52 C 77/2023 - 330

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Katarínou Kuhnovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem Kovářská 549/12, Praha 9 proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného], o zaplacení částky 208.799,70 Kč s příslušenství a vydání movité věci, in eventum, o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se ZAMÍTÁ.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen vydat žalobkyni koženou sedací soupravu typu Monza 3, vzhledu dle fotografie (ve spise na č.l. 37, podáním ze dne [datum]), zakoupenou od obchodní společnosti [právnická osoba]., sestávající se z těchto dílů: 1ks, typ [jméno FO] 3 – sed/pravý, provedení/barva: LL Nubia Schnee, nohy: lyžiny, 1ks, typ [jméno FO] otoman/levý, provedení/barva: LL Nubia Schnee, nohy: lyžiny, 1ks, typ [jméno FO] taburet 101x42x145 cm, provedení/barva: LL Nubia Schnee, nohy: lyžiny, se ZAMÍTÁ.

III. Dále in eventum, žaloba v části (kožené sedací soupravy), aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se ZAMÍTÁ.

IV. Dále in eventum, žaloba v části (kuchyňské linky), aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se ZAMÍTÁ.

V. Dále in eventum, žaloba v části (kuchyňské linky), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a vydání 2 movitých věcí, a to sedací soupravy a kuchyňské linky, z titulu zápůjčky a vlastnictví ke 2 zadržovaným věcem. Žalobkyně se domáhala, in eventum, zaplacení [částka] s příslušenstvím (po částečném zastavení sníženo na zaplacení celkové částky [částka]), z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalobkyně a žalovaný spolu žili, jako druh a družka v nemovitostech žalovaného od roku 2010 až do června 2020, kdy se jejich vztah rozpadl a žalobkyně se odstěhovala ze společné domácnosti. Žalobkyně se podílela na vybavení domácnosti žalovaného, za což jí však žalovaný po rozpadu vztahu neposkytl žádné finance, ani věci žalobkyni nevydal. Žalobkyně zakoupila za cenu [částka] kuchyňskou linku zn. IKEA, v několika objednávkách prostřednictvím úvěru, vedený na jméno žalobkyně. Dále žalobkyně uhradila část kupní ceny na sedací soupravu ve výši [částka] (z celkové ceny [částka]), když žalovaný uhradil pouze zálohu ve výši [částka]. V řízení žalobkyně dále tvrdila, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ústní smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] částku [částka]. Ústní smlouva o zápůjčce byla uzavřena v polovině měsíce září 2014, k výplatě prostředků žalovanému pak došlo dne [datum], a žalovaný se zavázal vrátit prostředky žalobkyni po prodeji bytu v k.ú. [adresa], tedy splatnost zápůjčky nastala až dne [datum] (když k převodu vlastnického práva k bytu, došlo dne [datum]). Žalobkyně navrhla, nebude-li prokázána existence zápůjčky, posoudit poskytnutí částky [částka], jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že by její nároky měly být promlčeny. Žalobkyně se neztotožnila s tvrzením žalovaného, že poskytnutá částka [částka] měla sloužit na úhradu chodu domácnosti, když je nelogické, že by žalobkyně kvůli tomu urychleně vypovídala stavební spoření. Žalobkyně se též podílela úhradami na vedení společné domácnosti, když žalobkyně byla na mateřské a rodičovské dovolené a následně i když byla již v zaměstnání. Účastníci spolu vychovávají tři nezletilé děti. Žalobkyně žádala žalovaného o zaplacení dlužné částky [částka] a o vydání 2 movitých věcí (po částečném zastavení, jen o vydání 1 sedací soupravy). In eventum, žalobkyně žádala žalovaného o nahrazení částky ve výši [částka], avšak žalovaný dosud nevrátil žalobkyni ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum], když uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť jsou již se žalobkyní finančně vyrovnáni, vypořádání proběhlo v prosinci 2021. Dále uvedl, že při společném soužití se žalobkyní, hradil veškeré náklady na vedení domácnosti žalovaný. Sedací souprava se nachází aktuálně v nemovitosti žalovaného. Žalovaný si není vědom, že by žalobkyně hradila kuchyň IKEA, a v nemovitost, kde byla umístěna kuchyň, byla již prodána. Žalovaný doplnil, že žalobkyně učinila částečnou platbu na sedací soupravu, ale vlastníkem sedací soupravy je žalovaný. Dále žalovaný namítal promlčení uplatňovaných pohledávek, plynoucích z nákupu sedací soupravy, nákupu kuchyňské linky, i z poskytnuté finanční částky. Žalovaný dále namítal, že platba ve výši [částka] byla určena na náklady, týkající se vedení společné domácnosti a na tyto byla využita. Žalovaný, v podání doručeném soudu dne [datum], navrhl, aby došlo k zápočtu na částku [částka] (poznámka soudu, tento návrh žalovaný učinil až po koncentraci řízení), za období od [datum] do [datum], za bezhotovostní transakce z účtu žalovaného, na účet žalobkyně. Žalovaný v průběhu celého sporu, navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla připuštěna změna žaloby, kterou došlo ke specifikaci sedací soupravy. Dále bylo tímto usnesením řízení částečně zastaveno, pro vydání kuchyňské linky. Dále bylo řízení částečně zastaveno v části petitu, in eventum, o zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (za kuchyňskou linku) a ve výši [částka] příslušenstvím (za sedací soupravu). Po právní moci usnesení, tak žalobkyně v řízení na žalovaném požadovala, zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a vydání sedací soupravy (blíže specifikované ve výroku II. rozsudku), in eventum požadovala uhrazení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (za kuchyňskou linku) a in eventum uhrazení částky ve výši [částka] s příslušenstvím (za sedací soupravu). [právnická osoba] řízení bylo nesporné, že účastníci byli partneři a vedli společnou domácnost, v nemovitostech žalovaného, od roku 2010 až do června 2020. Dále bylo nesporné, že žalobkyně, nechala zaslat dne [datum], na účet žalovaného, částku ve výši [částka]. Dále bylo nesporné, že žalobkyně na sedací soupravu uhradila částku ve výši [částka].

5. V řízení bylo mezi účastníky sporné, zda žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka] (případně, zda vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ve stejné výši). Dále bylo sporné, zda je žalobkyně vlastníkem kuchyňské linky (zakoupené v roce 2010) a sedací soupravy (zakoupené v roce 2013), a zda je žalovaný povinen žalobkyni uhradit část kupní ceny z kuchyňské linky ve výši [částka] s příslušenstvím, a část kupní ceny z sedací soupravu ve výši [částka] s příslušenstvím.

6. Z nesporného tvrzení účastníků řízení má soud prokázáno, že účastníci řízení jsou bývalí partneři, kteří spolu sdíleli společnou domácnost od 2010 až do června 2020, kdy se žalobkyně odstěhovala, účastníci spolu vychovávají 3 nezletilé děti. Tvrzením žalobkyně, z mimořádného výpisu z účtu č. [hodnota] vedeného u Raiffeisebank a.s. za celý rok (od ledna do prosince) roku 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019, dále za květen 2020 a z potvrzení [právnická osoba]. ze dne [datum] má soud prokázáno, že si účastníci vzájemně zasílali platby na vedení domácnosti (tedy z účtu žalobkyně na účet žalovaného, a také zpět z účtu žalovaného na účet žalobkyně). Dále má soud prokázáno, že žalobkyně ze svého účtu (číslo [č. účtu]) zasílala na účet žalovaného (číslo [č. účtu]), v období od [datum] do [datum] odchozí platby v rozmezí od -[částka] až -[částka], a z účtu žalovaného na účet žalobkyně pak byly opakovaně zasílány příchozí platby v rozmezí od +[částka] až do +[částka], nejčastěji byla přeposílána částka ve výši [částka] (platba ve výši +[částka] byla zasílána jen 1x, a to dne [datum], a byla označena Na výdaje, [Jméno žalovaného]). Tyto opakované platby byly označovány, nejčastěji slovem „na výdaje“, dále slovy „15zpatky“, „20zpatky“ a dále „Renca“. Žalobkyni po narození dětí (nezletilý syn [jméno FO] narozen [adresa] narozen 2013 a dcera Veronika narozena 2015), přicházely na její účet (nad rámec příjmových plateb od žalovaného), pravidelné příjmy „peněžitá pomoc v mateřství“ od ČSSZ, a po skončení rodičovské dovolené, pak jí na účet pravidelně přicházela mzda (příjmová platba) od jejího zaměstnavatele, Min. pro místní rozvoj.

7. Tvrzením žalobkyně a z kopie stvrzenek IKEA na částku [částka], na částku [částka], na částku [částka] a na částku [částka], má soud prokázáno, že cena za kuchyňskou linku činila v roce 2010 celkovou částku (včetně vybavení) [částka]. Tvrzením žalobkyně a z mimořádného výpisu z účtu č. [hodnota], vedený u Raiffeisenbank za období celého roku 2010, má soud prokázáno, že žalobkyně uhradila v IKEA dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku [částka], dále je prokázáno, že žalobkyně hradila pravidelné splátky kuchyně ve výši [částka] měsíčně (od srpna 2010). [právnická osoba] měla mít rozměr 426,6 cm x 3939 cm, jak plyne z návrhu kuchyně ze dne [datum]. Dále žalobkyně výpisy z jejího účtu prokázala, že proběhly výběry z bankomatu v celkové výši [částka]. Tvrzením žalobkyně a ze závazné objednávky pracovní desky ze dne [datum] a listiny s názvem distribuce, má soud prokázáno, že zákazníkem v případě pracovní desky kuchyňské linky, byla pouze žalobkyně. Tvrzením žalobkyně, z listiny s názvem C&C náhled, z listiny s názvem C&C samoobslužný sklad, z listiny s názvem C&C rezervace a vizualizace kuchyňské linky, z lisitny od společnosti Seegmuller Prague má soud prokázáno, že žalobkyně byla zákazníkem při nákupu kuchyňské linky. Tvrzením účastníků bylo prokázáno, že kuchyňská linka se nacházela v nemovitosti, která již byla prodána (byt v k.ú. [adresa]) a od počátku (od roku 2010) kuchyňskou linku užívala žalobkyně (až do roku 2020, tedy do opuštění společné domácnosti), a po celou dobu (tedy od 2010 až do prodeje nemovitosti v roce 2022) kuchyňskou linku užíval také žalovaný. Žalobkyně tak v řízení prokázala, že byla vlastníkem kuchyňské linky (od roku 2010 až do prodeje nemovitosti, ve které se kuchyňská linka nacházela, tedy do roku 2022), když žalobkyně za kuchyňskou linku uhradila kupní cenu v plné výši.

8. Tvrzením žalobkyně a z výpisu z účtu ze stavebního spoření žalobkyně č. účtu [č. účtu] ze dne [datum], má soud prokázáno, že došlo k výplatě zůstatku stavebního spoření žalobkyně ve výši [částka]. Tvrzením žalobkyně a z dopisu ze dne [datum], z výpisu z účtu stavebního spoření od [datum] – [datum], dále z výpovědi smlouvy o stavebním spořením ze dne [datum], má soud prokázáno, že dne [datum] byl žalobkyní zrušen účet stavebního spoření (vedený na její jméno) a dne [datum] byl převeden zůstatek účtu ve výši [částka], na účet číslo [č. účtu] (tedy na účet žalovaného, jak plyne z dokazování shora, viz odstavec 6). Stavební spořitelna zasílala zůstatek stavebního spoření na účet, který označila žalobkyně ve výpovědi stavebního spoření, tedy účet žalovaného pro příjem finančního zůstatku ze stavebního spoření žalobkyně, byl označen na přání žalobkyně. Z emailu žalovaného ze dne [datum] (spis č.l. 7) má soud prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši [částka], bez označení účelu, a žalovaný v emailu sdělil „Renco, kaprici jsou na uctu – 206 +2,5+2,5“.

9. Tvrzením účastníků a z výpisu katastru nemovitostí k.ú. [adresa], č. LV 1349, má soud prokázáno, že ke dni [datum], byl vlastníkem nemovitosti na [adresa], žalovaný, a na nemovitosti vázlo zástavní právo pro pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] zakoupil rodinný dům, k.ú. [adresa], č. LV 1059. Z tvrzení účastníků, má soud prokázáno, že žalovaný již ke dni podání žaloby (dne [datum]), nebyl vlastníkem bytu č. 399/29, v k.ú. [adresa], dle žalobkyně byla změna vlastnictví zapsána v katastru nemovitostí, dne [datum].

10. Tvrzením žalobkyně, z mimořádného výpisu z účtu, vedený u Raiffeisenbank, č. ú. 1279553001, dále z faktury č. [hodnota] (od firmy [právnická osoba].) ze dne [datum], má soud prokázáno, že jejím předmětem byl nákup sedací soupravy Monza v celkové částce [částka], zákazníkem byl pouze žalovaný ([Jméno žalovaného], [adresa]), a dne [datum] byla uhrazena záloha ve výši [částka] žalovaným a doplatek ve výši [částka] byl uhrazen žalobkyní dne [datum]. Tvrzením účastníků bylo prokázáno, že sedací souprava nadále existuje, nachází se v nemovitosti žalovaného a od počátku (od roku 2013), sedací soupravu užívala žalobkyně (až do roku 2020, tedy do opuštění společné domácnosti), a po celou dobu (tedy od jejich narození až doposud) sedací soupravu užívají 3 nezletilé děti účastníků a také žalovaný (od roku 2013 – 2024). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla vlastníkem sedací soupravy.

11. Tvrzením žalobkyně, z předžalobní výzvy ze dne [datum] a související podací stvrzenky má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. Tvrzením účastníků a z vyjádření žalovaného ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný na výzvu žalobkyně reagoval, a její nárok neuznal.

12. Z rozhodnutí Ústavního soudu, č. j. I ÚS 2054/23, rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], ze dne [datum], z návrhu matky na úpravu poměrů k nezletilým dětem ze dne [datum], tabulky vypořádání mezi účastníky, inzerátu na rodinné domy v Dolních Počernicích, z Výpisu z běžného účtu č. [č. účtu], z dohody o úpravě poměrů k nezletilým dětem, z emailové komunikace ze dne [datum], z přílohy kupní smlouvy makovice rodinné domy, účastnického výslechu žalobkyně soud nemá prokázána žádná skutková tvrzení, která by svědčila pro vydání sedací soupravy a kuchyňské linky nebo pro zaplacení částky [částka], a dále pro zaplacení částky [částka] za kuchyňskou linku a [částka] za sedací soupravu, neboť označené listinné důkazy se týkají převážně výchovy a výživy 3 nezletilých dětí účastníků řízení (nezletilý syn [jméno FO] narozen [adresa] narozen 2013 a dcera Veronika narozena 2015).

13. Soud má z tvrzení žalobkyně i z tvrzení žalovaného, a po provedeném dokazování, prokázán následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný jsou bývalí partneři, kteří sdíleli společnou domácnost od 2010 až do června 2020, kdy se žalobkyně odstěhovala a účastníci spolu vychovají tři nezletilé děti (nezletilý syn [jméno FO] narozen [adresa] narozen 2013 a dcera Veronika narozena 2015). Při vedení společné domácnosti, od roku 2010 do 2020, si účastníci vzájemně zasílali platby na vedení společné domácnosti. Žalobkyně v červnu 2010 zakoupila kuchyňskou linku IKEA v celkové ceně [částka], když větší část kuchyňské linky byla hrazena prostřednictvím úvěru, který splácela žalobkyně. Dne [datum] žalobkyně vypověděla stavební spoření a nechala zaslat zůstatek stavebního spoření ve výši [částka], přímo na účet žalovaného, a žalovaný přijetí finanční částky potvrdil. Na nákup sedací soupravy žalobkyně uhradila dne [datum] částku ve výši [částka] a žalovaný uhradil dne [datum] částku ve výši [částka], zákazníkem a označeným vlastníkem sedací soupravy Monza, byl pouze žalovaný. [právnická osoba] se nacházela v nemovitosti, která již byla prodána (byt v k.ú. [adresa]) a od počátku (od roku 2010) kuchyňskou linku užívala žalobkyně (až do roku 2020, tedy do opuštění společné domácnosti), a po celou dobu (tedy od 2010 až do prodeje nemovitosti v roce 2022) kuchyňskou linku užíval také žalovaný. Sedací souprava nadále existuje, nachází se v nemovitosti žalovaného a od počátku (od roku 2013), sedací soupravu užívala žalobkyně (až do roku 2020, tedy do opuštění společné domácnosti), a po celou dobu (tedy od jejich narození až doposud) sedací soupravu užívali 3 nezletilé děti účastníků a také žalovaný (od roku 2013 – 2024). Žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] předžalobní výzvu, na kterou žalovaný reagoval dne [datum].

14. Soud po provedeném dokazování, spor posuzoval zejména jako žalobu na vydání věcí, dle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. V tomto sporu, po částečném zastavení, žalobkyně primárně usilovala o vydání 1 movité věci, a to sedací soupravy Monza.

15. Soud po provedeném dokazování, spor v části zaplacení částky [částka], posuzoval zejména, dle § 2390 o.z., kdy přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Když žalobkyně od počátku řízení, požadovala na žalovaném, zaplacení částky [částka], z titulu ústní zápůjčky z roku 2014.

16. Soud po provedeném dokazování, spor posuzoval i dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Neboť právní zástupce žalobkyně navrhoval, v případě, že nebude prokázána existence zápůjčky, aby byla zaplacená částka [částka], posuzována jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Dále právní zástupce žalobkyně navrhoval, v případě, že nebude prokázáno vlastnictví žalobkyně k sedací soupravě, aby byla zaplacená částka (po částečném zastavení, již jen ve výši [částka]), posuzována jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

17. Soud v řízení posuzoval, zda žalobou dotčené nároky, nejsou promlčeny, dle § 646 o.z., kdy mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem. Dle § 629 odst 1 o.z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného na promlčení uplatňovaných nároků, a to zejména ve znění § 646 o.z., týkající se běhu promlčecí doby pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti. Po provedeném dokazování (tvrzením účastníků a výpisy z účtu účastníků) bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně a žalovaný, spolu jako partneři žili ve společné domácnosti až do června roku 2020. Žalovaný sice v průběhu řízení namítal, že jejich společné soužití bylo chvilkově přerušeno v roce 2019. Avšak toto přerušení nebylo v řízení prokázáno, a zároveň i kdyby bylo přerušení prokázáno, tak by se nejednalo o trvalé ukončení společného soužití, které by mělo za následek dřívější počátek běhu promlčecí doby. Tato žaloba byla podána dne [datum], a společná domácnost účastníků byla ukončena v červnu 2020, tedy žaloba byla podána v řádné promlčení 3- leté lhůtě, dle § 629 odst 1 o.z.. Proto soud neshledal námitku žalovaného, týkající se promlčení všech žalobou dotčených nároků, za důvodnou.

19. S ohledem na shora uvedená skutková tvrzení ze strany žalobkyně a skutková tvrzení ze strany žalovaného, a dále s ohledem na provedené dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalobkyně, soud neshledal žalobu téměř v plné výši, za důvodnou.

20. Část žaloby, týkající se ústní zápůjčky, která měla být uzavřena v září 2014, soud neshledal za důvodnou. Žalobkyně v řízení tvrdila, že ústní smlouva o zápůjčce, měla být uzavřena v polovině měsíce září 2014, a dále, že k výplatě finančních prostředků na účet žalovaného ve výši [částka], došlo dne [datum], ze stavebního spoření žalobkyně. [právnická osoba], dle tvrzení žalobkyně, se žalovaný zavázal vrátit finanční prostředky žalobkyni, až po prodeji bytu v k.ú. [adresa], tedy splatnost zápůjčky měla nastat až dne [datum] (když k převodu vlastnického práva k bytu, mělo dojít dne [datum]), jak uvedla žalobkyně v podání ze dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dala pokyn k zaslání finanční částky ve výši [částka] z jejího stavebního spoření, a to na účet žalovaného, dne [datum]. V řízení však nebylo prokázáno uzavření tvrzené ústní smlouvy o zápůjčce v září 2014, mezi žalobkyní a žalovaným, když uzavření smlouvy nebyla přítomna žádná třetí osoba a jednalo se pouze o ústní tvrzení žalobkyně, proti tvrzení žalovaného. Žádný listinný důkaz, prokazující uzavření smlouvy o zápůjčce, předložen nebyl. Žádný svědek, k prokázání uzavření smlouvy o zápůjčce, navrhován v řízení, také nebyl. V řízení dále nebyla prokázána ani nezvyklá splatnost zápůjčky, která měla nastat až po prodeji bytu v k.ú. [adresa]. Žalobkyně ve svých skutkových tvrzeních v průběhu sporu eventuálně navrhla, pokud soud neuzná, že šlo o zápůjčku, tak se jedná o bezdůvodné obohacení. Avšak soud, ani v tomto eventuálním návrhu (a jiném právním hodnocení), týkající se částky [částka], nemá prokázáno, že by se jednalo o plnění bez právního důvodu, a soud tak nemohl dospět k závěru, že by zde na straně žalovaného došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně sice v řízení prokázala, že na její pokyn byl z jejího stavebního spoření, zaslán zůstatek stavebního spoření, přímo na účet žalovaného, a to dne [datum]. Žalobkyně však jednoznačně věděla, že finanční částku zasílá žalovanému, se kterým vedla společnou domácnost, nejednalo se tak o omyl na straně žalobkyně. Navíc i žalovaný potvrdil přijetí finanční částky (emailem) a tyto finanční prostředky nebyly žalobkyní nikterak účelově označené, když žádný listinný důkaz účel tvrzené zápůjčky (případně, účel zasílané finanční částky), nikterak neprokazuje. Žalovaný v řízení tvrdil, že se jednalo o peníze na spotřebu domácnosti. Žalobkyně však tvrdila, zejména že se jedná o zápůjčku, případně o bezdůvodné obohacení. A s ohledem na to, že mezi účastníky opakovaně docházelo ke vzájemnému zasílání finančních částek na výdaje společné domácnosti, proto soud uzavřel, že se nemohlo v žádném případě jednat o plnění bez právního důvodu, jak například bezdůvodné obohacení řeší rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 3822/15 ze dne [datum]. Kdy předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. [právnická osoba] v odst 19 rozhodnutí se uvádí, že jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je plnění bez právního důvodu spočívající v tom, že mezi zúčastněnými chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění. Je nutné zdůraznit, že žalobkyně od počátku (tedy od roku 2014) věděla, že zasílá finanční částku [částka] žalovanému. Dále, že žalobkyně věděla, jako výši žalovanému zasílá. Dále, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaný, celou finanční částku [částka], použil pouze pro sebe (tedy pro svou vlastní potřebu, a že by tím mělo dojít na jeho straně, ke zvětšení jeho majetkové sféry) a žalobkyně tak neprokázala, že by žalovaný nepoužil finanční částku na výdaje společné domácnosti. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by došlo ke zmenšení jejích majetkových hodnot ve výši [částka], když žalovaný ze svého účtu, opakovaně zasílal finanční částky na výdaje společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené dokazování a skutková tvrzení účastníků, soud uzavřel, že v řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by se jednalo o zápůjčku, žalobkyní nebyla prokázána ani splatnost tvrzené zápůjčky a žalobkyně přes poučení soudu (dle § 118a odst 1 a 3 o.s.ř.), nenavrhla a nedoplnila žádné další důkazy, kterými by bylo prokázáno, že se jednalo o zápůjčku. Vzhledem k tomu, že důkazní břemeno, tíží žalobkyni, která tvrzenou zápůjčku neprokázala, a zároveň též bylo vyvráceno, že by se mělo jednat o bezdůvodné obohacení (jak eventuelně navrhovala žalobkyně), soud žalobu v této části zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Další část žaloby, týkající se vydání kožené sedací soupravy Monza, zakoupené v roce 2013, soud neshledal za důvodnou. Žalobu na vydání věci dle § 1040 o.z. zcela nepochybně může podat pouze vlastník věci, proti osobě, která danou věc neoprávněně zadržuje. Avšak žalobkyně v řízení své vlastnické právo sedací soupravy neprokázala. Neboť faktura č. [hodnota] (od firmy [právnická osoba].) ze dne [datum], je vystavena pouze na žalovaného, a jednalo se o částečnou úhradu žalobkyně na kupní cenu sedací soupravy ve výši [částka] ze dne [datum]. Žalobkyně by tak nemohla být jediným vlastníkem dané sedačky. Navíc, s ohledem na vzájemné přeposílání finančních částek na výdaje společné domácnosti, z účtu žalobkyně na účet žalovaného a opačně, z účtu žalovaného, na účet žalobkyně (jak plyne z výpisů z účtů účastníků), není jednoznačné, zda tato částka ([částka], uhrazená dne [datum]) měla být ve vlastnictví pouze žalobkyně, když žalobkyně se v době úhrady zálohy na sedací soupravu, nacházela na rodičovské dovolené s nezletilých, 2-letým [jméno FO] (narozen [datum]) a čerstvě narozeným, 2-měsíčním Tomášem (narozeným [datum]). S ohledem na neprokázané vlastnictví žalobkyně k movité věci – sedací soupravy, proto soud nemohl vyhovět části návrhu, aby žalovaný byl povinen, vydat žalobou označenou sedací soupravu, a žaloba v této části byla zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozhodnutí.

22. Další část žaloby, v petitu in eventum, kdy žalobkyně požadovala, aby žalovaný zaplatil za sedací soupravu částku [částka] s příslušenstvím, soud neshledal za důvodnou. Jak bylo uzavřeno v odstavci 21 shora, žalobkyně neprokázala vlastnictví sedací soupravy. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3822/15 (týkající se definice bezdůvodného obohacení), ani ve znění ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z., se nemohlo jednat na straně žalovaného o vznik bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně poskytla žalovanému plnění ve výši [částka] (k původu této finanční částky, viz odůvodnění odstavec 21, shora), o jehož účelu od počátku věděla (finanční částka byla zaplacena jako záloha na sedací soupravu), a žalobkyně dostávala též protiplnění (v podobě užívání sedací soupravy). Je nutné zdůraznit, že žalobkyně danou sedací soupravu užívala už od roku 2013 do roku 2020 (kdy odešla ze společné domácnosti se žalovaným, ve které se sedací souprava nacházela). Tuto sedací soupravu užívaly a nadále užívají, i 3 nezletilé děti účastníků. Samozřejmě, po celou dobu, od 2013 do 2024, sedací soupravu užíval i žalovaný, což bylo mezi účastníky nesporné. S ohledem na neprokázané vlastnictví žalobkyně k movité věci – sedací soupravy, a když současně nebyl prokázán vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného (když nenastalo plnění bez právního titulu), a důkazní břemeno, tíží žalobkyni, proto soud žalobu v části zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (za sedací soupravu), zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozhodnutí.

23. Další část žaloby, v petitu in eventum, kdy žalobkyně požadovala, aby žalovaný zaplatil částku [částka], za kuchyňskou linku IKEA, která byla v bytě v k.ú. [adresa], soud tento jediný nárok, částečně shledal za důvodným, když žalobkyně prokázala své vlastnictví ke kuchyňské lince (od roku 2010 do roku 2022). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila kupní cenu kuchyňské linky, na jejíž financování, uzavřela žalobkyně úvěrovou smlouvu a když žalobkyně splátky na kuchyňskou linku pravidelně splácela ze svého účtu. [právnická osoba] v roce 2010, pořizovala žalobkyně za celkovou cenu ve výši [částka], jak bylo prokázáno listinnými důkazy ze strany žalobkyně. Jednalo se o kuchyňskou linku, která měla mít rozměr 426,6 cm x 3939 cm, jak plyne z návrhu kuchyně ze dne [datum]. Soud, s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. n. [spisová značka], posoudil, že kuchyňská linka se stala stavební součástí nemovité věci, kterou vlastnil žalovaný (byt v k.ú. [adresa]), čímž došlo ke zvýšení hodnoty nemovitosti žalovaného. Avšak ke dni podání žaloby ([datum]) i ke dni rozhodování ([datum]), kuchyňská linka již nebyla ve vlastnictví ani žalobkyně, ani žalovaného, ale ve vlastnictví třetí osoby, proto v době rozhodování sporu nebylo možné kuchyňskou linku vydat, avšak v této části (vydání kuchyňské linky) žalobkyně vzala žalobu zpět. I když byla kuchyňská linka prodána, spolu s bytem v k.ú. [adresa], v řízení chybí tvrzení i důkazy ze strany žalobkyně, které by prokázaly stav kuchyňské linky, ke dni ukončení společné domácnosti mezi žalobkyní a žalovaným (v červnu 2020), tedy v období, kdy kuchyňská linka byla již 10 let stará. A lze spíše předpokládat (s ohledem na absenci důkazů o jejím stavu), že po 10-ti letech každodenního užívání, bývá kuchyňská linka poničená, alespoň od vody nebo v takovém období, se případně kuchyňská linka v nemovitostech i běžně již vyměňuje (z důvodu jejího opotřebení). I kdyby se případně v průběhu sporu zadával znalecký posudek (což by bylo v rozporu s hospodárností řízení, neboť výše za znalecký posudek, by mohla převýšit její zůstatkovou cenu [částka], kterou žalobkyně požadovala), který by měl ohodnotit zůstatkovou cenu kuchyňské linky, bohužel ve spise není žádný důkaz, který by prokazoval stav kuchyňské linky ke dni ukončení společné domácnosti v roce 2020, či v době prodeje bytu v roce 2022. V tuto dobu (v roce 2024) soud ani účastníci, neví, zda kuchyňská linka ještě existuje, či zda nový majitel nemovitosti, kuchyňskou linku již nevyměnil. A nemůžeme nutit třetí osobu, aby případně umožnila vstup znalce do jeho (její) nemovitosti, za účelem ohodnocení zůstatkové ceny kuchyňské linky, která již nemusí existovat. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala vlastnictví kuchyňské linky (od roku 2010 do roku 2022) a dále s ohledem na prodej kuchyňské linky spolu s bytem v k.ú. [adresa] v roce 2022, a dále s ohledem na stáří kuchyňské linky (zakoupené v roce 2010), proto soud na základě volné úvahy při hodnocení všech důkazů, určil, že žalovaný je povinen zaplatit 5 % z celkové ceny kuchyňské linky. V řízení bylo prokázáno, že kuchyňská linka stála v roce 2010 částku ve výši [částka], pak 5 % činí výši [částka]. A v této části ([částka]) soud uložil žalovanému, ve výroku V. rozhodnutí, jedinou povinnost, uhradit žalobkyni 5 % z celkové ceny kuchyňské linky, ve výši [částka] s příslušenstvím. A ve zbývajícím nároku, neodůvodněné výše zbývající do částky [částka], po odečtení odůvodněné částky [částka] (10.000 – 5.578,50, činí [částka]), tedy pro částku [částka] s příslušenstvím, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozhodnutí.

24. Dále soud k tvrzené zápůjčce (nad rámec shora uvedeného), uvádí, že finanční prostředky vložené na bankovní účet nejsou ve vlastnictví majitele účtu, jsou majetkem peněžního ústavu (viz rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 26, pod pořadovým číslem [hodnota]). Po provedeném dokazování, s ohledem na skutková tvrzení účastníků, kdy nebyla prokázána skutková tvrzení o tom, že právě označené a „výlučné“ finanční prostředky žalobkyně (ve výši [částka]) měly být, dle shodné vůle obou partnerů (a účastníků v tomto řízení), použity na konkrétní investice (například na pořízení nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, či jiné investice ve prospěch žalovaného…), nelze dovodit, že by „zápůjčka“ od žalobkyně měla být použita právě a pouze na výlučné výdaje žalovaného, když účastníci v době úhrady finanční částky, tedy roce 2014, vedli společnou domácnost a již spolu vychovávali i 2 nezletilé děti ([adresa]), a péče o nezletilé děti je nepochybně spojena s nemalými výdaji na jejich výchovu a výživu (právní názor, týkající se smísení finančních prostředků na bankovním účtu, viz obdobně rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka] 260ze dne [datum], ve věci vypořádání společného jmění manželů). A je tak zřejmé, že výlučné finanční prostředky žalobkyně (částka ve výši [částka] ze stavebního spoření žalobkyně) se smísily s finančními prostředky žalovaného na bankovním účtu, vedeného na jméno žalovaného, ze kterého byla hrazena větší část nákladů na vedení společné domácnosti účastníků.

25. Co se týče příslušenství uplatněného nároku, soud shledal žalobu důvodnou, jen pro zaplacení částky [částka], za kuchyňskou linku (viz výrok V. rozhodnutí). Povinnost žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení, soud posoudil dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) když se žalovaný nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostal do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení, a zde činí 8,5 % ročně (ke dni [datum]). Žalovaný měl povinnost dlužnou částku uhradit ke dni [datum], na základě předžalobní výzvy žalobkyně. Den následující ([datum]) se tak žalovaný dostal do prodlení.

26. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ten účastník, který měl ve věci neúspěch jen poměrně, v nepatrné části, takovým účastníkem byl žalovaný. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky [částka] (výrok V. rozhodnutí) a současně byla žalobkyně neúspěšná ve zbývajícím žalovaném nároku, když žaloba byla v ostatních nárocích zamítnuta (výrok I. + II. + III. + IV.). Žalovaný v řízení nebyl zastoupen právním zástupcem, ani nehradil výdaje na znalecký posudek, či soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení je tvořena paušální náhradou nákladů žalovaného za 5 úkonů (1x vyjádření na výzvu soudu ze dne [datum], a 3x účast u ústního jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], a dále 1x účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) v celkové výši [částka] (5 x [částka]), dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Proto soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozsudku.

27. Soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování listinami z podání doručeného soudu dne [datum] (ve spise na č.l. 218-260), neboť návrhy na doplnění dokazování byly učiněny až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení (lhůta uplynula dne [datum], tedy po 1 měsíci od ústního jednání dne [datum]), a soud k těmto důkazům nemůže v souladu s § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přihlížet. Dále soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování, navrhované dne [datum], na detailní audit účtu žalobkyně a dále detailní Cash flow mezi lety 2008, 2009, 2010, 2011–2019, a to pro nadbytečnost a také z důvodu hospodárnosti řízení, neboť nemohou prokázat skutková tvrzení účastníků (k zápůjčce ve výši [částka], vydání věcí a k úhradě částky ve výši [částka] za kuchyňskou linku a částky [částka] za sedací soupravu), když navrhované důkazy žalovaným, se vztahují ke všem příjmům a výdajům u žalobkyně, které však nejsou předmětem tohoto sporu.

28. Dle § 160 o.s.ř. soud stanovil účastníkům běžnou lhůtu k zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení