52 C 189/2021-53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo] - [část obce] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou, [ulice a číslo], [obec] - [PSČ], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo], o zaplacení částky 1 000 706 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 154.496,50 Kč (skládající se, z části nové jistiny ve výši 21.274 Kč a smluvní pokuty ve výši 133.222,50 Kč) a zákonný úrok z prodlení z částky 191.262 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 846.209,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 676.222 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k rukám její právní zástupkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve výši 40.728,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 867.484 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále se smluvní pokutou ve výši 133.222,50 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. To vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 250.000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v 60 měsíčních splátkách, vždy ve výši 11.659 Kč, mezi účastníky byl sjednán pevný úrok za poskytnutí zápůjčky ve výši 449.540 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku zaplatit celkovou částku 699.540 Kč. Žalovaný však zápůjčku nesplácel řádně a z důvodu prodlení žalovaného, došlo k zesplatnění celého dluhu, nejpozději ke dni [datum]. Dle bodu 8.4 smlouvy se ke dni zesplatnění, celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny, kterou žalobkyně požaduje ve výši 697.497,88 Kč. Žalovaný za poskytnutou zápůjčku uhradil pouze 2 splátky, v celkové výši 23.318 Kč. Žalovaná částka pak, ve výši 697.497,88 Kč představuje novou jistinu, částka 932 Kč smluvní pokutu dle článku 8.1 a), b) smlouvy, částka 196.055,50 Kč představuje smluvní pokutu dle článku 8.5 smlouvy (25 % z aktuální výše nové jistiny zápůjčky), částka 133.222,50 Kč další smluvní pokutu dle článku 8.7 smlouvy (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 697.497,88 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný neuhradil žalovanou částku ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, z.č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), soud jednal dne [datum], v nepřítomnosti žalovaného, který byl k ústnímu jednání řádně předvolán, avšak k ústnímu jednání se řádně neomluvil a ani nedostavil.

4. Mezi účastníky byly všechny skutečnosti, zejména uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum], dále poskytnutí zápůjčky ve výši 250.000 Kč, a také nevrácení zápůjčky ze strany žalovaného, nesporné, neboť žalovaný byl ve sporu zcela nečinný.

5. Provedeným dokazováním, tvrzením žalobkyně, když žalovaný byl po celou dobu řízení zcela nečinný, dále zejména ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], ze splátkového kalendáře a z oznámení o schválení zápůjčky ze dne [datum], má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 250.000 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok v pevné výši 449.540 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celkové částky ve výši 699.540 Kč. Dlužník (žalovaný) se ve smlouvě o zápůjčce zavázal k úhradě pravidelných 60 měsíčních splátek, ve výši 11.659 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem duben 2020. Tvrzením žalobkyně a z dokladu o vyplacení zápůjčky ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně proplatila žalovanému dne [datum], částku ve výši 250.000 Kč na jím označený účet klienta. Tvrzením žalobkyně, z karty klienta a z dopisu ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek, déle než 60 dnů, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu, a proto vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celkové částky 698.429 Kč. Dle bodu 8.4 smlouvy se ke dni zesplatnění, celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí zápůjčky, staly součástí nové jistiny (žalobkyní nesprávně tvrzeno, ve výši 697.497,88 Kč). Žalovaný na zápůjčku uhradil jen 2 splátky, dne [datum] částku 11.659 Kč a dne [datum] částku 11.659 Kč, avšak po zesplatnění žalovaný neuhradil již ničeno, celkem tedy žalovaný uhradil částku 23.318 Kč. Žalovaná částka pak, ve výši 697.497,88 Kč představuje novou jistinu, částka 932 Kč smluvní pokutu dle článku 8.1 a), b) smlouvy, částka 196.055,50 Kč představuje smluvní pokutu dle článku 8.5 smlouvy (25 % z aktuální výše nové jistiny zápůjčky), částka 133.222,50 Kč další smluvní pokutu dle článku 8.7 smlouvy (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 697.497,88 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], svůj dluh do dnešního dne v plné výši neuhradil (tvrzení žalobkyně a předžalobní výzva).

6. Na základě provedeného dokazování a na základě skutkových tvrzení žalobkyně, má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla finanční částka 250.000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum]. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnutého úvěru, v pravidelných 60 měsíčních splátkách, ve výši 11.659 Kč měsíčně, dle splátkového kalendáře, počínaje měsícem duben 2020. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, déle než 60 dnů po její splatnosti, čímž došlo v souladu s bodem 8.3 b) smlouvy k zesplatnění celé zápůjčky, nejpozději dnem [datum]. Žalovaný z titulu zápůjčky uhradil jen 2 splátky, v celkové výši 23.318 Kč. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil žalobkyni dlužnou částku ve výši 846.209,50 Kč, která je oprávněně tvořena z nové jistiny 676.222 Kč + smluvní pokuta čl. 8, ve výši 932 Kč + smluvní pokuta čl. 8, ve výši 169.055,50 Kč, 7. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovaný) zastupitelnou věc (250.000 Kč) tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud v řízení vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum rozhodnutí], (AN 3/2007 s. 87), tzv.„ lichvářské úroky“.„ V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“. Žalobce při uzavírání smluv o půjčce (včetně dohody o výši úroků) pravděpodobně jednal v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 TrZ), která ho vedla k tomu, aby souhlasil se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši 5 % měsíčně (tj. 60 % ročně) při splatnosti půjčky za tři roky od uzavření smluv. Pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené a tedy odporující dobrým mravům, však tato hlediska nemohou být významná. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 ObčZ neplatné.

9. Soud v řízení vycházel, a simili, z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 523/07 (SR [číslo] s. 464). Soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy – v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku z prodlení – musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. [obec] smluvní volnosti je v daném případě modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení; jejich použití je možné a zákonné, jejich výše však nemůže být bezbřehá. Pokud bývá v judikatuře zdůrazňováno, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. [příjmení] odpovídající úroku 182 % ročně je již očividně za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitne v prodlení se včasným a řádným vrácením dluhu. I zde je však nutno dbát na zásadu přiměřenosti, která je jedním ze stěžejních principů ústavního soud, dodržovaným v demokratických právních státech, chápaným nikoliv pouze formálně, ale zejména materiálně (materiální právní stát).

10. S ohledem na shora uvedená skutková tvrzení, zákonná ustanovení, má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 250.000 Kč, avšak žalovaný zápůjčku nesplácel řádně, proto soud důvodné části žaloby (ve výši 846.209,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení), vyhověl. Soud na základě skutkových tvrzení žalobkyně, a po provedeném dokazování, má prokázáno (zejména z předložené smlouvy o zápůjčce, splátkového kalendáře a z potvrzení o vyplacení zápůjčky), že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně částku 250.000 Kč. Žalovaný na zápůjčku uhradil pouze 2 splátky v celkové výši 23.318 Kč, dále však zápůjčku nesplácel řádně a z důvodu prodlení žalovaného (déle než 60 dnů od jejich splatnosti), tak došlo k zesplatnění celého dluhu, nejpozději ke dni [datum], a žalovaný tak byl povinen uhradit novou jistinu. Žalobkyně tvrdila, že nová jistina má být ve výši 697.497,88 Kč, avšak pokud se ve smlouvě žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 699.450 Kč, a pokud žalovaný uhradil splátky v celkové výši 23.318 Kč, správná výše nové jistiny je 676.222 Kč. Při ústním jednání dne [datum], po upozornění soudu, že se jedná o chybný výpočet nové jistiny, pak právní zástupkyně žalobkyně s opraveným výpočtem nové jistiny ze strany soudu, souhlasila, avšak neučinila žádný procesní návrh ve věci. Žalovaná částka se dle tvrzení žalobkyně má nadále skládat, z nové jistiny ve výši 697.497,88 Kč, dále smluvní pokuty dle článku 8.1 a), b) smlouvy ve výši 932 Kč, smluvní pokuty dle článku 8.5 smlouvy ve výši 196.055,50 Kč (25 % z aktuální výše nové jistiny zápůjčky), další smluvní pokuty dle článku 8.7 smlouvy ve výši 133.222,50 Kč (ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 697.497,88 Kč za každý den prodlení žalované a to od [datum] do vyhotovení této žaloby, tedy do [datum]), z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a ze zákonného úroku z prodlení. Soud shledal, že nová jistina ve výši 676.222 Kč, je v souladu s článkem 8.4 Smlouvy, dále je i v souladu s ujednáním o celkové výši zápůjčky (včetně úroků) a v souladu s úhradami žalovaného ve výši 23.318 Kč, proto soud tuto novou jistinu (676.222 Kč) ve výroku II. žalobkyni přiznal. Soud shledal, že smluvní pokuta ve výši 932 Kč, je v souladu s článkem 8.1 a) b) Smlouvy, také v souladu s § 2048 odst. 1 o.z., dále i v souladu s judikaturou vyšších soudů, proto soud tuto smluvní pokutu (932 Kč) ve výroku II. žalobkyni také přiznal. Soud shledal, že smluvní pokuta ve výši 169.055,50 Kč (25 % z nové jistiny, z částky 676.222 Kč), která byla sjednána mezi podnikateli, je v souladu s článkem 8.5 Smlouvy, také v souladu s § 2048 odst. 1 o.z., i v souladu s judikaturou vyšších soudů, proto soud tuto smluvní pokutu (169.055,50 Kč) ve výroku II. žalobkyni také přiznal. Oprávněně požadovaná dlužná částka ve výši 846.209,50 Kč, je tak tvořena z nové jistiny 676.222 Kč + smluvní pokuty dle čl. 8, ve výši 932 Kč + smluvní pokuta dle čl. 8, ve výši 169.055,50 Kč. S ohledem na shora uvedené, proto soud žalobě částečně vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 846.209,50 Kč, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

11. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí, soud zamítl část žaloby, která představuje neoprávněně požadovanou částku. Žalobkyně tvrdila, že výše nové jistiny má být ve výši 697.497,88 Kč (tato výše je nesprávná), avšak pokud se ve smlouvě žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 699.540 Kč, a pokud žalovaný uhradil splátky v celkové výši 23.318 Kč, je správná výše nové jistiny, pouze ve výši 676.222 Kč ([číslo] - [číslo]), proto soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení nové jistiny v neoprávněné výši 21.274 Kč ([číslo] - [číslo]). Soud zamítl i nedůvodnou smluvní pokutu ve výši 133.222,50 Kč (viz odstavec 13, 14 a 15). Soud zamítl i část zákonného úroku z prodlení z částky 191.262 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (viz odstavec 16).

12. Nařízení vlády [číslo] Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014, v § 3, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. V tomto řízení se jednalo o spor mezi podnikateli, proto soud ve výroku II. tohoto rozhodnutí, přiznal žalobkyni i částku 1.200 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

13. Normy občanského práva, jsou podle výslovné úpravy § 1 odst. 2 o.z., zásadně normami dispozitivního charakteru. Jen tak je totiž subjektům občanskoprávních vztahů umožněno, aby si v souladu s uplatňujícím se principem autonomie mohly v podmínkách tržního hospodářství, volné soutěže a konkurence smlouvou svobodně uspořádat občanskoprávní vztahy a jejich obsah, tj. souhrn vzájemných subjektivních občanských práv a povinností, odchylně od občanského zákoníku. Tak mohou subjekty občanskoprávních vztahů nejlépe realizovat vlastní osobní a hospodářské představy a záměry v souladu s jejich individuálními zájmy a potřebami, neboli realizovat je po svém. Což znamená, že v prvé řadě je rozhodující to, co si smluvní subjekty dohodly. Tato smluvní svoboda má však své meze a nemůže se dostat, pod sankcí absolutní neplatnosti, do rozporu se zákonem (§ 580 odst.1 o.z.). Aby se právní úkon příčil dobrým mravům ve smyslu § 547 o.z., musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu k žalobě na vrácení zaplaceného nájemného ze strany nájemce, v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Ustanovení § 547 o.z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními (vztahujícími se nejen k žalovanému, nýbrž i k žalobci) a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 633/2002, uveřejněný pod C 2084 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Dle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 523/07 (obdobně pak i rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 242/2011), porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení (a simili, i na smluvní pokutu), je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků (smluvní pokuty) nemá spíše než motivační charakter, právě charakter šikanózní.

