51 C 100/2019-229

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecným [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odvolání daru pro nevděk takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. St. 86, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemků parc. č. 164/4, parc. č. 164/5 a parc. č. 165/2, to vše evidované v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], kat. území [obec] u [anonymizováno], obec Stebno.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 5. 2019 (ve znění změny žaloby připuštěné usnesení soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. [číslo jednací]), domáhala proti žalovanému určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. St. 86 se stavbou [adresa] a pozemků parc. č. 164/4, parc. č. 164/5 a parc. č. 165/2, to vše evidované v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], kat. území [obec] u [anonymizováno], obec Stebno (dále jen„ Nemovité věci“ či„ dům ve [anonymizováno]“). Účastníci – manželé si v roce 2016 rozdělili společné jmění manželů, aby žalobkyně získala od banky úvěr na koupi Nemovitých věcí. Spoluvlastnický podíl o velikosti na Nemovitých věcech žalobkyně darovala svému manželovi – žalovanému. Jelikož ji však žalovaný dlouhodobě týral, rozhodla se odstoupit od darovací smlouvy pro nevděk obdarovaného. Chování žalovaného vymezila v žalobě tak, že žalovaný v průběhu manželství požíval alkohol ve stupňující míře, byl chorobně žárlivý a žalobkyni hlídal. V posledním roce musela žalobkyně nosit pás cudnosti, byla podrobena kamerovému dohledu, žalovaný ji opakovaně telefonoval do práce, dokonce ji stopoval čas jízdy autem, fyzicky a psychicky žalobkyni týral, vyhrožoval jí. Týrání skončilo až zákrokem Policie ČR v květnu 2019, jež žalovaného odvezla, když následně byl vzat do vazby. V době, kdy žalovaný žalobkyni týral, musela, po sjednání úvěru a koupi a opravě domu, podepsat darovací smlouvu, jíž darovala ideální polovinu Nemovitých věcí žalovanému. Žalovaný je v částečném invalidním důchodu, posledních deset let nepracuje, veškerá náklady na rodinu i na splácení půjčky hradí žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že darovací smlouvu podepsala pod nátlakem. Žaloba byla žalovanému doručena dne 9. 10. 2019.

2. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 9. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaný si vynutil přístup k jejímu účtu, z něhož v období od února do dubna 2019 vybral částku 320 000 Kč, kterou použil pro vlastní potřebu. Podání bylo doručeno žalovanému dne 16. 3. 2021.

3. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 19. 4. 2021 žalobkyně vysvětlila, jakým způsobem získala prostředky na koupi Nemovitých věcí, jak byla obstarána jejich rekonstrukce, a uvedla, že žalovaný ji okradl o 572 842 Kč (na jednání soudu dne 30. 4. 2021 doplnila, že krádež spočívala v tom, že při vypořádání zúženého SJM účastníků si na žalobkyni vymohl částku 1 572 842 Kč tedy, více než polovinu hodnoty SJM, která činila 1 900 000 Kč). Doplnila, že žalovaný od roku 2006 nepracoval a pracovat nechtěl, v průběhu manželství se nestaral o finanční potřeby rodiny, svůj částečný invalidní důchod zpravidla propil. Podání bylo doručeno žalovanému dne 26. 4. 2021.

4. Na jednání soudu dne 30. 4. 2021 žalobkyně upřesnila své tvrzení, když uvedla, že k vyhrocení zostření amorálního chování žalovaného vůči žalobkyni došlo po podpisu dotčené darovací smlouvy, když žalovaný na podzim roku 2018 přinutil žalobkyni koupit a nosit pás cudnosti a z vazby posílal žalobkyni výhrůžné dopisy. Žalobkyně na jednání uvedla, že před zahájením tohoto řízení vůči žalobci neučinila jakékoli právní jednání směřující k odvolání daru.

5. V reakci na poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), žalobkyně podáním ze dne 6. 5. 2021 doplnila svá tvrzení následovně. Týrání žalobkyně žalovaným probíhalo v období od 2012 do 2. 5. 2019. Intenzita týrání se postupně zvyšovala, když žalovaný donutil žalobkyni nosit postupně tři pásy cudnosti, poslední kovový. Žalovaný žalobkyni sledoval, několikrát za hodinu jí telefonoval. Žalovaný žalobkyni opakovaně fyzicky napadl, naposledy dne 2. 5. 2019. Dále žalovaný zasílal své dceři dopisy hanící žalobkyni. Stran tvrzeného přinucení žalobkyně darovat polovinu Nemovitých věcí žalovanému žalobkyně upřesnila, že žalovaný sám zařídil přípravu darovací smlouvy a vyhrožoval žalobkyni, že pokud mu nedaruje, žalovaný dům podpálí. Žalovaný byl držitelem sbírky zbraní, opakovaně žalobkyni vyhrožoval zbraní s tlumičem. Proto měla žalobkyně obavy, že pokud přání žalovaného nevyhoví, ten se nebude bát zbraně proti ní použít. Podání bylo doručeno žalovanému dne 10. 5. 2021.

6. Žalovaný žalobní nárok ani zčásti neuznal. Namítl, že rozhodnutí soudu o odvolání daru pro nevděk by bylo v rozporu s dobrými mravy, jenž má spočívat v tom, že část finančních prostředků získaných z vypořádacího podílu po zúženém SJM účastníků použil žalovaný na koupi Nemovitých věcí. Poté žalobkyně požádala žalovaného o převod jeho spoluvlastnického podílu ve výši k Nemovitým věcem zpět do jejího vlastnictví proto, aby získala bankovní úvěr na rekonstrukci Nemovitých věcí, a mohla tak jimi ručit. Následně byla opět mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena darovací smlouva, na základě které byl na žalovaného zpět převeden spoluvlastnický podíl ve výši k Nemovitým věcem. Tím byly majetkové poměry mezi žalobkyní a žalovaným fakticky uvedeny v původní stav. K uzavření darovacích smluv mezi žalobkyní a žalovaným došlo účelově, pouze s cílem získat úvěr na financování rekonstrukce Nemovitých věcí. Darováním spoluvlastnického podílu ve výši k Nemovitým věcem, jež chce žalobkyně odvolat, došlo pouze k uvedení vzájemných majetkových poměrů v původní stav. K tvrzení žalobkyně, že darovací smlouvu podepsala pod nátlakem, žalovaný uvedl, že darovací smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu. Žalobkyně se nemůže dovolávat ani údajného týrání, neboť k tomu mělo podle obžaloby v rámci shora uvedeného trestního řízení docházet nejméně od roku 2012. Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon darování učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly.

7. V replice ze dne 21. 6. 2021 k vyjádření žalobkyně ze dne 6. 5. 2021, jímž reagovala na poučení soudu dle § 118a o. s. ř. poskytnuté na jednání soudu dne 30. 4. 2021, žalovaný uvedl, že byť byl pravomocně odsouzen, je nadále přesvědčený o své nevině. Žalobkyně neuvedla, jak byla žalovaným donucena k nošení pásu cudnosti. Sama začala vyhledávat pásy cudnosti na internetu. Dále uvedl, že se podílel na nákladech rodiny, když z invalidního důchodu invalidní důchod ve výši 8 500 Kč, z kterého se hradily náklady na domácnost. Žalobkyně se v trestním řízení vůbec nezmiňuje o nějakém nátlaku ohledně výplaty vypořádacího podílu ve výši 1 500 000 Kč pro žalovaného, jakož ani nic o tom, že by žalovaný vynutil přístup na bankovní účet žalobkyně. Nemovité věci byly zakoupeny z prostředků žalovaného, když tento je i opravil a to z prostředků, které měl od žalobkyně z vypořádání zúžení společného jmění manželů, kdy kompletní rekonstrukce domu byla dokončena před zadržením žalovaného. Podmínkou rekonstrukce domu ze strany žalovaného byla, že mu žalobkyně musí vrátit zpět polovinu jeho spoluvlastnického podílu na dotčených nemovitých věcech, neboť odmítal investovat vlastní prostředky na rekonstrukci věcí, které nevlastnil. Žalovaný měl dispoziční právo k účtu žalobkyně, když veškeré prostředky byly použity ke koupi vybavení domu ve [anonymizováno]. Není pravdou, že by žalovaný zařizoval vyhotovení darovací smlouvy ze dne 24. 8. 2018 ve formě notářského zápisu. Naopak to byla žalobkyně, která obě darovací smlouvy zařizovala. Žalovaný je dyslektik, který neumí pracovat s moderními technologiemi jako je např. internet, a neřešil ani žádné písemnosti týkající se nemovitostí či jejich převodů, internetového bankovnictví aj., když o toto se vždy starala žalobkyně. Žalovaný jen pracoval, následně měl úraz zad a musel do invalidního důchodu, zrekonstruoval kompletně jak první tak druhý dům (myšleno dům ve [anonymizováno]) za své prostředky a staral se o svou nezletilou dceru. Žalobkyně přicházela později, k večeru a o žalovaného ani dcerku se nezajímala. Žalovaný odmítl, že by žalobkyni jakkoliv vyhrožoval, natož pak krátkou palnou zbraní s tlumičem. Uzavření darovací smlouvy pod výhružkou je zcela nepravdivé. Jedinou relevantní skutečností zůstává týrání, když rozhodnutí jsou napadena dovoláním. Žalovaný má za to, že žaloba pro vrácení daru pro nevděk je předčasná, neboť žalobkyně žalovaného nijak nevyzvala k vrácení daru. K tomu se pojí skutečnost, že žaloba byla neurčitě formulována ve vztahu k předmětu skutku, resp. skutkům, kterými měl žalovaný údajně ublížit žalobkyni, a nebylo z ní patrno, za jaké období je jednání vůči žalobkyni namítáno a jak se mělo projevovat. Žalovaný rovněž namítl opožděné odvolání daru. Žalovaný má za to, že v rozporu s právem je faktický požadavek na vrácení daru, když by byly žalobkyni přikázány věci, které byly darovány, resp. jejich polovina, nezrekonstruované a následně, když žalovaný provedl rekonstrukci, kterou i zaplatil, by žalobkyně obdržela nemovitých věcí žalovaného, kterou jsou zrekonstruované.

8. Mezi účastníky je nesporné, že dne 16. 12. 2015 došlo k zúžení jejich společného jmění (tehdy) manželů (dále jen„ SJM“). Mezi účastníky je dále nesporné, že účet č. [bankovní účet] patří žalobkyni, žalovaný má k němu dispoziční právo. Dcera [anonymizováno] je dcerou účastníků, narodila se v březnu 2016. Hypoteční úvěr si žalobkyně formálně brala proto, aby mohla vyplatit vypořádací podíl žalovaného, tedy aby dosáhli zrušení SJM, hlavním cílem úvěru však bylo získání prostředků nemovitých věcí ve [anonymizováno]. Žalobkyně měla na sobě poprvé pás cudnosti na podzim roku 2018.

9. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti:

10. Obsahem Notářského zápisu zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], sepsaného dne 16. 12. 2015 JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], je smlouva o zúžení rozsahu SJM účastníků, jíž došlo ke zúžení zákonného rozsahu SJM tak, počínaje dnem sepsání zápisu nebude součástí SJM to, čeho nabude jeden z manželů nebo čeho nabydou oba manželé za trvání manželství společně, ani zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů a ani podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, součástí SJM nebudou ani dluhy převzaté za trvání manželství. To, čeho nabude jeden z manželů za trvání manželství, bude jeho výlučným vlastnictvím…Účastníci vypořádali stávající majetek v SJM tak, že pozemek parc. č. 473, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemky parc. č. 474, 478 a 479 ([list vlastnictví]) a pozemky parc. č. 475 a 476 ([list vlastnictví]), jejichž součástí jsou garáže, to vše v kat. území [část obce] (dále též jen„ dům/nemovité věci ve [anonymizováno]“), budou nadále ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně na vypořádací podíl zaplatí žalovanému částku 1 500 000 Kč do 6 měsíců od podpisu této smlouvy.

11. Obsahem Notářského zápisu zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], sepsaného dne 24. 8. 2018 Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], je darovací smlouva, jíž žalobkyně daruje spoluvlastnický podíl o velikost na Nemovitých věcech žalovanému.

12. Z Výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví], kat. území [obec] u [anonymizováno], [územní celek], se podává, že každý z účastníků je vlastníkem ideálního podílu o velikosti na Nemovitých věcech. Žalobkyně (spolu s žalovaným, viz dále) nabyla Nemovité věci na základě kupní smlouvy ze dne 24. 5. 2016 (zápis v KN povolen rozhodnutím č. j. V-3549/2016-510 s účinky ke dni 25. 5. 2016) a na základě darovací smlouvy ze dne 24. 5. 2017 (zápis v KN povolen rozhodnutím č. j. V-3783/2017-510 s účinky ke dni 2. 6. 2017). Žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl na základě darovací smlouvy [číslo jednací], [spisová značka], ze dne 24. 8. 2018 (zápis v KN povolen rozhodnutím č. j. V-5769/2018-510 s účinky ke dni 5. 9. 2018).

13. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], byl žalovaný uznán vinným, že v přesně nezjištěné době od roku 2012 do 2. 5. 2019 ve společném obydlí nejprve na adrese [adresa], a poté na adrese [adresa], ve společném obydlí napadal vulgárními výrazy svou manželku poškozenou [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], které stále nadával, urážel jí a ponižoval slovy, že je to kurva a laciná šlapka, neustále se jí ptal, s kým šuká, zakazoval jí nosit sukně nesměla se malovat a chodit ke kadeřníkovi, od roku 2018, kdy nastoupila do nového zaměstnání ve [právnická osoba], jednání obžalovaného začalo gradovat, kdy poškozené zakazoval holit si nohy, nesměla chodit nikam sama, při společné jízdě autem musela mít ve dvou případech přes hlavu hadr, aby„ nekoukala po chlapech“, neustále jí telefonoval do zaměstnání, aby ji tak kontroloval, donutil ji nosit pás cudnosti, který nepřiměřeně utahoval, což poškozené způsobovalo viditelné podlitiny a bolesti v oblasti břicha, při prvém použití tohoto pásu se pokálela, jelikož řitní otvor nebyl v úrovni otvoru na pásu, v tomto musela vydržet během celé pracovní doby, než odjela domů, kde jí obžalovaný pás opět sundal, obžalovaný poté pás opatřil dvěma kovovými zámky, přičemž klíče měl pouze on, dále poškozenou přinutil nosit při sobě kameru, která měla natáčet vše, co poškozená dělala, když nebyla s obžalovaným, poškozená musela mít kameru, namířenou do interiéru, i ve vozidle, dále obžalovaný, jelikož mu přišlo, že nemá nad poškozenou úplnou kontrolu, upravil pás cudnosti tak, že k tomuto připevnil kolík se šroubem, a vždy než šla poškozená [příjmení] do zaměstnání, jí tento pás upevnil tak, že kolík jí zavedl do pochvy a pás uzamkl, v mezidobí než obžalovaný upravil pás cudnosti, tak poškozené vždy, než jela ráno do zaměstnání, mazal na genitálie a řitní otvor Sudocrem a poté, co se tato vrátila ze zaměstnání, jí kontroloval, zdali ho nemá někde setřený, což považoval za důkaz její nevěry, poškozené kontroloval telefon, obžalovaný poškozené rovněž jedenkrát vyhrožoval tím, že si najme [obec] či [anonymizováno] a nechá jí prostřílet kolena za její nevěru, rovněž vyhrožoval, že doma všechno zapálí, kdy obava poškozené byla ještě umocněna tím, že obžalovaný byl držitelem velkého množství střelných zbraní a střeliva, se kterými před poškozenou i manipuloval, dne 16. 4. 2019 obžalovaný poškozenou fyzicky napadl tak, že ji udeřil otevřenou dlaní ruky do tváře, až upadla na zem a následně ji chytl za krk a cloumal s ní, z čehož měla pohmožděniny na krku, kdy veškeré toto jednání poškozená [příjmení] pociťovala jako těžké příkoří, v důsledku kterého se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, resp. anxiózně depresivní porucha, pro kterou se tato psychiatricky léčí od 3. 10. 2017 dosud, včetně nutnosti užívání psychofarmak, tedy úmyslně týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, tento čin spáchal zvlášť trýznivým způsobem, způsobil jím poškozené těžkou újmu na zdraví a páchal takový čin po delší dobu, čímž spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), d) trestního zákoníku, a byl odsouzen k nepodmíněném trestu odnětí svobody v trvání šesti let.

14. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo zamítnuto odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. [číslo jednací] Krajský soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že ke zhoršení soužití žalovaného a žalobkyně tak, jak je popisováno ve výroku vině napadeného rozsudku, došlo nejpozději v průběhu roku 2012. Nejednalo se o setrvalé jednání od roku 2012 do zadržení žalovaného, nicméně v tomto období proběhly epizody ve výroku o vině napadeného rozsudku popsané a chování žalovaného vůči žalobkyni postupně vygradovalo do té podoby, jež si vyžádala jeho zadržení a vykázání.

15. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo dovolání žalovaného odmítnuto.

16. Z listiny obsahující přehled transakcí na účtu č. [bankovní účet] od února 2019 do května 2019 na č. l. 70-73 se podává historie provedených a příchozích plateb a výběrů hotovosti v bankomatu. Žalovaný dne 5. 4. 2019 vybral hotovost ve výši 90 000 Kč, dne 21. 3. 2019 hotovost ve výši 80 000 Kč, dne 14. 3. 2019 hotovost ve výši 10 000 Kč, dne 12. 3. 2019 hotovost ve výši 20 000 Kč, dne 28. 2. 2019 hotovost ve výši 20 000 Kč, dne 21. 2. 2019 hotovost ve výši 80 000 Kč, dne 15. 2. 2019 hotovost ve výši 20 000 Kč. Jediným, kdo v tomto období zabezpečoval vklad prostředků na účet, byla žalobkyně, a to buď vklady na přepážce, popř. vyplacenou mzdou od zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dne 4. 4. 2019 byla na účet připsána platba 661 494 Kč označená jako kupní cena RD ul. [ulice]. Výpis obsahuje položky odchozích plateb ve výši 70 000 Kč ze dne 17. 4. a 16. 4. 2019 označené jako„ bydlení“ s označením čísla zakázky.

17. Z listiny označené jako Odhad obvyklé ceny nemovitosti č. U008/9/ 2015, vyhotovené Ing. [jméno] [příjmení] dne 15. 7. 2015, soud zjistil, že obvyklá cena nemovitých věcí ve [anonymizováno] činí 1 900 000 Kč.

18. Ze Smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 26. 1. 2016 soud zjistil, že žalobkyně dostala od společnosti [anonymizována dvě slova] hypoteční úvěr ve výši 1 522 842,64 Kč pro účely vypořádání SJM účastníků k nemovitým věcem ve [anonymizováno].

19. Obsahem Notářského zápisu zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], sepsaného dne 24. 5. 2016 JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], je kupní smlouva, na jejímž základě účastníci jakožto kupující nabyli od prodávajícího Ing. [jméno] [příjmení] vlastnické právo k Nemovitým věcem, a to každý v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti za kupní cenu 750 000 Kč.

20. Ze záznamu zástupkyně notáře Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že účastníci jí dne 18. 5. 2016 požádali o přijetí částky 750 000 Kč do úschovy na zaplacení kupní ceny za Nemovité věci s tím, že každý z účastníků se bude podílet jednou polovinou ze svých výlučných prostředků.

21. Z přípisu notáře JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 6. 2016 se podává, že notář dne 16. 6. 2016 poukázal částku 750 000 Kč na účet prodávajícího Ing. [jméno] [příjmení].

22. Obsahem Notářského zápisu zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], sepsaného dne 24. 5. 2017 Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], je darovací smlouvy, na jejímž základě žalovaný daroval spoluvlastnický podíl o velikosti na Nemovitých věcech žalobkyni.

23. Úřední záznam Policie ČR ze dne 3. 5. 2019, [číslo jednací], zachycuje zákrok hlídky PČR dne 2. 5. 2019 v 21:10 hod na adrese [obec a číslo], kde bylo hlášeno fyzické napadení žalobkyně žalovaným. Žalovaný byl vulgární a verbálně agresivní, a to jak vůči žalobkyni, tak vůči policistům, byl z něj cítit alkohol (později zjištěno 1,12 promile alkoholu v dechu). Žalovaný byl spoután a eskortován do [příjmení] nemocnice. Během eskorty žalovaný policistům popisoval, z jakého důvodu a jak vyráběl pás cudnosti pro žalobkyni.

24. Úřední záznam Policie ČR ze dne 3. 5. 2019, [číslo jednací], obsahuje vyhodnocení kamerového záznamu ze služební kamery pořízení při zásahu PČR a převozu žalovaného do nemocnice. Žalobkyně měla mimo jiné sdělit, že jí žalovaný vyhrožoval, že dům podpálí, aby neměla nic. Žalovaný byl vůči zakročující policistům verbálně agresivní a vyhrožoval jim (že je nakopne, pokud neodejdou, vyzýval je, ať si sundají uniformu, že jim utrhne hlavu, že jejich zákrok bude mát pro ně negativní následky kvůli známostem žalovaného). Při převozu služebním vozem žalovaný popsal svůj intimní život s žalobkyní, opakovaně ji osočoval z nevěry, detailně popsal, jakým způsobem je zkonstruovaný pás cudnosti, který žalobkyně na jeho přání nosí, a jak jej žalovaný upravil.

25. Fotografie na č. l. 142 zachycuje krk žalobkyně s podlitinami.

26. Z Ambulantní zprávy ze dne 3. 5. 2019 vyhotovené MUDr. [jméno] [příjmení] se podává, že žalobkyně má starší místy hlubší otlačeniny kolem beder, kolem hýždí směrem k tříslu oboustranně, zevní genitál bez odřenin a podlitin, ale na pohmat oteklý a bolestivý, anus bez poranění.

27. Z Ambulantní zprávy ze dne 3. 5. 2019 vyhotovené MUDr. [jméno] [jméno] [příjmení] se podává, že na perineu (pozn. soudu oblast mezi konečníkem a pohlavním orgánem) žalobkyně je starší jizva.

28. V dopisech žalovaného adresovaných dceři [anonymizováno] žalovaný označuje žalobkyni jako šlapku a„ rádoby matku“,„ [jméno] [příjmení]“, lidskou zrůdou, odpadem, děvkou, hyenou, bezcitou kurvou, která žalovaného s dcerou nerozdělí, že dcera žalobkyni sama opustí až bude starší, že jí zničila dětství, že žalobkyně ala přednost„ obšourníkům“ před dcerou, že jej žalobkyně okradla, že se žalobkyně kurví, že dceru okradla o dětství a o tátu, že žalobkyně nechala žalovaného zavřít kvůli majetku, že žalobkyni sex, majetek a prachy zaslepily oči, že žalobkyně všem„ rozdává zadarmo“ (dopisy ze dne 23. 9. 2020 a ze dne 18. 3. 2020, ze dne 1. 6. 2020, 28. 9. 2020, 10. 10. 2020, 7. 10. 2020, 26. 10. 2020, 1. 11. 2020, nedatovaný dopis v obálce s kresbou sprchy), že si žalovaný dceru od žalobkyně koupí za to, že jí„ dohodí pár kámošů a pár stotisícovek“, že od žalobkyně„ něco chytil a nemohl se toho tři měsíce zbavit, a ať se dcera nenechá od žalobkyně raději pusinkovat.

29. Soud dále provedl důkaz částmi spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], a sice protokoly o hlavním líčení ze dne 2. 10. 2019 (tento účastníky nenavržený důkaz soud provedl dle § 120 odst. 2 o. s. ř., neboť protokol zachycoval výslech žalovaného o skutečnostech, jež mají význam pro projednávanou věci) a ze dne 4. 11. 2019 a protokolem o výslechu svědka ze dne 4. 5. 2019. V protokole ze dne 4. 5. 2019 žalobkyně obsáhle popisuje soužití účastníku, mimo jiné se vyjadřuje k pásu cudnosti. Žalobkyně vypověděla, že si nepamatuje, kdo s tím nápadem přišel prvně, ale že to vyplynulo z požadavku žalovaného mít nad ní 24 hodinovou kontrolu. Společně hledali na internetu, přičemž žalovaný vybíral, žalobkyně objednávala. Z protokolu ze dne 4. 11. 2019 je zachycen výslech účastníků v trestním řízení. Soud považuje za důležité upozornit na vyjádření žalovaného zachycené na s. 17, kde uvádí, že Nemovité věci si koupili (s žalobkyní) spolu. Žalobkyně na s. 37 – 39 je zachycen popis jednání žalovaného, jímž nutil žalobkyni nosit pás cudnosti. Žalovaný chtěl, aby si žalobkyně pás objednala, vybral si jej, když společně procházeli nabídku na internetu. V pásu si žalobkyně nemohla ani sednout, zařezával se do boků a pasu, žalobkyně krvácela. Žalovaný kontroloval, zda s pásem po dobu, co byla v práci, nikdo nemanipuloval, žalobkyně musela pásu uzpůsobit oblečení, aby nebyl přes šaty vidět. Pás nosila vícekrát (tomu ostatně odpovídá i vyjádření žalovaného). Žalovaný pás upravoval, uřezal otvor na stolici. Žalobkyně měla pás na sobě naposledy týden nebo dva před zadržením žalovaného. Ve výslechu zachyceném v protokolu ze dne 2. 10. 2019 žalovaný uvedl, že veškerý majetek, který s žalobkyní mají, si vybudovali společně. Žalovaný dále popsal, jak předělal pás cudnosti – přidělal k němu kolík, koupení v sexshopu, jenž se měl zavést žalobkyni do pochvy. V podrobnostech soud odkazuje na obsah těchto protokolů, jež jsou součástí spisu.

30. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], sestry žalobkyně, soud zjistil následující. Svědkyně poprvé pojala podezření o týrání ze strany žalovaného na konci roku 2017. Žalobkyně se někdy v listopadu 2017 od žalovaného odstěhovala. Svědkyni to odůvodnila tím, že se žalovaného bojí, odstěhovala se k rodičům žalovaného, o měsíc později se však k žalovanému vrátila. Svědkyně věděla o tom, že žalobkyně dochází k psychiatrovi, domnívala se však, že jedná snad o vztahovou či rodinnou terapii. Již od roku 2017 pozorovala, že žalovaný žalobkyni nepřiměřeně často a opakované volá, na návštěvě jí třeba volal každých 15 minut. Žalobkyně volala dne 2. 5. 2019 svědkyni a sdělila jí svou obavu, že žalovaný žalobkyni pravděpodobně zmlátí, rovněž jí poslala MMS snímky zachycující modřiny na těle žalobkyně. Týž den svědkyni volal žalovaný, vulgárně jí sděloval, že se s žalobkyní rozvede. Jakmile svědkyně obdržela fotografie s podlitinami, zkontaktovala svou matku, která následně policii zavolala. Dny následující po zadržení žalovaného byla žalobkyně v zoufalém stavu, třásla se, plakala. O týrání ze strany žalovaného se svědkyně dozvěděla poté, co byl žalovaný zadržen policií v roce 2019. Žalobkyně se zhroutila a popsala svědkyni, jak jí žalovaný donutil nosit pás cudnosti. Zmínila se, že pás cudnosti měla poprvé na podzim v roce 2018, když již byla v nové práci. Popisovala svědkyni, jak to bylo pro ni ponižující, dokonce se měla i pokálet, neboť klíče od pásu měl pouze žalovaný. Žalobkyně svědkyni dále řekla, že jí žalovaný vyhrožoval, že pokud nebude dům ve [anonymizováno] jeho, dům podpálí a nebude ničí. Svědkyně uvedla, že jelikož byla žalobkyně hlavním zdrojem rodinných financí, musela jít 8 týdnů po porodu do práce (k tomu žalovaný uvedl, že pokud šla žalobkyně po porodu brzy do práce, bylo to proto, že pracovala z domova). Svědkyně od žalobkyně ví, že účastníci si museli vypořádat své společné jmění za účelem dosažení úvěru na koupi nemovitých věcí ve [anonymizováno]. Svědkyně nebyla přítomna tomu, že by žalovaný vyhrožoval žalobkyni. Při jejich setkání vždy vystupoval konfrontačně, svědkyně se snažila s ním vůbec nevstupovat do jakýkoliv debat, v případě nesouhlasu byl vždy vulgární. Svědkyně dále vypověděla, že jednou byla přítomna tomu, že nějací pracovníci pokládali podlahu v domě ve [anonymizováno], že si pamatuje, jak žalobkyně kreslila plán pro elektrikáře, že ví, že se na rekonstrukci domu žalovaný podílel, jednou jí popisoval, že sehnal nějakou partu pracovníků, kteří tam pro něj něco dělali, snad bourací práce. Celkový dojem soudu z výpovědi této svědkyně je ten, že působila věrohodně, je osobou zjevně inteligentní s dobrou pamětí; bez emočního zabarvení a věcně přitom dokázala odpovídat i na dotazy a připomínky zástupce žalovaného. Věrohodnost výpovědi podtrhuje to, že pokud svědkyně popisovala události v minulosti, časy děje popisoval spíše obecně, nikoli například přesným dnem (vyjma dnu zákroku Policie ČR v domě účastníků), což svědčí o tom, že popis činila zpaměti tak, jak děj vnímala, nikoli snad připraveně tak, aby to co nejvíce vyhovovalo žalobkyni.

31. Soud předesílá, že byť účastnická výpověď má zpravidla nižší důkazní hodnotu s ohledem na zájem účastníků na řízení, týrání a vyhrožování ze strany žalovaného se odehrávalo zpravidla za zavřenými dveřmi (např. když byla žalobkyně sama na hotelovém pokoji). Jedinými svědky, kteří byli tomuto přítomni, a jediným validním zdrojem přímého poznání, jsou právě žalobkyně a žalovaný, a právě proto je třeba jejich výpovědi pečlivě vyhodnotit 32. Z výslechu žalobkyně soud zjistil následující. Žalobkyně dne 1. 8. 2018 nastoupila do nového zaměstnání do [právnická osoba]. Asi po třech týdnech po nástupu jela na pracovní cestu do [anonymizováno] s kolegou. Během cesty žalovaný žalobkyni opakovaně volal, kontroloval ji a stále se jí ptal, proč cesta trvá tak dlouho. Následně ji opakovaně volal i večer po ubytování se na hotelu. Obsahem telefonátů byly buď žárlivé scény, nebo požadavek na převedení poloviny Nemovitých věcí. Opakovaně do telefonu žalobkyni vyhrožoval, že pokud mu půlku domu nedaruje, dům podpálí, v dalších telefonátech jí sděloval, že má doma prostředky na podpálení, a že už si rozmyslel, jak to udělá. Volal jí pozdě do noci, nenechal ji vyspat, ačkoliv věděl, že ji druhý den čekají pracovní povinnosti. Žalobkyně vlivem hrozeb, kterým uvěřila, a s vědomím, že veškeré dluhy a úvěry jsou psány na žalobkyni, měla strach, že pokud žalovaný hrozbu realizuje, ocitne se žalobkyně bez střechy nad hlavou, sama s dítětem a s dluhy. Hned druhý den po návratu z [anonymizováno] šla s žalovaným k notářce, kde podepsala darovací smlouvu. Žalobkyně dále vypověděla, že mezi účastníky neexistovala jakákoli dohoda o tom, že by Nemovité věci měli vlastnit napůl, jediný důvod, proč Nemovité věci prvotně nabyli do podílového spoluvlastnictví, byl ten, že žalovaný chtěl. Žalobkyně si posléze přála, aby Nemovité věci byly v jejím výlučném vlastnictví, protože měla na sebe celou hypotéku. Žalobkyně rovněž vypověděla, že žalovaný jí v minulosti vyhrožoval se zbraní, když např. čistil zbraň, mířil na ni, a když se ohradila, řekl jí, že není nabitá, nebo žalobkyně ležela ve vaně, žalovaný za ní přišel se zbraní s otázkou, jestli ví, co se jí stane, když na něco přijde. Řekl jí, že si koupí kuši, protože to je tichá zbraň. Pokud byla žalobkyně tázána na pás cudnosti, očividně rozrušená s pláčem vypověděla, že si nepamatuje, od koho vzešel první podnět k zakoupený pásu, vyplynulo to z jejich hovoru, když manžel se stále ptal na způsoby, jak dosáhnout absolutní kontroly nad žalobkyní. Seděli spolu u počítače, kde žalobkyně na internetu listovala nabídkou pásů cudnosti, ze kterých žalovaný vybíral. Na tomto místě soud považuje za vhodné uvést, že výpověď žalobkyně, byť je její zájem na výsledku řízení, stejně jako u žalovaného, eminentní, hodnotil jako věrohodnou. Žalobkyně odpovídala spontánně a autenticky, neměnila obsah své výpovědi. V obsahu své výpovědi se nijak zásadně neodlišovala od toho, jak vypovídala v souvisejícím v trestním řízení. Autentičnost výpovědi byla dle vnímání soudu podpořena i zjevnou emoční labilitou žalobkyně, která, pokud otázky soudu či zástupce žalovaného zaběhly do pro žalobkyní zjevně„ bolestivých“ detailů týrání ze strany žalovaného, propukala v pláč, na otázky se však snažila vždy odpovědět.

33. Z listiny obsahující úryvek znaleckého posudku ze dne 13. 7. 2016, z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 11. 2. 2019, z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne 11. 2. 2019, ze Smlouvy o překlenovacím úvěru ze dne 29. 5. 2019, z Odhadu obvyklé ceny nemovité věci č. [spisová značka] ze dne 29. 11. 2018 (předmětem není vypořádání spoluvlastnictví, není důležité, o kolik a kdo Nemovité věci zhodnotil), z Dohod o pracovní činnosti ze dne 20. 5. 2016 na čl. 123 a ze dne 22. 12. 2016, z dopisu žalovaného adresovaného„ starostovi [příjmení]“, soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění.

34. Soud zamítl provedení žalobkyní navržených listinných důkazů - Výzvou k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí ze dne 24. 7. 2020, Souhlasem s prodloužení lhůty ze dne 13. 8. 2020 a dopisem Státního pozemkového úřadu ze dne 4. 2. 2020, neboť důkazy směřují k prokázání tvrzení žalobkyně stran naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Existenci naléhavého právního zájmu má však soud za prokázanou bez dalšího (viz dále).

35. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na provedení listinných důkazů - korespondencí se [právnická osoba] a fakturou [číslo] sdělením záloh na elektřinu ze dne 9. 9. 2020, neboť tyto důkazy žalobkyně navrhla k prokázání tvrzení stran cíleně podhodnocovaného odhadu odběru elektřiny žalovaným za období 2017 - 2019 (jakožto dalšího závadného chování žalovaného), vzneseného až v podání ze dne 6. 5. 2021, tedy poté, co nastaly účinky koncentrace řízení. Poučení dle § 118a o. s. ř. přitom ve vztahu k tomuto tvrzení neprolomilo účinky koncentrace, neboť směřovalo k doplnění tvrzení a důkazních návrhu k jiným rozhodným skutečnostem (viz jednání dne 30. 4. 2021).

36. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu sdělením dovolacího soudu (navrženo k prokázání irelevantního tvrzení, o dovolání žalovaného již bylo rozhodnuto), úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 16. 5. 2019 (navrženo k prokázání irelevantního tvrzení – soud se žalobkyní tvrzeným amorálním jednáním o nucené výplatě částky 1 500 000 Kč z vypořádacího podílu nezabýval, viz bod 74. rozsudku), kupní smlouvou na byt v ulici [ulice a číslo], [obec] (navrženo k prokázání irelevantního tvrzení, viz body 76. - 83. rozsudku), výslechem notářky Mgr. [jméno] [příjmení] (navrženo k prokázání irelevantního tvrzení - pro závěr o neplatnosti darovací smlouvy není důležité, kdo se na notáře obrátil, ale že žalobkyně jednala pod vlivem bezprávné výhrůžky ze strany žalovaného), výslechem notáře JUDr. [jméno] [příjmení] (navrženo k prokázání irelevantního tvrzení – viz body 76. - 83. rozsudku), výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] (otec žalovaného) a [jméno] [jméno] (navrženo k prokázání irelevantního tvrzení – viz body 76. - 83. rozsudku; krom toho, dne 30. 4. 2021 nastaly účinky koncentrace řízení (resp. po uplynutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů), tvrzení a důkazní návrhy vnesené žalovaným v podání ze dne 21. 6. 2021 stran nabytí nemovitých a jejich rekonstrukce, jsou těmito účinky pokryty, neboť poučení dle 118a o. s. ř. poskytnuté žalobkyni na jednání dne 30. 4. 2021, se nevztahovalo k uvedenému tématu, žalovaný tudíž neměl možnost vnést do řízení nová tvrzení a důkazní návrhy týkající se uvedeného ani v reakci na doplnění žalobkyně ze dne 6. 5. 2021, jež se tohoto tématu vůbec netýkalo).

37. Po provedeném dokazování přijal soud následující závěr o skutkovém stavu:

38. Účastníci, tehdy manželé, dne 16. 12. 2015 dohodou pojatou do notářského zápisu zúžili své SJM tak, že nadále budou každý nabývat (i dluhy) do svého výlučného jmění a budou-li nabývat společně, pak do podílového spoluvlastnictví. Stávající majetek v SJM – nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] a [číslo] kat. území [část obce], v odhadní hodnotě 1 900 000 Kč, připadly do výlučného vlastnictví žalobkyně, jež za ně vyplatila žalovanému vypořádací podíl 1 500 000 Kč. K zúžení SJM a jeho vypořádání došlo pouze proto, aby účastníci získali hypoteční úvěr, jelikož nízký příjem žalovaného znemožňoval poskytnutí úvěru oběma účastníkům v zákonném režimu SJM (nesporná tvrzení účastníků, shodná tvrzení účastníků, notářský zápis zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], odhad obvyklé ceny nemovitosti č. [anonymizováno] [rok], smlouva o hypotečním úvěru ze dne 26. 1. 2016). Žalobkyně dle smlouvy ze dne 26. 1. 2016 čerpala hypoteční úvěr ve výši 1 522 842,64 Kč, formálním účelem úvěru dle smlouvy bylo zajištění financí pro vypořádání SJM účastníků, tedy aby žalobkyně mohla vyplatit vypořádací podíl žalovanému (viz shora). Skutečným účelem úvěru však bylo opatřit prostředky na uhrazení kupní ceny za Nemovité věci (smlouva o hypotečním úvěru ze dne 26. 1. 2016, nesporná tvrzení, tvrzení účastníků). Účastníci nabyli do podílového spoluvlastnictví každý ideální polovinou Nemovitých věcí dle kupní smlouvy ze dne 24. 5. 2016, pojaté do notářského zápisu, za kupní cenu 750 000 Kč, hrazenou z hypotečního úvěru žalobkyně (z vypořádacího podílu žalovaného), s účinky zápisu do KN ke dni 25. 5. 2016. Účastníci požádali dne 18. 5. 2016 notáře o přijetí částky 750 000 Kč do úschovy za účelem zaplacení kupní ceny za Nemovité věci s tím, že každý z účastníků se bude podílet jednou polovinou ze svých výlučných prostředků. Notář dne 16. 6. 2016 poukázal částku 750 000 Kč na účet prodávajícího Nemovitých věcí (notářský zápis zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], výpis z KN – LV č. 92, záznam zástupkyně notáře Mgr. [jméno] [příjmení], přípis notáře JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 6. 2016). Žalovaný dle darovací smlouvy ze dne 24. 5. 2017 pojaté do notářského zápisu daroval spoluvlastnický podíl o velikost na Nemovitých věcech žalobkyní s účinky zápisu do KN ke dni 2. 6. 2017 (notářský zápis zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], výpis z KN – [list vlastnictví]). Žalobkyně dle darovací smlouvy ze dne 24. 8. 2018 pojaté do notářského zápisu darovala spoluvlastnický podíl o velikost na Nemovitých věcech žalovanému s účinky zápisu do KN ke dni 5. 9. 2018 (notářský zápis zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], výpis z KN – [list vlastnictví]). Účastníci vlastní každý ideální na Nemovitých věcech (výpis z KN – [list vlastnictví]). Žalovaný byl rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], pravomocně (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2020, č. j. [číslo jednací] a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 5. 2021, č. j. [číslo jednací]) uznán vinným za shora popsaný skutek (viz bod 13. rozsudku), mimo jiné za to, že v „ přesně nezjištěné době od roku 2012 do 2. 5. 2019, donutil poškozenou (žalobkyni), aby ji tak kontroloval, nosit pás cudnosti, který nepřiměřeně utahoval, což poškozené způsobovalo viditelné podlitiny a bolesti v oblasti břicha, při prvém použití tohoto pásu se pokálela, jelikož řitní otvor nebyl v úrovni otvoru na pásu, v tomto musela vydržet během celé pracovní doby, než odjela domů, kde jí obžalovaný pás opět sundal, obžalovaný poté pás opatřil dvěma kovovými zámky, přičemž klíče měl pouze on…obžalovaný (žalovaný) poškozené rovněž jedenkrát vyhrožoval tím, že si najme [obec] či [anonymizováno] a nechá jí prostřílet kolena za její nevěru, rovněž vyhrožoval, že doma všechno zapálí, kdy obava poškozené byla ještě umocněna tím, že obžalovaný byl držitelem velkého množství střelných zbraní a střeliva, se kterými před poškozenou i manipuloval, dne 16. 4. 2019 obžalovaný poškozenou fyzicky napadl tak, že ji udeřil otevřenou dlaní ruky do tváře, až upadla na zem a následně ji chytl za krk a cloumal s ní, z čehož měla pohmožděniny na krku, kdy veškeré toto jednání poškozená pociťovala jako těžké příkoří, v důsledku kterého se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, resp. anxiózně depresivní porucha, pro kterou se tato psychiatricky léčí od 3. 10. 2017 dosud, včetně nutnosti užívání psychofarmak“, za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a byl odsouzen k nepodmíněném trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Žalobkyně nosila pás opakovaně, prvně někdy na podzim 2018, naposledy jej měla na sobě asi týden a až dva před zadržením žalovaného dne 2. 5. 2019. Nápad zakoupit pás cudnosti vzešel z komunikace účastníků, kdy žalovaný se snažil zajistit si 24 hodinový dohled nad žalobkyní, neboť ji podezříval z nevěry. Společně hledali na internetu odpovídající produkty, přičemž žalovaný vybíral, žalobkyně objednávala. Žalobkyně pás nosila toliko na přání žalovaného, nutil jí k tomu. V pásu si žalobkyně nemohla ani sednout, zařezával se jí do boků a pasu, žalobkyně krvácela, pás žalobkyní působil otlačeniny kolem beder a hýždí směrem k tříslu oboustranně. Žalovaný kontroloval, zda s pásem po dobu, co byla v práci, nikdo nemanipuloval, žalobkyně musela pásu uzpůsobit oblečení, aby nebyl přes šaty vidět, v tomto musela vydržet během celé pracovní doby, než odjela domů, kde jí obžalovaný pás opět sundal. Jelikož klíče k pásu si ponechal žalovaný, žalobkyně se jednou v pásu pokálela. Žalovaný pás upravoval, uřezal otvor na stolici, přidělal k němu kolík, zakoupený v sexshopu, jenž se měl zavést žalobkyni do pochvy. Úprava pásu žalovaným způsobila mimo jiné pořezání perinea žalobkyně (nesporná tvrzení (počátek nošení pásu cudnosti), výslech žalobkyně, výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], protokol o výslechu svědka ze dne 4. 5. 2019, protokol o hlavním líčení ze dne 4. 11. 2019, protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 10. 2019, ambulantní zpráva ze dne 3. 5. 2019 MUDr. [jméno] [příjmení] a ambulantní zpráva ze dne 3. 5. 2019 MUDr. [jméno] [jméno] [příjmení], úřední záznamy Policie ČR ze dne 3. 5. 2019, [číslo jednací] a [číslo jednací]). Žalovaný z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] v období od února do dubna 2019 v hotovosti vybral částku 320 000 Kč. Žalobkyně na účet vkládala peníze v hotovosti, nechala si na něj poukazovat svou mzdu. Dne 4. 4. 2019 byla na účet připsána platba 661 494 Kč označená jako kupní cena RD ul. [ulice]. Z účtu byly placeny výdaje související s bydlením (přehled transakcí na účtu č. [bankovní účet]). Žalovaný byl dne 2. 5. 2019 zadržel Policií, během zákroku Policie byla verbálně agresivní a vyhrožoval fyzickým napadením i zasahujícím příslušníkům. Při převozu žalovaný detailně popsal, jak upravil pás cudnosti a proč jej nutí žalobkyni nosit, neustále ji obviňoval z nevěry (úřední záznamy Policie ČR ze dne 3. 5. 2019, [číslo jednací] a [číslo jednací]). Žalovaný během svého zadržení v období od března do listopadu 2020 zaslal dceři účastníků [jméno], v té době tří až čtyřleté, množství dopisů, v nichž se značnou intenzitou žalobkyni lživě a účelově hanil, varoval před ní dceru (v podrobnostech viz dopisy ze dne 23. 9. 2020 a ze dne 18. 3. 2020, ze dne 1. 6. 2020, 28. 9. 2020, 10. 10. 2020, 7. 10. 2020, 26. 10. 2020, 1. 11. 2020, nedatovaný dopis v obálce s kresbou sprchy). Žalobkyně v srpnu 2018 krátce po nástupu do nového zaměstnání jela na pracovní cestu do [anonymizováno]. Žalovaný žalobkyni na pracovní cestě opakovaně telefonoval jak během jízdy, tak po ubytování na hotelu, a to až pozdě do noci, když zamezoval spánku žalobkyně. Obsahem těchto telefonátů byly mimo jiné výhrůžky žalovaného, že pokud mu žalobkyně nedaruje spoluvlastnický podíl na Nemovitých věcech zpět, podpálí je, že má doma prostředky na podpálení, a že už si rozmyslel, jak to udělá. Žalobkyně měla z žalovaného strach, ten byl umocněn následkem, jenž by pro ní představovala realizace hrozby, zůstala by„ bez střechy nad hlavou“ s dítětem a dluhy. Žalobkyně následně po návratu ze služební cesty podepsala darovací smlouvu a připravila se o vlastnické právo k ideální polovině Nemovitých věcí (výslech žalobkyně, Notářský zápis zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], rozsudek č. j. [číslo jednací]). Žalovaný žalobkyni dne 16. 4. 2019 fyzicky napadl tak, že ji udeřil otevřenou dlaní ruky do tváře, až upadla na zem a následně ji chytl za krk a cloumal s ní, z čehož měla pohmožděniny na krku (fotografie, výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], rozsudek č. j. [číslo jednací]).

39. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

40. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

41. Podle § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“), kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

42. Podle § 2055 odst. 1 o. z., darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

43. Podle § 2057 odst. 1 o. z., při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu.

44. Podle § 2072 odst. 1 o. z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

45. Podle § 2073 o. z., nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

46. Podle § 2075 o. z., dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce (odst. 1). Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne (odst. 2).

47. Úvodem je třeba konstatovat, že soud rozhodující v civilním řízení je vázán pravomocným rozsudkem trestního soudu. Vázanost se týká pouze rozsudků odsuzujících, a v rámci nich toliko toho, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud je vázán pouze výrokem, a nikoli odůvodněním odsuzujícího trestního rozsudku. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale - za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2014, sp. zn. [spisová značka]). Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. [ústavní nález], závěry judikatury Nejvyššího soudu o věcném rozsahu vázanosti civilního soudu výrokem rozsudku o spáchání trestného činu akceptoval, aniž by vyslovil jakékoli pochybnosti stran jejich ústavní konformity. V citovaném nálezu Ústavní soud vymezil subjektivní hranice vázanosti soudu v civilním řízení trestním rozsudkem tak, že se tato vázanost uplatní toliko vůči osobám, které mohly skutkově a právně argumentovat a činit procesní návrhy v trestním řízení, nikoli však vůči těm, kteří takového postavení v trestním řízení nepožívali. Doplnil, že součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je i právo na právní slyšení. Jeho obsahem je mj. právo činit skutkové přednesy a navrhovat důkazy k prokázání těchto tvrzení, jakož i oprávnění vyjádřit se k právní stránce věci. Byl-li žalovaný, proti němuž bylo vedeno trestní řízení, pravomocně shledán vinným, není vázanost civilního soudu odsuzujícím trestním rozsudkem s právem na právní slyšení nijak v rozporu, neboť žalovaný měl coby strana trestního řízení možnost vyjádřit se ke skutkové i právní stránce věci a navrhovat důkazy právě již v řízení trestním. Žalovaný byl stranou trestního řízení a svá práva v tomto řízení uplatnil; nelze tedy hovořit, že by byl vázaností soudu obsahem výroku o vině trestního rozsudku zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces. Soud je tedy vázán výrokem rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2020, č. j. [číslo jednací], tedy tím, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal s tím, že z výroku o vině musí vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část.

48. Soud se předně zabýval otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení jejího vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem, přičemž dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem je dán. Soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] nález Ústavního soudu z 20. 6. 1995 sp. zn. [ústavní nález]) je ustálena v názoru, že žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva.

49. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. [spisová značka], přijal závěr, podle něhož, je-li předmětem určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. (nyní § 80 o. s. ř.) právní vztah vlastnictví k nemovité věci, nejsou přehlédnutelné důsledky, které plynou ze zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, (…) neboť důvodem zápisu ve smyslu záznamu podle § 7 je i soudní výrok o určení právního vztahu (vlastnictví); vzhledem k účinkům zápisů vlastnických vztahů v katastru nemovitostí se tak záznamem završuje proces odstranění nejistoty v dosavadním stanovení obsahu sporného právního vztahu. V návaznosti na to si soudní praxe osvojila závěr, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti lze spatřovat i v tom, že navržený výrok soudu o žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. je způsobilý přivodit změnu dosavadního zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí. Tomu odpovídají závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. [spisová značka], podle něhož„ je naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. dán již existencí rozporu ve vlastnictví předmětných nemovitostí podle stavu vyplývajícího ze zápisu v katastru nemovitostí a podle stavu, který nastal v důsledku platného odstoupení od kupní smlouvy.“ Ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. [spisová značka], dodal, že„ soudní praxe a odborná literatura je ve shodě v tom, že navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva, které se zapisuje do Katastru nemovitostí České republiky (mutatis mutandis totéž platí i pro právo spoluvlastnické), je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v Katastru nemovitostí České republiky (totéž platí v poměrech zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí). Soud s ohledem na citované závěry soudní praxe zastává názor, že žaloba o určení vlastnictví k Nemovitým věcem je vhodným prostředkem k dosažení soudního rozhodnutí, jako podkladu pro nový zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Takovéto žalobě je třeba pro její jednoznačnost dát přednost před žalobou na plnění - na vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. [spisová značka]).

50. Krom toho, žaloba na vyklizení nemovité věci přichází v úvahu pouze tam, kde lze z titulu vlastnického (případně jiného) práva toto vyklizení žádat. Vyklizení však není možné požadovat v projednávané věci ohledně Nemovitých věcí, neboť podílem žalovaného je ideální podíl o velikosti na Nemovitých věcech a tento ideální podíl byl darovací smlouvou převeden žalobkyní na žalovaného, aniž by došlo k dohodě o fyzickém předání části domu tomuto dílu odpovídající. Z titulu vlastnictví ideálního podílu není možné požadovat vyklizení Nemovitých věcí jako celku a vyklizení ideálního podílu možné není, protože tento díl určen není. Formou, kterou lze dosáhnout případného uvedení do stavu před darováním, je proto žaloba určovací, kterou by bylo vlastnické právo žalobkyně určeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. [spisová značka]).

51. Ničeho vytknout nelze ani žalobnímu petitu. Domáhá-li se v projednávané věci žalobkyně - dárkyně, která převedla na žalovaného - obdarovaného jednu ideální polovinu nemovitých věcí, přičemž zůstala vlastníkem druhé poloviny, určení svého vlastnického práva, obnoveného v důsledku zrušení darovací smlouvy, může žádat toliko určení, že je vlastníkem celé nemovité věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. [spisová značka]).

52. Soud se dále zabýval žalobkyní vznesenou námitkou neplatnosti darovací smlouvy z důvodu, že žalobkyně byla k jejímu podpisu donucena žalovaným.

53. Vůle jednajícího, která je základem právního jednání, by se měla utvářet svobodně, jednající by se měl sám a dobrovolně rozhodnout, zda a za jakých podmínek právní jednání učiní. Ustanovení § 587 odst. 1 o. z. upravuje případy obvykle označované jako bezprávná výhrůžka, kdy vůle jednajícího není svobodná, protože k právnímu jednání byl jednající přinucen hrozbou násilí, ať již násilí tělesného, nebo duševního. Jednající projevuje svoji vůli, tato vůle se však nevytváří svobodně, neboť je deformována hrozbou použití násilí. Vůle jednajícího sice existuje, ale je vadná, právní jednání proto vzniká, ale není platné. Podstata výhrůžky spočívá v neoprávněném použití hrozby, která je způsobilá vyvolat obavu jednajícího a přimět ho k provedení určitého právního jednání, z hlediska výhrůžky a jejího působení na svobodnou vůli jednajícího však není podstatné, zda se hrozí násilím či jinou skutečností způsobilou obavu jednajícího vyvolat. Hrozba je podle § 587 odst. 1 o. z. právně relevantní za splnění několika podmínek: a) Bezprávnost hrozby - hrozba je bezprávná předně tehdy, pokud je protiprávní, tedy pokud je vyhrožováno něčím, co je zakázáno provést (např. ublížením na zdraví, poškozením věci apod.); b) Způsobilost hrozby vyvolat důvodnou obavu - hrozba musí být takového druhu a takové intenzity, že je způsobilá vyvolat u jednajícího důvodnou obavu (strach). Způsobilost hrozby vyvolat u jednajícího obavu se posuzuje individuálně podle okolností konkrétního případu a podle osobních vlastností jednajícího za předpokladu, že byly druhé straně známy. Rozhodující je přitom působení bezprávné výhrůžky v době učinění právního úkonu Okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího musí mít přitom základ v objektivně existujícím a působícím stavu; nestačí, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod, a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu; c) Příčinná souvislost mezi hrozbou a právním jednáním - Hrozba je právně významná pouze tehdy, pokud je příčinou právního jednání. Výhrůžka musí ovlivnit rozhodnutí jednajícího právní jednání provést, popř. provést je za určitých podmínek. Právním následkem užití bezprávní výhrůžky je relativní neplatnost jednání, k němuž byl jednající přinucen. Vyvolává tedy veškeré následky jednání, pokud se jednající neplatnosti nedovolá. Pokud se tak stane, považuje se právní jednání za neplatné od počátku (ex tunc). Relativní neplatnost je třeba namítnout vůči druhé straně právního jednání (srov. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře, s. 2127 – 2133; např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4573/2008, ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4244/2010, ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2250/2018).

54. Soud tvrzení žalobkyně posoudil jako dovolání se relativní neplatnosti darovací smlouvy, byť tato námitka není zcela pregnantně žalobkyní vyjádřena (tedy není explicitně vyjádřeno, že se dovolává neplatnosti darovací smlouvy z důvodu podle § 587 o. z.), je však vyjádřena její vůle konkrétním právním jednáním - darovací smlouvou - nebýt vázána pro důvod, jenž je způsobilý způsobit neplatnost darovací smlouvy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003 a ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2874/2018) a zároveň důvod takového pozbytí.

55. Jelikož žalobkyně neuvedla, jakým způsobem ji žalovaný přinutil k podpisu darovací smlouvy, aniž navrhla k prokázání tvrzení jakékoli důkazy, soud ji poskytl náležité poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání dne 30. 4. 2021 a dne 25. 6. 2021. Žalobkyně reagovala podáním ze dne 6. 5. 2021, v němž uvedla, že žalovaný poté, co žalobkyně dostala úvěr a prostředky z úvěru investovala do Nemovitých věcí, dělal vše proto, aby dostal nejméně polovinu Nemovitých věcí zpět. Vyhrožoval žalobkyni, že pokud dar neuskuteční, dům podpálí a ona mít nic nebude, pod tímto nátlakem pak žalobkyně darovací smlouvu podepsala. Žalovaný žalobkyni vyhrožoval i se zbraní v ruce, byl držitelem velkého množství zbraní. To vyvolalo v žalobkyni strach, že pokud žalovanému nevyhoví, nebude váhat zbraň proti ní použít. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně detailně a věrohodně popsala okolnosti, za nichž k vyhrožování ze strany žalovaného došlo. Bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni, když byla na pracovní cestě v [anonymizováno], opakovaně vyhrožoval, že pokud mu nedaruje spoluvlastnický podíl na Nemovitých věcech zpět, podpálí je. Bezprávnost hrozby byla dána tím, že jí žalovaný hrozil něčím, co je zakázáno provést – poškozením věci žalobkyně. Hrozba žalovaného byla způsobilá vyvolat u žalobkyně důvodnou obavu, že ji žalovaný realizuje. Je třeba zdůraznit okolnosti panující v době darování. Žalovaný žalobkyni dlouhodobě týral, opakovaně ji fyzicky napadl, opakovaně jí vyhrožoval (bez návaznosti na darování) a to i se zbraní. Žalobkyně logicky musela mít z žalovaného strach. Současně uvedla, že jeho hrozbě věřila. Intenzita a reálnost hrozby byla žalovaným zvyšována tím, že žalovaný nezůstal pouze o samotné hrozby podpálení, ale žalobkyni opakovaně sděloval, že má doma prostředky na podpálení, a že už si rozmyslel, jak to udělá. Intenzita hrozby, byla dále zvýšena skutečností, že v případě její realizace, by žalobkyně přišla o střechu nad hlavou a současně o svůj jediný hodnotný majetek, byla by přitom nadále (sama) zatížena hypotečním úvěrem. Toho, jak bude hrozba na psychiku žalobkyně působit, si žalovaný bezpochyby musel být vědom. Žalovaný si musel být vědom i dlouhodobého účinku týrání, jehož byl původcem, na psychickou labilitu žalobkyně, na to, že se léčí na psychiatrii. Dále si musel být vědom, že svým enormním nátlakem na žalobkyni prostřednictvím opakovaných telefonátů, paranoidním a chorobným osočováním z nevěry, kontrolováním žalobkyně telefonáty pozdě do noci na pracovní cestě do [anonymizováno], tedy zamezení jejímu spánku, a to vše v době, kdy žalobkyně byla krátce po nástupu do nového zaměstnání na pracovní cestě v zahraničí, což samo o sobě bylo pro žalobkyni stresovým faktorem, žalovaný vytvořil pro psychiku žalobkyně extrémně zátěžovou situaci a s tímto vědomím v ní zcela cíleně vyvolal obavu, že nedaruje-li mu žalobkyně, zničí jí dům. Žalobkyně následně po návratu ze služební cesty podepsala darovací smlouvu a připravila se o vlastnické právo k ideální polovině Nemovitých věcí. To, že žalobkyně podepsala darovací smlouvu před notářem, ve věci nehraje jakoukoli roli. Jednala totiž jen a pouze pod vlivem bezprostředně předcházejícího vyhrožování ze strany žalovaného, jež na ní působilo i v okamžiku podpisu smlouvy. Konečně pak vyhrožování ze strany žalovaného bylo jediným důvodem, proč žalobkyně k darování přistoupila, je tedy dán vztah příčinné souvislosti mezi výhrůžkou a darováním. Žalovaný sice tvrdil, že od počátku existovala mezi účastníky dohoda, že žalobkyně převede ideální polovinu Nemovitých věcí zpět na žalovaného. I kdyby však taková dohoda existovala (což žalobkyně odmítla), nelze přehlédnout, že žalobkyně podepsala darovací smlouvu bezprostředně pod tíhou hrozby ze strany žalovaného. Řečeno jinak, bezprostředním impulsem k podpisu darovací smlouvy byla bezprávná výhrůžka žalovaného, nikoli snad plnění závazku plynoucího pro žalobkyni z nějaké předchozí dohody účastníků. Existence či neexistence takové dohody proto nebyla ve věci relevantní. Ostatně, na bezprávnosti výhrůžky způsobující neplatnost právního jednání by nic neměnilo ani to, kdyby si žalovaný vynutil splnění platného závazku na žalobkyni, učinil-li tak hrozbou protiprávního jednání. Existence platného právního důvodu k provedení vynucovaného právního jednání je z pohledu aplikace § 587 o. z. právně bezvýznamná. Soud proto nevěnoval pozornost otázce existence dohody o zpětném darování poloviny Nemovitých věcí. S ohledem na uvedené soud zastává názor, že na straně žalobkyně absentovala svobodná vůle k uzavření darovací smlouvy.

56. Pro úplnost soud uvádí, že nepřistoupil k provedení důkazu, jenž by se z obsahu spisu nabízel, a sice výslechem notářky Mgr. [jméno] [příjmení], jež notářský zápis obsahující dotčenou darovací smlouvu sepisovala. [jméno] žalobkyně totiž uvedla, že jednání u notářky proběhlo standardně. Z dokazování přitom vyplynulo, že výhrůžky žalovaného, pod jejichž vlivem žalobkyně podepsala darovací smlouvu, proběhly v době před jednáním u notářky. Notářka by ostatně těžkou přistoupila k vyhotovení notářského zápisu, pokud by se v její přítomnosti uskutečnilo jakékoli vyhrožování či pokud by chování žalobkyně na jednání jevilo znaky donucení (což nebylo ani tvrzeno).

57. Soud uzavírá, že darovací smlouva zachycená v Notářském zápisu zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], sepsaném dne 24. 8. 2018 Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], jíž žalobkyně darovala spoluvlastnický podíl o velikost na Nemovitých věcech žalovanému, je relativně neplatným právním jednáním. Námitka žalobkyně, jíž se relativní neplatnosti vůči druhé straně právního jednání - žalovanému - dovolala, způsobila, že právní jednání - darovací smlouva - se považuje za neplatné od počátku. S ohledem na uvedené nezbylo, než žalobě vyhovět. Soud se však pro vyloučení veškerých pochybností podrobně zabýval i namítnutým odvoláním daru pro nevděk obdarovaného.

58. Podstata darovací smlouvy spočívá v dobrovolném a bezplatném poskytnutí daru (převodu vlastnického práva k věci), jímž dárce sleduje především zvětšení majetku obdarovaného. Jedná se dvoustranné právní jednání, k jehož perfekci se vyžaduje souhlas obdarovaného. Je-li předmětem darování nemovitá věc, která je předmětem evidence ve veřejném seznamu (katastr nemovitostí), zákon výslovně pro tento případ stanoví požadavek písemné formy darovací smlouvy (viz § 2057 odst. 1 o. z.).

59. Právní úprava odvolání daru pro nevděk sleduje obecně sdílený poznatek, že vzhledem ke štědrosti a velkorysosti dárce poskytujícího bezúplatně předmět daru, lze oprávněně očekávat od obdarovaného slušné chování k dárci. Ustanovení § 2072 odst. 1 o. z. umožňuje revokovat darování za podmínek, že obdarovaný dárci ublíží (úmyslně nebo z hrubé nedbalosti) tak, že zjevně poruší dobré mravy. Předpokladem práva požadovat vrácení daru (mimo jiné) není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu lze kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů. Do posuzování, zda došlo k naplnění podmínek pro odvolání daru, vstupuje i subjektivní kritérium ublížení dárci (srov. Hulmák a spol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014), 1. vydání, C. H. Beck, 2014, str. 21 – 24). Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je proto třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

60. Odborná literatura i soudní praxe je zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního jednání dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranné adresné právní jednání platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně, tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, publikovaném v Souboru pod C 1598, formuloval právní názor, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc - okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006).

61. Soudu dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které se dárce jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000 a ze dne 23. 1. 2001 sp. zn. 29 Cdo 228/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3610/2018, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 934/19). Jinak řečeno, dárce nemůže s úspěchem revokovat dar s poukazem na amorální chování obdarovaného, jestliže vytýkané chování obdarovaného panovalo již v době darování, či v době darování předcházející. Pokud si tedy dárce je amorálního chování vědom, a přesto obdarovanému s tímto vědomím daruje, nelze požadavku na vrácení daru vyhovět.

62. Lhůta pro revokaci daru pro nevděk činí jeden rok. Počátek běhu této lhůty kombinuje objektivní a subjektivní pojetí i se zřetelem k subjektu oprávněnému. Lhůta k revokaci počne běžet ode dne, kdy obdarovaný dárci ublížil (tj. objektivně nastavený počátek běhu). To ovšem současně vyžaduje dárcovu vědomost o tom, že se obdarovaný amorálního jednání dopustil. Jen tehdy může lhůta započít v běhu. V praxi může být problematické určení počátku běhu revokační lhůty, má-li závadné chování obdarovaného podobu soustavného (opakujícího se) nebo trvajícího zjevného porušování dobrých mravů. Jde-li o opakovaná jednání obdarovaného, jež by samostatně uvažována nenaplnila znaky kvalifikovaného nevděku, teprve ve svém souhrnu nabývají jednotlivé činy obdarovaného atributy reprobovaného nevděčného jednání, pokládá soudní praxe za relevantní pro počátek běhu revokační lhůty až poslední z takových závadných skutků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2435/2010). Citované právní závěry se v projednávané věci promítnou následovně.

63. Soud dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli platnou darovací smlouvu, jejíž obsahem byl závazek dárkyně – žalobkyně - bezúplatně převést na obdarovaného - žalovaného - vlastnické právo k předmětu darování – spoluvlastnickému podílu o velikosti na Nemovitých věcech, přičemž žalovaný dar přijal. S ohledem na to, že žalobkyně před zahájením tohoto soudního řízení neprojevila vůči žalovanému vůli odvolat dar, považuje soud za takový projev vůle až žalobu, resp. žalobní tvrzení v ní (a v jejích doplněních) obsažená. Označením závadného chování žalovaného vůči žalobkyni v žalobě ze dne 19. 5. 2019 a doplnění žalobních tvrzení obsažených v podáních žalobkyně ze dne 9. 2. 2021, 19. 4. 2021 a 6. 5. 2021 byl dán okruh sporných skutečností, které byly předmětem dokazování. Nejprve soud v návaznosti na žalovaným vznesenou námitku opožděného odvolání daru přistoupil k posouzení, zda žalobkyně závadné chování vůči žalovanému dostatečně identifikovala včas a dostatečně konkrétně (§2075 odst. 1 o. z.).

64. Žalovaný správně poukazuje na to, že žalobkyně vůči němu požadavek na vrácení daru v době předcházející zahájení toho soudního řízení nevznesla. Sama žalobkyně při jednání dne 30. 4. 2021 (a z dosud předložených důkazů neplyne opak), že by v době před zahájením řízení učinila jednostranné právní jednání adresně vůči žalovanému směřující k vrácení daru. Soudní praxe však připouští, že takovým úkonem může být i sama žaloba. Je-li úkon obsahující vrácení daru obsažen v žalobě (v žalobních tvrzeních), nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce (zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví) okamžikem doručení žaloby obdarovanému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, uveřejněný v Soboru, svazku 22, pod č. C 1598). Žalobní tvrzení by v takovém případě musela obsahovat vše, co uvedený hmotněprávní úkon, tj. specifikaci závadného jednání a vyjádření projevu vůle adresovaného žalovanému k vrácení daru.

65. Relevantním vytčením závadného chování žalovaného jsou dále žalobní tvrzení obsažená v žalobě. Žalobkyně zde uvedla, že odvolává dar, pro nevděk žalovaného spočívající v tom, že v „ posledním roce musela žalobkyně nosit pás cudnosti, který žalovaný sám na ni upravil, byla pod kamerovým dohledem, žalovaný je neustále telefonoval do práce a stopoval čas jízdy autem. Žalovaný týral žalobkyni fyzicky a psychicky, vyhrožováním zraněním nebo likvidací a odebráním dítěte. Týrání skončilo až v noci z 2. na 3. května 2019“. Soud považuje takovou identifikaci závadného chování za dostatečně určitou. Neurčitost v žádném případě nemůže způsobit to, že žalobkyně v žalobě přesně nevylíčila, které dny jí žalovaný nutil nosit pásy cudnosti. Právní jednání musí být srozumitelné pro jeho účastníky, odkázala-li tedy žalobkyně na zcela konkrétní způsob týrání prostřednictvím pásu cudnosti, nemohlo to v žalovaném vzbudit sebemenších pochyb o tom, jakého jeho závadného chování se žalobkyně dovolává a kdy se jej dopustil. K námitce nedostatečně specifikovaného období závadného chování dle soudu plně postačuje, pokud žalobkyně oním obdobím označila„ poslední rok“. Žaloba byla doručena žalovanému dne 9. 10. 2019. Je zjevné a žalobkyně to sama opakovaně uvádí, že k psychickému týrání ze strany žalovaného docházelo dlouhodobě a opakovaně od roku 2012 (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2020, č. j. [číslo jednací]). Soud tedy stál před otázkou, zda fyzické napadení ze strany žalovaného a přinucení žalobkyně nosit pás cudnosti, později upravený tak, že žalobkyni působil zranění, lze považovat za kontinuální pokračování týrání ze strany žalovaného vůči žalobkyni, nebo zda se jedná a zvýšení intenzity amorálního chování žalovaného takovým způsobem, že se vymyká jeho chování v době uskutečnění daru a v době předcházející. Soud dospěl k závěru, že jednání žalovaného spojené s donucením žalobkyně nosit pás cudnosti (se všemi následky) je natolik extrémním zásahem, že jej nelze chápat toliko jako pouhé pokračování a vyústění v době darování panujícího týrání žalovaného vůči žalobkyni, ale jako nového způsobu týrání pojatého žalovaným vůči žalobkyni, překračující dosud všechny nastavené meze týrání (opakované telefonáty, kontroly, nadávky). V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný nutil žalobkyni nosit pás cudnosti od podzimu 2018, který sám upravoval až do té míry, že žalované působil zranění a že naposledy nutil žalovaný žalobkyni nasadit pás cudnosti asi týden či dva před jeho zadržením dne 2. 5. 2019. Dále bylo prokázáno, že dne 16. 4. 2019 žalovaný žalobkyni fyzicky napadl tak, že ji udeřil otevřenou dlaní ruky do tváře, až upadla na zem a následně ji chytl za krk a cloumal s ní, z čehož měla pohmožděniny na krku.

66. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 9. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaný si vynutil přístup k jejímu účtu, z něhož v období od února do dubna 2019 vybral částku 320 000 Kč, kterou použil pro vlastní potřebu. Podání bylo doručeno žalovanému dne 16. 3. 2021.

67. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 19. 4. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaný ji okradl o 572 842 Kč (na jednání soudu dne 30. 4. 2021 doplnila, že krádež spočívala v tom, že při vypořádání zúženého SJM účastníků si na žalobkyni vymohl částku 1 572 842 Kč tedy, více než polovinu hodnoty SJM, která činila 1 900 000 Kč). Doplnila, že žalovaný od roku 2006 nepracoval a pracovat nechtěl, v průběhu manželství se nestaral o finanční potřeby rodiny, svůj částečný invalidní důchod zpravidla propil. Podání bylo doručeno žalovanému dne 26. 4. 2021.

68. Na jednání soudu dne 30. 4. 2021 žalobkyně upřesnila své tvrzení, když uvedla, že k vyhrocení zostření amorálního chování žalovaného vůči žalobkyni došlo po podpisu dotčené darovací smlouvy, když žalovaný na podzim roku 2018 přinutil žalobkyni koupit a nosit pás cudnosti a z vazby posílal žalobkyni výhrůžné dopisy. Žalobkyně na jednání uvedla, že před zahájením tohoto řízení vůči žalobci neučinila jakékoli právní jednání směřující k odvolání daru.

69. V reakci na poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), žalobkyně podáním ze dne 6. 5. 2021 doplnila svá tvrzení následovně. Týrání žalobkyně žalovaným probíhalo v období od 2012 do 2. 5. 2019. Intenzita týrání se postupně zvyšovala, když žalovaný donutil žalobkyni nosit postupně tři pásy cudnosti, poslední kovový. Žalovaný žalobkyni sledoval, několikrát za hodinu jí telefonoval. Žalovaný žalobkyni opakovaně fyzicky napadl, naposledy dne 2. 5. 2019. V tomto podání žalobkyně označila„ nové“ závadné chování žalovaného, a sice že žalovaný posílal dehonestující dopisy jejich dceři, účelem dopisů přitom bylo týrání žalobkyně prostřednictvím dcery, jelikož dcera ve svém věku neumí číst. Takové označení závadného chování je dle názoru soudu dostatečně určité.

70. Je nepochybné, že jednorázové přinucení vzít si na sebe pás cudnosti, zvlášť v kontextu vztahu účastníků, když žalovaný se i v době před darováním projevoval chorobným a paranoidním žárlením, by patrně nedosáhlo intenzity zjevného porušení dobrých mravů. Žalovaný však počínaje podzimem 2018 nutil žalobkyni nosit pás cudnosti opakovaně, sám jej utahoval tak, že žalobkyni působil viditelné podlitiny a bolesti v oblasti břicha, žalobkyně musela v pásu vydržet během celé pracovní doby, než odjela domů, kde jí obžalovaný pás opět sundal, obžalovaný poté pás opatřil dvěma kovovými zámky, přičemž klíče měl pouze on. Žalobkyně se při prvé použití pásu pokálela. Sám žalovaný pás upravil tak, že k němu připevnil kolík se šroubem, a vždy než šla žalobkyně do zaměstnání, jí tento pás upevnil tak, že kolík jí zavedl do pochvy a pás uzamkl. Takové úmyslné jednání žalovaného nelze ve svém souhrnu hodnotit jinak než jako zjevné porušení dobrých mravů.

71. Žalovaný se snažil zpochybnit amorálnost svého jednání tvrzením, že žalobkyně jím nebyla nucena pás cudnosti nosit. K tomu soud uvádí, že je předně vázán pravomocným rozsudkem trestního soudu (viz shora). Dle názoru soudu je pak zcela irelevantní, zda prvotní impuls k zakoupení pásu vzešel od žalobkyně či nikoli. Je nepochybné, že pás žalobkyně nosila nikoli z vlastního přání, ale pouze pod tlakem žalovaného.

72. Samotné týrání žalobkyně žalovaným prostřednictvím pásu cudnosti by bylo plně postačující k založení důvodnosti odvolání daru. Žalobkyně však namítla další skutečnosti, v nichž spatřovala zjevné porušení dobrých mravů žalovaným. Byl tím jednak fyzický útok žalovaného na žalobkyni uskutečněný dne 16. 4. 2019, jednak dehonestující dopisy zasílané z vězení dceři účastníků, v nichž krajně nevybíravě a vulgárně tituloval žalobkyni a zcela lživě ji před dcerou obviňoval a napadal, muselo mu být přitom jasné, že dopisy se dostanou žalobkyni, když dcera v té době dozajista vzhledem ke svému věku neuměla číst. Samotné znění dopisů je z velké části pojato s evidentním předpokladem, že jej bude číst právě žalobkyně. Byť se může zdát zasílání oněch dopisů jako pouhé pokračování vulgárních nadávek, jimiž žalovaný častoval žalobkyni dlouhodobě i před svým zadržením, v kontextu vztahu účastníků dospěl soud k závěru, že cílem dopisů bylo pokračovat v týrání žalobkyně z vězení„ na dálku“. Žalobkyně vyjma nošení pásu cudnosti vytýkala další závadná jednání mimo žalobu, a to buď v replikách nebo v reakci na poučení dle 118a o. s. ř. To řádnému vytčení amorálního jednání nebrání, jedná se dle názoru soudu o složené právní jednání, kde žalobkyně prostřednictvím více projevů vůle zavdala vzniku jednoho právního jednání. Bezpochyby však zachování jednoroční lhůty bude posuzováno nikoli obecně k okamžiku doručení žaloby, v níž žalobkyně žalovanému vyjevila vůli revokovat dar, ale k okamžiku doručení každého dílčího podání, v němž vytkla další závadné jednání žalovaného.

73. Soud nemá sebemenších pochyb o tom, že tyto tři aktivity žalovaného vůči žalobkyni jsou zjevným porušením dobrých mravů. Současně všechna tato jednání žalobkyně vytkla včas, to plyne z toho, že žaloba, v níž žalobkyně projevila vůli odvolat dar s odkazem na týrání prostřednictvím pásu cudnosti, byla žalovanému doručena 9. 10. 2019, k jednání však docházelo opakovaně od podzimu 2018 až do doby cca jedno až dvou týdnů předcházející zadržení žalovaného (2. 5. 2019). Včasně vytkla žalobkyně i amorální jednání žalovaného spočívající v zasílání dopisů jejich dceři, když dopisy žalovaný posílal kontinuálně celý rok 2020, žalobkyně jednání vytkla podání ze dne 6. 5. 2021, jež doručeno žalovanému dne 10. 5. 2021. U obou těchto jednání zastává soud názor, že roční lhůta běží od posledního takového dílčího jednání, kdy bylo závadné jednání definitivně dokonáno. Jde-li o fyzické napadení žalobkyně žalovaným dne 16. 4. 2019, vytkla jej žalobkyně v žalobě, tedy včas (viz shora). Je pravdou, že žalovaný fyzicky napadl žalobkyni již v době před darováním, kdy jí dle jejich slov dal asi dvakrát facku. Útok z 16. 4. 2019 však intenzitu přechozích napadení překročil. Současně soud nepovažuje za únosné a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů v projednávané věci, aby vyslovil závěr, že darovala-li žalobkyně, ačkoli v předchozí době ji žalovaný opakovaně uštědřil facku, nemůže se následně dovolávat toho, že ji po provedeném datování fyzicky napadl. Ostatně, jen těžko by bylo lze takové jednání označit jinak, když za část pojmenovaného jednání byl žalovaný pravomocně uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí a odsouzen k nepodmíněném trestu odnětí svobody v trvání šesti let.

74. Dalším závadným chováním žalovaného, které žalované vytkla v podání ze dne 19. 4. 2021 a ze dne 9. 2. 2021, tedy nařčení žalovaného z krádeže (320 000 Kč z účtu žalobkyně) a z toho, že si žalovaný„ pod nátlakem přivlastnil z vypořádaného SJM částku o 572 842 Kč vyšší, než činila polovina jeho podílu“, se soud nezabýval, neboť žalobkyně ohledně těchto tvrzení neunášela důkazní břemeno, resp. žalovaný ohledně toho, že výběry prováděl se souhlasem žalobkyně, soud by jim musel poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. a za tímto účelem by bylo nutné jednání konané dne 25. 6. 2021 odročit a doplnit dokazování. Jelikož prokázaná další jednání žalovaného beze zbytku stačila k učinění závěru o zjevném rozporu jednání žalovaného s dobrými mravy, bylo by nehospodárné vést dokazování k dalším tvrzeným amorálním jednáním žalovaného, neboť ta by, ani v případě svého prokázání, na věci nemohla ničeho změnit. Soud se nezabýval ani vytčeným závadným jednáním, že žalovaný přinutil žalobkyni, aby mu celou částku z hypotéky, nikoli pouze polovinu jeho vypořádacího podílu. Soud k tomuto jednání totiž nemohl přihlédnout, jelikož k němu došlo zjevně více než rok poté, co bylo podání žalobkyně, v němž jej vůči žalovanému vytkla, doručeno žalovanému (26. 4. 2021).

75. Jde-li závadné chování žalovaného, které žalobkyně poprvé vytkla až ve vyjádření ze dne 9. 2. 2021, tedy že nesla veškeré náklady na domácnost a žalovaný se na jejím chodu nepodílel, k takovému chování soud nemůže přihlédnout. Z podstaty věci totiž plyne, že se má jednat o dlouhodobé jednání žalovaného, panující již v době předcházející darování, tedy že žalobkyně o chování žalovaného věděla a přesto přistoupila k darování.

76. Námitku žalovaného, že odvolání daru žalobkyní je v rozporu s dobrými mravy, shledal soud jako zcela nepřípadnou. Nemravnost odvolání daru žalovaný shledává v světle komplexního procesu nabytí společného majetku účastníků. Dle žalovaného účastníci nejprve nabyli a zrekonstruovali nemovité věci ve [anonymizováno] z prostředků žalovaného, po jejich prodeji byly z utržených prostředků nabyty nemovité věci ve [anonymizováno] a ta je poté darovala zpět žalovanému. K uzavření obou darovacích smluv mezi účastníky (tedy nejprve ideální polovinu na žalovaným na žalobkyně a následně ideální polovinu žalobkyní zpět na žalovaného) došlo účelově, pouze s cílem získat úvěr na financování rekonstrukce Nemovitých věcí. Nemravnost žalovaný spatřuje i v tom, že žalobkyně odvolala dar poté, co žalovaný provedl rekonstrukci Nemovitých věcí, kterou i zaplatil.

77. Dobré mravy lze definovat jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný pod č. 62/1997 časopisu Soudní judikatura). Soudu je dána v každém konkrétním případě možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu odepřít. Není tedy vyloučeno, že i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Fungování systému psaného práva však je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Odmítnutí poskytnutí ochrany výkonu práva (odvolání daru) má dle názoru soudu místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanózní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikovaný pod č. 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

78. Dobrým mravům tedy zásadně neodporuje, odvolá-li dárce dar vůči obdarovanému, jenž se vůči němu dopustil jednání ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Odvolání daru je zákonným institutem použitelným ve vtahu k jakémukoli darování bez dalšího. Odvolání daru by se mohlo příčit dobrým mravům v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor obdarovaného, vůči němuž za takové situace pozbytí vlastnického práva k předmětu daru představuje nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem amorálního jednání, jehož se vůči dárci dopustil. Tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do práva dárce odvolat dar pro nevděk obdarovaného. Tvrzení, která k tomuto účelu poskytl žalovaný, však v žádném případě, a to ani tehdy, pokud by je žalovaný bez výjimky prokázal, takové výjimečné okolnosti nepředstavují. Soud se při posouzení, zda odvolání daru je či není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, řídil následujícími úvahami.

79. Naznačená účelovost v pořadí prvního darování Nemovitých věcí, tedy aby účastníci, potažmo žalobkyně získala hypoteční úvěr, nikterak nezakládá amorálnost následného odvolání daru. Žalovaný zcela přehlíží jednak to, že povinnost splatit poskytnutý úvěr tíží pouze žalobkyni, a to i poté, co si na ní vynutil převod ideální poloviny Nemovitých věcí, jednak to, že bez žalobkyně by žalovaný v žádném případě neměl šanci obstarat si prostřednictvím hypotečního úvěru prostředky na koupi Nemovitých věcí (což byl skutečný účel hypotečního úvěru). Kromě toho, žalovaný zcela vědomě na těchto dispozicích s Nemovitými věcmi participoval (minimálně v druhém případě si ji vynutil) a věděl, z jakého důvodu na žalobkyni převedl svou ideální polovinu Nemovitých věcí. To, že si následně vynutil zpětné darování, aniž by však na sebe alespoň zčásti přezval povinnost splácet hypoteční úvěr, naopak svědčí o amorálnosti jeho jednání, když nejenže prvním darováním byly získány finanční prostředky, ze kterých těžil i on, ale ve spojení s druhým darováním dosáhl toho, že se na splácení úvěru nemusí de iure jakkoli podílet. Nelze ani přehlédnout, že v době vypořádání SJM, měl vypořádávaný majetek - nemovité věci ve [anonymizováno] - hodnotu 1 900 000 Kč, žalovaný obdržel od žalobkyně vypořádací podíl ve výši 1 500 000 Kč. Z těchto peněz pak měl dle svých slov zakoupit Nemovité věci za kupní cenu ve výši 750 000 Kč. Aniž by tedy byl patrný jakýkoli důvod, žalovaný tímto jednoznačně účelovým vypořádáním SJM (bylo vypořádáno pouze za účelem získání úvěru, účastníci nadále hospodařili společně) obdržel od žalobkyně o 550 000 Kč, než činil jeho poloviční podíl na majetku v SJM. Žalobkyně jej tedy„ přeplatila“ o 550 000 Kč, byť se tyto peníze de iure staly součástí výlučného majetku žalovaného, jednoznačně žalobkyně byla tou, kdo byla zúžením SJM a následným pořízením Nemovitých věcí zatížena, a žalovaný tím, kdo ze zúžení SJM těžil a následného pořízení Nemovitých věcí těžil. Na zúžení SJM účastníků je nutno nahlížet jako zúžení toliko formální, účelové. To ostatně potvrzují účastníci, když žádali notáře o přijetí peněž z hypotečního úvěru na zaplacení kupní ceny Nemovitých věcí do úschovy, uvedli, že se každý bude podílet jednou polovinou ze svých prostředků (ačkoli formálně vzato se jednalo o výlučný majetek žalovaného plynoucí mu z vyplaceného vypořádacího podílu). Jinak řečeno, účastníci zásluhou žalobkyně získali peněžní prostředky z úvěru, tíhu jejich splácení a riziko jejich nezaplacení nese toliko žalobkyně, za účelem získání úvěru si účastníci zúžili a vypořádali SJM, při kterém byl žalovaný žalobkyní přeplacen o 550 000 Kč a výtěžek z prodeje vypořádaného majetku - nemovitých věcí ve [anonymizováno] – ve výši 661 494 Kč byl poukázán na účet žalobkyně, k němuž měl žalovaný dispoziční oprávnění a z něhož žalovaný v období od února do dubna 2019 čerpal 320 000 Kč. Žalovaný tedy na prvním darování jednoznačně„ vydělal“, druhé darování si vynutil hrozbou. Tvrzení žalovaného, že Nemovité věci platil ze svých výlučných prostředků je v příkrém rozporu s žádostí obou účastníků, aby notář přijal do úschovy částku odpovídající kupní ceně za Nemovité věci, dle které se měli oba podílet polovinou ze svých prostředků.

80. Nejenže tvrzení žalovaného, že výlučně on provedl a zaplatil rekonstrukci jím zakoupených Nemovitých věcí je v rozporu se zjištěným stavem věci, ale dle názoru soudu je lživé. Předně, sám žalovaný ve výslechu v trestní věci dne 2. 10. 2019 uvedl, že veškerý majetek, který s žalobkyní mají, si“ vybudovali společně“. Na jednání v téže trestní věci dne 4. 11. 2019 pak uvedl, že Nemovité věci si koupili (s žalobkyní) spolu, o tom, že by celý nákup financoval ze„ svého“ se nezmínil. Dále soud poukazuje na zjevnou nekonzistentnost a účelovost tvrzení žalovaného. Poté, co se jej soud na jednání dne 25. 6. 2021 tázal, na co použil hotovost ve výši celkem 320 000 Kč, kterou vybral z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] v období od února do dubna 2019 a zda měl těmto výběrům souhlas od žalobkyně (účastníci měli zúžené SJM, přičemž jediným zdrojem financí na dotčeném účtu byla žalobkyně, popř. výtěžek prodej domu ve [anonymizováno], výlučného majetku žalobkyně, za nějž žalovanému vyplatila vypořádací podíl o více než půl milionu převyšující polovinu hodnoty SJM, když na přímou otázku soudu žalovaný neuvedl, že by na dotčený účet sám cokoli vkládal a že měl svůj účet), uvedl, že tak činil se souhlasem žalobkyně za účelem nákupu stavebního materiálu na rekonstrukci Nemovitých věcí. Ve vyjádření ze dne 21. 6. 2021 přesto uvedl, že nákup domu a jeho rekonstrukci provedl ze svých prostředků. Z uvedeného plyne, že čelí-li žalovaný podezření, že neoprávněně čerpal značnou sumu peněž z účtu žalobkyně, brání se tvrzením, že z vybrané hotovosti financoval rekonstrukci, když se naopak snaží vykonstruovat nemravnost odvolání daru, tvrdí, že rekonstrukci financoval výlučně on ze svých prostředků. Pokud žalovaný uvádí pravdu, že peníze vybíral na náklady rekonstrukce (v opačném případě by se mohl dopustit krádeže, event. zpronevěry), žalobkyně se podílela minimálně finančně na nákupu stavebního materiálu, neboť čerpal prostředky z jejího výlučného majetku, nešlo přitom o zanedbatelné částky. Mimo to, žalovaný s tvrzením, že jen on sám se podílel na zakoupení a zrekonstruování Nemovitých věcí, přišel až v tomto řízení, v trestním řízení opakovaně uváděl, že si Nemovité věci koupili a upravovali společně s žalobkyní. Ostatně, lze si jen těžko představit, že by výlučně povinný financoval rekonstrukci Nemovitých věcí s limitovaným příjmem z invalidního důchodu. To, že nejpodstatnějším zdrojem rodinných příjmů byla právě žalobkyně, resp. že žalovaný rozhodně neměl sám prostředky na to, aby sám bez podílu žalované nesl finanční břímě rekonstrukce Nemovitých věcí, potvrdil ostatně žalovaný na jednání dne 25. 6. 2021, když uvedl, že„ žalobkyně mu dávala peníze, za které nakupoval historické zbraně do sbírky“. Ostatně tomu odpovídá i zjištění, že žalobkyně začala 8 týdnů po porodu pracovat. Uvedenému závěru nasvědčuje i to, že v době, kdy žalovaný pobíral toliko invalidní důchod ve výši cca 8 500 Kč měsíčně, mzda žalobkyně činila cca 27 000 Kč měsíčně. I kdyby tedy žalovaný, jak (účelově) tvrdí, výlučně financoval rekonstrukci a nákup Nemovitých věcí, žalobkyně svou aktivitou zase zajišťovala hlavní příjem rodiny.

81. Bez zajímavosti není, že veškerá vyjádření žalovaného stran této tématiky jsou krajně pochybná, postrádající logického smyslu a dle názoru soudu toliko účelová. Na jedné straně se žalovaný snaží profilovat (viz podání ze dne 21. 6. 2021 a 6. 11. 2019) jako někdo, kdo s ohledem na dyslexii nemůže nic složitějšího sám bez pomoci zařídit, na stranu druhou dle svého vyjádření během tří měsíců obstarával financování rekonstrukce Nemovitých věcí částkou 320 000 Kč. Jeho vyjádření o důvodu čerpání prostředků z účtu žalobkyně je pak v příkrém rozporu s jeho dřívějším vyjádřením obsaženým v podání ze dne 6. 11. 2019, a sice že veškerá záležitosti s financemi v jejich společné domácnosti řešila žalobkyně. Další nekonzistentnosti v tvrzeních se žalovaný dopustil v podání ze dne 21. 6. 2021, v němž uvedl, že veškeré jím z účtu žalobkyně vybrané prostředky byly použity ke koupi vybavení domu ve [anonymizováno], zatímco na jednání dne 25. 6. 2021 uvádí, že prostředky byly použity na nákup stavebního materiálu.

82. Konečně pak, dle názoru soudu skutečnost, kdo se zasloužil o nabytí nemovitých věcí ve [anonymizováno], není jakkoli relevantní z pohledu předmětu projednávané věci. S ohledem na vše shora uvedené soud zamítl důkazní návrhy žalovaného stran tvrzení, že se podílel na rekonstrukci Nemovitých věcí. Neboť tato tvrzení jsou jednak v kontextu provedeného dokazování a tvrzení účastníků zcela účelová, jednak ani v případě jejich formálního prokázání, by nevedla k závěru o amorálnosti odvolání daru.

83. Z těchto okolností případu podle názoru o soudu nepochybně vyplývá, že odvolání daru v žádném případě nelze jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Připuštěním námitky amorálnosti odvolání daru, by soud musel připustit zcela absurdní a těžko udržitelnou konstrukci, a sice že pokud se obdarovaný třebas výlučně zaslouží o nabytí předmětu daru osobou dárce, jenž mu později předmět daruje, stává se § 2072 o. z obsoletním, a obdarovaný se může k dárci chovat jakkoli amorálně, protože by jeho chování bylo v každém případě chráněno námitkou rozporu odvolání daru s dobrými mravy. Žalovaný přistoupil k právnímu jednání, jímž přijal dar - ideální podíl na Nemovitých věcech – od žalobkyně dle řádné darovací smlouvy se všemi následky z tohoto pro něj jako pro obdarovaného plynoucími (tedy i možností čelit odvolání daru v případě amorálního chování), přesto se vůči žalované následně choval ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Není tedy důvodu, aby žalobkyni byl odepřen výkon práva z právního vztahu darování plynoucí a nebyly zjištěna existenci jakkoli výjimečných okolnosti, jež by umožňovaly na odvolání daru nahlížet jako na nemravný výkon práva, nebylo ani zjištěno, že žalobkyně odvolala dar s úmyslem poškodit či znevýhodnit žalovaného.

84. Pro právní posouzení naplnění podmínek pro odvolání daru soud dospěl k závěru, že podmínky pro odvolání daru pro nevděk podle § 2072 odst. 1 o. z. splněny byly. Nebyla-li by darovací smlouva neplatná od počátku, beztak by žalobě vyhověl, neboť platným odvoláním daru by se dnem doručení žaloby obnovilo vlastnické právo žalobkyně k darovanému spoluvlastnickému podílu a bylo by namístě určit, že je výlučnou vlastnicí Nemovitých věcí.

85. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni přiznal náklady zastoupení obecným zmocněncem, jejichž výše byla určena podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Konkrétně jde o odměnu za 4 úkony právní služby (podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného ze dne 9. 2. 2021, účast na jednání soudu dne 30. 4. 2021, účast na jednání soudu dne 25. 6. 2021) po 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč.

86. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za podání ze dne 19. 4. 2021 a ze dne 6. 5. 2021, neboť žalobkyně jimi pouze rozvedla a doplnila argumenty dříve nabídnuté, což mohla učinit v jednom podání. Tyto úkony soud vyhodnotil jako neúčelné.

87. Lhůtu ke splnění nákladové povinnosti určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.