52 A 31/2015 - 61

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D. v právní věci žalobce: J.D., bytem „X“, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.1.2015, č.j. 4802/2015/OŽPZ/VR, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 22.1.2015, č.j. 4802/2015/OŽPZ/VR se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 3.000 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vymezení předmětu řízení: Rozhodnutím žalovaného uvedeným ve výroku rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobce a paní I.D. a potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová (dále jen „správní orgán prvního stupně“) č.j. 8605/2013/ZPR/JAR/1171 ze dne 3. 12. 2014, jímž bylo podle § 101 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a podle § 84 odst. 1 písm. a) zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) změněno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č.j. 16889/2011/ZPR/JAR/1916-4 ze dne 17. 8. 2011, kterým bylo k žádosti žalobce pod výrokem I. povoleno podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, kácení jedné lípy srdčité (Tilia cordata) o obvodu kmene 300 cm rostoucí na pozemku p. č. 574/2 v katastrálním území Skuhrov u České Třebové a obci Česká Třebová a kterým dále bylo pod výrokem II. uloženo podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, provedení náhradní výsadby ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Na vlastní náklady bylo žalobci uloženo provedení výsadby 2 ks lípy srdčité (Tilia cordata) o min. velikosti obvodu kmenů 10 - 12 cm na pozemku p. č. 574/2 v katastrálním území Skuhrov u České Třebové a obci Česká Třebová, a to do jednoho roku od provedení kácení a současně mu byla uložena podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, následná péče o nově vysázené dřeviny po dobu pěti let. Uvedené rozhodnutí ze dne 17. 8. 2011 bylo k žádosti žalobce rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 12. 2014 změněno tak, že věta: „Na vlastní náklady provede výsadbu 2 ks lípy srdčité (Tilia cordata) o min. velikosti obvodu kmenů 10-12 cm na pozemku p.č. 574/2 v katastrálním území Skuhrov u České Třebové a obci Česká Třebová“ byla nahrazena větou: „Na vlastní náklady provede výsadbu 2 ks lípy srdčité (Tilia cordata) o min. velikosti obvodu kmenů 10-12 cm na pozemku p.č. 581/30 v katastrálním území Parník a obci Česká Třebová (dle přiložené přílohy tohoto rozhodnutí).“ Dále byla věta: „Náhradní výsadba bude provedena do jednoho roku od provedení kácení.“ Nahrazena takto: Náhradní výsadba bude provedena do 30. 5. 2015.“ Ostatní části výroku zůstaly beze změny. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včasnou žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle části třetí, hlavy II., dílu1. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). Žalobní body: Žalobce tvrdí nezákonnost napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 8. 2011, neboť pokácení stromu bylo nevyhnutelným důsledkem jeho poškození působením vichřice. Poškozený strom ohrožoval zdraví osob a majetek, jak připustil sám odbor životního prostředí správního orgánu prvního stupně. Žalobce tvrdí, že pokácení lípy nebylo v jeho zájmu, považuje se dokonce za materiálně poškozeného, odmítá, že by způsobil ekologickou újmu. Nařízenou náhradní výsadbu a uložení pětileté péče o výsadby označil žalobce za „doživotní trest.“ Žalobci je 72 roků, jeho manželce paní I.D. 70 roků. Žalobce tvrdí, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat péči o dřeviny, neboť prodělal těžké srdeční selhání a manželka trpí nemocí páteře. Rovněž vzdálenost pozemku určeného k náhradní výsadbě a následné pětileté péči o dřeviny, a to vzdálenost 50 km od bydliště žalobce, považuje žalobce za neadekvátní svým finančním poměrům. Žalobce shrnul, že rozhodnutí je tak z jeho strany zcela nerealizovatelné a navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě: Žalovaný setrval na svém právním názoru prezentovaném v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Rozhodné okolnosti ze správního spisu: Ve správním spise je založena žádost o povolení ke kácení dřevin ze dne 28.6.2011 podaná žalobcem, v níž je rovněž vyjádřen souhlas spoluvlastníka pozemku, paní I.D. Žádosti je zdůvodněna takto: Při vichřici se část stromu odlomila.“ Podle protokolu o ohledání na místě ve věci povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les ze dne 26. 7. 2011, který za správní orgán prvního stupně sepsala Ing. J. R., bylo učiněno toto zjištění: „U lípy se zlomila mohutná kosterní větev. V místě rozlomení se vyskytuje rozsáhlá hniloba, která z větší části zasahuje kmen. U zbylých dvou kosterních větví se vyskytuje tlaková vidlice, do které zasahuje hniloba. Tyto větve jsou v současné době svázány. V koruně stromu se také vyskytují pahýly po odlomených větví.“ K protokolu jsou připojeny fotografie předmětného stromu, které odlomení kosterní větve a svázání koruny stromu prokazují. Dne 11. 7. 2011 oznámil správní orgán prvního stupně podle § 44 odst. 1 správního řádu, zahájení řízení ve věci povolení ke kácení dřevin podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2011, č.j. 16889/2011/ZPR/JAR/1916-4 správní orgán prvního stupně pod výrokem I. povolil podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, kácení předmětné lípy a pod výrokem II. Podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, žadateli, tj. žalobci, uložil ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin provedení náhradní výsadby 2 ks lípy srdčité (Tilia cordata) o min. velikosti obvodu kmenů 10-12cm na pozemku p. č. 574/2 v katastrálním území Skuhrov u České Třebové a obci Česká Třebová, tj. na témže pozemku, jako se nacházela lípa, jejíž skácení bylo povoleno. Podle odůvodnění uvedeného rozhodnutí přitom: „Vzhledem k tomu, že vylomením větve došlo ke změně těžiště stromu, část kmene chybí a stávající kmen je z převážné části napaden hnilobou, strom v současné době ohrožuje majetek či zdraví osob. Upevněním vazby v koruně stromu není bezpečně zajištěna stabilita, vzhledem ke značně vyhnilému kmenu.“ K žádosti žalobce doručené dne 3. 5. 2013, kterou správní orgán prvního stupně vyhodnotil jako žádost žalobce o určení nového místa náhradní výsadby, neboť se ze Skuhrova u České Třebové odstěhoval, vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí podle § 101 správního řádu a podle § 84 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, proti kterému následně podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Dle obsahu správního spisu je však zcela zřejmé, že žalobce sice žádá o určení náhradního místa výsadby z důvodu odstěhování se, současně ovšem rovněž uvádí, že provedení náhradní výsadby považuje s ohledem na jeho věk a zdravotní stav za nerealizovatelné a dále, že určitým způsobem náhradní výsadbu již splnil: „Náhradní způsob výsadby dubu na vlastním pozemku provedli moji synovci pod dozorem mého bratra-hajného.“ Na podání žalobce doručené správnímu orgánu prvního stupně dne 3. 5. 2013 je třeba nahlížet jako na žádost podle § 84 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, jak vyslovil již Nejvyšší správní soud v, s věcí souvisejícím, rozsudku ze dne 25.6.2014, č.j. 6 AS 95/2004-13 (bod 15). Správní orgán prvního stupně stanovil žalobci lhůtu k podání návrhu pozemku vhodného k náhradní výsadbě, takový návrh však žalobce neučinil. Podle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí byl pokácen vitální strom: „Lípa byla mohutná a vitální, svoji funkci částečně plnila. Kácení bylo povoleno s ohledem na možné ohrožení majetku a osob.“ Výběr pozemku určeného k realizaci náhradní výsadby odůvodnil správní orgán prvního stupně odkazem na ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž uvedl, že se jedná o velmi vhodný pozemek na území obce Česká Třebová. S námitkou pokročilého věku a nepříznivého zdravotního stavu žalobce a jeho manželky se správní orgán prvního stupně vypořádal konstatováním, že tito nejsou povinni splnit náhradní výsadbu osobně. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce a paní I.D. odvoláním, v němž uplatnili námitky obdobné žalobním námitkám. Odvolání bylo žalovaným rozhodnutím zamítnuto. Žalovaný zaměřil svoji pozornost na zákonnost výběru nově určeného pozemku pro provedení náhradní výsadby, když žalobci výzvu a poučení správního orgánu prvního stupně (výzva ze dne 16. 10. 2014) v tomto ohledu nereflektovali, a objasnil žalobci, že uložení náhradní výsadby není sankcí, nýbrž náhradou za ekologickou újmu způsobenou pokácením dřeviny. Žalovaný vycházel z toho, že rozhodnutí o uložení povinnosti náhradní výsadby nabylo právní moci, tudíž má za to, že od ní již nelze při vydání nového rozhodnutí podle § 101 správního řádu a § 84 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, upustit. Posouzení věci krajským soudem: Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového a právní stavu v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Relevantní právní úprava: Podle § 101 písm. e) správního řádu: Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže tak stanoví zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem ve vztahu ke správnímu řádu (lex specialis) je právě zákon o ochraně přírody a krajiny. Podle § 84 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny: Orgán ochrany přírody může z vlastního podnětu nebo na návrh po provedeném řízení jím vydané rozhodnutí změnit, popřípadě zrušit, dojde-li ke změně skutečností rozhodných pro vydání rozhodnutí. Krajský soud tedy na základě uvedené právní úpravy a rovněž na základě shora uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu v související věci (jednalo se přitom přímo o posouzení žádosti žalobce ze dne 1. 5. 2013) nemá pochybnosti o tom, že žádost měla být posouzena primárně jako návrh na zrušení, případně na změnu vydaného pravomocného rozhodnutí, jímž byla uložena náhradní výsadba, a to návrh odůvodněný ze strany žalobce tvrzenou změnou rozhodných skutečností, které spočívaly v přestěhování se žalobce a jeho manželky, spoluvlastnice pozemku, na němž byla uložena původní povinnost náhradní výsadby. Jestliže zákonodárce se zrušením či změnou rozhodnutí spojuje výslovně a pouze změnu rozhodných skutečností, pak nelze argumentovat tím, jak učinil žalovaný, že hodlal-li žalobce dosáhnout zrušení původního rozhodnutí, jímž byla uložena náhradní výsadba, pak měl uplatnit odvolání proti původnímu rozhodnutí. V obecné rovině má žalovaný jistě pravdu, neboť platí, že práva patří bdělým (vigilantibus iura), ovšem ve své žádosti ze dne 1. 5. 2013 uplatnil žalobce nové skutečnosti, nikoliv pouze námitky směřující do správnosti a zákonnosti posouzení skutkového stavu, který tu byl v době vydání prvotního rozhodnutí o uložení povinnosti provést náhradní výsadbu, v čemž právě tkví podstatná okolnost, která žalobci takříkajíc otevřela cestu k tomu, aby správní orgán na základě ustanovení § 84 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, znovu za přistoupení nových skutkových okolností zvážil požadované zrušení rozhodnutí v jeho části ukládající povinnost náhradní výsadby, případně, aby zvážil jeho změnu. Bez dalšího však podání žalobce ze dne 1. 5. 2013 redukovat na žádost o změnu rozhodnutí co do určení nového pozemku k provedení náhradní výsadby nelze, neboť, jak stanoví § 37 odst. 1, věta druhá správního řádu, každé podání je třeba posuzovat podle jeho skutečného obsahu. Obsah podání žalobce ze dne 1. 5. 2013 je přitom zjevný, žalobce uplatnil změnu okolností (přestěhování se) a navrhoval s ohledem na uvedené, aby po něm již nadále nebyla požadována náhradní výsadba, a to v kontextu ostatních skutkových okolností - okolností, které vedly k pokácení, okolností spočívajících ve věku a zdravotním stavu žalobce a jeho manželky a okolnosti provedení dobrovolné výsadby dubu. Tedy žalobce jednoznačně svým podáním ze dne 1. 5. 2013 navrhl zrušení shora citovaného pravomocného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, a to ve vztahu k výroku II., tedy ve vztahu k části týkající se uložení povinnosti náhradní výsadby. Krajský soud proto shrnuje, že argumentace žalovaného, že nelze zrušit rozhodnutí v části ukládající náhradní výsadbu, když žalobce neuplatnil proti takovému výroku rozhodnutí odvolání, proto nemůže obstát. Pokud jde o režim kácení dřevin rostoucích mimo les, je relevantní následující právní úprava obsažená v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny: Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem. Podle § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny: Povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. V dané věci považuje krajský soud za vhodné učinit několik poznámek ohledně skutkového stavu, který byl jak dle žalobce, tak dle obsahu správního spisu důvodem kácení vzrostlé lípy srdčité na předmětném pozemku. Žalobce tvrdil, a ze správního spisu toto bylo prokázáno, že lípa byla poškozena vichřicí takovým způsobem, že majetek a zdraví osob bylo ohroženo, přičemž došlo k posunu těžiště poškozeného stromu. Není zřejmé, zda vůbec bylo s ohledem na změnu těžiště a rozsah hniloby stromu reálné strom sanovat odborným dendrologickým zásahem. Vyjádření odborně způsobilé osoby či orgán ochrany přírody a krajiny v tomto ohledu ve správním spise obsaženo není. Je přitom zřejmé, že zákon o ochraně přírody a krajiny havarijní stavy dřevin upravuje v § 8 odst. 4, tedy pro takové případy nevyžaduje povolení ke kácení, nýbrž podřizuje je režimu oznámení provedeného kácení. Pokud tedy byla lípa v havarijním stavu (krajský soud však v tomto ohledu nedisponuje odbornými znalostmi, proto nemůže bez odborných podkladů ve správním spise učinit takový skutkový závěr), pak bylo na místě nikoliv požadovat a udělovat povolení, nýbrž žalobce byl oprávněn kácení provést a kácení do 15 dnů od jeho provedení oznámit, o čemž měl být správním orgánem prvního stupně, bez ohledu na to, že podal žádost o povolení kácení, řádně poučen, jak vyplývá z ustanovení § 4 správního řádu, když veřejnou správu je primárně nutno vnímat jako službu veřejnosti. Pokud se nejednalo o havarijní stav dřeviny, pak se nepochybně jednalo o stav dřeviny velmi závažný, jak vyplývá z protokolu o místním ohledání založeném ve správním spise, které pořídila pracovnice správního orgánu prvního stupně. Jen pro úplnost na tomto místě krajský soud podotýká, že nepřehlédl významný posun v hodnocení kondice dané dřeviny při vydání rozhodnutí podle § 84 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny, kde se zcela zjevně bez opory ve správním spise, hovoří o mohutné vitální lípě. Žalobce patrně z opatrnosti a s respektem k ochraně přírody požádal o povolení ke skácení lípy a příslušný správní orgán mu toto povolení vydal. Ve vztahu k uložení povinnosti náhradní výsadby je relevantní právní úprava obsažená v § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny: Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Současně může uložit následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dobu pěti let. Jak se podává zcela jednoznačně z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, správní orgán v případě povolení výsadby není povinen uložit, nýbrž může uložit přiměřenou náhradní výsadbu jako kompenzaci ekologické újmy vzniklé právě v důsledku pokácení a dále může, nikoliv musí, uložit následnou péči, nejvýše v délce pěti let. Z dikce zákonného ustanovení je tak zjevné, že správnímu orgánu je dána diskreční pravomoc, (správní uvážení) ve vztahu ke zhodnocení skutkových okolností věci v tom smyslu, zda tyto odůvodňují uložení náhradní výsadby a dále, zda odůvodňují uložení péče o vysazené dřeviny a pokud ano, v jakém rozsahu. Krajský soud přitom připomíná, že výsledek správního uvážení musí být přezkoumatelný, tedy z rozhodnutí musí být zjevné, na základě jakých okolností správní orgán rozhodoval a jak je jednotlivě i v jejich souhrnu ve vztahu k výslednému rozhodnutí vyhodnotil, jinak řečeno, správní uvážení je právní institut, který v právním státě nezakládá prostor pro libovůli správního orgánu. Rozsah soudního přezkumu správního uvážení již judikovaly správní soudy, viz zejména usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 6 A 25/2002-42, ze dne 23. 3. 2005: „Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.“ V dané věci žalovaný vycházel z premisy, že žalobce již nemá možnost uplatnit svoje námitky proti uložení náhradní výsadby a proti uložení následné péče o vysazené dřeviny, pokud tak neučinil ve lhůtě pro podání odvolání proti ve věci prvnímu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 17.8.2011. Žalovaný však, s ohledem na přistoupení nových skutečností, a to změny vlastníka pozemku, na němž měla být provedena náhradní výsadba, měl tuto novou skutečnost posoudit ve vztahu ke všem ostatním „původním“ relevantním skutkovým okolnostem věci, a to jak věku žalobce a jeho zdravotnímu stavu, tvrzenému provedení náhradní výsadby dubu, tak vzdálenosti pozemku, na němž má být výsadba provedena včetně posouzení adekvátnosti případně ukládané délky povinnosti následné péče o dřeviny. Jestliže se žalovaný s námitkami zdravotního stavu a finanční situace žalobce vypořádal toliko konstatováním, že žalobce není povinen vysadit ani pečovat o vysazené dřeviny osobně, pak nelze mít za to, že zohlednil a rozumně vypořádal individuální okolnosti věci, kterými jsou právě s ohledem na vzdálenost pozemku od bydliště žalobce 50 km - věk, zdravotní stav a finanční situace žalobce a tvrzení o vysazení dubu. Krajský soud je rovněž přesvědčen o tom, že s ohledem na genezi této věci, když žalobce podal žádost o kácení v důsledku poškození předmětného stromu vichřicí, nikoliv ve vlastním zájmu (např. v důsledku nežádoucího stínění, překážky pro výstavbu či realizaci zahrady apod.), mělo být ve vztahu k nové skutečnosti, a to přestěhování se žalobce, zohledněno právě to, že se patrně jednalo o takovou situaci, na níž buď přímo dopadalo ustanovení § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, nebo se jednalo o případ, kdy bylo na místě tuto okolnost významnou měrou zohlednit. V čem je třeba dát žalovanému za pravdu, tak v tom, že uložení náhradní výsadby a případně rovněž uložení následné péče není trestem, nýbrž jiným opatřením, jehož účelem je náhrada ekologické újmy způsobené kácením. V dané věci přitom žalovaný ani nevysvětlil, zda vůbec, případně jakou měrou se žalobce podílel na ekologické újmě kácením, což je předpoklad pro uložení uvedených povinností podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Neobjasnil dále ani důvody, pro které uložil náhradní výsadbu právě v počtu dvou kusů lípy srdčité o průměru kmene min. 10-12 cm a zejména, proč uložil žalobci péči o dřeviny v rozsahu pěti let, tedy v nejvyšším možném rozsahu. Krajský soud proto rozhodnutí žalovaného vyhodnotil jako nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje dostatek důvodů pro posouzení danosti předpokladů pro uložení povinností dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato okolnost tak musela nutně vést ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a k vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s. V dalším řízení je žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán vyloveným právním názorem soudu. V nově otevřeném řízení žalovaný opětovně zváží a přezkoumatelným způsobem do odůvodnění svého rozhodnutí vtělí důvody výsledku správního uvážení podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, když bude vycházet z toho, jak je prokázáno obsahem z obsahu správního spisu, a to protokolem z místního ohledání, včetně fotografií, že kácení dotčeného stromu bylo nutností, nikoliv realizací pouhého přání žalobce. Žalovaný přitom zodpoví, zda vůbec došlo k ekologické újmě v důsledku kácení a pokud, tak v jaké míře. Dojde-li i přes uvedené okolnosti geneze prvotního rozhodnutí o povolení kácení a uložení povinnosti náhradní výsadby ve spojení s původně uplatněnými okolnostmi na straně žalobce (zdravotní stav, finanční situace, tvrzené výsadba dubu) a ve spojení s nově uplatněnou okolností přestěhování se žalobce z jiných důležitých důvodů, které by však musel náležitě y přesvědčivě objasnit, k závěru, že je na místě uložení povinnosti náhradní výsadby a případně následné péče o ni, pak uložení povinností řádně zdůvodní nejen s ohledem na ekologický přínos konkrétní pokácené dřeviny, ale rovněž s ohledem na ostatní okolnosti vztahující se k osobě žalobce, tj. jeho zdravotní stav, věk, finanční situaci, tvrzenou provedenou náhradní výsadbu dubu a zejména bydliště žalobce, přičemž bude vycházet z doložených, nikoliv domnělých údajů. Krajský soud v obecné rovině opakuje, že rozhodnutí o uložení náhradní výsadby podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, musí odpovídat individuálním okolnostem konkrétního případu, tedy nelze k němu přistupovat paušálním způsobem, a to ani ve vztahu k výběru pozemku ani ke stanovení druhu a počtu dřevin či případnému stanovení doby péče o dřeviny, naopak ta musí odpovídat jednak případné nutnosti péče o dřeviny dle jejich druhu a lokace a jednak reálným možnostem povinného. Náklady řízení: O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci byla proti žalovanému přiznána uplatněná úhrada soudního poplatku za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 3. 000 Kč podle položky č. 18, bod 2 písm. a) sazebníku zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Lhůta k úhradě nákladů řízení je přiměřená uložené povinnosti.

Poučení