52 A 87/2023–317

Rubrum

Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a soudců JUDr. Jana Dvořáka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci navrhovatele: ZOS Rychnov na Moravě s.r.o., IČO: 474 55 624 sídlem č. p. 205, 569 34 Rychnov na Moravě zastoupen advokátem Achimem Fritzem Jähnke sídlem Boční 754, 252 62 Horoměřice proti odpůrci: Městský úřad Moravská Třebová sídlem nám. T. G. Masaryka 32/29, 571 01 Moravská Třebová zastoupený advokátem JUDr. Rudolfem Skoupým sídlem náměstí Míru 142/88, 568 02 Svitavy za účasti: Obec Rychnov na Moravě, IČ 00277312 sídlem Rychnov na Moravě 63, 569 34 Rychnov na Moravě zastoupená advokátem Mgr. Janem Urbanem sídlem Purkyně 101, 563 01 Lanškroun v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy o stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, vydaného Městským úřadem Moravská Třebová, odbor dopravy, dne 13. 9. 2023 pod č. j. MUMT 29890/2023, sp. zn. S MUMT 17909/2023, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy o stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, vydané Městským úřadem Moravská Třebová, odbor dopravy, dne 13. 9. 2023 pod č. j. MUMT 29890/2023, se ke dni 31. 12. 2028 ruší.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náklady řízení, ve výši 108 118 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce Achima Fritze Jähnke, advokáta, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vydání opatření obecné povahy

1. Městský úřad Moravská Třebová, odbor dopravy (odpůrce) vydal dne 13. 9. 2023, formou veřejné vyhlášky, č.j. MUMT 29890/2023 – opatření obecné povahy o stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích. Toto opatření obecné povahy bylo vydáno v řízení podle § 171 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), na základě žádosti obce Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení) ze dne 16. 5. 2023 a na základě souhlasného stanoviska Krajského ředitelství police Pardubického kraje, územního odboru Svitavy, dopravního inspektorátu Svitavy ze dne 5. 5. 2023, č. j. KRPE–40085–2/ČJ–2023–170906, vydaného podle § 77 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tímto opatřením obecné povahy byla podle § 77 odst. 3, 5 zákona o silničním provozu stanovena místní úprava provozu na pozemních komunikacích, a to na místních komunikacích 8c–1, 9c, v intravilánu obce Rychnov na Moravě. Jako důvod stanovení místní úpravy provozu byl uveden opakovaný statický posudek historického objektu č. p. 164, jehož výsledkem je doporučení vyloučení těžké dopravy z bezprostředního okolí domu a omezení váhového limitu projíždějících vozidel (bezprostředně kolem objektu vede komunikace 9c – pozn. soudu). Dále bylo stanoveno, že provoz na místní komunikaci 9c bude odsunut plechovými svodidly tak, aby průjezdná šíře komunikace zůstala minimálně 2, 75 m. Dopravním značením bude omezen váhový limit projíždějících vozidel na maximálně 10 t v obou směrech. Omezení váhového limitu pro vozidla do 3,5 t bude realizováno také na místní komunikaci 8c–1. Dopravní značení B 13 – „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez“ tj. 10 t, bude doplněno o dodatkovou tabulku E 13 – „Mimo technické služby Moravská Třebová s.r.o.“ Dopravní značení má být provedeno jako stálé svislé dopravní značení s tím, že se bude jednat o trvalou úpravu.

2. Jak vyplývá z odůvodnění opatření obecné povahy, grafické znázornění návrhu změny dopravního značení bylo součástí veřejné vyhlášky návrhu na opatření obecné povahy na změnu stanovení místní úpravy provozu, která byla vyvěšena na úřední desce odpůrce od 13. 6. 2023 do 29. 6. 2023 a na úřední desce osoby zúčastněné na řízení od 14. 6. 2023 do 30. 6. 2023. Současně byl tento návrh opatření obecné povahy zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup.

3. Dne 24. 7. 2023 podal navrhovatel námitky. Navrhovatel je vlastníkem účelové komunikace p. č. 3524/12 v k. ú. Rychnov na Moravě a vlastníkem pozemků přiléhajícího zemědělského areálu p. č. 408, 1171/6, 413/3, 1109/3, 409 a 126/5 v k. ú. Rychnov na Moravě, kde provozuje svoji zemědělskou činnost. K výkonu zemědělské činnosti používá zemědělské stroje a vozy, jejichž minimální váha se pohybuje mezi cca 10, 5 t – 15 t, dále návěsy zemědělských strojů dosahující hmotnosti 20 t – 25 t. Šíře strojů činí zpravidla 3 m, v jednotlivých případech i 4 m, k zachování průjezdu proto potřebuje šíři komunikace 4, 5 m. Tedy uvedené námitky navrhovatele spočívaly v tvrzení o vyloučení užívání místní komunikace, kterou nutně využívá při své zemědělské činnosti, přičemž namítal rovněž nepřiměřený zásah do vlastnictví. Odpůrce se s těmito námitkami navrhovatele vypořádal v odůvodnění opatření obecné povahy. Poukázal na možnost využití alternativní cesty, která je samotným navrhovatelem minimálně od roku 2001 využívána a která vede k vjezdu do střediska zemědělského areálu navrhovatele z přilehlých polností, tedy jde o objízdnou trasu tvořenou polními cestami. O jejím obecném užívání svědčí ortografický mapový snímek z 50. let a další fotografické mapové snímky. Odpůrce v odůvodnění opatření obecné povahy zdůraznil, že cílem opatření obecné povahy není omezení podnikatelské činnosti navrhovatele, ale zajištění bezpečnosti účastníků silničního provozu a statická ochrana porušené historické budovy č. p. 164 ve vlastnictví obce Rychnov na Moravě, tedy navrhovatele opatření obecné povahy (osoba zúčastněná na řízení).

4. Potřeba zúžení průjezdnosti místní komunikace 9c–1 vyplývá dle odůvodnění opatření obecné povahy ze statického posudku autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb, Ing. J. M., který uvedl, že v krajním případě hrozí „zřícení budovy.“ Odpůrce dále v odůvodnění opatření obecné povahy podtrhl dlouhodobou snahu osoby zúčastněné na řízení o řešení bezpečné dopravní situace v bezprostřední blízkosti budovy č. p.

164. Z projektové dokumentace z roku 2014 je patrný záměr výstavby chodníku podél pozemní komunikace 9c zabezpečující bezpečnost dětí docházejících do nedaleké mateřské školy (č. p. 166) a záměr realizace dvouproudové komunikace (podrobnosti na str. 5 opatření obecné povahy). K realizaci tohoto projektu však z finančních důvodů nedošlo, byla upřednostněna výstavba chodníků v obci a v roce 2017 pak bylo vybudováno parkoviště u kostela sv. Mikuláše s tím, že přístup k mateřské škole byl zajištěn z druhé strany budovy č. p.

164. Odpůrce tak má za to, že obec Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení) dlouhodobě projevuje snahu o zajištění dopravní bezpečnosti v obci, což koresponduje s Národní strategií bezpečnosti silničního provozu.

5. Odpůrce se vyjádřil rovněž k namítanému možnému odklonění těžkých zemědělských strojů (str. 5 opatření obecné povahy) odsunutím místní komunikace 9c směrem na východ. Tuto alternativu znemožňuje skutečnost, že v místě možného posunu komunikace se nachází hlavní uzávěr plynu, ochranné pásmo plynového zařízení, základový kámen (pozůstatek historické stavby) a parkovací plocha, která byla obcí Rychnov na Moravě (osobou zúčastněnou na řízení) zbudována za účelem používání při návštěvě kostela sv. Mikuláše a přilehlého hřbitova. S ohledem na uvedené vyhodnotil odpůrce namítanou alternativu jako nehospodárnou a nikoli smysluplnou.

6. Odpůrce dále v odůvodnění opatření obecné povahy k námitkám navrhovatele ohledně povinnosti vlastníka starat se o stav budovy č. p. 164 uvedl, že obec Rychnov na Moravě jako navrhovatel opatření obecné povahy (osoba zúčastněná na řízení) je vázána rozpočtem obce, který je schvalován zastupitelstvem obce podle § 84 odst. 2 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), přičemž investice do budovy č. p. 164, která by zamezila degradaci a rozvoji statických poruch, nebyla dosud zastupitelstvem schválena. Právě s ohledem na § 38 odst. 2 obecního zřízení má odpůrce za to, že podání návrhu na opatření obecné povahy bylo krokem odpovídajícím dobrému hospodáři, který v souladu s uvedeným zákonným ustanovením chrání obecní majetek před zničením a poškozením.

7. Pro úplnost lze dodat, že v návrhu na vydání opatření obecné povahy bylo řešeno rovněž omezení rozměrového průjezdu vozidel přes most ev. č. M017 v obci Rychnov na Moravě, avšak řešení této části žádosti bylo z tohoto opatření obecné povahy vyjmuto.

8. Odpůrce zdůraznil, že vydáním opatření obecné povahy, které omezuje provoz na dotčených pozemních komunikacích, chránil veřejný zájem na bezpečnosti a plynulosti provozu v dané lokalitě a zájem na ochraně majetku všech účastníků silničního provozu, včetně samotného navrhovatele (míněno navrhovatele v tomto soudním řízení).

II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy

9. Navrhovatel podal k nadepsanému krajskému soudu návrh na zrušení uvedeného opatření obecné povahy podle § 101a zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhovatel předně uvedl, že je vlastníkem přilehlého pozemku p. č. 1171/6 v k. ú. Rychnov na Moravě, na němž je právě dopravně obsluhované středisko jeho zemědělského areálu (navrhovatel má ještě další dvě střediska v obci Rychnov na Moravě, která používá k podnikání v zemědělství, jak vyšlo najevo v průběhu soudních jednání).

10. Navrhovatel má za to, že vydané opatření obecné povahy zasahuje významným způsobem do jeho práva vlastnit majetek a do jeho práva podnikat. Navrhovatel považuje vydané opatření obecné povahy za nezákonné a nepřiměřené, poukázal na to, že dal podnět k přezkumnému řízení, jehož výsledek dle navrhovatele potvrdil formální správnost, avšak z hlediska materiálního ze stanoviska přezkoumávajícího správního orgánu, Krajského úřadu Pardubického kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 8. 12. 2023, č. j. KrÚ 98904/2023, vyplývá „materiální pochybení a nepřesnost, zejména s ohledem na skutečnost, že místní úprava OOP Rychnov byla vydána bez jakéhokoliv časového omezení.“ 11. Navrhovatel tvrdí, že vydané opatření obecné povahy zahrnuje dopravní opatření, která jsou zcela nepřiměřená sledovanému účelu a nadřazují individuální zájmy obce Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení) nad legitimní zájmy navrhovatele, ač bylo možno řešit situaci jinými vhodným způsobem. Navrhovatel považuje vydané opatření obecné povahy za nezákonné z následujících důvodů: a. Vydané opatření obecné povahy je neproporcionální deklarovanému cíli ochrany účastníků silničního provozu. b. Opatření obecné povahy upřednostňuje soukromé zájmy obce na úkor soukromých zájmů navrhovatele, aniž by pro takový postup byla dostatečná argumentace. c. Jde o diskriminační přístup. d. Přijatá opatření nesledují veřejný zájem, jsou extenzivní, znemožňují obslužnost zemědělského areálu navrhovatele po hlavní příjezdové trase.

12. Navrhovatel zdůraznil, že pozemní komunikace 8c–1, 9c používá pro obsluhování zemědělského areálu zemědělskými stroji s příslušenstvím s hmotností a rozměry uvedenými již shora, což vyžaduje k průjezdu zachování šíře 4 ,5 m a které pak mohou s plným nákladem dosahovat až hmotnosti 40 t. Navrhovatel přitom tvrdí, že jeho námitky nebyly odpůrcem dostatečně vypořádány, odpůrce pouze zopakoval zájmy obce Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení). Dopravní obslužnost zemědělského areálu je pro navrhovatele nenahraditelná, neboť zemědělská vozidla využívá pro závoz materiálu, resp. plodin do zemědělského areálu, vozidla tam parkuje a dále využívá, areál je zabezpečen proti odcizení zemědělských vozidel a strojů.

13. Jak již uvedeno, navrhovatel tvrdí neproporcionalitu zásahu do jeho práv, přičemž odkazuje na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 21. 7. 2009, č.j. 1 Ao 1/2009–120, kdy byla ve vztahu k přezkumu opatření obecné povahy (v dané věci se jednalo o územní plán obce), vyslovena povinnost posuzovat tato kritéria: legitimní důvod zásahu do vlastnického práva, nezbytná nutná míra zásahu, nejšetrnější ze způsobů vedoucí ještě k rozumně zamýšlenému cíli, nediskriminační způsob, vyloučení libovůle. V dané věci shledává navrhovatel kolizi práva obce (osoba zúčastněná na řízení) na ochranu jeho vlastnického práva k objektu č. p. 164 v obci Rychnov na Moravě s jeho vlastnickým právem a s jeho právem podnikat. Dle navrhovatele je přijaté řešení omezením dopravního provozu extenzivní, jde o nedůvodně plošné omezení silniční dopravy, což neodpovídá ustanovení § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle kterého může být dopravní značení užíváno pouze v rozsahu a způsobem, který nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. Navrhovatel poukazuje na to, že havarijní stav objektu č. p. 164 je znám dlouhodobě, bylo přitom povinností obce jako vlastníka nemovitosti tuto situaci řešit stavebně (zesílení nosné konstrukce, injektáž trhlin atd.), včetně zajištění finančních prostředků.

14. Dále navrhovatel namítal možnost alternativního řešení rozšířením pozemní komunikace 9c v části přiléhající k objektu č. p. 164 směrem na východ, kde je dle navrhovatele až k elektrickému rozvaděči (správně plynový rozvaděč), což poskytuje prostor 3 m, s tím, že by došlo k přesunutí stávajících parkovacích ploch do jiné části obce. Dle navrhovatele zvolený způsob řešení pouze přesouvá finanční zátěž z obce Rychnov na Moravě na navrhovatele samotného, který bude mít zvýšené náklady v důsledku nutnosti využívat objízdnou trasu a neřeší problém se statikou objektu č. p.

164. Navrhovatel má za to, že při kolizi dvou ústavně zaručených práv (vlastnictví navrhovatele zahrnující přístup k vlastněnému majetku a jeho právo na podnikání na straně jedné a vlastnictví obce Rychnov na Moravě na straně druhé) je třeba poskytnout jim „ochranu ve shodné intenzitě.“ 15. Navrhovatel brojí rovněž proti stanovení místní úpravy provozu bez časového omezení, neboť obec má povinnost pečovat o zachování a rozvoj majetku, přičemž narušenou statiku domu č. p. 164 je možno řešit v řádu měsíců. Navrhovatel proto považuje trvalé omezení třetích osob jako nepřiměřené, k čemuž odkázal opětovně na již shora uvedený názor správního orgánu, který vydal stanovisko ve věci podnětu k přezkumnému řízení: „Krajský úřad by si v této věci představoval konkrétně stanovený termín, do kdy bude uvedené omezení platit (do doby provedení opravy) či další projednávání věci se subjekty, kterých se bezprostředně uvedená věc dotýká.“ 16. Dále navrhovatel tvrdil diskriminační způsob stanovení místní úpravy provozu, neboť s ním údajně alternativní cesta nebyla projednána, tvrdí, že mu je znemožněno podnikání, neboť uvedený přilehlý zemědělský areál je centrem jeho podnikání. Dále navrhovatel odkázal na názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 7. 1. 2009, č. j. Ao 3/2008–100: „Trvalé řešení problému hrozícího opotřebení komunikace (které navíc odpůrce nijak nedoložil) však nemůže v daném konkrétním případě spočívat ve faktickém vyloučení dopravy na ní, nýbrž je třeba hledat jiné vhodné způsoby řešení, kterými k zásahu do právní sféry navrhovatele nedojde buď vůbec, anebo v minimální míře.“ 17. Navrhovatel výslovně uvedl, že: „V případě navrhovaných omezení na komunikacích 8c–1 a 9c jsou opatřeními pro zemědělská vozidla navrhovatele blokovány všechny příjezdové trasy do zemědělského areálu navrhovatele.“ Pokud jde o alternativní objízdnou trasu přes polní cesty, která vede k zadnímu přístupu do předmětného střediska zemědělského areálu navrhovatele (jak již uvedeno, navrhovatel má v obci další dvě střediska zemědělského areálu, v nichž realizuje svoje podnikání), pak použitelnost navrhovatel odmítá s tím, že jde o polní cesty, z nichž některé jsou ve vlastnictví obce Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení), některé ve vlastnictví navrhovatele a některé ve vlastnictví jiných osob. Nebylo přitom rozhodnuto, že by na těchto pozemcích existovala veřejně přístupná účelová komunikace a navrhovateli nesvědčí žádný titul k jejich užívání, tedy navrhovateli se uvedenou změnou místní úpravy provozu odnímá jediný právem garantovaný přístup do jeho střediska zemědělského areálu. I kdyby mohl používat uvedenou objízdnou trasu, dojde k nepřiměřenému navýšení jeho nákladů, neboť původní trasa o délce 150 m by byla nahrazen novou trasou o délce cca 3, 5 km, v čemž navrhovatel rovněž spatřuje nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva. Tedy navrhovatel má za to, že odpůrce upřednostnil ochranu vlastnického zájmu obce Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení) před ochranou jeho vlastnického práva a práva na podnikání a dále, že odkazuje–li odpůrce na zajištění bezpečnosti dle Národní strategie bezpečnosti silničního provozu, pak lze argumentovat, že zemědělská vozidla stroje se pohybují po pozemní komunikaci malou rychlostí oproti osobním vozidlům a dále že provozování zemědělské činnosti navrhovatele je jistě v souladu se strategiemi rozvoje venkova a s politikou podpory lokálního zemědělství.

III. Vyjádření odpůrce a osoby zúčastněné na řízení

18. Odpůrce setrval na skutkovém zhodnocení věci a na jejím právním posouzení, jak učinil v odůvodnění vydaného opatření obecné povahy, přičemž zdůraznil, že místní komunikaci 9c vede v bezprostředním sousedství budovy č. p. 164 v obci Rychnov na Moravě, když její havarijní stav a riziko pro účastníky silničního provozu bylo prokázáno opakovaným posouzením odborného statika Ing. J.M. ze dne 16. 3. 2023. Odpůrce zdůraznil, že přijatá úprava silničního provozu poskytuje ochranu všem účastníkům silničního provozu, včetně navrhovatele samotného, kterému by hrozilo v případě odpadnutí části zdiva objektu č. p. 164 poškození jeho projíždějících zemědělských vozidel. Dále odpůrce uvedl, že není kompetentním orgánem k tomu, aby nařídil obci Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení) alternativní řešení spočívající ve stavebních zákrocích na budově č. p. 164, nadto se jedná o budovu historickou, která podléhá ochraně památkové péče. Ohledně možného rozšíření pozemní komunikace 9c směrem na východ odpůrce zopakoval, že toto nelze považovat za smysluplné s ohledem na hlavní uzávěr plynu a ochranné pásmo plynovodního zařízení, vzhledem k základovému kameni a vzhledem k vytvoření zpevněné parkovací plochy, kterou využívají návštěvníci kostela sv. Mikuláše a přilehlého hřbitova. Má proto za to, že za dané situace bylo vydání místní úpravy provozu na pozemních komunikacích jediným možným způsobem ochrany účastníků silničního provozu a rovněž majetku. Dále zdůraznil, že majetek obce nelze vnímat jako soukromý zájem, neboť podle § 2 obecního zřízení je obec veřejnoprávní korporací a je povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, přičemž chrání též veřejný zájem. Připomněl rovněž záměr odklonění místní komunikace 9c z roku 2014, který ovšem nezahrnoval vytvoření parkovací plochy u kostela a který pro nedostatek financí nebyl realizován. K vytvoření parkovací plochy u kostela sv. Mikuláše došlo v roce 2017. Dále odpůrce zdůraznil, že středisko navrhovatele, o jehož dopravní obslužnost se zde jedná (na pozemku p. č. 1171/6), není jediným jeho střediskem zemědělského areálu v obci Rychnov na Moravě.

19. Pokud jde o objízdnou trasu a nutnost jejího využití, poukázal odpůrce na ustanovení § 24 odst. 1, věta druhá zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), podle kterého: Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky.

20. Pokud jde o objízdnou trasu, pak připomněl, že nebylo vedeno deklaratorní řízení o určení právního vztahu vůči účelové komunikaci, nicméně odpůrce vycházel z toho, že se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci jedná. Pokud jde o časové hledisko úprav provozu, pak odpůrce v době rozhodování vycházel z toho, že obec Rychnov na Moravě jako žadatel o vydání opatření obecné povahy sama časové omezení nepožadovala a dále nebylo zřejmé, kdy bude disponovat finančními prostředky nutnými pro opravu objektu č. p. 164.

21. Odpůrce z uvedených důvodů navrhl, aby soud návrh na zrušení vydaného opatření obecné povahy zamítl.

22. Obec Rychnov na Moravě (osoba zúčastněná na řízení) vyjádřila nesouhlas s návrhem na zrušení opatření obecné povahy.

IV. Reakce navrhovatele a důkazní návrhy

23. Následně navrhovatel doplnil svůj návrh o specifikaci nákladů, které mu vzniknou užíváním objízdné trasy (v tomto podání uvedl původní vzdálenost 160 m a novou vzdálenost objízdné trasy 4, 4 km), které vyčíslil jako roční náklady ve výši 122 642 Kč oproti původním 5 000 Kč ročně. K alternativní objízdné trase ještě doplnil, že v části vedené po obecní komunikace je problematické míjení protijedoucích vozidel, neboť v některých částech je zde komunikace široká pouze 4, 75 m. Stávající omezení místní komunikace na povolený průjezd do šíře 2, 75 m a 10 t hmotnosti znamená „absolutní blokaci průjezdu jakýmikoliv zemědělskými vozidly navrhovatele.“ Navrhovatel připomněl, že chátrající stav objektu č. p. 164 je znám nejméně od roku 2010, přičemž podle § 9 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o státní památkové péči“), je osoba zúčastněná na řízení povinna udržovat ji v dobrém stavu a chránit před poškozením a znehodnocením. Současně navrhl provedení důkazu protokolem o zkoušce měření zrychlení ze dne 4. 3. 2024, č. protokolu 194200–2024/26 (dále jen „protokol o zkoušce měření zrychlení“), který vyhotovil Vojenský technický ústav, s. p. po provedení zkoušky objektu č. p. 164 v Rychnově na Moravě dne 1. 2. 2024, tedy již v době účinnosti opatření obecné povahy. Dále navrhovatel uplatnil návrh důkazu účastnickou výpovědí jednatele, když tento důkazní návrh vzal zpět v průběhu soudního jednání. Osoba zúčastněná na řízení předložila soudu v průběhu jednání fotografie místní komunikace přiléhající k objektu č.p. 164, fotografie zadního vjezdu do střediska zemědělského areálu navrhovatele, objízdné trasy a mapy umístění dalších dvou středisek navrhovatele. Těmito fotografiemi byl pro větší přehlednost o místní situaci proveden důkaz při jednání soudu, navrhovatel je nijak nezpochybňoval. Dále byl proveden důkaz fotografií předloženou navrhovatelem, která zachycovala nádrž pohonných hmot v jeho středisku, k němuž vede sporná komunikace. Z této fotografie soud uzavřel, že tato nádrž není spojena se zemí pevným základem. Nicméně navrhovatel tvrdil, že její přemístění do jiného jeho střediska by znamenalo finanční zatížení ve výši cca 500 tisíc Kč. Současně by musel přemístit i nádrž na postřiky zemědělských plodin. Dále navrhovatel ještě doplnil, že ani časové omezení opatření obecné povahy do doby vyřešení technického stavu budovy č. p. 164 (tedy do doby ukončení rekonstrukce) by nebylo možno považovat za proporcionální, neboť by se stále jednalo o upřednostnění vlastnictví osoby zúčastněné na řízení.

V. Posouzení věci krajským soudem

24. Nejvyšší správní soud vytvořil v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98 (č. 740/2006 Sb. NSS), tzv. algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.), který spočíval v pěti krocích: „Za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“ Následná soudní praxe označila uvedený algoritmus za vodítko soudního přezkumu opatření obecné povahy. Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku vyjádřil rovněž k testu proporcionality, když vyslovil, že soud vnímá proporcionalitu dvěma způsoby – v jejím užším a širším smyslu. „Proporcionalitou v širším smyslu soud chápe obecnou přiměřenost právní regulace. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva a z tohoto důvodu je úkolem mimo jiné právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů. Soud se proto v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje též otázkám, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu)“. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 7. 12. 2020, čj. 2 As 65/2019–36 (bod 19) doplnil, že: „Proporcionalitu opatření obecné povahy nelze redukovat na pouhé posouzení jeho cíle. Při posuzování jeho přiměřenosti je třeba postupně zkoumat vhodnost opatření obecné povahy, jeho potřebnost, naplnění požadavku minimalizace zásahů do práv adresátů (zda nelze cíle dosáhnout jinou mírnější regulací) a nakonec otázku, zda je jeho následek přiměřený sledovanému cíli (k testu proporcionality opatření obecné povahy ohledně regulace místní dopravy srov. též rozsudek ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 39/2016–47, věc Obec Dolní Lhota, k limitům testu proporcionality prováděného soudem pak srov. rozsudek ze dne 7.10.2011, čj. 6 Ao 5/2011–43, věc Zlínský kraj, bod 32).“ 25. Krajský soud proto v rámci uvedených limitů stanovených návrhovými body a současně judikaturou Nejvyššího správního soudu přezkoumal opatření obecné povahy a po veřejném projednání věci dospěl v rozsudku ze dne 24. 1. 2024, č. j. 52 A 87/2023–187 k závěru, že návrh není důvodný. Tento rozsudek byl však ke kasační stížnosti navrhovatele zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2025 č. j. 3 As 99/2024 – 58 (dále jen „rozsudek NSS“), přičemž Nejvyšší správní soud uložil krajskému soudu, aby doplnil dokazování zadáním znaleckého posudku ve vztahu k stavu kulturní památky objektu č p 164 a vlivu dopravy po přilehlé komunikaci na stav této kulturní památky a dále, aby v případě, že dospěje k závěru že vydání opatření obecné povahy bylo důvodné, zvážil časové omezení platnosti úpravy provozu na pozemních komunikacích tak, aby zvolené řešení nebylo bezzubé a nesměřovalo k podpoření aktivity vlastníka nemovité kulturní památky.

26. V dalším řízení proto krajský soud v souladu se závazným právním názorem vysloveným v rozsudku NSS, doplnil dokazování.

27. Za tímto účelem krajský soud uložil odpůrci předložit znalecký posudek, v němž znalec posoudí vliv dopravy těžkých vozidel nad 10 tun na statiku objektu č. p. 164 v Rychnově na Moravě, ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, a současně se vypořádá se závěry protokolu z měření Vojenského technického ústavu s. p. ze dne 4. 3. 2024, který byl v průběhu soudního řízení předložen navrhovatelem a jímž byl dle rozsudku NSS zpochybněn závěr statika obsažený v předchozím statickém posouzení (podrobně uvedeno v předchozím rozsudku krajského soudu a rovněž v rozsudku NSS).

28. Odpůrce předložil soudu znalecký posudek ze dne 25. 8. 2025: „Posouzení vlivu dopravy při průjezdu těžké zemědělské techniky a nákladní dopravy po místní komunikaci na statiku historické budovy Rychnov na Moravě č. p. 164“, který byl zpracován znalcem Ing. J. C., autorizovaným inženýrem, znalcem pro obor stavebnictví, odvětví stavby obytné se specializací statika nosných konstrukcí (včetně základových), geotechnika; odvětví stavby průmyslové se specializací statika nosných konstrukcí (včetně základových), geotechnika; odvětví stavby průmyslové se specializací statika nosných konstrukcí (včetně základových), geotechnika; odvětví stavby zemědělské se specializací statika nosných konstrukcí (včetně základových), geotechnika; stavební odvětví různá se specializací statika nosných konstrukcí (včetně základových), geotechnika. Znalecký posudek je uvedeným znalcem evidován ve znaleckém deníku pod č. 84/2025.

29. Při jednání soudu dne 10. 12. 2025 byl předloženým znaleckým posudkem proveden důkaz sdělením obsahu a závěru znaleckého posudku a rovněž výslechem znalce. Předně soud uvádí, že znalec byl vybaven dostatečnou odborností pro zpracování znaleckého posudku v dané věci, tedy že znalec byl způsobilý posoudit vliv dopravy automobilů a zemědělské techniky s hmotností nad 10 tun po přilehlé místní komunikaci na statiku kulturní památky, budovy č. p. 164 v Rychnově na Moravě. Odbornost znalce byla doložena znaleckou doložkou, kterou je znalecký posudek opatřen.

30. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že soud není odborně vybaven, aby mohl nahrazovat či odborně revidovat znalecké závěr (soud není „superznalec“), soud je primárně povolán k tomu, aby posoudil, zda byly dány relevantní podklady, zda byly vysvětleny použité metody a zda závěry nejsou v rozporu s použitými podklady a opírají se o uvedené metody. Tedy soud zkoumá, zda je posudek úplný přesvědčivý vnitřně bez rozporný.

31. Znalec při výslechu soudem objasnil podklady, na jejichž základě posudek zpracoval, objasnil také, jaké metody při zpracování posudku použil a konečně objasnil soudu velmi podrobně svoje odborné závěry, přičemž přesvědčivě odpověděl na dotazy vznesené navrhovatelem směřující zejména k otázce použité metodologie a příčin havarijního stavu dané nemovitosti. Tyto dotazy, které směřovaly k podkladům a k použitým metodám přitom nepřekročily rámec laické polemiky, tedy navrhovatel nevznesl kvalifikovanou odbornou výhradu ani nepředložil žádný konkurující znalecký posudek či odborné vyjádření. Není přitom účelem tohoto rozhodnutí popisovat každou jednotlivou odpověď na dotazy navrhovatele, nýbrž účelem odůvodnění soudního rozhodnutí je uvést důvody, pro které soud považuje znalecký posudek za přezkoumatelný, řádně vyhotovený a jeho odborné skutkové závěry za relevantní v dané věci.

32. V dané věci se soud předně zabýval tím, zda znalecký posudek obsahuje veškeré formální náležitosti. Předložený znalecký posudek přitom obsahuje zadání, nález, tj. popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, a souhrn skutečností, k nimž znalec při úkonu přihlížel, dále samotný posudek v užším smyslu slova a znaleckou doložku, tj. označení seznamu, v němž znalec je zapsán, a oboru, v němž je oprávněn podávat posudek, a číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku.

33. Znalecký posudek je plně přezkoumatelný, neboť není omezen toliko na podání odborného závěru (tedy posudku v užším slova smyslu), nýbrž uvádí, ze kterých zjištění znalec vycházel a na základě jakých úvah a jaké metodologie (opřeno o normy ČSN) znalec dospěl k odbornému závěru.

34. Z provedeného dokazování tak vzal soud za prokázané, že znalec měl dostatek relevantních podkladů pro zpracování znaleckého posudku, jak vyplývá ze souhrnu podkladů pro zpracování posudku uvedených na str. 2 znaleckého posudku: Prohlídka objektu znalcem dne 15. 7. 2025 za účasti starosty obce (osoba zúčastněná na řízení). Prohlídka geologických map z okolí objektu (server geology. cz). Konzultace s účastníky během místního šetření 15. 7. 2024. Stavebně technický průzkum a statické posouzení nosných konstrukcí objektu č. p. 164 ze září 2014. Zápis z opakované prohlídky domu statikem ke zjištění vývoje statických poruch domů objektu č. p. 164 v Rychnově na Moravě, zpracovatel Ing. J. M. Protokol o zkoušce měření zrychlení u stavebního objektu č. p. 164 Rychnov na Moravě, vyhotovený Vojenským technickým ústavem s. p.

35. V dané věci soud zdůrazňuje, že znalec vedle podkladů, které jsou představovány staršími záznamy o stavu objektu a vedle geologických map z okolí objektu, vycházel při zpracování posudku z osobní vlastní prohlídky objektu dne 15. 7. 2025 a dále, že měl k dispozici protokol o zkoušce měření zrychlení vyhotovený Vojenským technickým ústavem s. p., s jehož závěry se měl ve znaleckém posudku vypořádat. Tedy znalec měl dostatek podkladů k podání řádného znaleckého posudku ve věci.

36. Pokud jde o námitky navrhovatele, které směřovaly proti uvedeným podkladům, zejména z jakého důvodu se prohlídky objektu účastnila vedle znalce pouze osoba zúčastněná na řízení, pak k tomu soud uvádí, že na relevanci a dostatečnost podkladů pro zpracování posudku nemá tato okolnost žádný vliv. Nadto je zjevné, že se prohlídky objektu zúčastnil zcela přirozeně vlastník objektu, na čemž soud neshledává nic mimořádného. Navrhovatel ani neuvedl, zda vůbec, případně v čem konkrétně by byly podklady pro zpracování posudku, které z této prohlídky vzešly, odlišné, pokud by se jí navrhovatel účastnil. Dále navrhovatel neuvedl žádné podklady, které by znalec v dané věci opomenul a které by mohly být z hlediska posouzení relevantní. Tedy soud považuje podklady, z nichž znalec při zpracování posudku vycházel, za zcela dostatečné a vznesené námitky za takové, které nemohou mít vliv na úplnost a přesvědčivost podaného znaleckého posudku.

37. Dále se soud zabýval otázkou metod, které znalec použil při zpracování znaleckého posudku. Znalec uvedl použité normy ČSN (bod 1.2 posudku) upravující a vztahující se zejména k zatížení stavebních objektů technickou seizmicitou a jejich odezvou, k zásadám navrhování betonových, ocelových, dřevěných, zděných a geotechnických konstrukcí, k zatížení konstrukcí, kontrole zhutnění zemin a sypanin, zemního tlaku na stavební konstrukce, přičemž jejich použití na daný skutkový stav dle soudu tematicky odpovídá zadání znaleckého posudku a současně nebylo navrhovatelem zpochybněno. Tedy dle soudu nevznikly důvodné pochybnosti o správnosti použití norem ČSN, které byly použity při zpracování znaleckého posudku, tedy nevznikly důvodné pochybnosti o metodologii, kterou znalec při zpracování posudku při aplikaci uvedených norem ČSN zvolil. Proto i veškeré námitky proti použité metodologii ze strany navrhovatele, které nezahrnovaly odbornou oponenturu, vyhodnocuje soud jako nedůvodné. Naopak, jak uvedeno, zvolený postup znalce má oporu ve zcela konkrétních normách ČSN, jejichž relevance v dané věci nebyla navrhovatelem vyvrácena ani odborně zpochybněna.

38. Na základě shora uvedeného místního šetření ze dne 15. 7. 2025 a na základě uvedených dalších podkladů znalec zejména uvedl, že souhlasí se statickým posouzením Ing. M. z roku 2023, ze kterého vyplynulo, že se jedná o samostatně stojící dům částečně podsklepený, dvoupodlažní, zastřešený jednoduchou sedlovou střechou se sklonem střešních rovin cca 40 stupňů. Dům pochází pravděpodobně z počátku 17. století, v průběhu historie prošel řadou stavebních úprav. Od 14. 4. 1964 je zapsán jako „Rychta“ v seznamu nemovitých kulturních památek. V roce 1997 došlo při přívalových deštích k zaplavení sklepa a přízemí budovy, kdy voda dosahovala asi 0,30 a 0,50m nad hladinu prvního nadzemního podlaží. Došlo k promočení nosného zdiva a spodní stavby, což způsobilo výrazný pokles části vnitřních stěn v jihovýchodní části objektu a na nich uložených stropů, pročež bylo následně provedeno provizorní podepření stropů nad porušenými stěnami a nejvíce poškozené stěny byly strženy. Staticky významným problémem v objektu je soubor poruch dodatečně provedených základů a středních nosných stěn v jihovýchodní části půdorysu prvního nadzemního podlaží. Měřením v roce 2023 byla stanovena deformace vrcholu kamenné klenby uprostřed sklepní místnosti asi 0,20 m, což představuje zvětšení cca o 0,04 m oproti stavu v roce 2014. Ve významném měřítku byla pozorována absence jílovitého pojiva ve zdivu kamenné klenby, klenbu v některých částech tvoří nasucho naskládané kameny. Jílovitá výplň chybí v ojedinělých případech až do hloubky 0,50 m. Výjimkou není odpadnutí kamenů z klenby. Stav zdiva klenby je srovnatelný s rokem 2021 a byl označen za havarijní.

39. Dále znalec uvedl, že v době jeho vlastní prohlídky v měsíci červnu 2025 byla klenba provizorně podepřena výdřevou a v souladu s průzkumem Ing. M. byly ověřeny všechny uvedené poruchy včetně vlasových trhlin na fasádě, v omítce zejména kolem oken a dále byl zjištěn rozpad zdiva soklu ve styku s komunikací. Stav střechy a pláště označil znalec za uspokojivý, podélně východního štítu byla provedena betonová zábrana cca 2,5 m od objektu omezující průjezd po komunikaci na 3,5 m.

40. Ve vztahu k protokolu o zkoušce měření zrychlení, který byl zpracován Vojenským technickým ústavem, s. p., znalec uvedl, že tento protokol prostudoval a porovnal ho s ustanoveními normy ČSN 730040 – Zatížení stavebních objektů technickou seismicitou a jejich odezva. Cílem měření bylo stanovit zrychlení objektu vyvolaného průjezdem zemědělské techniky v jeho bezprostřední blízkosti. Zrychlení bylo měřeno akcelerometrem (snímač zrychlení) ve specifickém měřicím bodě (roh objektu) s cílem stanovit časové a frekvenční rozložení zrychlení, tedy s cílem stanovit orientační přenos zrychlení komunikace na stavební objekt při průjezdu zemědělské techniky, která byla tvořena traktorem a přívěsem o celkové hmotnosti 42 740 kg, což je čtyřnásobná hmotnost oproti povolené hmotnosti na dopravním značení pro průjezd místní komunikací. Měření bylo v souladu se interní metodikou: Metodika pro měření síly dráhy zrychlení a tlaku. Měření dle uvedeného protokolu prokázalo zanedbatelný význam průjezdu zemědělské techniky (buzení) na odezvu stavebního objektu č. p. 164, tedy dle protokolu je dynamická odezva stavebního objektu zanedbatelná.

41. K uvedenému měření a protokolu soudní znalec Ing. Ch. v podaném znaleckém posudku výslovně uvedl, že „bylo provedeno pouze jedno měření, a to ještě v místě s relativně velkou tuhostí objektu (roh) mimo oblast hlavního havarijního stavu.“ Dále souhlasil se závěrem uvedeným v tomto protokolu, že „Pro objektivní zhodnocení vlivu dopravy na dynamickou odezvu stavebního objektu č. p. 164 je nutné provést dodatečné měření které:

42. Bude probíhat delší dobu (1 až 3 dny) a zohlední průjezd vozidel o rozličných hmotnostech a rychlostech průjezdu kolem stavebního objektu č. p. 164.

43. Bude realizováno v jednotlivých částech (patrech) stavebního objektu č. p. 164 za účelem stanovení dynamické odezvy na jednotlivých podlažích stavebního objektu č. p. 164.“ S ohledem na uvedené činí soud tento dílčí závěr. Za popsaného stavu věci nelze protokol o měření považovat za způsobilý odborný podklad pro závěr, že těžká automobilová doprava o celkové hmotnosti vozidel nad 10 tun po přilehlé komunikaci k objektu č. p. 164 nemá negativní vliv na havarijní stavební stav objektu č. p.

164. Soudní znalec se ztotožnil se závěry uvedenými v protokolu o nutnosti dalšího komplexnějšího měření, jak uvedeno shora, z čehož je nutno uzavřít, že provedení měření je metodicky nedostačující a pro použitelnost výsledků měření by bylo nutno provést dlouhodobější a komplexnější sledování dynamické odezvy objektu v jednotlivých částech stavby.

44. Tedy vzhledem k tomu, že nebylo provedeno měření způsobilé objektivně postihnout vliv dopravy na konstrukci objektu, nelze protokol o měření interpretovat způsobem, který by vylučoval negativní vliv těžké automobilové dopravy na havarijní stavební stav objektu č. p.

164. Takový závěr by neměl oporu v odborných podkladech a uznávané metodologii (příslušné normy ČSN) ani v samotném protokolu o měření a byl by v rozporu se zásadou, že skutkový stav věci musí být zjištěn bez důvodných pochybností.

45. S ohledem na právě uvedené soud při hodnocení věci vycházel primárně ze znaleckého posudku jako z rozhodujícího odborného podkladu, jehož podklady a použité metody zpracování nebyly v průběhu soudního řízení odborně kvalifikovaným způsobem vyvráceny ani zpochybněny, jak již uvedeno, veškeré vznesené námitky zůstaly v rovině laické polemiky navrhovatele s posudkem.

46. Relevantní závěry znaleckého posudku shrnuje soud v následující části odůvodnění.

47. Znalec v podaném znaleckém posudku zhodnotil odolnost objektu z hlediska technické seismicity a dále stabilitu východního štítu objektu (strana, k níže přiléhá pozemní komunikace). Znalec přitom vysvětlil, že účinky dynamické odezvy zděných konstrukcí, které jsou vyvolané technickou seismicitou závisí na řadě faktorů, a to zejména na parametrech zdroje seismicity, v daném případě na účinku dopravy, dále na vzdálenosti zdroje od místa odezvy, což je v daném případě 0,5 m od východní strany objektu, dále na geologických poměrech v podloží a na hydrologických poměrech v podloží, když v té to věci byl v minulosti zaplaven sklep, dále na typu a velikosti základové konstrukce objektu, na které dynamické účinky působí a na základové konstrukci objektu, které jsou nepříznivě málo tuhé a mělce založené.

48. Dále objasnil, jakým způsobem se projevují deformace v důsledku dynamických účinků technické seismicity: „Dynamické účinky technické seismicity se u zděných staveb projevují nejprve vlasovými trhlinami v omítkách, dále pak především opadáváním částí omítek, trhlinami ve stropních fabionech (v místech uložení stropních nosníků a překladů), v rozích otvorů, v místech kontaktů dvou na sebe navazujících stěn. Při větší intenzitě také v plochách nosných i nenosných stěn. Pokud se otřesy šíří zeminou (například od dopravy) dochází v důsledku otřesů ke zhutňování zeminy pod základy které posléze sedají a zdivo nad nimi se deformuje a trhá.“ Z uvedeného znalec uzavřel, že objekt je náchylný ke vzniku poruch dynamickými účinky, avšak současně nelze tvrdit, že dané poruchy jsou způsobeny pouze stávajícím provozem po přilehlé komunikaci.

49. Dále však znalec výslovně uvedl, že s ohledem na zhodnocení stability objektu z hlediska zatížení považuje za nadbytečné další hodnocení vlivu dopravy na dynamickou odezvu stavebního objektu č. p. 164, které by bylo pro objektivizaci nutno provádět po delší dobu a muselo by být realizováno v jednotlivých částech pater, v čemž se ztotožnil se závěrem, již shora uvedeným v protokole o zkoušce měření zrychlení Vojenského technického ústavu s. p. Tímto tedy znalec rovněž odpověděl na otázku navrhovatele, z jakého důvodu netrval na provedení potřebných měření, o kterých sám uvádí, že jsou podstatné k objektivizaci zhodnocení vlivu okolní dopravy na nemovitost.

50. Ohledně zhodnocení stability východního štítu znalec konkrétně uvedl, že byl proveden rozbor únosnosti obvodové a suterénní stěny z hlediska zatížení zemním tlakem s přitížením od projíždějících vozidel. Byl posouzen stav bez přitížení a s přitížením vozidel. Přitížení vozidel bylo modelováno zatížením nápravou o hmotnosti 11,5 tun dle § 5 vyhl. č. 209/2018 Sb. „Dle výsledků je stav stěny bez přitížení zemním tlakem vyhovující, s přitížením stěna nevyhovuje, pokud není podepřena v úrovni stropu. Vzhledem k havarijnímu stavu klenby je model s plnohodnotnou vodorovnou podporou v místě klenby nevhodný.“ 51. Na základě shora uvedeného pak znalec učinil závěr, že: „S ohledem na provedená měření, výpočty a havarijní stav kamenného zdiva valené klenby sklepa pod místnostmi č. 109 a 110, přiléhající k místní komunikaci, a na havarijní stav nosného zdiva 1. NP jihovýchodní části objektu, založeného na této klenbě, považujeme návrh vyloučit těžkou dopravu z bezprostředního okolí domu, za správný. Vzhledem k rozsahu a závažnosti poruch podporuje znalec názor, že není možné vyloučit další rozvoj poruch nosných konstrukcí domu, v krajním případě pak jejich zřícení. Omezení provozu na místní komunikaci podél východního štítu domu je opodstatněné. Provoz po komunikaci bylo nutno omezit odsunutím k pojížděné plochy o cca o 2 až 3 m od objektu tak, aby zvýšenými zemními tlaky od dopravy nebylo namáháno obvodové zdivo suterénu, a omezit váhový limit projíždějících vozidel na max. cca 10 tun na nápravu. Při prolomení suterénní stěny nebo zřícení sklepní klenby by mohlo dojít ke zřícení stěny do ulice. Stavba svým závadným stavem by ohrozila život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob.“ (Zvýraznění provedeno soudem).

52. Tedy znalec učinil jednoznačný závěr o opodstatněnosti, tedy důvodnosti omezení dopravy po přilehlé komunikaci, a to pouze pro průjezd vozidel o hmotnosti do cca 10 tun na nápravu. Za situace, kdy navrhovatel nepředložil žádnou odbornou konkurující oponenturu, vznesl pouze námitky obsahující laickou polemiku, přičemž soud zdůrazňuje, že veškeré dotazy navrhovatele, které se vztahovaly zejména k podkladům a k použité metodě zpracování posudku, byly objasněny v průběhu výslechu znalce, kdy znalec podrobně vyložil, pro použil právě zvolené metody opřené o konkrétní normy ČSN a podrobně popsal, jak dospěl k vyslovenému znaleckému závěru (zvukový záznam z jednání soudu). Soud přitom, jak již uvedeno, nemá žádný rozumný důvod pochybovat o úplnosti a přesvědčivosti posudku, přičemž navrhovatel sám ani další doplnění provedeného dokazování nenavrhl.

53. Tedy soud uzavřel, že ve vztahu ke skutkové otázce, zda byl dán důvod k omezení dopravy po přilehlé komunikaci k objektu č. p. 164 v obci Rychnov na Moravě na vozidla o hmotnosti do 10 tun, je stěžejním důkazem podaný znaleckým posudkem a z jeho závěru také vycházel při přezkoumání zákonnosti vydaného opatření obecné povahy. Tedy soud na základě provedeného dokazování činí ten závěr, že vydání opatření obecné povahy co do věcného rozsahu uloženého omezení bylo důvodné.

54. Dále se krajský soud zabýval tímto opatřením obecné povahy z pohledu jeho časového vymezení. A v tomto ohledu dospěl k závěru, že z hlediska časového vymezení toto opatření obecné povahy neobstálo v testu proporcionality. Soud byl přitom veden úvahami vymezenými k otázce časové působnosti ve zrušujícím rozsudku NSS. Již v řízení před zrušujícím rozsudkem NSS vyšlo najevo, že obec nemá finanční prostředky k zajištění opravy uvedeného objektu a současně, že aktuálně není vypsána žádná relevantní dotační výzva. Tyto skutečnosti byly opětovně v dalším řízení před krajským soudem ze strany osoby zúčastněné na řízení potvrzeny, a to konkrétně, že I. etapa opravy byla odhadnuta na 12, 5 mil. Kč, odhadovaná cena celkové přestavby činí 50 mil. Kč, přičemž v současnosti se ukončují pouze zajišťovací práce v rozsahu 500 000 Kč. Navrhovatel uvedené skutečnosti nijak nesporoval.

55. Krajský soud přitom především konstatuje, že napadené opatření obecné povahy nesledovalo výlučně ochranu kulturní památky jako takové, nýbrž bylo vydáno primárně z důvodu ochrany bezpečnosti účastníků silničního provozu. Z předložené dokumentace a z provedeného dokazování před soudem se jasně podává, že technický stav přilehlé památkově chráněné nemovitosti byl vyhodnocen jako rizikový, přičemž bylo prokázáno, že pokračující zatěžování komunikace těžkými vozidly o hmotnosti nad 10 tun může vést k dalšímu zhoršování stability a v krajním případě k vyvalení a zřícení zdi nebo její části do tělesa komunikace.

56. Právě skutečnost, že opatření obecné povahy bylo vydáno jako reakce na havarijní stav objektu, potvrzuje, že se jedná o nástroj preventivní a ochranný, nikoli o systémové řešení dlouhodobého stavu. Dopravní omezení má v tomto kontextu povahu bezprostředního bezpečnostního opatření, jehož smyslem je snížit riziko náhlého kolapsu konstrukce a vytvořit rozumný časový prostor pro odstranění příčiny ohrožení. Z toho současně plyne, že takové opatření svou povahou nemůže obstát jako trvalý režim, nýbrž musí být chápáno jako dočasný prostředek, který má překlenout období nezbytné k přípravě a realizaci stavebně technických zásahů, a to jak po stránce finanční, tak technické.

57. Krajský soud přitom neopomenul, že odpovědnost za technický stav kulturní památky a za odvrácení hrozících rizik leží primárně na jejím vlastníkovi. Trvalé dopravní omezení by v posuzovaném případě fakticky znamenalo, že je dlouhodobě tolerován nevyhovující potenciálně nebezpečný stav, aniž by byl vlastník nucen směřovat k jeho odstranění. Takový přístup by však vedl k nepřiměřenému přenesení důsledků havarijního stavu na třetí osoby, a to konkrétně na účastníky silničního provozu a k rezignaci vlastníka nemovitosti na plnění jeho zákonných povinností v souvislosti s vlastnictvím kulturní památky.

58. Jakkoli krajský soud neodhlíží od složité situace vlastníka dané nemovitosti, která je dána zejména jeho finanční situací, dospěl k závěru, že z hlediska proporcionality nelze připustit, aby se mimořádné bezpečnostní opatření představované v dané věci vydaným opatřením obecné povahy, stalo standardním a neomezeným režimem. Soud nicméně přihlédl ke konkrétním okolnostem věci, zejména k omezeným finančním možnostem obce, k náročnosti památkově chráněného zásahu a k absenci dostupných dotačních titulů v relevantním období. K tomu soud podotýká, že navrhovatel nesporoval finanční potíže na straně obce, která není schopna z obecního rozpočtu potřebné opravy financovat, ani skutečnost, že žádné aktuální dotační výzvy nebyly vypsány.

59. Za této situace nemohl soud přistoupit k okamžitému zrušení opatření obecné povahy, neboť to by vedlo k odstranění jediného existujícího bezpečnostního prvku, aniž by byla zajištěna současně jiná forma adekvátní ochrany účastníků silničního provozu v dané lokalitě. Postup by tedy byl v rozporu se zásadou prevence a s povinností veřejné moci chránit život a zdraví osob.

60. Odložením účinnosti zrušení opatření obecné povahy o cca tři roky (ke dni 31. 12. 2028) soud zachoval nezbytný ochranný rámec, který minimalizuje riziko náhlého zhoršení stavu zdi a případného ohrožení provozu, a současně jednoznačně vymezil, že tento režim je časově konečný. Stanovená lhůta dává obci s ohledem na rozpočtové cykly obce a s ohledem na zjevnou nutnost řešit situaci prostřednictvím účasti na dotacích, reálný prostor k tomu, aby zajistila projektovou přípravu, vedla jednání s orgány památkové péče, aktivně vyhledala finanční zdroje a přijala konkrétní kroky k odstranění havarijního či rizikového stavu a zároveň tato lhůta vytváří jasné právní očekávání, že ochrana bezpečnosti silničního provozu nemůže být dlouhodobě založena na pouhém omezování dopravy, nýbrž na odstranění samotné příčiny ohrožení.

VI. Závěr a náklady řízení

61. Krajský soud uzavírá, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno v reakci na reálně doložené ohrožení bezpečnosti silničního provozu spočívající v riziku další destabilizace památkově chráněného objektu a možnosti vyvalení zdi tohoto objektu do tělesa komunikace. Opatření obecné povahy tak sledovalo legitimní a naléhavý veřejný zájem na ochraně života, zdraví a majetku, jakož i na ochraně kulturní památky, a bylo způsobilé tohoto cíle dosáhnout.

62. Současně však soud konstatuje, že trvalé a časově neomezené omezení provozu vozidel nad 10 tun představuje zásah který neobstojí v testu proporcionality.

63. Z těchto důvodů soud toto opatření obecné povahy zrušil s odloženou účinností podle § 101d odst. 2 s. ř. s. (výrok I), neboť právě toto řešení představuje ústavně konformní rovnováhu mezi ochranou bezpečnosti silničního provozu a kulturních hodnot na straně jedné a ochranou práv dotčených osob na straně druhé. Odklad účinnosti současně vytváří časově ohraničený a právně závazný prostor k tomu, aby obec přijala konkrétní kroky k odstranění příčiny ohrožení a aby ochrana kulturní památky nebyla nadále zajišťována pouze prostřednictvím trvalého omezení veřejného prostoru.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatel měl ve věci úspěch, a proto mu přiznal následující účelně vynaložené náklady v řízení před krajským soudem a v řízení před Nejvyšším správním soudem (výrok II).

65. Náklady řízení před krajským soudem před zrušením rozsudku Nejvyšším správním soudem tvoří: – odměna advokáta za 7 úkonů právní služby [příprava a převzetí, sepis návrhu, 4 písemná podání (za každé soud přiznal odměnu vždy pouze ve výši jedné poloviny, neboť v jednom z nich byl toliko navržen důkaz, v ostatních byla převážně opakována již uplatněná argumentace, tj. 4x půl úkon), 2 x účast na jednání soudu (nikoli 3x, jak navrhoval právní zástupce, neboť na jednání soudu dne 20. 3. 2024 – vyhlášení rozhodnutí – přítomen nebyl), účast na jednání dne 18. 3. 2024 hodnocena jako dva úkony – započaté 2x2 hodiny] ve výši 21 700 Kč (7 x 3 100 Kč podle advokátního tarifu ve zněním účinném do 31. 12. 2024); S ohledem na § 12 odst. 1 advokátního tarifu soud zvýšil odměnu za úkon na 1,5násobek, tj. na celkovou výši 32 550 Kč. – paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč ve výši 2 700 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu ve zněním účinném do 31. 12. 2024, je–li odměna advokáta snížena na polovinu, nemá to vliv na výši paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, která náleží v plné výši); – cestovné za dvě cesty osobním automobilem k jednání soudu a zpět ve výši 4 154, 5 Kč (2x 250 km, průměrná[1] spotřeba vozidla 7 l/100 km, při ceně pohonných hmot 38,70 Kč/l, včetně amortizace vozidla), náhrada za promeškaný čas právního zástupce strávený cestou k jednání soudu a zpět ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve zněním účinném do 31. 12. 2024 [tj. 12 x 100, nikoli 150) a za promeškaný čas strávený čekáním v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem dne 6. 3. 2024 podle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč; – navýšení 21 % DPH podle § 57 odst. 2 s. ř. s., tj. 8 548 Kč; – soudní poplatek za podání návrhu ve výši 5 000 Kč; Celkem tedy: 54 252,5 Kč. Náklady řízení před Nejvyšším správním soudem tvoří: – odměna advokáta za 1 úkon právní služby (sepis kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč. S ohledem na § 12 odst. 1 advokátního tarifu soud zvýšil odměnu za úkon na 1,5násobek, tj. na celkovou výši 4 650 Kč. – paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu ve zněním účinném do 31. 12. 2024); – navýšení 21 % DPH podle § 57 odst. 2 s. ř. s., tj. 1 039,5 Kč; – soudní poplatek za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč; Celkem tedy 10 989,5 Kč. Náklady řízení před krajským soudem po zrušením rozsudku Nejvyšším správním soudem tvoří: – odměna advokáta za 4 úkony právní služby (2x písemné podání a 2 x účast na jednání soudu ve výši 18 480 Kč podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 4 x 4 620 Kč; S ohledem na § 12 odst. 1 advokátního tarifu soud zvýšil odměnu za úkon na 1,5násobek, tj. na celkovou výši 27 720 Kč. – paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 450 Kč ve výši 1 800 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.); – cestovné za dvě cesty osobním automobilem k jednání soudu a zpět ve výši 4 114,5 Kč (2x 250 km, průměrná spotřeba vozidla 7 l/100 km, při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l, včetně amortizace vozidla), náhrada za promeškaný čas právního zástupce strávený cestou k jednání soudu a zpět ve výši 1 800 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve zněním účinném od 1. 1. 2025 [tj. 12 x 150); – navýšení 21 % DPH podle § 57 odst. 2 s. ř. s., tj. 7 441,3 Kč. Celkem tedy 42 875,8 Kč. Navrhovatel požadoval, aby byla mimosmluvní odměna za jednotlivé úkony právní služby zvýšena na trojnásobek podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Soud však neshledal, že by náročnost právní služby dosahovala takové intenzity, která by takto výrazné navýšení odměny odůvodňovala. Byť právní zástupce navrhovatele ovládá německý jazyk a současně i navrhovatel sám je německým mluvčím, nejedná se v dané věci o situaci, kdy by užití cizího jazyka znamenalo mimořádnou obtížnost ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Ze zjištění při jednání před soudem vyplynulo, že navrhovatel i jeho právní zástupce jsou schopni alespoň základní komunikace v českém jazyce v rozsahu postačujícím pro porozumění procesním úkonům či jejich obsahu, byť s určitou mírou jazykového omezení. Dále je třeba uvést, že v řízení před krajským soudem po zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byl ustanoven tlumočník. Tím byla případná jazyková obtížnost významně kompenzována procesním postupem soudu, tedy krajský soud má za to, že zvýšená jazyková náročnost nedopadala na právního zástupce v takové míře, jakou předpokládá ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu pro přiznání maximálního, tj. trojnásobného zvýšení. Krajský soud proto navrhované trojnásobné zvýšení mimosmluvní odměny nepovažoval za přiměřené povaze a skutečné náročnosti poskytovaných úkonů právní služby. Mimosmluvní odměnu tak stanovil ve výši 1,5násobku, který podle názoru soudu adekvátně reflektuje reálnou obtížnost úkonů ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu.

66. Celkové náklady řízení, které je odpůrce povinen uhradit navrhovateli, tak činí 108 118 Kč. Platební místo bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.

67. Osoba zúčastněná na řízení neuplatnila právo na náhradu nákladů řízení, přičemž platí podle § 60 odst. 5 s. ř. s., že osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, nejsou–li zde důvody zvláštního zřetele hodné. Soud proto rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení

I. Vydání opatření obecné povahy II. Návrh na zrušení opatření obecné povahy III. Vyjádření odpůrce a osoby zúčastněné na řízení IV. Reakce navrhovatele a důkazní návrhy V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení