53 A 8/2018 - 90

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou ve věci žalobkyně: S. U. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. KUJCK 78344/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u nadepsaného soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. 78344/2018 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, ze dne 5. 3. 2018, čj. MUCK 07168/2018/OŽÚ/Boř, jímž byla žalobkyni uložena pokuta dle § 62 odst. 4 písm. b) živnostenského zákona ve výši 20 000 Kč za spáchání přestupku, kterého se dopustila tím, že v rozporu s ustanoveními živnostenského zákona neoznačila povinnými údaji provozovnu na adrese Lipno nad Vltavou 88, kde provozovala živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona“, jak bylo zjištěno na místě pracovníky živnostenského úřadu dne 1. 2. 2017.

2. Žalobkyně vymezila čtyři žalobní okruhy. V prvé řadě namítá nesprávné právní posouzení věci, přičemž žalovaný nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Žalobkyně neposkytuje na žalovaným označené adrese (Lipno nad Vltavou 88, dále též jako „nemovitost“) ubytovací služby, ale pronajímá tuto nemovitost, k čemuž jsou uzavírány nájemní smlouvy přiložené žalobkyní jako důkaz. Živností přitom není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, a tudíž zde ani není povinnost označit provozovnu ve smyslu živnostenského zákona. Kontrola byla prvostupňovým správním orgánem provedena nezákonně. Stejně tak byla nezákonná navazující správní řízení. Žádnému správnímu orgánu nepřísluší zasahovat do smluvní volnosti stran, neboť občanský zákoník ponechává na jejich vůli rozhodnout se, zda chtějí uzavřít smlouvu nájemní či o ubytování. Živnostenský zákon přitom nespecifikuje, kdy se jedná o pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, ani příslušným nařízením vlády není specifikováno, ve kterých konkrétních případech se jedná o ubytování, resp. o pronájem nemovitosti, který nemůže být živností. Není jednoznačně zřejmé, kterému režimu by měla být činnost žalobkyně podřízena, jelikož pronájem nemovitostí a poskytování ubytovacích služeb je v právních předpisech neujasněné a smluvním stranám nemůže být vnucována jedna z forem jejich spolupráce. Žalobkyně nemůže být nucena poskytovat ubytovací služby namísto jí zvoleného pronájmu nemovitosti, což potvrzuje též judikatura Nejvyššího správního soudu (6 Afs 278/2016-54) a ustanovení § 99 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Označená nemovitost byla zkolaudována jako polyfunkční objekt, nemůže zde být poskytována živnost zákonem označená jako ubytovací služby, když ta může být poskytována pouze v ubytovacích zařízeních. V napadeném rozhodnutí označené typické znaky pro ubytování, resp. pro pronájem nejsou definovány v žádném obecně závazném předpise. Občanský zákoník naopak připouští pronájem bytu či domu k rekreaci či jinému krátkodobému účelu, tj. nejen k zajištění bytové potřeby nájemce. Žalovaný přitom opírá svůj právní názor toliko o délku doby pronájmu, což je v rozporu s judikaturou ESD. Žalobkyně nad rámec pronájmu nemovitosti neposkytuje žádné další služby vytvářející významnější přidanou hodnotu, proto v souladu se stanoviskem ESD neposkytuje ubytování. Ani odvádění rekreačního poplatku nesvědčí o provozování volné živnosti, neboť takový poplatek se hradí při jakémkoli pobytu za účelem léčení či rekreace.

3. Druhou námitkou žalobkyně míří do neúplně zjištěného skutkového stavu a nesprávných skutkových zjištění. Praní prádla, úklid apod. neposkytuje žalobkyně jako pronajímatel, ale poskytuje je jiný právní subjekt, jemuž nájemci za tyto služby platí. Uvedené služby rovněž nejsou předmětem mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a tímto subjektem (provozovatelkou) a nejsou poskytovány jménem a na účet žalobkyně. K tomu žalobkyně dokládá plnou moc ze dne 26. 3. 2014 a mandátní smlouvu z téhož dne.

4. Třetím žalobním bodem napadá žalobkyně uložení trestu ve zjevně nepřiměřené výši. Žalobkyně ihned po obdržení protokolu o výsledku provedené kontroly provozovnu označila, o čemž správní orgán informovala. Pokuta uložená žalobkyni převyšuje až desetinásobně pokuty ukládané v rozmezí let 2017-18 jiným subjektům podnikajícím v témže oboru ve stejné lokalitě, a to za obdobné či závažnější porušení zákona. Za stejný přestupek, tj. neoznačení provozovny, udělil žalovaný v jiném případě pokutu 1000 Kč. Bylo prokázáno, že žalobkyně své příjmy z podnikání řádně zdaňuje, platí veškeré místní poplatky související s rekreačními pobyty v pronajímané nemovitosti a plní další zákonné povinnosti. Celá zbývající část nemovitosti je dlouhodobě pronajmuta jiným nájemcům, pročež žalobkyně i u zbývající části nemovitosti preferuje stejný režim. K tomu žalobkyně navrhuje provést důkaz svým vyjádřením k zahájení správního řízení ze dne 16. 1. 2018, rozsudek nadepsaného soudu ze dne 12. 5. 2010, čj. 10 A 11/2010-24, potažmo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, čj. 1 As 74/2010-59 a výslech vedoucí OŽÚ B. K.

5. Čtvrtým bodem žalobkyně namítá, že předmětná kontrola a navazující řízení nebyla provedena řádně, pročež jsou stiženy neodstranitelnými vadami. Řízení bylo vedeno pouze se žalobkyní, její manžel, ač je spoluvlastníkem nemovitosti, byl opomenut, čímž byla dotčena jeho práva. Kontrola byla zahájena vůči žalobkyni coby fyzické nepodnikající osobě, a tudíž provedena neoprávněně. Nebyla též dostatečně vypořádána námitka podjatosti vedoucí OŽÚ podaná dne 10. 11. 2017.

6. Závěrem žalobkyně konstatovala, že pokud pronajímá nemovitost a neposkytuje ubytovací služby, živnostenský zákon se na ni nevztahuje, neměla být u ní ani provedena předmětná kontrola, ani vedeno správní řízení, k čemuž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, čj. 9 As 174/2016-23.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, domnívá se, že při rozhodování nepochybil. Do vyjádření k žalobě shrnul skutkový stav, k jednotlivým žalobním bodům odkázal na napadené rozhodnutí.

8. Žalobkyně v replice vyjádřila nesouhlas se stanoviskem žalovaného, v podrobnostech v podstatě zopakovala argumentaci obsaženou již v žalobě. Dále uvedla, že žalovaný již informoval o svém stanovisku další správní orgány (zdravotní pojišťovnu, místně příslušný živnostenský úřad), které se žalobkyni zahájily správní řízení, a to aniž by bylo v projednávané věci rozhodnuto soudem.

9. Ze správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti.

10. Dle záznamu o úkonech předcházejících kontrole bylo dne 1. 2. 2017 provedeno pracovníky prvostupňového správního orgánu místní zjištění na adrese Lipno nad Vltavou 88. Dle reklamních cedulí umístěných na fasádě nemovitosti je zde nabízeno ubytování v apartmánech, aniž by bylo současně uvedeno označení osoby, která ubytování provozuje. Dne 2. 2. 2018 bylo na portálech holidayinfo.cz, lipno.info a booking.com zjištěno, že v nemovitosti je nabízeno krátkodobé ubytování ve dvou apartmánech v cenovém rozpětí od 1 350 Kč do 3 900 Kč, resp. od 1000 do 2 850 Kč za noc. Nahlédnutím do živnostenského rejstříku bylo ověřeno, že na této adrese nemá nikdo oznámenu provozovnu. Součástí správního spisu je rovněž fotodokumentace nemovitosti, na níž je viditelně umístěna cedule s nápisem ubytování v apartmánech, označením „Lipnoapartements“, odkazem na webovou stránku www.lipnohome.cz a tel. kontaktem. Dále jsou zde kopie z webových stránek nabízejících ubytování v nemovitosti zahrnující fotografie a popis vybavení apartmánů, možnost rezervování si tohoto ubytování v jednotlivých termínech včetně Silvestra, kalendář obsazenosti, informace o jazykovém vybavení personálu a hodnocení pobytu jednotlivými hosty. Prvostupňový správní orgán na základě uvedeného dospěl k závěru, že v nemovitosti je poskytováno ubytování včetně dalších služeb ve dvou apartmánech, což svědčí o provozování živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, obor činnosti „Ubytovací služby“. Současně z katastru nemovitostí ověřil, že majiteli nemovitosti jsou žalobkyně a její manžel, přičemž, jak dokládá založený výpis z živnostenského rejstříku, pouze žalobkyně má platné živnostenské oprávnění pro provozování živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, které však bylo žalobkyní přerušeno na dobu od 29. 1. 2014 do 31. 12. 2024.

11. Oznámením ze dne 7. 3. 2017 bylo žalobkyni oznámeno zahájení kontroly podnikatelské činnosti žalobkyně v rozsahu § 60a živnostenského zákona. Žalobkyně byla vyzvána k poskytnutí součinnosti a předložení příslušných dokladů.

12. V průběhu kontroly se žalobkyně několikrát k poskytování ubytování v nemovitosti vyjádřila (viz vyjádření ze dne 10. 3. 2017, resp. ze dne 4. 4. 2017), přičemž podstatou těchto vyjádření bylo tvrzení, že neposkytuje ubytovací služby ve smyslu živnostenského zákona, ale že nemovitost spolu s manželem pronajímá na základě nájemních smluv, aniž by sami poskytovali další služby, když tyto jsou poskytovány provozovatelkou Evou Siladijovou, bytem Lipno nad Vltavou 103 (dále též „provozovatelka“). Žalobkyně opakovaně vyjádřila své přesvědčení o tom, že pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor není živností, ona sama tudíž není fyzickou osobou podnikající a není povinna mít požadované doklady prokazující způsobilost provozovny k provozování živnosti. K tomu žalobkyně doložila vzorovou nájemní smlouvu. Z ní se podává, že ubytování je poskytováno v nemovitosti ve dvou apartmánech (88A /88B), cena sestává ze zálohy a doplatku, který je splatný měsíc před zahájením pronájmu. Smlouva dále obsahuje údaje pro bezhotovostní platební styk a poplatky placené na místě provozovateli (rekreační poplatek, poplatek za ložní povlečení, závěrečný úklid apartmánu, ručníky, potřeby na mytí nádobí a vratnou kauci ve výši 2 500 Kč). Všeobecné podmínky, které smlouva obsahuje, jsou formálně označeny pro nájemní smlouvu, současně obsahují např. ustanovení o platbě poplatku za rekreační pobyt či klauzuli o tom, že pronájem lze sjednat pouze na dobu určitou nepřesahující jeden měsíc bez možnosti jej prodloužit či opakovat. Současně bylo správním orgánem ověřeno, že manžel žalobkyně odvádí od roku 2010 poplatky za lázeňský a rekreační pobyt za provozovnu umístěnou v nemovitosti (úřední záznam ze dne 4. 4. 2017).

13. Jelikož žalobkyně písemně sdělila, že se nedostaví ve stanovený termín dne 23. 3. 2017 ke správnímu orgánu k provedení kontroly, a to z důvodu vzdálenosti, byla písemností ze dne 28. 3. 2017 vyzvána k součinnosti, tj. aby se dne 12. 4. 2017 dostavila ke správnímu orgánu ke kontrole. Dne 4. 4. 2017 žalobkyně správnímu orgánu písemně sdělila, že se nemůže dostavit ve stanovený termín a zopakovala svou argumentaci ohledně toho, že neposkytuje ubytovací služby ve smyslu živnostenského zákona.

