51 Co 108/2025 - 279

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Halky Hovorkové a soudkyň Mgr. Anny Vrdlovcové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 1 281 944 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4.2.2025, č.j. 19 C 72/2024-262, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I/ v rozsahu odvoláním napadené zamítnuté částky 1 281 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.9.2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se výroku II/ mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 1 500 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl v celém rozsahu, když rozhodl, že žalovaná není povinna zaplatit žalobci částku 1 481 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby do zaplacení (výrok I/) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč (výrok II/).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu byla poskytnuta náhrada újmy na zdraví ve formě ztížení společenského uplatnění ve výši 1 000 000 Kč, bolestného ve výši 100 000 Kč, náhrady ztráty na výdělku ve výši 181 944 Kč a náhrady nemajetkové újmy za psychické útrapy ve výši 200 000 Kč, a to v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem [právnická osoba] při jeho [činnost] dne 30. 9. 2021. Žalovaný namítal, že nebyly splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., zejména neexistenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením a vznikem škody, dále poukázal na dlouhodobý zdravotní stav žalobce, nedostatečné prokázání výše škody a vznesl námitku promlčení.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod bodem 8 odůvodnění rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Učinil skutkový závěr, že zdravotní stav žalobce byl dlouhodobě nepříznivý již před [činnost], že po [činnost] nedošlo k jeho akutnímu zhoršení, a že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 82/1998 sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona české národní rady č. 358/1992 sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, zejména podle § 13 odst. 1 a § 15 odst. 2 OdpŠk a komentářové literatury odkazující na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 2 Cdon 804/96, rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1099/99), přičemž konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody spočívající v újmě na zdraví s tím, že skutková verze žalobce byla provedeným dokazováním vyvrácena. Dále shledal nárok na nemajetkovou újmu v částce 200 000 Kč jako promlčený. Z těchto důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, sestávající z paušální částky za čtyři úkony právní služby podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrokem II/ rozsudku).

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné posouzení otázky příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem [právnická osoba] a vznikem újmy na zdraví, stejně jako škody ve formě ušlé mzdy. Žalobce namítá, že soud I. stupně vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu, když neprovedl jím navržené důkazy, náležitě nevyhodnotil důkazy již provedené a neopatřil znalecký posudek, který by mohl využít úplnou zdravotní dokumentaci. Dále žalobce nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nebylo prokázáno zhoršení zdravotního stavu v důsledku nesení těžkého břemene při [činnost], a že bylo údajně vyvráceno tvrzení o nesení břemene o hmotnosti 30 kg. Žalobce má za to, že skutkový stav nebyl dostatečně objasněn a právní posouzení je tudíž nesprávné. Žalobce namítá, že soud I. stupně nevzal v úvahu řadu důkazů, které prokazují, že dne 30. 9. 2021 při dálkové [činnost] přenášel těžké břemeno bez pomoci, ačkoliv měl v systému veden záznam o nutnosti pomoci s přenosem věcí. Nebyla provedena mimořádná lékařská prohlídka, jak stanovuje nařízení [funkce], a zdravotní sestra uvedla nepravdivé údaje o zdravotním stavu žalobce. Po [činnost] došlo ke zhoršení zdravotního stavu, což vedlo k dlouhodobé léčbě, přiznání invalidního důchodu 1. stupně a aplikaci silných analgetik. Žalobce rovněž namítá, že soud nevyslechl navržené svědky, ignoroval [název] opatření [právnická osoba], a že rozhodnutí bylo vyhlášeno bez řádného zhodnocení důkazů, přičemž některé listiny byly předloženy až po skončení dokazování bez možnosti se k nim vyjádřit. Poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces a navrhuje vypracování znaleckého posudku, který by objasnil příčinnou souvislost mezi [činnost] a poškozením zdraví žalobce.

7. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně v napadené části a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná nahlíží na odvolání žalobce jako nedůvodné, neboť se plně ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, které považuje za věcně správné. Podle žalované nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem [právnická osoba] a vznikem škody na zdraví ani ušlého zisku. Lékařské zprávy před i po [činnost] ze dne 30.9.2021 potvrzují chronický charakter zdravotních obtíží žalobce, přičemž nebylo zjištěno žádné akutní zhoršení zdravotního stavu. Žalobce byl již před [činnost] v pracovní neschopnosti, jeho zdravotní stav byl dlouhodobě nepříznivý. Žalovaná dále poukazuje na to, že žalobce neupozornil odpovědné pracovníky [právnická osoba] na svá zdravotní omezení, čímž nesplnil svou prevenční povinnost. Nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku považuje žalovaná rovněž za nedůvodný, neboť žalobce nebyl schopen práce již před tvrzeným pochybením. Odvolací námitky žalobce tak podle žalované neobsahují žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu rozhodnutí soudu I. stupně.

9. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a důkazní řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval sdělením žalované ze dne 5.10.2022 a 3.1.2023 a zdravotním záznamem žalobce, a po takto doplněném dokazování neshledal odvolání žalobce důvodným.

11. Z dopisu žalované – odboru [název] ze dne 5.10.2022 bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaná prověřila stížnost žalobce jakožto důvodnou s tím, že se ukázala být pravdivá skutečnost, že před realizací [činnost] z [místo] [adresa] do [místo] [adresa] dne 30.9.2021 nebyl žalobce prohlédnut lékařem. Podle stanoviska [právnická osoba], konkr. odboru zdravotnické služby, došlo k porušení interně stanovených standardních postupů tím, že před [činnost] nedošlo k provedení mimořádné lékařské prohlídky, kdy lékařem nemohla být stanovena případná [název] opatření během [činnost]. Týž odbor žalované dopisem ze dne 3.1.2023 uvedenou skutečnost potvrdil s tím, že pokud sám žalobce poukázal na svou pracovní neschopnost v době [činnost], tato se potvrdila od [datum] pro bolest zad, kdy obtíže vznikly po zvedání bedýnky v práci. Podle objektivního nálezu byla páteř na pohmat a poklep nebolestivá, vyšetření uzavřeno jako „subakutní VAS LS páteře“. Závěr vstupní lékařské prohlídky v nové [místo] ([adresa]) ze dne 1. 10. 2021 zněl „chronický VAS s radikulární iritací pravé dolní končetiny“.

12. Ze zdravotního záznamu žalobce [místo] [adresa] bylo odvolacím soudem zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] učinila následující záznamy. Žalobce se na kontrolu v pracovní neschopnosti dne 22. 9. 2021 a 23. 9. 2021 nedostavil. Dostavil se dne 24. 9. 2021 s tím, že se cítí zdráv a žádá o ukončení pracovní neschopnosti, která byla lékařem ukončena. Dne 29. 9. 2021 se žalobce dostavil k lékaři pro údajnou bolest dolní části zad s tím, že žádá o pracovní neschopnost. Subjektivně si stěžoval na bolest zad, kdy potíže trvají od včerejška, kdy v práci došlo k náhlé bolesti při zvedání bedýnky. Diagnostikována tak byla subakutní VAS LS páteře s doporučením suchého tepla, klidu, analgetik, vyhnutí se průvanu a prudkým pohybům a švihům, kontrola 6. 10. 2021. Dne 30. 9. 2021 (čtvrtek -– poznámka odvolacího soudu) byl sestrou [jméno FO] proveden záznam o prohlídce před [činnost] bez předpokládaného návratu, dle které byl žalobce bez obtíží a schopen [činnost] s poznámkou, že je od 29. 9. 2021 v pracovní neschopnosti, [tituly před jménem] [jméno FO] doplnil záznam, že žalobce byl očkován vakcínou [název] proti Covid- 19.

13. Ze zdravotního záznamu žalobce [místo] [adresa] bylo odvolacím soudem zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] učinil následující záznamy. Dne 1. 10. 2021 byla provedena mimořádná prohlídka žalobce po [činnost] a přemístění do [místo] [adresa] s objektivním nálezem a dg. Chron. VAS s radilkul. iritací PDK s tím, že žalobce podstoupil v 4/2015 diskektomii pro hernii disku (chirurgický zákrok pro vyhřezlou ploténku – poznámka odvolacího soudu), analgetika zachována. Pracovní neschopnost trvala dle záznamu do 2.3.2023 s tím, že 25.10.2022 si žalobce stěžoval na úporné bolesti s propagací do LDK, 30.11. 2021 žalobce uvedl, že se jeho stav zlepšil a bolesti ustupují, aktivně občas nastupují hlavně při sezení, 6.1.2022 kromě bolesti LDK udával žalobce i bolesti ruky, 28.1.2022 žalobce udával progresi brnění LDK, při chůzi tahá LDK za sebou.

14. Odvolací soud tak činí skutkový závěr o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu na straně státu dne 30.9.2021 došlo, pokud žalobce nebyl podroben před [činnost] z [místo] [adresa] do [místo] [adresa] mimořádné lékařské prohlídce, kde by byla stanovena jeho případná [název] opatření během [činnost]. Ze zdravotní dokumentace žalobce vedené oběma [místo] vyšlo na jevo, že žalobce byl v pracovní neschopnosti v souvislosti s akutními bolestmi zad od 29.9.2021, když uvedl, že „v práci došlo k náhlé bolesti při zvedání bedýnky“, chronickými bolestmi zad žalobce trpěl již od r. 2015, kdy byl v souvislosti s vyhřezlou ploténkou operován.

15. Soud prvního stupně provedl účastníky nabízené důkazy a skutková zjištění, která přijal, jsou výsledkem procesně bezchybného procesu dokazování. Za situace, kdy vyjma zjištění učiněných po doplnění dokazování, nedoznal skutkový stav změny, odvolací soud ze skutkových závěrů přijatých soudem prvního stupně pod bodem 8 odůvodnění rozsudku vycházel.

16. Dle obsahu podaného odvolání, odvolací soud neshledal odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalobce tento důvod vymezil tím, že po skončení dokazování byly žalovanou předkládány k důkazu listiny, se kterými nebyl žalobce seznámen, konkr. protokol o výslechu dvou členů [činnost], jehož vypovídací hodnotu coby listinného důkazu navíc dále zpochybnil.

17. Z obsahu spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že prvostupňový soud při jednání konaném dne 4.2.2025 (i 5.12.2024) realizoval v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 o.s.ř. pořízení zvukového záznamu, který je na str. 255 ve formě CD součástí spisové dokumentace. Pokud jde o průběh jednání ze dne 4.2.2025, které je žalobcem v odvolání námitkováno, je ze zvukové nahrávky zřejmé, že prvostupňový soud postupem dle § 40 odst. 2 věta druhá o.s.ř. rozhodl o tom, že bude současně s pořízením zvukového záznamu pořizován o průběhu ústního jednání protokol, ve kterém je v souladu s odst. 6 téhož ustanovení vylíčen průběh dokazování (viz str. 256-259 p.v. spisu). Z protokolu o jednání lze seznat, že prvostupňový soud provedl listinné důkazy, ze kterých čerpal svá skutková zjištění s tím, že následně strany, konkr. zástupce žalobce, zástupkyně žalovaného i osobně žalobce, který se jednání zúčastnil, dostaly prostor vyjádřit se k listinným důkazům, které byly čteny, vč. těch, které žalobce nyní rozporuje. Prvostupňový soud tak respektoval právo účastníků vyjádřit se k již provedeným důkazům (§ 123 o. s. ř.). Po vyhlášení usnesení, kterým bylo dokazování ukončeno, nebyly již žádné důkazy soudu předkládány. Z obsahu protokolu nevyplývá, že by žalobce, resp. jeho právní zástupce, vznesl návrh na doplnění protokolu či uplatnil námitku protokolace (srov. § 40 odst. 8 o.s.ř.). Odvolací soud tak vychází z toho, že oba protokoly o jednání (5.12.2024 a 4.2.2025) splňují veškeré zákonné náležitosti a mají tak povahu veřejné listiny dle § 134 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004 sp. zn. 29 Odo 407/2002). Lze proto vycházet ze správnosti údajů v nich uvedených. Rozhodl-li prvostupňový soud bezprostředně po skončení dokazování, tj. vyhlásil rozsudek, jde v případě samosoudcovského rozhodování o způsob, který je zákonem předvídán (srov.§ 156 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 37 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud proto uzavírá, že odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. dán z hlediska žalobcem uplatněných námitek není.

18. Dále odvolatel namítá odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, konkr. znalecký posudek, kterým by byly zjištěno, že k poškození zdraví žalobce došlo právě v souvislosti s dálkovou [činnost] z [místo] [adresa] do [místo] [adresa].

19. Podle ustanovení § 127 odst. 1 o.s.ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci nebo osoby, která disponuje potřebnými odbornými předpoklady, odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

20. Odvolatel v projednávané věci patrně přehlíží, že v řízení vyšla najevo jiná skutková verze, než kterou žalobce tvrdí. Po provedeném dokazování vyšlo totiž najevo, že žalobce prodělal již v r. 2015 operaci páteře – vyhřezlé ploténky, kdy dlouhodobě (chronicky) trpěl bolestivým páteřním syndromem (tzv. VAS - vertebrogenní algický syndrom -– poznámka odvolacího soudu). Dne 29.9. 2021, tj. den před [činnost], se žalobce dostavil k [právnická osoba] lékařce s akutní bolestí zad – diagnostikována jako subakutní (méně než akutní) VAS, pročež byl uznán pracovně neschopným. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že po [činnost] (před kterou vskutku neproběhla mimořádná lékařská prohlídka a žalobce pro nepřijatá omezení zřejmě přenášel bez asistence těžká břemena) došlo k události, která by vyvolala změnu, resp. zhoršení zdravotního stavu ve formě jiné – následné větší (akutní) bolesti zad, než tomu bylo z hlediska žalobcova zdravotního stavu žalobce před [činnost]. Pro posouzení uvedených skutkových závěrů není třeba odborných znalostí, neboť v projednávané věci postačují pro závěr o skutkovém stavu odborná vyjádření z jiných relevantních důkazů – lékařských zpráv, proto jestliže soud I. stupně navrhovaný důkaz znaleckým posudkem neprovedl, postupoval z hlediska procesní ekonomie sporu správně a z hlediska nepotřebnosti takového důkazu naprosto přiléhavě. Uvedené platí i pro výslech svědka [jméno FO] a [jméno FO] – přítomného [osoba] a [funkce] ohledně žalobcova požadavku na pomoc s odnosem věcí. Tato tvrzená skutečnost nemá vliv na hmotněprávní posouzení věci, jak bude uvedeno níže. Odvolací soud dodává, že žalobce v průběhu řízení nikterak neozřejmil, v čem byla jeho zdravotní dokumentace z obou [místo], ze které soudy v projednávané věci vycházejí, neúplná a kde se má vlastně nacházet zdravotní dokumentace, která zachycuje jím tvrzené zhoršení zdravotního stavu v důsledku realizované [činnost], resp. přenášení těžkého břemene.

21. Žalobce dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

22. Pokud jde o námitky žalobce směřující proti způsobu hodnocení důkazů, jakož i proti učiněným skutkovým zjištěním, nutno připomenout, že zde platí ústavní princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR), resp. nezávislosti soudců při výkonu své funkce (čl. 82 odst. 1 Ústavy) z něhož vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů (včetně toho, zda bude nějaký důkaz proveden či opakován). Dle názoru odvolacího soudu hodnocení důkazů soudem I. stupně, resp. jeho závěry přijaté na základě takto zjištěného skutkového stavu nevykazují znaky libovůle, neboť nemají výraz zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), ani nejsou založeny na neúplném (nedostatečném) dokazování.

23. Především však žalobce soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

24. Podle § 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle OdpŠk nelze zprostit.

26. Ustanovení § 13 OdpŠk upravuje otázku nesprávného úředního postupu tak, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

27. Objektivní odpovědnosti (bez ohledu na zavinění) za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem se stát nemůže zprostit (§ 2 OdpŠk), jestliže jsou kumulativně splněny tři předpoklady: i. existence nesprávného úředního postupu; ii. vznik škody, pro jejíž určení se vychází z ustanovení občanského zákoníku (§ 26 OdpŠk); iii. příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem; Splnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném (zde odvolateli).

28. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3748/2008).

29. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu /zde státního zástupce/, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009). Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou.

30. Při rozboru otázky příčinné souvislosti jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích jednání škůdce či pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku jeho protiprávního jednání, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2490/2012).

31. Odvolací soud shledává v činnosti [právnická osoba] pochybení, pokud nezajistila žalobci před [činnost] do jiné [místo] mimořádnou lékařskou prohlídku, která by zajistila přijetí [název] opatření při realizaci [činnost]. Odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu žalované je tak dán. Odvolací soud tak uzavírá, že na straně žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk.

32. V dalším je pak odvolací soud ve shodě s prvostupňovým soudem přesvědčen, že odpovědnost žalované nemůže být dána pro nedostatek příčinné souvislosti. Původní, zásadní a hlavní příčinou, proč žalobce trpí bolestivým páteřním syndromem, netkví ve výše uvedeném pochybení, ale v prodělaném úrazu a následné operaci v r. 2015, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by při [činnost] žalobce dne 30.9.2021 došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, naopak vyšlo najevo, že žalobcův zdravotní stav se zhoršil v příčinné souvislosti s náhlou bolestí při zvedání bedýnky, kdy tato událost dva dny předcházela [činnost] žalobce do [místo] [adresa]. Pochybení [právnická osoba] tak není příčinou vzniku škody tvrzené žalobcem.

33. Ani další nezbytný atribut odpovědnosti žalované za škodu spočívající v otázce vzniklé újmy na zdraví není zřejmý za situace, kdy újma na zdraví zde byla prokazatelně před tím, než došlo k nesprávnému úřednímu postupu a prohloubení této újmy na zdraví provedeným dokazováním prokázáno nebylo.

34. Lze uzavřít, že za stavu, kdy žalobce přes poučení poskytnutá prvostupňovým soudem ve smyslu ustanovení § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. neprokázal předpoklady pro odpovědnost státu za škodu, nemohla být jeho žaloba úspěšná. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku ad I/ podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

35. S ohledem na výsledek řízení, kdy žalovaná byla v projednávané věci zcela úspěšná, prvostupňový soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, avšak učinil tak v nesprávné výši. Žalované náleží náhrada nikoliv za 4 úkony, ale za 5 úkonů po 300 Kč [§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.], a to za vyjádření k žalobě, dvě přípravy účasti na jednání před soudem I. stupně a dvě účasti na něm; celkem tedy 1 500 Kč.

36. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v části týkající se výroku II/ nákladů řízení mezi účastníky řízení postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jen pokud jde o částku žalované přiznané náhrady nákladů řízení proti žalobci, která činí 1 500 Kč, přičemž ve zbytku ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

37. Žalovaná byla zcela úspěšná v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých [§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.]. Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po 300 Kč [§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.], a to za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm.

38. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok I/ rozsudku soudu I. stupně v rozsahu zamítnuté částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28.9.2024 do zaplacení, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), nabyl tak v uvedeném rozsahu samostatně právní moci.

39. O odměně a náhradě hotových výdajů zástupce žalobce za zastupování žalobce v odvolacím řízení rozhodne soud I. stupně (R 35/2007, R 109/2010 a R 94/2009).

Poučení