53 A 4/2016 - 41

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, čj. KUJCK 30227/2016/ODSH/OI, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, čj. KUJCK 30227/2016/ODSH/OI, sp. zn. ODSH 30227/2016/paol/SO (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v účinném znění (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Písek (dále též „prvoinstanční správní orgán“ nebo „správní orgán“) ze dne 1. 10. 2015, čj. MUPI/2015/36648, sp. zn. VV41/2015/01096/Př-2015/236 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku (dále též „přestupek“) podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil porušením právní povinnosti uvedené v § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť dne 12. 5. 2015 v 10 :10 hod. řídil v ulici Hradišťská v Písku vozidlo tov. zn. MAN, reg. zn. X (dále též „vozidlo“) po požití návykové látky, kdy byl ještě pod jejím vlivem (metamfetamin – 31,3ng/ml v krevním séru). Za tento přestupek byla žalobci udělena pokuta ve výši 7.000,-Kč, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti měsíců a úhrada nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 2.500,-Kč. Žalobce předně rekapituluje průběh správního řízení, k němuž dodává, že správní orgány obou stupňů odmítly jeho námitky vztahující se k přítomnosti návykových látek v dechu, potažmo v moči a krvi. Odvolací orgán vycházel z principu tzv. nulové tolerance a konstatoval naplnění subjektivní stránky odpovědnosti na základě zavinění z nedbalosti. Žalobce namítá, že správní orgán přistoupil k jeho potrestání, aniž by bylo prokázáno, že na něm v době řízení motorového vozidla byly patrné účinky zjištěného minimálního množství návykové látky. Žalobce se rovněž domnívá, že správní orgán porušil čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“), když aplikoval bez dalšího podzákonný předpis za situace, kdy míra ovlivnění žalobce návykovými látkami nebyla zjištěna, neboť žádné ovlivnění na žalobci nebylo patrno. Žalobce uvádí, že správní orgány nerozhodovaly v zákonných lhůtách, neprovedly všechny jím navrhované důkazy (zejména výslechy policistů), neinformovaly jej včas a řádně o místě uložení zadrženého řidičského průkazu, zkouška přístrojem DRUGWIPE neproběhla předepsaným způsobem, což zakládá nedůvodnost následné zkoušky na přítomnost OPL v moči a krevním séru. Žalobce si není vědom, že by se dopustil přestupku, nebyl opatřen žádný důkaz usvědčující jej, že by si vědomě či hrubou nedbalostí přivodil přísun zakázaných látek do svého organismu a nebylo zjištěno, že by onou marginální hodnotou metamfetaminu byl skutečně jakkoli negativně ovlivněn při řízení vozidla. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nezákonné, skutkové a právní závěry správních orgánů obou stupňů pak za nesprávné. Žalobce odmítá argumentaci podzákonnými předpisy v oblasti přestupkového rozhodování a domnívá se, že nebylo prokázáno subjektivní naplnění stránky přestupku v zákonem požadované formě. K prokázání svých tvrzení žalobce soudu navrhl a předložil listiny, které jsou součástí spisu, a to: vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí, odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu, rozhodnutí odvolacího orgánu, znalecký posudek Ing. G., odborné vyjádření Ing. G., oznámení o přestupku a záznam z nemocnice Písek. Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby, ve svém vyjádření shrnul žalobní body a vyjádřil se k nim následovně. Žalovaný uvádí, že nález shora uvedené látky v krvi žalobce ukazuje na negativní ovlivnění schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo. Zákon o silničním provozu ukládající řidičům zákaz řídit vozidlo pod vlivem návykové látky neobsahuje ustanovení upravující množství této látky, platí tedy tzv. nulová tolerance. Žalobci byla v krvi prokázána nenulová hodnota aktivních forem uvedených návykových látek, což dokládá jeho ovlivnění návykovou látkou, a není třeba zaobírat se mírou ovlivnění. K naplnění subjektivní stránky odpovědnosti za projednávaný přestupek postačuje zavinění z nedbalosti, což bylo prokázáno právně konformním způsobem. Subjektivní pocit žalobce ohledně míry ovlivnění návykovou látkou není ve vztahu k projednávané věci relevantní, stejně jako skutečnost, zda návykové látky užil vědomě či nikoli. Nedodržení lhůt k vydání rozhodnutí nemá bez dalšího vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Podklady pro vydání rozhodnutí o vině žalobce jsou úplné, provedení svědeckých výpovědí policistů by bylo ve vztahu k projednávané věci nadbytečné. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Podle oznámení přestupku ze dne 12. 5. 2015, čj. KRPC-69941-3/PŘ-2015-020506 a úředního záznamu ze dne 19. 5. 2015 čj. KRPC-69941-8/PŘ-2015-020506 bylo dne 12. 5. 2015 v době kolem 10:10 hod. v Písku v ulici Hradišťská policejní hlídkou zastaveno vozidlo tov. zn. MAN, reg. zn. X řízené žalobcem, jemuž byl proveden stěrem za slin test na přítomnost jiných návykových látek DRUGWIPE 5S s pozitivním výsledkem na amfetamin, test na alkohol byl negativní. Následně byl žalobce vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, jemuž se podrobil v nemocnici Písek. Žalobci byl zadržen řidičský průkaz a zakázána další jízda. Kontrolním vážením zjištěno překročení největší povolené hmotnosti jízdní soupravy o 4.612 kg. Do zápisu se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že s přestupkem nesouhlasí, neboť nic nepožil. Protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření ze dne 12. 5. 2015 potvrzuje záchyt amfetaminů v krvi žalobce. Odborným vyjádření ze dne 25. 5. 2015 zpracovaným Ing. J. G. byla potvrzena též přítomnost amfetaminů v moči žalobce. Pro důkaz ovlivnění látkami dané skupiny konstatována nutnost provést průkaz a kvantifikaci návykových látek v krvi. Dle oznámení o zadržení řidičského průkazu ze dne 12. 5. 2016 byl tento žalovanému zadržen a odeslán úřadu obce s rozšířenou působností Městského úřadu Písek. Usnesením Městského úřadu Písek ze dne 19. 6. 2015, čj. MUPI/2015/24252 bylo rozhodnuto o ustanovení znalce Ing. J. G., soudního znalce v oboru klinické a soudní toxikologie (dále též „znalec“), jemuž bylo uloženo, aby v písemném znaleckém posudku stanovil koncentraci návykových látek v krvi žalobce a posoudil vliv zjištěného množství látek na řidičské schopnosti žalobce. Vyhotoveným posudkem bylo zodpovězeno, že v moči i krvi žalobce byla prokázána přítomnost metamfetaminu a amfetaminu, v krevním séru byla stanovena koncentrace metamfetaminu 31,3 ng/ml. Dále se uvádí, že při zneužívání metamfetaminu jako návykové látky je v krevním séru běžně dosahováno hladin 25-2500 ng/ml, nejčastěji pak 100-500ng/ml. Negativní ovlivnění schopnosti žalobce bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru je potvrzena, míru ovlivnění návykovou látkou v době odběru nelze určit. Plnou mocí ze dne 2. 6. 2015 zmocnil žalobce ke svému zastupování ve veškerých soudních i správních řízeních Mgr. Tomáše Maxu. Oznámením o zahájení správního řízení a předvolání k ústnímu jednání ze dne 19. 6. 2015, čj. MUPI/2015/24252 byl žalobce prvostupňovým správním orgánem vyzván k účasti na ústním jednání nařízeném na den 27. 7. 2015, žalobce byl mj. řádně poučen dle § 36 správního řádu. Do protokolu o ústním jednání, jehož se shora uvedeného dne zúčastnili žalobce i jeho zmocněnec, žalobce sdělil, že bezprostředně před jízdou ani nikdy v minulosti žádnou návykovou látku nepožil, ani s ní nemohl přijít do kontaktu. Její přítomnost v odebraných biologických materiálech si nedokáže vysvětlit. Z tohoto důvodu nedošlo k naplnění subjektivní stránky přestupku. Znalecký posudek neprokazuje, že by žalobce byl návykovou látkou ovlivněn, lékař v písecké nemocnici neshledal při odběrech na žalobci známky ovlivnění návykovou látkou. Žalobce navrhuje zastavení přestupkového řízení. Ze svědeckých výpovědí svědků M. P. a J. Z. vyplývá, že žalobce nevykazoval žádné známky ovlivnění návykovými látkami, test DRUGWIPE prováděl se žalobcem pouze jeden z policistů, svědci neviděli, že by test rozbaloval žalobce. Na základě výzvy ze dne 10. 9. 2015 se žalobce ve stanovené lhůtě písemným podáním vyjádřil v tom smyslu, že zasahující policisté na žalobci nezaznamenali žádné stopy ovlivnění návykovými látkami, stejně tak ani lékař odebírající mu biologický materiál. Negativní ovlivnění řidičských schopností coby znak skutkové podstaty přestupku nebylo bez důvodných pochyb prokázáno. Žalobce vyjádřil pochybnosti o řádném průběhu testu na jiné návykové látky. Dne 1. 10. 2015 vydal prvoinstanční správní orgán rozhodnutí čj. MUPI/2015/36648, kterým uznal žalobce vinným ze shora uvedeného přestupku. Za tento přestupek byla žalobci udělena pokuta ve výši 7.000,-Kč, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti měsíců a úhrada nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 2.500,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, v němž v podstatě zrekapituloval tvrzení, která uvedl již do písemného vyjádření ze dne 18. 9. 2015. Dne 29. 2. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Žalovaný neshledal v postupu prvoinstančního správního orgánu procesní, věcná ani právní pochybení, současně nebyly zjištěny žádné vady řízení, neboť provedeným dokazováním bylo postaveno právně najisto, že důkazy tvoří ucelený a úplný řetězec, na základě něhož lze rozhodnout o vině a uložit sankci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba není důvodná. Žalobce v prvé řadě rozporuje, že by jakkoli ohrozil ostatní účastníky silničního provozu, neboť nebylo prokázáno, že by byl předmětnými návykovými látkami ovlivněn. Tuto námitku soud posoudil jako nedůvodnou. Ze spisového materiálu se podává, že žalobce v souvislosti s nízkorychlostním vážením vozidla, které řídil, podstoupil mj. vyšetření na přítomnost návykových látek testem DRUGWIPE, který zaznamenal přítomnost návykové látky v těle žalobce. Žalobce se následně podrobil odbornému lékařskému vyšetření a toxikologickému vyšetření. Orientační test moči byl pozitivní na amfetaminy, znalcem provedené vyšetření moči prokázalo přítomnost metamfetaminu a amfetaminu, vyšetření krevního séra prokázalo přítomnost týchž látek, v krevním séru byla stanovena koncentrace metamfetaminu 31,3 ng/ml. Metamfetamin je dle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách). Dle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“), „přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“. Dle ustanovení § 3 téhož zákona: „K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění“. Přestupkem je tak protiprávní jednání splňující znaky stanovené zákonem. Zákon o silničním provozu upravující práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích v § 5 odst. 2 písm. b) zakazuje řidičům „řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem“. Prováděcím předpisem je v tomto případě nařízení vlády ze dne 26. února 2014 č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Konstatuje se, že limitní hodnotou návykové látky v krevním vzorku je v případě metamfetaminu 25 ng/ml, při jejím dosažení se řidič považuje za ovlivněného touto návykovou látkou. Zákon tedy jednoznačně a nezpochybnitelně upravuje situaci, kdy je v krvi řidiče detekováno byť i minimální množství v prováděcím předpise uvedené návykové látky, a to bez ohledu na subjektivní hodnocení žalobce (či se cítil, potažmo necítil být při řízení vozidla pod vlivem návykové látky) či hodnocení jeho osoby ostatními účastníky silničního provozu, potažmo svědky. V projednávané věci byl právně konformním a odborně nezpochybnitelným způsobem prokázán nadlimitní výskyt návykové látky v krvi žalobce. Správní orgán pro posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, usnesením ustanovil znalce. Písemný znalecký posudek potvrzuje, že nález odpovídá užití metamfetaminu žalobcem. Uvádí se, že při zneužívání metamfetaminu jako návykové látky je v krevním séru běžně dosahováno hladin metamfetaminu 25-2500 ng/ml, nejčastěji pak 100- 500 ng/ml. Hodnota uvedené návykové látky zjištěná v krevním séru žalobce činila 31,3 ng/ml, odpovídá tedy znalcem stanovenému rozmezí hladiny návykové látky při jejím zneužívání, stejně tak i prováděcím předpisem stanovenému limitu, při němž je řidič považovaný za ovlivněného návykovou látkou. Ze shora uvedeného vyplývá, že pro právní kvalifikaci a naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku není rozhodná míra ovlivnění návykovou látkou. V krvi žalobce byla nezpochybnitelnými metodami zkoumání průkazně zjištěna rozhodná hodnota aktivních forem uvedených návykových látek. Ze znaleckého posudku se podává, že metamfetamin je návyková látka se silnými stimulačnímu účinky na centrální nervovou soustavu (dále též „CNS“). K projevům akutního účinku patří euforie, nespavost, zvýšené sebevědomí a zvýšená výkonnost na úkor kvality výkonu, může se objevit též podrážděnost, psychická labilita, agresivita. Při řízení motorového vozidla se intoxikace touto návykovou látkou může promítnout do agresivní jízdy, vysoké rychlosti, sníženého soustředění, riskantní jízdy či přeceňování schopností. Není podstatné, zda uvedené následky přítomnosti návykové látky v krvi žalobce nastaly či nikoli. Stejně irelevantní je hodnotit, zda žalobce vykazoval známky ovlivnění, či zda jej přítomnost návykové látky v krvi mohla při řízení motorového vozidla ovlivnit či nikoli, případně předjímat míru tohoto ovlivnění. K tomu znalecký posudek uvádí, že stupeň ovlivnění řidiče alkoholem je v současné době posuzován zejména dle jeho koncentrace v krvi. Při posuzování vlivu ilegálních drog nelze analogicky postupovat tímto způsobem, neboť jejich metabolismus a účinky jsou individuální a podstatně složitější. Dle analytického principu pouhá přítomnost návykové látky či jejího metabolitu v krvi řidiče prokazuje negativní ovlivnění jeho schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo. Uzavírá se, že nadlimitní nález metamfetaminu a amfetaminu v krevním séru žalobce potvrzuje negativní ovlivnění jeho schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru, resp. v době spáchání přestupku. Míru ovlivnění předmětnou návykovou látkou sice určit nelze, s ohledem na shora citované předpisy a předestřené závěry zdejšího soudu to ani není nutné. Zákon jednoznačně a nezpochybnitelně stanovuje mantinely, z nichž správní orgány při posouzení dané věci nikterak nevybočily. Kdyby měl zákonodárce v úmyslu posuzovat u řidičů motorových vozidel či jiných dopravních prostředků míru jejich ovlivnění po požití návykové látky, jistě by tak zákonným ustanovením učinil. Zákon však jednoznačně deklaruje míru tolerance pro přítomnost alkoholu i jiných návykových látek. Vzhledem k tomu, že byla právně konformním způsobem na základě znaleckého posudku prokázána přítomnost nadlimitního množství návykových látek v krvi žalobce, nebylo rozhodné, zda na své okolí působil v daném okamžiku ovlivněně, postačí, že nelze důvodně vyloučit ovlivnění žalobce návykovou látkou. Nad rámec řečeného soud dodává, že subjektivní pocity jsou v případě ovlivnění jakoukoli návykovou látkou tím nejméně bezpečným indikačním faktorem a laické ani odborné okolí nemusí být schopno posoudit, zda konkrétní osoba je pod vlivem některé návykové látky. Sankce uložená žalobci prvostupňovým správním orgánem a potvrzená žalovaným není „potrestáním za každou cenu“, jak se žalobce domnívá, ale postihem uloženým v souladu se zákonem, který má svou preventivní a represivní funkci zajistit ochranu společnosti a právem chráněných zájmů, v tomto případě zejména ve formě zajištění bezpečnosti ostatním účastníkům silničního provozu, jehož ohrožením řidič (přetíženého) nákladního vozidla pod vlivem návykové látky dozajista je. Aplikace podzákonného právního předpisu upravujícího limitní hodnoty při posuzování dané věci ve správním řízení není ze strany správního orgánu obcházením čl. 39 Listiny, jak namítá žalobce, ale výrazem zákonného postupu. Dle čl. 39 Listiny: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit“. Z Listiny vyplývá, že v souladu se zásadou nulla poena sine lege nemohou správní orgány a ani soudy rozšiřovat výčet sankcí uváděných v příslušných zákonech. Žalobce byl pro porušení povinnosti stanovené v § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) téhož zákona, pročež mu byla uložena sankce vymezená správním rozhodnutím také dle příslušných zákonných ustanovení. Analogickým postupem lze dovodit, že „trest“ ani „sankce“ uložená žalobci nepřekračují meze zákona. Skutečnost, že zákon sám odkazuje na podzákonný předpis upravující limitní hodnoty jiných návykových látek, nikterak neodporuje dikci Listiny, neboť skutková podstata projednávaného přestupku je definována přímo zákonem, nikoli podzákonnou normou. Sankční povaha limitních hodnot návykových látek v žalobcem uváděném kontextu neznamená, že by limitní hodnoty byly trestným činem či trestem jako takovým a napadené rozhodnutí nelze proto považovat za nezákonné či neústavní. K námitce, že správní orgány nerozhodovaly ve lhůtách stanovených správním řádem, soud uvádí, že žalobce namítané lhůty nikterak nespecifikoval, pročež se uzavírá, že nedodržení lhůt k vydání rozhodnutí nemá bez dalšího vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Za důvodný nelze považovat ani žalobní bod směřující do neprovedení navrženého důkazu výslechem policistů. Za stavu, kdy spáchání daného přestupku plynulo z důkazů, jež byly součástí správního spisu (zejména znalecký posudek), bylo by nadbytečné opatřovat ještě důkazy další. Nebyl proto důvod předvolávat k jednání jako svědky policisty, kteří měření prováděli (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2015, čj. 51 A 11/2014 – 76). Žalobce výslech policistů výslovně nepožadoval, a to v písemném vyjádření ani v odvolání. Průběh policejní kontroly osvědčili svědkové. Z jejich výpovědi, která je součástí spisového materiálu, nelze jednoznačně potvrdit ani vyvrátit tvrzení žalobce o předložení rozbaleného testu DRUGWIPE. Do oznámení o přestupku, které se žalobcem sepsal zasahující policista, se žalobce vyjádřil, žádnou výtku do průběhu testu však nevznesl. Nad rámec uvedeného soud dodává, že ani předložení nezabalených pomůcek k provedení dechové zkoušky by nezakládalo nezákonnost správního rozhodnutí, které je primárně založeno na výsledcích získaných právně konformním a odborně nezpochybnitelným odběrem biologického materiálu žalovaného (krve a moči), tj. potenciální nesprávnost provedení dechové zkoušky nezakládá nezákonnost následné zkoušky odběrem biologického materiálu. K posouzení námitky, zda byl žalobce řádně a včas informován o místě uložení řidičského průkazu, není ve spise dostatek podkladů. Oznámení o zadržení řidičského průkazu žalobce ze dne 12. 5. 2015 obsahuje informace o místě jeho uložení. Zda byla tato listina doručena žalobci, se ze spisu nepodává a žalobce své tvrzení také nikterak nedoložil. Okolnosti zadržení a vydání řidičského průkazu žalobce současně nejsou předmětem napadeného rozhodnutí, tím spíše pak probíhajícího soudního řízení. Napadá-li žalobce zákonnost rozhodnutí z důvodu, že přestupek nespáchal vědomě či hrubou nedbalostí, je nutno tuto námitku posoudit jako nedůvodnou. Soud danou námitku již shora vypořádal poukazem na příslušná zákonná ustanovení. Pro pořádek se shrnuje, že s odkazem na § 2 odst. 1 zákona o přestupcích je „přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“. Dle ustanovení § 3 téhož zákona: „K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění“. Dle § 125c odst. 1 písm. b)se fyzická osoba „dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“. K naplnění subjektivní stránky odpovědnosti za projednávaný přestupek tedy postačí zavinění z nedbalosti. Není třeba opatřovat důkazy usvědčující žalobce z vědomého či hrubě nedbalostního jednání, uzavírá se, že bylo prokázáno subjektivní naplnění stránky přestupku v zákonem požadované formě. Žalobcem citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dopadají na projednávanou věc jen velmi okrajově, neboť se vztahují k jinému skutkovému stavu než projednávaná věc. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s. Na základě shora uvedeného a po posouzení navržených důkazů zdejší soud shrnuje, že nebylo zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces, správní orgány postupovaly s respektem k zákonným a ústavněprávním mantinelům, skutkové a právní závěry správních orgánů nezakládají důvodné pochybnosti a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení