51 Af 2/2022–74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: digital cave s. r. o., IČO: 279 42 368 sídlem Na strži 1702/65, 140 00 Praha zastoupen advokátem JUDr. Martinem Křížem sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022, č. j. 4274/22/5000–10611–712244 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 3. 3. 2022 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022, č. j. 4274/22/5000–10611–712244 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) a podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) odvolání žalobce zamítnuto a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj. Prvostupňové rozhodnutí ze dne 10. 9. 2020, č. j. 1972542/20/2200–31471–303578 bylo platebním výměrem na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 17 630 389 Kč do Národního fondu. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 10. 9. 2020, č. j. 1972660/20/2200–31471–303578 byl platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 111 245 Kč do státního rozpočtu.

2. První žalobní námitkou žalobce tvrdil, že nedošlo k porušení zákona o rozpočtových pravidlech ani podmínek dotace při výběru nejvhodnější nabídky na dodávku aktivních prvků, nejvýhodnější nabídku dle žalobce představila společnost CONTEG, spol. s r. o. Podle žalobce nemá žalovaný pro jím vyslovené závěry žádné důkazy. Proběhlé výběrové řízení bylo transparentní, žalobce uvedl, že předpokládaná hodnota celé zakázky byla stanovena na částku 140 000 000 Kč bez DPH a zadávací dokumentaci na předmětné otevřené výběrové řízení si vyžádalo 5 uchazečů. Nakonec se přihlásil pouze jeden z nich, a to společnost CONTEG, spol. s r. o., s níž byla uzavřena smlouva o dílo a dohodnutá celková částka byla nižší, než byla předpokládaná hodnota zakázky. Žalobce namítal, že zajistil konkurenční prostředí nejlépe, jak mohl, když vypsal veřejné výběrové řízení, stanovil podmínky, které nebyly diskriminační, a vybral uchazeče, který stanovené parametry splnil. Skutečnost, že se žádný jiný subjekt do výběrového řízení nakonec nepřihlásil, nemohl ovlivnit. Stanovené podmínky dle žalobce zjevně nebyly diskriminační, když je společnost CONTEG, spol. s r. o. mohla splnit. Žalobce nesouhlasil s nařčením o jakési nelegální dohodě o ceně uzavřené mezi ním a společností CONTEG, spol. s r. o. Žalobce popíral existenci kapitálového a personálního propojení mezi žalobcem a společností CONTEG, spol. s r. o., pro což žalovaný ostatně ani nepředložil žádné důkazy. Žalobce vysvětloval spojení se společností iZEN, která však nebyla uchazečem, ale pouze subdodavatelem vítězného uchazeče výběrového řízení. Žalovaný zpochybňoval transparentnost s odkazem na 2 členy hodnotící komise propojené jednak se společností iZEN ale i se žalobcem samotným, žalobce je však přesvědčen o nezávislosti těchto osob. Dále vyvracel veškeré pochybnosti vznesené žalovaným, jimiž se pokoušel zpochybnit transparentnost proběhlého výběrového řízení, přičemž zdůrazňoval, že žalovaný nemá pro svá tvrzení žádné důkazy, a jedná se tudíž o pouhé spekulativní domněnky.

3. Žalobce rozporoval také závěry žalovaného, podle něhož došlo k nadhodnocení cen aktivních prvků, což dokládal znaleckým posudkem, který předložil i žalovanému a je součástí daňového spisu. V souvislosti s tím žalobce navrhoval žalovanému provést výslech svědka pana C., který může podat zásadní informace ohledně ceníkových cen aktivních prvků a slevy z pořizovací ceny aktivních prvků, kterou subdodavatel (iZEN) získal přímo od výrobce aktivních prvků. Uvedeným se žalobce pokoušel prokázat, že nedošlo k umělému navýšení pořizovací ceny aktivních prvků. Žalobce rovněž poukazoval na skutečnost, že v minulosti již byly prováděny kontroly a audit, přičemž vždy s kladným výsledkem, proto byl v legitimním očekávání, že jeho postup v rámci zadávání a průběhu zakázky byl v souladu s dotačními podmínkami a relevantními právními předpisy.

4. Dalším žalobním bodem žalobce brojil proti nezákonnému hodnocení důkazů předložených žalobcem ve vztahu ke zjištění č. 2, podle něhož měl žalobce použít část poskytnutých peněžních prostředků na úhradu některých položek aktivních prvků, které mu nebyly v důsledku požáru v místě plnění dodány. Plnění, které nemělo být žalobci dodáno, má být zjevné z daňového dokladu č. 0113201 vystaveného společností Actinet na společnost iZEN a i z následujících daňových dokladů vystavených společností iZEN na společnost CONTEG. Provedené výpovědi svědků dle žalovaného nekorespondují s dokumenty založenými do správního spisu, a v důkazech tak spatřuje rozpory, zároveň ale rezignoval na jejich odstranění. V důsledku neodstranění rozporů v důkazech, postupoval žalovaný v rozporu se zákonem a judikaturou NSS, když nezjistil náležitým způsobem skutkový stav věci, a tak ani neprokázal, že by se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně.

5. Nezákonné hodnocení důkazů proběhlo dle žalobce i ve vztahu ke zjištěním č. 3, to se týkalo výběrového řízení na stavební práce, jehož vítězem se stala nabídka společnosti PRIMA akciová společnost (dále jen „PRIMA“), s níž byla uzavřena smlouva o dílo na stavební práce. Součástí dodávky bylo i dodání interiérového nábytku. Interiérový nábytek byl společnosti PRIMA dodán společností INTREO s. r. o. (dále jen „INTREO“) jako subdodavatelem. Opakovaně byl posouván termín dodání plnění, nakonec však bylo interiérové vybavení dodáno již dne 25. 9. 2012. V okolních budovách vznikl v noci ze dne 28. 9. 2012 na 29. 9. 2012 požár, který zasáhl také sklady žalobce, v nichž bylo interiérové vybavení uskladněno. Správce daně měl za to, že ve výsleších, které provedl, jsou rozpory. Svědecké výpovědi poskytl Ing. J. F., jenž byl v rozhodné době finančním náměstkem společnosti PRIMA, a pan P. S., jenž byl v rozhodné době jednatelem společnosti INTREO. Žalobce uvedl, že žalovaný zcela rezignoval na další důkazy, které byly součástí spisové dokumentaci a dokládaly dodání předmětného interiérového nábytku. Žalobce zdůrazňoval, že i svědecké výpovědi potvrzují, že zboží bylo dodáno v dohodnutém rozsahu, avšak v demontovaném stavu.

6. Žalobce namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zkresloval řadu zjištěných skutečností či uváděl přímo nepravdy. Argumentaci žalovaného shledává nelogickou, přičemž se nepodařilo zpochybnit tvrzení a důkazy předkládané žalobcem, že mu byly dodány veškeré části objednaného nábytku určeného pro pozdější sestavení. K prokázání toho, že žalobci byl dodán veškerý interiérový nábytek, měl posloužit protokol o výsledku kontroly MPO ze dne 31. 8. 2018. Z toho důvodu lze mít za to, že splnil veškeré povinnosti dle rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalobce uvedl, že byly přehlíženy skutečnosti nastalé na přelomu let 2012 a 2013 jako prokazatelné rabování a ničení majetku v areálu bývalých Žižkových kasáren v Písku, kde se nacházely nezabezpečené sklady žalobce s uskladněným interiérovým vybavením, které mohlo být odcizeno ještě před požárem. Žalobce zdůraznil, že nebylo relevantně zpochybněno jeho tvrzení, že bylo dodáno kování, třebaže při kontrolní prohlídce skladů po požáru již kování nebylo nalezeno, neboť mohlo být zcizeno.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného daňového orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K námitce nesprávného posouzení výběrového řízení na aktivní prvky žalovaný uvedl, že byly v zadávacím řízení nastaveny takové podmínky, které jsou nekontrolovatelné či hůře kontrolovatelné, nečitelné, nepřehledné a vzbuzovaly by pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. V projednávané věci žalovaný brojil zejména proti tomu, že aktivní prvky byly společnosti CONTEG dodány subdodavatelem iZEN, který byl personálně propojen s žalobcem, a zpochybňoval také pořizovací cenu aktivních prvků, za níž je společnost iZEN obdržela. Žalovaný podrobně vysvětloval pochybnosti, které jej napadaly ve vztahu k tvorbě cen. Navrhovaný výslech pana C. označil žalovaný za nadbytečný, neboť neměl z jeho pohledu vypovídající potenci. Žalovaný vysvětloval zjištění, z nichž dovozoval, že určitá část aktivních prvků, která byla obsahem Dohody o ukončení smlouvy, nebyla žalobci dodána. Zdůrazňoval, že změna předmětu plnění byla zjištěna mezi společnostmi Actinet a iZEN a i mezi iZEN a CONTEG, a tak se jeví tvrzení o administrativním pochybení na tzv. opravných dokladech jako vyloučené. Změna předmětu plnění ve vztahu k dotaci nebyla přesto žalobcem nijak reflektována, ačkoliv v rozhodném období měla společnost iZEN a žalobce téhož jednatele. Žalovaný uvedl, že bylo po právu a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, když převzal svědecké výpovědi L. V. a P. P., neboť nebyl povinen tyto výpovědi opakovat, a to navzdory jejich nevěrohodnosti a rozporům s jinými důkazními prostředky. Nakonec žalovaný konstatoval, že prokazatelně nebyl žalobci dodán veškerý předmětný interiérový nábytek, čili část prostředků dotace na jeho pořízení byla užita neoprávněně. Žalovaný odkazoval především na znalecký posudek č. 46/2012 ze dne 3. 12. 2012 zpracovaný Ing. K. N., který stanovil hodnotu částečné dodávky části interiérového nábytku. Tvrzení žalobce neosvědčily ani svědecké výpovědi Ing. J. F. a P. S. Žalovaný uzavřel, že žalobce nemá pro svá tvrzení dostatek relevantních důkazů.

III. Obsah daňového spisu

8. Do daňového spisu bylo založeno rozhodnutí ze dne 16. 3. 2010, č. j. 5536–09/5.1PP01–022/10/08200 o poskytnutí dotace Ministerstvem průmyslu a obchodu v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (OPP) s názvem „Technologický park – Žižkova Kasárna Písek“ v celkové výši 252 413 000 Kč (85% z Evropského fondu pro regionální rozvoj a 15% ze státního rozpočtu). K rozhodnutí o dotaci byly postupně uzavírány dodatky 1 až 8. Dotace byla původně poskytnuta společnosti REALITY GRÉGR s. r. o., avšak dodatkem č. 2 došlo ke změně příjemce na žalobce, který si prošel rozdělením, které je podrobně popsáno v odstavci 3 napadeného rozhodnutí, jehož výsledkem byla dne 29. 4. 2021 změna názvu na aktuální název žalobce. V rámci projektu byla zadána rovněž nadlimitní veřejná zakázka na dodávky s názvem „Technologický park – Žižkova kasárna Písek“ (dále jen „veřejná zakázka na dodávku aktivních prvků“), jejímž předmětem bylo pořízení a implementace komplexní ICT infrastruktury, vč. potřebných stavebních prací, silnoproudých a slaboproudých rozvodů a komplexní dodávky redundantních zdrojů napájení, chlazení a hašení. Další nadlimitní veřejná zakázka zadaná v rámci projektu s názvem „Technologické centrum Písek“ byla určena na stavební práce, jejímž předmětem bylo zhotovení stavebního díla dle projektové dokumentace. Zadávací řízení na obě veřejné zakázky zařizovala společnost STAVEBNÍ PORADNA.

9. Dne 30. 1. 2019 zahájil Finanční úřad pro Jihočeský kraj protokolem č. j. 97463/19/2200–31473–303578 daňovou kontrolu, jejímž předmětem byly prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu a z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Rozsah daňové kontroly byl omezen na ověření skutečností rozhodných pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně ve vztahu k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2012. K ukončení daňové kontroly došlo dne 26. 8. 2020 zprávou o daňové kontrole ve věci odvodu č. j. 1914727/20/2200–31471–303578, v rámci níž byla zjištěna následující porušení: – V rámci projektu při pořízení Aktivních prvků došlo k nadhodnocení jejich ceny, což vedlo k porušení bodu 18 Pravidel pro výběr dodavatelů, dle kterého by měl daňový subjekt splnit podmínku hospodárnosti a transparentnosti a vybrat nejvýhodnější nabídku nediskriminačním způsobem zaručujícím nenarušenou hospodářskou soutěž, dále došlo k nedodržení povinnosti obsažené v Hlavě I, článku III, odst. 2 Podmínek (dále jen „zjištění č. 1“). – Daňový subjekt v rámci projektu použil část poskytnutých peněžních prostředků na úhradu položek Aktivních prvků, které mu nebyly dodány, což vedlo k nedodržení povinnosti obsažené v Hlavě I, článku III, odst. 2 Podmínek (dále jen „zjištění č. 2“). – Daňový subjekt v rámci projektu použil část poskytnutých peněžních prostředků na úhradu interiérového vybavení, které mu nebylo dodáno, což vedlo k nedodržení povinnosti obsažené v Hlavě I, článku III, odst. 2 Podmínek (dále jen „zjištění č. 3“). Výše uvedenými pochybeními ze strany daňového subjektu došlo k neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech, a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

10. V reakci na zjištění porušení rozpočtové kázně vydal správce daně platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. j. 1972542/20/2200–31471–303578 ze dne 10. 9. 2020, jímž byl vyměřen odvod do Národního fondu ve výši 17 630 389 Kč a platební výměr na odvod rovněž za porušení rozpočtové kázně č. j. 1972660/20/2200–31471–303578 ze dne 10. 9. 2020, kterým byl vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 3 111 245 Kč (dále jen „platební výměry“). Platební výměry byly žalobci doručeny do datové schránky dne 11. 9. 2020.

11. Žalobce podal proti platebním výměrům odvolání, které bylo správci daně doručeno dne 9. 10. 2020. Žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí vyzval žalobce k seznámení se se zjištěnými skutečnostmi a k vyjádření se. Dne 8. 10. 2021 bylo žalovanému doručeno vyjádření k seznámení a výzvě, v němž žalobce sdělil, že trvá na opětovném provedení výslechu svědků (p. V., p. P., p. F., p. S. a p. C.). Dne 5. 11. 2021 žalovaný žalobce opětovně vyzýval k seznámení se se zjištěnými skutečnostmi a k vyjádření se. Žalovaný vyhověl všem žádostem žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření se a k seznámení. Žalobce zaslal žalovanému své vyjádření dne 13. 12. 2021. Dne 16. 2. 2022 bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl podané odvolání a potvrdil platební výměry.

IV. Replika žalobce

12. Žalobce nesouhlasil se závěry vyslovenými ve vyjádření k žalobě a opakoval stěžejní body žaloby. Žalobce se pozastavil nad výkladem pojmu transparentnost, jak jej činil žalovaný, jenž považoval za excesivní, nemající oporu v právních předpisech ani v judikatuře. Dále zopakoval tvrzení o neexistenci kapitálového či personálního propojení mezi žalobcem a společností CONTEG a nesouhlasil s výhradami vůči dvěma členům hodnotící komise. Slevu, která byla poskytnuta společnosti iZEN, opětovně popsal jako slevu poskytnutou speciálně společnosti iZEN, jíž by se nedostalo jiným společnostem, které by se ucházely o dodávku aktivních prvků. Rovněž žalobce zdůrazňoval, že si žalovaný nesprávně vykládal výstup ze znaleckého posudku, jímž byl posuzován rozsah plnění konkrétních dodávek. Uváděny byly také aktivity, které jsou nezbytné, aby aktivní prvky mohly být sestaveny, aktivovány a kompletně implementovány. Podle žalobce se žalovaný dopouštěl selekce důkazů, neunesl důkazní břemeno a neprokázal tak porušení rozpočtové kázně ze strany žalobce.

V. Právní názor soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„s. ř. s.“).

14. Při jednání konaném dne 7. 12. 2022 účastníci setrvali na svých písemných projevech. Žalobcem učiněný návrh na zopakování v minulosti provedených výpovědí svědků (V., P., S., F., B. a C.) soud pro nadbytečnost zamítl, stejně jako uvedl žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí.

15. Žaloba není důvodná.

16. Úvodem krajský soud předesílá, že s ohledem na rozsah žaloby doplněné replikou, není povinností soudu detailně odpovědět na každou žalobcem uplatněnou námitku. Vzhledem k rozsahu podání žalobce (žaloba 24 stran, replika 10 stran) krajský soud poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, nebo usnesení ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 515/09, která připouštějí možnost soudu reagovat komplexním a uceleným názorem na množství přednesených námitek, aniž by soud musel vypořádávat zvlášť každou jednotlivou žalobní argumentaci. Ústavní soud konstatoval, že: „(…) není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 – 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 – 30, bod 41). Úkolem krajského soudu tudíž je vypořádání se s obsahem a smyslem žalobní argumentace.

17. Žalobce v prvé řadě namítal, že nedošlo k porušení zákona o rozpočtových pravidlech ani podmínek dotace. Výběrové řízení označil žalobce za zcela transparentní, proti tomu však brojil žalovaný, který odmítal přijmout tvrzení o splnění požadavku na transparentnost, jestliže byly žalobcem v zadávacím řízení vymezeny prvky, které označil za nekontrolovatelné, hůře kontrolovatelné, nečitelné a nepřehledné či dokonce vzbuzující pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků. Krajský soud k otázce transparentnosti výběrového řízení sděluje, že shodně jako žalovaný také spatřuje v zadávacím řízení zjevné pochybnosti o transparentnosti.

18. Podle Hlavy I článku III odst. 2 Podmínek poskytnutí dotace v rámci Prioritní osy 5. Prostředí pro podnikání a inovace, oblast podpory 5.1 Platformy spolupráce, programu PROSPERITA, režim zakládající veřejnou podporu“, č. vydání/aktualizace: 6/0, platnost od: 15. 10. 2009 (dále jen „Podmínky“): „Za způsobilé lze uznat pouze ty výdaje projektu, jež splňují podmínky uvedené v Pravidlech způsobilosti výdajů, která jsou přílohou PODMÍNEK. Prvním dnem způsobilosti výdajů projektu je. Výdaje vzniklé před tímto dnem nemohou být za způsobilé uznány. Jednotlivý program může v textu výzvy nebo ve zvláštní části těchto Podmínek stanovit zvláštní úpravu pro specifické situace (např. veletrhy v zahraničí v případě programu Marketing).“ 19. Dle Hlavy I článku VIII odst. 4 Podmínek: „Porušení rozpočtové kázně v ostatních případech bude postiženo odvodem ve výši, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň.“ 20. Pravidla způsobilosti výdajů, které jsou přílohou Podmínek, stanoví Obecné principy způsobilosti výdajů, podle nichž musí způsobilé výdaje splňovat obecné principy způsobilosti výdajů z hlediska času, umístění a účelu a musejí být vynaloženy v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Ty jsou pak formulovány následujícím způsobem. „Účel – každý způsobilý výdaj musí být prokazatelně nezbytný pro realizaci projektu a mít přímý vztah k projektu. Efektivnost - takové použití prostředků, kterým se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění. Zásada je naplněna buď transparentním postupem při výběru dodavatelů (dle zákona č. 137/2006 Sb. nebo Pravidel pro výběr dodavatelů) nebo posudkem znalce pro oceňování. Hospodárnost - takové použití prostředků k zajištění stanovených úkolů s co nejnižším vynaložením těchto prostředků, a to při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů. Zásada je naplněna buď transparentním postupem při výběru dodavatelů (dle zákona č. 137/2006 Sb. nebo Pravidel pro výběr dodavatelů) nebo posudkem znalce pro oceňování.“ 21. Dle bodu 18 Pravidel pro výběr dodavatelů je pro naplnění podmínky nediskriminačního a transparentního výběru dodavatele nutné, aby: „(…) zadavatel vybral vždy nejvýhodnější nabídku.“ Dle bodu 31 Pravidel pro výběr dodavatelů je odvolatel povinen: „(…) informovat poskytovatele dotace, pokud je zakázka zadána osobě blízké dle § 116 zákona č. 40/1964 Sb. či ekonomicky propojené osobě. (…) V případě zadání zakázky osobě blízké dle § 116 zákon ač. 40/1964 Sb. či ekonomicky propojené osobě jsou jako výdaje na zakázku považovány pouze ty, jejichž výše byla stanovena posudkem soudního znalce vybraného v souladu se zněním zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. (…)“ 22. Krajský soud ani žalovaný nezpochybňují podmínky nastavené Pravidly pro výběr dodavatelů, nicméně existují důvodné pochybnosti o transparentnosti výběru. Vzhledem k tomu, že nabídku podala v rámci předmětného výběrového řízení na dodávku aktivních prvků pouze společnost CONTEG, ačkoliv zadávací dokumentaci převzalo celkem 5 uchazečů, nemohlo dojít k výběru nejvýhodnější nabídky ve smyslu obecných principů zohledňujících způsobilost výdajů v rámci konkurenčního prostředí. Žalobci není vytýkáno, že se do výběrového řízení přihlásil pouze jeden uchazeč, a to společnost CONTEG. Bylo pouze konstatováno, že se nejednalo o výběrové řízení v pravém smyslu slova, během něhož by docházelo k posuzování jednotlivých parametrů předložených nabídek, neboť k dispozici byla pouze jediná nabídka splňující kritéria a požadavky žalobce. Uvedené však nebrání tomu, aby byla posuzována transparentnost, o níž má krajský soud důvodné pochybnosti. Krajský soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011–72, v němž bylo konstatováno: „Úkolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení.“ 23. Z předmětného výběrového řízení vzešla jako vítěz na dodávku aktivních prvků společnost CONTEG jakožto jediný uchazeč. Společnosti CONTEG zajišťovala dodávku aktivních prvků v plném rozsahu společnost iZEN, ta však nebyla jediným subdodavatelem, neboť sama pořizovala aktivní prvky u společnosti Actinet Informační systémy s.r.o. (dále jen „Actinet“). Ve shodě s žalovaným krajský soud považuje za zcela zásadní skutečnost, že žalobce a subdodavatel vítězného uchazeče, tj. společnost iZEN, měli v období, ve kterém došlo k pořízení aktivních prvků shodného společníka, tím u obou společností byla se 100% obchodním podílem společnost REALITY GRÉGR. Žalobce měl také se společností iZEN shodného jednatele, a to pana J. G., jenž byl zároveň jednatelem a společníkem společnosti REALITY GRÉGR, která byla původním příjemcem dotace (blíže viz odstavec 8 tohoto rozsudku).

24. Ačkoliv nelze popřít, že nabídka společnosti CONTEG formálně splňovala podmínky stanovené v zadávací dokumentaci, tak přesto vyvstala celá řada pochybností o transparentnosti výběrového řízení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal, v čem netransparentnost a nehospodárnost spatřuje, zejména pak v bodech 40 až 42, krajský soud se s takovými závěry zcela ztotožňuje. Krajský soud konstatuje, že společnost iZEN na základě smlouvy o dílo založené do daňového spisu odebrala dodávku aktivních prvků odpovídající rozsahu zadávacího řízení od společnosti Actinet, dokonce v některých parametrech dodávka společnosti iZEN převyšovala parametry zadávacího řízení, uvedené bylo potvrzeno znaleckým posudkem č. 028–06–2017. Cena za dílo, resp. za zmíněnou dodávku, kterou musela společnost iZEN uhradit společnosti Actinet činila 19 327 590 Kč. Společnost iZEN tutéž dodávku prodala výherci výběrového řízení společnosti CONTEG za částku ve výši 39 495 094 Kč, která dodávku aktivních prvků prodala žalobci za částku ve výši 41 348 594 Kč. Dodávka aktivních prvků tak byla oproti prvotní ceně za pořízení od společnosti Actinet na základě smlouvy o dílo celkem o 22 021 004 Kč dražší. Z uvedeného plyne zjevná pochybnost o hospodárnosti při vynaložení poskytnutých peněžních prostředků.

25. Nelze také přehlédnout kromě vzájemného propojení osob ve společnostech navzájem si dodávajících aktivní prvky, jež se staly předmětem zadávacího řízení a byly nakonec dodány žalobci, složení hodnotící komise na předmětnou veřejnou zakázku. Hodnotící komise je složena z celkem 5 členů, přičemž jeden z nich (R. P.) byl současně jednatelem společnosti iZEN, která dodala aktivní prvky společnosti CONTEG (vítěz výběrového řízení), a jednatelem žalobce, dalším členem komise byl jednatel žalobce a současně jednatel společnosti iZEN (D. V.). S ohledem na vše shora specifikované je krajský soud přesvědčen o porušení transparentnosti výběrového řízení, neboť zjevné propojení osob mezi subdodavateli a vítězem výběrového řízení (společností CONTEG) a žalobcem, složení hodnotící komise z osob majících zjevně vlastní zájem na výsledku a navýšení částky za dodávku aktivních prvků oproti prvnímu prodeji aktivních prvků o více jak dvojnásobek, se zjevně nejeví jako výběrové řízení dodržující zásadu transparentnosti. Naopak zmíněné skutečnosti nasvědčují nekontrolovatelnosti, zcela neprůhlednému postupu, nekorektnosti a nehospodárnosti.

26. Žalobce poukazoval na skutečnost, že neexistuje a ani neexistovalo žádné propojení, personální ani kapitálové, mezi žalobcem a společností CONTEG, a tak nic nenasvědčuje dohodě o cenách či vytvoření řetězce společností s cílem umělého navýšení ceny aktivních prvků. Žalobce správně podotkl, že ekonomické či blízké propojení osob automaticky neznamená porušení pravidel, resp. porušení rozpočtové kázně. S tímto tvrzením žalobce lze souhlasit, nicméně shora vymezené skutečnosti tvoří ucelený řetězec skutečností, které vzbuzují přinejmenším důvodné pochybnosti o zajištění transparentnosti výběrového řízení. Ačkoliv neexistuje přímé propojení mezi žalobcem a společností CONTEG, tak pro vzbuzení důvodných pochybností o transparentnosti zcela postačuje četné propojení mezi žalobcem a subdodavateli a členy hodnotící komise. Žalobce si zvolil pro posouzení hospodárného využití poskytnutých peněžních prostředků Pravidel způsobilosti výdajů, podle nichž musí být výběr dodavatele zajištěn transparentním postupem, což nelze v projednávané věci konstatovat. Druhou možností, jak zajistit hospodárnost mohl být posudek znalce při oceňování, tuto možnost však žalobce nezvolil. S tvrzením žalobce, že ve výběrovém řízení zvítězila nabídka, třebaže jediná, splňující požadavek na výši ceny, ba dokonce společnost CONTEG nabídla aktivní prvky za cenu nižší, než jaká byla určena v zadávací dokumentaci, a tak se nejednalo o nehospodárné vynaložení prostředků dotace, se nelze ztotožnit. Jak konstatoval ostatně i žalovaný ve vyjádření k žalobě, k porušení rozpočtové kázně došlo již samotným nedodržením podmínky transparentnosti. Krajský soud uzavírá, že společnost CONTEG sice nemůže být označována za společnost ekonomicky či personálně propojenou s žalobcem, avšak s ohledem na vazby subdodavatelů a členů hodnotící komise na žalobce i mezi nimi navzájem nemá soud pochyb o netransparentnosti celého řízení. Krajský soud uzavřel, že žalovaný velice podrobně popisoval v napadeném rozhodnutí prvky netransparentnosti a poukazoval na vývoj a vzájemné propojení všech subjektů zapojených do celého výběrového řízení a následné realizace projektu, a proto nepovažuje za účelné opětovně opakovat již vyřčené argumenty, s nimiž se krajský soud zcela ztotožňuje.

27. S žalobcem se lze shodnout na tom, že je nutné vyhotovovat znalecký posudek v případě zadání zakázky personálně či kapitálově propojené osobě a informovat o takové skutečnosti poskytovatele dotace. Nicméně v nyní projednávané věci nelze považovat společnost CONTEG za propojenou osobu, jak bylo hodnoceno již výše. Proto nebylo pochybením, že znalecký posudek nebyl vypracován, avšak tato skutečnost nebyla žalobci ani vytýkána. Žalobce se pokouší relativizovat zjištěné zásadní informace související s provázaností jednotlivých subdodavatelů a členů výběrové komise, jak bylo specifikováno v odstavcích výše, navýšení ceny dodávky aktivních prvků o 22 000 000 Kč oproti pořizovací ceně poskytnuté společností Actinet jakožto distributora a rovněž skutečnost, že k poptání dodávky aktivních prvků shodných parametrů jako bylo stanoveno v zadávací dokumentaci, došlo dříve než k samotnému vyhlášení zadávacího řízení. Argumentace žalobce je zavádějící a přehlíží jednoznačný řetězec událostí, které prokazatelným způsobem zpochybňují transparentnost celého výběrového řízení. Postup žalobce, ač na první pohled formálně správný, ve své podstatě pouze předstíral transparentnost. Krajský soud nesouhlasí s žalobcem, že daňové orgány stavěly své závěry na pouhých nepodložených domněnkách, neboť vzájemná propojenost osob je prokazatelná, výpisy z obchodního rejstříku prokazující toto zapojení v jednotlivých společnostech jsou založeny do daňového spisu.

28. Žalobce v souvislosti s podjatostí členů hodnotící komise uvedl, že i za předpokladu, že by byli 2 členové podjatí, by hodnotící komise byla přesto usnášeníschopná, neboť se rozhoduje prostou většinou a proti zbylým 3 členům nebyla zmíněna žádná výhrada. Krajský soud k tomu uvádí, že nastíněná argumentace o usnášeníschopnosti hodnotící komise i bez členů, o jejichž zapojení na zakázce není pochyb, nebyla shledána důvodnou. Krajský soud má za to, že složení hodnotící komise z členů zapojených do veřejné zakázky, třebaže jejich počet nepřevyšuje prostou většinu, byl bezpochyby narušením transparentnosti výběrového řízení.

29. Krajský soud konstatuje, že žalovaný prokázal rozpor mezi formálním stavem výběrového řízení a stavem faktickým. Ucelený řetězec zjištěných skutečností poskytuje jednoznačný závěr o nezajištění transparentnosti výběrového řízení na dodání aktivních prvků. Krajský soud shledává nadbytečné, aby opakoval veškerá zjištění a vzájemné souvislosti prokazující netransparentnost výběrového řízení a v plném rozsahu odkazuje v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V souvislosti s tím krajský soud cituje z vyjádření žalovaného k žalobě, které shledává přiléhavé. „Žalovaný toliko uvádí demonstrativní příklad, k čemu může vést ta situace, kdy je netransparentně ve výběrovém řízení daná zakázka přidělena subjektu, jehož dodavatel má zadávací dokumentaci předem k dispozici a má nasmlouváno dodání daného plnění pořízeného za zlomek pořizovací ceny přes řetězec subjektů, z nichž je některý personálně a majetkově propojen se zadavatelem zakázky a s členy výběrové komise. Žalovaný tak má za to, že z provedeného dokazování vyplývá porušení podmínek dotace ve věci pořízení Aktivních prvků, za něž byl uložen odpovídající odvod za porušen rozpočtové kázně.“ 30. Žalovaný unesl své důkazní břemeno, které jej tížilo, a prokázal zjevně a jednoznačně netransparentnost a nehospodárnost výběrového řízení, s čímž souviselo zastírané uzavření dohody o cenách. V souvislosti s domnělou představou žalobce, že se již zcela zprostil důkazního břemene, tím že předložil daňovou evidenci, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 Afs 21/2013–66: „Daňové řízení je postaveno na zásadě, že daňový subjekt má jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a jednak povinnost toto své tvrzení prokázat (břemeno důkazní). Daňový subjekt podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Je tedy odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení. […]Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují „vážné a důvodné pochyby“ (srov. cit. rozsudek čj. 2 Afs 24/2007 – 119). Správce daně je proto povinen označit konkrétní skutečnosti, na jejichž základě hodnotí předložené evidence jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. Jen tak může unést své zákonné důkazní břemeno (rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2008, čj. 9 Afs 30/2008 – 86). Pokud správce daně shora uvedené skutečnosti prokáže, důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který je povinen doložit pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví ve vztahu k danému obchodnímu případu, popř. svá tvrzení korigovat. Tyto skutečnosti bude daňový subjekt prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím (srov. cit. rozsudky NSS čj. 1 Afs 39/2010 – 124, či čj. 2 Afs 24/2007 – 119).“ 31. Dalším žalobním bodem bylo namítáno, že nedošlo k žalovaným tvrzenému nadhodnocení ceny aktivních prvků. Pro úplnost krajský soud předestře transakce předmětné dodávky aktivních prvků, které předcházely jejich dodání žalobci. Na počátku společnost iZEN pořídila aktivní prvky od společnosti Actinet za cenu 19 327 590 Kč a zboží přeprodala společnosti CONTEG za cenu 39 495 094 Kč, která aktivní prvky ve stejném rozsahu, v jakém byly původně pořízeny od společnosti Actinet, nakonec prodala žalobci za cenu 41 348 594 Kč. Navýšení původní ceny o více jak dvojnásobek je zjevné a neopomenutelnou roli hraje rovněž vzájemné propojení osob mezi subjekty zajišťujícími postupný přeprodej dodávky aktivních prvků.

32. Ve vztahu k výhradám žalobce ohledně stanovení obvyklé ceny krajský soud podotýká, že stanovení obvyklé ceny pro účely posouzení porušení rozpočtové kázně není vyloučeno. Žalovaný se tak podle krajského soudu nedopustil porušení právních předpisů, neboť žádné ustanovení toto nevylučuje. Krajský soud odkazuje kupř. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 7 Afs 71/2009–149, v němž bylo rovněž využito institutu obvyklé ceny pro posouzení, zda došlo k porušení rozpočtové kázně. „Při určení hodnoty know–how jako investice v režimu investičních pobídek pořizovací cena může, avšak nemusí být indikátorem obvyklé ceny. Liší–li se pořizovací a obvyklá cena, je na příjemci dotace, který obdržel investiční pobídku, aby v pochybnostech osvětlil, z jakých důvodů takový rozdíl vznikl. Neobvyklosti ve způsobu pořízení know–how a případně i uhrazení kupní ceny za ně (zde započtením) mohou být za určitých okolností indikátorem předstíraných či umělých obchodních vztahů vytvořených za účelem krácení daně či vytvoření daňové výhody. Indikátor však není důkazem, pouze signálem k tomu, aby věci byla z důkazního hlediska věnována zvýšená pozornost. Pokud se tedy takové indikátory objeví, je na příjemci dotace, aby prokázal (§ 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jaký byl důvod těchto neobvyklostí a že byl jiný než snaha vytvořit umělé podmínky pro získání daňové výhody.“ 33. Krajský soud shodně s žalovaným dospěl k závěru, že z prohlášení pana C. plyne, že opakovaně skloňovaná sleva, kterou poskytla společnost Actinet společnosti iZEN (dříve NEOTECH spol. s r. o.), by bývala byla nabídnuta komukoli, kdo by poptával tak velký projekt, neboť tím výrobce – společnost Juniper Networks – jako „nováček“ mohl získat zkušenosti a reference. Z uvedeného důvodu bylo žalovaným při výpočtu obvyklé ceny kalkulováno s poskytnutou slevou, neboť taková by podle učiněných závěrů byla poskytnuta i jiným společnostem, které by zamýšlely pořídit si dodávku aktivních prvků od výrobce společnosti Juniper Network prostřednictvím distributora společností Actinet. Ostatně nelze vyloučit ani možnost, že by sleva byla poskytnuta, i kdyby se o „nováčka“ nejednalo a společnost by usilovala pouze o získání zakázky. Právě se slevou, která byla poskytnuta a mohla by být podle všeho poskytnuta i jiným společnostem, než jen společnosti iZEN, usilujícím o dodávku aktivních prvků, nebylo znalcem počítáno ve zpracovaném posudku č. 2395/2013 stanovujícím obvyklou cenu, na nějž žalobce poukazoval. Krajský soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že žalovaný dezinterpretoval důkazy, resp. prohlášení pana C., a skutečnost, že společnost iZEN vyjednala slevu přímo s výrobcem aktivních prvků společností Juniper Networks. Žalovaný vysvětlil, proč vycházel z toho, že poskytnutá sleva mohla být poskytnuta i v jiných případech, s čímž nebylo v znaleckém posudku počítáno. Rovněž z ničeho neplyne, že by poskytnutá sleva byla zvlášť jedinečná a výjimečná, že by se vázala pouze ke společnosti iZEN.

34. K namítanému neprovedení opětovného výslechu pana C. krajský soud uvádí, že se žalovaný s takovým závěrem dostatečně vypořádal. Krajský soud považuje odůvodnění žalovaného za přesvědčivé a důvodné. Opětovné provedení výslechu pana C. se nejeví jako účelné, zejména s ohledem na to, že byl pan C. vyslýchán již dvakrát.

35. Žalobce brojil také proti způsobu vypořádání žalovaného s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2018, č. j. 30 Af 15/2016–118. Krajský soud poukazuje na to, že v rozsudku Krajského soudu v Brně byla řešena odlišná situace od nyní posuzované, neboť v projednávané věci byla dodávka aktivních prvků poskytnutá přímo od výrobce na počátku všech transakcí v téže rozsahu, v jakém byla nakonec dodána přímo žalobci. V odkazovaném rozsudku došlo k prostému zjištění ceny na počátku celého řetězce a ceny na úplném konci bez bližšího zkoumání a posuzování, čili jednalo se skutečně o velmi zjednodušené zjištění obvyklé ceny, které bylo nepřijatelné. Krajský soud je však přesvědčen, že žalovaný v projednávané věci dostatečně zdůvodnil závěry, které jej vedly k určení obvyklé ceny. V obdobných intencích se vyjádřil také žalovaný k žalobcově odkazu na předmětný rozsudek Krajského soudu v Brně, a proto zdejší soud shledává též tuto žalobní námitku nedůvodnou.

36. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením žalovaného a jeho odkazem na znalecký posudek č. 028–06–2017 ze dne 29. 11. 2017 zpracovaný Ing. D., že dodávka aktivních prvků, kterou společnost iZEN prodala společnosti CONTEG se shodovala s dodávkou poskytnutou společností Actinet společnosti iZEN. Podle znalce zpracovávajícího zmíněný znalecký posudek plnění zaznamenané na daňovém dokladu č. 0112066 ze dne 29. 3. 2012 vystavené společností Actinet společnosti iZEN odpovídá v plném rozsahu tendrové dokumentaci na dodávku aktivních prvků, na níž byla vypsána veřejná zakázka, a dokonce ji ve 3 bodech převyšuje. Krajský soud v souvislosti s tím zopakuje sdělení žalovaného, že: „(...) úkolem dotčeného znaleckého posudku bylo posouzení plnění high–tech technologií výpočetní techniky ve vztahu k tendrové dokumentaci a krycímu listu nabídky uchazeče CONTEG a dále porovnat tato jednotlivá plnění v rámci dodavatelsko–odběratelského řetězce mezi sebou navzájem a případně definovat jednotlivé rozdíly.“ Odlišnosti, na které se žalobce upínal a čím chtěl prokázat rozdílnost dodávky, spočívaly v neprovedení fyzické instalace, konfigurace dle specifikované síťové topologie, zaškolení obsluhy a 3letá podpora celého řešení. K tomu krajský soud dodává, že namísto 3leté podpory byla součástí plnění 5letá podpora řešení, v tom však nelze shledat rozdílnost v rozsahu požadavků na tendrovou dokumentaci a v zakázce poskytnuté společností Actinet, jednalo se o převýšení zadaných požadavků, nikoli ale o rozdílnost. Nelze vyhovět ani dalším námitkám žalobce souvisejícím s tvrzenou rozdílností dodávek, krajský soud vychází z odborného zpracování znaleckého posudku, v němž byly posuzovány jednotlivé sporné dodávky, byly porovnávány jednotlivé daňové doklady a vyhodnocován jejich obsah, bylo posuzováno splnění požadavků stanovených v tendrové dokumentaci, apod. Byl porovnáván daňový doklad č. 0112394 vystavený společností Actinet dne 31. 12. 2012 společnosti iZEN, jenž zahrnoval mj. též přípravu zařízení, instalaci a implementaci, s daňovým dokladem č. FV–382/2013 vystaveným společností iZEN společnosti Technologické centrum Písek rovněž mj. zahrnující přípravu zařízení, instalaci a implementaci, přičemž byla znalcem konstatována jejich naprostá shoda v plnění. S ohledem na zmíněné vysoce odborné posouzení rozsahu sporných dodávek ve znaleckém posudku, o jehož správnosti nemá krajský soud pochybnosti, nepřisvědčil soud těmto námitkám žalobce. Krajský soud má s ohledem na podklady založené do daňového spisu za prokázané, že dodávka společnosti Actinet pro společnost iZEN odpovídala svým rozsahem a funkcionalitou nabídce společnosti CONTEG jako uchazeče.

37. Na námitku narušení legitimního očekávání tím, že je nyní zpochybňován postup žalobce v rámci zadávání i průběhu veřejné zakázky, krajský soud reaguje odkazem na judikaturu, jíž si je ostatně vědom i sám žalobce. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 Afs 59/2012– 34 bylo vysloveno: „Zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další (spojené věci C–383/06 až C–385/06, Sb. rozh. s. I–01561); bod 56]. Soudní dvůr proto neshledal, že by došlo k zásahu do zásady legitimního očekávání ani v případě, v němž příslušný vnitrostátní orgán nemohl v okamžiku, kdy rozhodl o poskytnutí pomoci, nevědět, že příjemce nedodržel pravidla pro zadávání veřejných zakázek, neboť vybral poskytovatele pověřeného uskutečněním operace financované z této pomoci ještě před tím, než mu byla pomoc poskytnuta [rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, Chambre de commerce et d'industrie de l'Indre (C–465/10, dosud nezveřejněný ve Sb. rozhodnutí)]. Samotná skutečnost, že v nynějším případě byli poskytovatelé dotací v době, kdy o jejich poskytnutí stěžovateli rozhodovali, obeznámeni s tím, jakým způsobem zadal zakázku na realizaci Projektu VD Čelákovice, tedy neznamená, že by se stěžovatel mohl v řízení o porušení rozpočtové kázně úspěšně dovolávat zásady legitimního očekávání. Stěžovateli se nedostalo žádných konkrétních ujištění ze strany poskytovatelů dotací ohledně souladu jeho postupu při zadávání předmětné veřejné zakázky se zákonem. Stěžovatel se svým postupem navíc dopustil zjevného porušení zákona o veřejných zakázkách.“ Shodně konstatoval Nejvyšší správní soud též v rozsudku ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4 Afs 336/2020– 48: „Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že bylo porušeno jeho oprávněné legitimní očekávání, pokud druhá veřejnosprávní kontrola dospěla ke zcela odlišným závěrům, co se týče přiměřenosti kvalifikačních požadavků. Již v rozsudku ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 54/2013 – 36, totiž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „byť v průběhu veřejnosprávní (finanční) kontroly a daňové kontroly mohou být prověřovány totožné skutečnosti, jejich cíl se liší. Zatímco veřejnosprávní kontrola směřuje k uložení nápravných opatření (jde tedy o odstranění zjištěných nedostatků), daňová kontrola může vyústit v uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně (tedy k vrácení finančních prostředků použitých v rozporu s pravidly dotace).“ Jak již současně Nejvyšší správní soud uvedl výše, výsledky jednotlivých veřejnoprávních kontrol jsou na sobě zcela nezávislé a mohou se taktéž zcela lišit.“ S ohledem na citované závěry Nejvyššího správního soudu lze konstatovat, že námitka porušení legitimního očekávání byla nedůvodná, neboť navzdory v minulosti provedeným kontrolám, nelze vyloučit, že posléze bude v rámci daňové kontroly shledáno porušení rozpočtových pravidel a uložení odvodu. Žalobce nepoukázal na takové skutečnosti, které by zavdaly důvod odchýlit se od ustálené judikatury.

38. Vhodné je rovněž poukázat na další rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012 – 46, z něhož ostatně citoval již žalovaný ve vyjádření k žalobě a který je v souvislosti s námitkou legitimního očekávání žalobce přiléhavý. „Z judikatury Soudního dvora k uvedeným předpisům plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy [rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata (C–414/08, Sb. rozh. s. I–02559); viz zejména body 102 a 107 rozsudku]. Zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy [rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další (spojené věci C–383/06 až C–385/06, Sb. rozh. s. I–01561); bod 56].“ Taková situace však v nyní projednávané věci nenastala.

39. Dalším žalobním bodem žalobce namítal, že daňové orgány dospěly k nesprávnému závěru o užití dotace na pořízení aktivních prvků, neboť podle zjištění daňových orgánů nebyla žalobci dodána část aktivních prvků. Žalovaný podrobně popisoval kontrolní zjištění č. 2 již v napadeném rozhodnutí, krajský soud proto nepovažuje za nezbytné opětovně jej popisovat a omezí se pouze na reakci na žalobní argumentaci. Vzhledem k existenci Dohody o ukončení smlouvy o dílo č. 81120011 uzavřené dne 23. 7. 2013 mezi společností Actinet a iZEN došlo ke změně v předmětu díla a také ke změně kupní ceny, neboť uvedené znamenalo částečný zánik závazku. V reakci na to byly vydány také opravné daňové doklady jednak ze strany společnosti Actinet vůči společnosti iZEN, tak ze strany společnosti iZEN vůči společnosti CONTEG, těžko se tak lze spokojit s tvrzením, že v případě zmíněných opravných daňových dokladů se jednalo o pouhé administrativní pochybení. Navzdory faktickému nedodání části předmětu plnění (aktivních prvků), tak došlo k úhradě za nedodané zboží z prostředků získaných z dotace.

40. Žalobce se pokoušel prokázat prostřednictvím výpovědí svědků pana V. a pana P., že nedošlo ke změně rozsahu plnění dodávky aktivních prvků, kteří se dle jejich tvrzení měli osobně účastnit předávání dodávky aktivních prvků a náhodně překontrolovávat obsah dodávky aktivních prvků. Podle krajského soudu ve shodě s žalovaným mají větší vypovídající hodnotu dokumenty založené do daňového spisu, které po zvážení všech okolností odrážejí věrohodně skutkový stav. Krajský soud nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů vyslovených daňovými orgány, že žalobci bylo fakturováno plnění bez zohlednění uskutečněných oprav (opravné daňové doklady) mezi společnostmi Actinet a iZEN a následně mezi iZEN a CONTEG. Žalobci byla fakturována částka odpovídající dodávce aktivních prvků v plném rozsahu, která však nebyla zcela realizována.

41. Žalobce poukazoval na domnělý rozpor v důkazech, který nebyl ze strany daňových orgánů odstraněn. Krajský soud je přesvědčen, že postoj svědků bude i nadále setrvávat na tvrzení, že byly dodávky realizovány zcela, nic nenasvědčuje obratu v obsahu sdělených informací ze strany navrhovaných svědků. Také dokumenty založené do daňového spisu poskytují nadále jednoznačný pohled na projednávanou věc svědčící neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný dospěl k jednoznačnému závěru, pro nějž měl oporu v podkladech založených do daňového spisu, které znamenaly přesvědčivý, ucelený řetězec skutečností naskýtajících závěr, o němž není důvod pochybovat. Daňové orgány vyhodnotily skutkový stav na základě všech podkladů, které měly k dispozici, přičemž jejich závěry poskytují jednoznačný pohled, který je v souladu s podklady v daňovém spise. Naproti tomu žalobce se pokouší narušit ucelený řetězec důkazů výslechy svědků, kteří však pro svá tvrzení nemají žádnou oporu v důkazních prostředcích a jeví se tak značně nevěrohodné.

42. V souvislosti se zásadou volného hodnocení důkazů odkazuje krajský soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2008, č. j. 5 Afs 5/2008–75: „ Zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze vykládat tak, že by závěry správce daně o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Takové závěry musí naopak vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré tyto důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Tato úvaha musí být v konečném rozhodnutí v daňovém řízení přezkoumatelným způsobem vyjádřena a plně podléhá kognici správních soudů. Ani poslední věta § 31 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle níž provedené důkazní řízení osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem, neposkytuje správci daně oprávnění k tomu, aby některé předložené důkazy svévolně ze své úvahy vyloučil a přihlížel pouze k některým, které si sám zvolí.“ Krajský soud je přesvědčen o aplikovatelnosti tohoto rozsudku na nyní projednávanou věc, neboť vyslovené závěry jsou nadále použitelné, třebaže byl citovaný rozsudek vydán za účinnosti zákona o správě daní. Krajský soud kvituje odkaz žalovaného v napadeném rozhodnutí na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou shledává na projednávanou věc za přiléhavou. (rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2010, č. j. 5 Afs 15/2010–71 a rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2020, č. j. 1 Afs 438/2017–52)

43. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k požadavku žalobce na provedení výslechu navržených svědků poukazoval na „§ 93 odst. 1 téhož zákona [daňového řádu], dle kterého k získání důkazů v rámci daňového řízení je možné užít všech důkazních prostředků, které jsou ve vztahu ke zjištění nebo ověření skutečností rozhodné, přičemž lze užít i takových důkazních prostředků, které byly získány před zahájením daňového řízení. Dle § 93 odst. 2 téhož zákona pak lze jako důkazního prostředku užít i veškeré podklady předané správci daně jinými orgány, jakož i podklady převzaté z jiných daňových řízení. Odvolací orgán k předmětnému podotýká, že správce daně u odvolatele provedl daňovou kontrolu ve věci daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2012. Daňová kontrola ve věci daně z příjmu byla u odvolatele správcem daně vedena od roku 2015 (zahájena protokolem o ústním jednání č. j. 471608/15/2208–60562–307304 ze dne 20.02.2015) do roku 2018 (k podpisu a projednání zprávy o daňové kontrole došlo dne 04.10.2018). V rámci daňové kontroly ve věci daně z příjmu byli správcem daně vyslechnuti příslušní svědci (pan V., pan P., pan Ing. F. a pan S.). S ohledem na to, kdy správce daně již jednou výslech těchto svědků provedl, není povinen na návrh odvolatele tyto svědky vyslechnout znovu. V rámci daňové kontroly ve věci peněžních prostředků poskytnutých na základě Rozhodnutí odvolací orgán tyto výslechy svědků vyhodnotil a následně došel k závěru, že nové (opakované) výslechy by na konstatovaném porušení rozpočtové kázně nemohly již nic změnit. Odvolací orgán doplňuje, že odvolatele s výčtem jednotlivých důvodů, pro které pokládá opětovný výslech navržených svědků za nadbytečný, seznámil již prostřednictvím seznámení č. 1 a následně seznámení č. 2, na které odvolací orgán v tomto směru plně odkazuje.“ 44. Také krajský soud přistoupil k poukazu na komentářovou literatura, shodně učinil žalovaný, a dospěl k závěru, že dle ustanovení § 93 odst. 3 daňového řádu: „Je–li podkladem předaným podle odstavce 2 protokol o svědecké výpovědi, správce daně na návrh daňového subjektu provede svědeckou výpověď v rámci daňového řízení o této daňové povinnosti.“, přičemž v komentáři bylo k § 93 odst. 3 daňového řádu uvedeno, že „Odst. 3 upravuje postup pro využití protokolu o svědecké výpovědi získaného z jiného řízení. Pokud se bude jednat o řízení nedaňové nebo daňové řízení vedené s jiným daňovým subjektem, má daňový subjekt právo navrhnout provedení svědecké výpovědi, přičemž správce daně musí tomuto návrhu vyhovět, pokud je provedení svědecké výpovědi reálně možné (nikoliv tedy při úmrtí svědka či jeho reálné nedosažitelnosti).“ (Daňový řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978–80–7357–564–9.). Po zohlednění citované části úryvku z komentářové literatury dospěl krajský soud k jednoznačnému závěru potvrzujícímu závěry učiněné již žalovaným a správcem daně o neexistenci povinnosti vyslechnout za nastalých okolností příslušné svědky. Svědci byli vyslechnuti shodným správcem daně v případě shodného daňového subjektu (žalobce), a to pokaždé v daňovém řízení. Krajský soud se shoduje se závěrem žalovaného, že nebylo jeho povinností provádět opětovné výslechy navržených svědků, jestliže již byly protokoly z jejich výslechů založeny do daňového spisu a pro jejich opětovné použití byly splněny zákonné podmínky. Žalobce s takovými závěry komentářové literatury nesouhlasil, avšak nepředložil relevantní protiargumentaci, proč by nemohlo být vysloveného odborného názoru užito.

45. Žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 7 Afs 64/2013–22, s vyslovenými závěry se krajský soud shoduje a má za to, že napadené rozhodnutí nebylo s uvedeným rozsudkem v rozporu: „Povinnost správních orgánu dbát o co nejúplnější zjištění skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně, stanovená v ust. § 92 odst. 2 daňového řádu, přikazuje správci daně, aby v rámci zjišťování daňově významných skutečností postupoval co nejdůsledněji. Současně je také v odst. 3 citovaného ustanovení stanovena povinnost daňového subjektu prokazovat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět ve všech svých podáních. Podle důvodové zprávy (sněmovní tisk 685/0, část č. 2/4, vládní návrh zákona daňový řád, dostupný na: http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=52503) „(S)právce daně nemá povinnost zjistit skutečný skutkový stav, ale měl by vyvinout maximální úsilí, aby se tomuto stavu přiblížil. Přitom není vázán dispozicí daňového subjektu a jím činěných návrhů na provedení důkazních prostředků. Pokud však jsou takové návrhy učiněny, musí se jimi zabývat a tyto vyhodnotit.“ Volné hodnocení důkazů ve smyslu ust. § 8 odst. 1 daňového řádu je pak postaveno na vnitřním přesvědčení správce daně, což však v žádném případě neznamená libovůli v jeho postupu, nýbrž přísný logický postup opřený o znalost zákonů a jiných právních předpisů, právní vědomí, o všestranné, hluboké a logické zhodnocení jednotlivých důkazů v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Závěry správních orgánů musí být konzistentní, bezrozporné vylučující jiný skutkový stav. Neumožňují–li provedené důkazy takový závěr učinit, může to být zvláště proto, že dokazování zůstalo neúplné, a je v něm třeba pokračovat.“ Krajský soud je přesvědčen, že daňové orgány vynaložily maximální úsilí, aby zjistily v co možná nejširší míře skutkový stav, který je založen na ucelených skutečnostech tvořících konzistentní a přesvědčivý pohled na skutkový stav, o němž nevyvstávají důvodné pochybnosti.

46. Žalobce dále poukazoval na skutečnost, že v rámci projektu proběhlo výběrové řízení na stavební práce, přičemž vítěznou nabídku učinila společnost PRIMA. Součástí dodávky bylo dle smlouvy o dílo na stavební práce také dodání interiérového nábytku (dále též „interiérového vybavení“). Nutno podotknout, že společnost PRIMA uzavřela rovněž smlouvu o dílo se společností INTREO na provedení interiérového řešení na projekt Technologické centrum Písek. Obsah obou smluv o dílo byl totožný, a tak faktickým výrobcem interiérového vybavení byla společnost INTREO a společnost PRIMA interiérové vybavení poté pouze přeprodala žalobci. Ke smlouvě o dílo uzavřené mezi společnostmi INTREO a PRIMA bylo postupně uzavřeno několik dodatků, neboť se měnila cena díla, rozsah plnění díla a termín plnění. V souvislosti se změnou termínu plnění krajský soud poukazuje na její posun, nejprve mělo dojít k plnění v lednu 2013, následně 30. 5. 2013, poté dne 3. 10. 2013 a poslední prodloužení termínu plnění bylo stanoveno na den 6. 12. 2013. Navzdory zmíněnému posunutí termínu dodání plnění na den 6. 12. 2013 podle tvrzení žalobce došlo k předání interiérového vybavení již dne 25. 9. 2012, což se pokouší prokázat předávacím protokolem k daňovému dokladu č. 220105. Krajský soud dále zdůrazňuje, že v noci ze dne 28. 9. 2012 na 29. 9. 2012 došlo v areálu bývalých vojenských kasáren k požáru budovy, jenž postihl také dva sklady žalobce, v nichž byla umístěna podstatná část interiérového vybavení dodaného dne 25. 9. 2012.

47. Podle žalobce neexistoval důvod zpochybňovat tvrzení, že mu bylo dne 25. 9. 2012 dodáno veškeré interiérové vybavení, ačkoliv v demontovaném stavu. Tato tvrzení podporovaly svědecké výpovědi a čestná prohlášení zúčastněných osob, konkrétně pana S., F. a B., kteří měli shodně potvrdit dodání veškerých nábytkových dílců pro sestavení interiérového vybavení. Krajský soud k tomu uvádí, že navzdory tvrzením žalobce, která se pokoušel podpořit svědeckými výpověďmi, podle znaleckého posudku č. 46/2012 zpracovaného Ing. K. N. nebyla dodávka interiérového vybavení kompletní, neboť chyběla podstatná část pro zkompletování nábytku. Znalec postrádal např. kování, nohy stolů, zadní čela skříní, zásuvky a další komponenty. Krajský soud přikládá znaleckému posudku v rámci posuzování předložených podkladů vysokou míru relevance vzhledem k odbornosti zpracovatele znaleckého posudku. Svědecké výpovědi naproti tomu nejsou zcela jednotné, a proto na základě jejich hodnocení nelze přisvědčit námitce žalobce.

48. Žalovaný se zjištěnými rozpory zabýval již v napadeném rozhodnutí. Svědek F. vypověděl, že se neúčastnil předání interiérového vybavení, avšak na protokolu o předání tohoto vybavení byl podepsán. Rozpory jsou také ohledně osob, které se účastnily předání interiérového vybavení, či ve výpovědi svědka S. Shoda nepanuje ani ve zdůvodnění toho, proč došlo k dřívějšímu dodání interiérového vybavení nebo zda byla dodávka interiérového zboží kompletní či nikoli.

49. Žalobce se pokoušel zpochybnit závěry znalce, které vyslovil v souvislosti s chybějícím materiálem, aby z něj mohlo být zkompletováno interiérové vybavení o rozsahu vymezeném v předávacím protokole. Podle soudu se žalobce se pokouší relativizovat zjištění učiněná znalcem na místě požáru. Ve vztahu k dohledanému množství laminových desek a lišt krajský soud konstatuje, že to nelze zaměňovat s množstvím nalezených korpusů skříní, kterých bylo zjištěno 31. Korpusy jsou již pokročilejší fáze tvorby skříní, zatímco pouhé laminové desky nemusely sloužit ani k výrobě skříní, nadto se jeví jako překvapivé, aby byly dodány žalobci pouze laminové desky, jestliže z nich má být teprve vytvořen korpus a teprve následně skříň. Podle krajského soudu nedošlo k rozporu mezi zjištěními znalce a zápisem z ohledání místa požáru učiněného likvidátorem pojistné události, neboť shoda panuje o tom, že na místě byly nalezeny tisíce kusů demontovaného nábytku. Nebyly však dohledány takové kusy, které jsou nezbytné, aby mohlo dojít ke smontování nábytku, čili nelze než se ztotožnit se závěrem znalce, že nebyly dodány veškeré části nábytku.

50. Podle krajského soudu se argumentace žalovaného založená na znaleckém posudku nejeví jako nelogická či vnitřně rozporná, neboť má pro všechny vyslovené závěry oporu v důkazech založených do daňového spisu. Jestliže chybějící materiál bránil sestavení nábytku, nejednalo se o pouhé marginálie, jak uváděl žalobce. Také krajský soud podotýká, že nakonec žalobce pořídil vše, co pořídit měl, čili bylo dodáno veškeré interiérové vybavení, nicméně to nijak nevylučuje skutečnost, že v místě požáru nebyl uskladněn všechen materiál sloužící k interiérovému vybavení, jak žalobce uváděl.

51. V souvislosti se zmínkou žalobce, že po dokončení projektu proběhly kontroly, přičemž z protokolu ze dne 31. 8. 2018 plyne, že byl pořízen majetek, na nějž byly poskytnuty prostředky z dotace, a tento majetek slouží svému účelu, soud poukazuje jednak na odstavec 38 a násl. tohoto rozsudku, v němž již bylo vysvětleno, že závěry z kontroly provedené MPO automaticky neznamenají, že nemůže být při následné daňové kontrole správce daně shledáno pochybení. Dále je zapotřebí zdůraznit, že podle zjištěných informací z daňového spisu byla kontrola prováděna pouze na základě vzorku pořízeného majetku a z ničeho nevyplývá, zda byl předložen také pořizovací doklad k majetku, nelze tudíž uvedenou kontrolu považovat za způsobilý důkaz prokazující dodání interiérového vybavení podle dokladu č. 220105. Uvedené plyne i ze zprávy o daňové kontrole.

52. Nelze přisvědčit ani námitce, že prokazatelně docházelo k přečinům poškození cizí věci a ke krádežím, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní řízení a věc byla vždy odložena. Usnesení o odložení jsou založena v daňovém spise. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal také na další nesrovnalosti, které naznal ve vztahu k tvrzeným přečinům. Veškeré zjištěné skutečnosti neosvědčují důvěryhodnost tvrzení žalobce, která nejsou konzistentní a nemají oporu v podkladech, jež jsou součástí daňového spisu.

53. Žalobce se pokoušel soud přesvědčit, že mu bylo dodáno veškeré interiérové vybavení, včetně kování, což mělo potvrdit čestné prohlášení svědka S. Žalobce namítal, že kování se v místě pojistné události v den požáru nacházelo, avšak již se na místě nenacházelo v době provádění úkonů v souvislosti s likvidací pojistné události, to však neprokazuje, že by kování nebylo vůbec dodáno. K tomu krajský soud uvádí, že se žalobci nepodařilo nijak prokázat existenci kování, resp. jeho dodání. Žalobce odkazuje na čestné prohlášení pana S., nicméně pouhé jeho tvrzení nepostačuje k prokázání dodání kování. Žalobce nepředložil žádné fotografie, na nichž by bylo možné kování spatřit. Tvrzení, že po požáru došlo k přesunu kování do jiného skladu, sice nic nenasvědčuje, ale i kdyby takový skutkový děj byl vzat v potaz, pak není zřejmé, proč nebylo ohořelé kování zdokumentováno a předloženo znalci k vyčíslení škody. Postup žalobce ohledně přenesení ohořelého kování do jiného skladu a neprokázání jeho existence v době, kdy o tom byly vedeny polemiky, se jeví jako krajně nevěrohodné. Krajský soud uzavírá, že žalobce v tomto směru neunesl své břemeno důkazní, neboť se mu nepodařilo prokázat dodání kování ještě před požárem.

54. Závěrem krajský soud vypořádává ještě námitku žalobce brojící proti stanovené hodnotě způsobilých výdajů. Krajský soud se ztotožňuje s vysvětlením žalovaného, jak proběhla tvorba způsobilých výdajů. Mezi oprávněně využité prostředky dotace nemůže být zahrnuta částka, která by bývala byla vynaložena na zkompletování nábytku, neboť k tomu nedošlo a ani nemohlo dojít, protože veškerý potřebný materiál podle všeho nebyl dodán. Krajský soud pro úplnost odkazuje na odůvodnění žalovaného v napadeném rozhodnutí. „Odvolací orgán je názoru, že správce daně při stanovení výše způsobilých výdajů u veřejné zakázky na dodávku interiérového vybavení postupoval správně, když tuto stanovil na základě znaleckého posudku č. 46/2012, neboť znalec při stanovení cen poškozených/zničených výrobků postupoval dle skutečně zjištěného stavu věci, přičemž přihlédl k soupisu výrobků, k cenovým relacím u podobného či stejného nábytku, a ke konzultacím s truhláři, i k míře jeho rozpracovanosti.“ 55. Žalobce neunesl důkazní břemeno, nepodařilo se mu vyvrátit konzistentní závěry daňových orgánů, které byly v souladu s právními předpisy, judikaturou a korespondovaly s podklady založenými do daňového spisu. V tomto směru lze odkázat na právní větu Nejvyššího správního soudu k rozsudku ze dne 16. 1. 2020, č. j. 8 Afs 23/2018–37, která je aplikovatelná též v projednávané věci. „Důkazní povinnost, kterou podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nese daňový subjekt, nedosahuje povinnosti prokázání tvrzených skutečností s absolutní jistotou, ale postačí prokázat dostatečnou míru pravděpodobnosti. Ta bude zpravidla naplněna, pokud bude možné z provedených důkazů učinit daný závěr bez vážných pochybností, přičemž je třeba zohlednit i čas uplynulý od doby, kdy prokazované skutečnosti nastaly.“ V souvislosti s projednávanou věcí krajský soud sděluje, že žalobci se ve smyslu shora citované judikatury nepodařilo prokázat svá tvrzení, na rozdíl od žalovaného, který byl úspěšný.

56. Krajský soud závěrem podotýká, že napadené rozhodnutí obsahovalo velice podrobné a výstižné odůvodnění, s nímž se krajský soud plně ztotožňuje, a proto na něj opakovaně odkazoval. Rovněž soud neshledává za účelné opakování téhož, a tak lze v podrobnostech odkázat na napadené rozhodnutí, a to i proto, že žalobní námitky korespondují s námitkami odvolacími. Krajský soud v souvislosti s četnými odkazy na právní názory žalovaného odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47: „Pokud jde o tvrzení, že městský soud pouze převzal závěry žalovaného správního orgánu, aniž se náležitě vypořádal s žalobními výhradami, k této otázce bylo již v minulosti Nejvyšším správním soudem opakovaně judikováno, že „[j]e–li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují–li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází–li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil“. (rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS). V souladu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, ale přezkoumat dříve učiněné závěry správních orgánů; panuje–li mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí shoda, není důvodu, proč by na něj nemohlo být v rozsudku v podrobnostech odkázáno. Z pohledu standardu soudního přezkumu je v nyní posuzované věci podstatné, že se městský soud zabýval všemi stěžovatelem uplatněnými žalobními body a vypořádal se se všemi jeho argumentačními pozicemi. Jeho závěry jsou přitom logické a přezkoumatelné, na čemž nic nemění ani fakt, že v převážné části jen aproboval právní názor vyslovený již daňovými orgány.“ (pozn. důraz doplněn soudem) VI. Závěr, náklady řízení 57. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.