky uplatněné žalobci v podnětu. Z tohoto důvodu krajský soud neshledal žalobou napadené rozhodnutí vydané v rozporu se zákonem. Žalovaný tímto rozhodnutím nenahradil odborné závěry nadřízeného orgánu ochrany přírody, nýbrž pouze konstatoval, že tento orgán se k námitkám žalobců, které byly v průběhu řízení stále totožné, již vyjádřil, a to vždy takovým způsobem, kdy potvrdil závěry SCHKO Šumava. Z tohoto důvodu mohlo být ze závazného stanoviska SCHKO Šumava ze dne 10. 5. 2015 vycházeno bez toho, aniž by byl aplikován postup dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu. V nyní projednávané věci lze takový postup hodnotit jako nadbytečný, neboť v řízení byl s jistotou vyjádřen názor nadřízeného orgánu ochrany přírody, který byl po celou dobu správního řízení nesouhlasný. Přestože žalovaný striktně nepostupoval dle ust. § 149 odst. 4 správního řádu, neshledal krajský soud napadené rozhodnutí vydané v rozporu se zákonem. Smyslem tohoto postupu je požadavek na přezkoumání obsahu závazného stanoviska nadřízeným orgánem, což bylo v dané věci dodrženo, byť ve sdělení MŽP ze dne 29. 6. 2015 a rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno až dne 20. 11. 2015. V mezidobí totiž nedošlo k žádným změnám v krajinném rázu, které by mohly zapříčinit změnu postoje dotčeného orgánu, což žalobci ani konkrétně netvrdili ani nedokládali. Trvání na tomto postupu by kolidovalo i se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. (43) Uvedený závěr dále krajský soud opírá o skutečnost, že stavbu navíc i tak nelze dodatečně povolit, neboť byla realizována v rozporu s územní politikou (viz body 32 – 35 rozsudku) a nemohlo by dojít ke kumulativnímu naplnění podmínek pro dodatečné povolení stavby ve smyslu ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona, a to ani za situace, pokud by orgány ochrany životního prostředí vyslovily se stavbou souhlas. (44) Závěrem se krajský soud na základě ust. § 75 odst. 2 s. ř. s. ve smyslu žalobních námitek zabýval obsahem závazných stanovisek orgánů ochrany přírody ze dne 10. 5. 2015 a ze dne 29. 6. 2015. Jak již bylo zmíněno shora, z obsahu obou těchto nesouhlasných stanovisek (resp. sdělení ze dne 29. 6. 2015) vyplývá, že příslušné orgány ochrany přírody vyjádřily záporná stanoviska k výstavbě předmětného skladu nářadí. Důvodem tohoto postoje je především zásadní narušení krajinného rázu dané oblasti, neboť se jedná o solitérní stavbu umístěnou na samotném okraji lesa, která žádným způsobem nesplývá s přilehlým okolím a zasahuje tak do estetické i přírodní hodnoty krajiny. Krajský soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje. Jak vyplývá z fotografické dokumentace obsažené ve správním spisu, předmětná stavba je skutečně solitérní stavbou v této oblasti, jedná se o viditelný dřevěný objekt umístěný na kopci u lesa poblíž obce Bližná. Tato stavba významným způsobem narušuje krajinný ráz dané oblasti, neboť není skryta žádným přilehlým náletem, jak tvrdí žalobci. V okolí se kromě obce Bližná, která je původní historickou osadou, nenachází žádná další obdobná stavba, která by takovým způsobem zasahovala do okolní krajiny. Tato skutečnost je zcela zřejmá, a pokud žalobci stavbu realizovali, aniž o tom jakkoliv vyrozuměli příslušný stavební úřad, přestože si museli být vědomi, že se stavba bude nacházet v naprosto unikátní chráněné krajinné oblasti, pochybili. Naprosto nerelevantní je i jejich poukaz na nedaleký vysílač, u něhož byl prokázán převažující veřejný zájem na jeho existenci. Tato námitka nijak přímo nesouvisí s předmětem řízení. Rovněž při jednání před soudem předaná fotodokumentace, která nebyla ani časově ani místně specifikována, nemohla být jakkoliv v dané věci ve prospěch žalobců využita. V případě skladu nářadí nebyl prokázán veřejný zájem na jeho výstavbě, který by převážil veřejný zájem na ochranu přírody. Závěry učiněné dotčenými orgány ochrany přírody v závazném stanovisku ze dne 10. 5. 2015 a ve sdělení reagujícím na podnět k tomuto stanovisku ze dne 29. 6. 2015 shledal soud souladnými s požadavky zákona o ochraně přírody a krajiny a z tohoto důvodu je i tato žalobní námitka nedůvodná. (45) Důvodná není námitka, že se správní orgány okolnostmi zřízení stavby a jejími vlivy na životní prostředí vůbec nezabývaly a dotyčný pracovník nemohl být na místě samém, neboť by nemohl něco takového vůbec napsat. Soud ověřil, že se na místě, kde byla postavena předmětná stavba, konala dvě místní šetření a to dne 2. 10.2013 a 3. 10. 2013 (kontrolní prohlídka) a posléze dne 11. 8. 2015. Dne 11. 8. 2015, jak vyplývá z protokolu o tomto místním šetření, se prohlídky účastnili kromě žalobce, pracovník stavebního úřadu, starosta obce Černá v Pošumaví a zástupce Správy Národního parku Šumava. V protokole je zachycen popis stavby informace o poz. parc. č. 422/3, která je v KN vedena jako trvalý travní porost. Byla zmíněna i dvě negativní závazná stanoviska. Správy NP Šumava, která jsou konzistentní včetně posouzení MŽP vyjádřeného ve sdělení o tom, že nebyla shledána nezákonnost a nebude vedeno přezkumné řízení k jejich změně. Obec sdělila zamítavé stanovisko. Při místním šetření byla pořizována fotodokumentace. Žalobce K.T. se vyjádřil v tom smyslu, že stavbu zřídil v dobré víře, že ji postavit lze. Současně se dne 20. 10. 2015 konalo veřejné ústní jednání. Námitka o absenci místního šetření a formalistickém rozhodnutí proto nemůže obstát. (46) Námitka žalobců, že vyjádření Správy Národního parku Šumava a sdělení MŽP nesplňuje podmínky uvedené v metodickém pokynu z května 2004, byla vznesena pouze v obecné poloze. Žalobci v žalobě pod písm. a-g pouze zcela obecně a heslovitě zmínili, co se v metodickém postupu uvádí, v žádném směru však konkrétně neuvedli, co v závazných stanoviscích postrádají. Takto obecně vznesenou námitku soud může vypořádat rovněž ve stejné poloze tak, že není důvodná. Soud pro úplnost připomíná, že je při své přezkumné činnosti vázán zákonem, stejně jako orgány státní správy, jejichž výsledek činnosti je předmětem přezkumu soudů, nikoliv metodickými postupy. Navíc žalobci předložený metodický postup z května 2004 byl vydán jako studijní materiál pro kurz celoživotního vzdělávání. K hodnocení krajinného rázu neexistuje v současnosti závazná metodika. Jak vyplývá z § 12 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů má každá krajina svůj ráz. Ochrana krajinného rázu se dle zákonné dikce vztahuje na veškerou krajinu bez rozdílu. Cílem citovaného ustanovení je chránit krajinný ráz před činnostmi a zásahy jako je umísťování a povolování staveb zvláště pak v oblastech, kterým je věnována zvýšená pozornost, a to v chráněných krajinných oblastech, kde je zachování harmonického obrazu krajiny a omezení případných rušivých vlivů významným předmětem zájmu správy CHKO. Tomuto požadavku stanoviska správy CHKO Šumava, jakož i jejich hodnocení MŽP zcela vyhověla. Z toho důvodu není opodstatněná ani námitka, kterou se žalobci dovolávali nedodržení metodického pokynu, který nad to nepředstavuje obecně závazný právní předpis, který by bylo v dané věci nutno aplikovat. V. Závěr, náklady řízení (47) Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány v projednávané věci postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud neshledal v jejich postupu nesprávnost ani nezákonnost. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, žalovaný se řádně vypořádal s žalobci uplatněnými odvolacími námitkami. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. (48) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. (49) O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jim v průběhu řízení v souvislosti s plněním povinností žádné náklady nevznikly.

Poučení