51 Ad 1/2023– 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Vojenské lesy a statky ČR, s. p. sídlem Pod Juliskou 1621/5, 160 00 Praha zastoupen advokátem JUDr. Janem Károu sídlem Dlouhá 154, 382 41 Kaplice proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2023, č. j. 1542/1.30/22–8 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 19. 1. 2023, č. j. 1542/1.30/22–8 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 23. 8. 2022, č. j. 18760/5.30/20–23, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 22. 3. 2023 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „oblastní inspektorát práce“) ze dne 23. 8. 2022, č. j. 18760/5.30/20–23 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Kontrola zahájená u žalobkyně v reakci na pracovní úraz dne 17. 3. 2020 na pracovišti „divize Horní Planá“ se zaměřovala na dodržování povinností vyplývajících z § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce a byl při ní zjištěn postup v rozporu s § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“) a § 9 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru (dále jen „NV 339/2017 Sb.“). Žalobkyně podle výsledků kontroly neorganizovala práci tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty, neboť nebylo zajištěno, aby se poškozený zaměstnanec J. M. (dále jen „poškozený zaměstnanec“) nezdržoval ve vnitřních úhlech lana navijáku dne 4. 3. 2020 v 11:00 hod v lesním prostoru u obce Pěkná v části Chlum u Volar. Poškozený zaměstnanec při dané události přibližoval dřevo na mýtině; stál za lesním kolovým traktorem a řetězovými navijáky navazoval kmeny, které měl přibližovat na skládku. Lanový naviják ovládal bezdrátovým ovladačem. Poškozený zaměstnanec poté, co přiblížil navijákem, řetězovým úvazem spodní silnější část přepůleného celkem cca 15 metrů dlouhého kmenem, uvázal na patu druhé slabší části řetězový naviják a za použití kluzkého úvazu začal přitahovat tuto část kmene. Poloha druhé slabší části kmene a lano provlečené kluzkým úvazkem vytvořilo úhel, uvnitř kterého poškozený stál a dálkovým ovladačem obsluhoval naviják. Při tažení došlo k přetažení kmene přes kámen, který do té doby bránil jeho posunutí, a následnému navalení kmene na obě spodní končetiny poškozeného a vzniku fraktury obou končetin.

2. Žalobkyně předně namítá, že napadené a prvostupňové rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Skutkový průběh jednání poškozeného zaměstnance mající za následek porušení povinnosti, nezdržovat se ve vnitřních úhlech lana navijáku, byl podle žalobkyně správními orgány zjištěn správně. Žalobkyně však nesouhlasí s tím, že je jí kladeno za vinu nesplnění povinnosti zajistit, aby se zaměstnanci nezdržovali ve vnitřních úhlech lana navijáku, jak ukládá § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb. Žalobkyně se domnívá, že poškozeného prokazatelně poučila o požadavcích a povinnostech stanovených § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb., když toto bylo potvrzeno poškozeným zaměstnancem a dalšími zaměstnanci podpisem na příslušném archu. Žalobkyně poškozeného vybavila bezdrátovým dálkovým ovladačem navijáku, aby tím zabránila vstupování do vnitřního úhlu lana navijáku při přibližování kmenů. Žalobkyně uvádí, že ze zápisů o převzetí pracoviště a záznamů o provedené kontrole vyplývá, že jsou prováděny velmi důkladné a časté kontroly pracovišť, o čemž jsou průběžně pořizovány písemné záznamy. Žalobkyně je přesvědčena, že již nemohla více zabránit tomu, aby poškozený zaměstnanec vstoupil do vnitřního úhlu lana navijáku.

3. Podle žalobkyně bylo prokázáno, že přijala a provedla veškerá objektivně technicky a finančně možná opatření způsobilá účinně zabránit porušení zákona, jak předpokládá § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Vybavení poškozeného zaměstnance dálkovým ovladačem považuje žalobkyně za konkrétní opatření, které mělo vést k zabránění porušení právního předpisu, čímž vynaložila veškeré úsilí, které po ní lze požadovat, aby zabránila zdržování zaměstnanců ve vnitřním úhlu ramen lanového navijáku. Napadené i prvostupňové rozhodnutí podle žalobkyně postrádají vysvětlení toho, v čem konkrétně pochybila, co zanedbala a v čem měly spočívat nedostatky, které vedly k nemožnosti zprostit se odpovědnosti za spáchání přestupku. Žalobkyně namítá, že žalovaným tvrzené nezajištění dostatečné kontroly přijatých organizačních opatření, které by případně mohlo vést k liberaci, však nebylo jednoznačně vysvětleno.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se obsah žaloby takřka doslovně shoduje s argumentací žalobkyně vznesenou již dříve. Současně uvádí, že specifikování konkrétního způsobu kontroly práce poškozeného zaměstnance by měla určit právě žalobkyně coby zaměstnavatel, který má znát svůj provoz. Žalovaný zdůrazňuje, že orgány inspekce práce nemohou vstupovat do výsostné působnosti zaměstnavatele a určovat mu, jaká konkrétní opatření má ve svém provozu zvolit.

III. Obsah správních spisů

5. Do správního spisu bylo založeno oznámení oblastního inspektorátu práce o zahájení kontroly č. j. 8676/5.41/20–1 započaté dne 17. 3. 2020 nad dodržováním povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce z důvodu šetření příčin a okolností vzniku závažného pracovního úrazu nastalého dne 4. 3. 2020. Dále je do správního spisu založen záznam o provedeném periodickém školení zaměstnanců o BOZP u lesní správy Arnoštov ze dne 20. 1. 2020, jehož se zúčastnil také poškozený zaměstnanec, jenž svým podpisem na tomto záznamu potvrdil, že byl seznámen se zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v rozsahu osnovy školení a přednesené látce plně porozuměl. Zápis o převzetí pracoviště č. 1/5/3/2020 ze dne 2. 3. 2020 obsahoval upozornění na obnovy, polomnou hmotu a kamenitý a bahnitý terén, poškozený zaměstnanec tento zápis rovněž podepsal.

6. Poškozený zaměstnanec podal dne 12. 3. 2020 vysvětlení, v němž popisoval svůj výkon práce bezprostředně předcházející jeho zranění, vyloučil, že by zranění zapříčinila jiná osoba, neboť byl na místě sám. V záznamu o podání vysvětlení zraněného ze dne 30. 4. 2020, č. j. 8676/5.41/20–5 poškozený zaměstnanec uvedl, že si je vědom toho, že ve vnitřních úhlech lana navijáku se nesmí nikdo zdržovat. Součástí správního spisu je protokol o kontrole ze dne 12. 5. 2020, č. j. 8676/5.41/20–6, v němž byl popsán děj bezprostředně předcházející úrazu a konstatace, že zaměstnavatel nezajistil podle § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/201 Sb., aby se poškozený zaměstnanec nezdržoval ve vnitřních úhlech lana navijáku, rovněž shledal porušení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. Proti protokolu podala žalobkyně dne 11. 6. 2020 námitky, o nichž bylo rozhodnuto nadřízeným dne 25. 6. 2020 tak, že se zamítají.

7. Dne 23. 7. 2020 bylo vydáno oznámení č. j. 18760/5.30/20–4 o zahájení přestupkového řízení a předvolání žalobkyně k ústnímu jednání. O ústním jednání konaném dne 14. 8. 2020 byl vyhotoven protokol č. j. 18760/5.30/20–5. Žalobkyně předložila oblastnímu inspektorátu práce listiny, jimiž se snažila prokázat, že provádí pravidelné kontroly pracoviště i splnění dalších požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Při výslechu poškozeného zaměstnance jako svědka dne 9. 10. 2020 jím bylo sděleno, že považuje za příčinu pracovního úrazu vlastní pochybení, dále uvedl, že zaměstnavatel provádí namátkově kontroly výkonu práce, přičemž taková kontrola proběhla i v den jeho úrazu.

8. Poté, co žalovaný rozhodnutí o přestupku jednou zrušil a věc vrátil inspektorátu k dalšímu řízení, bylo dne 23. 8. 2022 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byla žalobkyně shledána vinnou z projednávaného přestupku dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí bránila včasným odvoláním, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

10. Žaloba je důvodná.

11. V projednávané věci je žalobkyni kladeno za vinu porušení § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, podle kterého se právnická osoba dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru.

12. Žalobkyně se měla dopustit přestupku porušením § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, podle něhož je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály.

13. Dále měla žalobkyně svým jednáním porušit § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb., podle něhož při soustřeďování dříví musí zaměstnavatel zajistit, aby se zaměstnanci nezdržovali ve vnitřních úhlech lana navijáku, mezi lany, pod lany, pod zavěšeným nákladem a v prodlouženém směru napnutých lan a neusměrňovali náklad rukou, jsou–li lana navijáku v pohybu.

14. V projednávané věci je nesporné, že poškozený zaměstnanec vstoupil do vnitřního úhlu lana navijáku, čemuž se zejména § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb. snaží výslovně zamezit.

15. Odpovědnost právnické osoby za přestupek je koncipována jako objektivní, správní orgán tak není povinen zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění psychického vztahu pachatele ke svému jednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2010, č.j. 6 Ads 171/2009–60). Rovněž je třeba připomenout, že sama skutečnost, že došlo k úrazu zaměstnance právnické osoby automaticky nedokládá, že tato právnická osoba svou zákonnou povinnost zanedbala (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č.j. 7 As 258/2015–37). Právnická osoba se odpovědnosti za přestupek může dle § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky zprostit, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. I pokud však vynaložení veškerého úsilí prokáže, nemůže se dle odst. 2 uvedeného ustanovení odpovědnosti zprostit, pokud neučinila nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku.

16. Nutno zdůraznit, že odpovědnost právnické osoby vzniká bez ohledu na případné spoluzavinění zaměstnance. Právnická osoba se nemůže zprostit své odpovědnosti odkazem na porušení povinnosti vlastním zaměstnancem.

17. Předmětem sporu v projednávané věci tak je otázka, zda žalobkyně vynaložila veškeré úsilí (a přijala opatření nezbytná k zamezení nebo odvrácení přestupku), která po ní bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila, a naplnila tak liberační důvody dle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky. Krajský soud dospěl k závěru, že liberační důvody ve věci nyní projednávané naplněny byly.

18. Pokud je ve výše uvedeném § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky stanoveno veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, pak se tímto úsilím rozumí úsilí maximálně možné, které je právnická osoba objektivně schopna vynaložit. Nejde tedy pouze o takové úsilí, které lze požadovat či spravedlivě požadovat. (JEMELKA, L., VETEŠNÍK, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. Komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020. § 21 Zproštění právnické osoby za přestupek. Dostupné v Systému beck–online)

19. Důvodová zpráva k § 21 k zákonu o odpovědnosti za přestupky doplňuje, že: „Právnická osoba se tedy zprostí odpovědnosti v případě, jestliže prokáže realizaci všech možných opatření, kterými sama zabezpečila splnění dotčené povinnosti. Jde však jen o opatření, která byla objektivně způsobilá provést (zejména zajištění dostatečné a pravidelné kontroly ze strany zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům, různá preventivní opatření, ochrana majetku, úrovně řízení apod.). Vynaložení veškerého úsilí je nutno posuzovat objektivně, a nikoli subjektivně, liberační důvod proto nebude dopadat na případy subjektivních hospodářských potíží, na případy, kdy překážky nesplnění povinnosti byla odpovědná osoba povinna překonat nebo odstranit (např. nedostatek úředního povolení) apod. Pokud pro právnickou osobu nebylo při vynaložení veškerého úsilí možné, aby svoji povinnost splnila, správně–trestně odpovídat nebude.“ 20. Jinými slovy, právnická osoba (zde v pozici zaměstnavatele) je povinna učinit veškeré možné kroky a přijmout maximální možná opatření, aby ke spáchání přestupku spočívajícího v nezajištění organizace práce a pracovních postupů nedošlo. Chráněným zájmem je bezpečnost zaměstnanců při práci a zaměstnavatel je za tímto účelem povinen v nejvyšší možné míře předcházet rizikům, tyto eliminovat a odstraňovat, a to prostřednictvím přijímání adekvátních opatření (srov. § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně v nyní projednávané věci byla povinna přijmout veškerá představitelná opatření zajišťující, aby se zaměstnanci nezdržovali ve vnitřních úhlech lana navijáku a nebyli tak vystaveni ohrožení padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály. Pokud by žalobkyně přijetí takových opatření v řízení prokázala, naplnila by tím liberační důvody ve smyslu shora citovaného § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky.

21. Krajský soud má z obsahu spisového materiálu za prokázané, že poškozený zaměstnanec, byl dne 20. 1. 2020 řádně poučen o požadavcích a povinnostech obsažených mj. i v § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb., jak plyne z osnovy periodického školení BOZP zaměstnanců přiložené k záznamu o provedeném školení. Poškozený zaměstnanec svým podpisem na záznamu potvrdil, že byl seznámen se zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v rozsahu osnovy školení a přednesené látce porozuměl. Dle zápisu o převzetí pracoviště č. 1/5/3/2020 (místo úrazu) byl poškozený zaměstnanec upozorněn na kamenitý a bahnitý terén, což dne 2. 3. 2020 stvrdil podpisem. V zápisu je rovněž uvedeno, že téhož dne 2. 3. 2020 byla provedena kontrola, během níž došlo k předání pracoviště. Ačkoliv poškozený zaměstnanec při výslechu uvedl, že i v den jeho úrazu proběhla kontrola, tak podle záznamu o kontrole pracoviště byla poslední kontrola provedena dne 2. 3. 2020, zápis v záznamu o kontrole ze dne 4. 3. 2020 již konstatuje pracovní úraz, z toho lze dovodit, že před úrazem pravděpodobně kontrola neproběhla. To však posouzení celé věci podstatněji nemění, ani sám žalovaný tuto skutečnost nijak nereflektoval. Poškozený zaměstnanec byl při práci vybaven bezdrátovým dálkovým ovladačem lanového navijáku, který zajišťoval, resp. umožňoval, aby se nezdržoval ve vnitřních úhlech lanového navijáku, zároveň však bylo umožněno řádně provádět přibližování kmenů.

22. V prvostupňovém rozhodnutí bylo odkazováno na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2017, č. j. 30 A 129/2015–75, a ze dne 14. 8. 2019, č. j. 30 A 200/2017–67, zdůrazňující nutnost vytvářet kontrolní, příp. organizační mechanismy, aby nedocházelo u zaměstnanců k porušování povinností. Nastavené kontrolní, dozorové a organizační mechanismy byly v projednávané věci podle krajského soudu dostatečné, byly prováděny pravidelné kontroly zaměstnanců na pracovištích, zaměstnanci byli řádně poučeni a vybaveni takovými pracovními pomůckami, které usnadňují práci způsobem, aby nebyli nuceni porušovat předpisy při plnění pracovních úkolů, a naopak mohli vykonávat svou práci řádně a bezpečně.

23. Poškozený zaměstnanec v rámci jeho výslechu jako svědka dne 9. 10. 2020 uvedl, že si byl před započetím práce dne 4. 3. 2020 vědom svých povinností, rozuměl poučení provedenému na periodickém školení dne 20. 1. 2020, potvrdil, že probíhaly namátkové kontroly hajným. K dotazu, co považuje za příčinu pracovního úrazu, poškozený zaměstnanec uvedl, že tím bylo jeho vlastní pochybení. Uvedené přiznané pochybení poškozeného zaměstnance nezbavuje žalobkyni automaticky odpovědnosti za případná pochybení, nicméně lze v tom spatřovat vodítko k tomu, zda žalobkyně skutečně vynaložila veškeré úsilí, které po ni lze požadovat, aby zabránila zdržování zaměstnanců ve vnitřním úhlu lanového navijáku a zamezila tak případnému úrazu. (viz rozsudek Nejvyšší správní soud ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 10/2015–27).

24. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně v projednávaném případě přijala veškerá opatření, aby zabránila přestupku dle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, resp. aby zabránila tomu, aby se zaměstnanci v rozporu s § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb. zdržovali ve vnitřních úhlech lana navijáku. Dodržování uvedené povinnosti nezdržovat se ve vnitřních úhlech lana navijáku nejlépe zajišťovalo poskytnutí bezdrátového ovládání lanového navijáku k výkonu práce. Není zřejmé, jaké další preventivní kroky by měla žalobkyně učinit, aby zabránila vstupu do vnitřních úhlů lana navijáku, když za tím účelem poskytla poškozenému zaměstnanci dálkové ovládání k přibližování kmenů, ten však přesto do vnitřního úhlu lana navijáku vstoupil, aniž by to bylo za nastalé situace a při poskytnutém vybavení zapotřebí.

25. Krajský soud považuje vybavení zaměstnance dálkovým ovládáním, které fakticky zabraňuje vzniku rizika ohrožení padajícími nebo vymrštěnými předměty z důvodu zdržování se ve vnitřních úhlech lan navijáku, při současném poučení a provádění namátkových kontrol za dostatečné organizační a kontrolní mechanismy. Povinnost zajistit respektování veškerých povinností zaměstnanci, jak je vysvětleno v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2022, č. j. 30 Ad 8/2021–74, na nějž odkazoval oblastní inspektorát práce byla podle krajského soudu dodržena. Představit si lze snad jen opatření, na základě kterého by každý pracovník na pracovišti dostal přiděleného jednoho vedoucího zaměstnance, který by jej nepřetržitě po celou dobu výkonu jeho práce kontroloval, takové opatření však není objektivně udržitelné ze strany žádného zaměstnavatele. V nyní řešeném případě tak žalobkyně v maximální možné míře organizovala práci a stanovovala pracovní postupy včetně jejich kontrol tak, aby byla dodržena pravidla a povinnosti plynoucí zejména z § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a § 9 odst. 1 písm. d) NV 339/2017 Sb.

V. Závěr, náklady řízení

26. S ohledem na všechny shora uvedené důvody krajský soud napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí, na nějž se zrušovací důvody vztahují rovnocenně, zrušil (§ 78 odst. 1 a 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Krajský soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

28. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tedy činí 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správních spisů IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení