51 Af 6/2017 - 183

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: TanQuid Polska, Sp. z o. o., se sídlem Zofii Nałkowskiej 51, 41-922 Radzionków, Polská republika, zastoupená JUDr. Ing. Radkem Halíčkem, advokátem se sídlem Pobřežní 648/1a, Praha 8, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2017, č.j. 6104/2017-900000-304.5, č.j. 6104-2/2017-900000-304.5, č.j. 6104-3/2017-900000-304.5, č.j. 6104-4/2017-900000-304.5, č.j. 6104-5/2017-900000-304.5, č.j. 6104-6/2017-900000-304.5, č.j. 6104-7/2017-900000-304.5, č.j. 6104-8/2017-900000-304.5, č.j. 6104-9/2017-900000-304.5, č.j. 6104-10/2017-900000-304.5, č.j. 6104-11/2017-900000-304.5, č.j. 6104-12/2017-900000-304.5, č.j. 6104-13/2017-900000- 304.5, č.j. 6104-14/2017-900000-304.5, č.j. 6104-15/2017-900000-304.5, č.j. 6104-16/2017- 900000-304.5 a č.j. 6104-17/2017-900000-304.5, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2017, č.j. 6104/2017-900000-304.5, č.j. 6104-2/2017-900000-304.5, č.j. 6104-3/2017-900000-304.5, č.j. 6104-4/2017- 900000-304.5, č.j. 6104-5/2017-900000-304.5, č.j. 6104-6/2017-900000-304.5, č.j. 6104-7/2017-900000-304.5, č.j. 6104-8/2017-900000-304.5, č.j. 6104-9/2017- 900000-304.5, č.j. 6104-10/2017-900000-304.5, č.j. 6104-11/2017-900000-304.5, č.j. 6104-12/2017-900000-304.5, č.j. 6104-13/2017-900000-304.5, č.j. 6104- 14/2017-900000-304.5, č.j. 6104-15/2017-900000-304.5, č.j. 6104-16/2017- 900000-304.5 a č.j. 6104-17/2017-900000-304.5, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 63 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění

1. Pracovníci Celního úřadu Náchod dne 5. 1. 2010 zkontrolovali 3 autocisterny, které dle průvodních dokladů dopravovaly minerální oleje z daňového skladu žalobkyně v Polsku pro oprávněného příjemce EKOL GAS PB, s. r. o. (dále jen „EKOL GAS“)V průběhu kontroly pracovníci celního úřadu zjistili, že údaje v průvodních dokladech ze dne 5. 1. 2010, č. 000021, č. 000022 a č. 000023, jsou nepravdivé, protože v kolonce č. 7 byla chybně uvedena adresa příjemce a dále bylo v kolonce č. 16 uvedeno nesprávné datum odeslání minerálních olejů. Vzhledem k tomu, že společnost EKOL GAS jakýkoliv obchodní kontakt s žalobkyní popřela, Celní úřad Náchod minerální oleje zajistil.

2. Na základě zjištěných skutečností požádal celní úřad Celní správu Polské republiky o poskytnutí informací týkajících se přeprav minerálních olejů mezi žalobkyní a společností EKOL GAS. K odpovědi polských celních orgánů byly přiloženy ověřené kopie 38 průvodních dokladů s přílohami, na jejichž základě byly z daňového skladu žalobkyně odeslány minerální oleje pro společnost EKOL GAS. Celní ředitelství České Budějovice dále zjistilo, že tyto průvodní doklady nebyly v souladu s § 26 odst. 8 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění do 31. 3. 2010 (dále jen „zákon o spotřebních daních“), předloženy celnímu úřadu k ověření správnosti a platnosti údajů uvedených na vyhotovení č. 3 průvodního dokladu. Z expertízy Celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel České republiky nadto vyplynulo, že otisky razítek celního úřadu, kterými bylo potvrzeno 35 průvodních dokladů, byly padělány; otisky razítek společnosti EKOL GAS pak nesouhlasily s otisky razítek, které uvedená společnost v době uskutečnění doprav vybraných výrobků používala.

3. Dalším šetřením celní orgány zjistily, že minerální oleje KN 27101941 – odeslané z daňového skladu žalobkyně dne 2. 12. 2009 a dopravované s průvodním dokladem č. 002145 – nebyly ve stanovené lhůtě a na určeném místě společností EKOL GAS coby oprávněným příjemcem přijaty; dne 5. 12. 2009 tudíž došlo k porušení režimu podmíněného osvobození od daně dle § 28 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Z výpovědí jednatele a bývalého jednatele společnosti EKOL GAS pak vyplynulo, že tato společnost s žalobkyní nikdy neobchodovala.

4. Dle výpisu transakcí mýtných bran žalobkyně minerální oleje dopravila ze svého daňového skladu neznámé osobě na území České republiky (dle výpovědí řidičů zachycených v protokolech ze dne 5. 5. 2011, 23. 5. 2011 a 10. 6. 2011 byly minerální oleje stočeny ve Žďáru nad Sázavou). Na daňové území České republiky byly v režimu podmíněného osvobození od daně dopraveny vybrané výrobky, aniž by byly řádně přijaty oprávněným příjemcem, který by poté z těchto vybraných výrobků přiznal a zaplatil spotřební daň; žalobkyně tak dle názoru celních orgánů porušila režim podmíněného osvobození od daně dle § 28 odst. 9 zákona o spotřebních daních.

5. Na základě těchto skutečností celní úřad vyzval žalobkyni k podání řádného daňového přiznání ke spotřební dani z minerálních olejů – motorové nafty (KN 27101941) z titulu provozovatelky odesílajícího daňového skladu. Celní úřad zároveň žalobkyni oznámil zahájení řízení o vyměření spotřební daně, a to v souvislosti s porušením režimu podmíněného osvobození od daně při dopravě předmětných minerálních olejů.

6. Vzhledem k vzniklým pochybnostem o správnosti údajů uvedených v přiznáních žalobkyně ke spotřební dani z minerálních olejů ze dne 31. 7. 2012, a to zejména v souvislosti s označením vybraných výrobků a výší spotřební daně, které nebyly rozptýleny ani na základě výzev Celního úřadu Tábor k odstranění pochybností ze dne 5. 9. 2012, zahájil Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) protokolem ze dne 4. 6. 2014, č.j. 11452-17/2014-520000-52, u žalobkyně daňovou kontrolu, a to v rozsahu návrhu žalobkyně na další pokračování důkazního řízení ze dne 29. 3. 2013 a ověření správnosti údajů obsažených v daňových přiznáních ze dne 31. 7. 2012.

7. Přípisem ze dne 5. 9. 2014, č.j. 11452-18/2014-520000-52, správce daně žalobkyni oznámil též zahájení doměřovacího řízení u spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období 12/2009 až 1/2010.

8. Průběh a závěry daňové kontroly shrnuje zpráva o daňové kontrole ze dne 11. 1. 2016, č.j. 2556-3/2016-520000-52, na jejímž základě správce daně vydal dne 3. 3. 2016 platební výměry na spotřební daň z minerálních olejů č.j. 17604/2016-520000-32.3, č.j. 17605/2016- 520000-32.3, č.j. 17606/2016-520000-32.3, č.j. 17607/2016-520000-32.3, č.j. 17608/2016- 520000-32.3, č.j. 17609/2016-520000-32.3, č.j. 17610/2016-520000-32.3, č.j. 17611/2016- 520000-32.3, č.j. 17612/2016-520000-32.3, č.j. 17613/2016-520000-32.3, č.j. 17614/2016- 520000-32.3, č.j. 17615/2016-520000-32.3, č.j. 17616/2016-520000-32.3, č.j. 17618/2016- 520000-32.3, č.j. 17619/2016-520000-32.3, č.j. 17620/2016-520000-32.3 a č.j. 17621/2016- 520000-32.3, jimiž správce daně vyměřil žalobkyni daňovou povinnost v celkové výši 10 207 850 Kč, a to ke dni vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Správce daně setrval na svém závěru, dle něhož žalobkyně měla ve vztahu k dopravovaným minerálním olejům daňovou povinnost v důsledku porušení podmínek dopravy v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a to z titulu provozovatelky odesílajícího daňového skladu.

9. Odvolání proti uvedeným platebním výměrům žalovaný napadenými rozhodnutími zamítl a platební výměry potvrdil.

10. Proti rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně dne 23. 3. 2017 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

11. Žalobkyně v úvodu žaloby nejprve shrnula skutkový stav věci. Uvedla, že vlastníkem vybraných výrobků (minerálních olejů) skladovaných v jí provozovaném daňovém skladu byla nejprve společnost J&S ENERGY, S. A., od níž je dle požadavků společnosti EKOL GAS zakoupila společnost BM Reflex, Sp. z o. o., a to na základě smlouvy ze dne 30. 10. 2009. Za spotřební daň, jakož i za celý proces přepravy měla odpovídat společnost EKOL GAS, přičemž místem dodání byl dle uplatněné doložky Incoterms FCA (Free Carrier) daňový sklad žalobkyně (táž doložka byla obsažena i ve smlouvě mezi společnostmi J&S ENERGY a BM Reflex). Přímý obchodní partner žalobkyně tak byla společnost J&S ENERGY, dle jejíchž pokynů vybrané výrobky vyskladňovala a vyplňovala průvodní doklady, které dále předávala dopravcům. Doprava vybraných výrobků byla zahájena v návaznosti na potvrzení Celního úřadu v Rybniku o přijetí příslušné jistoty. Žalobkyni se následně vrátila tři vyhotovení průvodních dokladů s podpisy společnosti EKOL GAS PB a razítky českých celních úřadů.

12. Žalobkyně dále shrnula výše uvedené výsledky kontroly tří autocisteren převážejících minerální oleje dne 5. 1. 2010. Šetřením Policie České republiky shrnutým v usnesení Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality ze dne 30. 11. 2015, čj. OKFK-4239-164/TČ- 2013-252502, bylo zjištěno, že nákup vybraných výrobků a dalších dodávek společnosti EKOL GAS byl proveden za využití falešných dokladů třemi osobami, které se vydávaly za představitele posledně jmenované společnosti. Jakkoli policie uvedenou věc odložila, učinila tak jednak z důvodu úmrtí jednoho z obviněných a jednak proto, že by trestní stíhání vůči zbývajícím obviněným bylo neúčelné; hrozící trest by byl totiž bez významu vedle trestu, který jim byl pro jiný trestný čin již uložen. Jednání podezřelých však policie považovala za jednoznačně prokázané.

13. Následně žalobkyně podrobně popsala dosavadní průběh daňového řízení, přičemž poukázala též na daňové a navazující soudní řízení vedené ve věci její daňové povinnosti v Polsku. Ve skutkově obdobných případech týkajících se jiných dodávek minerálních olejů než v nyní projednávané věci přitom polské orgány uzavřely, že plátcem spotřební daně na území Polska měl být vlastník minerálních olejů, tj. konkrétně společnost BM Reflex.

14. Žalobkyně namítla, že zákon o spotřebních daních ve spojení se směrnicí Rady 92/12/EHS o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební dani (dále jen „směrnice 92/12/EHS“), neposkytují právní základ pro to, aby byla žalobkyni vyměřena spotřební daň. Připomněla přitom základní zásady aplikace unijního práva, tj. jeho nadřazenost právu členských států, princip možného vertikálního přímého účinku směrnic a povinnost tzv. eurokonformního výkladu; bez položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie přitom může vnitrostátní soud samostatně rozhodovat pouze tehdy, pokud o souladu unijního a vnitrostátního práva neexistují pochybnosti (v této souvislosti žalobkyně citovala též relevantní judikaturu Ústavního soudu).

15. Dle názoru žalobkyně nemohlo v daném případě dojít k zahájení dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně, neboť k tomu nebyly splněny podmínky dle zákona o spotřebních daních a směrnice 92/12/EHS. Nemohlo tudíž dojít ani k porušení podmínek tohoto režimu. Pro aktivaci dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně totiž § 25 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních vyžaduje dopravu minerálních olejů mezi přesně definovanými subjekty, a to z daňového skladu jinému daňovému skladu, oprávněnému příjemci nebo daňovému zástupci. Dalšími podmínkami pak jsou připojení formálně i materiálně řádně vyplněných průvodních dokladů a složení jistoty.

16. V posuzované věci byla přeprava minerálních olejů uskutečněna na základě úmyslného podvodného jednání osob, které se vydávaly za představitele společnosti EKOL GAS. Přestože jmenované společnosti svědčilo příslušné oprávnění nakládat s minerálními oleji v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, o uvedeném jednání třetích osob nebyla vyrozuměna, resp. k takovému jednání třetí osoby nezmocnila. Minerální oleje tudíž z materiálního hlediska nebyly určeny společnosti EKOL GAS.

17. Nemůže přitom obstát odůvodnění žalovaného, dle něhož všechny zúčastněné společnosti jednaly tak, aby vybrané výrobky byly dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně. Skutečnost, že žalobkyně je oprávněna k zahájení dopravy v tomto režimu, nevylučuje, aby vyskladněním sledovaných výrobků došlo k jejich uvedení do volného oběhu, k čemuž byly oprávněny i společnosti J&S ENERGY a BM Reflex. S ohledem na skutková zjištění je přitom zjevné, že společnost EKOL GAS se v posuzované věci nijak nezapojovala. Chybný předpoklad společností J&S ENERGY a BM Reflex, dle něhož byly minerální oleje přepravovány v režimu podmíněného osvobození od daně, vyvolaný podvodným jednáním není v této souvislosti relevantní. Z pohledu určení daňového režimu je totiž rozhodný objektivně existující skutkový stav, přestože některé konkrétní okolnosti vyšly najevo až následně.

18. Žalobkyně uvedla, že ve vztahu k předmětným dodávkám minerálních olejů nebyla ve skutečnosti ani složena potřebná záloha. Z příslušných dokladů (jmenovitě potvrzení polských celních orgánů o složení jistiny, záznamu o započtení zajištění spotřební daně atd.) je dle žalobkyně patrno, že jistotu složila společnost J&S ENERGY. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že v průvodních dokladech je coby poskytovatel jistoty uvedena žalobkyně (možnost zajištění ze strany provozovatelky daňového skladu namísto vlastníka vybraných výrobků ostatně stanoví § 25 odst. 2 zákona o spotřebních daních, jakož i čl. 15 odst. 3 směrnice 92/12/EHS). Jistota složená společností J&S ENERGY se přitom vztahovala pouze na dopravu mezi daňovými sklady a nikoli též na dopravu oprávněnému příjemci.

19. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně, došlo vyskladněním z daňového skladu žalobkyně k propuštění minerálních olejů do volného oběhu v Polsku ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 92/12/EHS. Vlastníkem propuštěných minerálních olejů pak vzhledem k uplatnění doložky FCA byla společnost BM Reflex, která měla stejně jako společnost J&S ENERGY k vyskladnění minerálních olejů povolení. Takovéto posouzení aprobovaly též polské celní orgány v jiných případech žalobkyně. Postup českých celních orgánů tak efektivně vede ke dvojímu zdanění týchž vybraných výrobků.

20. V žalobě je dále obsažena rozsáhlá argumentace zdůvodňující, proč by daňová povinnost v posuzovaném případě žalobkyni nemohla být uložena ani tehdy, pokud by minerální oleje skutečně byly dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně. Vzhledem k tomu, že pro posouzení věci krajský soud jako klíčové považuje pouze výše uvedené námitky, jak bude blíže rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, týkající se nesplnění podmínek dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně, není účelné na tomto místě uvedenou argumentaci obsáhle rekapitulovat.

21. Žalobkyně dále namítla také procesní pochybení celních orgánů. Předně v této souvislosti uvedla, že celní orgány nepostupovaly bez zbytečných průtahů, neboť o skutečnosti, že doprava minerálních olejů nebyla řádně ukončena, informovaly žalobkyni až dva a půl roku poté, co se případem začaly zabývat. Ingerenci Celního ředitelství České Budějovice pak žalobkyně označila za porušení zásady dvojinstančnosti, neboť tento správní orgán byl v dané době příslušný k vedení odvolacího řízení. Celní orgány také účelově hodnotily důkazy týkající se rozsahu záruky poskytnuté společností J&S ENERGY, jakož i rozhodnutí polských celních orgánů (resp. soudů) a zjištění Policie České republiky. Pro shora uvedené však krajský soud nepovažuje za účelné ani tyto námitky podrobněji popisovat.

22. Závěrem žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i platební výměry správce daně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

23. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ve vyjádření k žalobě vedle odkazů na příslušné pasáže odůvodnění napadených rozhodnutí uvedl, že v době, kdy byly posuzované dopravy minerálních olejů zahajovány, postupovala žalobkyně v souladu s platnými předpisy při vyskladňování vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně a dopravcům předala i potřebné průvodní doklady, které sama, na základě žádosti obchodního partnera, vystavila. Minerální oleje tak byly odesílány v režimu podmíněného osvobození od daně z daňového území Polska oprávněnému příjemci se sídlem na území České republiky.

24. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s žalobním závěrem, dle něhož v důsledku podvodného jednání k zahájení dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně nedošlo. Žalobkyně měla být již z titulu svého předmětu podnikání precizní a zjišťovat či ověřovat skutečnosti, které jí byly předkládány. Je na žalobkyni zajistit své obchodní vztahy tak, aby zabezpečila dodání vyskladněných minerálních olejů, a to tím spíše, že tyto vybrané výrobky byly dopravovány v režimu podmíněného osvobození od daně; pokud tyto transakce dostatečně neošetří, vystavuje se riziku vzniku povinnosti přiznat a zaplatit daň. Pokud byla žalobkyně svými obchodními partnery uvedena v omyl, pak je na ní, aby využila příslušných institutů civilního, potažmo trestního práva. V otázce složení záruky žalovaný odkázal na odůvodnění svých rozhodnutí.

25. Žalovaný dále konstatoval, že všechny zainteresované subjekty jednaly tak, že minerální oleje měly být propuštěny do režimu podmíněného osvobození od daně. Na této skutečnosti nic nemění následné zjištění policie, dle něhož za společnost EKOL GAS neoprávněně vystupovaly třetí osoby, čímž byl objasněn důvod, pro který posledně jmenovaná společnost nemohla coby oprávněný příjemce minerální oleje přijmout.

26. K namítanému dvojímu zdanění žalovaný poukázal na dikci § 28 zákona o spotřebních daních a čl. 20 odst. 4 směrnice 92/12/EHS umožňující vrácení nesprávně vybrané spotřební daně.

27. Žalovaný v další části vyjádření dále vyložil, proč nepovažuje za důvodné ani zbylé žalobní námitky. Krajský soud v této souvislosti uvádí, že pro nadbytečnost těchto námitek uvedenou argumentaci není nutno blíže rozvádět.

28. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně pouze zopakovala již v žalobě uplatněné námitky, a to především ty, dle kterých minerální oleje byly propuštěny do volného oběhu v Polsku. Dále se opětovně vyjádřila k relevanci své dobré víry v předmětných transakcích a k porušení zásady jednání bez zbytečných průtahů před celními orgány. Setrvala přitom na shora uvedeném žalobním návrhu.

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

30. Žaloba je důvodná.

31. Jak již krajský soud shora předeslal, považuje pro posouzení nyní projednávané věci za rozhodnou především otázku, zda byly naplněny podmínky pro přepravu minerálních olejů v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Žalobním námitkám v tomto směru vzneseným krajský soud přisvědčil.

32. Dle posledně citovaného ustanovení platí, že vybrané výrobky lze v režimu podmíněného osvobození od daně dopravovat mezi členskými státy pouze tehdy, pokud jsou „dopravovány z daňového skladu umístěného v jiném členském státě provozovateli daňového skladu, oprávněnému příjemci nebo daňovému zástupci, jimž bylo vydáno povolení na daňovém území České republiky“ (pozn. soudu: toto ustanovení představuje promítnutí čl. 15 a 16 směrnice 92/12/EHS do českého právního řádu). Jinými slovy lze dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně dle citovaného ustanovení uskutečnit pouze mezi v něm uvedenými subjekty.

33. V této souvislosti lze poukázat na závěr vyjádřený např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, čj. 5 Afs 2/2015-76, v němž tento soud konstatoval, „že dopravovat minerální oleje osvobozené od spotřební daně podle § 49 odst. 10 zákona o spotřebních daních lze pouze na daňovém území České republiky, což odpovídá způsobům předpokládaným § 50 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Do jiného členského státu EU lze dopravu takto osvobozeného minerálního oleje uskutečnit buď v režimu podmíněného osvobození od daně podle § 25 zákona o spotřebních daních, je-li odesílatelem provozovatel daňového skladu a příjemcem daňový sklad nebo oprávněný příjemce; jinak jedině zdaněné ve volném daňovém oběhu, s možností nárokovat vrácení spotřební daně podle § 14 zákona o spotřebních daních“ (pozn. podtrženo soudem). Uvedené možnosti dopravy do jiného členského státu Evropské unie se přitom uplatní stejně na minerální oleje skladované v režimu podmíněného osvobození od daně.

34. Podle průvodních dokladů k jednotlivým dodávkám obsaženým ve správním spisu mělo k dopravě minerálních olejů dojít mezi žalobkyní coby provozovatelkou daňového skladu v Polsku a oprávněným příjemcem společností EKOL GAS se sídlem v České republice. V průběhu řízení před celními orgány však vyšlo najevo, že jménem této společnosti bez jejího vědomí vystupovaly v souvislosti s posuzovanými dodávkami minerálních olejů neoprávněně třetí osoby. Mezi účastníky řízení je nesporné, že společnost EKOL GAS v těchto transakcích fakticky ani právně nijak nefigurovala, neboť její účast třetí osoby pouze fingovaly.

35. Správce daně, jakož i žalovaný však tuto skutečnost nepovažovali za rozhodnou, a to především proto, že dle jejich názoru žalobkyně k jednotlivým dodávkám vystavila formálně správně vyplněné průvodní doklady a složila potřebnou jistotu, přičemž všechny zainteresované subjekty jednaly se záměrem jejich přepravy z Polska do České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně a činily za tímto účelem příslušné formální kroky (srov. strana 10 až 13 Zprávy o daňové kontrole a strana 3 až 7 napadených rozhodnutí žalovaného). S takovýmto posouzením se krajský soud neztotožnil.

36. V prvé řadě nelze přehlédnout, že otisky razítek společnosti EKOL GAS se dle odborného vyjádření Celně technické laboratoře Generálního ředitelství cel České republiky ze dne 13. 5. 2010, č. PH1007/10, obsaženého ve správním spisu, neshodovaly s otisky razítek, která tato společnost v rozhodné době používala. Otisky razítek celního úřadu pak byly dle uvedeného odborného stanoviska padělány. Za této situace není možné považovat uvedené průvodní doklady za bezvadné či správně vyplněné, a to ani z hlediska pouhé formy; zfalšované otisky razítek totiž nemohou ani po formální stránce představovat naplnění požadavků kladených na průvodní doklady, neboť k nim v tomto ohledu nelze vůbec přihlížet.

