52 Af 7/2016 - 86

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka ve věci žalobce: SVITAP J.H.J. spol. s r.o., IČ 46509755, se sídlem Kijevská 8, 568 02 Svitavy, zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2015, č.j. 39947/15/5000-10470-711175, č.j. 39948/15/5000-10470-711175, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci: Žalovaný v záhlaví uvedenými rozhodnutími zamítl podle ust. § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále „daňový řád“) odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí, platební výměry, Finančního úřadu pro Pardubický kraj (dále „správce daně) ze dne 22.10.2014, a to platební výměr č.j. 1372153/14/2800-04704-603473, kterým byl žalobci podle § 44a odst. 3 písm. a), § 44a odst. 4 písm. b), c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 34.539 Kč a platební výměr čj. 1372158/14/2800-04704-603473, kterým byl žalobci podle § 44a odst. 3 písm. d), § 44a odst. 4 písm. b), c) rozpočtových pravidel vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 195.721 Kč. Uvedená potvrzující rozhodnutí odůvodnil žalovaný shodně tím, že žalobce v rámci projektu na zajištění vzdělávacích aktivit, a to systematického profesního vzdělávání zaměstnanců žalobce, s názvem „Odborný růst = konkurenční výhoda,“ na který mu byla přidělena dotace ze státního rozpočtu ČR a z Evropského sociálního fondu (dále jen „ESF“), porušil rozpočtovou kázeň, jelikož porušil povinnost plynoucí mu z předmětného rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (dále jen „rozhodnutí MPO“) o přidělení dotace v rámci Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost (dál jen „OP LZZ“) postupovat v souladu s D9 - metodickým pokynem pro zadávání zakázek OP LZZ ze dne 15.10.2009, verze 1.3 (dále jen „metodický pokyn“). V prvé řadě se žalobce měl dopustit v rámci výběrového řízení dodavatele, jenž měl zajistit příslušná školení, skryté diskriminace, když stanovil nepřiměřené kvalifikační předpoklady, a to aby měl dodavatel zkušenosti s realizací projektů v rámci ESF. Stanovením tohoto kvalifikačního parametru, který nebyl vzhledem k předmětu zakázky důvodný ani přiměřený její velikosti, složitosti a technické náročnosti, totiž mohlo dojít k omezení potenciálního okruhu uchazečů/dodavatelů, kteří s ESF zkušenosti nemají, ale byli by schopni vypracovat a zajistit komplexní program profesního vzdělávání na stejné úrovni jako ti uchazeči/dodavatelé, kteří tyto zkušenosti mají. Princip nediskriminace v rámci výběrového řízení je přitom dostatečně jasně upraven v ust. čl. 1 bod 3 písm. c) „Společná ustanovení pro zadávání zakázek“ metodického pokynu. Dle žalovaného přitom postačuje v metodickém pokynu obecný předpoklad nediskriminace, není totiž reálné, aby zde byly vyjmenovány všechny kvalifikační předpoklady, jež tuto podmínku nesplňují. Metodický pokyn tak žalovaný považuje za dostatečně určitý. Dále žalobce v rámci tohoto výběrového řízení uplatnil v hodnotících kritériích i kritérium kvalifikační, a to zkušenosti lektorů, jejich zkušenosti s ESF, jejich reference a úspěchy, čímž mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, čímž došlo k porušení čl. 2. bod 2.5 „Zadávání zakázek, na které se nevztahují postupy upravené zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách“ metodického pokynu. Žalobce rovněž překročil maximální částku v rozpočtové položce dotační projekt a uplatnil i nezpůsobilé náklady. Na porušení rozpočtové kázně nemá vliv ta okolnost, že žalobce tyto náklady následně nepožadoval k proplacení. Tuto skutečnost však může žalobce následně uplatnit v rámci využití institutu prominutí vyměřeného odvodu. Za výše uvedená porušení rozpočtové kázně týkající se principu nediskriminace a chybně stanovených hodnotících kritérií poté žalovaný shledal přiměřenou i výši stanoveného odvodu, 5% z celkové výše, dle ust. § 44a odst. 4 písm. b), c), rozpočtových pravidel a částí IV., čl. 2 „Diferenciace odvodu za porušení rozpočtové kázně“ bodu 2.3 rozhodnutí MPO. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě dle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen s.ř.s.) žalobu ke zdejšímu krajskému soudu, jíž se domáhal zrušení napadených rozhodnutí pro jejich nezákonnost. Žalobní body: V prvé řadě žalobce namítal, že jsou napadená rozhodnutí nezákonná, jelikož se žalovaný řádně nevypořádal se všemi námitkami žalobce a věc posoudil nesprávně po skutkové i právní stránce. V řízení bylo nesporné, že dodavatel zajišťoval vzdělávací programy financované z prostředků ESF, takže kvalifikační požadavek týkající se zkušeností právě s realizací ESF zjevně s předmětem plnění souvisí. Učinit závěr o nezbytnosti tohoto kvalifikačního požadavku žalovanému navíc nepřísluší, neboť je výhradně na žalobci, aby stanovil, jaké předpoklady má potencionální dodavatel splňovat. Žalovaný tento závěr učinil na základě zprávy o daňové kontrole, z ní však není patrno, na základě jakých konkrétních důkazních prostředků došlo k předmětným skutkovým zjištěním týkajícím se obsahu školení, nadto se o jejich obsah úřední osoby vůbec nezajímaly. Žalovaný tak domyslel důvody, na kterých stojí rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aniž by posupoval dle ust. § 115 daňového řádu. Závěr žalovaného o diskriminaci je tak chybný – toto kritérium dopadalo na všechny stejně, nikdo nebyl zvýhodněn a zúžení okruhu uchazečů nemělo žádný reálný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, když se o ni ucházelo 16 dodavatelů, bylo tak zajištěno dostatečné konkurenční prostředí. Domněnka žalovaného o možnosti účasti dalších dodavatelů je tak zcela spekulativní a nepodložená. Dále namítl, že podmínky týkající se nediskriminace jsou v metodickém pokynu stanovené nejednoznačně, tj. nebylo z nich možné dovodit, že není možné požadovat, aby měl dodavatel zkušenosti s realizací projektů hrazených z ESF. Pokud na tom však poskytovatel dotace trval, mělo to být do tohoto metodického pokynu výslovně vtěleno, jak se ostatně stalo v jeho pozdějších verzích. Z uvedeného je patrné, že na základě častých chyb poskytovatel dotace tuto podmínku následně do metodického pokynu vložil, předcházející vágnost dotačních podmínek však nemůže být přičtena k tíži žalobce. Dle jeho názoru je nesprávný i závěr žalovaného, že užil kvalifikační kritérium zkušeností lektorů jako kritéria hodnotícího. Hodnotícím kritériem byla v tomto případě kvalita nabízených programů, nikoli zkušenosti dodavatele, v rámci posouzení této kvality byl pouze kladen důraz mimo jiné právě i na zkušenosti lektorů. Všechna výše uvedená vytýkaná pochybení poté nemohla mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, takže se nemůže jednat o porušení rozpočtové kázně, resp. o neoprávněné nakládání s veřejnými prostředky. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný nesprávně posoudil i skutečnost, že nepožadoval k proplacení nezpůsobilé náklady. Postup žalovaného považuje za zcela formalistický, když v důsledku postupu žalovaného nedošlo k žádné újmě na veřejných rozpočtech. Jedná se o zjevnou nespravedlnost, k jejímuž odstranění měl žalobce využít změnou nezákonného rozhodnutí, nikoli žalobce pouze odkázat na prominutí odvodu, když na prominutí není právní nárok. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 31.3.2015, č.j. 5 As 95/2014 (rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Konečně žalobce tvrdí, že žalovaný ve svém rozhodnutí porušil zásadu proporcionality, když žalobci stanovil odvod ve výši 5% z celkové výše dotace, tedy vzhledem k závažnosti vytýkaných pochybení (porušení nediskriminace, chybně stanovená hodnotící kritéria) a k dopadům na hospodaření s veřejnými financemi ve výši zcela nepřiměřené. Žalovaný v tomto bodě odkázal na rozhodnutí MPO, jednal však v rozporu s ustálenou judikaturou NSS, dle které má být při vyměřování odvodu za porušení rozpočtové kázně vždy přihlíženo k míře a závažnosti vytýkaného jednání. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 5.12.2014, č.j. 4 As 215/2014-41, resp. rozhodnutí ze dne 31.1.2015, č.j. 5 As 95/2014. Žalovaný tak učinil nesprávný závěr, že je rozhodnutím MPO vázán. Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl zrušení žalovaného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného: Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených ve svém rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Dle jeho názoru je smyslem a účelem zadávání veřejných zakázek zabezpečit nediskriminační hospodářskou soutěž, rovné konkurenční prostředí a co nejhospodárnější a nejefektivnější nakládání s veřejnými prostředky. Zásada zákazu diskriminace přitom spočívá v tom, aby jeden uchazeč nebyl zvýhodněn oproti jinému uchazeči. Je nesporné, že zadavatel nesmí v zadávací dokumentaci uvést takové požadavky, které by omezovaly práva potencionálních uchazečů účastnit se zadávacího řízení a v konečném důsledku ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. V daném případě bylo předmětem zakázky profesní vzdělávání zaměstnanců, proto nelze požadavek na zkušenosti s ESF považovat za kvalifikační předpoklad – nemá totiž přímou souvislost s předmětem zakázky (je možné ji realizovat bez splnění této podmínky). Tento závěr jednoznačně vyplývá i z metodického pokynu. Žalobce také uplatnil v rozporu s metodickým pokynem v hodnotících kritériích kritérium kvalifikační (zkušenosti lektorů). Postupem žalobce tak mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky, jelikož mohl způsobit, že se do výběrového řízení nepřihlásili potencionální uchazeči/dodavatelé, kteří by byli schopni vypracovat a zajistit komplexní program profesního vzdělávání zaměstnanců. Konečně rozpočtová pravidla stanoví přesná pravidla, jak postupovat při porušení rozpočtové kázně, není tak umožněna správní úvaha ohledně vyměřené výše odvodu, nejednalo se tak o formalismus ze strany žalovaného. Odvod ve výši 5% z celkové výše je navíc zcela přiměřený vzhledem k výše uvedeným porušením metodického pokynu. Posouzení věci krajským soudem: Krajský soud po zjištění, že byla žaloba proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného podána oprávněnou osobou (§ 65 s.ř.s.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 1 s.ř.s.) a po zjištění, že je žaloba přípustná (§ 68 s.ř.s.), přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§71 odst. 1 písm. d/ a § 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí přitom soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Z obsahu správního spisu zjistil krajský soud následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Na základě žádosti žalobce o finanční podporu z OP LZZ ze dne 24.8.2009 schválené dne 6.10.2009 bylo MPO vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace č. 20/39 v rámci „Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost,“ na jehož základě byla žalobci poskytnuta dotace v celkové výši 3.913.441,20 Kč na projekt „Odborný růst=konkurenční výhoda.“ Předmětem projektu byly aktivity primárně zaměřené na rozvoj specifických znalostí zaměstnanců vedoucí k rozvoji jejich multifunkčnosti, a tím ke zvýšení konkurenceschopnosti žalobce. Datum zahájení realizace projektu bylo stanoveno na 1.2.2010 a datum ukončení na 31.1.2012. Žalobce byl oprávněn použít dotaci na způsobilé výdaje zde uvedené s tím, že byl povinen dodržet maximální částky u jednotlivých rozpočtových položek projektu a oprávněn provést přesun těchto peněž v rámci jednotlivých kapitol do výše 15% objemu, pokud by tento přesun neměl vliv na splnění účelu projektu. Dotace byla určena pouze na úhradu způsobilých výdajů, tj. výdajů definovaných Příručkou D5 – metodikou způsobilých výdajů OP LZZ. Při zadávání zakázek pak byl žalobce dle části II., čl. 7 „Zakázky“ rozhodnutí MPO povinen postupovat v souladu s pravidly stanovenými metodickým pokynem. Dále bylo v části IV. čl. 2 rozhodnutí MPO diferenciováno, jaké sankce budou žalobci uloženy v případě, kdy poruší rozpočtovou kázeň, a to dle závažnosti porušení podmínek, když v bodě 2.3 bylo stanoveno, že dojde-li k porušení povinností v oblasti zakázek po vyplacení jakékoli části dotace, jejímž porušením byl podstatně ovlivněn nebo mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky a nejedná se o porušení povinností stanovených zákonem o veřejných zakázkách, bude odvod za porušení rozpočtové kázně vyměřen ve výši 5% z celkové částky dotace. V části II. „Povinnosti příjemce dotace“ rozhodnutí MPO čl. 21 „Příručky“ jsou výslovně uvedeny příručky, jimiž se je příjemce dotace, tedy žalobce, povinen řídit. Mezi nimi jek uvedena příručka: D5- Metodika způsobilých výdajů OP LZZ verze 1.4 a D9- Metodický pokyn pro zadávání zakázek OP LZZ verze 1.

3. Popis aktivit v rámci rozpočtu je obsahem přílohy č. 1 rozhodnutí MPO, jednotlivé položky a kapitoly rozpočtu byly obsaženy v příloze č. 2 rozhodnutí MPO, přílohu č. 3 poté tvořil harmonogram jednotlivých aktivit projektu, přílohu č. 4 přehled monitorovacích indikátorů a přílohu č. 5 klíčové osoby realizačního týmu. Toliko příloha č. 1 a příloha č. 3 byla dotčena změnou v důsledku vydání rozhodnutí o změněn č. 1 ze dne 10.9.2010. Z prohlášení žalobce jako příjemce dotace ze dne 26.1.2010 jednoznačně vyplývá, že byl seznámen s rozhodnutím MPO, vyslovil s ním souhlas a zavázal se k jeho plnění a ke splnění stanovených podmínek. Na základě tohoto rozhodnutí zveřejnil žalobce dne 7.1.2010 na webových stránkách www.esfcr.vz výzvu k podání nabídky na zajištění vzdělávacích aktivit pro projekt: „Odborný růst = konkurenční výhoda,“ kterou aktualizoval dne 15.10.2010. Jejím předmětem bylo vypracování a zajištění komplexního programu profesního vzdělávání zaměstnanců žalobce. Ve výzvě žalobce stanovil kvalifikační předpoklady pro uchazeče/dodavatele, jedním z technických kvalifikačních předpokladů přitom byla stanovena zkušenost s realizací projektů v rámci ESF. V rámci hodnotících kritérií poté stanovil, že budou nabídky hodnoceny na základě 4 kritérií, a to včetně kvality nabízených programů s váhou 40%, kdy se bude posuzovat i zkušenost lektorů a jejich reference a úspěchy a jejich zkušenost se školeními v rámci dotací ESF. Na základě této výzvy se přihlásilo celkem 16 uchazečů. Dne 18.12.2012 a dne 25.4.2013 byly správci daně doručeny dva podněty MPO k zahájení řízení k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně žalobcem. Na jejich podkladě došlo dne 1.4.2013 k zahájení daňové kontroly, která byla rozšířena na základě druhého z uvedených podnětů MPO dne 28.5.2013. Podle zprávy o daňové kontrole (č.j. 1235584/13/2800-04704-608657), která byla se zástupcem žalobce jako daňového subjektu projednána dne 6.10.2014, vedlo stanovení výše uvedeného technického kritéria k diskriminaci uchazečů o zakázku, protože jeho stanovením žalobce znemožnil účast ve výběrovém řízení uchazečům, kteří neměli s ESF zkušenosti, ale byli schopni zakázku úspěšně realizovat. Rovněž stanovil kvalifikační kritérium zkušenost lektorů jako kritérium hodnotící v rozporu s metodickým pokynem. Konečně žalobce překročil rozpočet, kdy uplatnil nezpůsobilé náklady ve výši 5.087,74 Kč, které mu byly vyplaceny, a překročil maximální částku v rozpočtové položce projektu, tj. došlo k úhradě nezpůsobilých výdajů v celkové výši 29.500 Kč, aniž by došlo k jejich zákonnému přesunu. Krajský soud se po přezkoumání napadeného rozhodnutí zcela ztotožňuje s právním názorem žalovaného vysloveným v jeho rozhodnutí i s právním názorem vysloveným v rozhodnutí správce daně (zpráva o daňové kontrole č.j. 1235584/13/2800-04704-608657). Smyslem soudního přezkumu přitom není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody s názorem soudu a odůvodněním napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, jak již setrvale rozhoduje NSS (viz např. rozsudek NSS ze dne 27.7.2007, č.j. 8 Afs 75/2005-130). K jednotlivým žalobním bodům uvádí krajský soud následující: V daném případě je pro zachování právní jistoty stran nutné aplikovat na věc rozpočtová pravidla ve znění platném a účinném do 29.12.2011, tedy zákon účinný v době, kdy došlo k přijetí rozhodnutí MPO a kdy došlo k porušení příslušných dotačních povinností ze strany žalobce. Dle ust. § 14 rozpočtových pravidel není na dotaci (peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel, ust. § 3 písm. a/ téhož zákona) nebo návratnou finanční výpomoc právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak (odst. 1 daného ustanovení). Tuto dotaci nebo návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu může poskytnout ústřední orgán státní správy, úřad práce, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky nebo organizační složka státu, kterou určí zvláštní zákon (odst. 2). O poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci rozhoduje poskytovatel na základě žádosti příjemce. Vyhoví-li poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které mimo jiné dle ust. § 14 odst. 4 písm. k) rozpočtových pravidel, obsahuje ostatní povinnosti, které příjemce v souvislosti s poskytnutím dotace nebo návratné finanční výpomoci plní a jejichž nedodržení není neoprávněným použitím podle § 3 písm. e/ (odst. 3 téhož ustanovení). V daném případě byla na základě žádosti poskytnuta žalobci dotace MPO rozhodnutím o poskytnutí dotace č. 20/39, v rámci „Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost“ v celkové výši 3.913.441,20 Kč na projekt „Odborný růst = konkurenční výhoda.“ Na podkladě tohoto rozhodnutí žalobce vypracoval výzvu k podání nabídky na zajištění předmětných vzdělávacích aktivit. Analogicky lze ohledně charakteru výzvy odkázat na ust. § 44 zákona č. o veřejných zakázkách, kde je stanoveno, že za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel. Zadávací dokumentace může obsahovat podrobnou specifikaci údajů uvedených v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobnosti v této oblasti přitom výslovně upravuje Metodický pokyn D9 pro zadávání zakázek OP LZZ, verze 1,3, na který je výslovně odkázáno v rozhodnutí MPO, a to v ust. čl. 7 „Zakázky,“ bodu 7.1, a rovněž v ust. čl. 21 „Příručky.“ Metodický pokyn v bodě 2.4 „Výzvy k předložení nabídky“ stanoví, že výzva k předložení nabídek musí obsahovat alespoň tyto údaje: název zakázky; název/obchodní firmu zadavatele; sídlo zadavatele; osobu oprávněnou jednat jménem zadavatele; IČ a DIČ zadavatele (bylo-li přiděleno); kontaktní osobu zadavatele, její telefon a e-mailovou adresu; lhůtu pro podávání nabídek, která musí být dostatečná vzhledem k povaze předmětu zakázky, aby potenciální dodavatelé byli schopni zpracovat a doručit svou nabídku zadavateli; místo pro podávání nabídek; popis předmětu zakázky; požadavek na písemnou formu nabídky a podpis nabídky osobou oprávněnou jednat jménem uchazeče (při elektronickém doručení musí být nabídka opatřena zaručeným elektronickým podpisem); informaci o tom, v jakém jazyce může být nabídka podána; požadavky na prokázání kvalifikace uchazeče - povinně alespoň čestné prohlášení o bezdlužnosti vůči příslušnému finančnímu úřadu a příslušnému úřadu sociálního zabezpečení (dále je možné požadovat např. čestné prohlášení o bezúhonnosti uchazeče (fyzické osoby) či statutárního orgánu uchazeče (právnické osoby) apod.) - u zakázek s předpokládanou hodnotou 2 000 000 Kč a vyšší musí být požadavky stanoveny alespoň v rozsahu § 53 a 54 zákona, údaje podle § 53 zákona lze prokázat formou čestného prohlášení; předpokládanou hodnotu zakázky bez DPH; požadavek na uvedení kontaktní osoby uchazeče do nabídky, a to včetně kontaktní adresy a e-mailové adresy; lhůtu dodání/časový harmonogram plnění/dobu trvání zakázky; místo dodání/převzetí plnění; hodnotící kritéria, z nichž jedním kritériem musí být vždy cena – hodnotící kritéria musí být v souladu se zásadou transparentnosti dostatečně přesně popsána, a to včetně metody a způsobu hodnocení nabídek podle těchto hodnotících kritérií, tak, aby bylo zřejmé, jaké parametry nabídky bude v daném kritériu hodnotit zadavatel jako nejvýhodnější (více k hodnotícím kritériím v kap. 2.5); povinnost dodavatele umožnit osobám oprávněným k výkonu kontroly projektu, z něhož je zakázka hrazena, provést kontrolu dokladů souvisejících s plněním zakázky, a to po dobu danou právními předpisy ČR k jejich archivaci (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty); informaci o tom, že se nejedná o zadávací řízení dle zákona č. 137/2006 Sb.; informační povinnost dle Manuálu pro publicitu OP LZZ (tj. loga ESF, EU a OP LZZ a prohlášení „Podporujeme vaši budoucnost“). Metodický pokyn rovněž stanoví v čl. 1. „Společná ustanovení pro zadávání zakázek,“ bod 3., že základními principy, které je příjemce a jeho partner povinen dodržet při výběru vhodného dodavatele, jsou princip transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace, které dále rozvádí. Podstata principu transparentnosti dle metodického pokynu přitom spočívá v tom, že zadavatel zakázky musí zajistit, aby zakázka byla zadána transparentním způsobem. Základním účelem zásady je zajištění co největší průhlednosti řízení, která podstatnou měrou přispívá k přezkoumatelnosti celého řízení a k možnosti kontroly postupu v řízení. Naplnění této zásady lze spatřovat zejména v povinnosti: o všech významných úkonech souvisejících s výběrem dodavatele pořizovat a uchovávat písemnou dokumentaci v dostatečném rozsahu, který umožní úkony zadavatele nezávisle přezkoumat; jasně vymezit kritéria, dle kterých budou hodnoceny nabídky uchazečů vždy v dostatečném předstihu před samotným vypracováním nabídek; opatřit všechna rozhodnutí řádným odůvodněním. Princip rovného zacházení spočívá v tom, že každý zadavatel je v průběhu zadávání zakázky, resp. již od okamžiku přípravy řízení, povinen přistupovat stejným způsobem ke všem dodavatelům, kteří mohou podat či podávají nabídky. K dodržení této zásady ze strany zadavatele dochází zejména tím, že v souvislosti s přípravou řízení definuje jeho přesné podmínky tak, aby všichni potenciální dodavatelé předem věděli, jak bude řízení probíhat (tedy např. bude-li omezován počet zájemců, jaké jsou přesné podmínky pro toto omezování, které musí dodavatel splnit, případně jakým způsobem bude probíhat hodnocení nabídek, atp.). Princip nediskriminace spočívá v tom, že je zadavatel povinen v průběhu zadávání zakázky postupovat vždy tak, aby jeho jednáním nedošlo k diskriminaci žádného z dodavatelů. To znamená, že podmínky pro zadání zakázky musí být zadavatelem vždy stanoveny tak, aby zároveň umožňovaly výběr nejvhodnějšího dodavatele, ale na druhé straně neuzavíraly přístup jinému dodavateli do řízení, např. z důvodů, které nesouvisejí s předmětem veřejné zakázky. Jak je uvedeno výše, byly obsahem tohoto projektu aktivity zaměřené na prohloubení znalostí zaměstnanců žalobce, tedy vypracování a zajištění komplexního programu profesního vzdělávání zaměstnanců. Kvalifikační předpoklady pro uchazeče tedy v tomto případě mají dle názoru zdejšího soudu tvořit zejména kvalita týmu a odborné předpoklady lektorů ve vztahu k předmětu lektorské činnosti, tj. veskrze prokázání odbornosti uchazeče/dodavatele v oboru. Kvalifikační předpoklady totiž představují kritérium, na základě kterého má dojít k prokázání způsobilosti uchazeče zakázku řádně splnit, tj. řádně zaměstnance žalobce „proškolit“ v dané tématice. (Opět lze podpůrně odkázat na zákon o veřejných zakázkách, přesněji na ust. § 53-56, které stanoví základní, profesní a technické kvalifikační předpoklady uchazeče/dodavatele). Technické kvalifikační předpoklady tedy v tomto případě spočívají např. v předložení seznamu významných projektů realizovaných uchazečem, osvědčení a certifikáty lektorů týkající se jejich vzdělání i jejich následné praxe v oboru, hodnocení lektorů a realizovaných projektů atd. Žalobce však v rámci těchto technických předpokladů požadoval, aby uchazeč doložil své zkušenosti s realizací projektů v rámci ESF. Tyto zkušenosti, resp. tento předpoklad však s výše popsaným předmětem zakázky nesouvisí. Nikterak totiž nezasahuje do odbornosti uchazeče v oboru – lektoři totiž nemusí mít zkušenosti s plněním povinností v rámci ESF, a přesto jsou schopni řádným způsobem provést školení zaměstnanců žalobce na odpovídající úrovni. Nejedná se tak o esenciální kritérium, bez jehož naplnění by nebylo možné předmět zakázky řádně splnit. Naopak je pouze povinností žalobce jako příjemce dané dotace, aby splnil všechny povinnosti, které mu z jejího přijetí plynou, není akceptovatelné, aby splnění těchto svých povinností fakticky „přesouval“ na uchazeče/dodavatele a tím omezoval, zužoval jejich výběr a jejich vzájemné konkurenční prostředí. Z důkazů provedených v průběhu daňového řízení (zejména z výzvy k podání nabídky, z rozhodnutí MPO a z žádosti o dotaci) přitom nevyplývá, že by předmět samotných přednášek měl úzce souviset s ESF, aby bylo možné dovodit souvislost tohoto kritéria s předmětem zakázky. Tento stanovený technický kvalifikační požadavek tedy není přiměřený a vede ke skryté diskriminaci těch uchazečů o zakázku, kteří neměli s ESF zkušenosti, ale i přesto ji byli schopni úspěšně realizovat. K tomu krajský soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 5.6.2008, č.j. 1 Afs 20/2008-152, jež stanoví, že: „Zákaz diskriminace uvedený v § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zahrnuje jednak formu zjevnou, jednak formu skrytou. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat i takový postup, kterým zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením technických kvalifikačních předpokladů zjevně nepřiměřených ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku nemohou splnit někteří z potenciálních uchazečů, jež by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými.“ V dané věci přitom není rozhodující, zda k omezení okruhu zájemců fakticky došlo, nýbrž sama skutečnost, že k tomu na základě takto nastavených technických kvalifikačních kritérií dojít mohlo. Není tak namístě námitka žalobce, že se na základě této výzvy přihlásilo celkem 16 uchazečů a bylo tedy zajištěno dostatečně velké konkurenční prostředí. Lze sice přisvědčit námitce žalobce, že je na něm, jaká kritéria pro výběr potencionálního uchazeče stanoví, ovšem tato kritéria musí být plně v souladu s příslušnými zákony, rozhodnutím MPO a tedy i metodickým pokynem. Daňové orgány tak byly povinny, učinit závěr o tom, zda žalobcem zvolené kritérium je přiměřené předmětu zakázky, jelikož jsou povinny zhodnotit, zda při zadávání dané zakázky nedošlo k porušení některé ze závazných podmínek poskytnutí a čerpání dotace, v daném případě k porušení v metodickém pokynu zakotveného principu nediskriminace. Rovněž krajský soud uzavírá, že zpráva o daňové kontrole obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (§ 88 daňového řádu), tedy výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení důkazů zjištěných v průběhu daňové kontroly, a odkaz na protokoly nebo úřední záznamy o a) zahájení daňové kontroly podepsaný úřední osobou a daňovým subjektem, b) jednáních vedených v průběhu daňové kontroly, c) skutečnostech zjištěných správcem daně mimo jednání, d) seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění, e) vyjádření daňového subjektu obsahující tvrzení, návrhy nebo výhrady daňového subjektu k výsledku kontrolního zjištění a f) stanovisku správce daně k jednotlivým tvrzením, návrhům nebo výhradám daňového subjektu. Tato zpráva o daňové kontrole je pak podle ust. § 147 odst. 4 daňového řádu, odůvodněním vydaných platebních výměrů. Z provedeného dokazování přitom bylo možné učinit závěr o obsahu předmětných školení (opětovně zejména z výzvy k podání nabídky a z žádosti o dotace), v rámci odvolacího řízení proto žalovaný již nebyl povinen provádět a ani neprováděl dokazování k doplnění podkladů, nýbrž své závěry opřel o již provedené dokazování před správcem daně. Případný postup směřující k doplnění dokazování dle ust. § 115 daňového řádu, tak nebyl namístě. Krajský soud považuje za nedůvodnou také námitku žalobce týkající se nejednoznačnosti stanovení povinnosti nediskriminace v metodickém pokynu. Jak je uvedeno výše, dle metodického pokynu princip nediskriminace spočívá v tom, že je zadavatel povinen v průběhu zadávání zakázky postupovat vždy tak, aby jeho jednáním nedošlo k diskriminaci žádného z dodavatelů. To znamená, že podmínky pro zadání zakázky musí být zadavatelem vždy stanoveny tak, aby zároveň umožňovaly výběr nejvhodnějšího dodavatele, ale na druhé straně neuzavíraly přístup jinému dodavateli do řízení, např. z důvodů, které nesouvisejí s předmětem zakázky. Z výše uvedeného přitom plyne, že právě zvolené kvalifikační kritérium nikterak nesouviselo s předmětem zakázky, lze tedy jednoznačně dovodit, že se jedná o kritérium diskriminační. Metodický pokyn v této části společné po zadávání zakázek bez ohledu na jejich rozsah, je dostatečně jasný, srozumitelný a určitý. Není přitom reálné, aby obsahem tohoto předpisu byl uzavřený výčet kritérií, která těmto principům neodpovídají. Samotná skutečnost, že ke vtělení právě tohoto žalobcem zvoleného kritéria jako příkladného nepřijatelného kritéria do metodického pokynu následně došlo, sice nasvědčuje tomu, že se jednalo o časté pochybení ze strany příjemců dotace, nelze však z uvedeného učinit závěr, že se jedná do té doby o vágní, resp. nesprávné stanovení dotačních podmínek. Jde totiž o obecný princip, který právě díky této své „povaze“ objímá veškerá „možná“ pochybení, která ve svém důsledku k diskriminaci vedou. Žalobce měl možnost se před vypracováním dané výzvy k podání nabídky (v případě svých pochybností ve věci) dotázat přímo poskytovatele dotace, zda se v daném případě nejedná o kritérium, jež by bylo diskriminační, tuto možnost však nevyužil. Nadto je nutné poukázat na skutečnost, že na přidělení dotace neměl právní nárok, jedná se tak o beneficium, které sebou přináší povinnost splnit dotační podmínky, se kterými byl žalobce výslovně seznámen, vyslovil s nimi souhlas a zavázal se k jejich splnění. Byl tak povinen zajistit veškeré nutné podklady, vyjádření atd., které byly k řádnému splnění stanovených povinností potřeba. S odkazem na shora uvedené ohledně kvalifikačních kritérií krajský soud uzavírá, že kritéria v podobě zkušeností lektorů, jejich referencí, úspěchů a zkušeností v rámci dotací ESF spadají právě pod kritéria kvalifikační, nikoli kritéria hodnotící. Hodnotícími kritérii dle metodického pokynu přitom nemohou být kritéria odpovídající požadavkům na prokázání kvalifikace uchazeče, ledaže by výjimečně z předmětu zakázky vyplývala nezbytnost použití takových kritérií. Tuto skutečnost by musel žalobce písemně prokázat, což však neučinil. Není možné pak přisvědčit ani námitce žalobce, že byla primárním hodnotícím kritériem kvalita nabízených programů – v jeho rámci totiž sám žalobce výslovně stanovil, že bude přihlížet právě k tomuto kritériu. Není tudíž podstatné, jakou váhu tomuto kritériu přiložil, nýbrž ta skutečnost, že k tomuto kritériu vůbec přihlédl v rámci hodnotících kritérií. Ani další námitka žalobce ohledně užití kvalifikačních kritérií v rámci kritérií hodnotících tak není dle názoru krajského soudu důvodná. Ust. § 44 písm. b) rozpočtových pravidel stanoví, že porušením rozpočtové kázně je neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. Dle ust. § 3 písm. e) rozpočtových pravidel, se neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, rozumí jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity. Již ze samotného pojetí úpravy metodického pokynu vyplývá, že porušením jeho ustanovení může docházet ke vlivu na výběr nejvhodnější nabídky. V daném případě k porušení ustanovení metodického pokynu a tím k porušení podmínek rozhodnutí MPO došlo, není přitom rozhodné, zda tato pochybení ze strany žalobce vliv na výběr nabídky fakticky měla, rozhodující je, že dané porušení bylo touto „potencionalitou“ vlivu zatíženo, ani tato námitka žalobce tudíž není důvodná. Žalobce tak podle ust. § 3 písm. e) rozpočtových pravidel, neoprávněně použil prostředky státního rozpočtu a Národního fondu, když porušil povinnost stanovenou mu rozhodnutím MPO, čímž dle ust. § 44 písm. b) téhož zákona, porušil rozpočtovou kázeň. Dle názoru krajského soudu se nadto jedná o pochybení závažná, která mohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky podstatným způsobem již v té fázi, kdy se potenciální uchazeči rozhodovali o tom, zda podat či nepodat nabídku. Dále je třeba uvést, že dle rozhodnutí MPO byl žalobce oprávněn použít dotaci toliko na způsobilé výdaje, které jsou blíže upraveny v příručce „D5 – metodika způsobilých výdajů OP LZZ.“ V průběhu daňového řízení bylo prokázáno, že žalobce v této otázce pochybil, čehož si byl i sám vědom. Již tím, že tyto nezpůsobilé výdaje učinil, došlo z jeho strany k porušení rozpočtové kázně. Důsledkem je přitom dle ust. § 44a odst. 3 písm. a) rozpočtových pravidel, povinnost právnické osoby provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. b) tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle § 44 odst. 2 písm. h); dle ust. § 44a odst. 3 písm. d) rozpočtových pravidel, povinnost právnické osoby provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu, jestliže porušila rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. b) tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky poskytnuté z Národního fondu, nebo tím, že neoprávněně použila nebo zadržela peněžní prostředky podle § 44 odst. 2 písm. d) nebo f). Na této skutečnosti tak ničeho nemění následný postup žalobce spočívající v neuplatnění těchto výdajů v roce 2012, jelikož je rozhodnutí správce daně v této otázce toliko deklaratorní – je možné ji však uplatnit v rámci prominutí vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel (dle znění právní úpravy aktuálně platné a účinné). K tomu krajský soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 19.5.2005, č.j. 2 Afs 8/2005 - 71, dostupný na www.nssoud.cz, jež uvádí, že se povinnost příjemce dotace odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (pozn. dřívější právní úprava ve věci), vychází ze zásady, že stát je oprávněn stanovit podmínky pro poskytování prostředků ze svého rozpočtu relativně tvrdě a přísně. I když pochybení příjemce dotace zjevně nemá negativní dopad na státní rozpočet, jedná se přesto o porušení rozpočtové kázně. K odstranění či zmenšení této tvrdosti slouží toliko postup podle ustanovení § 30 odst. 7 citovaného zákona (pozn. prominutí odvodu).“ Dle ust. § 44a odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za porušení rozpočtové kázně a) v případě neoprávněného použití prostředků dotace neobsahující prostředky od Evropské unie, jímž bylo výhradně nesplnění podmínek, které byly v rozhodnutí o dotaci vyčleněny jako méně závažné (§ 14 odst. 5), 5 % z celkové částky dotace, avšak odvod za porušení rozpočtové kázně nemůže být vyšší než částka dotace vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně; totéž platí v případě neoprávněného použití prostředků takové dotace, jímž byla výhradně nesplnění stanovených podmínek, která byla uvedena v rozhodnutí o dotaci rovněž jako méně závažná (§ 14 odst. 5); b) v případě neoprávněného použití prostředků dotace obsahující prostředky od Evropské unie, v rozhodnutí o níž byly uvedeny jedna nebo více částek procent (§ 14 odst. 6), toto procento z celkové částky dotace v každém jednotlivém případě uvedeném v rozhodnutí; při neoprávněném použití prostředků dotace, kterým je nesplnění více podmínek, z nichž u každé je v rozhodnutí uvedena procentní částka, nebo kterým je více nesplnění podmínek, z nichž u každého je v rozhodnutí uvedena procentní částka, se procentní částky sčítají, avšak odvod za porušení rozpočtové kázně nemůže být vyšší než částka dotace vyplacená ke dni porušení rozpočtové kázně, c) v ostatních případech částka, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň. Ust. § 14 odst. 6 téhož zákona poté stanoví, že v rozhodnutí o dotaci, jejíž součástí jsou peněžní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu kryté z rozpočtu Evropské unie [§ 44 odst. 2 písm. b) a d)] nebo peněžní prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie [§ 44 odst. 2 písm. f)] (dále jen "dotace obsahující prostředky od Evropské unie"), může poskytovatel stanovit, že nesplnění podmínek podle odstavce 3 písm. g) nebo některých z nich bude postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším, než kolik činí celková částka dotace. Může též stanovit, že takovýmto nižším odvodem budou postižena méně závažná nesplnění podmínek podle odstavce 3 písm. g) nebo některých z nich. V tom případě stanoví, která to jsou. Při postupu podle tohoto odstavce poskytovatel v rozhodnutí o dotaci vždy stanoví u všech jednotlivých podmínek, jejichž nesplnění bude postiženo nižším odvodem, a u všech jednotlivých méně závažných nesplnění v rozhodnutí uvedených, kolik procent z celkové částky dotace bude odvod za porušení rozpočtové kázně činit. Podle tohoto odstavce poskytovatel postupuje, umožňuje-li to právo Evropských společenství. Správce daně a potažmo žalovaný odvolací orgán v daném případě postupovaly plně v souladu s těmito ustanoveními a rozhodnutím MPO, částí IV., čl. 2 „Diferenciace odvodu za porušení rozpočtové kázně“ bodem 2.3, když stanovily podle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel, výši odvodu na 5% z celkové částky dotace, mohl-li být porušením povinností podstatně ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky. V daném případě přitom byly správní orgány plně vázány rozhodnutím MPO, kde poskytovatel „využil“ svého práva a v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech stanovil výši sankce za porušení konkrétních dotačních povinností, tj. v souladu s platným a účinným zákonem o rozpočtových pravidlech stanovil pevnou výši odvodu (5%) za konkrétní porušení dotačních povinností, nikoli procentní rozmezí. Nebylo tedy na správním uvážení daňových orgánů, jakou výši odvodu mohou s ohledem na závažnost daných pochybení stanovit. Nebylo tudíž jejich povinností, resp. k tomu ani nebyly oprávněny, aby tuto závažnost jakýmkoli způsobem hodnotily a blíže tuto okolnost ve svém rozhodnutí „rozebíraly“. Naopak, byly vázány rozhodnutím MPO, se kterým žalobce výslovně souhlasil a zavázal se k jeho plnění, souhlasil tedy i s výší případného odvodu, pokud některou zde stanovených povinností nesplní. Jak již bylo zdůrazněno výše, bylo dané rozhodnutí přijato v roce 2009, tedy v době, kdy mohl poskytovatel dotace v souladu s rozpočtovými pravidly stanovit ve svém rozhodnutí přesnou výši odvodu za konkrétní porušení dotačních povinností, nikoli toliko procentuální rozmezí. Jednalo se tak o platné a účinné rozhodnutí. Následně došlo k novelizaci tohoto ustanovení, kdy došlo ke změně v tom smyslu, že má být výše tohoto odvodu stanovena pouze procentuálním rozmezí – v tomto případě je pak již správní uvážení namístě. „Na dotaci ze státního rozpočtu není právní nárok a její poskytnutí ze státního rozpočtu je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami zavazujícími jejího příjemce. Právě proto je příjemce dotace povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat zákonné podmínky a také podmínky obsažené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace.“ (viz rozsudek NSS ze dne 12.3.2014, č.j. 9 As 220/2014-34). Je přitom plně na poskytovateli dotace, které podmínky stanoví jako zásadní a které nikoli, neboť obecně platí, že výše odvodu za porušení rozpočtové kázně závisí na tom, jaká podmínka byla porušena [§ 44a odst. 4 písm. a) až c) zákona o rozpočtových pravidlech (viz rozsudek NSS ze dne 10.10.2014, č.j. 4 As 117/2014-39). Požadavek proporcionality byl tak v tomto případě zohledněn již v samotném rozhodnutí MPO, které identifikovalo, která porušení podmínek dotace budou považována za závažná, resp. méně závažná a rovněž identifikovalo výši sankce, která bude za tato pochybení vyměřena. Vzhledem k uvedenému tak na daný případ přímo nedopadá žádné rozhodnutí NSS, jež žalobce ve své žalobě citoval, jak uvedeno shora, jelikož ty byly přijaty až po novelizaci rozpočtových pravidel, která stanovila jednak oprávnění poskytovatele dotace stanovit případnou výši sankcí za porušení dotačních povinností toliko procentuálním rozmezím a jednak povinnost správních orgánů stanovit přesnou výši této sankce v rámci daného procentuálního rozmezí na základě svého správního uvážení při zohlednění závažnosti porušení dané povinnosti a dalších stanovených okolností, za nichž ke konkrétnímu pochybení došlo. Ani tato námitka žalobce tak není důvodná. I kdyby však měl krajský soud připustit správnost názoru, že daňové orgány měly podrobit výši stanovení odvodu správnímu uvážení, pak je třeba v dané věci vycházet opět právě z jasně vysloveného projevu vůle poskytovatele dotace, přičemž žalobci jako příjemci dotace taková hrozící výše sankce byla známa již v době přijetí peněžních prostředků. Tedy i potom by bylo nutno dospět ke shodnému závěru o výši sankce. Tedy jestliže správce daně a žalovaný vycházely z jednoznačného projevu vůle poskytovatele dotace ve vztahu k výši sankce, pak je jejich rozhodnutí řádně odůvodněné. Ze všech shora uvedených důvodů proto krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, když má za to, že žalovaný postupoval ve věci zákonným způsobem, nikoli pouze formalisticky, ve svém rozhodnutí se vypořádal všemi stěžejními námitkami žalobce, a to zcela jasně, určitě, srozumitelně, přičemž věc posoudil správně po skutkové i právní stránce. Na tomto místě považuje soud za vhodné uvést, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Tím se s námitkami účastníka řízení vždy - minimálně implicite - vypořádá. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Takovýto přístup by totiž mohl vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (viz např. rozsudek NSS ze dne 22.10.2014, č.j. 6 Ads 237/2014-9 a dále např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13). Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13) případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72) tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24. nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly. Náklady řízení: O nákladech řízení krajský soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, takže mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Úspěšný žalovaný se tohoto svého práva výslovně vzdal, proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.