14. Dne 14. 6. 2017 se na základě telefonické výzvy ke správnímu orgánu dostavila k podání vysvětlení E. S., tj. provozovatelka nemovitosti. Do protokolu mj. uvedla, že nemovitost je užívána pro krátkodobé ubytování turistického charakteru, obvykle na týden, někdy i na kratší intervaly (2 až 3 dny). Provozovatelka sama zajišťuje ubytování hostů, úklid, výběr poplatku, recepční služby, praní ložního prádla, tj. osobní kontakt s ubytovanými. Služby spojené s ubytováním pro žalobkyni a jejího manžela vykonává od dubna 2014, má s nimi uzavřenu mandátní smlouvu ze dne 25. 3. 2014 (založena ve spise). Platby probíhají tak, že v případě rezervace hosté poukazují finanční prostředky přímo žalobkyni a jejímu manželovi, provozovatelka pouze vybírá poplatky za úklid apod. Pokud provádí rezervaci provozovatelka sama, pak poplatky za ubytování čtvrtletně vyúčtovává a poukazuje žalobkyni a jejímu manželovi. Pro žalobkyni a jejího manžela provozovatelka vykonává služby související s provozem apartmánů v nemovitosti od dubna roku 2014. Z mandátní smlouvy se pak podává, že provozovatelce náleží odměna 10% za činnost související s uzavíráním smluv a odměna 20% z veškerých plnění přijatých v souvislosti s pronájmem předmětných apartmánů v nemovitosti. Provozovatelka dále doložila dokumentaci k rezervacím ubytování v nemovitosti realizovaným v letech 2015, 2016 a prvním čtvrtletí roku 2017.

15. O provedení živnostenské kontroly byl dne 28. 7. 2017 požádán Obecní živnostenský úřad Litoměřice, neboť žalobkyně se opakovaně omlouvala z termínů stanovených jí prvostupňovým správním orgánem k osobnímu projednání kontrolních zjištění a předložení potřebných dokladů. Dne 7. 9. 2017 obdržel prvostupňový správní orgán od dožádaného správního orgánu písemnost označenou jako úřední záznam z ústního jednání. Do něj žalobkyně k dotazům dožádaného správního orgánu sdělila, že v nemovitosti jsou ubytováváni především turisté, obvykle na dobu jednoho týdne. Objekt je takto užíván asi 10 let. Rezervace jsou realizovány prostřednictvím emailu a hrazeny na účet žalobkyně. Provozovatelka na základě mandátní smlouvy vybírá poplatky za lázeňský a rekreační pobyt od ubytovaných hostů a odvádí je obci. Kdo je plátcem tohoto poplatku, žalobkyně neví. Daň z příjmu za pronájem nemovitosti hradí žalobkyně. Evidenční knihu ubytovatele ani seznam ubytovaných žalobkyně nevede, jelikož nemovitost pronajímá. Do úředního záznamu žalobkyně vepsala, že záznam z jednání zahrnuje stanoviska správního orgánu, s nimiž se neztotožňuje. Současně žalobkyně podala námitky ve smyslu § 10 odst. 1 písm. d) kontrolního řádu.

16. Protokol ze živnostenské kontroly převzala žalobkyně dne 11. 10. 2017, dne 13. 10. 2017 proti němu podala písemné námitky, které byly dle § 14 odst. 1 kontrolního řádu nadřízenou osobou vyřízeny tak, že byly zamítnuty. Dne 6. 11. 2017 bylo žalobkyni vypořádání námitek doručeno, čímž byla živnostenská kontrola ukončena. Dne 10. 11. 2017 obdržel prvostupňový správní orgán prostřednictvím emailu námitky proti postupu a výsledku vypořádání námitek, kde žalobkyně mj. poukazovala na možnou podjatost osoby, která vypořádání námitek prováděla. Dne 15. 11. 2017 bylo doručeno písemné podání totožného obsahu opatřené vlastnoručním podpisem. Písemností doručenou dne 17. 1. 2018 prvostupňový správní orgán upozornil žalobkyni na nutnost námitku podjatosti uplatnit písemně, ústně do protokolu či elektronicky s uznávaným podpisem do 5 dnů. Tato písemnost zůstala ze strany žalobkyně bez odezvy.

17. Dne 8. 1. 2018 bylo se žalobkyní zahájeno správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle § 62 odst. 1 písm. g) živnostenského zákona, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že nezajistila, aby nemovitost, resp. provozovna, v níž byly nabízeny ubytovací služby, byla označena ve smyslu § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona. Žalobkyně se k němu dne 17. 1. 2018 písemně vyjádřila v tom smyslu, že i přes opačný právní názor opatřila nemovitost požadovanými údaji o provozovateli. Dále uvedla, že provedená kontrola ověřila, že žalobkyně související příjmy řádně zdaňuje, odvádí poplatky, vede evidenční i domovní knihu a řádně plní ostatní zákonné požadavky. Vyjádřila také přesvědčení, že samotné projednání věci před správním orgánem postačuje k nápravě a poukázala na podání učiněná před správními orgány, která mají prokazovat, že žalobkyně poskytuje klientům výhradně prostory bez dalších služeb.

18. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta dle § 62 odst. 4 písm. b) živnostenského zákona ve výši 20 000 Kč za spáchání přestupku, kterého se dopustila tím, že v rozporu s ustanoveními živnostenského zákona neoznačila povinnými údaji provozovnu na adrese Lipno nad Vltavou 88, kde provozovala živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona“, jak bylo zjištěno na místě pracovníky živnostenského úřadu dne 1. 2. 2017. Prvostupňový správní orgán vzal v potaz přitěžující a polehčující okolnosti, výši uložené sankce odůvodnil.

19. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání projednané žalobou napadeným rozhodnutím. V jeho odůvodnění dospěl žalovaný k závěru, že prvostupňový správní orgán nepochybil, neboť v daném případě se jedná o živnost ve smyslu živnostenského zákona. Vzal zejména za prokázané, že v nemovitosti je soustavně a opakovaně poskytováno ubytování přechodného krátkodobého turistům, a to za účelem rekreace, k čemuž náleží i různé služby jako úklid pokojů apod. poskytované provozovatelkou nemovitosti na základě uzavřené příkazní smlouvy. Z té plyne provozovatelce právo na odměnu za tyto služby, stejně jako procentuální podíl na smlouvách uzavřených přímo s klienty. Žalovaný shledal přímou souvislost mezi krátkodobým nájmem apartmánů a službami zde turistům poskytovanými provozovatelkou. Vhledem k tomu, že žalobkyně provozuje v nemovitosti živnost volnou „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona“, aniž by provozovna byla označena údaji ve smyslu § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona, jak bylo zjištěno při úkonech předcházejících kontrole dne 1. 2. 2017, dopustila se žalobkyně shora označeného přestupku. Námitky žalobkyně shledal žalovaný nedůvodnými.

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

21. V projednávané věci bylo předmětem řízení učiněno posouzení toho, zda žalobkyně byla povinna označit nemovitost povinnými údaji ve smyslu § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona, když právě za porušení této povinnosti byla shledána vinnou ze spáchání přestupku dle § 62 odst. 1 písm. g) živnostenského zákona, na základě čehož jí byla udělena pokuta.

22. Dle § 62 odst. 1 písm. g) živnostenského zákona se právnická osoba jako podnikatel nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že neoznačí provozovnu podle § 17 odst. 7, 8 nebo 9.

23. Dle § 17 odst. 7 živnostenského zákona musí být provozovna trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem osoby. Dle odstavce osmého téhož ustanovení pak provozovna určená pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům musí být trvale a zvenčí viditelně označena také a) jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny, s výjimkou automatů, b) prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli, nejedná-li se o mobilní provozovnu nebo automat, c) kategorií a třídou u ubytovacího zařízení poskytujícího přechodné ubytování.

24. Soud nepřijal první námitku žalobkyně, kterou naříká nesprávné právní posouzení věci z důvodu, že žalovaný nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. To, že se žalovaný se žalobkyní tvrzenými skutečnostmi neztotožnil, nelze považovat za nepřihlédnutí. Žalobkyně současně neoznačila žádný důkaz, který by správní orgán pominul posoudit. Soud obecným přezkumem takové pochybení neshledal, stejně tak správní orgán nepochybil v právním posouzení věci, jak je ozřejměno níže.

25. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že v nemovitosti na označené adrese neposkytuje ubytovací služby. Písemnostmi založenými ve spise (tj. úřední záznam, fotodokumentace) je jednoznačně prokázáno, že dne 1. 2. 2017 při provádění místního zjištění ve smyslu zákona o kontrole nebylo na nemovitosti zveřejněno označení osoby, která zde ubytování poskytuje, a to i přesto, že na fasádě objektu byly umístěny reklamní cedule nabízející ubytování v apartmánech v nemovitosti se nacházejících. Stejně tak je prokázáno, že žalobkyně nabízela ubytování v těchto apartmánech prostřednictvím shora označených webových stránek zprostředkovávajících turistické ubytování. Jednalo se přitom o nabídku krátkodobého ubytování v délce maximálně jednoho měsíce, obvykle byl realizován v délce jednoho týdne. Ubytování bylo nabízeno včetně veškerého vybavení, tj. elektroniky (televize, mikrovlnná trouba, fén aj.), ložního povlečení, ručníků aj. Z doloženého vzoru nájemní smlouvy uzavírané mezi pronajímatelem (žalobkyně a její manžel) a nájemci plyne povinnost nájemců hradit krom nájmu za ubytování také další poplatky související s ubytováním v nemovitosti, tj. rekreační poplatek, poplatek za ložní povlečení, ručníky či úklid. Ze spisového materiálu se podává, že jako plátce poplatků za lázeňský či rekreační pobyt, resp. plátce poplatku z ubytovací kapacity nemovitosti je veden manžel žalobkyně. Dále je prokázáno, že správu apartmánů pro žalobkyni zajišťuje třetí osoba, tj. provozovatelka, a to na základě mandátní smlouvy, jejíž podrobnosti jsou uvedeny shora. Dle spisového materiálu právě provozovatelka od ubytovaných přijímá platby za nájemní smlouvou označené služby (ložní prádlo, použití ručníků aj.) či za lázeňský a rekreační poplatek.

26. Právní názor žalobkyně, že živností není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, a tudíž zde ani není povinnost označit provozovnu ve smyslu živnostenského zákona, soud nepřijal. Jak se podává ze shora uvedeného, žalobkyně neformálně, zato však fakticky vykonává podnikatelskou činnost ve smyslu živnostenského zákona. Svědčí o tom jednak skutkové okolnosti, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně poskytovala soustavně a opakovaně v objektu nemovitosti ubytování turistům, tj. ubytování přechodného krátkodobého charakteru v řádu dnů, k čemuž byly současně provozovatelkou poskytovány další související služby, jako půjčování a praní ložního prádla a ručníků, úklid aj. Poskytování těchto služeb provozovatelkou se přitom podává přímo z nájemní smlouvy uzavírané mezi nájemci a žalobkyní (viz strana první nájemní smlouvy: „Další poplatky placené na místě provozovateli“) i z internetových stránek nabízejících turistické ubytování v nemovitosti. Provozovatelka nemovitosti zajišťovala správu apartmánů umístěných v nemovitosti a nabízela a poskytovala označené služby ubytovaným turistům na základě mandátní smlouvy uzavřené se žalobkyní a jejím manželem dne 25. 3. 2014. Z této smlouvy pak provozovatelce plynula odměna. Označené služby byly tedy prokazatelně poskytovány v přímé vazbě na krátkodobý nájem apartmánů v nemovitosti realizovaný na základě nájemní smlouvy uzavírané mezi nájemci na jedné straně a žalobkyní a jejím manželem na straně druhé. K tomu soud připomíná, že mandátní smlouva byla uzavřena dle již v té době neplatného obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.). Soud tedy užívá právně relevantního označení příkazce /příkazník, pro srozumitelnost pak zachovává označení smlouvy jako mandátní. Současně vychází z práv a povinností tak, jak si je v dané smlouvě strany upravily.

27. Z uvedeného se jednoznačně podává, že žalobkyně v nemovitosti fakticky poskytovala ubytovací služby, tj. provozovala živnost volnou ve smyslu živnostenského zákona, obor činnosti č. 55 „Ubytovací služby“. O tom svědčí i skutečnost, že z ubytovací kapacity nemovitosti (provozovny) byl placen obci místní poplatek a dále rekreační a lázeňský poplatek. Rovněž tato skutečnost vypovídá o tom, že v předmětné nemovitosti je provozována živnost volná, obor činnosti „Ubytovací služby“, neboť z prostého nájmu povinnost platit uvedené místní poplatky neplyne. Stejně tak poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá nájem bytu či domu, potažmo ubytování ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení. Obci byl přesto uvedený poplatek odváděn.

28. Předmětem místního poplatku z ubytovací kapacity je ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. přechodné ubytování za úplatu v zařízeních k tomu určených. Přechodné ubytování, jakožto jeden z definičních znaků místního poplatku z ubytovací kapacity, bude zpravidla realizováno dle § 2326 až § 2331 občanského zákoníku. Podle § 2326 občanského zákoníku se smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. Poplatku ubytovací kapacity přitom nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení a ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům. Poplatek platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Ubytovatel je povinen vést evidenční knihu obdobně jako u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (§ 3 odst. 4) s výjimkou údaje o účelu pobytu. Žalobkyně prokazatelně nabízela takovýto typ přechodného ubytování, ten byl také předmětem uzavíraných nájemních smluv a úhrada za něj byla poukazována na její účet spolu s platbami za služby s ubytováním spojenými. Provozovatelka přitom z veškerého takového plnění přijatého v souvislosti s pronájmem nemovitosti měla nárok pouze na procentuální podíl (20%). Nelze tedy usoudit jinak, a veškeré skutkové okolnosti o tom svědčí, než že se v projednávané věci jedná o podnikání ve smyslu živnostenského zákona.

29. O nájem nemovitosti či bytu ve smyslu občanského zákoníku (§ 2235 občanského zákoníku an.), které není dle § 3 odst. 3 písm. ah) živností, se v projednávané věci nejedná, neboť poskytováním ubytování evidentně nebyla saturována potřeba bydlet, coby specifická ekonomická, sociální a právní kategorie, pro kterou je charakteristický prvek stability a dlouhodobosti. Ta ustanovení občanského zákoníku, která nejsou živností ve smyslu živnostenského zákona, se tedy na projednávanou věc nepoužijí (viz § 2235 odst. 2). Je přitom zcela lhostejno, jak žalobkyně typově označila smlouvu uzavíranou s osobami ubytovávanými v apartmánech v nemovitosti, či za jaký smluvní typ žalobkyně takovou smlouvu považuje. Není samozřejmě pochyb o tom, že vztah mezi žalobkyní a ubytovanými osobami (turisty), založený smlouvou, je soukromoprávního charakteru. Tato skutečnost ovšem nevylučuje existenci veřejnoprávní roviny, která v projednávané věci spočívá v nedostatečném neoznačení provozovny za situace, kdy tato být označena měla, jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně fakticky vykonává živnost volnou.

30. Není zde ani mezer v právu, jak se snaží naznačit žalobkyně. Dle § 2 živnostenského zákona je živností soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Poskytuje-li tedy žalobkyně fakticky ubytování shora označeným způsobem, jedná se o živnost, k jejímuž provozování je zapotřebí příslušné živnostenské oprávnění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ubytovaným osobám poskytuje prostřednictvím provozovatelky další související služby, jako např. výměnu ložního prádla a úklid, jedná se o živnost ubytovací služby, jak je uvedena pod bodem 55 přílohy č. 4 živnostenského zákona. Obsah této živnosti, odpovídající svou povahou charakteru činnosti žalobkyně, je pak vymezen v nařízení vlády č. 278/2008, o obsahových náplních jednotlivých živností jako „poskytování ubytování ve všech ubytovacích zařízeních (například hotel, motel, kemp, ubytovna) a v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci. V případě ubytování v bytových domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci s kapacitou do 10 lůžek (včetně přistýlek) podávání snídaní ubytovaným hostům“.

31. Nelze než uzavřít, že živnostenský zákon, občanský zákoník a skutečnosti zjištěné správními orgány svědčí o tom, že žalobkyně v rozhodnou dobu provozovala ubytovací služby ve smyslu živnostenského zákona, tudíž byla povinna označit provozovnu povinnými údaji ve smyslu § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona. To, že tak ke dni 1. 2. 2017 učiněno nebylo, je prokázáno správním spisem, přičemž žalobkyně tuto skutečnost ani nerozporuje. Jak vyplývá ze shora řečeného, soud nesprávné právní posouzení věci neshledal. Existence aktů práva soukromého (smlouva o nájmu) nevylučuje užití práva veřejného, v dané věci práva správního orgánu na provedení kontroly, potažmo vedení správního řízení, jak bylo učiněno v projednávané věci. Kontrolu provedenou prvostupňovým správním orgánem tedy nelze označit za nezákonnou. Správní orgán nikterak nezasahoval do smluvní volnosti stran, pouze v rámci výkonu své činnosti zcela v souladu s § 3 zákona o kontrole prováděl před zahájením kontroly úkony, jejichž účelem je opatření podkladů pro posouzení, zda kontrolu zahájit, následně kontrolu provedl a zahájil správní řízení z důvodu podezření ze spáchání přestupku. Tímto postupem správní orgán ověřoval, zda jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem a dalšími předpisy. Takový postup je zcela standardní. Soud obecným přezkumem tvrzenou nepříslušnost správního orgánu k tomuto postupu neshledal.

32. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že občanský zákoník ponechává na vůli smluvních stran rozhodnout se, zda chtějí uzavřít smlouvu nájemní či o smlouvu ubytování (o přechodném nájmu). Smluvní volnost není bezbřehá, uvedený právní předpis přesně vymezuje charakteristické rysy ubytování a nájmu, resp. nájmu bytu a domu. Skutečnost, že se žalobkyně rozhodne označit smlouvu jako nájemní, ještě neznamená, že je zde vyloučeno užití živnostenského zákona ve smyslu uvedeném shora. Bylo jednoznačně prokázáno, že činnost žalobkyně je podřízena režimu živnostenského zákona, přičemž jí odkázaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (6 Afs 278/2016-54) nedopadá na projednávanou věc, neboť v projednávané věci není posuzována samostatná činnost profesionálního sportovce jako živnostenské podnikání, resp. nezávislé povolání. Stejně tak na projednávanou věc nedopadá odkázaný zákon o pobytu cizinců.

33. Skutečnost, že označená nemovitost byla zkolaudována jako polyfunkční objekt, je ve vztahu k projednávané věci nevýznamná, neboť nařízení vlády č. 278/2008 Sb. neuvádí úplný, ale toliko příkladmý výčet ubytovacích zařízení, v nichž mohou být poskytovány ubytovací služby. Rovněž je třeba konstatovat, že typické znaky pro ubytování označené napadeným rozhodnutím sice nejsou definovány v žádném obecně závazném předpise, žalovaný však odůvodnění napadeného rozhodnutí nevystavěl na jejich izolovaném výčtu, ale použil je pouze na oporu konstatování vycházejících ze zjištěného skutkového stavu a opřených o právní posouzení.

34. Soud dospěl v souladu se žalovaným k závěru, že charakter činnosti žalobkyně v souvislosti s poskytovanými službami svědčí o provozování živnosti v rámci živnostenského zákona, s čímž souvisí povinnost označit provozovnu povinnými údaji dle § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona. Soud neshledal nesouladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, kterou byla stanovena definice nájmu (srov. rozsudky ve věcech C-326/99„Goed Wonen“, C-409/98 Mirror Group). Doba nájmu sice nemusí být sama o sobě rozhodujícím znakem pro její kvalifikaci jako smlouvy o nájmu nemovitosti, nicméně krátká doba ubytování může být důležitým markantem pro rozlišení mezi ubytováním a smlouvou o nájmu. V projednávané věci nebylo izolovaně posuzováno trvání nájmu, správní orgán hodnotil rovněž další kritéria (četnost nájmů obvykle v délce jednoho týdne, inzerce na webových stránkách nabízejících turistické ubytování, poskytování dalších služeb souvisejících s ubytováním, tj. vytváření „přidané hodnoty“, odvádění poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt). K tomu se připomíná, že za podnikání lze dle Soudního dvora považovat také ty případy, kdy poskytovatel ubytování nevlastní příslušné živnostenské oprávnění. K námitce uvedené pod bodem I. nelze než uzavřít, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou založena na správném právním posouzení věci, přičemž bylo přihlédnuto ke všem žalobkyní tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům.

35. Soud se neztotožnil ani s námitkou vyslovenou pod bodem II. žaloby směřující do neúplně zjištěného skutkového stavu a nesprávných skutkových zjištění. Praní prádla, úklid a další služby poskytuje provozovatelka nemovitosti na základě mandátní smlouvy uzavřené se žalobkyní a jejím manželem (viz čl. II. smlouvy), a to za mandátní smlouvou určenou provizi. Zajištění uvedených služeb v souvislosti s nájmem nemovitosti je také výslovně inzerováno na shora označených stránkách nabízející turistické ubytování v nemovitosti. Stejně tak je placení dalších poplatků (rekreační poplatek, ložní povlečení, závěrečný úklid, ručníky aj.) zaneseno do nájemní smlouvy uzavírané mezi ubytovanými osobami a žalobkyní a jejím manželem. Namítané služby jsou tedy poskytovány v přímé souvislosti s ubytováním v nemovitosti, tvoří jeho nedílnou součást a představují přidanou hodnotu realizovanou spolu s ubytováním v nemovitosti. Není přitom rozhodné, zda je poskytuje přímo žalobkyně či osoba k tomu zmocněná na základě mandátní smlouvy, tj. provozovatelka. Mandátní smlouva sama přitom obsahuje jednak výčet záležitostí, které se příkazník zavazuje pro příkazce zařídit (správa apartmánů, zajišťování jejich stavu pro účely pronájmu, úklid, opravy a odstraňování závad, výkon práv a povinností pronajímatele aj.) a jednak jasně deklaruje, že příkazník (tj. provozovatelka) jedná jménem a na účet příkazce (tj. žalobkyně a jejího manžela). Tvrzení žalobkyně, že provozovatelka jednala jménem svým a na svůj účet, se tedy nezakládá na pravdě, což je zřejmé i ze zjištěného skutkového stavu.

36. Rovněž námitka zahrnutá pod bodem III. žaloby je nedůvodná. Soud nepřiměřenost výše trestu neshledal. Skutečnost, že tentýž prvostupňový správní orgán v jiném řízení za stejný přestupek uložil nižší pokutu než v projednávané věci, neznamená, že trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, výše trestu byla řádně odůvodněna. Bylo přitom přihlédnuto ke všem okolnostem a zjištěným skutečnostem, aniž by došlo k porušení zákonných kritérií (srov. str. 8-9 prvostupňového rozhodnutí), správní orgán rozhodl v souladu s § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Bylo konstatováno, že označení provozovny je jednou ze základních povinností podnikatele nevyžadující téměř žádné úsilí, přitom má velmi důležitý informační charakter, a to ve vztahu ke správním orgánům i spotřebiteli. Žalobkyně není začínající podnikatelkou, dle vlastního sdělení předmětnou nemovitost pronajímá už deset let, měla tedy dostatečný časový prostor ke splnění zákonné povinnosti. Ačkoli vede ubytovací knihu a odvádí poplatky obci, tvrdí, že ubytovací služby neposkytuje. Řečené správní orgán vyhodnotil jako snahu žalobkyně vyhýbat se plnění povinností ve smyslu živnostenského zákona. Během správního řízení byla žalobkyně opakovaně informována o rozdílu mezi ubytovacími službami ve smyslu živnostenského zákona a prostým nájmem nemovitosti, který je z tohoto režimu vyloučen. Argumenty správního orgánu však vytrvale odmítala a provozovnu náležitě označila až téměř po roce od zahájení kontroly. To vše bylo žalobkyni přičteno k tíži. Jako polehčující okolnost správní orgán vyhodnotil toliko skutečnost, že se jedná o první porušení živnostenského zákona řešené se žalobkyní ve správním řízení. Bylo konstatováno, že uložená pokuta ve výši 20% možné sankce je při spodní hranici zákonného rozpětí, nicméně dostatečně způsobilá zasáhnout do majetkové sféry žalobkyně, která vlastní dle doložených dokladů ubytovacími službami značně vytíženou nemovitost na turisticky exponovaném místě (viz ve spise založené rezervace hostů za jednotlivá časová období). Sankce je tedy zákonná, odpovídá závažnosti spáchaného přestupku i zásadě přiměřenosti, neboť není likvidačního charakteru. Skutečnost, zda žalobkyně řádně plní svou daňovou povinnost, není předmětem řízení. Nad rámec řečeného soud podotýká, že pokud žalobkyně při zdanění příjmy správně nezařazuje, stěží může tvrdit, že své příjmy řádně daní, resp. tímto tvrzením napadat výši uložené sankce. Správní orgán má sice při ukládání pokuty volnost správního uvážení, nicméně je vázán základními principy správního rozhodování, včetně povinnosti rozhodovat v obdobných případech obdobným způsobem. V projednávané věci pochybení v tomto ohledu prokázáno nebylo. Žalobkyně pouze v rovině obecných tvrzení uvedla, že správní orgán ve skutkově obdobné věci v letech 2017-2018 jiným subjektům ve stejné lokalitě, podnikajícím ve stejném oboru, za totožné či závažnější pochybení uložil pokutu výrazně nižší. Nic bližšího žalobkyně neuvedla ani nedoložila. Správní orgán postupuje při stanovení výše sankce dle kritérií stanovených zákonem a s ohledem na veškeré zjištěné skutečnosti. Nelze tedy bez dalšího odkazovat na výše pokut uložených jiným podnikatelům v jiných ubytovacích zařízeních bez ohledu na skutkové okolnosti těchto spáchaných přestupků, ač by se jednalo o stejný přestupek. Sankce uložená žalobkyni byla stanovena řádně, v zákonném rámci, dle legitimních kritérií a byla odpovídajícím způsobem odůvodněna. Důkazní návrh na výslech vedoucí OŽÚ B. K. z důvodu zjištění výše pokut ukládaných v jednotlivých časových obdobích, soud považuje z výše uvedených důvodů za nadbytečný.

37. Soud se neztotožnil ani s námitkou artikulovanou v bodě IV. žaloby. Předmětná kontrola a navazující řízení byla provedena řádně, soud neshledal neodstranitelných vad. Skutečnost, že správní řízení bylo vedeno pouze se žalobkyní, resp. nebylo vedeno s jejím manželem, nelze považovat za vytýkanou vadu. Jak vyplývá ze shora uvedeného, řízení bylo vedeno se žalobkyní, která prokazatelně naplňuje znaky podnikatele ve smyslu živnostenského zákona, pouze ona měla vydáno oprávnění k provozování živnosti volné a je spolumajitelkou předmětné nemovitosti, která nebyla označena v souladu se živnostenským zákonem. Zda znaky podnikatele naplňuje i manžel žalobkyně, není předmětem projednávané věci. Skutečnost, že manžel žalobkyně je spolumajitelem nemovitosti, v níž se nacházejí předmětné apartmány, není bez dalšího důvodem pro to, aby byl účastníkem správního řízení. Ze správního spisu je zřejmé, že manžel žalobkyně nebyl kontrolovanou osobou, nebylo s ním vedeno ani navazující správní řízení.

38. S tvrzením o nedostatečně vypořádané námitce podjatosti vedoucí obecního živnostenského úřadu podané dne 10. 11. 2017, se soud neztotožnil. Ze správního spisu se podávají jména dvou oprávněných úředních osob, a to referentky Bc. H. B. a vedoucí obecního živnostenského úřadu Bc. B. K. Seznam oprávněných úředních osob ze dne 7. 3. 2017 je přitom součástí správního spisu, s nímž měla žalobkyně možnost se seznámit, tudíž i namítat podjatost kterékoli ze dvou úředních osob, což neučinila ani do námitek proti protokolu o výsledku provedené kontroly ze dne 6. 10. 2017. Tyto námitky byly vypořádány písemností doručenou žalobkyni dne 7. 11. 2017, čímž byla kontrola ukončena. Žalobkyně dalším podáním označeným jako „Námitky proti postupu a výsledku vypořádání námitek proti protokolu ze živnostenské kontroly č. j. MUCK 52715/2017/OŽÚ/Boř ze dne 26. 10. 2017“, podala de facto námitky proti vypořádání námitek. Zde poprvé žalobkyně vyjádřila námitku podjatosti Bc. B. K. Bylo tak učiněno v okamžiku, kdy kontrola již byla ukončena (§ 18 písm. b) kontrolního řádu), ovšem před zahájením řízení o přestupku.

39. Dle § 10 odst. 1 písm. b) kontrolního řádu je kontrolovaná osoba oprávněna namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby. Možnost kontrolované osoby namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby patří k základnímu procesnímu právu obdobně jako ve správním či soudním řízení. Ustanovení § 10 kontrolního řádu neobsahuje podrobnější úpravu týkající se vyloučení kontrolních pracovníků a navazujících procesních postupů, podpůrně se tedy použije řád správní. Z § 14 odst. 1 správního řádu lze dovodit, že kontrolovaná osoba může toto právo uplatnit, pokud lze mít u kontrolujícího nebo přizvané osoby důvodné pochybnosti, že má s ohledem na svůj poměr k předmětu kontroly, ke kontrolované nebo povinné osobě nebo ke klientům kontrolované osoby takový zájem na výsledku kontroly, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Současně v souladu s § 14 odst. 2 správního řádu je kontrolovaná osoba povinna namítat podjatost kontrolujícího nebo přizvané osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud kontrolovaná osoba o důvodu vyloučení prokazatelně věděla, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnila. Dle důvodové zprávy ke kontrolnímu řádu je doručení oznámení o zahájení kontroly „konstitutivním úkonem, jímž je kontrola zahájena, a proto jeho součástí musí být též sdělení o kontrolujících či písemné pověření, z něhož lze seznam kontrolujících identi kovat tak, aby již v této fázi mohla kontrolovaná osoba případně uplatnit námitku podjatosti“. Použitím § 14 odst. 2 správního řádu lze zároveň dovodit, že o námitce by měl rozhodnout bezodkladně nadřízený kontrolujících. Z podpůrného použití správního řádu vyplývá, že musí být vydáno v této věci usnesení, přičemž rozhodnutím o námitce podjatosti se samotná podjatost nezakládá ani neruší ex nunc (od okamžiku tohoto rozhodnutí), protože podjatost je nutno chápat jako stav, který v určitém procesním postupu buď existuje, nebo nikoli. Rozhodnutí (ve formě usnesení) o něm má pouze deklaratorní charakter s účinky ex tunc (od svého počátku). Pokud by tedy nadřízený určitého kontrolujícího na základě námitky podjatosti rozhodl, že tento kontrolující podjatý není, znamená to, že podjatý v rámci této kontroly nikdy nebyl (nikoli, že jím přestal být od tohoto rozhodnutí).

40. K námitce podjatosti úřední osoby nebylo v prvé řadě možné přihlédnout, neboť ve smyslu § 14 odst. 2 správního řádu ji žalobkyně neuplatnila bez zbytečného odkladu. V průběhu celého řízení musela vědět, že oprávněnými úředními osobami jsou Bc. H. B. i vedoucí obecního živnostenského úřadu Bc. B. K., když první jmenovaná byla určena jako kontrolující k provedení kontroly (srov. oznámení o zahájení kontroly). Žalobkyně prostřednictvím emailu oslovila Bc. K., která na mail písemně reagovala, nicméně dále věc vyřizovala Bc. B., tj. osoba určená k provedení kontroly, což je zřejmé ze spisového materiálu. Námitku podjatosti však žalobkyně vznesla až v podání, které lze označit jako námitky proti vypořádání námitek proti protokolu ze živnostenské kontroly, tedy až po ukončení kontroly, resp. po doručení vyřízení námitek žalobkyni. Nelze akceptovat argumentaci, že žalobkyně nevěděla, kdo bude vypořádání námitek provádět, neboť z § 14 odst. 2 správního řádu je zřejmé, že o námitce podjatosti rozhoduje nadřízený kontrolujících. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v námitkách proti vypořádání námitek sama vyjádřila vůli, aby její námitka podjatosti byla použita jako podklad pro následující správní řízení, správní orgán ji písemností doručenou dne 17. 1. 2018 upozornil na nutnost podat takovou námitku až po zahájení správního řízení, na což žalobkyně nikterak nereagovala.

41. Soud nepřijal námitku o nesprávném provedení kontroly z důvodu nesprávného označení žalobkyně v oznámení o zahájení kontroly ze dne 7. 3. 2017. Soud neshledal postup správního orgánu v rozporu s kontrolním řádem, resp. živnostenským zákonem. Ze spisového materiálu je zřejmé, že žalobkyně byla označena v souladu se zákonem, a to způsobem, který umožnil její řádnou identifikaci, tj. jménem, příjmením a sídlem totožným s bydlištěm. Z uvedeného nelze dovodit, že by kontrola byla zahájena se žalobkyní coby nepodnikající fyzickou osobou. Taktéž z obsahu této písemnosti je zřejmé, že kontrola byla zahájena se žalobkyní coby podnikatelkou. Správní orgán nepochybil, ani pokud informoval o svém stanovisku další správní orgány (zdravotní pojišťovnu, místně příslušný živnostenský úřad), které dle tvrzení žalobkyně s ní zahájily správní řízení, a to aniž by bylo v projednávané věci rozhodnuto soudem. Tento postup správního orgánu s projednávanou žalobou proti rozhodnutí o přestupku nesouvisí, a současně je v souladu se zásadou dobré správy (§ 8 správního řádu).

42. Tvrzení žalobkyně, že pronajímá nemovitost a neposkytuje ubytovací služby, tudíž se na ni živnostenský nevztahuje, neměla být u ní ani provedena předmětná kontrola, ani vedeno správní řízení, soud nepřijal, jak je vypořádáno shora. V projednávané věci bylo postaveno najisto, že v nemovitosti bylo poskytováno ubytování přechodného charakteru spolu s dalšími službami. Byly přitom naplněny znaky živnosti, neboť tak bylo činěno soustavně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem zisku. Povaha poskytovaného ubytování nesloužila k uspokojení bytových potřeb, ale k rekreačním účelům. Nejednalo se tedy o pouhý pronájem nemovitosti, který je z režimu živnostenského zákona vyloučen. Odkázaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, čj. 9 As 174/2016-23 nedopadá na projednávanou věc, neboť vychází z naprosto odlišného skutkového stavu. Uzavírá se, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami.

43. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

45. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. projednal soud žalobu bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení