52 C 6/2021 - 108

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], [obec a číslo], zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [obec a číslo], proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa], [obec] – [část obce] ([obec a číslo]), zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], o určení nájemního práva k bytu [číslo] takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobkyni od [datum] do [datum] svědčilo nájemní právo k bytu [číslo] na adrese [adresa] [obec a číslo] [část obce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve výši 10.164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že žalobkyně byla nájemcem bytu [číslo]. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že od roku 1994 vlastnila nájemní smlouvu k bytu [číslo] v k.ú. [část obce], [obec a číslo], kde bydlela se svojí matkou. V roce [rok] vyhověla bratrovi [jméno] a uvolnila byt 3+1, v k.ú. [část obce] pro jeho syna, a to směnou za byt [číslo] garsoniéru [část obce]. Výměna bytu proběhla na Úřadu městské části [obec a číslo], byly sepsány nové nájemní smlouvy a Dohoda o směně bytů. Byly také ověřeny podpisy (její a bratra), s datem [datum], a týž den [datum], si žalobkyně přihlásila nové trvalé bydliště. V roce [rok] se do garsoniéry přistěhoval jeho syn. Když bratr již několik let žil ve [obec] u [obec], kam převezl jejich matku, ještě před datem směny ([datum]). Matka ve svých 94 letech„ Žádost o přechod nájemního práva“ nepsala a nepodepsala. Jednalo se o trik, ke kterému byla seniorka bez svého souhlasu zneužita, a zfalšovaný podpis potvrzuje odborné vyjádření písmoznalce. Protokol, kterým se žalobkyně údajně vzdala nájemní smlouvy k bytu [část obce], je rovněž s falešným podpisem. Žalobkyně se nikdy nevzdala nájemního práva k třípokojovému bytu, ani nebyla vyplacena. Žalobkyně trvala na tom, že v období [rok] až [rok] (kdy došlo k privatizaci bytového fondu a k uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a bratrem žalobkyně, [jméno] [příjmení]) byla řádnou nájemkyní garsoniéry [část obce]. Nájemní právo žalobkyně ke garsoniéře [část obce] vzniklo [datum], uzavřením nájemní smlouvy, se žalovanou na Úřadu městské části [obec a číslo]. Vznik práva nájmu vůči žalobkyni je zřejmý ze skutečnosti, že žalobkyně mezi lety [rok] až [rok] hradila žalované měsíční nájemné ve výši 5.000 Kč. Žalobkyně mezi lety [rok] až [rok] byt obývala, měla od něj klíče. K naléhavému právnímu zájmu žalobkyně uvedla, že je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně nebo kde by se bez tohoto určení stalo její právní postavení nejistým. Žalobkyně tvrdila, že by v případě určení, že jí v období [rok] až do uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a bratrem žalobkyně, svědčilo nájemní právo ke garsoniéře [část obce], dosáhla potvrzení svého právního postavení k datu privatizace. Nejen, že by její nájemní právo dále trvalo, ale rovněž by bylo zřejmé, že žalovaná měla k odkupu byt nabídnout i žalobkyni. Žalobkyně by v posíleném právním postavení mohla žádat o nápravu způsobené křivdy, poskytnutím náhrady z bytového fondu žalované. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení nájemního práva ke garsoniéře [část obce], neboť v současné době garsoniéru [část obce] dále obývá, i když se nyní jedná o jednotku patřící jejímu bratrovi, [jméno] [příjmení]. Žalobkyně žije v právní nejistotě ohledně dalšího setrvání v současném bydlišti. K pasivní legitimaci žalované uvedla, že žalobkyně se domáhá určení, že jí v období [rok] až do uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a bratrem žalobkyně, svědčilo nájemní právo ke garsoniéře [část obce], neboť v období [datum] až [datum] byla vlastníkem dotčeného bytu (garsoniéra [část obce]) žalovaná. Žalovaná je tedy osobou pasivně žalobně legitimovanou. Žalobkyně proto navrhovala, aby soud určil, že žalobkyni od [datum] do [datum] svědčilo nájemní právo k bytu [číslo] na adrese [adresa] [obec a číslo] [část obce].

2. Žalovaná, žalobou dotčený nárok neuznala, když se v průběhu celého sporu domnívala, že na straně žalované není dána pasivní legitimace pro tento spor, a současně když žalobkyni nesvědčil naléhavý právní zájem na určení jejího údajného nájemního práva k bytu [číslo] [obec a číslo] – [část obce]. Žalovaná upozornila, že mezi žalobkyní a žalovanou jde u zdejšího soudu v krátké době již o 3. řízení s velice podobným předmětem, a tím je užívací právo žalobkyně ke dvěma bytům. Jde o řízení sp. zn. [spisová značka], kde byla žaloba pravomocně zamítnuta, a řízení sp. zn. [spisová značka], kde bylo řízení odročeno (poznámka soudu, toto tvrzení platilo ke dni vyjádření žalované, dne [datum]) na neurčito poté, co žalobkyně byla soudem poučena o zmatečnosti žaloby, a aby si přes advokátní komoru opatřila právního zástupce. Žalovaná se střídavě snaží u soudu uplatnit své údajné právo ke dvěma bytům, které byly v minulosti ve vlastnictví [anonymizováno] [obec] a správě žalované (dnes již delší dobu nejsou), a to k bytu na adrese [ulice a číslo] a [ulice a číslo], přičemž v každém ze sporů, přímo vyvrací svou argumentaci ze sporu druhého, kdy není možno, aby jí svědčilo nájemní právo k oběma bytům. Oba byty mají v osobním vlastnictví blízcí příbuzní žalobkyně, v jednom případě bratr, ve druhém synovec. Žalovaná má proto za to, že opakovaná podání, mohou souviset případně i se zdravotním stavem žalobkyně (jak uvedl bratr žalobkyně v řízení sp. zn. [spisová značka], žalobkyni byla v minulosti byla omezena svéprávnost pro duševní poruchu a on byl jejím opatrovníkem). V tomto sporu není dána pasivní legitimace žalované, neboť žalobkyně se domáhá určení nájemního práva k bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo], v k.ú. [část obce], který není ve vlastnictví, ani ve správě žalované, ani k němu žalovaná nemá žádný jiný právní vztah. Výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] je Ing. [jméno] [příjmení] (bratr žalobkyně), který vlastnictví k bytové jednotce od žalované nabyl před 5 lety, na základě kupní smlouvy ze dne [datum], zapsané do katastru nemovitostí dne [datum], s účinky zápisu ke dni [datum]. Jestliže žalobkyně tvrdí, že před převodem bytové jednotky jí svědčilo k bytové jednotce nájemní právo, které nezaniklo, pak dle ust. § 2221 odst. 1 občanského zákoníku, platí, že změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. Z toho důvodu není ve věci pasivně legitimována a navrhuje zamítnutí žaloby. Další otázkou je samozřejmě existence naléhavého právního zájmu ve věci podání návrhu na určení existence nájemního práva k bytu, v němž žalobkyně nájemní právo ke dni podání žaloby, dle vlastních slov vykonává a byt užívá k bydlení. Naléhavý právní zájem, dle ust. § 80 o.s.ř., na takovém určení být dán nemůže, neboť ani vyhovění žalobě by nevedlo k žádné změně poměrů mezi účastníky. Z procesní opatrnosti tak žalovaná vznesla námitku promlčení vůči všem nárokům v žalobě vzneseným vůči žalované, neboť vlastnictví jednotky bylo převedeno před více než 3 lety. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

3. Mezi žalobkyní a žalovanou bylo nesporné, že vlastníkem bytu [číslo] (k.ú [část obce]), byl (zejména i ke dni vyhlášení rozsudku), [jméno] [příjmení].

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byly všechny ostatní skutečnosti sporné, zejména, zda žalobkyni svědčil naléhavý právní zájem pro tento spor a zda má žalovaná pasivní legitimaci pro tento spor.

5. Z tvrzení žalobkyně i žalované a z výpisu z katastru nemovitostí, má soud prokázáno, že byt [číslo], nacházející se na pozemku parc. čísla [číslo], v katastrálním území Prosek, obec Praha, zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ byt [číslo]“), je zapsán ve vlastnictví osoby odlišné od účastníků řízení, když vlastníkem je [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z tvrzení žalobkyně i žalované a z kupní smlouvy, má soud prokázáno, že kupní smlouva o převodu vlastnictví bytové jednotky č. [rok] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byla uzavřena mezi [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], jako převádějícím a mezi oprávněným, panem [příjmení] [jméno] [příjmení], jako nabyvatelem a povinným, kdy na základě této kupní smlouvy došlo k převodu vlastnictví dané bytové jednotky [číslo] která je o předmětem zdejšího sporu, což také vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí.

6. Tvrzením žalované a z rozsudků v řízeních, vedených u Obvodního soudu, pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], má soud prokázáno, že žalobkyně opakovaně a neúspěšně žalovala i žalovanou, aby bylo určeno nájemní právo k jinému bytu [číslo] v [katastrální uzemí] (řízení [anonymizováno] [spisová značka]), dále se žalobkyně neúspěšně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum rozhodnutí] (řízení [spisová značka]), v obou řízeních však žalobkyně neprokázala svůj naléhavý právní zájem na určení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], žaloba ve věci žalobkyně [celé jméno žalobkyně], proti žalované 1), [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], a žalovanému 2), panu [příjmení] [jméno] [příjmení], o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], byla zamítnuta, a to s ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno i odvolacím soudem, a to rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kde i odvolací soud dospěl k závěru, že zde není naléhavý právní zájem, rozhodnutí bylo změněno pouze v části týkající se náhrady nákladů řízení, Rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 9, č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve věci řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně], proti žalované [příjmení] části [obec a číslo], o určení nájemního práva k bytu, kde se žaloba týkala určení nájemního práva k bytu [číslo] v k.ú. [část obce], [obec a číslo], byla žaloba taktéž zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno odvolacím soudem, rozhodnutím Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kde odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvého stupně, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, nemůže spočívat v tom, že by žalobkyně mohla získat náhradu z bytového fondu žalované, a ani ve skutečnosti, že žalobkyně nyní nemá jistotu bydlení, neboť pokud by žalobkyně byla určena nájemcem předmětné bytové jednotky k požadovanému datu, pak by takové rozhodnutí nebylo podkladem pro přiznání bytové náhrady žalobkyni, ani pro získání jistoty jakéhokoliv bydlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 2852/99 a sp. zn. 26 Cdo 1255/2006).

7. S ohledem na to, že nebyl dán ve sporu naléhavý právní zájem, soud již další dokazování ve sporu, s ohledem na jeho nedůvodnost, která by byla v rozporu s hospodárnosti řízení, již nečinil. Když, dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, výrok II., zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je, či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumával po stránce věcné. Soud uvádí, že ostatní důkazy jsou nadbytečné a bylo by v rozporu s hospodárností řízení, aby soud činil další podrobné dokazování v tomto sporu, když zde není splněna základní podmínka pro pokračování v řízení, a to, že by zde žalobkyni svědčil naléhavý právní zájem pro tento spor. Proto soud, návrhy žalobkyně na doplnění dokazování, navrhované žalobkyní v žalobě podané [datum], dále v podání doručeném soudu [datum] i doplnění žaloby ze dne [datum], zamítl.

8. Po provedeném dokazování, nezbytném pro posouzení pasivní legitimace žalované a naléhavého právního zájmu žalobkyně, má soud prokázán následující skutkový stav. Byt [číslo] nacházející se na pozemku parc. čísla [číslo], v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný v katastru nemovitostí, vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], je ve vlastnictví [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V pravomocně ukončených řízeních, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9, žalobkyně opakovaně a neúspěšně žalovala i žalovanou, aby bylo určeno nájemní právo k jinému bytu [číslo] v [katastrální uzemí] (řízení [anonymizováno] [spisová značka]), dále se žalobkyně neúspěšně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum rozhodnutí] (řízení [spisová značka]), v obou řízeních však žalobkyně neprokázala svůj naléhavý právní zájem na určení.

9. Soud nejprve v řízení posuzoval, zda je dán na straně žalobkyně, naléhavý právní zájem, na určení, že žalobkyni v minulosti svědčilo nájemní právo k bytu [číslo] (v k.ú. [část obce]), dle ustanovení § 80 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.). Nezbytným předpokladem pro úspěch určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na určení a jestliže žalobce, který má věcnou legitimaci v řízení o určení, neprokáže naléhavý právní zájem, nemůže být v řízení se žalobou na určení úspěšný. Podmínka existence naléhavého právního zájmu, na požadovaném určení přitom platí, jak pro kladnou (pozitivní) určovací žalobu, tak i pro zápornou (negativní) určovací žalobu. Žaloba na určení má své místo v situaci, lze-li jejím prostřednictvím dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků, což by se však v tomto sporu nestalo. Žalobkyně se mylně domnívá a doslova uvedla„ Žalobkyně by v případě určení, že jí v období [rok] až do uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a bratrem žalobkyně svědčilo nájemní právo ke garsoniéře [část obce], dosáhla potvrzení svého právního postavení k datu privatizace. Nejen, že by její nájemní právo dále trvalo, ale rovněž by bylo zřejmé, že žalovaná měla k odkupu byt nabídnout i žalobkyni. Žalobkyně by v posíleném právním postavení mohla žádat o nápravu způsobené křivdy poskytnutím náhrady z bytového fondu žalované“. Ze skutkových tvrzení žalobkyně v průběhu řízení tak vyplývá, že žalobkyně má touto žalobou v úmyslu, aby jí bylo přiznáno její nájemní právo k bytu [číslo] avšak i kdyby soud žalobě vyhověl, žalobkyni by to nájemní právo v současné době, již neobnovilo. Navíc, dle § 2221 o.z., pokud dojde ke změně vlastnictví, přecházejí na nového vlastníka práva a povinnosti z daného tvrzeného nájemního práva, a zde je novým vlastníkem [jméno] [příjmení] (déle jak 5 let a 10 měsíců), ten však žalobou žalován není. Soud při rozhodování vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 2 Cz 8/71 (R 17/1972), a dále rozhodnutí Ústavního soudu, III. ÚS 17/95, kdy naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Avšak, i kdyby byla, nově vlastníkem žalobkyně, ničeho by to na právech žalobkyně nezměnilo a bez tohoto určení, by se právní postavení žalobkyně nestalo nejistým. Není tak přípustné, aby žalobou na určení vlastnictví, docházelo k množení sporů. V daném případě, proto soud uzavřel, že existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení není dána, neboť žalobkyní podaná žaloba na určení, nepůsobí preventivně a neodstraňuje definitivně spory účastníků a nestaví tak jejich právní vztahy najisto.

10. Soud, s ohledem na neprokázaná skutková tvrzení žalobkyně, týkající se naléhavého právního zájmu pro tento spor, vyzval žalobkyni při ústním jednání dne [datum], dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení, týkající se naléhavého právního zájmu. Žalobkyně po poučení doplnila:„ Že musí rozporovat názor soudu, že nemá naléhavý právní zájem, neboť se jedná o bydlení v bytě, ke kterému žalobkyně získala nájemní smlouvu, směnou za její předešlý třípokojový byt. K naléhavému právnímu zájmu žádné důkazy kromě tvrzení, které je uvedeno ve vyjádření, nemá, protože právní zástupkyně žalobkyně reálně neví, jak by měla prokázat, že je potřeba uspokojit bytovou potřebu paní žalobkyně. Dle právní zástupkyně žalobkyně není potřeba prokazovat, že je žalobkyně osobou v oslabeném právním postavení.“. Žalobkyně na výzvu soudu, při ústním jednání, dne [datum], sice reagovala, avšak ani po jejím doplnění, žalobkyně svůj naléhavý právní zájem pro tento spor, neprokázala.

11. Soud na základě shora uvedených důkazů a na základě skutkových tvrzení účastníků, s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud posuzoval nejprve, zda je u žalobkyně dán naléhavý zájem pro určení, že žalobkyni svědčí nájemní právo k bytu [číslo] dle ustanovení § 80 o.s.ř., který však žalobkyní nebyl v řízení prokázán (viz odstavec 9). Soud v průběhu dokazování posuzoval i obdobné spory žalobkyně, vedené před zdejším soudem. Soud má prokázáno, že v řízení [spisová značka], kde se žalobkyně domáhala určení, že je nájemcem jiné bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce]. A pakliže se žalobkyně domáhala, že je nájemkyní i zde v žalobě označené bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce], již toto skutkové tvrzení samo vylučuje naléhavý právní zájem na tomto sporu, neboť ani žalobkyně si není jista, ke kterému ze 2 bytů, ji nájemní právo svědčilo. Navíc žaloba [spisová značka] byla zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] (č.j. 52 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), a zamítnuté rozhodnutí bylo potvrzeno i rozsudkem odvolacího soudu, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Řízení [spisová značka] bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Dále bylo v řízení prokázáno, že u Obvodního soudu pro Prahu 9, probíhal spor [spisová značka], kde žalobkyně usilovala o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], když rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] (č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]), soud taktéž žalobu zamítl z důvodu, že zde není naléhavý právní zájem a tento rozsudek pak byl potvrzen i odvolacím soudem, rozhodnutím pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Řízení [spisová značka] bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Soud odkazuje zejména na ustanovení § 13 o.z., kdy každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ. Jsou zde tedy dvě pravomocná rozhodnutí, která byla žalobkyní neúspěšně vedena i před odvolacím soudem a soud nemá důvod se odklonit od rozhodovací praxe ve stejném skutkovém stavu. Důvodem pro zamítnutí žaloby byl však i nedostatek pasivní legitimace žalované pro tento spor, když žalovaná není v současné době vlastníkem předmětné nemovitosti (bytu [číslo]). [příjmení] je osoba odlišná od účastníků, a to [jméno] [příjmení], jak vyplývá nejen z výpisu z katastru nemovitostí, ale i z kupní smlouvy ze dne [datum], o které nebylo v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka] rozhodnuto, že by byla neplatná. Proto soud uzavřel, žalovaná nemá pasivní legitimaci pro tento spor, neboť není vlastníkem dané nemovitosti, když je nutné zdůraznit i ustanovení § 2221 o.z., které stanoví, že pokud dojde ke změně vlastnictví věci (tedy i věci nemovité), přecházejí na nového vlastníka, práva a povinnosti zde žalobou tvrzeného nájemního práva. Nad rámec odůvodnění soud uvádí, i kdyby hypoteticky soud této žalobě vyhověl, neznamenalo by to, že by se žalobkyně mohla po kladném určení (že by ji svědčilo v minulosti právo nájmu k bytu [číslo]), novou žalobou domáhat právě po žalované, přiznání bytové náhrady (shodně viz odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], zejména odstavec 16). S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že tato žaloba je zcela nedůvodná, když žalobkyně v řízení neprokázala svůj naléhavý právní zájem, ani pasivní legitimaci žalované, a proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu.

12. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Ve věci měla plný úspěch strana žalovaná. Soud si je vědom rozhodnutí Ústavního soudu, např. nález Ústavního soudu I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008, II. ÚS 2396/09 ze dne 13. 8. 2012, III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 a I. ÚS 2310/13 ze dne 13. 3. 2014:„ Kdy u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. Péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.“ Z uvedených rozhodnutí Ústavního soudu je sice zřejmé, že město nebo městská část, má právo nechat se v řízení zastoupit právním zástupcem-advokátem, avšak náklady za tyto právní služby by neměli jít k tíži neúspěšné žalobkyně. Zde předmětem tohoto sporu bylo určení nájemního práva. Žalovaná zde byla v řízení zastoupena advokátem, avšak s ohledem na předběžný právní názor soudu o nedůvodnosti žaloby (opět z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu) a zejména i s ohledem na bezdůvodně vedená řízení vůči žalované (19 C 244/2019 a 14 C 95/2020), která taktéž skončila z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu, soud o nákladech řízení rozhodl výjimečně jinak. Neboť předchozí neúspěšná řízení, žalobkyni neodradila od dalšího zahajování bezdůvodných sporů a žalovaná je tak nucena opakovaně vynakládat, za účelem právní obrany v neběžném soudním sporu, nemalé finanční náklady. Rozhodnutí v tomto sporu, o plné náhradě nákladů řízení, má tak preventivní účel, který má sloužit k tomu, aby žalobkyně již nezahajovala další bezdůvodná řízení vůči žalované. Tyto náklady jsou„ výjimečně“ u žalované ([anonymizována dvě slova] [obec a číslo]) tvořeny odměnou advokáta žalované ve výši 7.500 Kč (3 úkony právní služby, vždy ve výši 2.500 Kč za 1 úkon právní služby), dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7, § 11 odst 1) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky) z tarifní hodnoty 35.000 Kč, a to za převzetí zastoupení, vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum], a za účast u ústního jednání dne [datum]. Dále 3 krát režijním paušálem po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč (3x 300Kč), dle § 13 odst. 4 vyhlášky. Dále soud přiznal 21% DPH ve výši 1.764 Kč (z částky 8.400 Kč), dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.. Soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.164 Kč, tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. Dle § 160 o.s.ř. soud stanovil žalované běžnou lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.