51 Af 6/2023– 103

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: VN PROMET DOO sídlem Korzo 7, 240 00 Subotica, Srbská republika zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, IČO: 71214011, sídlem Budějovická 1378/7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2023, č. j. 6726–7/2023–900000–314, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 26. 5. 2023 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2023, č. j. 6726–7/2023–900000–314 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeny platební výměry Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 29. 6. 2022, č. j. 48129–5/2022–520000 48130–4/2022–520000–11 a platebnímu výměru ze dne 29.06.2022, č. j. 48130–4/2022– 520000–11(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterými bylo žalobkyni v obou jednotlivých případech vyměřeno dovozní clo ve výši 203 599 Kč, spotřební daň z tabáku ve výši 2 616 120 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 650 486 Kč, tj. celkem částka ve výši 3 470 205 Kč, a to v souvislosti se zbožím uniklým celnímu dohledu.

2. Celní dluh dle závěrů daňových orgánů vznikl u zboží „tabák do vodní dýmky“, označeného značkou „AL FAKIER TOBACO“ propuštěného do celního režimu tranzit, a to na základě tranzitních celních prohlášení ze dne 25. 6. 2019, ev. č. T1 MRN 19RS011118CIATOUL9, a ze dne 26. 6. 2019, č. j. T1 MRN 19RS011118CGQ8QE40, u nichž je žalobkyně v pozici hlavního povinného a dlužníka ve smyslu článku 79 odst. 3 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v konsolidovaném znění k 7/2019 (dále jen „celní kodex Unie“) a dle článku 113 písm. d) Úmluvy o společném tranzitním režimu, v konsolidovaném znění platném k 7/2019 (dále jen „Úmluva o společném tranzitním režimu“). V daném celním režimu mělo zboží směřovat ze Srbska přes Maďarsko do Slovinska. Dle závěrů správce daně měly být originály uvedeného zboží v České republice nahrazeny padělky daného zboží, které tabák neobsahovaly. Vzhledem k tomu správce daně vyměřil žalobkyni celní dluh ve shora uvedené výši, neboť došlo k odnětí zboží celnímu dohledu a současně k porušení podmínek stanovených v tranzitních celních prohlášení, jelikož zboží nebylo ve stanovené lhůtě a nezměněném stavu společně s příslušnými doklady předloženo celnímu úřadu. II. Procesní postoj žalobkyně II. A Neprokázání charakteru zboží odeslaného ze Srbska 3. Žalobkyně namítá, že některé skutkové závěry žalovaného jsou nepodložené, neboť nemají oporu ve spise. Jako příklad žalobkyně uvádí skutkový závěr, že ze Srbska skutečně odešlo jedině originální zboží Al Fakher, jehož odnětí celnímu dohledu je žalobkyni kladeno k tíži a že existuje rozdíl mezi zbožím odcházejícím ze Srbska a zbožím nalezeným v České republice. Dle žalobkyně však nebylo prokázáno, že zboží, které na základě tranzitních T1 deklarací ev. č. 19RS011118CFRCKCD0 a ev. č. 19RS011118CGQ8QE40 Srbsko, opustilo skutečně představovalo originální zboží Al Fakher obsahující tabák a nikotin. Žalobkyně má za to, že skutkové závěry celních orgánů byly dovozeny toliko na základě nepodložené spekulace. Ze zboží převáženého na základě uvedených tranzitních deklarací byly vzorky odebrány nanejvýše v České republice a nikoli již v Srbsku. Vzhledem k tomu nelze dle žalobkyně s jistotou uzavřít, že ze Srbska originální zboží odešlo. Vypořádání této odvolací námitky v napadeném rozhodnutí považuje žalobkyně za značně zkratkovité a spekulativní, neboť skutečnosti uvedené žalovaným nemohou vést ke spolehlivému závěru, že u zmiňovaných tranzitních T1 deklarací bylo ze Srbska vyvezeno předmětné zboží obsahující tabák a nikotin. Dle žalobkyně skutečnost, že zboží údajně „přiletělo do Srbska ve stejné zásilce“ jako zboží následně propuštěné do tranzitního celního režim na základě daných tranzitních T1 deklarací, neposkytuje dostatečnou jistotu, že celá zásilka již ve Spojených arabských emirátech (dále jen „SAE“) skutečně obsahovala totožné zboží. I pokud by tomu tak bylo, nelze dle žalobkyně vyloučit, že k záměně zásilky mohlo dojít v mezidobí od vycestování ze SAE až do dalšího vývozu ze Srbska. Zásilka přitom byla během dané doby přesouvána mezi několika dalšími místy. Žalovaným zmiňované zboží nadto zjevně představuje toliko zanedbatelné procento z celkového obsahu žalovaným uváděné zásilky. Daná skutečnost dle žalobkyně dále snižuje vypovídací schopnost argumentu obsaženého v napadeném rozhodnutí.

4. Shodně žalobkyně považuje za spekulativní odkaz žalovaného na paralelu a údajnou shodu mezi tranzitními deklaracemi ev. č. 19RS011118CAEG7C18 a 19RS011118CBKYB6B8 a tranzitními deklaracemi řešenými v nynější věci. Žalobkyně danou paralelu odmítá a upozorňuje, že se jedná o zcela odlišné tranzitní případy, u kterých navíc ani není prokázáno, že se týkají shodného zboží. Nelze tak klást k tíži žalobkyně skutečnosti, které měly nastat ohledně tranzitních případů odlišných od toho, který je předmětem nyní projednávané věci. Takovýto postup považuje žalobkyně za odporující § 92 odst. 2 daňového řádu. Závěrům žalovaného dále žalobkyně vytýká, že přehlíží absenci kódu sazebního označení v T1 deklaracích. Uvedený kód je obsažen v související C3 deklaraci, která byla předložena srbské celní správě podvodnou společností WEST SPED. Daná C3 deklarace je přitom jediným dokumentem nasvědčujícím tomu, že mělo být do tranzitního celního režimu propuštěno zboží pod kódem sazebního označení 24031100, nicméně tato skutečnost je dle žalobkyně vyvrácena důkazními prostředky svědčícími o opaku. C3 deklarace navíc existuje ve dvojím znění, přičemž druhé z nich obsahuje kód sazebního označení zboží neobsahujícího tabák. Žalobkyně tak má za to, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno týkající se skutečností nezbytných pro vyměření celního dluhu.

II. B Nesprávné vyměření celního dluhu žalobkyni – vystavení tranzitních T1 deklarací

5. Dále žalobkyně namítá, že žalovaný učinil nesprávný skutkový závěr stran zboží, na něž žalobkyně vystavila tranzitní T1 deklarace, v důsledku čehož dospěl též k nesprávnému právnímu závěru ohledně postavení žalobkyně jakožto držitele tranzitního celního režimu a dlužníka za údajně vzniklý celní dluh. Dle žalobkyně žalovaný postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 8 odst. 1 daňového řádu, s požadavkem dle § 8 odst. 3 daňového řádu, který udává, že rozhodující je skutečný obsah právního jednání, jakož i s požadavkem dle § 70 odst. 2 téhož zákona, dle kterého se podání posuzuje podle skutečného obsahu. Daného porušení se žalovaný měl dopustit především při vyhodnocování tranzitních T1 deklarací. Pokud by se žalovaný daného pochybení nedopustil, musel by dle žalobkyně dospět k závěru, že jmenovaná nikdy T1 deklarace na zboží obsahující tabák nevystavila, neboť je vystavila toliko na zboží tabák neobsahující. Na základě tranzitních T1 deklarací vystavené žalobkyní nemohlo dojít k propuštění zboží (do tranzitního režimu), v souvislosti s nímž následně údajně došlo ke vzniku celního dluhu, tj. zboží „Duvan za Nargile“ obsahujícího tabák a nikotin spadajícího do kategorie „zboží s vysokým rizikem podvodu“, mající kód sazebního označení 24031100, které mělo být předloženo do určeného dne celnímu úřadu ve Slovinsku, a které se údajně mělo „ztratit“, respektive být vyvezeno do Berlína a nahrazeno padělkem neobsahujícím tabák a nikotin. Žalobkyně podotkla, že není držitelem tranzitního režimu, ve vztahu ke zboží spadajícímu pod sazební označení 24031100. Vzhledem k tomu nemůže být odpovědná za celní dluh. Žalobkyně je držitelem nanejvýš režimu ve vztahu ke zboží, pro které vystavila tranzitní T1 deklarace. Daňové orgány dle žalobkyně nedostatečně zohlednily skutečnost, že dle právní úpravy je kategorie zboží „Duvan za Nargile“ uvedená na vystavené T1 deklarace dále členěna na podkategorie, přičemž T1 deklarace mohou být vystaveny pouze ve vztahu k některé z těchto podkategorií, k čemuž dle žalobkyně došlo i v tomto případě. Dle žalobkyně z provedeného dokazování plyne, že tranzitní T1 deklarace byly žalobkyní vystaveny toliko ke zboží „Duvan za Nargile“ pod kódem sazebního označení 24039990 spadajícím do kategorie „zboží bez vysokého rizika podvodu“, tj. nikoli ke zboží pod kódem sazebního označení 24031100 spadajícího do kategorie „zboží s vysokým rizikem podvodu“, na které celní dluh měl vzniknout. K uvedenému žalobkyně dále dodala, že společnost WEST SPED u ní v létě 2018 poptala služby spočívající ve vystavování T1 deklarací, na jejichž základě pak jmenovaná společnost měla realizovat vývoz zboží ze Srbska přes Maďarsko do Slovinska. V souladu s pokyny a podklady od společnosti WEST SPED měla žalobkyně vystavovat T1 deklarace toliko ve vztahu ke zboží spadajícímu do kategorie zboží „bez vysokého rizika podvodu“, což žalobkyně uvedla též do žádosti o povolení k použití souborné jistoty, v souladu se kterou srbská celní správa vydala rozhodnutí o použití souborné jistoty. Následně totéž žalobkyně uvedla v žádosti o zaručení, se kterým se obrátila na zmiňovanou společnost WEST SPED a na jejímž základě došlo též k uzavření smlouvy o pojištění. V souladu s touto smlouvou následně vystavila společnost Dunav osiguranje záruční listinu. Žalobkyně tak shrnula, že na „zboží s vysokým rizikem podvodu“ nepožadovala povolení jistoty, na toto zboží nepožadovala po společnosti Dunav osiguranje vydání záruky. Současně na toto zboží srbská celní správa žalobkyni nepovolila jistotu a ani společnost Dunav osiguranje na takové zboží nevydala záruku ručení.

6. V rámci nastavené spolupráce byla žalobkyně v červnu 2019 požádána o vystavení tranzitních T1 deklarací řešených v nyní projednávané věci. Žalobkyni byla společností WEST SPED předložena stejná sada dokumentů jako u všech předcházejících T1 deklarací, tj. včetně kódu sazebního označení 24039990. Následně žalobkyně v souladu s požadavky vystavila T1 deklarace na zboží „Duvan za Nargile“, neboť takovou specifikaci zboží žalobkyně v rámci nastavené obchodní spolupráce dle pokynů od společnosti WEST SPED v T1 deklaracích běžně využívala, když srbská celní správa vyžaduje toliko slovní specifikaci namísto číselné. Blíže byly T1 deklarace a zboží, k němuž se vztahovaly, specifikovány v připojených dokumentech, na něž T1 deklarace odkazovaly. Těmito dokumenty jsou především záruční listina a vývozní C3 deklarace, které shodně hovoří o zboží bez vysokého rizika podvodu a kódu sazebního označení 24039990. Následně tuto tranzitní dokumentaci vložila do elektronického systému srbské celní správy bez vypočtení spotřební daně (která se na zboží s daným kódem nevztahuje, na rozdíl od zboží s kódem 24031100) a takto ji odeslala.

7. Žalobkyně sdělila, že vzhledem k tomu, že byla k její žádosti vydána souborná jistota, vztahující se na několik operací, zamýšlela vydávat více tranzitních T1 deklarací, a proto požádala o povolení souborné jistoty, která se vztahuje na veškeré žalobkyní vydávané T1 deklarace. V návaznosti na to žalobkyně požádala společnost Dunav osiguranje o vystavení záruky ručení. V žádosti o zaručení uvedla žalobkyně i informace o průměrné výši potenciálního celního dluhu v rámci jedné tranzitní operace (350 000 dinárů) a maximální výši potenciálního celního dluhu v rámci jedné tranzitní operace (5 000 000 dinárů). Žalobkyně doplnila, že uvedené hodnoty se odvíjí od hodnoty zboží přepravovaného v rámci dané tranzitní operace a na tuto hodnotu zboží navázané výše daňové povinnosti (především DPH). V těchto částkách se však nekalkuluje spotřební daň, neboť na zboží, ke kterému žalobkyně vydávala tranzitní T1 deklarace a žádala o povolení jistoty a vystavení záruky ručení, se spotřební daň nevztahuje. Po podpisu smlouvy o pojištění ze strany společnosti Dunav osiguranje došlo k vystavení záruky ručení, která měla sloužit jako předmětná souborná jistota distribuovaná mezi jednotlivé postupně vydávané tranzitní T1 deklarace. Tato záruka ručení sloužící jako souborná jistota proto zní na částku 62 500 000 dinárů, která má být postupně čerpána v návaznosti na postupné vydávání jednotlivých T1 deklarací. Z Přehledu využití záruky je pak zjevné, jaká část z částky uvedené v záruční listině byla využita pro vystavení T1 deklarací ev. č. 19RS011118CIATOUL9 a ev. č. 19RS011118CGQ8QE40, a sice částka 2 x 248 337 dinárů odpovídající dvacetiprocentní dani z přidané hodnoty z hodnoty převáženého zboží v rámci této tranzitní operace, tj. 10 530 EUR uvedených na přiložené faktuře za reexport. Stejná částka, tj. 248 337 dinárů je uvedena i v záhlaví samotných T1 deklarací vystavených žalobkyní a zaslaných srbské celní správě prostřednictvím elektronického systému. Ani v případě těchto částek se tak nekalkuluje se spotřební daní, a to z důvodu, že na zboží, ke kterému žalobkyně vydávala tranzitní T1 deklarace, se spotřební daň nevztahuje. S uvedenou výší poskytnuté záruky ručení také orgány srbské celní správy zaslané tranzitní T1 deklarace schválily.

8. Žalobkyně uvedla, že pokud by žalovaný na jí vystavené T1 deklarace nahlížel řádně v kontextu zjištěného skutkového stavu a všech skutkových okolností a obsah vykládal s přihlédnutím k nim, nemohl by dospět k žádnému jinému závěru, než že žalobkyně vydala a srbská celní správa přijala T1 deklarace na zboží pod sazebním označením 24039990. Žalovaný se však naopak snaží navodit dojem, že samy vystavené T1 deklarace údajně obsahují kód sazebního zařazení 24031100. Žalobkyně podotkla, že v T1 deklaracích žádný kód sazebního zařazení uveden není, avšak z okolností je patrné, že byly vydány toliko ve vztahu ke zboží pod sazebním zařazením 24039990. Žalobkyně si je vědoma, že společností WEST SPED bylo srbské celní správě zjevně předloženo odlišné znění vývozní C3 deklarace, než jaké bylo předtím zasláno žalobkyni, kde se kódy sazebního označení zboží liší. Uvedené podvodné jednání ze strany společnosti WEST SPED dle žalobkyně ostatně připouští i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně konstatovala, že jí nemohou být kladeny k tíži důsledky prokazatelně podvodného jednání třetí osoby, jakož ani srbské celní správy, pokud by propustila do tranzitního celního režimu zboží pod sazebním označením 24031100. Pro takové zboží si žalobkyně nenechala jistotu povolit. Jakkoli existují dvě odlišná znění vývozních C3 deklarací, je dle žalobkyně nepochybné, že záruční listina (na níž T1 deklarace přímo odkazují), jakož i dokumenty, s nimiž je nerozlučně spjata, existují toliko v jediném znění, tj. v tom, které jednoznačně podřazuje dané zboží „Duvan za Nargile“ do kategorie „zboží bez vysokého rizika podvodu“. Žalobkyně přitom při vystavování T1 deklarací disponovala toliko se zněním vývozní C3 deklarace, která jí byla zaslána ze strany společnosti WEST SPED. Právě na toto znění žalobkyně v T1 deklaracích odkazovala, zasílala jej srbské celní správě. O existenci jiného znění C3 deklarace žalobkyně neměla povědomí a bylo mimo její sféru vlivu. Žalobkyně ostatně pochybuje o tom, že v okamžiku vystavování T1 deklarací a jejích zaslání srbské celní správě vůbec nějaká jiná C3 deklarace existovala.

9. Žalobkyně se dále ohradila vůči konstatováním žalovaného, dle nichž ohledně vystavení T1 deklarací na zboží pod sazebním označením 24039990 žalobkyně se společností WEST SPED pouze jednaly, ale následně se dané jednání nepromítlo do procesu vystavování a přijímání T1 deklarací. Žalobkyně uvedla, že musela nejprve splnit podmínky pro možnost platného propuštění zboží do tranzitního celního režimu, přičemž základní podmínkou je poskytnout soubornou jistotu k zajištění případně vzniklého celního dluhu a nechat si tuto jistotu schválit celní správou. Žalobkyně, vědoma si skutečnosti, že je společností WEST SPED vyžadováno vystavení tranzitní T1 deklarací na zboží pod sazebním označením 24039990, tomuto přizpůsobila své kroky a celní správu výslovně požádala o povolení souborné jistoty v podobě záruky ručení společnosti Dunav osiguranje pouze ve vztahu ke kategorii zboží bez vysokého rizika podvodu (tj zboží pod sazebním označením 24039990). To ostatně koresponduje s rozhodnutím o povolení navržené souborné jistoty, jakož i se zárukou ručení. Žalobkyně při vydání a odeslání T1 deklarací vypočetla nulovou spotřební daň, neboť ta se na zboží pod daným sazebním označením nevztahuje a žádnou spotřební daň neodvedla. Srbská celní správa přitom proti tomu ničeho nenamítala. Vydání T1 deklarací na zboží pod sazebním označením 24039990 tak dle žalobkyně nezůstalo pouze v rovině jednání mezi ní a společností WEST SPED. Naopak je zjevné, že skutečnost, že společnost WEST SPED požadovala po žalobkyni vydání T1 deklarací toliko pro zboží pod sazebním označením 24039990, se do skutkového stavu reálně promítla hned v několika ohledech, a sice při povolání a poskytování souborné jistoty, při samotném vydávání T1 deklarací a při přiznávání a placení spotřební daně.

10. Dle žalobkyně není pravdivé tvrzení žalovaného, že by srbská celní správa přijala T1 deklarace, které uvádí sazební označení 24031100. Označení v T1 deklaracích vůbec uváděno není. Srbská celní správa vyžaduje pouze slovní označení. Podstatou celého problému bylo, že zástupce společnosti WEST SPED srbské celní správě předložil odlišné znění vývozní C3 deklarace. Srbská celní správa by nadto T1 deklarace s obsahem vztahujícím se ke zboží 24031100 přijmout vůbec nemohla vzhledem k absenci povolení a poskytnutí jistoty. Žalobkyně se dále ohradila proti tvrzení, dle ní zavádějícího, naznačování žalovaného, že žalobkyně údajně žádným způsobem nezajistila, aby do tranzitního celního režimu nebylo propuštěno zboží pod sazebním označením 24031100 a že bezpečnostní postupy žalobkyně nebyly dostatečné. Žalovaný dle žalobkyně přehlíží, že T1 deklarace nebyly pouze „připraveny“ ve vztahu ke zboží pod sazebním označením 24039990, nýbrž byly vystaveny a prostřednictvím elektronického systému srbské celní správě zaslány právě a pouze ve vztahu k tomuto zboží. Žalobkyně dále poukázala na to, že ve vztahu ke zboží kódu 24031100 absentuje povolení jistoty coby nezbytné podmínky pro platné vydání T1 deklarací, zatímco ve vztahu ke zboží označení 24039990 byla jistota celní správou povolena. S ohledem na povolení jistoty nemohlo dle žalobkyně dojít k platnému propuštění do tranzitního celního režimu jiného zboží než toho pod sazebním označením 24039990. Žalobkyně souhlasí se žalovaným v tom, že zjevně byla obětí podvodného jednání společnosti WEST SPED, což žalovaný měl připustit i v napadeném rozhodnutí. Vlivem tohoto podvodného jednání žalobkyně požádala o povolení jistoty právě ve vztahu k danému zboží, což dle ní podporuje i odkaz na poskytnutou záruku. Žalobkyně ani svá bezpečnostní opatření rozhodně nepovažuje za nedostatečná. Naopak míní, že svými kroky při povolování jistoty zajistila, že k platnému propuštění zboží jiného než pod sazebním označením 24039990 (ohledně kterého mu společnost WEST SPED sdělila, že má být předmětem tranzitu), dojít nemohlo. Pokud bylo do tranzitního celního režimu propuštěno zboží 24031100, jak uvádí žalovaný, svědčí tato skutečnost dle žalobkyně toliko o bezprecedentně liknavém, neprofesionálním a nezákonném postupu srbské celní správy, která musela ignorovat zjevný rozpor v „přijímaných“ T1 deklaracích s ostatními dostupnými dokumenty (i těmi, na něž T1 deklarace odkazují). Do tranzitního celního režimu by tak bylo propuštěno zboží, pro které není povolena jistota a které tak ani platně být propuštěno nemůže. Pochybení srbské celní správy nelze klást žalobkyni jakkoli k tíži.

II. C Podvodné jednání jiných subjektů, pochybení srbské celní správy a solidarita dlužníků

11. Uvedl–li žalovaný v napadeném rozhodnutí, že žalobkyně měla věnovat větší pozornost vystavení tranzitního celního prohlášení s ohledem na to, že s předchozím tranzitem na stejné zboží pro tutéž společnost a pro stejného příjemce byl problém, když zboží bylo zajištěno slovinskou celní správou pro podezření na padělek, poukazuje žalobkyně na časovou prodlevu pouhých pěti dní mezi zajištěním zboží ve Slovinsku a vystavením tranzitních T1 deklarací v nyní posuzované věci. V momentu vystavování T1 deklarací žalobkyně dosud o zajištění zboží ve Slovinsku vůbec nevěděla a nemohla tomu tak své bezpečnostní postupy přizpůsobit. Nadto o zajištění zboží nebyla žalobkyně vyrozuměna ani ze strany celní správy, resp. ve spise není obsažen žádný dokument, z něhož by vyplýval opak. Hodlá–li žalovaný vyměřovat žalobkyni celní dluh na základě údajných nedostatků v bezpečnostních opatřeních, měl by v první řadě takovýto pojem s odkazem na relevantní ustanovení právních předpisů definovat, a především s odkazem na zákonný podklad vymezit, jaká opatření měla žalobkyně podle zákona přijmout, jinak jsou dle žalobkyně taková argumentace a důvod pro vyměření celního dluhu nezákonné. Úvahy žalovaného stran dostatečnosti bezpečnostních postupů jsou nadto dle žalobkyně „poněkud druhotné“, přičemž žalobkyně odkázala na shora již řečené. Žalobkyně se ohradila i proti tvrzení žalovaného, dle něhož žalobkyní uvedené dělení zboží stran rizikovosti, bylo zřejmě vnitrostátním hlediskem Srbské republiky, avšak pro posouzení situace je zásadní znění mezinárodně platných podmínek pro režim společného tranzitu, dle jejichž rozhodného znění není zboží propuštěné do režimu společného tranzitu zmíněným způsobem rozděleno. Žalobkyně namítá, že ačkoliv na nyní projednávanou věc dopadají ustanovení mezinárodního práva, je zcela nezbytné ji náležitě zasadit do právního kontextu prostředí, v němž má projednávaná věc svůj původ. Aby mohlo být zboží propuštěno do tranzitního celního režimu, musely být splněny podmínky, které tamní právní předpisy předepisují.

12. Žalobkyně se domnívá, že i pokud Srbsko řádně nepromítlo změnu mezinárodních právních předpisů (jež dle žalovaného nastala dne 5. 1. 2017) do vnitrostátního práva, nemění to nic na skutečnosti, že jak žalobkyně, tak orgány srbské celní správy, musí vnitrostátní právo respektovat a řídit se jím. Je proto třeba rozlišovat kategorie zboží bez vysokého rizika podvodu a zboží s vysokým rizikem podvodu, včetně výčtu zboží specifikovaného kódy sazebního označení. Uvedené žalobkyně respektovala a žalovaný jí to svým postojem paradoxně de facto vyčítá. Nepromítnutí změny mezinárodních právních předpisů do vnitrostátního práva však opět nemůže být kladeno k tíži žalobkyně.

13. Žalobkyně podotkla, že předpokladem k vystavení tranzitních T1 deklarací, je poskytnutí jistoty k zajištění, že bude zaplacena částka dluhu, který může u zboží propouštěného do tranzitního režimu na základě dotčených T1 deklarací vzniknout. Bez poskytnutí jistoty a jejího schválení ze strany celní správy nelze T1 deklarace vystavit a nelze na jejich základě zboží propustit do tranzitního celního režimu. Je přitom povinností ověřit existenci a platnost jistoty pro zboží, které má být propuštěno, přičemž platí, že nejsou–li na tranzitním prohlášení uvedeny informace o jistotě, nesmí být prohlášení přijato. Žalobkyně požádala o poskytnutí souborné jistoty. Žalobkyně v žádosti uvedla, že druhem zboží, pro které takové povolení bude použito, je pouze zboží z kategorie „bez vysokého rizika podvodu“, čemuž odpovídalo i rozhodnutí o použití souborné jistoty, vydané srbskou celní správou, kde bylo dokonce dané znění zdůrazněno podtržením. To reflektovala dle žalobkyně i její následná žádost o zaručení zaslaná společnosti Dunav osiguranje. Dané společnosti byly žalobkyní předloženy i žádost o povolení k použití souborné jistoty a rozhodnutí o použití souborné jistoty, což je výslovně potvrzeno i ve smlouvě o zajištění i v následně vydané záruční listině, potvrzené srbskou celní správou.

14. Žalobkyně dále uvedla, že ze záhlaví samotných T1 deklarací jakož i z přehledu využití záruky je seznatelné, že ze souborné jistoty 62 500 000 dinárů bylo na dané tranzitní T1 deklarace využito pouhých 248 337 dinárů. Daná částka je vypočtena s ohledem na druh propouštěného zboží bez zohlednění spotřební daně. Vypočtení a zaplacení spotřební daně ani nebylo po žalobkyni srbskou celní správou požadováno. Srbská celní správa tranzitní T1 deklarace neodmítla ani nezvýšila poskytovanou jistotu na vyšší částku, byť tak učinit může až do částky, která ze souborné jistoty dosud nebyla vyčerpána.

15. Dle žalobkyně proto existují pouze dvě možnosti nahlížení na nastalou situaci. Buď srbské celní správě bylo po obdržení T1 deklarací zcela zjevné, že na jejím základě má být do tranzitního celního režimu propuštěno zboží kategorie "bez vysokého rizika podvodu" a z tohoto důvodu tranzitní T1 deklarace přijala a zboží propustila do tranzitního celního režimu. Dle druhé varianty srbská celní správa dospěla po obdržení T1 deklarací k závěru, že na jejich základě má být propuštěno zboží s kódem 24031100, přestože současně věděla, že žalobkyni nebyla k takovému zboží schválena jistota a nejsou tak splněny podmínky pro jeho propuštění do tranzitního celního režimu, nicméně přesto T1 deklarace přijala a zboží s kódem 24031100 do tranzitního celního režimu propustila. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že nastala první zmíněná situace, naopak druhá varianta se jí zdá být vysoce nepravděpodobná. Ani v jednom případě však dle žalobkyně nemohlo dojít ke vzniku celního dluhu, který by měl být kladen k její tíži.

16. Proti závěrům žalovaného, který v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že ve výroku rozhodnutí o povolení souborné jistoty žádné omezení pro zboží s nízkým rizikem podvodu stanoveno není, žalobkyně odkazuje na znění daného rozhodnutí s tím, že ručitel věděl, že žalobkyně žádala o povolení souborné jistoty pouze ve vztahu ke zboží bez vysokého rizika podvodu a současně že pouze k takovému zboží byla souborná jistota povolena, neboť v samotném rozhodnutí o povolení souborné jistoty je uvedeno, že bude použito „pouze pro zboží bez vysokého rizika podvodu“. Vyjádření žalovaného stran rozhodnutí o povolení souborné jistoty proto žalobkyně považuje za rozporné s jejich obsahem. Stejnou vadu shledává též u závěrů žalovaného k záruční listině.

17. Argumentace žalovaného se dle žalobkyně míjí s uplatněnou podstatou odvolací námitky. Žalobkyně má za to, že jednoznačným indikátorem toho, že dané zboží nemůže být zbožím pod sazebním označením 24031100, je to, že v souvislosti se zbožím uváděným v T1 deklaracích nebyla vypočtena, odvedena a ani srbskou celní správou požadována spotřební daň. Na takové zboží se spotřební daň vztahuje a musela by být žalobkyní vypočtena a srbskou celní správou by tato měla být vyžadována, a to na rozdíl od zboží 24039990, v souvislosti se kterým se u T1 deklarací nevypočítává spotřební daň, neodvádí se a není celní správou vyžadována. Uvedené dle žalobkyně podporuje závěr, že T1 deklarace byly vydány a srbskou celní správou přijaty právě na zboží pod sazebním označením 24039990. Pochybení srbské celní správy pak žalobkyně také spatřuje v již popisované ignoraci očividných nesouladů v poskytnutých, resp. dostupných dokumentech a údajích. Vzhledem k nesouladu údajů nebylo zřejmé, jaké zboží má být do tranzitního celního režimu propuštěno, a proto dle žalobkyně měly být činěny kroky k odstranění vzniklých nesouladů, které však činěny nebyly. Konečně žalobkyně upozorňuje na nepochopitelné „potvrzení“ (opatření razítkem) vývozní C3 deklarace s uvedením kódu zboží 24031100, k němuž došlo 12. 11. 2019 i přes trvající nesoulad v údajích sdělovaných žalobkyní na straně jedné a společností WEST SPED na straně druhé. Skutkový stav přitom dle žalobkyně nasvědčoval tomu, že pravdivé jsou údaje jí uvedené. Neodstranění popsaného nesouladu dle žalobkyně podporuje její tezi o tom, že propuštění zboží nemohlo vyvolat daňově–relevantní účinky.

18. Žalobkyně namítá, že byť žalovaný v napadeném rozhodnutí připustil, že se jmenovaná stala obětí podvodného jednání společnosti WEST SPED, přesto žalovaný přistoupil k vyměření celního dluhu toliko žalobkyni. Takový postup však nemá oporu v zákoně. Žalobkyni nemohou být kladeny k tíži důsledky prokazatelně podvodného jednání třetích osob. Uvedené platí tím spíše, že žalobkyně svými kroky v rámci povolování jistoty učinila vše nezbytné a rozumně požadovatelné pro to, aby do tranzitního režimu nebylo platně propuštěno zboží pod sazebním označením 24031100. Žalobkyně opět poukazuje na společností WEST SPED podvodně podstrčené odlišné znění vývozní C3 deklarace. Dle žalobkyně se jí žalovaný snaží vyměřit celní dluh "za každou cenu", namísto toho, aby vyvíjel snahu o postižení skutečných původců takového údajného celního dluhu, kterými jsou dle žalobkyně společnost WEST SPED, potažmo společnost ORLEGRAN, jakožto osoby, které (na rozdíl od žalobkyně) na vzniku údajného celního dluhu vědomě participovaly, popř. jej i přímo organizovaly. Žalovaný se ani nesnaží využívat své zákonné možnosti vyměřit údajně vzniklý celní dluh právě i uvedeným dvěma společnostem, z titulu postavení solidárních dlužníků. V daném směru žalobkyně odkazuje na článek 113 Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu a článek 79 odst. 3 celního kodexu Unie. I pokud by celní dluh vznikl, a i pokud by žalobkyně měla být za něj odpovědná, měla by mít v souladu s obecnou kautelou spravedlnosti postavení dlužníka nejen ona, nýbrž i společnosti WEST SPED (která celé jednání zinscenovala), ORLEGRAN a jejich zaměstnanci, kteří se bezprostředně podíleli na přepravě zboží včetně údajné uváděné výměny originálu zboží za padělky. Orgány celní správy se však s vyměřením dluhu obrátily toliko na žalobkyni coby pouhou nevědomou oběť podvodného jednání. Odkazuje–li žalovaný na institut tzv. pasivní solidarity ručení, dle kterého lze při vyměření celního dluhu požadovat úhradu celého celního dluhu po kterékoliv osobě, která za něj odpovídá, považuje žalobkyně takový postup celních orgánů za materiálně nespravedlivý a zároveň zneužívající pravomoci orgánu veřejné moci. S odkazem na dlužnickou solidaritu nelze vymáhat dluh pouze po osobě, která (pokud vůbec) byla do celé situace zatažena toliko v důsledku podvodného jednání jiné osoby, která je také solidárním dlužníkem a kterou celní orgány zjevně nijak nepostihují, ani se o to nesnaží. Daný postup je v rozporu se zásadou rovného zacházení ve srovnatelných případech. Žalobkyně přitom s ohledem na prokazatelně vykonané kroky nemůže být považována za dlužníka ve vztahu k údajnému celnímu dluhu.

II. D Postup žalovaného rozporný s § 36 daňového řádu a solidarita dlužníků

19. Žalobkyně dále upozornila na to, že v rámci odvolacího řízení byl spis doplněn o další podstatný důkazní prostředek, a sice o odpověď Ministerstva financí Srbské republiky – Správa pro tabák na žádost žalobkyně o poskytnutí informací. Obsahem odpovědi je zjištění daného orgánu veřejné moci, že společnost BIGPROFIT TRADE nebyla v období od 1. 7. 2018 do 30. 6. 2019 registrována v Registru dovozců tabáků, zpracovaného tabáku, přepracovaného tabáku, resp. tabákových výrobků, ani v Registru vývozců tabáku, zpracovaného tabáku, přepracovaného tabáku, resp. tabákových výrobků. Současně jsou zde popsány předpoklady pro povolení dovážet či vyvážet tabák, jehož udělení se osvědčuje zápisem do příslušného registru. Z podkladů i napadeného rozhodnutí je přitom patrné, že společnost BIGPROFIT TRADE stála na počátku celého řešeného případu v pozici „odesílatele“ (viz C3 deklarace i CMR list) vystavujícího „příjemci“ – společnosti ORLEGRAN s.r.o. – fakturu za reexport. Společnost BIGPROFIT TRADE tak je exportérem zboží řešeného v nyní projednávané věci. Tato skutečnost dle žalobkyně potvrzuje správnost jejího tvrzení, že zboží propuštěné do tranzitního celního režimu nemohlo být tím zbožím, v souvislosti se kterým údajně vznikl celní dluh, neboť pro propuštění daného zboží do tranzitního celního režimu nebyla splněna podmínka, aby exportér daného zboží disponoval povolením k vývozu zboží a byl zapsán v příslušném registru. Vypořádání předmětné odvolací námitky žalovaným, považuje žalobkyně za nedostatečné, přičemž vytýká žalovanému, že sdělení srbské celní správy nezasadil do kontextu ostatních důkazních prostředků.

20. Ačkoliv se žalobkyně poté, co v rámci odvolacího řízení byla seznámena s dosavadním názorem žalovaného na poskytnuté důkazní prostředky, snažila další důkazní prostředky a informace k podpoře svých tvrzení shromáždit v rámci stanovené lhůty, nebyla z objektivních (na ní nezávislých) důvodů schopna tak učinit. Přestože zaslala srbské celní správě žádost o poskytnutí relevantních informací k podpoře svých tvrzení s dostatečným časovým předstihem, nebylo na ní ve lhůtě stanovené žalovaným k vyjádření reagováno. Žalobkyně proto žádala o prodloužení lhůty o necelé tři týdny, přičemž přiložila i znění podané žádosti. Daná doba by přitom byla s ohledem na celkovou délku řízení zcela zanedbatelná, neboť kontrolní aktivita celní správy týkající se projednávané věci sahá až do roku 2019. Žalovaný této žádosti nevyhověl a namísto toho vydal napadené rozhodnutí. Svůj postup žalovaný odůvodnil tím, že znění žádosti bylo předloženo toliko v srbském jazyce a žalobkyně neuvedla předmět podané žádosti. Měla mít přitom dostatečný časový prostor. Takovýto postup je dle žalobkyně rozporný s § 36 daňového řádu, neboť žádost o prodloužení lhůty byla zamítnuta, přestože byla opřena o závažné důvody. Žalobkyně současně žalovanému sdělila, že se jedná o informace relevantní pro projednávanou věc a k podpoře jejích tvrzení. Nadto žalobkyně ještě v rámci telefonické komunikace žalovanému sdělila, jakých skutečností se žádost týká. Tyto okolnosti žalovaný zcela opomněl. Přitom i s ohledem na mezinárodní aspekt případu vyžadující překládání všech relevantních informací z češtiny do srbštiny a naopak, je dle žalobkyně pochopitelné, že proces shromažďování informací a podkladů je časově náročný. Celní orgán se přitom ani nenacházel v časové tísni stran možnosti stanovení celního dluhu. Žalobkyně proto považuje postup žalovaného za nedůvodně poškozující a svévolný.

II. E Nedostatek jurisdikce a pravomoci orgánů Celní správy ČR

21. Žalobkyně konečně uvádí, že orgány Celní správy České republiky postupovaly v rozporu se zásadou legality, dle níž správce daně postupuje při správě daní v souladu se právními předpisy, za které se pro účely zákona považuje též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. Žalobkyni byl vyměřen celní dluh, ačkoliv jeho vyměření nespadalo do jurisdikce a pravomoci orgánů ČR, nýbrž do jurisdikce a pravomoci orgánů celní správy Německa. Zboží by totiž za předmětné skutkové situace logicky napřed směřovalo do Německa, kde by došlo k porušení celní závěry, vyložení originálního zboží (vyprázdnění originálních obalů) a jejich naložení zpět do vozidla a až odtud by vozidla již bez originálního zboží směřovala do České republiky, kde by měla být naplněna padělaným zbožím a opětovně uzavřena celní uzávěrou. K vyložení originálního zboží a jeho odnětí celnímu dohledu, a tedy k situaci vedoucí ke vzniku celního dluhu ve smyslu článku 114 odst. 1 písm. a) Úmluvy o společném tranzitu ve spojení s čl. 87 odst. 1 druhý pododstavec celního kodexu Unie, by tak došlo v Německu, nikoli v ČR. Orgány celní správy ČR tak vyměřily celní dluh v rozporu s právními předpisy, přestože je na to žalobkyně upozorňovala již ve svém odvolání.

22. Žalobkyně se dále domnívá, že pokud by soud přisvědčil skutkovým závěrům žalovaného stran tranzitu zboží, především závěru, že originální zboží bylo vyvezeno do Německa, je nezbytné za daných skutkových východisek dovodit právní závěr, že orgány celní správy České republiky postupovaly v rozporu se zásadou legality i právními předpisy, neboť vyměřily žalobkyni dluh, přestože jeho vyměření nespadalo do jejich jurisdikce.

23. S ohledem na shora uvedené důvody žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

24. Žalovaný v rámci svého vyjádření poukazuje na to, že některé skutečnosti jsou sice žalobkyní opakovaně tvrzeny, nicméně nebyly v řízení prokázány, popř. nebyly prokázány dostatečně. Příkladem toho je tvrzení žalobkyně, že podala srbské celní správě elektronicky vyplněné T1 deklarace k předmětnému tranzitnímu režimu prostřednictvím elektronického systému, kdy měla k těmto T1 deklaracím připojit podklady svědčící o tom, že předmětem tranzitního režimu bude zboží sazebního zařazení 24039990. To však prokázáno nebylo, žalobkyně předložila toliko nic neříkající printscreen obrazovky, z něhož není patrné, co přesně zobrazuje a k jakému celnímu prohlášení se vztahuje, na což byla žalobkyně upozorněna již ve výzvě žalovaného ze dne 16. 2. 2023. Nebylo rovněž prokázáno, jak došlo k záměně vývozní C3 deklarace, jež měla být zásadním podkladem pro vydání tranzitních T1 deklarací. Byť žalovaný připustil, že se mohlo jednat o podvodné jednání společnosti WEST SPED, nebyla tato skutečnost jednoznačně prokázána a není ani prokazována nyní v rámci soudního řízení. Žalobkyně však uvedené tvrzení prezentuje opakovaně jako prokázané, stejně jako u dalších neprokázaných skutečností (ostatně shodně jako v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 51 Af 6/2023).

25. Označuje–li žalobkyně za klíčový sporný bod záměnu vývozní C3 deklarace při vydání tranzitních T1 deklarací, uvádí žalovaný, že není pochyb o tom, na základě které vývozní C3 deklarace byla předmětná tranzitní T1 prohlášení vydána. Jedinou vývozní C3 deklarací, představující přílohu tranzitních T1 deklarací v tomto řízení, je C3 deklarace, která byla přijata srbskou celní správou a která obsahuje sazební zařazení zboží 24031100, které se vztahuje k tabáku do vodní dýmky, který obsahuje tabák a nikotin. Nebylo možné k žádnému jinému znění vývozní C3 deklarace přihlížet, když znění předložené srbské celní správě (resp. jí přijaté) je zněním jediným. Tato skutečnost dle žalovaného zapadá do důkazního řetězce. Předmětné zboží pocházelo ze zásilky dovezené do Srbska na základě jednotného celního prohlášení (11118/C7/17152019). Uvedená zásilka rovněž obsahovala tabák do vodní dýmky sazebního zařazení 24031100, tj. s obsahem nikotinu. Žalovaný považuje za zcela nepravděpodobné, že by srbská celní správa vůbec přijala vývozní C3 prohlášení obsahující sazební zařazení 24039990 ke zboží, které evidentně bylo na její území dovezeno jako tabák do vodní dýmky se sazebním zařazením 24031100. Dle žalovaného je taktikou žalobkyně pouze přenést těžiště případu na nepodstatné okolnosti z neprokázaných skutečností a současně ignorovat prokázané zásadní skutečnosti.

III. A Neprokázání charakteru zboží odeslaného ze Srbska

26. K námitce žalobkyně, že nebylo prokázáno, že zboží zajištěné policejními orgány na území České republiky není zbožím, které bylo převáženo na základě tranzitních doprovodných dokladů T1 (19RS011118CIATOUL9 a 19RS011118CGQ8QE40) ze Srbska, žalovaný uvádí, že je sice pravdou, že ze zboží převáženého na základě tranzitních doprovodných dokladů T1 nebyly přímo odebrány vzorky, nicméně z ostatních zásilek pocházejících ze stejné původní zásilky dovezené do Srbska na základě jednotného celního prohlášení vzorky odebrány byly, přičemž jejich analýza ozřejmila, že všechny odebrané vzorky obsahují tabák v rozmezí od 9,12 % až do 14 %. V žádném ze vzorků nebyla zjištěna máta ani kavron (látka určující pro přítomnost máty). Máta byla zjištěna pouze ve zboží, které bylo zjištěno na území České republiky, kde se padělky vyráběly. Na základě toho je žalovaný přesvědčen, že i zboží propuštěné do režimu tranzit, z něhož vznikl celní dluh v nyní projednávané věci, obsahovalo tabák a nikotin. To potvrzuje i příslušné celní tranzitní prohlášení, dle něhož bylo do režimu tranzit propuštěno zboží obsahující tabák. Na daný závěr navazují i zjištění, že ze zboží směřujícího do Slovinska, které bylo do režimu tranzit propuštěno na základě doprovodného tranzitního dokladu, odebrala slovinská celní správa při dovozu zboží vzorky, jejichž rozborem bylo zjištěno, že dovezené zboží neobsahuje nikotin ani tabák. Je proto evidentní, že ačkoli ze Srbska bylo na základě příslušného doprovodného tranzitního dokladu jednoznačně propuštěno do režimu tranzit zboží obsahující tabák a nikotin, do Slovinska dorazilo zboží jiné, které tabák ani nikotin neobsahovalo. Tímto jsou potvrzena zjištění z trestního spisu, že k záměně zboží došlo cestou, a to konkrétně na území České republiky. Z důkazních prostředků v trestním spisu plyne, že pachatelé manipulovali s celními závěrami tak, aby nedošlo k jejich poškození a současně tak, aby bylo možné systém opatřený celními závěrami opět přiložit na dveře vozidla způsobem neumožňujícím odhalit, že došlo k narušení uzavřeného – celními závěrami zajištěného – nákladového prostoru. Žalovaný je vzhledem k důkazům založeným ve spisu přesvědčen, že stejná situace nastala i v nynějším případě. Tedy že do režimu tranzit bylo v Srbsku na základě příslušného tranzitního celního prohlášení propuštěno zboží obsahující tabák a nikotin, avšak zboží nalezené na území České republiky dle výsledků analýzy odebraných vzorků tabák ani nikotin neobsahovalo. Nejednalo se tak o zboží, které Srbsko opustilo na základě zmiňovaného tranzitního celního prohlášení.

27. Žalovaný má též za více než nepravděpodobné, že by ze Srbska odešlo již padělané zboží (vyrobené z mátové náhražky a dalších přísad), které byly nalezeny při domovní prohlídce v Chotovinách, kde se padělky prokazatelně vyráběly. Z analýzy vzorků odebraných ze zboží zajištěného na území ČR je prokázáno, že dané zboží je padělkem a obsahuje mátu a další přísady nalezené při domovní prohlídce v Chotovinách. Je tedy nelogické, že toto zboží mělo být v tranzitním režimu přepravováno ze Srbska, když k jeho výrobě došlo až na území České republiky. Žalovaný uvedl, že žalobkyně záměrně pomíjí veškeré skutečnosti zjištěné v trestním řízení a v žalobě se k nim nijak nevyjadřuje ani se vůči nim nevymezuje. Zjištění žalovaného do sebe zapadají a tvoří logický řetězec událostí. Oproti tomu žalobkyně nenabídla alternativu, která by svědčila o tom, že zboží, které opustilo Srbsko, neobsahovalo tabák.

III. B Nesprávné vyměření celního dluhu žalobkyni – vystavení tranzitních T1 deklarací

28. Dále se žalovaný vyjádřil k žalobní námitce, dle které žalobkyně nikdy nevystavila T1 deklarace ke zboží sazebního zařazení 24031100 obsahujícímu tabák. Dle žalovaného je riziková už sama o sobě skutečnost, že existují dvě sazební zařazení k natolik podobnému zboží, když pouhým pohledem nelze zjistit, jestli zboží tabák obsahuje či nikoli. V takovém případě je podle mínění žalovaného na místě zvýšená opatrnost na straně toho, kdo na sebe bere odpovědnost za vystavení tranzitního celního prohlášení v postavení hlavního povinného. Jednání žalobkyně bylo dle žalovaného buď záměrné, tj. že věděla, že jde o zboží obsahující tabák, či bylo minimálně velmi nedbalé. Žalobkyně neměla vůbec kontrolu nad předmětným zbožím, dokonce neměla kontrolu ani nad vystavením tranzitního celního prohlášení, neboť předložení tohoto prohlášení měla dle svého tvrzení přenechat jinému subjektu, a to včetně předložení všech dokladů. Ať už k vystavení zmíněného prohlášení došlo jakkoli, žalovaný považuje za směrodatné pouze ty doklady, které byly skutečně předloženy, resp. skutečně přijaty srbskou celní správou, na základě kterých tranzitní celní prohlášení vydala. Odpovědnost žalobkyně, coby hlavní povinné, je v tomto směru objektivní. Žalobkyně měla a mohla vědět, co je předmětem tranzitního režimu a neprokázala, že by zboží vyvezené na základě předmětného tranzitního prohlášení neobsahovalo tabák. Jde–li o odkaz žalobkyně na povolení souborné jistoty pouze pro zboží bez vysokého rizika podvodu, jde dle žalovaného o mylné přesvědčení. I pokud na základě daného povolení pro použití souborné jistoty nemělo být propuštěno do tranzitního režimu zboží obsahující tabák, je to zcela irelevantní, jelikož ve skutečnosti takové zboží propuštěno bylo. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že z tranzitní deklarace je zjevné, že je vystavena pro tabák do vodní dýmky bez obsahu tabáku. Žalobkyně sama uvedla, že na tranzitní T1 deklaracích není sazební zařazení zboží uvedeno. Tato skutečnost nemohla být zjevná ani z přiložených dokladů, když v přiložené vývozní C3 deklaraci byl výslovně uveden tabák do vodní dýmky sazebního zařazení 24031100, tj. zboží s obsahem tabáku. Již vůbec nemohla být tato skutečnost zjevná z odkazu na použitou soubornou jistotu, která je na tranzitních T1 deklarací uvedena pouze svým číselným označením. Jde–li o povolení k užití souborné jistoty a záruční listiny, ani v jednom z dokumentů není žádným způsobem specifikováno, že by se vztahovaly pouze ke konkrétnímu druhu zboží s určitým sazebním zařazením. Toliko v odůvodnění povolení použití souborné jistoty je zmínka o tom, že žalobkyně v žádosti uvedla, že bude použita pro zboží s nízkým rizikem podvodu, nikoli, že pouze pro takové zboží je záruční listina vydávána. Ve výroku rozhodnutí o povolení souborné jistoty žádné takové omezení uvedeno není. Jediné, co je ze znění povolení použití souborné jistoty patrné, je, že je vydáváno pro konkrétní celní režim, zde pro režim společného tranzitu, což je ostatně obecně platná praxe. Shodně v textu smlouvy o pojištění a záručním listu není stanoveno, že by se vztahovaly pouze k vymezenému konkrétnímu druhu zboží. Žalobkyně v odvolání i v žalobě těmto listinám přikládá extrémní váhu, přestože dané listiny nemohou prokázat, jaké zboží bylo ze Srbska skutečně propuštěno.

III. C Podvodné jednání jiných subjektů a pochybení srbské celní správy

29. Dle žalovaného má případ jednoznačný trestní přesah a je součástí většího množství podvodných transakcí, které se zbožím tohoto druhu na stejné trase za stejných okolností proběhly. O tom vypovídá i zpráva OLAF, která je součástí správního spisu, stejně jako v této věci vedené trestní řízení. Jaký podíl na této trestné činnosti měli jednotliví účastníci a žalobkyně, nebylo dosud prokázáno. Modus operandi byl v případě těchto tranzitních režimů stejný. Tabák do vodních dýmek značky Al Fakher s obsahem tabáku a nikotinu byl dovezen do Srbska, kde byl rozdělen do menších zásilek a na základě jednotlivých tranzitních celních prohlášení přepraven na území EU. Poté došlo k odejmutí závěr a výměně originálního zboží za padělky vyráběné z mátové náhražky. Využity byly originální obaly tabáku a lišily se pouze vnitřní sáčky s tabákem. Originální tabák byl vyvezen a prodán, patrně do Německa. Padělky byly naloženy do dodávek, znovu byly přiloženy celní závěry a zboží bylo následně uloženo do svobodného pásma, aby nedošlo ke vzniku celního dluhu. Skutečnost, že padělané zboží bylo zajištěno na místě, kde docházelo k výrobě padělků, nelze považovat za náhodu, nýbrž za výsledek trestního vyšetřování. Žalobkyně tento trestní aspekt případu ignoruje a snaží se navodit dojem, že zboží zajištěné na území ČR je zbožím, které mělo opustit Srbsko a pro něž měla žalobkyně vydat tranzitní celní prohlášení, ačkoli je tato konstrukce zcela nelogická (stejně jako původně uplatňovaná verze žalobkyně, že zboží nikdy neopustilo Srbsko a dodávky odjely prázdné). Tvrzení žalobkyně nezapadají do kontextu zjištěných událostí a nebyla věrohodně prokázána. Žalobkyně se snaží svalit odpovědnost za propuštění zboží do tranzitního režimu na srbskou celní správu, jež měla nesprávně posoudit charakter zboží, předloženou soubornou jistotu a listiny s ní související a na základě nesprávného vývozního celního prohlášení vydat nesprávné tranzitní deklarace. Dle žalovaného srbská celní správa postupovala správně a jde pouze o tvrzení žalobkyně, která nebyla prokázána a do skutkového děje nezapadají. Žalovaný není kompetentní přezkoumávat postup srbské celní správy při vydání tranzitního celního prohlášení a má–li žalobkyně námitky vůči postupu srbské celní správy, musí se obrátit na kompetentní srbské orgány.

III. D Postup žalovaného rozporný s § 36 daňového řádu

30. Jde–li o námitku neprodloužení lhůty k vyjádření, žalovaný upozorňuje, že lhůta byla k žádosti žalobkyně prodloužena již jedenkrát, a to o celých dalších 15 dnů. V dané lhůtě žalobkyně své vyjádření žalovanému podala spolu s návrhem na provedení dalšího dokazování a současně požádala o další prodloužení lhůty s odůvodněním, že podala žádost o informace na srbskou celní správu a čeká na jejich odpověď. Žalobkyně ovšem neuvedla, co bylo předmětem žádosti. Předložila sice samotnou žádost o poskytnutí informací pro srbskou celní správu jako přílohu, avšak toliko v srbském jazyce, takže žalovaný nebyl schopen zjistit obsah této žádosti. Nebylo uvedeno, na co se žalobkyně srbské celní správy dotazovala a co by chtěla informacemi od srbské celní správy prokazovat. Daňový řád pro prodloužení lhůty stanoví požadavek závažného důvodu a žalovaný měl povinnost zjišťovat, proč je o prodloužení žádáno a zda jde o důvod závažný. Žalobkyně neuvedla předmět dotazu a není povinností žalovaného jej zjišťovat nebo si možné důvody domýšlet na základě listin v cizím jazyce. Samotné tvrzení žalobkyně, že šlo o informace relevantní pro projednávanou věc, není dostatečné. Pravdivé není ani to, že by žalobkyně dostatečně doložila skutečnost, že žádost byla srbské celní správě zaslána. Žalobkyně zaslala žalovanému spolu se svou žádostí toliko dva dokumenty v srbském jazyce, nicméně neplyne z nich, že by byly zaslány srbské celní správě, neboť nebyl doložen žádný podací lístek, potvrzení o odeslání elektronické zprávy či podobné potvrzení, z něhož by žalovaný mohl vycházet.

31. Žalovaný připustil, že zástupce žalobkyně jej v této věci telefonicky kontaktoval, přičemž mu sdělil, že podal srbské celní správě žádost a čeká na odpověď. Žalovaný však žalobkyni upozornil, že k prodloužení lhůty je třeba podat řádně odůvodněnou žádost, neboť šlo již o druhou žádost o prodloužení lhůty. Jelikož je zástupce žalobkyně advokátem, muselo mu být z tohoto poučení a ze znění zákona zřejmé, jak má v řízení postupovat. Žalobkyně přesto svou žádost odůvodnila nedostatečně, a proto jí nemohlo být vyhověno. Samotné déletrvající řízení není důvodem pro prodloužení lhůty bez dalšího. Ostatně, žalobkyně ani v žalobě obsah žádosti o informace podané srbské celní správě neozřejmila a odpověď nepředložila, pokud je žalovanému známo.

III. E Nedostatek jurisdikce a pravomoci orgánů Celní správy ČR

32. Za nedůvodný považuje žalovaný i žalobní bod, kterým je namítána nepříslušnost žalovaného k výběru celního dluhu. S odkazem na právní předpisy žalovaný uvádí, že celní dluh vzniká odnětím zboží společnému tranzitnímu režimu, a to v momentě, kdy bylo zboží odňato společnému tranzitnímu režimu nebo kdy nebyly splněny podmínky pro použití společného tranzitního režimu či přestaly být plněny. Celní dluh byl vyměřen dle místa, kde se podle zjištění celních orgánů zboží nacházelo v situaci vedoucí ke vzniku dluhu. Za takové místo nutno považovat rodinný dům na adrese X, které se nachází v územní působnosti Celního úřadu pro Jihočeský kraj, tedy místo, ve kterém byly zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že byly porušeny povinnosti režimu tranzit. Celní úřad dne 18. 12. 2019 potvrdil odpovědnost za vybrání celního dluhu. Vzhledem k tomu byl celní úřad jakožto věcně a místně příslušný správní orgán ČR odpovědný za vyměření celního dluhu. Skutečnost, že zboží bylo odňato celnímu dluhu na území ČR, kde bylo vybaleno z originálních obalů a následně přepraveno do Německa, byla zjištěna z trestního spisu. Přestože policejní orgán originální zboží nedohledal, z trestního spisu (především z výslechu řidiče A. T.) je patrné, že dodávky se zbožím byly převezeny do Spolkové republiky Německo a tam vyloženy. Na straně 17 prvostupňového rozhodnutí bylo odkazováno na zjištění NCOZ Policie ČR, dle kterých originální zboží balené pouze v originálních sáčcích výrobce bylo totožnými vozidly dopraveno do Berlína. Žalovaný neměl žádný důvod o této informaci pochybovat a nejedná se proto o spekulaci, jak žalobkyně uvádí. Není proto pravdou, že by zboží mělo jet nejprve do Německa, kde došlo k porušení celních závěr a záměně originálního zboží za padělky. Z trestního spisu plyne skutkový stav tak, jak je popsán výše, nikoli jak jej popisuje žalobkyně. Jak ostatně bylo již uvedeno, žalobkyně neměla nad předmětným tranzitním režimem vůbec žádnou kontrolu, jak co do podání dokladů k tranzitnímu režimu, tak rovněž co do pohybu předmětného vozidla. Její tvrzení je tedy samo o sobě zcela nepodložené.

33. Vzhledem k tomu žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Replika žalobkyně a duplika žalovaného

34. Žalobkyně se v replice k vyjádření žalovaného opakovaně ohradila vůči závěrům o její snaze odvést pozornost od okolností podstatných pro projednávanou věc. Zdůraznila, že ačkoli je paralelně vedeno trestní řízení týkajícího se nyní řešené věci, je nutno důrazně odlišovat rovinu trestní a daňovou, pročež důsledkem probíhajícího trestního řízení nemůže být doměření celního dluhu žalobkyni. Pro nyní projednávanou věc je podstatné pouze to, zda ve vztahu ke zboží pod sazebním označením 24031100 vznikl žalobkyni celní dluh či nikoli, důkazní břemeno v této souvislosti pak nese pouze žalovaný, který se v tomto ohledu nemůže alibisticky odkazovat na trestní přesah věci. Dle žalobkyně žalovaný toto své důkazní břemeno neunesl. Žalobkyně dále zopakovala, že se ve vztahu ke zboží pod sazebním označením 24031100 vůbec nedostala do pozice držitele tranzitního režimu (hlavního povinného) a současně zajistila, že k platnému a účinnému propuštění tohoto zboží do tranzitního celního režimu vůbec nemohlo dojít a nedošlo. Uvedené dle žalobkyně podle svého obsahu prokazuje rozhodnutí o použití souborné jistoty, které je konkretizováno veškerou doprovodnou dokumentací včetně záruční listiny.

35. Žalovaný se v reakci na repliku žalobkyně vymezil proti tvrzení žalobce o absenci vlivu paralelně vedeného trestního řízení na nyní projednávanou věc. Ačkoli se daná trestní věc netýká přímo postavení žalobkyně jako hlavního povinného, její odpovědnost je dána již tím, že byla držitelem tranzitního režimu, byla. Postavení hlavního povinného a poskytla záruku za tento režim. V řízení bylo i prostřednictvím podkladů z trestního řízení, k nimž měla žalobkyně možnost se vyjádřit, prokázáno, že zboží přepravované na základě celního prohlášení žalobkyně bylo odňato celnímu dohledu a v podobě, v níž opustilo Srbsko, nikdy nebylo předloženo celnímu úřadu určení, čímž vznikl celní dluh, za který je odpovědná žalobkyně. V trestním řízení bylo prokázáno, že žalobou tvrzená konstrukce týkající se zboží jiného sazebního zařazení, je zcela smyšlená a účelová. K tomu žalovaný poukázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 3. 2022, č.j. 9 T 1/2022–7060 (uvedený rozsudek s vyznačenou doložkou právní moci si krajský soud vyžádal již dne 10. 4. 2024 a je součástí soudního spisu na č. l. 60 – 77), ze kterého dle žalovaného vyplývá, že zboží, které opustilo Srbsko, bylo tabákem do vodní dýmky se sazebním zařazením 24031100. Podklady trestního řízení tak prokázaly, že došlo k odnětí zboží celnímu dohledu, nikoli to, že žalobkyně o dané trestné činnosti věděla či se na ní jakkoli podílela. Žalobkyně v žalobě naproti tomu nijak neprokázala, že by žalobkyně nebyla držitelem daného tranzitního režimu ani to, že by k odnětí zboží z tohoto režimu nedošlo. Žalobkyně se nemůže zprostit odpovědnosti hlavního povinného odkazem na znění záruční listiny, když na základě této záruky bylo zboží sazebního zařazení 24031100 propuštěno a tato skutečnost je jediná podstatná. Žalovaný setrval i na svých závěrech stran rozhodnutí o povolení souborné jistoty, které ve svém výroku žádné omezení neuvádí.

V. Právní hodnocení krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

37. Krajský soud ve věci rozhodl v rámci ústního jednání konaného dne 24. 4. 2024. Účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Žalobkyně zdůraznila, že není na místě se zabývat okolnostmi transitu, ale vystavením deklarací, povahou zboží, ke kterým byly deklarace vystaveny. Má za prokázané, že se neúčastnila podvodného jednání, přičemž ani žalovaná se v rámci trestního řízení nepřihlásila si nárokem na náhradu škody. Nyní se však obrací pouze na žalobkyni jako na nevědomou oběť podvodného jednání. Žalovaná poukázala na totožnou věc projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 63 Af 5/2023. Skutečnost, že se nepřihlásila v rámci trestního řízení s nárokem na náhradu škody považuje za irelevantní, neboť takto nikdy postupuje a sama přikračuje k vymáhání.

38. Soud při jednání provedl jako důkaz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 3. 2022, č. j. 9 T 1/2022–7060. Žalobkyně navrhla provést jako důkaz vybrané listiny ze správního spisu tak, aby bylo postaveno na jisto, že zboží, ke kterému byly vystaveny deklarace, bylo zboží bez tabáku. Konkrétně se jednalo o žádost o povolení souborné jistoty, rozhodnutí o použití souborné jistoty a odpověď srbského ministerstva financí (poskytnutí informací). Tento návrh na doplnění dokazování krajský soud zamítl, neboť se jedná o listiny ze správního spisu, ze kterých je bez dalšího vycházeno.

39. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkami závažných vad řízení před celními orgány, které by dle svého charakteru mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a jejich existence by tak sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud neshledal tyto námitky důvodnými.

V. A Nedostatek pravomoci orgánů Celní správy ČR

40. Žalobkyně namítá nedostatek jurisdikce a pravomoci orgánů Celní správy ČR k vyměření celního dluhu žalobkyni, neboť k primárnímu porušení celní závěry a vyložení originálního zboží došlo na území Německa, nikoli na území ČR.

41. Podle čl. 112 odst. 1 písm. a) Úmluvy o společném tranzitním režimu platí, že dluh ve smyslu čl. 3 odst. 1 vzniká odnětím zboží společnému tranzitnímu režimu.

42. Podle čl. 112 odst. 3 písm. a) Úmluvy o společném tranzitním režimu vzniká dluh v momentě, kdy bylo zboží odňato společnému tranzitnímu režimu nebo kdy nebyly splněny podmínky pro použití společného tranzitního režimu či přestaly být plněny.

43. Podle čl. 114 odst. 1 písm. a) Úmluvy o společném tranzitním režimu vzniká dluh na místě, kde nastaly skutečnosti vedoucí ke vzniku celního dluhu (shodně čl. 87 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, dále jen „celní kodex Unie“).

44. Podle čl. 159 odst. 1 celního kodexu Unie platí, že nestanoví–li právní předpisy Evropské unie jinak (jak činí např. v čl. 159 odst. 3 celního kodexu Unie), určí věcnou a územní příslušnost jednotlivých celních orgánů na svém území členské státy.

45. Podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona č. 242/2016 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů, je správce cla, který jako první zjistil skutečnosti, na jejichž základě vznikl celní dluh, místně příslušný k doměření cla.

46. V projednávané věci celní orgány dospěly k závěru, že ke vzniku celního dluhu došlo v důsledku porušení (nesplnění) podmínek společného tranzitního režimu, neboť zboží, které bylo předmětem tranzitních T1 deklarací (T1 MRN 19RS011118CIATOUL9 a T1 MRN 19RS011118CGQ8QE40), nebylo v nezměněném stavu a požadovaných informací předloženo celnímu úřadu určení ve Slovinsku, přičemž bylo následně zjištěno, že dotčené zboží bylo odňato celnímu dohledu. Krajský soud ve shodě s celními orgány dospěl k závěru, že ke vzniku celního dluhu došlo na území ČR. Z usnesení Policie ČR NCOZ, o zahájení trestního stíhání osob (spol. ORLEGRAN, s.r.o.), ze dne 6. 4. 2021, č.j. NCOZ–2935–5/TČ–2021–417203–F, se podává, že originální zboží, jež bylo předmětem shora uvedených T1 deklarací, bylo na území ČR (v domě X) zaměněno za neoriginální směs, ve které byla namísto tabáku máta a další ingredience, a která byla umístěna do originálních obalů, ze kterých byla vyňata původní tabáková směs a z Chotovin transportována do Německa. Tento skutkový průběh poté plyne z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 1. 3. 2022, č.j. 9 T 1/2022–7060, jímž byla na základě § 314r odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, schválena dohoda o vině a trestu, a který ve vztahu k obžalované spol. ORLEGRAN nabyl právní moci dne 13. 7. 2022. Tímto rozsudkem byla, mimo jiných subjektů, ze zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a zločinu porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, uznána vinnou spol. ORLEGRAN, s.r.o., tedy společnost, jež byla dotčenými T1 deklaracemi vymezena jako příjemce zboží. Popsaný sled událostí, ze kterého plyne, že nákladní vozidlo ze Srbska (Bělehrad) mířilo do ČR (Chotoviny) a odtud do Německa (Berlín), plyne též z výpovědi řidiče A. T. zachycené v protokolu ze dne 4. 8. 2021, č.j. NCOZ–2935–213/TČ–2021–417203–F.

47. Na základě shora popsaného skutkového stavu, jež byl v řízení před celními orgány (i trestním soudem) prokázán, plyne, že k primárnímu porušení celní závěry a vyložení originálního zboží v rozporu s podmínkami společného tranzitního režimu, a tedy ke vzniku celního dluhu, došlo na území ČR, nikoli na území Německa, jak uvádí žalobkyně. Z tohoto důvodu je k vyměření celního dluhu dána pravomoc Celní správy ČR – Celního úřadu pro Jihočeský kraj.

V. B Postup žalovaného rozporný s § 36 daňového řádu

48. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku, dle níž žalovaný svým postupem, jímž zamítl žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření v rámci odvolacího řízení z důvodu, že žalobkyně neosvědčila závažné důvody pro takové prodloužení, porušil § 36 daňového řádu.

49. Z obsahu spisové dokumentace krajský soud zjistil, že žalobkyně byla písemností žalovaného ze dne 16. 2. 2023 vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřila k provedenému dokazování a k názoru odvolacího orgánu a aby případně uplatnila své právo navrhnout provedení dalších důkazních prostředků. Téhož dne žalobkyně bez udání konkrétních důvodů uplatnila první žádost o prodloužení stanovené lhůty do 18. 3. 2023, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 2. 2023 vyhověl. Dne 20. 3. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému vyjádření k výzvě ze dne 16. 2. 2023 a současně znovu požádala o prodloužení lhůty s tím, že je dán závažný důvod pro její prodloužení ve smyslu § 36 daňového řádu. Tento důvod pak žalobkyně opřela o dvě výzvy adresované srbské celní správě, jež dle žalobkyně měly směřovat k získání informací relevantních pro dané řízení. Součástí žádosti pak je dokument v srbském jazyce, který žalobkyně v žádosti specifikovala jako odpověď srbských celních orgánů na první její žádost. Dále uvedla, že vzhledem k potřebě zajištění překladu daných informací je nutno lhůtu prodloužit alespoň do 7. 4. 2023. Popsaná druhá žádost žalobkyně o prodloužení lhůty byla rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 3. 2024 zamítnuta. Žalovaný dospěl k závěru, že nejsou dány závažné důvody pro prodloužení lhůty. Žalobkyně neuvedla, co mělo být předmětem žádosti adresované srbským celním orgánům, předložila pouze samotnou žádost o poskytnutí informací, avšak toliko v srbském jazyce, pročež žalovaný není schopen zjistit obsah této žádosti. Žalobkyně přitom ani v žádosti o prodloužení lhůty ani ve vyjádření neuvedla, na co konkrétně se srbských celních orgánů dotazovala a co by mělo být eventuálně poskytnutými informacemi prokázáno.

50. Žalobkyně s popsaným postupem žalovaného nesouhlasí, když dle jejího názoru závažné důvody pro prodloužení lhůty dány byly, z její strany byly poptávány pro věc relevantní informace, které se měly týkat např. skutečnosti, zda srbskou celní správou byla v souvislosti s T1 deklaracemi vyžadována spotřební daň, o čemž měl být žalovaný ze strany žalobkyně telefonicky vyrozuměn. Žalovaný tuto telefonickou komunikaci nepopírá, nicméně uvádí, že žalobkyně tímto způsobem sdělila, že kontaktovala srbskou celní správu s žádostí o informace, žalovaný však žalobkyni upozornil na nutnost podat řádně odůvodněnou žádost. Žalobkyně však nedoložila ani to, že dotčené žádosti skutečně srbské celní správě odeslala.

51. Prodloužit lhůtu stanovenou správcem daně lze na základě § 36 odst. 1 daňového řádu, který vyhovění žádosti podmiňuje závažným důvodem a podáním žádosti před uplynutím lhůty. Úspěšnost žádosti o prodloužení lhůty se tak odvíjí od uvedení rozhodných skutečností ze strany žadatele, které musí mít charakter důležitých důvodů. K těmto důležitým důvodům krajský soud pro stručnost odkazuje na komentářovou literaturu: „Aby byla žádost úspěšná, musí být důvody závažné. Závažnost je třeba posuzovat s ohledem na překážky, které brání osobě zúčastněné na správě daní lhůtu stihnout. Překážky musí být objektivního rázu a být v příčinné souvislosti s nemožností úkon učinit ve lhůtě. Také je třeba přihlížet k tomu, zda ke vzniku důvodů osoba zúčastněná na správě daní nepřispěla. Přitom intenzita posuzování ze strany správce daně se bude odvíjet od historie s daňovým subjektem (pravidelně obstruující či nespolupracující daňový subjekt bude posuzován přísněji), jakož i rizika prodlení (blíží–li se prekluzivní lhůta, bude posuzování přísnější). Každopádně správa daní nemá být šikanou zejména daňových subjektů, jelikož správa daní, jakkoliv je její postavení významné, není jedinou náplní času jednotlivce. […] Vyjma případů uvedených v § 36 odst. 2 není na prodloužení lhůty právní nárok. Plně tak závisí na správním uvážení správce daně, zda žádosti vyhoví, či nikoliv.“ (Lichnovský, O., Ondrýsek, R., Nováková, P., Kostolanská, E., Rozehnal, T. Daňový řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1082 s.)

52. Rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření k provedenému dokazování a předložení dalších důkazních návrhů je založeno na výkladu tohoto neurčitého právního pojmu „závažný důvod“ správcem daně. Je pak výlučně věcí žadatele, aby v žádosti o prodloužení lhůty uvedl důvody, pro které o prodloužení lhůty žádá, a tyto důvody správci daně odpovídajícím způsobem doložil (viz § 92 odst. 3 daňového řádu). Žadatele tedy v řízení o žádosti o prodloužení lhůty tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně tvrzení, podle kterého jsou v daném případě naplněny závažné důvody pro prodloužení lhůty k vyjádření.

53. Krajský soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že žalobkyně v souvislosti se svou žádostí ze dne 20. 3. 2023 neunesla ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když řádně nespecifikovala ani neprokázala existenci závažných důvodů, jež by měly vést k prodloužení lhůty pro podání jejího vyjádření a opatření důkazních prostředků. Opatřování relevantních informací a důkazních prostředků pro účely správního řízení je bezpochyby objektivním důvodem, jež by mohl vést k závěru o nutnosti prodloužit lhůtu pro jejich předložení, avšak pouze za situace, kdy účastník tvrdí a prokáže, že jde skutečně o informace a důkazní prostředky, které souvisí s danou věcí a na její hodnocení mohou mít vliv. Ačkoli žalobkyně v žádosti uvedla, že žádala orgány srbské celní správy o informace relevantní pro dané řízení, již nespecifikovala, které konkrétní informace požadovala a jaký konkrétní dosah by takové informace měly do nynějšího celního řízení mít, tedy co by jimi mělo být ze strany žalobkyně prokázáno. Žalobkyní předložený dokument v srbském jazyce takovou důkazní hodnotu nemá, neboť s ohledem na absenci jeho českého překladu není zřejmý jeho obsah (sama žalobkyně v žádosti uvedla, že jde o listinu obsahující odpověď na její dotaz, oproti tomu žalovaný danou přílohu označil jako žalobkyninu žádost o informace), povinností správních orgánů přitom není zajišťovat překlad dokumentů předkládaných účastníky řízení. Odhlédnout pak rovněž nelze od skutečnosti, že žalobkyně neprokázala ani to, že jí uváděné žádosti o informace skutečně srbským orgánům odeslala a kdy se tak stalo. Podstatná je též skutečnost, že se jednalo v pořadí již o druhou žádost žalobkyně v situaci, kdy první z nich nebyla z její strany odůvodněna vůbec. Žalobkyně tak prokazatelně měla více než měsíc na opatření samotných relevantních informací nebo alespoň podkladů, jež by odůvodňovaly její žádost o prodloužení lhůty k jejich předložení. Ze strany žalovaného tudíž nedošlo k porušení práv žalobkyně souvisejících s aplikací § 36 daňového řádu.

V. C Neprokázání charakteru zboží odeslaného ze Srbska

54. Jako nedůvodný a nepodložený hodnotí žalobkyně závěr žalovaného o tom, že ze Srbska odešlo jedině originální zboží Al Fakher, jehož odnětí je žalobkyni kladeno k tíži. Závěr o rozdílu mezi zbožím odcházejícím ze Srbska a zbožím nalezeným v ČR nemá dle žalobkyně oporu ve spisu, neboť z dotčeného zboží přepravovaného na základě T1 deklarací ev. č. 19RS011118CIATOUL9 a 19RS011118CGQ8QE40 nebyly odebrány vzorky, resp. byly odebrány až na území ČR, nikoli v Srbsku. Skutečnost, že toto zboží přiletělo do Srbska ve stejné zásilce jako zboží, jemuž v Srbsku byly vzorky odebrány, neposkytuje dle žalobkyně dostatečnou jistotu v tom, že celá zásilka skutečně obsahovala originální zboží Al Fakher. Žalobkyně poukazuje na to, že k záměně zboží propuštěného na základě výše specifikovaných T1 deklarací mohlo dojít kdykoli v mezidobí od jejího odeslání ze SAE do Srbska až do jeho dalšího vývozu z této země.

55. Krajský soud z obsahu spisové dokumentace zjistil, že zboží zn. Al Fakher bylo do Srbska letecky přepraveno ze SAE, jednalo se o jednu společnou zásilku evidovanou pod jednotným celním prohlášením ev. č. 11118/C7/1715/2019, která byla z expozitury Celní správy letiště Bělehrad na základě tranzitního dokladu MRN 19ZS011410N2X1JWN pod celním dohledem přepravena pozemní dopravou na expozituru celní správy Ostružnica, kde byla dle uvedeného celního prohlášení provedena prohlídka zboží. Toto zboží pak bylo dne 4. 6. 2019 uskladněno do Veřejného celního skladu typu „A“ (provozovaného spol. Aventurin Tim), ze kterého bylo postupně vyváženo, šlo mimo jiné o celní prohlášení č. 11118/C3/188/2019 ze dne 14. 6. 2019 (T1 MRN 19RS011118CAEG7C18), č. 11118/C3/202/2019 ze dne 22. 6. 2019 (T1 MRN 19RS011118CBKYB6B8), ze kterých byly odebrány vzorky; dále č. 11118/C3/204/25.06.19 (T1 MRN 19RS011118CIAT0UL9) ze dne 25. 6. 2019 a č. 11118/C3/205/26.06.19 ze dne 26.9.2019 (T1 MRN 19RS011118CGQ8QE40, ze kterých vznikl nyní projednávaný celní dluh. V případě zboží zařazeného pod první dvě z uvedených celních prohlášení došlo na území Srbska k odebrání vzorků, ze kterých bylo zjištěno, že obsahují tabák a nikotin, přičemž u vzorků odebraných z těchto dvou vývozů na území cílového Slovinska bylo zjištěno, že tabák ani nikotin neobsahují. V případě nyní řešených zásilek vzorky takto odebrány nebyly, přičemž v rámci odběru vzorků zásilek nalezených na území ČR bylo zjištěno, že tyto rovněž tabák ani nikotin neobsahují.

56. Krajský soud dospěl ve shodě s celními orgány k závěru, že ačkoli nebyl v případě zboží přepravovaného na základě T1 deklarací ev. č. 19RS011118CIATOUL9 a 19RS011118CGQ8QE40 proveden na území Srbska rozbor vzorků, lze s ohledem na výše popsaný řetězec důkazů vážících se na celý průběh transferu společné zásilky, konstatovat, že šlo o originální zboží značky Al Fakher, stejně jako v případě zbylých dvou částí společné zásilky. Podstatná je skutečnost, že dané tabákové výrobky byly do Srbska přepraveny v rámci jedné zásilky, která jako taková byla pod dohledem srbské celní správy přepravena do celního skladu, odkud bylo zboží v rámci tří vývozů propuštěno do tranzitu. Krajský soud považuje za tohoto stavu věci za vysoce nepravděpodobné, aby v případě posledně expedované části došlo na území Srbska k záměně zboží. Sama žalobkyně ke svému tvrzení o záměně zboží během jeho transportu a uskladnění v Srbsku neposkytuje žádné důkazy, které by svědčily o opaku. V tomto směru pak je zcela zásadní skutečností, že na základě celních prohlášeních T1 MRN MRN 19RS011118CIATOUL9 a T1 MRN 19RS011118CGQ8QE40, vydaných samotnou žalobkyní, bylo ze Srbska do režimu tranzit propuštěno zboží podpoložky kombinované nomenklatury 24031100 – zboží obsahující tabák, tedy originální zboží zn. Al Fakher (k této otázce viz níže). Odhlédnout pak nelze ani od toho, že takto zjištěný skutkový stav zcela odpovídá závěrům učiněným trestním soudem v rozsudku č.j. 9 T 1/2022–7060, kde je výslovně konstatováno, že až na území ČR (ul. X) došlo k záměně originálního zboží za nepravý tabákový výrobek v podobě rostlinné směsi. Obžalovaná spol. ORLEGRAN (příjemce nyní řešeného zboží) na základě dohody o vině a trestu, schválené uvedeným odsuzujícím rozsudkem, tedy výslovně osvědčila celními orgány shora popsaný skutkový stav věci, který je shodný se zněním obžaloby. Popsaný skutkový stav pak osvědčil i (již shora zmíněný) řidič přepravující nyní řešenou část zboží, A. T.

V. D Nesprávné vyměření celního dluhu žalobkyni – vystavení tranzitních T1 deklarací a pochybení srbské celní správy

57. Žalobkyně dále namítá, že jí neměl být vyměřen celní dluh za zboží obsahující tabák, neboť nebyla držitelem tranzitního režimu k tomuto zboží. Žalobkyně vystavila T1 deklarace pouze na zboží neobsahující tabák (sazební zařazení 24039990), nikoli deklaraci sazebního zařazení 24031100 na zboží obsahujícího tabák. S tím dle žalobkyně koresponduje i skutečnost, že i rozhodnutí o použití souborné jistoty se vztahuje na zboží bez vysokého rizika podvodu, tedy na zboží bez tabáku.

58. V projednávané věci je nespornou skutečností, že žalobkyně byla držitelem tranzitu pro odesílající spol. WEST SPED a pro příjemce spol. ORLEGRAN s.r.o., a tedy tím, kdo podává celní prohlášení ve smyslu čl. 3 písm. f) Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitu a současně tím, kdo byl povinen předložit zboží ve stanovené lhůtě celnímu úřadu určení v nezměněném stavu spolu s nezbytnými informacemi dle čl. 8 odst. 1 písm. a) Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu. Krajský soud z obsahu tranzitního celního prohlášení T1 MRN 19RS011118CIATOUL9 a T1 MRN 19RS011118CGQ8QE40 zjistil, že toto bylo vystaveno pro zboží identifikované jako „duvan za nargile“ (tabák pro vodní dýmku), aniž by bylo blíže vymezeno položkou nomenklatury. Z vývozní C3 deklarace (vývozní povolení/licence) vystavené spol. WEST SPED se podává, že předmětem vývozu je zboží označené podpoložkou kombinované nomenklatury 24031100 – zboží obsahující tabák. Z dotazníku k pojištění celního dluhu ve společném tranzitním režimu vyplněného žalobkyní dne 19. 7. 2018 vyplývá, že předmětem tranzitu mělo být komerční zboží, bez zboží ze seznamu vysokého rizika. Záruční list č. 360000026–1 osvědčující přijetí záruky (souborné jistoty na částku 62 500 000 dinárů) záručním celním úřadem Subotica ze strany garanta, spol. Dunay osiguranje a.d.o., neobsahuje žádnou specifikaci přepravovaného zboží, stejně jako smlouva o pojištění ze dne 23. 7. 2018. Pouze z žádosti o povolení k použití souborné jistiny plyne, že je vystavována pouze pro zboží bez vysokého rizika podvodu. Z výroku rozhodnutí o použití souborné jistoty ze dne 19. 7. 2018, č. UP–1825/1–18, vyplývá, že byla schválena souborná jistota k uhrazení celního dluhu. Odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazuje na žádost žalobkyně, dle které soubornou jistinu lze použít pouze pro zboží bez vysokého rizika. Z doplnění odvolání žalobkyně se podává, že vystavila tranzitní T1 deklarace pouze se slovním označením zboží „duvan za nargile“ s tím, že odpovědnost za předložení tranzitního prohlášení a příslušných podkladů, včetně C3 deklarace dále ponechala na spol. WEST SPED, která ji současně měla instruovat o tom, že jako předmět zboží je třeba specifikovat slovně jako „duvan za nargile“ bez příslušné kategorizace.

59. Krajský soud na základě shora popsaného skutkového stavu plynoucího z předložené správní dokumentace dospěl k závěru, že z žalobkyní předložených T1 deklarací nevyplývá, že by se týkaly zboží neobsahujícího tabák (sazební zařazení 24039990). Jakkoli z nich však nevyplývá ani to, že by se mělo jednat o zboží obsahující tabák (sazební zařazení 24031100), podstatná je jeho specifikace učiněná prostřednictvím vývozní C3 deklarace, která byla nedílnou doprovodnou dokumentací T1 tranzitních deklarací, a ze kterých jednoznačně plyne konkretizace zboží jako zboží obsahujícího tabák – tabák do vodní dýmky, sazební zařazení 24031100. Popsané dokumenty vážící se k procesu propuštění zboží do tranzitního režimu tak osvědčují, že šlo o zboží obsahující tabák. Právě takové zboží bylo závazným rozhodnutím srbské celní správy do tranzitu propuštěno.

60. Ačkoli žalobkyně nyní uvádí, že z její strany nebylo úmyslem vystavit celní prohlášení právě pro takový druh zboží, je nutno zdůraznit, že je to právě deklarant, kdo podáním celního prohlášení potvrzuje správnost údajů v něm obsažených, pravost dokladů, kterými je doloženo, a zavazuje se k plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží do navrženého režimu. Pokud tedy žalobkyně tuto svou odpovědnost přenese na jiný subjekt (zde spol. WEST SPED, která celní prohlášení spolu s průvodní dokumentací předkládala) a umožní tak propuštění tabákového zboží do tranzitního režimu, nemůže se dovolávat svých odlišných úmyslů.

61. Na uvedeném závěru pak nemůže ničeho změnit ani žalobou uváděná absence registrace spol. BIGPROFIT TRADE v Registru dovozců tabáku, když tato skutečnost nijak neprokazuje, jaké zboží bylo do tranzitního režimu propuštěno a už vůbec nemá vliv na existenci celního dluhu. Shodný závěr žalovaného učiněný v napadeném rozhodnutí pak nelze považovat za nedostatečný.

62. Pokud žalobkyně nyní uvádí, že byla uvedena v omyl ze strany spol. WEST SPED, která předložila odlišnou vývozní C3 deklaraci, než kterou prokazovala žalobkyni, pak k tomu lze uvést toliko to, že žalobkyně, coby hlavní odpovědný a povinný subjekt [čl. 79 odst. 3 písm. b) celního kodexu Unie a čl. 113 odst. 1 písm. d) Úmluvy o společném tranzitním režimu], nese objektivní odpovědnost za vzniklý celní dluh. Z tohoto důvodu je tvrzené podvodné jednání přepravní spol. WEST SPED pro věc irelevantní. Shodný závěr pak lze učinit i ve vztahu k žalobou poukazovanému obsahu dokumentů týkajících se souborné jistoty, pojištění celního dluhu a záruční listiny, když žádný z nich neprokazuje, že dotčené T1 deklarace byly vystaveny na zboží se sazebním zařazením 24039990. Z jejich obsahu buď není zřejmý charakter přepravovaného zboží (např. záruční list, smlouva o pojištění) či z nich plyne toliko to, že obsahem žádosti je zboží bez vysokého rizika (např. odůvodnění rozhodnutí o použití souborné jistoty), k posledně zmíněné žádosti žalobkyně o schválení souborné jistoty je však nutno uvést, že takovéto dělení přepravovaného zboží ovšem mezinárodně platné podmínky pro režim společného tranzitu (Úmluva o společném tranzitním režimu) neznají, jak správně poukázal též žalovaný v napadeném rozhodnutí.

63. Podstatné je, že v projednávaném případě byla souborná jistota poskytnuta formou záručního dokladu (záručního listu č. 360000026–1) dle čl. 10 odst. 2 písm. b) a čl. 78 odst. 1 Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu, přičemž v obsahu tohoto záručního listu není charakter zboží či jeho rizikovost jakkoli specifikována. K ověření existence a platnosti souborné jistoty ve smyslu čl. 35 odst. 2 Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu tak ze strany záručního celního úřadu došlo dne 23. 7. 2018. Není tedy pravdou, že T1 deklarace nebyly platně vydány a nevyvolaly daňově relevantní následky z důvodu absence jistoty, jak uvádí žalobkyně.

64. K uvedené námitce tak lze uzavřít, že žalobkyně byla držitelem tranzitu v projednávané věci, z jí předložených tranzitních T1 deklarací ve spojení s vývozní C3 deklarací spol. WEST SPED vyplývá, že předmětem tranzitu bylo zboží obsahujícího tabák – tabák do vodní dýmky sazební zařazení 24031100. Souborná jistota ve formě záruční listiny, která nebyla specifikována ve vztahu k žádnému konkrétnímu zboží, byla příslušným celním úřadem povolena. K pochybení srbské celní správy tedy v tomto směru nedošlo. Pochybení pak nelze konstatovat ani v postupu srbské celní správy, která po žalobkyni nevyžadovala spotřební daň, která z její strany nebyla na T1 deklaracích vyplněna. Vzhledem k tomu, že spotřební daň je součástí celního dluhu a záruční listina (souborná jistota) ji pokrývá, není zapotřebí ji vymáhat zvlášť. Žalobkyně byla z pozice držitele tranzitního režimu plně odpovědná za předložení zboží v jeho nezměněné podobě celnímu úřadu určení a bylo tak pouze její odpovědností zjednat si kontrolu nad předmětným zbožím i tranzitním celním prohlášením a souvisejících dokumentů, sloužících mj. k jeho identifikaci.

V. E Podvodné jednání jiných subjektů a solidarita dlužníků

65. Žalobkyně dále namítá, že jí nemůže být kladeno k tíži podvodné jednání jiných subjektů, správní orgán v tomto směru nezákonně zakládá její absolutní odpovědnost.

66. Jak již krajský soud uvedl shora, žalobkyni, coby hlavního odpovědného a povinného subjektu, stíhá na základě čl. 79 odst. 3 písm. b) celního kodexu Unie a čl. 113 odst. 1 písm. d) Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu objektivní odpovědnost za celní dluh. K zániku celního dluhu, a tedy i objektivní odpovědnosti žalobkyně, přitom může dojít pouze za podmínek vymezených v čl. 124 odst. 1 celního kodexu Unie [čl. 112 odst. 2 Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu]. Jiné důvody zániku objektivní odpovědnosti deklaranta relevantní právní úprava nezná.

67. K charakteru odpovědnosti hlavního povinného a eventuálního vlivu podvodného jednání na tuto odpovědnost se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ze dne 3. 4. 2008, Militzer & Münch, C–230/06, Sb. rozh. s. I–1895, podle kterého: „Hlavní povinný je jakožto držitel režimu vnějšího tranzitu Společenství dlužníkem celního dluhu vyplývajícího z nedodržení ustanovení tohoto režimu. Cílem takto uložené odpovědnosti hlavnímu povinnému je zajistit řádné a jednotné používání předpisů v oblasti vybírání celního dluhu za účelem ochrany finančních zájmů Společenství a jeho členských států. Skutečnost, že je tak hlavnímu povinnému uložena platba celního dluhu bez ohledu na to, jaký může být rozsah tohoto dluhu v porovnání s odměnou, kterou obdrží, působí–li jako ve věci v původním řízení jakožto celní přepravce, není v rozporu se zásadou proporcionality. […] Ani skutečností, že hlavní povinný jednal v dobré víře a že porušení režimu vnějšího tranzitu Společenství vyplývá z podvodu, který nespáchal, nemůže být dotčena zásada proporcionality. Pokud by tomu tak bylo, hlavní povinný by již nebyl tak silně podněcován k tomu, aby zajistil řádný průběh tranzitních operací (viz obdobně výše uvedený rozsudek Pascoal & Filhos, body 51 až 55). […]Je nicméně třeba připomenout, že jestliže vznik celního dluhu vyplývá z okolností, jež nelze přičítat podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti hlavního povinného, článek 239 celního kodexu, který představuje obecnou klauzuli o ekvitě, umožňuje hlavnímu povinnému požádat o prominutí cla. Za tímto účelem články 899 až 905 prováděcího nařízení zavádějí postup správní spolupráce mezi celními orgány a Komisí.“ (důraz doplněn)

68. Z uvedeného vyplývá, že se žalobkyně nemůže zprostit své odpovědnost odkazem na možné podvodné jednání jiných subjektů, neboť právě ona, jako hlavní odpovědná za celní dluh, je tím subjektem, který má zajistit řádný průběh tranzitních operací. Tím spíše za situace, kdy zcela vědomě přenechá komunikaci s celními úřady, včetně předkládání všech pro tranzit potřebných podkladů, jinému subjektu. Důvodem pro upuštění od objektivní odpovědnosti žalobkyně pak nemohou být ani eventuální pochybení na straně administrativy ve státu vývozce (srov. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ze dne 17. 7. 1997, Pascoal & Filhos Ld proti Fazenda Pública, C–97/95, Sb. rozh. s. I–04209). Pochybení srbského celního úřadu administrativního charakteru ani žádná jiná pochybení navíc krajský soud neshledal, jak již bylo konstatováno výše.

69. Posledně uvedenou námitkou žalobkyně zpochybňuje postup celních orgánů, které vyměřily celní dluh toliko jí, ačkoli v postavení dlužníka celního dluhu jsou též spol. WEST SPED a spol. ORLEGRAN (resp. její zaměstnanci či osoby, které se bezprostředně na přepravě zboží podílely). Celní orgány tak dle žalobkyně měly možnost vymáhat dotčený celní dluh po jiných subjektech, které na podvodném jednání participovaly. Dle žalobkyně není vymáhání celního dluhu právě po ní spravedlivé, když ona do podvodu byla toliko zatažena jinými subjekty, které v dané věci jsou solidárními dlužníky.

70. Dle čl. 113 odst. 1 písm. a) Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu je dlužníkem celního dluhu osoba, jež byla povinna splnit podmínky, kterými se řídí propuštění zboží do společného tranzitního režimu nebo použití společného tranzitního režimu; dle písm. b) každá osoba, jež si byla nebo si měla být vědoma, že podmínka podle úmluvy nebyla splněna, a jež jednala jménem osoby, která byla povinna danou podmínku splnit, nebo osoba, jež se účastnila úkonu, který vedl k nesplnění dané podmínky; dle písm. c) každá osoba, která získala nebo držela dotyčné zboží a v okamžiku získání nebo přijetí zboží si byla nebo si měla být vědoma, že nebyla splněna některá podmínka podle úmluvy nebo podle celních předpisů; a dle písm. d) držitel režimu.

71. Dle čl. 113 odst. 4 Dodatku I. Úmluvy o společném tranzitním režimu platí, že pokud je za úhradu částky odpovídající jednomu dluhu odpovědných více osob, jsou za platbu této částky odpovědny společně a nerozdílně.

72. Dle čl. 84 celního kodexu, odpovídá–li za zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající jednomu celnímu dluhu více osob, odpovídají společně a nerozdílně za zaplacení uvedené částky.

73. Dle § 24 odst. 1 celního zákona lze clo doměřit všem osobám, které odpovídají za clo společně a nerozdílně.

74. Z dikce shora popsané právní úpravy vyplývá, že se v případě celního dluhu jedná o solidární závazek více možných dlužníků, kteří tak jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho, a věřitel tak má možnost požadovat celé plnění či jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, na některých z nich či na kterémkoli ze spoludlužníků (srov. § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

75. Je tak zcela na úvaze celních orgánů, kterému ze solidárních dlužníků celní dluh vyměří, bez ohledu na objektivní odpovědnost žalobkyně, coby hlavního povinného subjektu; vymáhání celního dluhu po jiných subjektech není vyloučeno. Pokud tedy v projednávaném případě byl celní dluh vyměřen právě žalobkyni, nepostupovaly celní orgány v rozporu se zákonem.

VI. Závěr a náklady řízení

76. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

77. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.