14. V tomto sporu je nutné zdůraznit, že zápůjčka byla pouze ve výši 250.000 Kč, přesto žalobkyně požadovala již při uzavření smlouvy úroky ve značně vysoké výši 449.540 Kč (téměř dvojnásobek zapůjčené částky), žalobkyně také požadovala při uzavření smlouvy celkovou částku k úhradě ve výši 699.540 Kč (téměř trojnásobek zapůjčené částky) a k zaplacení touto žalobou požaduje žalobkyně úhradu ve výši 1.000.706 Kč (již čtyřnásobek zapůjčené částky). Je nutno si položit otázku, i když se jedná o vztah mezi podnikateli, zda se ze strany žalobkyně nejedná již o lichvu. Ochranu poskytuje ustanovení § 1796 o.z., podle kterého:„ Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“ Uvedené ustanovení téměř kopíruje s vymezením lichvy, obsaženém v trestním zákoníku. Ohledně zneužití stavu tísně, ve které se spotřebitel nachází, a díky které dochází k uzavření i zjevně nevýhodných úvěrových smluv, lze vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tdo 225/2012, který ve svém odůvodnění uvedl: Pro závěr, zda poškozený jednal v tísni, kterou pak pachatel trestného činu lichvy zneužil, není podstatné, zda se do tísně poškozený dostal vlastním přičiněním, nebo vlivem okolností nezávislých na jeho vůli. Pokud poškozený mohl hrozícímu stavu tísně předejít například uhrazením splatných pohledávek z jiných finančních zdrojů a neučinil tak a do stavu tísně se nakonec reálně dostal, nevylučuje to trestní odpovědnost pachatele (lichváře). Podstatné je, aby pachatel, vědom si tísnivé situace poškozeného, jí zneužil a poskytl mu řešení např. ve formě krátkodobého úvěru nebo půjčky, za něž si nechá smluvně slíbit takové plnění, které je co do povahy a výše v hrubém nepoměru s jím poskytnutým plněním. I když je žalovaný podnikatelem, žalobkyně nepředložila žádný důkaz, kterým by žalobkyně před uzavřením zápůjčky prověřovala žalovaného, zda je skutečně schopen uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 699.540 Kč. Z chování žalovaného, který nehradil zápůjčku, a který využil v době covidové pandemie, možnost být osvobozen od hrazení splátek (v období od [datum] do [datum]), je jednoznačné, že žalovaný je v tísni, a že nebude schopen svou zápůjčku v plné výši splatit. Žalobkyně tak při uzavírání stanovila nepřiměřeně vysoké částky (nejen celkovou dlužnou částku 699.540 Kč, ale zejména i duplicitní smluvní pokuty), na kterých nadále v plné výši trvá (zejména na obou smluvních pokutách, dle článku 8.5 i dle článku 8.7 Smlouvy), i když je patrné, že žalovaný se nejméně v období od [datum] do [datum] (v době covidové pandemie) nacházel v tísni.

15. Soud dospěl k závěru, že některá ujednání ve smlouvě o zápůjčce, jsou nepřiměřená ujednání, a proto k nim nepřihlížel, zejména k článku 8.

7. Smlouvy, týkající se duplicitní smluvní pokuty. Smluvní svoboda účastníků má i své meze a nemůže se dostat - pod sankcí absolutní neplatnosti - do rozporu se zákonem. Aby se právní úkon příčil dobrým mravům, ve smyslu § 580 o.z. (z. č. 89/2012 Sb.), musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. [obec] mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít ohled na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost žalovaného v daném případě smluvní pokutu hradit, by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel (žalobkyně) využil dispozitivní úpravu § 2048 a násl. o.z., kdy tuto povinnost dlužníka, do smlouvy zakomponoval. V situaci, kdy povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností je stanovena výlučně pro dlužníka, nikoli i pro poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty a k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě dlužníka. Podstatné však je, že žalobkyně požaduje 2 smluvní pokuty, za stejné porušení povinností žalovaného. V článku 8.5 je požadována smluvní pokuta, pokud dlužník nezaplatí novou jistinu zápůjčku ve lhůtě 10 dnů, kdy zesplatnění došlo, zde je požadováno 25% z nové jistiny zápůjčky (z částky 676.222 Kč), což činí značně vysokou smluvní pokutu ve výši 169.055,50 Kč, která však byla sjednána mezi podnikateli, proto ji soud žalobkyni přiznal. Avšak v článku 8.7 Smlouvy, žalobkyně požaduje další smluvní pokutu, v případě, že nebude zaplacena nová jistina zápůjčky, ani v den následující, kdy k zesplatnění došlo, zde žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky (z částky 676.222 Kč), a to za každý den prodlení, až do jejího úplného splacení. Žalobkyně tuto smluvní pokutu dle článku 8.7 Smlouvy, pak požaduje ve výši 133.222,50 Kč (za období od [datum] do podání žaloby dne [datum]). Je zřejmé, že žalovaný zápůjčku nehradil, proto došlo k zesplatnění celého dluhu, představující zápůjčku (včetně sjednaných úroků). Avšak je nepravděpodobné, že by dlužník, který přivodil zesplatnění celého dluhu, že by následující den po zesplatnění, již disponoval finančními prostředky na jeho úhradu. Nicméně, pokud žalobkyně chce sankcionovat dlužníka, v případě, že neuhradil dluh po zesplatnění, za pomocí smluvní pokuty, k tomuto účelu, dostatečně postačuje 1 smluvní pokuta, a to dle článku 8. 5 Smlouvy. K tomuto shodnému účelu, však již nemůže sloužit duplicitní smluvní pokuta, která je účtována za stejné porušení smlouvy. S ohledem na shora uvedené, byla žaloba v části přiznání duplicitní smluvní pokuty, v celkové výši 133.222,50 Kč (dle čl. 8 smlouvy) zamítnuta, neboť překračuje její účel, spočívající zejména v pohrůžce majetkové sankce vůči žalovanému pro případ, že nesplní zajištěné povinnosti (zaplatit řádně a včas za poskytnuté služby žalobkyní), a v zabezpečení žalobkyně proti případným škodám, které by jí mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout, ačkoliv k nesplnění zajištěné povinnosti žalovaného, slouží již smluvní pokuta, dle článku 8.5 Smlouvy. Obdobně (a simili), rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010 ze dne 30. 3. 2011, rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3764/2015 ze dne 24. 11. 2015, rozhodnutí 33 Odo 117/2006 ze dne 29. 11. 2007 a 33 Odo 1064/2006 ze dne 26. 8. 2008. Soud proto shledal výši této smluvní pokuty 133.222,50 Kč, za zjevně nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy, v porovnání k výši poskytnutých peněžních prostředků (250.000 Kč) a tuto smluvní pokutu neshledal za důvodnou a žalobu v tomto rozsahu, ve výroku I. tohoto rozhodnutí, zamítl.

16. Žalobkyně požaduje příslušenství z příslušenství, když požaduje zákonný úrok z prodlení i ze smluvní pokuty ve výši 932 Kč, dále ze smluvní pokuty ve výši 169.055,50 Kč a z části neoprávněně požadované nové jistiny ve výši 21.274,50 Kč (žalobkyně tvrdila, že nová jistina je ve výši 697.497,88 Kč, soud přiznal výši 676.222 Kč, viz odstavec 10). Žalobkyně tak zde požadovala, uhradit z části neoprávněné nové jistiny a smluvní pokuty, zaplatit i zákonné úroky z prodlení (tj. příslušenství z příslušenství), které však důvodně požadovat nemůže, jelikož zákon tuto možnost nepřiznává (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). Dle § 1806 o.z., lze požadovat pouze úroky z úroků, bylo-li to ujednáno, avšak strana žalobkyně toto netvrdila a ani neprokázala. Proto soud část neoprávněně požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 191.262 Kč (932+ [číslo] + 21.274,50 Kč) od [datum] do zaplacení, zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 1,2 o.s.ř. neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, pokud by měla plný úspěch, soud by přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 58.183,20 Kč. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 12.300 Kč. Dále odměnou právního zástupce žalobkyně dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ vyhlášky“) za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na ústním jednání dne [datum]) z tarifní hodnoty 1.000.706.50 Kč, která činí dle § 7 vyhlášky, částku 37.020 Kč (3 x 12.340 Kč). Dále jsou tvořeny paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky, v celkové výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Náklady jsou dále tvořeny i 21 % daní z přidané hodnoty ve výši 7.963,20 Kč (21% z 37.920 Kč) dle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Plný úspěch pro částku 1.000706,50 Kč představuje 100% a odměnu ve výši 58.183,20 Kč. Avšak žalobkyni soud přiznal částku 846.209,50 Kč (jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí), což činí úspěch žalobkyně ve výši 85 %. Úspěch soud odečetl od neúspěchu ([číslo]), proto je soud oprávněn přiznat žalobkyni částku ve výši 70 % z původní odměny, tedy z částky 58.183,20 Kč. Oprávněná výše za náklady řízení žalobkyně představuje částku 40.728,24 Kč, které soud žalobkyni přiznal ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Předžalobní výzvy ze dne [datum] soud neposoudil jako právní úkon, za který by žalobkyni náležela odměna, když byla učiněno přímo žalobkyní a nikoliv právní zástupkyní žalobkyně.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.