51 Ad 3/2023–25

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1 proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2023, č. j. ŘKŘ–2914/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Dne 19. 7. 1992 utrpěl žalobce služební úraz v důsledku dopravní nehody, při níž byl spolujezdcem ve služebním voze. Služební vůz během pronásledování pachatele při průjezdu zatáčkou vylétl z vozovky, několikrát se otočil přes střechu a přistál na kolech. Při této nehodě došlo ke zranění žalobce s následnou neschopností ke službě od 19. 7. 1992 do 16. 8. 1992. Úraz byl uznán jako služební dne 25. 9. 1992. V roce 2014 žalobce dle lékařského posudku pozbyl zdravotní způsobilost ke službě a byl dne 12. 12. 2014 propuštěn ze služebního poměru. Tuto ztrátu zdravotní způsobilosti dává žalobce do souvislosti s uvedeným služebním úrazem.

2. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce se řadu let neúspěšně domáhá náhrady za ztrátu služebního příjmu po dobu neschopnosti ke službě (dobu od 2. 1. 2014 do 1. 6. 2014 a od 2. 7. 2014 do 17. 12. 2014), náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě (od 18. 12. 2014), náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, jednorázového odškodnění. Negativní rozhodnutí o těchto nárocích žalobce krajský soud naposledy přezkoumával rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 63 A 21/2023–28, kterým žalobcovu žalobu zamítl.

3. V nyní projednávané věci dne 28. 8. 2019 žalobce požádal o náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu v celkové výši 14 450 Kč (6 185 Kč náhrady za pobyt ve Slatinných lázních Třeboň, 416 Kč léky, 7 849 Kč cestovní náklady) za období od 30. 11. 2017 do 20. 3. 2019.

4. Rozhodnutím náměstka ředitele pro ekonomiku ve věcech služebního poměru Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 25. 5. 2023, č. j. KRPC–188902/171/ČJ–206–0200VO–PK, služební funkcionář požadované náhrady žalobci nepřiznal, neboť neshledal příčinný vztah mezi služebním úrazem a zdravotními potížemi, ze kterých žalobce uplatňuje náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením.

5. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil.

6. Žalobou ze dne 23. 8. 2023 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

7. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje průběh řízení před služebním orgánem a posudky, ze kterých bylo v rámci řízení vycházeno, včetně nesouhlasů, které proti těmto posudkům v rámci řízení vyjádřil.

8. Žalobce namítá, že žalovaný na jeho námitky k posudku nijak nereagoval, pouze závěry posudku konstatoval a přijal.

9. Posudek MUDr. B. není opatřen znaleckou doložkou a je pouze listinným důkazem, nikoli revizním posudkem. S tímto posudkem žalobce nesouhlasí, neboť je v rozporu s jeho zdravotní dokumentací, k čemuž plně odkazuje na podané odvolání. V části II. žaloby žalobce konkrétně uvádí, že s posudkem MUDr. B. nesouhlasí, vyjadřuje nesouhlas se závěry, a to že poukázal na některé vady, které jsou v rozporu s jeho zdravotní dokumentací. Ve vyjádření ze dne 21. 3. 2023 k posudku poukázal i na to, že MUDr. B. v posudku uvedl jeho zranění bederní páteře po skoku z výšky v únoru roku 2000, jednalo se však o seskok z 65 cm vysokého stolku na zahradě; dne 24. 7. 2020 uzavřel tuto událost MUDr. Š. jako neúrazovou. MUDr. B. dle žalobce nesprávně vylučuje, že by daná nehoda mohla mít charakter tzv. whiplash injury a zcela pomíjí samotný nehodový děj. Žalobce rozporuje, že by spadl na hrudník a bok, jedná se podle něj o fabulaci. Srovnání banálního seskoku ze stolku s danou nehodou považuje žalobce za nesprávné. Správný není ani závěr, že po nehodě neměl žalobce obtíže ani jak se neléčil, neboť od roku 1998 byl v péči MUDr. Š. opakovaně neurologicky vyšetřován a léčen; po roce 1992 trpěl bolestmi zad a hlavy, navštěvoval rehabilitační procedury, ve služební zdravotní dokumentaci u MUDr. N. a záznamy o opakovaných obtížích odpovídajících současným těžkým zdravotním problémům, a to bolesti svalů a kloubů, hlavy, slabosti, únavy, bez zvýšené teploty, což MUDr. N. uzavíral jako chřipku, přestože nikdy neměl zvýšenou teplotu. Ani zmínka krátké doby služební neschopnosti není správná, neboť žalobce následně čerpal celou dovolenou, aby mohl pokračovat ve službě.

10. Tendenční vyjádření znaleckého posudku IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) a jeho absurdní závěry neexistenci nároku žalobce nesvědčí.

11. Žalobce rovněž poukazuje na to, že zákon o služebním poměru ukládá, aby důkazy byly hodnoceny ve vzájemných souvislostech a za přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 180 odst. 2 ve spojení s odst. 4 zákona o služebním poměru, rovněž viz § 50 odst. 4 správního řádu). Znalecký posudek má být služebním orgánem hodnocen co do přesvědčivosti, úplnosti a bezrozpornosti, což služební orgány neučinily (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011–43).

12. Žalobce rovněž popisuje, že dosavadní řízení trvá již 10 let a je z něho zjevná snaha upřít jeho právo na odškodnění služebního úrazu (pozn. soudu: srov. bod 2 shora).

13. Žalobce rovněž rozporuje závěry žalovaného o tom, že IPVZ je znaleckým orgánem na nejvyšší odborné situaci, neboť má v současné době pozastavenou činnost.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě

14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2023 navrhuje podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

15. Popisuje, že měl k dispozici dva znalecké posudky, které se rozcházely v odborných závěrech. Proto bylo potřeba vypracovat revizní znalecký posudek, který postaví najisto, zda pro účely posouzení žádosti žalobce existuje příčinná a časová souvislost mezi služebním úrazem žalobce a jeho zdravotním stavem v roce 2014. Žalovaný považuje revizní znalecký posudek za komplexní, nezávislý a přesvědčivý, proto odborné závěry z revizního posudku převzal a žalobci požadované náhrady nepřiznal.

III. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

17. Žaloba není důvodná.

18. Spornou otázkou z hlediska oprávněnosti nároku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu v celkové výši 14 450 Kč je existence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou služebního vozidla žalobce ze dne 19. 7. 1992 a jeho zdravotním stavem v souvislosti s nárokovanou náhradou léčebných výloh.

19. Prakticky totožnou argumentaci žalobce proti jeho zjištěnému zdravotnímu stavu se zdejší soud zabýval již ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2023, č. j. 63 A 21/2023–28, přičemž v této věci krajský soud neshledal žádných důvodů, pro které by se měl od svých závěrů odchýlit. Ostatně řešený revizní posudek, stejně jako všechny ostatní uváděné posudky, byly primárně obstarány právě v uvedené věci – viz výše bod 2 shora. V řízení o žádosti žalobce ze dne 28. 8. 2019 o náhradu léčebných výloh, kterým se krajský soud zabývá v této věci, bylo vycházeno z podkladů, které byly v uvedeném souběžném řízení shromážděny. Proti této skutečnosti žalobce podanou žalobou nebrojí.

20. Jak popsal krajský soud již úvodem tohoto rozsudku, žalobce utrpěl dne 19. 7. 1992 služební úraz v důsledku dopravní nehody, při níž byl spolujezdcem ve služebním voze. Průběh nehody byl popsán tak, že vůz během pronásledování pachatele při průjezdu zatáčkou vylétl z vozovky, několikrát se otočil přes střechu a přistál na kolech. Žalobce nebyl s ohledem na tehdy účinné služební předpisy při nehodě připoután bezpečnostním pásem. Bezprostředně po nehodě bylo žalobci diagnostikováno pouze zhmoždění levé poloviny hrudníku, levé paže a hlavy v oblasti týlní krajiny. Daný úraz byl uznán jako služební a odškodněn dle tehdy účinné právní úpravy. Žalobce byl po služebním úrazu hospitalizován do dne 21. 7. 1992, následně setrval v pracovní neschopnosti, poté vyčerpal dovolenou a vrátil se do služby s tím, že několik týdnů pracoval s úlevami. K plné pracovní zátěži se vrátil zhruba pět měsíců po úrazu. Postupem času, zejména od roku 2013, se začal zdravotní stav žalobce zhoršovat; v roce 2000 se objevily bolesti v bederní oblasti, na podzim roku 2012 bolest od kolen ke kotníkům, bolesti hlavy, zvýraznila se neobratnost a znecitlivění pravé dolní končetiny, bolest kloubů, kostí a svalů v celém těle. Následně byl žalobci diagnostikován výhřez v meziobratlovém prostoru mezi 4. a 5. krčním obratlem. V červenci 2013 se dostavily bolesti hlavy, výrazná porucha hybnosti a reflexní změny kolem krční páteře. Žalobci byl diagnostikován výhřez ploténky krční páteře a syndrom karpálního tunelu. Dne 23. 9. 2014 byl žalobce shledán nezpůsobilým pro výkon služby a následně byl dne 11. 12. 2014 propuštěn ze služebního poměru. Dne 3. 11. 2014 byl žalobce vyšetřen neurologem MUDr. Š., který u něj diagnostikoval sdružené trauma včetně whiplash injury, přičemž uvedl, že tyto obtíže přímo souvisí s dopravní nehodou, kterou žalobce prodělal v roce 1992. Žalobci byla diagnostikována polyneuropatie, tj. onemocnění všech nervových vláken v těle vyznačující se intenzivnější bolestivostí, a rovněž těžký bolestivý syndrom celé (především krční) páteře a zúžení páteřního kanálu. V únoru 2016 podstoupil žalobce operaci syndromu karpálního tunelu, přičemž bylo konstatováno celkové zhoršení obtíží s krční páteří a diagnostikovány potíže s řečí a porucha v oblasti vnitřního ucha a mozku.

21. Dle žalobce je jeho shora popsaný zhoršený zdravotní stav důsledkem služebního úrazu z roku 1992. V otázce příčinné souvislosti mezi služebním úrazem a stavem žalobce proti sobě stojí posudky prof. K. (znalecký posudek předložený žalobcem) a znalecký posudek MUDr. D. vyhotovený pro účely správního řízení.

22. Z posudku zpracovaného prof. Krbcem, vyplývá, že se u žalobce s odstupem času rozvinuly polymorfní obtíže – bolesti hlavy, porucha rovnováhy, bolesti horních i dolních končetin, mikrospasticita dolních končetin, poruchy spánku, únava atd., což jsou symptomy v podstatě přesně odpovídající stavu po prodělaném poranění typu whiplash injury krční páteře. Toto poranění se v akutním stavu obvykle nediagnostikuje, protože při něm nedochází k manifestnímu poranění kostí či vazů, ale k mikrotraumatu měkkých tkání, které není v akutním stavu prokazatelné, ale vyvolává následné reflexní změny. Obtíže se mohou projevit až se značným časovým odstupem. Posudek dodává, že vyšetření na počítačové plošině TETRAX spolehlivě prokázalo, že žalobcova porucha rovnováhy je následkem patologických nálezů na krční páteři, a nikoliv centrálního původu, z čehož vyplývá, že daný zdravotní stav je způsoben poraněním krční páteře.

23. Ustanovený znalec MUDr. D. ve svých závěrech dospěl k tomu, že žalobce již před dopravní nehodou v roce 1992 trpěl potížemi s bederní páteří, při nehodě žalobce utrpěl kombinované vícečetné poranění hlavy, hrudníku a levé horní končetiny. Charakter dopravní nehody nebyl pro syndrom whiplash injury typický, neboť nedošlo k prudkému přednímu či zadnímu nárazu. V roce 1996 a 1997 se žalobce opakovaně léčil s potížemi s bederní páteří, neurologicky se cítil v té době zdráv. V roce 2000 po skoku z výšky došlo k poškození 5. bederního nervu. Od podzimu 2012 bylo zaznamenáno zhoršení zdravotního stavu žalobce – bolest hlavy, krční páteře, výhřez meziobratlové destičky krční páteře. Zjištěna porucha krční páteře. Výsledek vyšetření přístrojem TETRAX nepotvrzuje souvislost s úrazem z roku 1992, pouze konstatuje porušení krční páteře a míchy. Časem se objevují i poruchy míšní. Potíže v horní končetině znalec připisuje syndromu karpálního tunelu, který byl v roce 2016 odoperován. Znalec dále sdělil, že zdravotní potíže udávané žalobcem od roku 2012 se dají vztáhnout k syndromu whiplash injury, jedná se o příznaky pro tuto nemoc typické. Změnu zdravotního stavu spojenou s pracovní neschopností od léta 2012 nelze dávat do jednoznačné příčinné souvislosti, ale zcela vyloučit to také není možné.

24. Následně byl zadán revizní znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, a to za účelem odstranění nejasností v doposud předložených znaleckých posudcích a zodpovězení, zda lze dát zranění žalobce v roce 1992 do jednoznačné příčinné souvislosti s jeho zdravotním stavem v roce 2014.

25. Krajský soud se s ohledem na žalobou namítanou absenci znalecké doložky dle § 46 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, předně zabýval použitelností daného revizního posudku, coby důkazu ve správním řízení (viz § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů).

26. Dle § 46 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 503/2020 Sb., platí, že „(p)oslední strana znaleckého posudku obsahuje (…) znaleckou doložku, případně též doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, kterou umístí před znaleckou doložku.“ Jak již tvrdil sám žalobce, tato doložka představuje prohlášení znalců ve znění: „Prohlašuji, že jsem si jako znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu / § 110a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).“ Revizní znalecký posudek zhotovený v nynější věci skutečně nemá na poslední straně uvedeno citované prohlášení. Poučení o samotných následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku však je obsaženo v Poučení znalce (tlumočníka) ze dne 11. 11. 2021, č.j. KRPC–188902–139/ČJ–2016–020AP–PK, které je součástí správního spisu a které bylo podepsáno revizním znalcem MUDr. J. B., vedoucím katedry posudkového lékařství IPVZ.

27. V obecné rovině platí, že znalecké posudky jsou vyžadovány v případech, kdy je nezbytné vysoce odborně a objektivně posoudit nějakou otázku. Právě zájem na řádném výkonu znalecké činnosti v těchto případech je objektem trestných činů podle § 346 odst. 1 nebo 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Účelem znalecké doložky ve smyslu shora citovaného § 46 odst. 1. písm. f) vyhlášky č. 503/2020 Sb., je osvědčit, že znalec byl poučen o možných následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku, tedy o hrozbě trestního stíhání znalce, což bezpochyby samo o sobě přispívá ke snaze znalce o vyhotovení pravdivého posouzení.

28. Jakkoli revizní znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 7. 2. 2023 neobsahuje na poslední straně doložku znalce o vědomosti následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, výše specifikovaný účel tohoto osvědčení byl naplněn poučením znalce ze dne 11. 11. 2021, č.j. KRPC–188902–139/ČJ–2016–020AP–PK, které bylo znalcem podepsáno. Použitelnost předmětného revizního posudku tak je z hlediska zásady jeho pravdivosti, osvědčené poučením ze dne 11. 11. 2021, zachována. Lze doplnit, že i v případě, kdy by krajský soud přistoupil na námitku žalobce, dle které se o znalecký posudek z důvodu absence doložky nejedná, bylo by nutné tento důkaz hodnotit jako důkaz listinou (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2016, č.j. 46 A 21/2014–35 či rozhodnutí téhož soudu ze dne 15. 12. 2016, č.j. 2 As 194/2016–29). Znalecký ústav byl řádně ustanoven (usnesení ze dne 11. 11. 2021, č.j. KRPC–188902–139/ČJ–2016–0200AP–PK); účel znalcem akceptovaného poučení byl v projednávané věci naplněn poučením založeném ve správním spisu. Námitka žalobce je proto nedůvodná a revizní znalecký posudek byl v projednávané věci použitelným důkazem.

29. Poukazuje–li žalobce v odst. 2 části III. podané žaloby na argumentaci obsaženou v odvolání, není přesně zřejmé, na co konkrétně žalobce z jeho odvolání ze dne 6. 6. 2023 odkazuje, když přitom podaná žaloba značnou část textu odvolání přebírá.

30. Co do samotného obsahu revizního posudku lze uvést, že revizní posudek shrnuje veškerou dostupnou a pro věc relevantní zdravotní dokumentaci žalobce. Uvádí, že nejdůležitějšími příznaky poúrazového syndromu whiplash injury jsou bolest a ztuhlost šíje. Bolest šíje se vyskytne zpravidla brzy po traumatu a přetrvává zpravidla po dobu 6 měsíců, ztuhlost se projeví s určitým zpožděním, oba příznaky se vyvíjí během prvních 24 hodin a trvají prakticky kontinuálně do úzdravy. Kromě těchto příznaků se v uvedené době vyvíjí také bolest hlavy, čelistního kloubu, závratě či bolest zad. Až 90 % pacientů se uzdraví během několika měsíců, u 70 % zraněných se zlepší během několika dnů až 2–3 týdnů, u 20 % případů přetrvávají příznaky, ale jejich pracovní schopnost se nezhoršuje, 5–10 % pacientů příznaky omezují v práci a ve volnočasových aktivitách. Relevantní zdravotní dokumentace žalobce neobsahuje záznam o ztuhlosti šíje a krční páteře, rovněž mechanismus úrazu nedopovídá typické příčině vzniku syndromu whiplash injury, a stejně tak ani poranění levé části těla žalobce. Významnému poranění krční páteře nesvědčí ani relativně krátká pracovní neschopnost žalobce. Zdravotní obtíže žalobce, které se navíc projevily až několik let po služebním úrazu (více než 20 let), nejsou v přímé souvislosti s tímto úrazem. Revizní lékaři se neztotožnili se závěry prof. K.., Dle lékařských vyšetření bezprostředně po úrazu nešlo o poranění krční páteře mechanismem whiplash injury. Výstupy z vyšetření na plošině TETRAX prokazují poruchu rovnováhy, avšak nikoli pro centrální původ, nýbrž pro původ degenerativní, který byl objektivizován nálezem na krční páteři – výhřez meziobratlové ploténky C4/5 s tlakem na míchu způsobující chronický bolestivý syndrom krční páteře (žalobce byl z tohoto důvodu uznán invalidním v prvním stupni). Lékaři současně konstatovali nejednoznačnost posudkových závěrů MUDr. D., který navíc je znalcem z oboru neurologie, nikoli traumatologie a je tedy otázkou, zda vůbec měl zadaný úkol přijmout. Uvedený znalec neuvedl opěrkový syndrom (whiplash trauma) v souhrnu diagnóz. Z posudkového hlediska přitom dle revizních lékařů platí, že pokud nejsou bezprostředně po úrazu ani s delším odstupem od něj zjištěny žádné traumatické změny, nelze žádné následky úrazu ani přiznat ani odškodnit.

31. Z revizního posudku tedy plyne, že služební úraz žalobce byl svým úrazovým mechanismem a doloženým postižením úrazem lehkým, který odezněl bez posudkově odškodnitelných následků – došlo k lehkému poranění měkkých tkání pohybového aparátu, bez neurologického a ORL symptomatologie, bez RTG známek poranění krční části páteře. Znalecký kolektiv dospěl k závěru, že mezi zdravotním stavem v roce 2014 a služební úrazem z roku 1992 není ani časová ani příčinná souvislost. Důsledkem nehody služebního vozidla tedy nebyl syndrom whiplash injury (opěrkový syndrom), úraz po nehodě odezněl bez následků. Degenerativní změny na páteři a meziobratlových ploténkách jsou projevem přirozeného stárnutí a bez prokázaného úrazového děje je nelze nijak hodnotit.

32. Žalobce se s popsanými závěry revizního posudku neztotožnil. Žalobní námitky směřovaly zejména do úrazového děje, kdy podle žalobce je tento děj revizním znalcem zcela opomíjen či zlehčován. Krajský soud se s takovým hodnocením závěrů posudku neztotožňuje. Z těchto závěrů neplyne jakékoli zlehčování průběhu nehody, nezpochybňuje se, že by šlo o nehodu vozidla ve vysoké rychlosti s jeho následnou deformací. Poukazuje se na to, že syndrom whiplash injury zpravidla bývá důsledkem prudkého švihu hlavou dopředu a dozadu, které způsobuje protažení vazů a dalších poranění měkkých částí, od čehož je odvozováno tzv. „šlehnutí bičem“. Pokud tedy znalci uvedli, že poranění levé části těla žalobce není typickým úrazem v důsledku whiplash injury, pak takový závěr nelze označit za manipulativní či nesprávný. Tento závěr naopak logicky plyne z uvedeného popisu následků whiplash injury. Žalobce přitom v tomto směru nijak závěry posudkového hodnocení nevyvrací, když pouze spekulativně konstatuje, že při daném úrazovém ději rozhodně nelze zranění whiplash injury vyloučit.

33. Rovněž tvrzení žalobce, podle kterého znalci fabulují, že „spadl na hrudník a na bok“, není pravdivé. Z revizního posudku vyplývá, že zranění žalobce utrpěné v důsledku dopravní nehody služebního vozidla, spočívalo v poranění levé části těla – zhmoždění levé poloviny hrudníku, zhmoždění oblasti levého lokte, odřeniny levé ruky, zhmoždění v oblasti týlní a temenní části hlavy vlevo. Uvedené závěry zcela odpovídají výstupům z lékařských zpráv vydaných v návaznosti na hospitalizaci žalobce v důsledku dané nehody. Zhmoždění levé poloviny hrudníku, levé horní končetiny a hlavy bylo těžšího stupně (což se promítlo do hodnocení bolestného), poranění měkkých tkání pohybového aparátu bylo hodnoceno jako poranění lehké. Těžší stupeň tak byl dle dostupné lékařské dokumentace hodnocen ve vztahu k pohmožděninám levé části těla žalobce, nikoli ve vztahu k celkovému zranění žalobce v důsledku služební dopravní nehody.

34. Pokud jde o žalobou namítané kontinuální zdravotní obtíže, které neodpovídají závěrům revizního posudku, k těm lze uvést, že z obsahu zdravotní dokumentace žalobce se podává, že jeho zdravotní problémy v letech 1994, 1996 a 1997 uváděny byly, avšak týkaly se bederní páteře (vyhodnoceny jako syndrom přetížené bederní páteře), nikoli páteře krční, která je v důsledku whiplash injury postižena. Další žalobou popisované obtíže (bolest hlavy, kloubů, bez zvýšené teploty, celková slabost), byly lékařem objektivizovány jako příznaky chřipkového onemocnění bez vztahu k následkům dopravní nehody.

35. Krajský soud považuje revizní znalecký posudek za komplexní, úplný (vypořádává se se všemi nejasnostmi původních znaleckých posudků a současně zodpovídá veškeré zadavatelem položené dotazy), vnitřně konzistentní a přesvědčivý. Znalecký kolektiv vypracoval revizní znalecký posudek v souladu se svojí specializací a v souladu se zadaným znaleckým úkolem. Soud vyhodnotil posudek jako úplný a objektivní důkazní prostředek, na jehož základě mohl být vystavěn závěr žalovaného o tom, zda lze zdravotní stav žalobce v roce 2014 (resp. 2017) spojovat se služebním úrazem z roku 1992 a přiznat mu jím požadovanou náhradu. Znalecký posudek obsahuje jednoznačný závěr o tom, že neexistuje časová ani příčinná souvislost mezi služebním úrazem žalobce z roku 1992 a jeho zdravotním stavem v roce 2014. Žalobce v důsledku služebního úrazu neutrpěl syndrom whiplash injury, zdravotní potíže, které by eventuálně mohly s uvedeným syndromem souviset, se u žalobce projevily až s významným časovým odstupem, což vylučuje, že by mohly být důsledkem služebního úrazu žalobce z roku 1992.

36. Žalobce rovněž poukazuje na § 180 odst. 2 a 4 služebního zákona upravující podklady řízení a dokazování, k tomu poukazuje i na § 50 odst. 4 správního řádu, včetně otázky hodnocení důkazů. Není přitom zřejmé, čím by měl dle žalobce žalovaný tato ustanovení porušit, přičemž namítá–li žalobce, že služební orgány nehodnotily úplnost, přesvědčivost a bezrozpornost revizního posudku, není tomu tak. Zatímco služební funkcionář ve svém rozhodnutí uvádí závěry revizního posudku a bez dalšího z nich vychází, žalovaný na straně 6, odst. 6 napadeného rozhodnutí revizní posudek v tomto směru zhodnotil.

37. Ani tvrzení žalobce o tom, že IPVZ má v současné době pozastavenou činnost na shora učiněných závěrech nic nemění, neboť toto své tvrzení žalobce již blíže nerozvádí a nijak jej nepropojuje s tím, jaký by tato skutečnost měla mít vliv na projednávanou věc. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2003, č. j. 4 Ads 40/2003–217, ve kterém Nejvyšší správní soud hodnotil ústav jako znalecký orgán na nejvyšší odborné úrovni, je pouze dílčím odůvodněním závěrů žalovaného, jejichž souhrn pouhé tvrzení o pozastavení znalecké činnosti institutu bez podrobnějšího propojení s přezkoumávanou věcí nezpochybňuje.

IV. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.