52 A 2/2025–140

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatelky: politická strana Volt Česko, IČO 17290775 sídlem Na dlouhém lánu 343/34, 160 00 Praha 6 zastoupená advokátkou Mgr. Eleanor Šmejkalovou sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1 za účasti: 1) Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice 2) politické hnutí Stačilo!, IČO 22142631 sídlem Václavov 741/12, 671 72 Miroslav o návrhu na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 15. 8. 2025, sp. zn. OPZU–správ. 35311/2025/vemar SO, čj. KUJCK 94540/2025, o registraci kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, sp. zn. OPZU–správ. 35311/2025/vemar SO, čj. KUJCK 94540/2025, zaregistroval kandidátní listinu politického hnutí Stačilo! v Jihočeském kraji pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. 10. 2025.

II. Shrnutí návrhu

2. Dne 19. 8. 2025 podala navrhovatelka u Krajského soudu v Českých Budějovicích návrh na zrušení registrace politického hnutí Stačilo!

3. V návrhu obsáhle popsala skutkový stav věci. Na kandidátní listině hnutí Stačilo! se nachází členové jiných politických stran, na čemž se hnutí Stačilo! dohodlo s následujícími politickými stranami: Komunistická strana Čech a Moravy (dále jen „KSČM“), Sociální demokracie (dále jen „SOCDEM“), Česká strana národně sociální (dále jen „ČSNS“) a Spojení demokraté – Sdružení nezávislých (dále jen „SD–SN“). Volební lídryní hnutí Stačilo! je Kateřina Konečná, dlouholetá členka KSČM a její současná předsedkyně, přičemž se dosud nikdy nestalo, aby volební lídr kandidoval za jiný politický subjekt, než je ten, který kandidátní listinu oficiálně podává. Navrhovatelka je toho názoru, že spojení ostatních stran s registrovaným subjektem a jejich společná kandidatura na jedné kandidátní listině je koalicí, na kterou se dle § 49 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „volební zákon“), vztahují vyšší procentuální nároky v potřebném počtu získaných hlasů k postupu do prvního skrutinia.

4. Hnutí Stačilo! vzniklo jako platforma spolupráce více subjektů, navazující na stejnojmennou koalici z voleb do Evropského parlamentu v červnu 2024. V krajských volbách 2024 kandidovalo pod označením Stačilo! jako koalice různých stran, přičemž tehdy se na všechny subjekty vztahovala jednotná 5% klauzule dle § 43 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů.

5. Dne 15. 1. 2025 bylo mezi KSČM, SD–SN a ČSNS uzavřeno memorandum, v němž se strany zavázaly ke společné kandidatuře a nekandidování samostatně. Kandidátní listiny hnutí Stačilo! vedou významní představitelé KSČM, což potvrzuje institucionální spolupráci. Společná je i programová a ekonomická rovina – např. zápůjčka 30 milionů korun na kampaň byla zajištěna budovou KSČM v Brně. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná je hlavní tváří kampaně, což dokládá dominantní postavení KSČM v rámci spolupráce. O sjednocování a společném cizelování programu registrovaného subjektu hovoří také Alena Dernerová (předsedkyně SD–SN).

6. SOCDEM uzavřela s hnutím Stačilo! dne 21. 7. 2025 vlastní memorandum, v němž se zavázala nekandidovat samostatně a podpořit program hnutí Stačilo!, včetně referenda o vystoupení z NATO a EU. To představuje zásadní programový posun oproti dřívějšímu stanovisku SOCDEM, jak vyplývá z jejího programu Vize 2035. SOCDEM se rovněž zavázala uhradit až 3 miliony korun za místa na kandidátních listinách, což je zákonné maximum.

7. Dotčené strany a hnutí vystupují v kampani jednotně, používají společné marketingové materiály a prezentují se jako „společný projekt“, který má „společný program, společný cíl a jedno vedení“. Předseda hnutí Stačilo! Daniel Sterzik uvedl, že hnutí vzniklo za účelem sjednocení levice.

8. Taková prezentace naplňuje znaky koalice dle § 31 odst. 1 a § 32 odst. 1 písm. f) volebního zákona, neboť kandidáti jsou nominováni jednotlivými stranami na základě vzájemných dohod. Z uvedeného je zřejmé, že spolupráce mezi hnutím Stačilo! a ostatními stranami představuje nepřiznanou volební koalici, která byla účelově vytvořena za účelem obcházení zákonné uzavírací klauzule.

9. Ústavní soud se k otázce vzniku koalice vyjádřil v nálezu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, kde konstatoval, že Ústřední volební komise nemá pravomoc určovat, zda spojení stran je koalicí. Tento nález však nelze bez dalšího aplikovat na současnou situaci, neboť od jeho vydání došlo k zásadním změnám právní úpravy. Novela č. 204/2000 Sb. označila činnost volebních orgánů za výkon státní správy (§ 7 odst. 2 volebního zákona), a tudíž se na ni vztahuje správní řád. Správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věci (§ 3), postupovat v souladu s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4) a uplatnit zásadu vyšetřovací (§ 50).

10. Judikatura Nejvyššího správního soudu, zejména usnesení ze dne 14. 11. 2017, čj. Vol 57/2017–24, rozlišuje mezi individuální kandidaturou člena jiné strany a koaliční kandidaturou, která vychází z dohody na úrovni stran. V případě hnutí Stačilo! se jedná o koordinovanou spolupráci pěti subjektů, která naplňuje znaky koalice.

11. Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 2/14, zdůraznil význam uzavíracích klauzulí jako nástroje proti fragmentaci politického systému a jako integrační stimul volebního mechanismu.

12. Navrhovatelka poukazuje na to, že obdobný případ nepřiznané koalice nebyl dosud v českém právním prostředí uspokojivě řešen. Jednalo se o případy, kdy fakticky kandidovala jedna politická strana, případně se jednotliví členové jiné strany objevili na kandidátní listině. Z minulosti známe i případy, kdy strana kandidovala „s podporou“ jiných subjektů, nebo kdy byly strany transparentně sdruženy do koalic (např. koalice SPOLU ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021).

13. V nynější věci se jedná o spojení pěti subjektů pod zastřešující značkou hnutí Stačilo!, aby se vyhnuly přísnějším pravidlům pro koalice. Tento postup odporuje účelu § 49 volebního zákona, který stanoví aditivní uzavírací klauzuli pro koalice.

14. Nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17, č. 49/2021 Sb., v bodě 170 upozorňuje na riziko, že se strany spojí za účelem „podlezení laťky“, kterou jiné musí „přeskočit“. V daném případě se menší strany snaží vyhnout 11% klauzuli tím, že kandidují pod značkou jednoho subjektu, čímž narušují rovnost politické soutěže.

15. Důvodová zpráva k zákonu č. 189/2021 Sb. (sněmovní tisk č. 1170/0, volební období 2017–2021) výslovně uvádí, že cílem aditivní klauzule je zabránit tomu, aby více partnerům stačilo méně hlasů než při samostatné kandidatuře, a tím omezit fragmentaci Poslanecké sněmovny. Pokud by rozhodnutí o vzniku koalice záviselo pouze na vůli stran, byla by tato klauzule fakticky neúčinná. Systematický výklad zákona potvrzuje, že zákonodárce počítá pouze s třemi kategoriemi volebních subjektů: politické strany a hnutí, jejich koalice a nezávislí kandidáti (§ 31 odst. 1). Vytvoření čtvrté kategorie „nepřiznané koalice“ zákon nepředpokládá.

16. Disentní stanovisko JUDr. Antonína Procházky k nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, již předvídalo riziko vzniku skrytých koalic, které ohrožují transparentnost volebního procesu.

17. Volební výsledky KSČM (3,6 %) a SOCDEM (4,6 %) z roku 2021, stejně jako výsledek Stačilo! v evropských volbách v roce 2024 (9,6 %), ukazují, že tyto strany by samostatně ani jako přiznaná koalice nebyly schopny překročit 11% hranici. Průzkumy z roku 2025 potvrzují podporu kolem 8 %, což vysvětluje volbu formátu hnutí Stačilo! jako účelového obcházení zákona.

18. Tento postup zasahuje i do rovnosti ve financování politických stran. Dle § 86 volebního zákona je minimální hranice pro příspěvek na úhradu volebních nákladů stanovena na 1,5 % hlasů. Menší strany, které by samostatně této hranice nedosáhly, mohou díky nepřiznané koalici získat finanční příspěvek, na který by jinak neměly nárok. Tím dochází k poškození subjektů, které kandidují samostatně.

19. Navrhovatelka se cítí být tímto postupem poškozena na svých právech, neboť dochází k porušení rovnosti účastníků politické soutěže. Spojení dotčených stran je účelově vytvořená nepřiznaná koalice, jejímž cílem je obejít § 49 volebního zákona. Takové jednání představuje zneužití práva ve smyslu článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24, lze v daném případě usuzovat na existenci kvalifikované mezery v zákoně, kterou je třeba překlenout výkladem odpovídajícím změně společenských podmínek. Pokud nelze rozpor překlenout výkladem, je povinností soudu řízení přerušit a předložit věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy).

20. Jak výstižně shrnuje nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 4072/17: „If it looks like a duck, swims like a duck, and quacks like a duck, then it probably is a duck“, tedy „co se projevuje jako kachna, tak jí také zpravidla bude“. Spojení pod značkou Stačilo! se tedy jeví jako koalice, a mělo by být jako takové právně posouzeno.

III. Vyjádření účastníků 1) a 2)

21. Krajský úřad [účastník 1)] se k návrhu nevyjádřil.

22. Hnutí Stačilo! [účastník 2)] v rámci obsáhlého vyjádření předně uvedlo, že návrh považuje za nedůvodný a také za projev přesunu politického boje do soudní roviny.

23. Hnutí Stačilo! namítlo, že navrhovatelka v řízení nebyla zastoupena volebním zmocněncem, jak vyžaduje § 32 odst. 5 zákona volebního zákona. Návrh podala advokátka na základě plné moci udělené členy statutárního orgánu, nikoli volebním zmocněncem. Plná moc tedy nebyla udělena oprávněnou osobou, což znamená, že návrh nebyl ve lhůtě stanovené volebním zákonem učiněn oprávněným subjektem.

24. Hnutí Stačilo! uvedlo, že ve všech čtrnácti volebních krajích byly jeho kandidátní listiny řádně registrovány krajskými úřady, což potvrzuje konzistentní postup orgánů veřejné moci dle § 31 odst. 1 volebního zákona. Hnutí je řádně registrovaným politickým subjektem podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, má ustavené orgány a členskou strukturu.

25. Navrhovatelka podle hnutí účelově vytrhuje části judikatury z kontextu a opomíjí relevantní rozhodnutí, kde Nejvyšší správní soud zdůraznil, že soudní ochrana se zaměřuje na případy odmítnutí registrace, nikoli na již registrované kandidáty (usnesení senátu ve věcech volebních Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004, čj. Vol 11/2004–31, č. 471/2005 Sb. NSS, a usnesení ze dne 17. 6. 2010, čj. Vol 14/2010–12). Tento přístup odpovídá článku 22 Listiny.

26. Městský soud v Praze v usnesení ze dne 3. 9. 2018, čj. 9 A 179/2018–65, uvedl, že registrační úřad může odmítnout kandidátní listinu pouze při jednoznačném naplnění zákonných důvodů, jinak je povinen registraci provést. Jakékoli úvahy o účelu kandidatury či vztazích mezi subjekty nemají v procesu registrace místo. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 275/96, který vyžaduje výklad zákona o volbách vstřícný k právu volit a být volen.

27. Hnutí Stačilo! poukazuje na ustálenou praxi společných kandidatur, která se v různých formách vyskytuje již od roku 2010 (ODS a Strana soukromníků ČR, TOP 09 a Liberálně ekologická strana, STAN s 14 subjekty, hnutí ANO s hnutím Východočeši, KDU–ČSL s Evropskou demokratickou stranou a Hnutím nezávislých za harmonicky rozvoj obcí a měst, Trikolora dočasně přejmenovaná na „Trikolora, Svobodní, Soukromníci“).

28. Politická i soudní praxe a český právní řád jednoznačně stojí za formálním pojetím koalice, kterým je pouze takové uskupení dvou a více registrovaných politických subjektů, jež se takto samy označí a postupují nadále ve volbách společně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 127/96).

29. Tato praxe zahrnuje i společné kampaně, financování a poslanecké kluby. Hnutí Stačilo! však žádný ze znaků koalice nenaplňuje – neuvádí názvy jiných subjektů v názvu, nepoužívá jejich loga, nemá sjednané společné financování ani dohody o rozdělení funkcí. Podle § 31 odst. 1 volebního zákona je koalice definována formálně – výslovným označením, uvedením členů a názvu. Tento výklad podporuje i komentářová literatura (Langášek, T. In: Rychetský, P. a kol., Ústava České republiky: Komentář, Wolters Kluwer). Tvrzení navrhovatelky o skryté koalici jsou podle hnutí Stačilo! nepodložená a spekulativní.

30. Hnutí Stačilo! je řádně registrovaným politickým hnutím a plní veškeré zákonné povinnosti, včetně vedení transparentní volební kampaně a řádného hospodaření, jak potvrzuje kontrola Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, která označila výroční finanční zprávu hnutí za úplnou. Nejedná se tedy o pouhou prázdnou skořápku. Hnutí má ustavené celostátní orgány, které pravidelně zasedají, a rozvíjí svou krajskou i místní strukturu. Sám předseda hnutí Stačilo! je lídrem v jednom ze tří největších krajů, jen kandidujících členů hnutí jsou přes čtyři desítky, mnozí z nich na čelných místech kandidátek, za hnutí Stačilo! kandidují jak vlastní členové, tak více než sedm desítek osob bez politické příslušnosti a také členové jiných stran, což plně odpovídá dvacetileté volební praxi, kterou soudní judikatura považuje za zákonnou (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, čj. Vol 57/2017–24). Kandidatura je vedena samostatně, bez použití log jiných subjektů, a volební materiály hnutí Stačilo! jsou výhradně vlastní.

31. V přílohové části navrhovatelka buď nedopatřením či úmyslně zařadila ve snaze doložit společné vedení kampaně materiály, které nepředstavují předvolební materiály hnutí Stačilo! ve volbách do Poslanecké sněmovny. Jedná se o starší materiály v jiných volbách (viz leták „Fialo, Stačilo!“ – z pořadu Vlevo dole z kampaně v roce 2023 nebo anotace na zveřejnění programu pro volby do Evropského parlamentu s datem 3. 4. 2024).

32. Hnutí Stačilo! neuzavřelo žádnou koaliční smlouvu s jiným registrovaným politickým subjektem a nekandiduje v koalici. Uzavřená memoranda s podporujícími stranami představují pouze politické proklamace, nikoli právně závazné dohody o společné kandidatuře. V memorandu ze dne 15. 1. 2025 se výslovně uvádí, že strany doporučí svým členům a příznivcům podporu hnutí Stačilo!, což odpovídá zákonné úpravě a respektuje osobní rozhodnutí kandidátů dle § 32 odst. 2 volebního zákona.

33. Na rozdíl od jiných subjektů, jako je Česká pirátská strana ve spolupráci se Stranou zelených, nebo hnutí STAN s hnutím SLK, hnutí Stačilo! neobdrželo žádné finanční dary od podporujících subjektů, neuzavřelo žádné dohody o finančním plnění ani závazky k výplatám po volbách. Veškeré prostředky získané na základě volebního úspěchu zůstanou hnutí Stačilo! budou využity výhradně pro jeho činnost. Úvěr získaný hnutím je standardním bankovním produktem, zajištěným zástavou nemovitosti třetí osoby, bez účasti jiných politických subjektů. Návrhová argumentace je mnohem více přiléhavá na kandidátní listiny České pirátské strany a STAN. Hnutí Stačilo! dále podrobně popsalo postup těchto volebních stran v současných i dřívějších volbách. Navrhovatelka selektivně napadá pouze hnutí Stačilo!, ačkoliv obdobné nebo výraznější propojení mezi subjekty lze nalézt u jiných kandidujících stran, což svědčí o účelovosti návrhu.

34. Pokud by se snad mělo v případě hnutí Stačilo! jednat o skrytou koalici, muselo by být prokázáno, že volební strana je čistě formálním subjektem bez členské základny (členů hnutí kandiduje v těchto volbách celkem 41 z celkového počtu již téměř 200 členů hnutí), že kandidátky jsou složené prakticky jen z členů jiných stran, že mezi stranami probíhají jak v souvislosti s financováním volební kampaně, tak v návaznosti na volební výsledek čilé vzájemné finanční operace nebo že uzavřené dohody předpokládají vznik samostatných poslaneckých klubů podporujících, ale nekandidujících subjektů. Ani jedna z těchto naznačených skutečností není v případě hnutí Stačilo! dána.

35. Hnutí Stačilo! plánuje po volbách vytvořit jediný poslanecký klub, čímž naplňuje požadavek na jednotnou reprezentaci a nefragmentaci Poslanecké sněmovny. Interpretace navrhovatelky nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/17 je v tomto kontextu nepřiléhavá, neboť právě jednotný klub přispívá ke stabilitě parlamentního systému.

36. Argumentace navrhovatelky, že hnutí Stačilo! je účelově vytvořeným zastřešujícím subjektem, není podložena relevantními důkazy. Tisková zpráva jiného politického subjektu (příloha č. 22 – SOCDEM) nemůže sloužit jako důkaz o nesvébytnosti hnutí Stačilo!, jehož statutární orgán je složen výhradně z osob, které nikdy nebyly členy podporujících stran a jedná samostatně.

37. Volební kampaň hnutí Stačilo! je vedena samostatně, bez využití grafických prvků jiných subjektů. Kandidáti komunikují s voliči individuálně, přičemž hnutí je vázáno pouze jednáním svého statutárního orgánu. Výroky jednotlivých kandidátů nelze považovat za právně relevantní důkaz o porušení zákonných pravidel.

38. Navrhovatelka ve svém návrhu neprokazuje, že by hnutí Stačilo! porušilo či obcházelo zákonné předpisy, a zároveň se nevypořádává s relevantní judikaturou. Naopak vytrhává jednotlivé právní věty z kontextu a neadekvátně je aplikuje. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, zaujal rezervovaný postoj k vrchnostenskému posuzování vzniku předvolebních koalic, přičemž zdůraznil, že Ústava v čl. 5 zakotvuje princip volné soutěže politických stran a Listina v čl. 22 hovoří o „politických silách“. Ústava sama o tvorbě koalic mlčí, a jejich úprava je obsažena až ve volebním zákoně.

39. Navrhovatelka se pokouší zpochybnit nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, jako archaický, avšak tento nález nebyl překonán žádným jiným rozhodnutím Ústavního soudu [srov. § 11 odst. 2 písm. i) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], a jeho ratio decidendi zůstává platné. Argumenty navrhovatelky o překonání nálezu kvůli tehdejší pravomoci Ústřední volební komise či slučování stran jsou irelevantní. Registrační úřady postupují podle § 33 volebního zákona, který stanoví jednoznačný algoritmus postupu. Představa navrhovatelky, že by krajské úřady měly vést rozsáhlé dokazování, je v rozporu se zákonnými požadavky i praktickými možnostmi volební procedury.

40. Z nálezu sp. zn. I. ÚS 127/96 vyplývá, že volební zákon nestanovuje veřejnoprávní podmínky pro vznik koalic ani pravomoc orgánů veřejné moci rozhodovat o tom, zda určitý subjekt má být považován za koalici. Vytvoření koalice je projevem vůle politických subjektů, který nepodléhá žádnému schvalovacímu aktu. Rozhodující je způsob registrace kandidátní listiny.

41. Hnutí Stačilo! vycházelo při sestavení kandidátní listiny z historické praxe, zákonného znění a judikatury, čímž nabylo legitimního očekávání, že postupuje v souladu s právem.

42. Odborná veřejnost tento výklad podporuje – např. JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D., uvádí, že jde o dlouhodobou praxi, která zakládá legitimní očekávání kandidujících subjektů (viz Novinky.cz). Prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., uvádí, že zařazení osob mimo danou stranu není v rozporu se zákonem, neboť politické strany jsou soukromoprávními subjekty, které mohou činit vše, co zákon nezakazuje (Lidovky.cz). Doc. JUDr. Jan Kudrna, Ph.D., potvrzuje, že zákon respektuje možnost kandidatury nestraníků či členů jiných stran, přičemž koaliční kandidátka musí být výslovně označena jako koaliční a obsahovat název a členy koalice (Lidovky.cz). Tento postup je v České republice běžný od obnovení demokracie.

43. Hnutí navíc nebylo vyzváno k odstranění nedostatků kandidátky, což by očekávalo s ohledem na principy právní jistoty, legitimního očekávání a předvídatelnosti postupu orgánů veřejné moci.

44. Judikatura Ústavního soudu je v otázce koalic konstantní. Nejvyšší správní soud ji potvrdil v usnesení ze dne 14. 11. 2017 čj. Vol 57/2017–24, kde uvedl, že za koaliční kandidátní listinu se považuje pouze taková, která je výslovně označena jako koaliční, uvádí členy koalice a její název (§ 31 odst. 1 volebního zákona). Kandidatura členů jiných stran na kandidátce jedné strany není důvodem pro její označení jako koaliční. Vyjádření podpory od nekandidujících subjektů je legitimní součástí volné soutěže politických stran chráněné čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny. Podání koaliční kandidátky je společným úkonem více subjektů, zatímco uvedení jednotlivců z jiných stran na kandidátce jedné strany není koaličním aktem. Nejvyšší správní soud uzavírá, že nominace zástupců jiných nekandidujících subjektů je běžnou praxí posledních dvaceti let.

45. Z uvedeného rozhodnutí nelze dovodit závěr navrhovatelky, že dohoda mezi stranami automaticky zakládá koalici.

46. Zahraniční právní úpravy rovněž umožňují kandidaturu členů různých stran bez zásahu státu (Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko). Výklad navrhovatelky by vedl k nepřiměřenému zásahu do autonomie politických subjektů a učinil by z České republiky výjimku ve středoevropském prostoru.

47. Hnutí Stačilo! navrhlo, aby krajský soud návrh odmítl, popřípadě zamítl. IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Podmínky řízení 48. Krajský soud posoudil návrh jako přípustný, včasný a podaný osobou k tomu oprávněnou.

49. Námitka hnutí Stačilo!, dle které navrhovatelka v řízení nebyla zastoupena volebním zmocněncem, jak vyžaduje § 32 odst. 5 volebního zákona, je nedůvodná.

50. Dle právní věty k usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2010, čj. 15 A 75/2010–41, může návrh na přezkum rozhodnutí o registraci volební strany dle § 89 odst. 1 s. ř. s. „jménem politického subjektu učinit statutární orgán takového subjektu (popř. nezávislý kandidát), osoba zmocněná statutárním orgánem politického subjektu či volební zmocněnec, nikoli však osoba pověřená k tomu volebním zmocněncem“ (důraz doplněn). Navrhovatelka spolu s návrhem předložila plnou moc udělenou shora uvedené advokátce, kterou podepsali spolupředseda a místopředseda navrhovatelky. K podání návrhu tak advokátku zmocnil přímo navrhovatelčin statutární orgán.

51. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že některé krajské soudy (například Krajský soud v Ostravě) takovýto postup odmítají a bezpodmínečně vyžadují podpis plné moci volebním zmocněncem. Zdejší soud tento náhled nesdílí a nepovažuje plnou moc podepsanou statutárním orgánem navrhovatelky za vadnou. Přesto navrhovatelka z vlastní iniciativy dne 22. 8. 2025 doložila novou plnou moc udělenou téže advokátce, avšak již podepsanou náhradnicí volebního zmocněnce. I kdyby tedy krajský soud argumentaci hnutí Stačilo! v tomto ohledu přisvědčil, navrhovatelka uvedenou „vadu“ zhojila.

52. Krajský soud poznamenává, že dle § 89 odst. 1 písm. c) s. ř. s. se lze soudní ochrany domáhat ve věcech, v nichž správní orgán podle zvláštních zákonů „registroval kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci“. Nejedná se tedy pouze o ochranu proti odmítnutí registrace či vyškrtnutí kandidáta z kandidátní listiny, jak naznačuje hnutí Stačilo! Ochrany se pak v takových případech ve volbách do Poslanecké sněmovny domáhá jiný subjekt, který podal kandidátní listinu (§ 89 odst. 4 s. ř. s.). Je nesporné, že navrhovatelka takovýmto subjektem je.

53. Krajský soud proto neshledal důvod pro odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 s. ř. s. IV.B Věcné posouzení 54. Krajský soud se následně zabýval důvodností návrhu v rozsahu návrhových bodů. Rozhodl přitom bez jednání dle § 89 odst. 5 s. ř. s.

55. Návrh není důvodný. IV.B.1 Skutkový stav věci 56. Krajský soud předesílá, že nepovažoval za nutné provádět ve věci dokazování.

57. Především není zapotřebí dokazovat listinami, které jsou součástí správního spisu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

58. Dosavadní průběh kandidatury hnutí Stačilo! a jeho spolupráce s dalšími politickými subjekty jsou pak natolik široce medializované, že je lze označit za notoriety. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 3764/12, odst. 27: „ustanovení § 121 o. s. ř. vyjímá skutečnosti, které není třeba během řízení dokazovat. Kromě právních předpisů uveřejňovaných či oznámených ve Sbírce zákonů (viz výše) a skutečností známých soudu z jeho činnosti mezi ně patří i skutečnosti obecně (či notoricky) známé (tzv. notoriety). Obecně známou skutečností je ‚taková skutečnost, která je, byť alespoň místně, známa širokému okruhu osob (soudu, účastníkům i veřejnosti), i když samozřejmě není třeba zjišťovat, zda je konkrétně známa každé jednotlivé osobě‘ (Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde, 2011, s. 229). Jinak řečeno, v případě obecně známých skutečností ve smyslu ustanovení § 121 o. s. ř. přitom ‚není nutné, aby šlo o skutečnosti, které jsou známy úplně každému; postačí, že tyto skutečnosti jsou známy širokému okruhu osob v určitém místě a čase (tedy i soudcům)‘ (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 875). Kromě skutečností obecně známých bez dalšího jde též o ty, ‚jež je možné bez větších obtíží a odborných znalostí zjistit z médií, z literatury‘ (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 438)“ (důraz doplněn). Značnou část důkazních návrhů přitom tvoří právě různé články v médiích.

59. Dle kandidátní listiny, kterou krajský úřad shora uvedeným rozhodnutím registroval, v Jihočeském kraji za hnutí Stačilo! kandidovalo celkem 22 osob, jejichž politická příslušnost je následující (seřazeno sestupně): KSČM (8 kandidátů), bez politické příslušnosti (6 kandidátů), Stačilo! (5 kandidátů), SOCDEM (2 kandidáti) a ČSNS (1 kandidát). Mezi kandidáty v Jihočeském kraji naopak není žádná osoba z SD–SN.

60. Z pohledu krajského soudu je pak zcela zřejmé, že spolupráce uvedených subjektů (vyjma nezávislých kandidátů, což plyne z povahy věci) probíhá na stranické úrovni a nikoli výhradně na základě individuální dohody mezi hnutím Stačilo! a jednotlivci z jiných politických stran. Z ničeho sice neplyne, že by hnutí Stačilo! nebylo samostatným politickým subjektem, avšak jeho provázanost v rámci kandidatury v nynějších volbách do Poslanecké sněmovny s jinými stranami je zcela evidentní.

61. O tom svědčí již samotné „MEMORANDUM o podpoře hnutí STAČILO!“[1] ze dne 15. 1. 2025 uzavřené mezi hnutím Stačilo! a KSČM, SD–SN a ČSNS, v němž tyto subjekty spolupráci samy prohlašují. Zúčastněné strany předně deklarovaly dřívější spolupráci od roku 2023 v rámci někdejší volební koalice STAČILO! ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách do krajských zastupitelstev (čl. 1 odst. 1 memoranda). Rovněž tyto strany společně prohlásily, „že v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných v roce 2025 nebudou kandidovat samostatně ani v žádné jiné formě volební koalice“ (čl. 1 odst. 3 memoranda).

62. Dle čl. 3 odst. 1 věty první memoranda „[s]trany nabídnou ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2025 hnutí STAČILO! důvěryhodné kandidáty.“ Dle čl. 3 odst. 3 memoranda „[v] souladu se zákonem se Strany tohoto Memoranda zavazují, že dle svých finančních možností podpoří příspěvky politické hnutí STAČILO!“ Dle čl. 3 odst. 4 memoranda „[z]a účelem efektivní spolupráce ustanovují Strany společnou Koordinační radu.“ 63. Zda je uvedené memorandum právně vymahatelným dokumentem je zcela nerozhodné. Podstatné je, že v něm uvedené subjekty fakticky v rámci kandidatury v nynějších volbách jednoznačně spolupracují, a to včetně toho nejpodstatnějšího: v otázce nominace kandidátů.

64. Zřetelná je pak spolupráce i v oblasti ekonomické, neboť KSČM zajistila úvěr hnutí Stačilo! vlastní nemovitostí.

2. Krajský soud nemá důvod jakkoli zpochybňovat legitimitu takového postupu v rovině soukromoprávní, avšak nelze se zároveň tvářit, že tato věc nijak nesouvisí s kandidaturou stran uvedených v memorandu v nynějších volbách.

65. Pokud jde o spolupráci se SOCDEM, pak i ta je předmětem širokého mediálního pokrytí a je výsledkem dohody s předsednictvem této strany. Sama SOCDEM pak nominovala své kandidáty na společnou kandidátní listinu.[3]

66. Zcela zásadní je pak především skutečnost, že ačkoli tyto politické subjekty mají zjevně ambice utkat se ve volebním boji se svými oponenty, žádný z nich nekandiduje samostatně. IV.B.2 K otázce kandidatury tzv. skrytých koalic 67. Relevantní právní rámec pro posouzení věci tvoří především následující ustanovení.

68. Dle čl. 5 Ústavy platí, že „[p]olitický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ 69. Dle čl. 22 Listiny „[z]ákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.“ 70. Dle § 31 odst. 1 volebního zákona „[k]andidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název.“ 71. Dle § 49 odst. 1 volebního zákona „Český statistický úřad zjistí, a) které politické strany nebo politická hnutí získaly méně než 5 procent z celkového počtu platných hlasů, b) které koalice složené ze 2 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 8 procent z celkového počtu platných hlasů, c) které koalice složené ze 3 a více politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 11 procent z celkového počtu platných hlasů.“ 72. Dle § 49 odst. 2 volebního zákona „[p]ři dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů se již k politickým stranám, politickým hnutím a koalicím podle odstavce 1 a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíží.“ 73. Předně krajský soud v této souvislosti poznamenává, že úprava § 31 odst. 1 volebního zákona žádnou definici pojmu koalice neobsahuje. Předkládá pouze výčet volebních stran, kterými jsou „politické strany a hnutí, jejich koalice a nezávislí kandidáti“. Část věty za středníkem pak definuje pouze „kandidátní listinu podanou koalicí“, nikoliv koalici samotnou[4]. Oproti tomu § 49 volebního zákona se opírá o pojem „koalice“, ale nijak jej nevykládá.

74. Význam tohoto pojmu je tedy zapotřebí hledat jinde. Odborná literatura k tomu uvádí, že za předvolební koalice lze považovat „takové, které splňují kumulativně dvě podmínky, a to 1) strany nekandidují ve volbách jako samostatné entity, 2) koordinace nebo společná stranická strategie je veřejně prezentována“ (Vartazaryan, G., Horák, F. „Stačilo!“ obcházení právní úpravy předvolebních koalic. Analýza současné definice koaličních kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny a návrhy de lege ferenda. Ústav státu a práva AV ČR. Právník 6/2025, s. 507–523). Krajský soud neshledal žádný důvod, pro který by nebylo možné z uvedené definice vycházet. Ostatně zcela odpovídá běžnému chápání pojmu koalice v obecném jazyce (z latinského coalescere – srůstat). Obdobně chápe pojem koalice i Ústavní soud, který zdůrazňuje především prvek spolupráce na úrovni stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96). Je tedy předně nezbytné, aby strany (resp. jejich členové) kandidovaly výhradně společně. Prvek veřejné prezentace takové spolupráce pak umožňuje seznat existenci koalice bez větších potíží navenek.

75. Obě uvedené podmínky jsou v případě hnutí Stačilo!, KSČM, SD–SN, ČSNS a SOCDEM splněné. Zbývá tedy posoudit, zda takováto koalice může úspěšně registrovat kandidátní listinu, kterou jako koaliční neoznačí.

76. Mezi shora citovanými § 31 odst. 1 a § 49 odst. 1 a 2 volebního zákona je na první pohled patrné pnutí. Čistě textualistický výklad by mohl naznačovat, že je zcela na volební straně, zda se jako koalice označí a zda se tedy podřídí i přísnějšímu režimu tzv. uzavíracích klauzulí (8 % pro dvě strany a 11 % pro tři a více stran v koalici).

77. Uvedený výklad krajský soud považuje za nesprávný, neboť přikládá § 31 odst. 1 části věty za středníkem volebního zákona funkci, která mu nenáleží, tj. definovat, co koalice je nebo není. Z pohledu krajského soudu je však význam tohoto ustanovení jiný: poskytuje především ochranu volebním stranám, které se volebního klání chtějí zúčastnit. Brání totiž situacím, aby se jakákoli volební strana (ať již zcela sama nebo za účasti jednotlivých kandidátů z jiných stran) za koalici s jiným subjektem prohlásila a znemožnila tím takovéto jiné volební straně registraci vlastní kandidátní listiny (viz § 31 odst. 2 volebního zákona).

78. Zároveň by zmíněný textualistický výklad vedl k faktickému vyprázdnění institutu uzavíracích klauzulí, které mají ve volebním systému významnou integrační roli, neboť zabraňují přehnanému „rozdrobení“ zákonodárného sboru (viz například nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96, č. 88/1997 Sb.). Pravidla o podávání kandidátních listin a stanovení uzavíracích klauzulí pro samostatné volební strany a koalice přitom představují spojené nádoby. Ve hře je totiž mimo jiné zachování rovnosti šancí volebních stran coby jedné z podstatných náležitostí politické soutěže. Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. IV.ÚS 276/96, konstatoval, že dle čl. 22 Listiny „zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Při zkoumání této otázky lze, podle názoru Ústavního soudu, jen stěží volit ryze pozitivistický přístup, neboť již samy pojmy, jako ‚svobodná soutěž politických sil‘, ‚demokratická společnost‘, nutně uvádějí do hry i aspekty, jež se z rámce takového přístupu vymykají.“ 79. Pokud jde o nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96, nelze v něm obsažené závěry týkající se samotného podání koaliční kandidátní listiny mechanicky aplikovat. Ústavní soud se v tehdejší věci vyjadřoval k otázce pravomoci Ústřední volební komise autoritativně „rozhodovat o tom, že určitý politický subjekt (politická strana nebo deklarované či nedeklarované seskupení politických stran nebo hnutí) účastnící se voleb (např. jako strana) nutno chápat jako koalici“. Právní úprava se však navíc od té doby značně proměnila, a je tudíž nerozhodné, že právní názor uvedený v citovaném nálezu neprošel revizí prostřednictvím pléna Ústavního soudu dle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o Ústavním soudu.

80. Novelou č. 204/2000 Sb. došlo s účinností od 1. 8. 2000 k výslovnému označené činnosti volebních orgánů za výkon státní správy (§ 7 odst. 2 volebního zákona), což má za následek i aplikaci správního řádu a v něm uvedených principů (včetně zásady materiální pravdy). Uvedenou novelou doznal změn také § 33 volebního zákona upravující projednání a registraci kandidátních listin, kdy nadále volební orgán (tehdy okresní úřad) nezkoumá pouze obsahové náležitosti kandidátní listiny, ale též celkový soulad s § 31 volebního zákona a správnost údajů.[5]

81. Významným vývojem prošla též judikatura Ústavního soudu k uzavíracím klauzulím (viz zejména nález ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 44/17, č. 49/2021 Sb.) a následně i zákonná úprava. Novelou č. 189/2021 Sb. došlo k odstupňování uzavíracích klauzulí dle počtu stran v koalici s cílem „korigovat situace, kdy více partnerům postačí pro zastoupení v Poslanecké sněmovně méně hlasů, než kolik by jim stačilo v případě, kdy by kandidovali samostatně, avšak v podobě, která je ústavně konformní. Současně je sledován legitimní cíl zabránění přílišné fragmentaci Poslanecké sněmovny, která by mohla vést k její omezené funkčnosti“ (důvodová zpráva, sněmovní tisk č. 1170/0, volební období 2017–2021).

82. Za této situace je nutné dospět k závěru, že je přímo povinností koalice označit kandidátní listinu jako koaliční. Těžko si totiž představit, že by zákonodárce přijal vědomě takovou úpravu, která by byla fakticky nadbytečná. Uzavírací klauzule pro koalice, jejichž naplnění by bylo pouze dobrovolné, by nikdy nemohly naplnit svůj účel. Jak uvedl Ústavní soud například v usnesení ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 29/16, „[t]oto by však bylo v rozporu s předpokladem racionálního zákonodárce, který je základním východiskem interpretace práva a z kterého lze dovodit, že racionální zákonodárce netvoří nadbytečné právo.“ 83. Ani Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 14. 11. 2017, čj. Vol 57/2017–24, neponechal rozhodnutí volební strany registrovat kandidátní listinu jako koaliční zcela a bezvýhradně na ní, neboť mimo jiné uvedl, že „[p]odání koaliční kandidátní listiny je společným úkonem dvou či více politických stran či hnutí. Vytvoření takové koalice vychází z dohody na úrovni stran či hnutí, která se odrazí v podání kandidátní listiny označené jako koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí. Od toho je třeba lišit situace, kdy samostatně kandidující strana na své kandidátní listině uvede člena jiné politické strany, jelikož jde o situaci, pro kterou plně postačí domluva této strany a člena jiné politické strany. Nejde o dohodu na úrovni více politických stran. Kandidátní listinu samostatně kandidující strany, na níž jsou uvedeni i členové jiných politických stran či hnutí, tímto pohledem nelze v žádném případě považovat za koaliční kandidátní listinu ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu. Naznačené rozlišení je ostatně z uvedeného ustanovení možno dovodit“ (důraz doplněn). Z toho plyne, že politické strany a hnutí, které na základě dohody vytvoří koalici, tedy naplní materiální znaky koalice, promítnou tuto skutečnost prostřednictvím podání koaliční kandidátní listiny. Nejvyšší správní soud evidentně vůbec nepočítal s variantou, že by tak koalice neučinila.

84. Krajský soud je toho názoru, že má–li krajský úřad povinnost posuzovat soulad kandidátní listiny s § 31 volebního zákona a správnost údajů v kandidátní listině, musí takové posouzení zahrnovat i to, zda je volební strana tím, za koho se vydává, tj. zda se jedná o politickou stranu nebo hnutí, jejich koalici nebo nezávislé kandidáty. Je přitom zřejmé, že v praxi může krajský úřad narážet na určité faktické limity dané krátkou lhůtou, v níž může kandidátní listiny posuzovat. Rozsáhlé dokazování samozřejmě očekávat nelze. Jsou–li však informace o povaze volební strany coby koalice široce mediálně prezentovány, pak od nich jednoduše nemůže odhlížet. To ostatně platí i pro krajské soudy v řízení o návrhu dle § 89 s. ř. s. Pokud se ukáže, že ve věci nejde pouze o spolupráci politické strany či hnutí s jednotlivci z jiné politické strany, nýbrž o spolupráci na úrovni stran a hnutí jako takových, nemůže být registrace kandidátní listiny jakožto „nekoaliční“ úspěšná.

85. Dle shora citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 10. 1996, sp. zn. IV.ÚS 276/96, „odpovědnosti jednotlivců, politických stran a koalic, a to nejen za správnost a úplnost uváděných údajů, na straně jedné, odpovídá odpovědnost orgánů veřejné moci, aby při svém dohledu nad dodržováním zákonů i jiných právních předpisů o volbách, stejně jako svým přístupem k aplikaci práva, v daném případě zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postupovaly v souladu s účely a cíli demokratického právního státu.“ 86. Výsledkem shora nastíněných úvah tak je, že postup hnutí Stačilo! a s ním spolukandidujících stran skutečně představuje obcházení zákona, neboť jakožto faktická koalice neoznačily kandidátní listinu jako koaliční. To vytváří nerovné podmínky pro kandidaturu jednotlivých volebních stran.

87. Hnutí Stačilo! v rámci svého vyjádření k návrhu vyvinulo značné úsilí v tom, aby poukázalo na obdobnou praxi u jiných politických subjektů v minulosti (viz shora odstavec 27.). Krajský soud takovouto minulou (i současnou) praxi nikterak nezpochybňuje (ostatně to nečiní ani navrhovatelka), avšak ta jednak není předmětem nynějšího řízení a jednak nelze s úspěchem obhájit obcházení zákona tím, že se jej dopouštěl i někdo jiný.

88. Uvedená praxe – jakkoli v zásadě protiprávní – je však zároveň tím hlavním důvodem, proč v nynější věci krajský soud nepřistoupil ke zrušení rozhodnutí krajského úřadu. Důsledkem takového postupu by totiž s ohledem na pravidla registračního procesu i zbývající čas do voleb mohlo být faktické vyloučení hnutí Stačilo! a s ním spolukandidujících stran z volebního klání. To by bylo možné považovat za přiměřené tehdy, pokud by se jim dříve dostalo jasného varování – ať již formou výslovné právní úpravy či soudní judikatury. Nicméně za situace, kdy kandidatura tzv. skrytých koalic v minulosti procházela v podstatě bez povšimnutí (krajskému soudu není známo, že by se dříve proti takovému postupu někdo návrhem dle § 89 s. ř. s. bránil), pak lze stěží nyní zasáhnout do voleb takto razantním způsobem bez jakéhokoli „varovného výstřelu“. Správní soudy jsou k takovýmto zásahům obecně poměrně zdrženlivé, neboť naráží na limity shora citovaného čl. 22 Listiny směřujícího k ochraně svobodné soutěže politických sil. Zásadou je naopak minimalizace zásahu moci soudní do volebního procesu.

V. Závěr a náklady řízení

89. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje o registraci kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! není důvodný, a proto jej výrokem I. zamítl.

90. O nákladech řízení rozhodl krajský soud výrokem II. dle § 93 odst. 4 s. ř. s., dle něhož účastníci řízení právo na náhradu nákladů řízení nemají.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí návrhu III. Vyjádření účastníků 1) a 2) IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Podmínky řízení IV.B Věcné posouzení IV.B.1 Skutkový stav věci IV.B.2 K otázce kandidatury tzv. skrytých koalic V. Závěr a náklady řízení