37. Neobstojí rovněž argumentace celních orgánů, dle níž všechny zainteresované subjekty činily vše pro to, aby minerální oleje byly přepravovány v režimu podmíněného osvobození od daně. Společnost EKOL GAS totiž o posuzovaných dodávkách minerálních olejů dle zjištění celních orgánů vůbec nevěděla, natož aby se v dané souvislosti jakkoli aktivně angažovala. Je tedy evidentní, že od počátku nebyla naplněna základní podmínka dopravy minerálních olejů v režimu podmíněného osvobození od daně, dle níž musí být takováto doprava uskutečněna mezi subjekty uvedenými v § 25 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních [na rozdíl např. od obdobné věci řešené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 3. 6. 2015, čj. 6 Afs 48/2015-45, kde oprávněný příjemce ve věci aktivně vystupoval (pozn soudu: všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz)]. Za tuto společnost totiž, jak bylo shora uvedeno, bez jejího vědomí vystupovaly třetí osoby, které oprávněnými příjemci samy nebyly. Nyní posuzovaný případ je tak fakticky totožný se situací, kdy ani příjemce vybraných výrobků deklarovaný v průvodních dokladech příslušným oprávněním ve smyslu § 3 písm. h) zákona o spotřebních daních nedisponuje.

38. Krajský soud považuje za podstatné rozlišovat situace, kdy dojde k porušení podmínek v průběhu formálně i materiálně správně zahájené dopravy minerálních olejů v režimu podmíněného osvobození od daně ve smyslu § 28 zákona o spotřebních daních (např. v podobě nedodržení stanovené lhůty pro dopravu vybraných výrobků), a situace, kdy je pro nesplnění základních podmínek zahájení takovéto dopravy a priori vyloučeno, jak je tomu právě v nyní projednávané věci. V takovém případě je ovšem nutno považovat samotné vyskladnění minerálních olejů z daňového skladu v Polsku za propuštění do volného oběhu ve smyslu § 3 písm. j) bod. 1. zákona o spotřebních daních, dle něhož se uvedením do volného daňového oběhu rozumí „každé, i protiprávní, vyjmutí vybraných výrobků z režimu podmíněného osvobození od daně“ [srov. obdobně formulovaný čl. 6 odst. 1 písm. a) směrnice 92/12/EHS].

39. Opačný přístup zastávaný celními orgány spočívající v důrazu na formální kroky jednotlivých subjektů učiněné za účelem aktivace dopravy v režimu podmíněného osvobození od daně mezi členskými státy by představoval přepjatý formalismus, který nikterak nezohledňuje následná skutková zjištění objasňující pravou podstatu posuzovaných transakcí. Samotný základ úvah celních orgánů v posuzované věci proto postrádá oporu ve skutkových zjištěních vycházejících ze správního spisu.

40. Podpůrně pak lze v této souvislosti poukázat na skutečnost, že k obdobným závěrům dospěla též polská celní správa, která v rozhodnutí II. Celního úřadu v Lodži ze dne 26. 10. 2015, č. 362000-UAGR.0860.0350.2015.MG, uložila daňovou povinnost ke spotřební dani (mimo jiné) ve vztahu k předmětným dodávkám namísto žalobkyně společnosti BM Reflex coby vlastníku přepravovaných minerálních olejů.

41. S ohledem na uvedený závěr se krajský soud zbylými námitkami pro nadbytečnost již nezabýval.

42. Vzhledem ke konstatované vadě napadených rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. zrušil a věc mu na základě § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

43. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

44. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplacenými soudními poplatky ve výši 17 × 3 000 Kč, celkem tedy 51 000 Kč, a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a repliky k vyjádření žalovaného) celkem v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 30. 6. 2018] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 200 Kč. Jelikož advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přistoupil krajský soud ke zvýšení jeho odměny o tuto daň na částku 12 342. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 63 342 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Poučení