53 A 4/2013 - 30

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Chaloupkovou v právní věci žalobkyně: L. M., zastoupené JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou, se sídlem Sovova 709/5, 412 01 Litoměřice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2013, č. j. KrÚ 19045/2013/ODSH/8, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemáprávo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2013, č. j. KrÚ 19045/2013/ODSH/8, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Pardubic (dále jen „magistrát“ nebo též „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 1. 2013, č. j. OSA/P-1817/12-D/11, jímž byla žalobkyni za nedostavení se bez závažných důvodů k podání vysvětlení dne 17. 1. 2013 v 9:00 hodin uložena pořádková pokuta ve výši 1.000 Kč, splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobkyně podala proti shora označenému rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu, kterou se domáhala jeho zrušení a též zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nezákonnost a zastavení řízení. Žalobkyně uvedla poměrně obsáhlou žalobní argumentaci, kterou soud pro přehlednost rozčlenil do následujících žalobních bodů:

1. Správní orgán I. stupně postupoval v rozporu se zákonem, zejména se základními zásadami správního řízení, především pak zásadou hospodárnosti dle § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobkyně bydlí mimo místní příslušnost správního orgánu a ten měl především povinnost žalobkyni nezatěžovat tak, aby jí vznikaly zbytečné náklady spojené s dopravou. Jeho povinností bylo postupovat formou dožádání dle § 13 správního řádu, kdy by se žalobkyně mohla dostavit k požadovanému úkonu k městskému úřadu v místě bydliště, od něhož bydlí zhruba 2 km. Neúčelnými náklady ve smyslu zmíněného § 13 správního řádu jsou zejména proplacené jízdné a náhrada za ztrátu na výdělku. Pokud pak dané ustanovení hovoří o možnosti dožádání, ve spojení se základními zásadami správního řízení je třeba tuto možnost interpretovat jako povinnost.

2. Pořádková pokuta byla udělena osobě označené městskou policií za jedinou podezřelou. Žalovaný v této souvislosti nepochopil závažnost nálezů Ústavního soudu (dále jen „ÚS“), podle nichž „nelze postihnout za úmyslné nepodání vysvětlení podezřelého z přestupku“ – viz nález sp. zn. I. ÚS 1849/08. Žalovaný se sice snaží tvrdit, že nepovažoval žalobkyni za podezřelou z přestupku, nicméně žalobkyně byla takto označena jak městskou policií v jejím oznámení, tak správním orgánem I. stupně v předvolání k podání vysvětlení. S ohledem na zásadu legitimního očekávání žalobkyně oprávněně nabyla dojmu, že je jedinou podezřelou.

3. Žalobkyně byla správním orgánem I. stupně nesprávně poučena způsobem, který měl navodit, že se jedná o přestupkové řízení, resp. že žalobkyně je účastníkem řízení.

Poučení