52 C 235/2019- 464

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována tři slova], [PSČ], [obec a číslo] - [obec] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem [ulice a číslo], [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [ulice a číslo], [PSČ], [obec a číslo] – [část obce] zastoupeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem [ulice a číslo], [obec a číslo] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, a vzájemný protinávrh žalovaného na určení vlastnictví k nemovitým věcem, takto:

Výrok

I. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 208m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 245 m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 12m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 140m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 106m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 85m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 777m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 4m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 258m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 12m2, všechny shora uvedené pozemky v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo], a pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 241m2 nacházejícího se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo].

II. Vzájemný protinávrh, ve znění, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 208m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 245 m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 12m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - zastavěná plocha o výměře 140m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 106m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 85m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 777m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 4m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 258m2, pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 12m2, nacházejících se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo], a pozemku parcelního čísla [číslo] - ostatní plocha o výměře 241m2 nacházejícího se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] se ZAMÍTÁ.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, za řízení o určení vlastnictví žalobce a za protinávrh na určení vlastnictví žalovaného, k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve výši 189.763 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] domáhal, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem žalobou dotčených pozemků, když v katastru nemovitostí je zapsáno duplicitní vlastnictví, svědčící žalobci i žalovanému. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem pozemků parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], obec Praha, zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]. A po rozšíření žaloby, i pozemku parcelního čísla [číslo], nacházejícího se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] (dále jen žalované pozemky). Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva spatřuje žalobce ve skutečnosti, že v katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník zapsán žalovaný i žalobce. Vlastnické právo ve prospěch žalovaného bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví, usnesením soudu o potvrzení nabytí dědictví ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] - [anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum]. Vlastnické právo ve prospěch žalobce bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě zákona č. 172/1991 Sb., zákon [obec] národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, [anonymizováno]: [číslo], [anonymizováno] [číslo] - [anonymizováno], dále zákona č. 172/1993 Sb., zákon o vydání státních dluhopisů ke krytí schodku státního rozpočtu České republiky za rok 1992 a ke krytí schodku některých závazků České republiky souvisejících se zánikem [obec] a Slovenské Federativní Republiky, [anonymizováno]: [číslo], [anonymizováno] [číslo] - [anonymizováno], dále zákona č. 172/1991 Sb., zákon [obec] národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 3 odst. 4, [anonymizováno]: [číslo], [anonymizováno] [číslo] - [anonymizováno], dále souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví dle zákona č. 172/1991 Sb., zákon [obec] národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo] [rok] - [anonymizováno], dále souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví dle zákona č. 172/1991 Sb., zákon [obec] národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, č. [anonymizováno] [číslo] [rok] ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] [rok] - [anonymizováno], a souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví dle zákona č. 172/1991 Sb., zákon [obec] národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, ze dne [datum], [anonymizováno] [číslo] - [anonymizováno]. Paní [jméno] [příjmení] vlastnila dle výpisu z [příjmení] knihy pro katastrální území [část obce], pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] (zast. [údaje o zástupci] projednání„ dodatečně objeveného majetku" a mělo navazovat na pravomocné Rozhodnutí Státního notářství [okres] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen„ Rozhodnutí o dědictví"). Již v tomto Rozhodnutí o dědictví jsou ale obsaženy kromě jiných pozemků rovněž pozemky označené [číslo]. Rozhodnutí z roku [rok] navíc není konstitutivní povahy a zápis v katastru nemovitostí byl proveden v této době odpovídajícím způsobem, tj. pouze záznamem, a pochází z doby, kdy listiny vzniklé z dědického řízení nepodléhaly vkladovému řízení, tedy mohlo dojít k nesprávnému založení duplicity. Žalovaný nemohl Pozemky zdědit a svůj nárok měl uplatnit v rámci restitučního řízení, a to u žalobce. V souladu se zákonem č. 172/1191 Sb. (poznámka soudu, zde žalobce učinil omyl, správné číslo zákona je [číslo]), o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví (dále jen„ ZPM") přešlo ke dni účinnosti tohoto zákona vlastnictví k Pozemkům na žalobce. Od dne nabytí Pozemků do vlastnictví žalobce dle ZPM byl žalobce až do [datum], t.j. do zápisu žalovaného jako vlastníka na základě Usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], výlučným vlastníkem Pozemků. V případě, že by žalovaný v této věci tvrdil a prokazoval svůj nárok na Pozemky, a soud by měl tvrzení žalovaného za prokázaná, vznáší žalobce námitku vydržení. Jak žalobce uvádí již výše, vlastnictví k Pozemkům nabyl Souhlasnými prohlášeními o nabytí do vlastnictví ZPM a dle ust. § 10 ZPM nastala účinnost tohoto zákona jeho vyhlášením, tedy dnem [datum]. Tímto dnem tedy také počala běžet vydržecí doba ve prospěch žalobce, kterou občanský zákoník v případě nemovitých věcí stanoví jako desetiletou, v případech mimořádného vydržení dvacetiletou. Žalobce s ohledem na svá skutková tvrzení, nesouhlasil se vzájemnou žalobou žalovaného, kde žalovaný tvrdí, že právě žalovaný má být vlastníkem žalobou dotčených pozemků. Proto žalobce navrhoval, aby soud určil, že žalobce je výlučným vlastníkem, všech žalobou dotčených pozemků.

2. Po rozšíření žaloby, o 1 pozemek (parc. čísla [číslo]) v katastrálním území [část obce], k identifikaci pozemku a způsobu nabytí vlastnictví žalobce uvedl, že nově je předmětem určení i vlastnictví k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, o výměře 241 m2, v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaný v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] (dále jen„ nový Pozemek"). Pozemek nabyl shodně s ostatními pozemky, které jsou předmětem žaloby, jako části parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Tento nově doplněný Pozemek, dle zprávy katastrálního úřadu vznikl z [anonymizováno] st. [anonymizováno], respektive z evidence nemovitostí jako pozemek [číslo]. Tato skutečnost vyplývá i z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] st. [anonymizováno], vlastněné v minulosti právními předchůdci žalovaného, byly při technickohospodářském mapování přečíslovány na parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], zbylé části [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] st. [anonymizováno] se sloučily do parcel [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] Tyto parcely [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byly sloučeny do parcely [anonymizována dvě slova], a to za účelem investiční výstavby, a to spolu s dalšími pozemky. Pozemek [anonymizována dvě slova] měl původní výměru celkem 1 483 m2, pozemek [anonymizováno] st. [anonymizováno] měl výměru celkem 1 861 m2. Pozemek [anonymizována dvě slova] měl výměru 164 m2 a pozemek [anonymizována dvě slova] měl celkovou výměru 1 074 m2. Součástí [anonymizována dvě slova] (o celkové výměře 1 276 m2) je pak dále i pozemek [anonymizována dvě slova] a součástí [anonymizována dvě slova] (o celkové výměře 3 245 m2) pozemek [anonymizována dvě slova]. Pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] přitom byly ke dni [datum] prokazatelně ve vlastnictví [anonymizováno] [část obce], jak vyplývá z protokolu o místním šetření a i dalších listin. K vlastnictví pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] žalobce uvádí, že na základě nařízení vlády č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, přešlo vlastnictví pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno] [část obce]. V roce [rok] byly tyto pozemky převedeny na Státní statek [obec]. V roce [rok] byly pozemky následně v souvislosti s výstavbou převedeny do vlastnictví Československého státu - Výstavby hl. města Prahy. Ke dni [datum] byl přitom pro pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] veden jako„ uživatel" ještě žalovaný, pro pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (respektive ty jejich části, které vznikly z [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]) Státní statek [anonymizováno] [obec] O skutečnosti, že k převodu vlastnictví došlo, svědčí i žádost žalovaného o finanční vyrovnání ze dne [datum], kterou uplatnil na základě zákona č. 229/1991 Sb.. Dle výpisu z evidence nemovitostí je pak ke dni [datum] vedeno vlastnické právo tak, že zahrnuje pozemek [anonymizováno] st. [anonymizováno] i [anonymizována dvě slova], a to ve prospěch Československého státu, jako právního předchůdce žalobce. Žalobce opětovně uvádí, že pro potřeby investiční výstavy byl získán celý prostor dle tehdejších údajů ve veřejném seznamu, a to v dobré víry v tyto údaje, kdy nebyl důvod k pochybnostem. Žalobce zejména ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] namítal vydržení, neboť pozemky jsou dlouhodobě užívání žalobcem a neexistoval zde, po dobu nezbytně nutnou pro vydržení, jakýkoliv důvod pochybovat o oprávněnosti žalobce užívat. Tuto námitku vydržení vznesl žalobce z důvodu, že pozemek parc. [číslo] je spolu s pozemkem parc. [číslo] zelení, mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž tyto dva další pozemky jsou ve vlastnictví žalobce a spravovány jsou příslušnou městsku částí. Na pozemku parc. [číslo] je umístěno parkoviště, které plynule pokračuje na dalších pozemcích ve vlastnictví žalobce. Na pozemcích par. [číslo] parc. [číslo] je umístěna část pozemní komunikace, která je v dalších částech umístěna na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Proto žalobce navrhoval, aby soud určil, že žalobce je výlučným vlastníkem, všech žalobou dotčených pozemků.

3. Po zrušení rozsudku odvolacím soudem a po zopakovaném dokazování, žalobce trval na všech doposud uvedených skutkových tvrzení. Žalobce má za to, že jeho tvrzení, která jsou od počátku konzistentní, byla v řízení prokázána. Byla prokázána jednak skutečnost, že žalovaný nemohl nabýt předmětné pozemky na základě dodatečného projednání dědictví, které bylo do KN zaznamenáno, a osvědčovalo skutečnosti, které byly předmětem dodatečného projednání dědictví, pokud v době po roce [rok], kdy žalovaný zdědil parcely [číslo] zemědělskou usedlost, průběžně docházelo k tomu, že předmětné pozemky byly ze strany státních organizací právně okupovány. Žalobce se neshoduje s názorem žalovaného v tom, že by mělo být prokazováno, že žalobce měl v této době vlastnické právo k nemovitostem. Žalobce všemi založenými důkazy prokazoval, že měl tzv. právo hospodaření a na základě toho ke dni účinnosti zákona č. 172/91 Sb., na něj přešlo právo vlastnické. Žalovaný, na předmětné pozemky řádně neuplatnil v prekluzivní lhůtě, nárok dle restitučních předpisů. Nadále tedy žalobce navrhoval, aby žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu a aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a vznesl protinávrh, aby soud určil, že naopak žalovaný je vlastníkem žalobou dotčených pozemků. Žalovaný tvrdil, že je vlastníkem pozemků parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] také pozemku parcelního čísla [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]. Nabytí dědictví bylo [jméno] [celé jméno žalovaného] potvrzeno rozhodnutím Státního notářství [okres] ze dne [datum]. Již ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tedy ke dni 25. 5. 1991 Sb., byl výlučným vlastníkem všech výše uvedených pozemků [celé jméno žalovaného], a to z titulu dědictví po své matce paní [jméno] [příjmení], které bylo skončeno pod sp.zn. [spisová značka]. Nabytí majetku nově vyšlého najevo, bylo panu [celé jméno žalovaného] potvrzeno rozhodnutím o dodatečném projednání dědictví po paní [jméno] [příjmení] Okresního soudu Praha - východ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Toto dědické řízení bylo původně vedeno u Státního notářství v [obec] pod sp.zn. [spisová značka] a následně byla věc delegována Státnímu notářství [okres] a byla vedena pod sp.zn. [spisová značka]. Po podání návrhu žalovaného, na dodatečné projednání dědictví, je věc vedena pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce, jakožto duplicitně zapsaný vlastník pozemků, při uplatňování svého tvrzeného nároku vůči žalovanému, původně chybně odvozoval údajné nabytí svého vlastnického práva k pozemkům z kupní smlouvy, kterou jeho právní předchůdce uzavřel s panem [celé jméno žalovaného] dne [datum] a jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemkům identifikovaným, jako pozemkové parcely dle evidence nemovitostí [číslo] [číslo]. Paní [jméno] [příjmení] byla ke dni své smrti vlastnicí pozemkových parcel [číslo] podle pozemkové knihy. Není pravdivé tvrzení žalobce, že uvedené pozemky, podle pozemkové knihy, byly přečíslovány na parcely evidence nemovitostí parc. [číslo] parc. [číslo]. Naopak bylo zjištěno, že takto byly označeny pouze části původních pozemkových parcel, vlastněných matkou žalovaného. Výše uvedené skutečnosti a přiložené listinné důkazy vyvrací nesprávné tvrzení žalobce o tom, že pozemky původně vedené v pozemkové knize jako [číslo] [číslo] jsou totožné s pozemky evidence nemovitostí [číslo]. Tvrzení žalobce vyvrací i geometrický plán zmíněný žalobcem, [číslo] ze dne [datum]. Tento geometrický plán řádně oddělil od stávajících parcel katastru nemovitostí části, které žalovaný nabyl do svého výlučného vlastnictví děděním po své matce, paní [jméno] [příjmení], které byly jejím vlastnictvím a nebyly totožné s pozemky evidence nemovitostí [číslo]. Vzhledem k doložené vědomosti žalobce i jeho právních předchůdců o tom, že jim předmětné pozemky vlastnicky nenáleží, je podle názoru žalovaného zjevné, že žalobce ani jeho právní předchůdci nemohli být a nebyli v dobré víře o tom, že jim předmětné nemovité věci vlastnicky náleží a je tak vyloučena jejich poctivá držba. Z uvedených skutečností dále vyplývá zásadní skutečnost, že žalobci nesvědčí žádný právní titul, od kterého by mohl oprávněně odvozovat jím tvrzené vlastnické právo k nemovitým věcem. Vlastnické právo nemohlo žalobci vzniknout podle zákona č. 172/1991 Sb., ani na základě jím tvrzeného vydržení, ani na základě jakéhokoliv jiného právního titulu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako duplicitní vlastník předmětných nemovitých věcí, neoprávněně. Proto žalovaný navrhuje, aby soud určil, že žalovaný je vlastníkem, všech žalobou dotčených pozemků.

5. Po rozšíření žaloby, o jeden pozemek parc. čísla [číslo], v katastrálním území [část obce], žalovaný uvedl, že žalobce v řízení, netvrdí a nedokládá relevantní nabývací titul, pouze odkazuje na svá předcházející tvrzení. Žalovaný tvrdí, že na základě nařízení vlády č. 50/1955 Sb. nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva. Za zásadní pro posouzení a rozhodnutí věci, a to i ve vztahu k pozemku parc. [číslo] považuje žalovaný tvrzení žalobce, kterým žalobce uznává a potvrzuje vlastnické právo matky žalovaného, paní [jméno] [příjmení], k předmětným pozemkům ke dni její smrti. Pokud jde o opakovaně žalobcem vznesenou námitku vydržení, odkazuje na právní posouzení této předběžné otázky soudem, když bylo sděleno, že ve věci nemohlo dojít a nedošlo k vydržení vlastnického práva žalobcem. Žalovaný v průběhu celého řízení trval, na určení jeho výlučného vlastnického práva k předmětným pozemkům.

6. Po zrušení rozsudku odvolacím soudem a po zopakovaném dokazování, žalovaný trval na všech doposud uvedených skutkových tvrzení, neboť jím uplatněný nárok je oprávněný, když bylo prokázáno, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl, nikoliv dodatečným projednáním dědictvím, ale samotným faktem dědění, a to ke dni úmrtí své matky. Bylo opakovaně doloženo, že žalovaný uplatnil svůj nárok, a tehdejší povinná osoba (nebo jednající organizace) ho poučila, že svůj nárok může uplatnit v rámci dodatečného projednání dědictví. Pokud by soud nezohlednil tuto mimořádnou okolnost, hrozilo by porušení základních práv žalovaného, kdy by proces nemohl být považovaný za spravedlivý. Pokud jde o doložení splněných podmínek zák. [číslo] ze strany žalující, tyto nebyly splněny, protože předložené hospodářské smlouvy, případně identifikace parcel nebo přídělová listina, se netýkají předmětných pozemků nebo ne v celém v jejich rozsahu. K převodu práva hospodaření ve skutečnosti ze strany žalující nedošlo. Žalovaný současně postupoval i v souladu s tehdejší judikaturou, dle které bylo možné vedle restitučního předpisu domáhat se ochrany vlastnického práva i podle obecné soukromoprávní úpravy. A nelze klást k tíži žalovaného, kdyby na základě těchto mimořádných okolností, soud došel k závěru, že se žalovaný nemůže domoci ochrany svého vlastnického práva žalobou, která je předmětem tohoto řízení. Na straně žalovaného je důkazní nouze, a soud by při hodnocení věci a důkazů, měl postupovat obdobně jako ve věcech restitučních, tedy ve snaze napravit tuto zjevnou majetkovou křivdu. V podání ze dne [datum] žalovaný uvedl, že vlastnické právo žalovaného nebylo přerušeno a trvá. Rozhodnutím Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] bylo toto vlastnické právo pouze dodatečně potvrzeno, nikoliv konstituováno. Žalovaný zopakoval, že dopisem Magistrátního úřadu [územní celek], Pozemkový úřad, ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], který obdržel poté, co nejprve řádně a včas uplatnil restituční nárok podle z. č. 229/1991 Sb., mu byla potvrzena existence jeho vlastnického práva k předmětným pozemkům (částem původních parcel [anonymizováno] [číslo] [číslo] které nebyly předmětem kupní smlouvy) a současně byl informován o nedostatku kompetence Pozemkového úřadu. Ze strany [anonymizováno], inženýrské a realitní organizace byl pan [celé jméno žalovaného] dopisy [anonymizováno] ze dne [datum] a [datum] informován o nemožnosti restituce předmětných částí pozemků, původních parcel [číslo] které nebyly předmětem kupní smlouvy, a naopak byl opakovaně ujištěn, že předmětné pozemky mohou být pouze předmětem dodatečného projednání dědictví, nikoliv restituce. Žalovaný proto nadále navrhoval, aby soud vyhověl návrhu žalovaného v plném rozsahu.

7. Soud nejprve v řízení posuzoval, zda je dán na straně žalobce, či žalovaného, naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětným pozemkům, dle ustanovení § 80 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.). V daném případě se žalobce a žalovaný, domáhali určení vlastnického práva k nemovitostem, když v katastru nemovitostí je zapsáno duplicitní vlastnictví, a to nejen pro [územní celek] (žalobce), ale i pro [celé jméno žalovaného] (žalovaný) a žaloba na určení vlastnického práva je pro žalobce i žalovaného, jedinou cestou, jak dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že na straně žalobce i žalovaného, je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k žalobou dotčeným pozemkům. Viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 5335/2015 ze dne 25. 5. 2016, který rozhodl, je-li v katastru nemovitostí proveden duplicitní zápis vlastnictví, lze jej odstranit rozsudkem ve sporu o určení vlastnického práva. Obdobně také rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1875/2002 ze dne 23. 4. 2003.

8. Mezi žalobcem a žalovaným bylo nesporné, že pro pozemky, parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pozemku parcelního čísla [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] mají v katastru nemovitostí, je zapsáno duplicitní vlastnictví, pro žalobce i žalovaného.

9. Mezi žalobcem a žalovaným bylo v průběhu celého řízení sporné, kdo je vlastníkem žalobou dotčených pozemků, zda žalobce, či žalovaný.

10. Ve věci soud I. stupně vydal rozsudek, č.j. 52 C 235/2019-342 ze dne [datum rozhodnutí], kterým soud zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem žalobou dotčených pozemků, dále soud vyhověl vzájemnému protinávrhu žalovaného a určil, že vlastníkem žalobou dotčených pozemků je pouze žalovaný. Ve věci bylo podáno ze strany žalobce, odvolání. Městský soud v Praze, usnesením č. j. 29 Co 144/2022-374 ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek soudu I. stupně zrušil, neboť bude třeba provést další důkazy, způsobilé prokázat existenci/neexistenci výjimečných skutkových okolností, které v posuzovaném případě vylučují/nevylučují aplikaci restitučního předpisu (budou-li účastníci výjimečné okolnosti tvrdit/vyvracet), jak je uvedeno zejména v odstavci 30 rozhodnutí odvolacího soudu.

11. Tvrzením účastníků, z výpisu z katastru nemovitostí (ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum]), k listu vlastnictví [číslo]), dále z oznámení o duplicitním zápisu vlastnictví ze dne [datum], ze dne [datum] a [datum], má soud prokázáno, že pozemky parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pozemku parcelního čísla [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] jsou ve vlastnictví žalobce, ale i žalovaného. Na všechny žalobou dotčené pozemky je tak vedeno duplicitní vlastnictví.

12. Shodným tvrzením účastníků, dále z protokolu ze dne [datum], z rozhodnutí Státního notářství ze dne [datum], z kupní smlouvy ze dne [datum], z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], z dědického spisu Obvodního soudu pro Prahu-východ sp.zn. [spisová značka], a z geometrického plánu ze dne [datum], má soud prokázáno, že [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalovaného) vlastnila, dle výpisu z [příjmení] knihy pro katastrální území [část obce], usedlost [adresa] s pozemky v [část obce], zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [část obce], které jsou v užívání [anonymizováno] [část obce] (tedy pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]). Dle usnesení Státního notářství pro Prahu venkov ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [anonymizováno] [spisová značka], v pozemkové knize katastrálního území [část obce] ve vložce [číslo] na usedlosti [adresa] s pozemky, knihovně připsanými zůstaviteli ([celé jméno žalovaného], zemřelému [datum]), bylo vloženo právo vlastnické [jméno] [příjmení], pozůstalé vdovy. Dne [datum] byl sepsán protokol [číslo] v katastrálním území [část obce], kdy předmětem jednání bylo místní šetření dle zákona o evidenci nemovitostí, kdy údaje zjištěné při projednávání byly zapsány v příloze k protokolu. Dle přílohy k protokolu o místním šetření je u paní [jméno] [příjmení] zapsáno vlastnictví parcely [číslo] parcely [číslo] jako skutečný„ uživatel“ je zapsáno [anonymizováno] [část obce]. Dle výpisu z pozemkové knihy - č. knihovní vložky 3 - v kat. území [část obce] byl, [celé jméno žalovaného] (starší), zapsán jako vlastník [adresa] a dále i pozemků parc. [číslo]. Dle listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], okres [okres], byl žalovaný ([celé jméno žalovaného]) zapsán jako vlastník [adresa] a pozemků [číslo]. Vlastnictví zůstavitelky označil i protokol o předběžném šetření Státního notářství [okres] ze dne [datum], tedy usedlost [adresa], s pozemky v [část obce] zapsanými ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území [část obce]. Rozhodnutím Státního notářství [okres], č.j. [spisová značka] (spis č.l. 17) ze dne [datum] bylo potvrzeno nabytí vlastnického práva žalovanému, k domu [adresa] se st. [číslo] parc. [anonymizováno] a k pozemkům (užívaných tehdejším [anonymizováno] [část obce]), tedy k pp [číslo], pp [číslo], pp [číslo], pp [číslo], ppč. 102, pp [číslo], ppč. [číslo] a ppč. [anonymizováno] role, zapsané ve složce [číslo] pozemkové knihy [část obce]. Žalovaný tak byl zapsán, jako vlastník pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], v katastrálním území [část obce]. Následně [celé jméno žalovaného], část vlastnické práva k pozemkům [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] převedl kupní smlouvou ze dne [datum], na Československý stát, jejímž předmětem byl pozemek katastrálního čísla [anonymizováno] a pozemek katastrálního čísla [anonymizováno], v katastrálním území [část obce] ve výměře 164m2 a 1074m2. Dle geometrického plánu ze dne [datum], č. plánu [číslo], má soud prokázáno, že z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo], [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] a [číslo] a z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, byl vydán rozsudek, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (který nabyl právní moci dne [datum]), má soud prokázáno, že žaloba [celé jméno žalovaného] (ročník [rok]), proti žalovanému [územní celek], a i [anonymizováno] a [anonymizováno] organizace [obec] (dále jen [anonymizováno]), když předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, pozemku parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrální území [část obce], na listu vlastnictví [číslo] také pozemku parcelního čísla [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [část obce], na listu vlastnictví [číslo] Tyto shora uvedené skutečnosti (v odstavci 11+12, byly mezi účastníky nesporné.

13. Tvrzením účastníků, z kopie katastrální mapy k [datum], dále z identifikace parcel, z geometrického plánu ze dne [datum], z kopie katastrální mapy ke dni [datum], ze sdělení Katastru nemovitostí ze dne [datum] a ze dne [datum], má soud prokázáno, že dle identifikace parcel ze dne [datum] v katastrálním území [část obce] pozemek parcelního čísla [anonymizováno] o výměře 1861m2 byl rozdělen dle stavu v evidenci nemovitostí na pozemek parcelního čísla [anonymizováno] o výměře 164m2, dále na část parcely [anonymizováno] a část parcely [anonymizováno]. Dále pak pozemek parcelního čísla [anonymizováno] o výměře 1483m2 byl rozdělen na pozemek parcelního čísla [anonymizováno] o výměře 1074m2 a na část parcely [anonymizováno] a [anonymizováno]. Z geometrického plánu ze dne [datum], má soud prokázáno, že byly vyznačeny hranice pozemků [anonymizováno] a [anonymizováno], kdy dle výkazu výměr a podle evidence nemovitostí, je parcela [anonymizováno] (o velikosti 164m2) a [anonymizováno] (o velikosti 1074m2) je zapsána na [list vlastnictví]. Z kopie katastrální mapy ke dni [datum] jsou pak patrné hranice žalobou dotčených pozemků a jejich historické zakreslení v parcelách [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], dále [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Dle vyjádření Katastrálního úřadu [okres] ze dne [datum], má soud prokázáno, že parcely [anonymizováno] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] jsou součástí parcely [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Parcely [anonymizováno] [číslo], [číslo] a [číslo] jsou součástí parcely [anonymizována dvě slova], parcely [anonymizováno] [číslo] a [číslo] jsou součástí parcely [anonymizováno] st. [anonymizováno]. Dále, že parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byly při technickohospodářském mapování v katastrálním území [část obce] přečíslovány, na parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a části parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] se sloučily do parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (viz Novoměřický náčrt [číslo] v platnosti v roce [rok]). [ulice] parcela [anonymizována dvě slova] měla výměru 1861m2 a parcela [anonymizována dvě slova] měla výměru 1483m2, parcela [anonymizována dvě slova] byla o celkové výměře 164m2 a parcela [anonymizována dvě slova] byla o celkové výměře 1074m2. Výpočtem součet parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] je 3344 m2 a součet výměr [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] je 1238m2, a po odečtu [číslo] [číslo] tak zbývá výměra 2106m2, a tyto parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], nejsou totožné s parcelami [anonymizováno] [číslo]. Sdělením katastru nemovitostí ze dne [datum] má pak soud také prokázánu historii, žalobou dotčených pozemků, která vyplývá i z geometrického plánu [číslo] ze dne [datum]. Když parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a částí [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo]. Dle vyjádření Katastrálního úřadu ze dne [datum] (viz č.l. 267), kdy byl katastr nemovitostí dotázán k historii nového pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] (tedy po rozšíření žaloby), má soud prokázáno, že listiny, prokazující vlastnické právo celých parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizováno] st. [anonymizováno] ke dni [datum] jsou [anonymizováno] [číslo] (tedy usnesení Státního notářství [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], viz č.l. 282 spisu) a knihovní vložka [číslo] dále katastr nemovitostí označil za nabývací titul pro [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného], usnesení o dědictví [anonymizováno] [spisová značka], které nebylo v knihovní vložce [číslo] zaknihováno.

14. Tvrzením žalobce a z přídělové listiny, má soud prokázáno, že Přídělovou listinou ze dne [datum], měly být přiděleny nemovitosti pro Jednotné zemědělské družstvo v [část obce], a to k nemovitosti, st. [číslo] s domem [anonymizováno] (pravděpodobně i [adresa]), dále st. [anonymizováno] s domem [adresa], st. [anonymizováno] s domem [anonymizováno] a st. [anonymizováno] s domem [adresa], když ve vlastnictví [jméno] [příjmení] byl dům [adresa] se st. [anonymizováno] a [anonymizováno] a ostatní pozemky [anonymizováno], [číslo], [anonymizována čtyři slova], [číslo] a [anonymizováno] role (jak vyplývá z usnesení [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Tvrzením žalobce, z ohlášení o nabytí vlastnického práva ze dne [datum] a ze souhlasného prohlášení č. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], má soud prokázáno, že v ohlášení ze dne [datum] žalobce ohlašuje nabytí vlastnického práva, dle z.č. 172/1991 Sb., k pozemku parc [číslo] ohlášení se tak týkalo pouze jednoho ze žalobou dotčených pozemků, a to pozemku parc. [číslo] který byl rozdělen, mimo jiné, i na část žalovaného pozemku parc. [číslo]. Tvrzením žalobce, z ohlášení o nabytí vlastnického práva ze dne [datum] a z prohlášení ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalobce v ohlášení ze dne [datum] ohlašuje nabytí vlastnického práva, dle z.č. 172/1991 Sb., k pozemku parc [číslo] ohlášení se tak týkal pouze jednoho ze žalobou dotčených pozemků, a to pozemku parc. [číslo] který byl rozdělen mimo jiné i na část žalovaného pozemku parc. [číslo]. Tvrzením žalobce a z rozhodnutí povolení k odstranění staveb ze dne [datum] má soud prokázáno, že došlo k odstranění staveb, mimo jiné, i k odstranění domu [adresa], v k.ú. [část obce]. Tvrzením žalobce a z hospodářských smluv, má soud prokázáno, že došlo k převodu správy národního majetku. Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne [datum], předávající organizace Státní statek [anonymizováno] [obec] převedl správu, na přejímající organizaci Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, tedy správu k pozemkům v katastrálním území [část obce], číslo katastrálního území [anonymizováno] s obytným domem [adresa], č. kat. [anonymizováno] s domem [adresa], kat. [číslo] kat. [číslo] s domem [adresa], a to ke dni [datum]. Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne [datum] předávající organizace Státní statek [anonymizováno] [obec] převedl správu, na přejímající organizaci Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, tedy správu k pozemkům v katastrálním území [část obce], číslo katastrálního území [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno], a to ke dni [datum]. Dále Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne [datum] (datum je velmi těžce čitelné, viz č.l. 174) předávající organizace Státní statek [anonymizováno] [obec] převedl správu a užívání, na přejímající organizaci [anonymizováno] sídlišť, tedy správu k pozemkům v katastrálním území [část obce], objekt [adresa] na parc. [číslo] [adresa] na parc. [číslo] objekt [adresa] na parc. [číslo] to ke dni [datum]. Ze shora uvedených důkazů v tomto odstavci, má soud prokázáno, že [příjmení] smlouvou [číslo] ze dne [datum] a [příjmení] smlouvou [číslo] ze dne [datum] a [příjmení] smlouvou [číslo] ze dne [datum], byla převáděna správa a užívání, označených pozemků, a to na přejímající organizaci Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť. Sám žalovaný, pak v dopise ze dne [datum] (viz odstavec 17), uvedl a byl srozuměn s tím, že pozemky, které zdědil po rodičích v k.ú. [část obce] (pozemek parc. [číslo]) přešlo na [anonymizováno] [část obce] a roku [rok] byly převedeny na Státní statek [obec]. Také usnesení Státního notářství [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] (viz odstavec 12) v odůvodnění, potvrzuje nejen zapsání vlastnického práva pro [celé jméno žalovaného] (narozen [rok]), a zejména potvrzuje i užívání označených pozemků (parc. [číslo] role), soc. org. [anonymizováno] [část obce].

15. Tvrzením žalovaného a z nového (a pozdějšího) dědického rozhodnutí, vydaného Okresním soudem Praha – východ, pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], má soud prokázáno, že jím byl potvrzen nově zjištěný majetek žalovaného, a to pozemky parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pozemek parcelního čísla [číslo], nacházejícím se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo].

16. Spisem Státního pozemkového úřadu, [číslo jednací], ve věci [celé jméno žalovaného] a pozemků v k.ú. [část obce], obsah spisu je rozdělen do několika částí, a to žádost o restituci ze dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], dále dne [datum rozhodnutí] bylo vydáno sdělení na vědomí této žádosti pod [číslo jednací], dále dne [datum rozhodnutí] žádost o restituci [celé jméno žalovaného] pod [číslo jednací], dále dne [datum rozhodnutí] sdělení na vědomí žádosti pod [číslo jednací], dále dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí pozemkového úřadu pod [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] ukončení spisu a uložení pod [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] sdělení na vědomí pod [číslo jednací] a dne [datum rozhodnutí] doplnění dokladů pod [číslo jednací]. Ve spise je listina„ žádost o restituci“ z [datum], žadatelem je [celé jméno žalovaného], ročník [rok], a týká se k.ú. [část obce], pozemku [číslo] (tedy jiný pozemek, než který je předmětem řízení 52 C 235/2019). Dále ve svazku listin označený„ [anonymizováno] [číslo]“, je rozhodnutí ze dne [datum] Pozemkového úřadu Magistrátu [anonymizováno] [územní celek], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto, že navrhovatel [celé jméno žalovaného], ročník [rok], není vlastníkem nemovitostí parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Další svazek listin je označený jako„ uplatnění nároku [anonymizováno], osobní doklady“, který obsahuje uplatnění nároku na zemědělský majetek dopisem ze dne [datum], kterým žalovaný žádal o finanční vyrovnání za hospodářské budovy, chlév, stodolu, kůlnu, garáž, studnu a zastavěnou plochu-dvůr, které mu nebyly proplaceny. Součástí je odpověď Magistrátního úřadu [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum], kde byl žalovaný poučen, že se má obrátit s žádostí o náhradu za stavby a zastavěné pozemky na organizaci, která nemovitosti užívá, tj. [anonymizováno]. Dále je zde uplatnění nároku ze dne [datum] [celé jméno žalovaného], kde žádá o náhradní pozemek za vyvlastněnou části parcely [číslo] k.ú. [část obce], spolu s doloženými dokumenty (potvrzení o dědictví ze dne [datum], rozhodnutí o dědictví ze dne [datum], listina z [datum], rodný a křestní list [celé jméno žalovaného], dále knihovní vložka [číslo] uplatnění restitučního nároku ze dne [datum], odpověď Magistrátu [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], a žádost„ [anonymizováno] [číslo] žadatele [celé jméno žalovaného] z [datum] o vápis z pozemkových knih k pozemku [číslo]). Další svazek listin je označen jako„ [anonymizováno] - vyvlastnění“, kde je záznam, že pan [celé jméno žalovaného] [datum] předložil listiny. Dále obsahuje smlouvu kupní ze [datum], geometrický plán z [datum], propouštěcí prohlášení z [datum], dále prohlášení z [datum], listina nazvaná jako„ dohoda mezi ministrem národní obrany a ministrem strojírenství“, ze dne [datum] (Ústavu výzkumu a zkušebnictví vědecko-leteckému zkušebnímu ústavu pro Ministerstvo národní obrany), dále administrativní dohoda„ [anonymizováno] [číslo]“ z [datum], dále intabulační doložka a geometrický plán týkající se k.ú. [část obce]. Dále vyjádření ke kupní smlouvě, od [celé jméno žalovaného] (doručené [datum]), kde sděluje, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni. Dále v protokolu z [datum], byli [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] seznámeni s ustanovením restitučního nároku § 6 odst. 1 písm. m), n), k.), zákona [číslo] kdy náhrada za vyvlastnění pozemku byla vyplacena a u části pozemku [číslo] týkající se pozemku [číslo] spolu s předvoláním na toto jednání. Dále listina„ [anonymizováno] [číslo]“ z [datum], kdy se jedná o vyvlastňovací výměr. Dále další svazek listin, který je označen jako„ povinná osoba“, kde je nesouhlas [celé jméno žalovaného] z [datum], kde nesouhlasil s názorem Výzkumného zkušebního leteckého ústavu k pozemku [číslo] v [část obce]. Dále sdělení Výzkumného zkušebního leteckého ústavu z [datum], kde bylo sděleno tímto ústavem, že pozemek zapsaný ve složce 3 pozemkové knihy není možné vydat, neboť pozemek je součástí průmyslového areálu jejich společnosti. Dále součástí jsou mapy katastru nemovitostí a součástí je pak i složka nazvaná jako„ pozdější pošta“, kde jsou žádosti, týkající se zapůjčení spisu. Dále obsahuje dopis ze dne [datum] od [anonymizováno], adresovaný [pozemkový úřad], o sdělení, zda úřad eviduje restituční nárok k [anonymizována tři slova] [část obce]. A dopis Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad], adresovaný [anonymizováno], ze dne [datum] s odpovědí (na žádost o informace z [datum]), kde bylo sděleno, že [celé jméno žalovaného] uplatnil restituční nárok k pozemku p.k. [anonymizováno] v k.ú. [část obce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (věc byla skončena rozhodnutím ze dne [datum]) a dále uvádí, že ve spise se nachází i žádost o finanční vyrovnání za hospodářské budovy a další stavby, když jmenovaný uvedl, že zdědil zemědělskou usedlost v [obec a číslo] [adresa] s pozemky, mimo jiné i parc. [číslo] zapsané k [datum] na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], ve vlastnictví [celé jméno žalovaného]. Z připojeného rozhodnutí Státního notářství [okres] z [datum] se konstatuje, že předmětem dědictví byl dům, [adresa], se stavebními parcelami [anonymizováno] a [anonymizováno] a další pozemky v užívání soc. org.. Uvedené pozemky nejsou předmětem restitučního řízení. Tedy ze spisu Státního pozemkového úřadu, [číslo jednací], má soud prokázáno, že žalovaný uplatnil řádně svůj restituční nárok, pouze k pozemku parc. [číslo] v [část obce] a Pozemkovým úřadem bylo dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] rozhodnuto, že žalovaný není vlastníkem tohoto pozemku (části parc. [číslo] v k.ú. [část obce]), žalovaný proti rozhodnutí nepodal opravný prostředek. A dále má soud prokázáno, že dopisem ze dne [datum] žalovaný uplatnil nárok, pouze na zemědělský majetek (a nikoliv na pozemky), kterým žalovaný žádal o finanční vyrovnání za hospodářské budovy, chlév, stodolu, kůlnu, garáž, studnu a zastavěnou plochu-dvůr, usedlosti v [obec a číslo] [část obce], [adresa] (parc. [číslo]).

17. Tvrzením žalovaného a ze žádosti ze dne [datum] [celé jméno žalovaného], adresovaný [pozemkový úřad] [anonymizováno], věc označena„ uplatnění nároku na zemědělský majetek podle ustanovení § 9 zákona o půdě“, pod č.j.„ [číslo]“, má soud prokázáno, že žalovaný v dopise uplatnil nárok, pouze na zemědělský majetek, když výslovně uvedl:„ Po svých rodičích jsem zdědil zemědělskou usedlost v [obec a číslo] [část obce], [adresa], a pozemky [číslo] v k.ú. [část obce]. Vlastnictví těchto nemovitostí přešlo na základě vyhlášky [číslo] na [anonymizováno] [část obce], roku [rok] převedeno na Státní statek [obec]. V roce [rok] došlo k asanaci té části [část obce], kde se moje usedlost nacházela z důvodu výstavby sídliště, tuto akci prováděla Výstavba sídlišť, [obec a číslo]. Žádám o finanční vyrovnání za hospodářské budovy, chlév, stodolu, kůlnu, garáž, studnu a zastavěnou plochu-dvůr, které mi nebyly proplaceny“. Tvrzením žalovaného a z dopisu Magistrátního úřadu [územní celek], Pozemkový úřad, ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], (na který poukázal odvolací soud, viz odstavec 30, avšak odvolací soud uvedl chybné datum dopisu ze dne [datum], správné datum zní [datum]), má soud prokázáno, že se jednalo o odpověď Pozemkového úřadu na dopis žalovaného ze dne [datum], předmět dopisu byl nazván„ uplatnění nároku dle zákona [číslo] Sb“, a Pozemkový úřad ve věci žádosti o náhradu za stavby odkázal žalovaného na [anonymizováno], a dále výslovně uvedl:„ Z přiložených dokladů vyplývá, že Vám bylo zachováno vlastnictví k uvedeným nemovitostem, proto se přímo obraťte s žádostí o náhradu za stavby zastavěné pozemky na organizaci, která nemovitosti užívá (tj. [anonymizováno]). Pozemkový úřad není kompetentní o této věci rozhodovat, v příloze vracíme doklady, které jste nám zaslali.“. Dále Tvrzením žalovaného a ze sdělení [anonymizováno] ze dne [datum], má soud prokázáno, že žalovanému bylo sděleno, že vydání části původních pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] není možné a věc lze řešit jedině dodatečným projednáním dědictví po předchozí přesné identifikaci předmětu pozůstalosti. Panu [celé jméno žalovaného] bylo rozhodnutím z [datum] potvrzeno dědictví parcel [číslo] o výměrách 164 m a [číslo] m na základě kupní smlouvy z [datum]. Zbytek původních parcel [číslo] o výměře [číslo] m sloučených do parcel [číslo] [číslo] nebyl v dědickém řízení projednán a nestal se tedy vlastnictvím pana [celé jméno žalovaného]. Tvrzením žalovaného a ze sdělení [anonymizováno] z [datum], má soud prokázáno, že žalovanému bylo sděleno, že neexistují žádné nové doklady, vztahující se k náhradě na zaniklé stavby, musí být trváno na stanovisku ze dne [datum]. Pokud se týká zbytku původních parcel [číslo] [číslo] v intencích dopisu z [datum], je dospěno k názoru, že nemohou být předmětem restituce, ale dodatečného projednání dědictví. Ohledně části parcel [číslo] vykoupených spolu s č.p. má [anonymizováno] za to, že nejsou splněny podmínky § 6 odst. 1 písm. k) zákona, a kromě toho jsou zastaveny, nelze je tedy vydat. Tvrzením žalovaného a z dopisu z [datum] Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad], [číslo jednací], adresovaný [anonymizováno], má soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného] spisem [anonymizováno] [číslo] uplatnil restituční nárok na část pozemku p.k. [anonymizováno] v k.ú. [část obce] a rozhodnutím ze dne [datum] byla věc pozemkovým úřadem skončena. Ve spise se nachází i žádost na finanční vyrovnání za hospodářské budovy a další stavby, v níž pan [celé jméno žalovaného] uvádí, že po svých rodičích zdědil zemědělskou usedlost v [obec a číslo] [část obce], [adresa] s pozemky, mimo jiné i parcely [číslo] zapsané k [datum] na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], ve vlastnictví [celé jméno žalovaného]. Z připojeného rozhodnutí Státního notářství [okres] z [datum] se konstatuje, že předmětem dědictví byl dům [adresa] s stavební parcelou [anonymizováno] a [anonymizováno] a další pozemky k užívání socialistické organizace, kdy uvedené pozemky nejsou předmětem restitučního řízení. Ze sdělení Státního pozemkového úřadu, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], má soud prokázáno, že [celé jméno žalovaného], dne [datum] u tehdejšího Magistrátního úřadu [anonymizováno] [územní celek], pod [číslo jednací], uplatnil nárok na náhradu za stavby převzaté státem, neboť mu nebyly proplaceny. V dopise uvedl, že vlastnictví celé usedlosti, [adresa] (včetně zastavění pozemků), přešlo na [anonymizováno] [část obce] a posléze Státní statek [obec], ale výslovně majetek označuje za zděděný po rodičích a sousloví„ moje usedlost“ používá ještě k roku [rok], kdy měla ustoupit obrazně řečeno asanaci Starých [část obce] před výstavbou panelového sídliště. Státní pozemkový úřad uvedl, že tehdejší pozemkový úřad se věcí více nezabýval, a naznal, že nárok na náhradu zbořené stavby je třeba uplatnit u subjektu [anonymizováno]. Protože se později týž žadatel ucházel o restituci jednoho z pozemků usedlosti jinde na katastru, první žádost byla k této druhé neformálně přidána, pod [číslo jednací]. Správní spis na závěr obsahuje sdělení ze dne [datum], kde bylo sděleno, že pozemky nejsou předmětem restitučního řízení. Ze shora uvedených důkazů (v tomto odstavci 17, tedy dopisů od [anonymizováno], Státního pozemkové úřadu a Ministerstva zemědělství, a dále v odstavci 16, tedy ze spisu Státního pozemkového úřadu, [číslo jednací] a zejména i z dopisů mezi Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem Praha a [anonymizováno], ze dne [datum] a ze dne [datum]), nebylo prokázáno, že by žalovaný u pozemkového úřadu (dle § 13 odst. 1 zákona o půdě v tehdy účinném znění) učinil návrh na vydání předmětných pozemků, neboť žalovaný požádal pouze o finanční vyrovnání za hospodářské budovy, chlév, stodolu, kůlnu, garáž, studnu a zastavěnou plochu-dvůr, a žalovaný sám uvedl, že pozemky byly převedeny na Státní statek [obec]. Ze shora uvedených důkazů, lze souhlasit se žalovaným, že dopisy od [anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum], bylo žalovanému sděleno, že vydání části původních pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (tedy zbytek původních parcel [číslo] o výměře [číslo] m, sloučených do parcel [číslo] [číslo]) není možné a věc lze řešit jedině dodatečným projednáním dědictví, když neexistují žádné nové doklady, vztahující se k náhradě na zaniklé stavby.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že v katastru nemovitostí je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zapsán žalobce, současně i žalovaný, jedná se tak o duplicitní zápis vlastníků. Dle usnesení Státního notářství pro Prahu venkov ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [anonymizováno] [spisová značka], v pozemkové knize katastrálního území [část obce] ve vložce [číslo] na usedlosti [adresa] s pozemky, knihovně připsanými zůstaviteli ([celé jméno žalovaného], zemřelému [datum]) bylo vloženo právo vlastnické [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl sepsán protokol [číslo] v katastrálním území [část obce], kdy předmětem jednání bylo místní šetření dle zákona o evidenci nemovitostí, a dle přílohy k protokolu o místním šetření je u paní [jméno] [příjmení] zapsán o vlastnictví parcely [číslo] parcely [číslo] jako skutečný„ uživatel“ je zapsáno [anonymizováno] [část obce]. Dle rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] ze dne [datum] bylo potvrzeno dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], dědictví nabyl zůstavitelčin syn (zde žalovaný, [celé jméno žalovaného]), kdy dle tohoto rozhodnutí se v evidenci nemovitostí, v katastrálním území [část obce], na dům [adresa] se stavební parcelou [anonymizováno] a parcelou [anonymizováno] a ostatními pozemky, tedy pozemek parc. [číslo] bylo zapsáno vlastnické právo pro žalovaného. Dle výpisu z pozemkové knihy - č. knihovní vložky 3 - v kat. území [část obce] byl, [celé jméno žalovaného] (starší), zapsán jako vlastník [adresa] a dále i pozemků parc. [číslo]. Dle listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], okres [okres], byl žalovaný ([celé jméno žalovaného]) zapsán jako vlastník [adresa] a pozemků [číslo]. Dne [datum] [celé jméno žalovaného] (prodávající) a Československý stát - Výstavba [anonymizováno] [obec] Výstavba sídlišť (kupující) uzavřeli kupní smlouvu pro výstavbu, dostavbu [část obce], jejímž předmětem byl pozemek katastrálního čísla [anonymizováno] a pozemek katastrálního čísla [anonymizováno], v katastrálním území [část obce] ve výměře 164m2 a 1074m2. [příjmení] smlouvou [číslo] ze dne [datum], předávající organizace Státní statek [anonymizováno] [obec] převedl správu, na přejímající organizaci Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, tedy správu k pozemkům v katastrálním území [část obce], číslo katastrálního území [anonymizováno] s obytným domem [adresa], č. kat. [anonymizováno] s domem [adresa], kat. [číslo] kat. [číslo] s domem [adresa]. Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne [datum] předávající organizace Státní statek [anonymizováno] [obec] převedla správu a užívání na přejímající organizaci Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, tedy správu k pozemkům v katastrálním území [část obce], číslo katastrálního území [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. [příjmení] smlouvou [číslo] ze dne [datum] (datum je velmi těžce čitelné, viz č.l. 174) předávající organizace Státní statek hl.m. [obec] převedla správu a užívání na přejímající organizaci VHMP-Výstavba sídlišť, tedy správu k pozemkům v katastrálním území [část obce], objekt [adresa] na parc. [číslo] [adresa] na parc. [číslo] objekt [adresa] na parc. [číslo]. Dle identifikace parcel ze dne [datum] v katastrálním území [část obce] pozemek parcelního čísla [anonymizováno] (stav dle pozemkové knihy) o výměře 1861m2 byl rozdělen dle stavu v evidenci nemovitostí na pozemek parcelního čísla [anonymizováno] o výměře 164m2, část parcely [anonymizováno] a část parcely [anonymizováno]. Dále pak pozemek, dle pozemkové knihy [číslo] o výměře 1483m2 byl dle evidence nemovitostí rozdělen na pozemek parcelního čísla [anonymizováno] o výměře 1074m2 a část parcely [anonymizováno] a [anonymizováno]. Také v geometrickém plánu ze dne [datum] jsou vyznačeny hranice pozemků [anonymizováno] a [anonymizováno], kdy dle výkazu výměr podle evidence nemovitostí parcela [anonymizováno] a [anonymizováno] je zapsána na LV [číslo] to parcela [číslo] o velikosti 164m2 a parcela [číslo] o velikosti 1074m2. Žalovaný dopisem ze dne [datum] uplatnil u [pozemkový úřad] [anonymizováno], nárok na zemědělský majetek, kterým žalovaný žádal o finanční vyrovnání za hospodářské budovy, chlév, stodolu, kůlnu, garáž, studnu a zastavěnou plochu-dvůr, usedlosti v [obec a číslo] [část obce], [adresa] (parc. [číslo]), jak plyne i z dopisů i z dopisů mezi Ministerstvem zemědělství, [pozemkový úřad] a [anonymizováno], ze dne [datum] a ze dne [datum], a dále i z dopisu Státního pozemkového úřadu ze dne [datum]. Dle geometrického plánu ze dne [datum], č. plánu [číslo], vyplývá, že z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo], [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] a [číslo], dále z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo] a [číslo] a z pozemku [číslo] byl vytvořen pozemek [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalovaný uplatnil řádně svůj restituční nárok, pouze k pozemku parc. [číslo] v [část obce] a Pozemkovým úřadem bylo dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] rozhodnuto, že žalovaný není vlastníkem tohoto pozemku (části parc. [číslo] v k.ú. [část obce]). Ohlášení o nabytí vlastnického práva ze dne [datum] a souhlasné prohlášení ze dne [datum], se týkalo žalovaného pozemku parc. [číslo]. Ohlášení o nabytí vlastnického práva ze dne [datum] a prohlášení ze dne [datum], se týkalo žalovaného pozemku parc. [číslo]. Rozhodnutím Okresním soudu Praha – východ, pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], byl potvrzen nově zjištěný majetek žalovaného, a to pozemky parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pozemek parcelního čísla [číslo], nacházející se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví [číslo]. Dle vyjádření Katastrálního úřadu [okres] ze dne [datum] byly parcely [anonymizováno] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] jsou součástí parcely [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Parcely [anonymizováno] [číslo], [číslo] a [číslo] jsou součástí parcely [anonymizována dvě slova], parcely [anonymizováno] [číslo] a [číslo] jsou součástí parcely [anonymizováno] st. [anonymizováno]. Dále, že parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byly při technickohospodářském mapování v katastrálním území [část obce] přečíslovány, na parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a části parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] se sloučily do parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] Stavební parcela [anonymizována dvě slova] měla výměru 1861m2 a parcela [anonymizována dvě slova] měla výměru 1483m2, parcela [anonymizována dvě slova] byla o celkové výměře 164m2 a parcela [anonymizována dvě slova] byla o celkové výměře 1074m2. Výpočtem součet parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] je 3344 m2 a součet výměr [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] je 1238m2, a po odečtu [číslo] [číslo] tak zbývá výměra 2106m2. Dle vyjádření Katastrálního úřadu ze dne [datum] listinami, prokazující vlastnické právo celých parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizováno] st. [anonymizováno] ke dni [datum] jsou [anonymizováno] [číslo] a knihovní vložka [číslo] dále katastr nemovitostí označil za nabývací titul pro [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného], usnesení o dědictví [anonymizováno] [spisová značka], které nebylo v knihovní vložce [číslo] zaknihováno.

19. Soud I. stupně, po zopakovaném dokazování, dospěl k závěru, že stát (jiná právnická osoba) v rozhodném období bez právního důvodu převzala předmětné pozemky a žalovaným nebyla prokázána existence výjimečných okolností pro vyloučení použití restitučních předpisů, proto soud v tomto sporu posuzoval, zda byly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva ze státu na žalobce, dle zákona č. 172/1991 Sb., jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 12. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3167/2021 (jak uvedl i odvolací soud, Městský soud v Praze, č.j. 29 Co 144/2022-374 ze dne 28. 7. 2022, odstavec 31). Proto soud tento spor, po právní stránce posuzoval zejména ve znění zákona číslo 172/1991 Sb. (zákon ČNR o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí), kdy dle § 1 z.č. 172/1991 Sb., do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona (ke dni [datum]) přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. Dle odst. 2) z.č. 172/1991 Sb., do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí dále věci z vlastnictví České republiky, s nimiž začaly obce a v hlavním městě Praze též městské části hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona. Majetek z vlastnictví České republiky přecházel do vlastnictví obce při kumulativním splnění tří podmínek: 1) musí jít o majetek, který ke dni účinnosti zákona (24. 5. 1991) náležel České republice, 2) ke dni 23. 11. 1990 měl k pozemkům právo hospodaření právní předchůdce obce a za 3) tento právní předchůdce s tímto majetkem hospodařil.

20. Soud dále řízení po právní stránce posuzoval i dle § 6 odst. 1, písm. p) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), podle kterého budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku převzetí nemovitostí, bez právního důvodu.

21. V rozhodovací praxi dovolacího soudu byl v případech, kdy byla nemovitost státem v rozhodném období převzata bez právního důvodu, formulován a odůvodněn závěr, podle něhož se osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodné době bez právního důvodu, nemůže domáhat ochrany podle ustanovení občanského zákoníku (a to ani formou určení práva či právního vztahu podle ustanovení § 80 o. s. ř.), mohla-li uplatnit nárok podle ustanovení restitučního právního předpisu (srovnej zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 11. 9. 2003 sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl ÚS – st. 21/05). Když ve Stanovisku Pl. ÚS-st. 21/05, (2/2005 USs.) ze dne 1. 11. 2002, ústavní soud vyslovil zejména ve výroku II., že„ Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy“. Ústavní soud formuloval ve vztahu k restituční skutkové podstatě, dle ust. § 6 odst. 1, písm. p) zákona o půdě (převzetí nemovitostí bez právního důvodu) právní závěr, že restituční zákony v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné v některých případech uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučil možnost uplatnit tato práva jinak, tj. podle obecných předpisů. Právním titulem ke vzniku vlastnického práva státu v případech podřaditelných, pod ust. § 6 odst. 1, písm. p) zákona o půdě, není faktická držba (okupace) pozemků státem/jinou právnickou osobou v rozhodném období, nýbrž zákon o půdě, který nabyl účinnosti dne 24. 6. 1991. Otázkou, zda lze pod ust. § 6 odst. 1, písm. p) zákona o půdě podřadit stav, kdy stát v rozhodném období na cizím pozemku vybudoval místní komunikace, se soudní praxe zabývala a odpověděla na ni kladně (viz především usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1272/2009 ze dne 23. 10. 2019 a v něm citovaná rozhodnutí). Stejně tak se soudní praxe zabývala otázkou, zda pod uvedené ustanovení lze podřadit stav, kdy stát v rozhodném období na cizím pozemku vybudoval sídliště (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3167/2021 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 28 Cdo 4289/2019). Jak shodně odkazoval i odvolací soud, Městský soud v Praze, v usnesení č.j. 29 Co 144/2022 ze dne 28. 7. 2022.

22. Dále soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 28 Cdo 1272/2019), který vyložil, že postihuje případy, v nichž se stát (či jiná právnická osoba) zmocnil nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, nakládal s ní jako s vlastní, nemaje k tomu právního důvodu (titulu), s nímž by tehdejší právní řád spojoval přechod vlastnického práva. K převzetí nemovitosti státem bez právního důvodu se tedy rozumí převzetí její držby, a to i držby neoprávněné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 22 Cdo 18/2006, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. 28 Cdo 3908/2014). Jak shodně odkazoval i odvolací soud, Městský soud v Praze, v usnesení č.j. 29 Co 144/2022 ze dne 28. 7. 2022.

23. Soud opakovaně v řízení posuzoval, zda je zde překážka věci pravomocně rozsouzené, když v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, byl vydán rozsudek, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum]. Na straně žalobce byl [celé jméno žalovaného] (ročník [rok]), tedy stejná osoba, která je ve zdejším řízení na straně žalovaného). Na straně žalované bylo nejen [územní celek], které je ve zdejším řízení na straně žalobce, ale i [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [obec]). Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, pozemku parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrální území [část obce], [územní celek], vše zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] také pozemku parcelního čísla [číslo], nacházejícího se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsaného v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo]. Předmětem tedy byly shodné pozemky, jako ve zdejším řízení (52 C 235/2019). Avšak v řízení [spisová značka], i když se jednalo mezi shodnými účastníky, o shodných pozemcích, byla v řízení jiná skutková situace, neboť před vydáním rozsudku ve věci samé, chybělo podstatné dědické rozhodnutí, vydané Okresním soudem Praha – východ, pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], a kterým byl potvrzen nově zjištěný majetek pro žalovaného ([celé jméno žalovaného]), a to pro všechny žalobou dotčené pozemky. Soud v řízení [spisová značka] dospěl k závěru, že je třeba žalobu zamítnout, neboť žalobce v řízení neprokázal, že by byl vlastníkem shora uvedených pozemků, kdy v tehdy platném a naposledy vydaném rozhodnutí v dědickém řízení ([spisová značka]) se stal pouze vlastníkem, mimo jiné, pozemků [anonymizováno] a [anonymizováno], a tyto pozemky převedl na třetí osobu kupní smlouvou ze dne [datum]. Avšak v pozdějším dědickém řízení, byl zjištěn nový majetek, který měl na základě posledního dědického rozhodnutí (z roku [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), převzít pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] (ročník [rok]), tedy žalovaný ve zdejším řízení. S ohledem na tento podstatný důkaz, který změnil skutkový stav věci, a který v roce [rok] (v době vydání prvního rozsudku o určení vlastnictví), neexistoval, proto soud uzavřel, že se ve zdejším sporu (52 C 235/2019), nejedná o totožnou věc, a nejedná se tak o věc již pravomocně rozsouzenou. Hypoteticky, i kdyby soud dospěl k závěru, že by se jednalo o již pravomocně rozsouzený spor ve shodné věci (což se nejedná), soud by v daném sporu rozhodl ve výroku I. obdobně, když rozhodnutí by přineslo shodné účinky, jako v nyní vyhlášeném rozhodnutí (žalobu pro žalobce by také zamítl) a ve výroku II. by řízení zastavil (z důvodu věci dříve rozhodnuté). Což by mělo stejný účinek, jako nyní, když po právní moci rozhodnutí, by muselo dojít k výmazu vlastnictví žalobce, s ohledem na jeho neúspěch v tomto sporu, na určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Také odvolací soud, v řízení 29 Co 144/2022 uzavřel, že věcnému projednání vzájemného návrhu nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené, tj. existence pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (odstavec 19 rozhodnutí odvolacího soudu).

24. Soud neshledal námitku vydržení, vznesenou žalobcem, za důvodnou, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 1020/2014 ze dne 9. 10. 2014, kdy zákon číslo 172/1991 Sb. založil vlastnictví obcí k historickému majetku obcí svou účinností a vyloučil dobrou víru státu k tomuto majetku, bez ohledu na to, že s ním stát i nadále nakládal. K otázce možnosti vydržení vlastnického práva státem v souvislosti s postupem obce při nabývání tzv. historického majetku obcí se vyjádřil Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 2876/12, který v něm srozumitelně a podrobně vyložil důvody pro závěr, podle něhož zákon č. 172/1991 Sb., založil vlastnictví obcí k tzv. historickému majetku svou účinností, tedy na základě aktu, jehož autorem je stát. Již tato skutečnost podle Ústavního soudu vyloučila v obecné rovině dobrou víru státu k historickému majetku obcí, byť s ním z různých důvodů i nadále nakládal. Správnost tohoto postupu potvrdil i pozdější postup zákonodárce, který zákonem č. 173/2012 Sb., s účinností od 29. 6. 2012, novelizoval ustanovení § 8 zákon č. 172/1991 Sb. tak, že původní znění upravující lhůtu k podání návrhu na zápis do katastru nemovitostí (předtím u střediska geodézie) bylo nahrazeno novým zněním, kterým se teprve jednoznačně stanoví lhůta, do kdy nejpozději je třeba podat návrh na zápis vlastnického práva, a současně se stanoví, že uplynutím tohoto termínu přechází majetek do vlastnictví státu. Soud by při vydržení použil ustanovení § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník"),„ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví" a dále v ust. § 1091 odst. 2„ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let". Navíc, i když žalobce dlouhodobě spravoval, žalobou dotčené pozemky, dělo se tak pouze z důvodu, že žalovanému nebyla dána možnost o vlastnictví, po zemřelé matce, pečovat.

25. S ohledem na závazný právní názor v rozhodnutí odvolacího soudu, Městského soudu v Praze, č.j. 29 Co 144/2022-374 ze dne 28. 7. 2022, soud I. stupně, po zopakovaném dokazování, vyzval žalovaného, při ústním jednání dne [datum], dle § 118a odst 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil a prokázal výjimečné okolnosti, které by bránily použití restitučních nároků. Neboť Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 28 Cdo 1272/2019 připomněl, že soudní judikatura za určitých výjimečných skutkových okolností dovodila možnost ochrany vlastnického práva postupem, dle obecných předpisů, tj. vyloučení použití restitučních předpisů. Žalovaný na výzvu soudu písemně reagoval (podáním ze dne [datum], žalovaný odkázal na skutková tvrzení a důkazní návrhy, které uvedl v předchozích podáních, zejména při ústním jednání dne [datum]). V písemném podání žalovaný dále uvedl, že„ žalovaný byl přímo postupem v úvahu přicházejících povinných osob, Pozemkového úřadu a následně [anonymizováno] poučen a bylo mu potvrzeno, že jeho vlastnické právo k předmětným nemovitostem nadále existuje a dále byl poučen o možnosti domoci se jeho ochrany prostřednictvím dodatečného projednání dědictví“, a tím byly založeny mimořádné okolnosti, vylučující použití restitučních předpisů. V době, kdy žalovaný řešil komplikovaný případ dodatečného projednání dědictví po jeho matce, došlo k zásadní změně, do té doby ustálené judikatury, která připouštěla možnost domáhat se ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů občanského práva vedle předpisů restitučních. (nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 1998, sp.zn. IV.ÚS 403/98 a nález ÚS ze dne 25. 6. 2009 sp. zn.: I. ÚS 89/07). Soud po doplnění žalovaným, po poučení dle § 118a odst 1 a 3 o.s.ř., uzavřel, že strana žalovaná uvedla shodná skutková tvrzení, jako doposud v probíhajícím řízení, ze strany žalovaného nebyly tvrzeny nové výjimečné okolnosti, které by bránily použití restitučních předpisů. Soud dále uzavřel, že žalovaný neuplatnil restituční nárok na žalobou dotčené pozemky, ale jen na nárok na náhradu stavby (viz odstavec 16 + 17), proto soud v tomto řízení po právní stránce tento spor posuzoval, dle restitučních zákonů, tedy se zabýval otázkou, zda byly splněny zákonné podmínky pro přechod vlastnického práva, dle zákona č. 172/1991 Sb a dle § 6 odst 1 písm p) zákona o půdě.

26. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu v rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, č. j. 28 Cdo 3167/2021, byl žalobce vyzván, dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., při ústním jednání dne [datum], k prokázání a doplnění skutkových tvrzení, zda byly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva dle zákona č. 172/1991 Sb.. Žalobce pak na výzvu soudu uvedl, že k přechodu vlastnictví na ni došlo na základě § 3 odst. 4 zákona [číslo] o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Dle tohoto ustanovení do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí dnem účinnosti tohoto zákona přecházející věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady [územní celek], [obec], [obec] a [anonymizováno] přišla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obce podle §2 nebo §3 tohoto zákona. Z již založených důkazů, které žalobce předložil k vyjádření ze dne [datum], vyplývá, že tyto zákonné skutečnosti byly splněny, a to na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi jednotlivým zemědělským družstvem v likvidaci [část obce] a Státním statkem [anonymizováno] [obec], dále hospodářskou smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi Státním statkem [anonymizováno] [obec] a Výstavbou [anonymizováno] [územní celek] výstavba sídlišť. Dále k tomuto byla přiložena identifikace parcel z hlediska geodézie pro parcely [číslo] resp. [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], dále přídělová listina pro pozemky [číslo] z roku [rok], a výpis z evidence nemovitostí ze dne [datum], kdy na základě těchto dokumentů bylo vlastnické právo vedeno pro československý stát- Výstavbu [anonymizováno] [obec] výstavbu sídlišť, což byla organizace žalobce, která v roce [rok] přešla na žalobce, jako jejího zřizovatele. Těmito skutečnostmi a důkazy má žalobce za prokázané, že vlastnické právo přešlo podle §3 odst. 4 zákona č. 172/1991. Podmínky byly splněny ke dni účinnosti tohoto zákona a skutečnost, kterou žalobce v řízení už také tvrdil, že od tohoto dne až do dne, kdy byl žalovaný zapsán do [datum] do KN na základě usnesení o dodatečném projednání dědictví, byl žalobce v dobré víře, že jeho vlastnictví bezesporu trvá. Podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 má žalobce prokazovat, že ke dni účinnosti tohoto zákona měla právo k hospodaření, což založenými důkazy prokázáno bylo. Žalovaný k doplnění tvrzení ze strany žalobce nadále namítal, že bylo prokázáno nabytí vlastnictví žalovaným po jeho matce. A dále uvedl, že tvrzené hospodářské smlouvy, nejsou nabývacím titulem právního předchůdce, tedy České republiky.

27. Soud se dále zabýval tvrzením žalobce, že k nabytí vlastnictví žalobce k pozemkům [anonymizována dvě slova] + [anonymizováno] (tedy k pozemkům, které nebyly panem [celé jméno žalovaného] prodány na základě kupní smlouvy ze dne [datum]), došlo na základě vládní nařízení 50/1955, avšak k tomuto tvrzení pak žalobce nepředložil ani zápis, který by prokazoval přikázání zemědělské půdy do užívání (tedy neprokázal převedení žalobou dotčených pozemků na právní předchůdce žalobce), a který by specifikoval všechny žalobou dotčené pozemky. Žalobce ani netvrdil, kdy přesně mělo dojít k tomuto přikázání zemědělské půdy do užívání. Žalobce v řízení sice předložil Přídělovou listinu ze dne [datum], která měla přidělit nemovitosti pro Jednotné zemědělské družstvo v [část obce], a to k nemovitostem, st. [číslo] s domem [anonymizováno] (pravděpodobně i [adresa]), dále st. [anonymizováno] s domem [adresa], st. [anonymizováno] s domem [anonymizováno] a st. [anonymizováno] s domem [adresa], avšak ve vlastnictví [jméno] [příjmení] byly pozemky [anonymizováno] a [anonymizováno] se stavbou [číslo] avšak v přídělové listině tak nejsou specifikovány pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu. Soud, po provedeném dokazování a s ohledem na skutková tvrzení žalobce uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal, že by došlo ke vzniku vlastnictví žalobce, dle vládního nařízení 50/1955, a to k žalovaným pozemkům [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno].

28. Po provedeném dokazování, na základě skutkových tvrzení žalobce i žalovaného, s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení, soud uzavřel, že žaloba je důvodná a naopak, vzájemný protinávrh žalovaného, důvodným není. Mezi žalobcem a žalovaným bylo nesporné, že pro pozemky parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro pozemek parcelního čísla [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] je vedeno duplicitní vlastnictví pro žalobce i žalovaného. Soud v řízení proto posuzoval, zda je vlastníkem žalobou dotčených pozemků, žalobce, či žalovaný. Nesporným skutkovým tvrzením žalobce (uváděným zejména v žalobě ze dne [datum], ale i dále v průběhu řízení) i tvrzením žalovaného, dále ze zápisu z pozemkové knihy pro katastrální území [část obce] (zapsaný ve vložce 3), také z Protokolu z místního šetření ze dne [datum], má soud prokázáno, že [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalovaného) byla ke dni své smrti (ke dni [datum]) vlastníkem pozemkových parcel, původně označovaných [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Sdělením katastru nemovitostí ze dne [datum] má pak soud prokázánu historii, žalobou dotčených pozemků, která vyplývá i z geometrického plánu [číslo] ze dne [datum], spolu s nákresem mapy pozemků. Když parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizována dvě slova] a částí [anonymizována dvě slova]. Parcela [anonymizováno] [číslo] je částí [anonymizováno] st. [anonymizováno] a částí [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [číslo]. Nesporným skutkovým tvrzením žalobce i žalovaného a zejména z rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy], č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] má soud prokázáno, že se žalovaný nejprve stal vlastníkem části pozemkových parcel č. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], když z původního rozhodnutí Státního notářství (ze dne [datum]) skutečně nikterak nevyplývá, že by se žalovaný stal dědicem celých pozemků, původně označovaných parc. [číslo]. Z původního dědického rozhodnutí (č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) bylo prokázáno, že žalovaný se prokazatelně stal vlastníkem celých pozemků [číslo] následně část pozemků (ve výměře 164m2 a 1074m2), převedl kupní smlouvou ze dne [datum], na třetí osobu (viz odstavec 12). Z identifikace parcel ze dne [datum], vyplývá, že pozemek [číslo] měl výměru 1861m2 a tento pozemek byl přečíslován na pozemek [číslo] o výměře 164m2 a dále pak tvořil část pozemku [číslo] část pozemku [číslo] (viz odstavec 13). Z identifikace pozemků ze dne [datum] dále vyplývá, že pozemek dle pozemkové knihy [číslo] měl výměru 1483m2 a dle evidence nemovitostí byl označen jako pozemek [číslo] o výměře 1074m2 a dále vytvořil část pozemků [číslo] (viz odstavec 13). Soud tak uzavřel, že na základě rozhodnutí Státního notářství ze dne [datum] se žalovaný stal vlastníkem celých pozemku [číslo] [číslo] tyto pozemky, pak v částečné o výměře 164m2 a 1074m2 převedl na třetí osobu kupní smlouvou ze dne [datum], v důsledku čehož přestal být vlastníkem části prodaných pozemků. Soud má dále za prokázané, že ze sdělení Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] vyplývá, že původní výměra pozemku [anonymizována dvě slova] činila 1861m2 a původní výměra pozemku [anonymizována dvě slova] činila 1483m2 (tedy oba celkem 3.344 m2), avšak předmětem namítané kupní smlouvy byly převedeny jen pozemky o výměře 1.234m2 (tedy nově označované pozemky č. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], vzniklé rozdělením původních parcel [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]). Nadále tak měly ve vlastnictví žalovaného zůstat pozemky o výměře 2.106 m2 ([číslo] - [číslo]), které však nebyly již evidovány pod [anonymizována dvě slova], či [anonymizována dvě slova], ale pod parcelními čísly [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], jak vyplývá i z geometrického plánu [číslo] ze dne [datum] (viz desky spisu a originál tohoto geometrického plánu) a z kopie katastrální mapy ke dni [datum] (viz č.l. 144). Soud, má tak za prokázané (zejména ze sdělení katastru nemovitostí ze dne [datum] a z geometrického plánu ze dne [datum]), že parcely dle evidence nemovitostí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] nejsou totožné s pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], což od počátku řízení tvrdil i žalovaný. Žalobce, naopak na počátku řízení tvrdil, že parcely dle evidence nemovitostí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] jsou totožné s pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], avšak v průběhu řízení pak žalobce změnil své skutkové tvrzení a připojil se k tvrzení strany žalované, a pak žalobce v řízení tvrdil, že tyto pozemky nejsou skutečně totožné. S ohledem na nový důkaz, který nemohl být v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka], předložen, tedy nové dědické rozhodnutí, vydané Okresním soudem Praha – východ, pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (které nabylo právní moci dne [datum]), má soud prokázáno, že tímto rozhodnutím byl potvrzen nově zjištěný majetek žalovaného, a to pozemky parcelního čísla [číslo], dále [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], nacházející se v katastrálním území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pozemek parcelního čísla [číslo], nacházející se v katastrální území [část obce], [územní celek], zapsané v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] když vlastníkem těchto pozemků se žalovaný měl stát ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] (a to ke dni [datum]). Na základě tohoto nového rozhodnutí v dědickém řízení (ze dne [datum]) byl pak žalovaný zapsán, jako vlastník žalobou dotčených pozemků, do katastru nemovitostí. Vlastnictví [jméno] [příjmení] potvrzuje sice Protokol o projednání dědictví po [jméno] [příjmení], sepsaný Státním notářstvím [okres] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka], ve kterém je jmění zůstavitelky označeno v pozemkové knize, v knihovní vložce [číslo] usedlost [adresa] se st. parcelou [číslo] zahrada [číslo]. Vlastnictví zůstavitelky, [jméno] [příjmení] pak označuje sice i Protokol o předběžném šetření Státního notářství [okres] ze dne [datum], tedy usedlost [adresa] s pozemky v [část obce], zapsanými ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území [část obce], jak potvrzuje i z vyjádření Katastrálního úřadu ze dne [datum], který uvedl, že listiny, prokazující vlastnické právo celých parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizováno] st. [anonymizováno] ke dni [datum], jsou usnesení Státního notářství [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a knihovní vložka [číslo]. Avšak pokud měl žalovaný v úmyslu požádat o restituční nárok, je nutné zdůraznit, že podal nárok na vydání staveb, nikoliv na vydání pozemků (viz dopis ze dne [datum rozhodnutí] Magistrátního úřadu [územní celek] [číslo jednací] a dále odstavec 16 +17). Navíc stát v rozhodné době vybudoval na posuzovaných pozemcích, zejména i v dnešní době funkční sídliště, o čemž nebylo mezi účastníky sporu, a v tomto je nutné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 3167/2021 na 28 Cdo 4289/2019, kdy lze pod ust. § 6 odst 1 písm. p) zákona o půdě podřadit i tento stav. S ohledem na to, že žalovaný neprokázal výjimečné skutkové okolnosti, které by vylučovaly použití restitučních předpisů, proto soud v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu, Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], postupoval dle zákona 172/1991 Sb.. Tvrzení žalobce, o způsobu nabytí vlastnictví, souhlasným prohlášením, dle z.č. 172/1991 Sb., bylo tvrzeno v žalobě ze dne [datum]. Pozdější tvrzení žalobce o nabytí vlastnictví, se objevilo v podání ze dne [datum], kdy žalobce tvrdil, že vlastnictví pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (tedy pozemků, které nebyly prodány na základě kupní smlouvy ze dne [datum]), přešlo na základě nařízení vlády č. 50/1955, na [anonymizováno] [část obce], dále v roce [rok] byly pozemky převedeny do Výstavby [anonymizováno] [obec] a ke dni [datum] byl pro pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] veden jako uživatel, žalovaný, a pro pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (části, které vznikly z [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]) pak Státní statek [anonymizováno] [obec]. Žalobce v řízení předložil [příjmení] smlouvy, [číslo] ze dne [datum], dále [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], kterými mělo dojít k převedení správy a užívání pozemků v [část obce], když [příjmení] smlouvy se týkaly jen části žalobou dotčených pozemků (k jejich hodnocení, viz odstavec 14). Neboť s ohledem na vyjádření katastru nemovitostí ze dne [datum], kdy části parcel [anonymizována dvě slova] a st. [anonymizováno], byly při technickohospodářském mapování přečíslovány ([anonymizováno]) na parcely [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a části parcel [anonymizováno] st. [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], se sloučily do parcel [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (vyhlášení [anonymizováno] v k.ú. [část obce] v roce [rok]), pak [ulice] smlouva [číslo] ze dne [datum] obsahuje žalobou dotčené pozemky, jako parc. [číslo] dále [ulice] smlouva [číslo] ze dne [datum] obsahuje zejména objekt [adresa] na pozemku parc. 13, když žalobou dotčené pozemky byly označeny již změněnými čísly po přečíslování parcel (parc. [číslo] nikoliv původními [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]). Žalobce v řízení dále předložil ohlášení ze dne [datum] a [datum], a také souhlasná prohlášení ze dne [datum] a [datum], která se týkala jen části žalobou dotčených pozemků, konkrétně pozemků parc. [číslo] (k jejich hodnocení viz odstavec 11 a 14). Po provedeném dokazování, zejména kupní smlouvou ze dne [datum], a také s ohledem na vyjádření katastru nemovitostí k přečíslování žalobou dotčených pozemků v roce [rok] a [rok] a zejména i ze všech 3 hospodářských smluv, má soud za prokázané, že kupní smlouva, nebyla nabývacím titulem pro žalobou dotčené pozemky, neboť jejím předmětem nebyly žalobou dotčené pozemky. A dále s ohledem na to, že soud vyzval stranu žalobce k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, které by prokázaly splnění všech zákonných podmínek uvedených v zákoně číslo 172/1991 Sb., žalobce pak tvrdil v řízení skutečnosti, které po provedeném dokazování, lze právně posoudit tak, že na tento případ doléhá ustanovení § 6 odst 1 písm p) zákona o půdě, když předmětné pozemky byly v tzv. rozhodném období dle restitučních předpisů (v období od [datum] do [datum]) převzaty státem či jinou právnickou osobou bez právního důvodu, a v důsledku čehož původní vlastník (její dědic, zde tedy žalovaný) přede dnem [datum] vlastnické právo pozbyli. Provedeným dokazováním pak byly prokázány všechny 3 zákonné podmínky, a dle § 1 z.č. 172/1991 Sb., v hlavním městě Praze též městským částem příslušelo právo hospodaření s majetkem (nemovitostmi) ke dni [datum], když na pozemcích bylo vystavěno funkční sídliště v [část obce] (viz rozhodnutí o odstranění staveb ze dne [datum], kdy byl odstraněn i dům [adresa] v [část obce], a dále viz [příjmení] smlouvy). Tedy majetek z vlastnictví České republiky ke dni účinnosti zákona (ke dni [datum]) náležel České republice bez právního důvodu (také § 6 odst 1 písm p. zákona o půdě), dále ke dni [datum] měl k pozemkům právo hospodaření právní předchůdce obce, když na pozemcích hospodařili, zejména [anonymizováno] [část obce], posléze i Státní statek [anonymizováno] [obec], a dále Výstavba [anonymizováno] [obec] -Výstavba sídlišť (viz protokol [číslo] ze dne [datum] a také tvrzení žalovaného v dopise ze dne [datum], a také odůvodnění dědického rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]) a tento právní předchůdce s majetkem i hospodařil (viz protokol [číslo] ze dne [datum] a také tvrzení žalovaného v dopise ze dne [datum], a také odůvodnění dědického rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]). Žalovaný v řízení netvrdil, že by v minulosti, například od uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], se zbývající částí pozemků (které jsou předmětem této žaloby), hospodařil, či jinak nakládal, jako jejich vlastník. Žalovaný v řízení nikterak netvrdil, z jakého důvodu nepodal mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (právní moc [datum]), po vzniku nového důkazu (nové dědické rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Je nutné i přihlédnout k tomu, že žalovaný byl schopen podat dne [datum] řádný restituční nárok k pozemku p. [číslo] v [část obce], přes to, dopisem ze dne [datum] (ani pozdější listinou) restituční nárok k žalobou dotčeným pozemkům již nepodal (viz odstavec 17), což může samozřejmě být způsobeno tím, že žalovaný mnoho let nevěděl, že by mohl být vlastníkem zbývající části pozemků katastrálního čísla [anonymizováno] a [anonymizováno] (o rozloze 2106 m2), která nebyla předmětem kupní smlouvy ze dne [datum] (předmětem byly pozemky o rozloze 1234 m2), když jeho vlastnické právo k této části pozemků bylo poprvé vysloveno až v novém dědickém rozhodnutí ze dne [datum]. S ohledem na shora uvedené, na žalobce tak přešlo vlastnické právo dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

29. Soud, po provedeném dokazování a s ohledem na skutková tvrzení žalobce i žalovaného uzavřel, že žalovaný v řízení neprokázal výjimečné okolnosti, které by bránily vyloučení restitučních předpisů, když žalovaný v řízení současně neprokázal, že by řádně uplatnil svůj restituční nárok k žalobou dotčeným pozemkům (zejména dopisem ze dne [datum], kterým žalovaný uplatnil nárok na náhradu za zemědělský majetek-stavby), navíc za situace když vyšší soudy nepřipouští možnost obcházet restituční předpisy podáním žaloby na určení vlastnictví podle ustanovení § 80 o.s.ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 11. 9. 2003 sp. zn. 31 Cdo 1222/2001 a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl ÚS – st. 21/05), je tak jednoznačné, že vzájemnému protinávrhu žalovaného, nelze vyhovět, proto soud návrh žalovaného zamítl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soud, po provedeném dokazování a s ohledem na skutková tvrzení žalobce i žalovaného uzavřel, že naopak žalobce v řízení prokázal, že došlo k přechodu vlastnického práva žalobce, dle z.č. 172/1991 Sb., a právním titulem vlastnického práva žalobce, byl podřaditelný pod § 6 odst 1 písm p) zákona o půdě, již ke dni účinnosti zákona o půdě (ke dni [datum]), a to ke všem žalobou dotčeným pozemkům, proto soud žalobě ve výroku I. tohoto rozhodnutí vyhověl v plném rozsahu.

30. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ten účastník, který měl ve věci, o určení vlastnického práva (podané žalobcem dne [datum]), plný úspěch, a tím byl žalobce, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které má povinnost uhradit neúspěšný žalovaný. Tato odměna se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 20.000 Kč (2x 5.000 Kč za zahájení řízení, a to dne [datum] a dne [datum] + za odvolání ze dne [datum]), dle z. [číslo] účinného ke dni podání žaloby. Tato částka je dále tvořena odměnou advokáta ve výši 63.750 Kč (25,5 úkonů právní služby, vždy ve výši 2.500 Kč za 1 úkon pr. služby, dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7, § 11 odst 1) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), a to za převzetí zastoupení, podání žaloby ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], právního úkonu za účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], odvolání ze dne [datum], nahlížení do spisu před MS ze dne [datum], účast na ústním jednání před MS dne [datum], vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum] a účast na ústním jednání dne [datum]. Dále 26 krát režijním paušálem po 300 Kč, celkem tedy 7.800 Kč (za 25,5 úkonů právní služby), dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Dále soud přiznal 21% DPH ve výši 15.025,50 Kč (z částky 71.550 Kč) dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.. Proto soud žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 106.575,50 Kč. Soud nepřiznal žalobci odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť v tomto vyjádření pouze uvedl, že se vyjádří, až se seznámí s důkazy, což s ohledem na nouzový stav s pandemií koronaviru, nebylo možné. Soud dále nepřiznal žalobci odměnu za doplnění odvolání ze dne [datum] a ze dne ze dne [datum], neboť tato doplnění mohla být součástí, řádně podaného odvolání.

31. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ten účastník, který měl ve věci, vzájemné žaloby o určení vlastnického práva (podané žalovaným dne [datum]), plný úspěch, a tím byl žalobce, proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které má povinnost uhradit neúspěšný žalovaný. Tato odměna se skládá Tato částka je dále tvořena odměnou advokáta ve výši 61.250 Kč (24,5 úkonů právní služby, vždy ve výši 2.500 Kč za 1 úkon pr. služby), dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7, § 11 odst 1) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), a to za převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření žalobce na výzvu soudu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], právního úkonu za účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], odvolání ze dne [datum], nahlížení do spisu před MS ze dne [datum], účast na ústním jednání před MS dne [datum], vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum] a účast na ústním jednání dne [datum]. Dále 25 krát režijním paušálem po 300 Kč, celkem tedy 7.500 Kč (za 24,5 úkonů právní služby), dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Dále soud přiznal 21% DPH ve výši 14.437,50 Kč (z částky 68.750 Kč) dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.. Proto soud žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 83.187,50 Kč.

32. Za obě řízení pak soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení, celkovou částku ve výši 189.763 (106.575 + 83.187), kterou má povinnost uhradit žalovaný, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

33. Dle § 160 o.s.ř. soud stanovil žalovanému běžnou lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.