53 C 182/2020 - 496

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:1. [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] žalované:2. [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] oba zastoupení advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce [Jméno žalobce] (id. [hodnota]) a žalovaného [Jméno žalovaného] (id. [hodnota]) k pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, které jsou zapsané na LV č. [hodnota] v katastrálním území [katastrální území], obec [obec], se zrušuje.

II. Podílové spoluvlastnictví žalobce [Jméno žalobce] (id. [hodnota]), a žalované 2) [Jméno žalované] (id. [hodnota]) k pozemku parc. č. [hodnota], zahrada, který je zapsán na LV č. [hodnota] v katastrálním území [katastrální území], obec [obec], se zrušuje.

III. Nemovitosti uvedené ve výroku I tohoto rozsudku se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného 1) [Jméno žalovaného].

IV. Nemovitost označená ve výroku II tohoto rozsudku se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované 2) [Jméno žalované].

V. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku 7 715 050 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci částku 1 489 950 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 1 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný 1) je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 1 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaná 2) je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 4 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I a II tohoto rozsudku. Uvedl, že on s podílem [hodnota] % a žalovaný 1) s podílem [hodnota] % jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I rozsudku a žalobce s podílem [hodnota] % a žalovaná 2) s podílem [hodnota] % podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí specifikovaných ve výroku II rozsudku. Jako způsob vypořádání žalobce navrhl přikázání nemovitých věcí do jeho vlastnictví za finanční náhradu, neboť rozdělení věcí není možné vzhledem k jejich dispozici a havarijnímu stavu rodinného domu, kdy by reálné rozdělení domu na jednotky vyžadovalo značné investice. Dohoda ohledně takových investic je však zcela nereálná, jelikož žalobce a žalovaný 1) se nebyly schopni dohodnout ani na výdajích ohledně údržby domu, který tak chátrá. Zahrada, která je spoluvlastněna žalovanou 2) pak tvoří s domem funkční celek a není ji proto možné samostatně rozdělit bez ohledu na vlastnictví domu. Žalobce se o odkoupení podílu pokoušel též mimosoudně, ovšem neúspěšně.

2. Žalovaný 1) s návrhem žalobce nesouhlasil a navrhl, aby soud dům rozdělil na bytové jednotky. Žalovaná 2) s návrhem žalobce taktéž nesouhlasila a navrhla rozdělení zahrady. V případě, že by soud k rozdělení nemovitostí nepřistoupil, navrhl žalovaný 1), aby mu soud přikázal do jeho výlučného vlastnictví dům s pozemkem a žalovaná 2) navrhla, aby jí soud do výlučného vlastnictví přikázal zahradu.

3. V projednávané věci soud provedl dokazování a po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] a informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí k parcele č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří na níž se nachází rodinný dům) soud zjistil, že žalobce je spoluvlastníkem předmětného pozemku s podílem [hodnota] % a žalovaný 1) s podílem [hodnota] %.

5. Z informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí k parcele č. [hodnota] a kupní smlouvy [číslo] pak soud dále zjistil, že žalobce nabyl svůj spoluvlastnický podíl za úplatu od [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] k parcele č. [hodnota] (zahrada) soud zjistil, že žalobce je spoluvlastníkem předmětného pozemku s podílem [hodnota] % a žalovaná 2) s podílem [hodnota] %. Spoluvlastnický podíl pak nabyla od žalovaného 1) (smlouva [číslo].

7. Z dopisu zástupce žalobce adresovanému žalovanému 1) ze dne [datum] s příslušným podacím lístkem soud zjistil, že žalobce nabízel žalovanému 1) (který byl v tu dobu vlastníkem všech projednávaných nemovitostí), že koupí jeho spoluvlastnický podíl za částku 3 500 000 Kč. Zároveň žalovaného 1) v dopisu upozornil, že v případě nesouhlasu s nabídkou podá žalobce žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

8. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že objednatelem posudku byl žalobce a úkolem znalkyně bylo zjištění ceny obvyklé předmětných nemovitostí. Závěrem znaleckého posudku bylo, že obvyklá cena nemovitých věcí je ve výši 11 400 000 Kč.

9. Z výpisu ze sociální sítě [Anonymizováno], výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], informacích o pozemku p. č. [adresa], LV [hodnota], z listiny označené jako projekty [právnická osoba]., soud zjistil, že žalobce se zabývá [Anonymizováno] [Anonymizováno] a vlastní řadu nemovitostí.

10. Ze soudem vyžádaného znaleckého posudku č. [hodnota] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že v 1. NP domu je samostatná bytová jednotka [Anonymizováno], ve 2. NP byl původně byt [Anonymizováno], který byl konstrukčně rozdělen na byt [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a ve 3. NP je samostatný byt [Anonymizováno]. Dle vyjádření znalkyně by bylo možné jednotlivé byty užívat jako samostatné jednotky bez značných dispozičních úprav. Vzhledem ke špatnému stavu domu je ale potřebná kompletní rekonstrukce veškerých konstrukcí a instalací, přičemž rekonstrukce centrálních rozvodů instalací a stavebních úprav společných prostor by bylo nutné provádět v součinnosti spoluvlastníků. Celkové náklady na rekonstrukci pak znalkyně odhadla na částku 2 350 000 Kč. Obvyklou cenu všech nemovitých věcí pak stanovila na částku 13 150 000 Kč.

11. Z výslechu znalkyně pak soud zjistil, že k vyčísleným opravám by bylo nutno ještě připočíst opravy další (např. na střechu či okna). Na zahradu je pak třeba zachovat společný přístup.

12. Z dodatku č. [hodnota] posudku č. [hodnota] soud zjistil, že obvyklá cena zahrady byla k [datum] ve výši 2 128 500 Kč. Z dodatku č. [hodnota] k posudku č. [hodnota] soud zjistil, že k [datum] je obvyklá cena domu ve výši 5 620 965 Kč a cena pozemku p. č. [hodnota], na kterém se dům nachází ve výši 5 400 535 Kč. Celková cena obvyklá domu s pozemkem tak činila 11 021 500 Kč. Z téhož dodatku soud také zjistil, že reálné rozdělení nemovitosti ze stavebně technického hlediska (vertikální, či horizontální) není možné bez vynaložení nepřiměřeně vysokých finančních prostředků pro přestavbu domu.

13. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědek se svým synem nabyl spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech odpovídající podílům žalobce, a žalovaný 1) nabyl podíl odpovídajíc [hodnota] %, a to na základě dědického řízení. Syn svědka pak svůj podíl převedl na svědka. Z výslechu svědka a kupní smlouvy ze dne [datum] pak soud zjistil že tento podíl pak svědek prodal žalobci. Žalovaní v domě bydleli cca od roku [rok]. Dále z výslechu svědka [jméno FO] zjistil, že v době spoluvlastnictví nemovitých věcí spolu se žalovaným 1) měli problémy, které spočívali v jejich vzájemné obtížné komunikaci. Dle svědka žalovaný 1) společně s manželkou, v době užívání domu i po odstěhování, užívali větší plochu, než jim náležela dle jejich spoluvlastnického podílu. Dále dle svědka problémy spočívaly i v domluvě ohledně hrazení společných nákladů na elektřinu a plyn, přičemž došlo i soudním sporům.

14. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce podíl na nemovitostech koupil s úmyslem budoucího odkupu podílu žalovaného 1). O rozdělení domu na jednotky zájem nemá a vidí jej jako reálně neproveditelný. Dům je totiž v zanedbaném stavu a potřebuje tedy úplnou rekonstrukci. Žalobce se však s žalovaným 1) není schopen na takovém projektu domluvit. V domě v době podání výpovědi nebydlel. Ze svého bydliště [adresa] se žalobce měl stěhovat na adresu [adresa].

15. Z výpovědi žalovaného 1) soud zjistil, že v domě původně bydleli (do roku [rok]), následně však koupili jiný byt, kde měli bydliště ke dni výslechu. Žalovaný 1) uvedl, že nový byt koupili právě za účelem rekonstrukce domu s úmyslem vrátit se zpět. Nějakou dobu v domě bydlel syn žalovaného 1). V roce [rok] začaly problémy s vykrádáním, a proto se syn odstěhoval. Jelikož má žalobce větší podíl, podřídil by se v tom, že by nechal na žalobci, aby zařídil stavební povolení a věci s tím spojené.

16. Z účastnického výslechu žalované 2) soud zjistil, že žalovaná 2) v domě bydlela s žalovaným 1). Na nemovitostech, které jsou předmětem sporu dříve žádné podíly neměla, ačkoliv se o ně starala, proto manžela požádala, aby na ni část jeho podílu převedl. Na základě toho se žalovaní dohodli na převodu zahrady.

17. K majetkovým poměrů žalobce soud zjistil, že na bankovních účtech má žalobce následující zůstatky: částku 2 134 156 Kč u [právnická osoba] (výpis z účtu č. [č. účtu] k [datum]), částku 402 128 Kč u [právnická osoba] (výpis z účtu č. [č. účtu] k [datum]), částku 501 746 Kč u [právnická osoba] (výpis z účtu č. [č. účtu] k [datum]) a částku 1 101 639 Kč u [právnická osoba] (výpis z účtu č. [č. účtu] k [datum]).

18. Ohledně majetkových poměrů žalovaných soud zjistil, že žalovaná 2) má na spořícím účtu u [právnická osoba] zůstatek 1 850 000 Kč (výpis z účtu [č. účtu] k [datum]) a na účtu u [právnická osoba] pak zůstatek ve výši 240 000 Kč (výpis z účtu [č. účtu] k [datum]). Celkem tedy částku 2 090 000 Kč. Žalovaný 1) měl zůstatek na účtu u [právnická osoba] ve výši 2 350 000 Kč (výpis z účtu [č. účtu]), na obchodním účtu u [právnická osoba] ve výši 43 857,07 Kč (výpis z účtu [č. účtu] k [datum]), na běžném účtu u [právnická osoba] ve výši 24 023 EUR (výpis z účtu [č. účtu] k [datum]), na portfoliu u [právnická osoba] ve výši 118 254 Kč (detail portfolia k [datum]), na účtu u [právnická osoba] ve výši 3 500 000 Kč (výpis z účtu č. [č. účtu] k [datum]), na účtu stavebního spoření u [právnická osoba] ve výši 164 555 Kč (výpis z účtu č. [č. účtu] k [datum] a přehled účtu k [datum]), a dále zůstatek ve výši 4 041 EUR a 4 004 GBP na účtech vedených u [právnická osoba] (výpisy k [datum] od společnosti [právnická osoba]). Celkem tedy částku 6 942 916,71 Kč (u cizích měl byly použity kurzy ke dni vyhlášení rozhodnutí – pozn. soudu)

19. Z vyjádření společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že uvedená banka je schopna a ochotna poskytnout žalovanému 1) úvěr do částky 2 975 000 Kč.

20. Z výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

21. Žalovaný 1) nabyl na nemovitostech spoluvlastnický podíl ve výši [hodnota] % na základě řízení o pozůstalosti jeho otce. Podíl [hodnota] % vlastnil před žalobcem strýc žalovaného 1), který jej žalobci prodal. Při prodeji žalobce informoval o tom, že žalovaný 1) nemá o odprodej nemovitosti zájem. Žalobce přesto s úmyslem odkoupit zbytek podílu na nemovitostech od strýce žalovaného 1) koupil. Následně žalovaného 1) telefonicky kontaktoval s tím, že by chtěl jeho podíl na nemovitostech odkoupit. S tím žalovaný 1) nesouhlasil a jednání o prodeji tím fakticky ustala. Žalobce se následně obrátil s žalobou na soud. Po podání žaloby pak k parcele č. [hodnota] nabyla původní podíl žalovaného 1) žalovaná 2), která je manželkou žalovaného 1). Žalobce spoluvlastnictví, včetně spoluvlastnictví společných částí při rozdělení rodinného domu na jednotky, odmítal. Stejně tak odmítal spoluvlastnictví zahrady. Žalobce měl za to, že reálné rozdělení nemovitých věcí není možné a rozdělení domu na jednotky je reálně neproveditelné vzhledem k neshodám mezi účastníky. Žalovaní v domě již v minulosti bydleli, odstěhovali se kvůli skutečnosti, že dům chátral a kvůli sporům mezi spoluvlastníky (užívání větší plochy, neshody ohledně hrazení nákladů na elektřinu a plyn) se nebylo možné dohodnout na investicích do oprav. V budoucnu by však v domě chtěli opět bydlet. Předmětný dům postavil děd žalovaného 1), kterého s ním proto pojí citový vztah. Celková cena obvyklá domu s pozemkem p. č. [hodnota] činila částku 11 021 500 Kč a obvyklá cena zahrady částku 2 128 500 Kč. Případný vypořádací podíl ve výši [hodnota] % tak u zahrady činí částku 1 489 950 Kč a u domu s pozemkem částku 7 715 050 Kč. Vypořádací podíl ve výši [hodnota] % by pak činil u zahrady částku 638 550 Kč a u domu s pozemkem částku 3 306 450 Kč. Žalobce i žalovaní tedy disponovali dostatečnými prostředky k případnému vyplacení druhého účastníka. Reálné rozdělení domu pak nebylo možné bez nepřiměřeně vysokých investic. Bez reálného rozdělení domu pak nešlo ani reálně rozdělit zahradu, neboť ta k domu bezprostředně přiléhá.

22. Z emailové komunikace č. l. 50 – 52, emailu žalovaného 1) č. l. 56, ze znaleckého posudku č. [číslo], sdělení k ohlášení drobných stavebních úprav z [datum], souhlas města [Anonymizováno] z [datum], technická zpráva z [datum], žádost o stavební povolení z [datum], ohlášení stavebních úprav z [datum], zápis z [datum], žádosti o poskytnutí návratné účelové půjčky ze dne [datum] vč. výpisu z katastru nemovitostí, rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ohlášení rekonstrukce elektroinstalace stavebních úprav ze dne [datum], faktur č. [číslo] a [číslo], fotografie, č. l. 401-402 soud nezjistil žádné pro řízení významné skutečnosti 23. Důkaz sbírkou listin [právnická osoba] v [adresa], notářským zápisem [Anonymizováno], znaleckým posudkem č. [hodnota], soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci byl bez pochybností zjištěn provedenými důkazy.

24. Soud případ posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen “o. z.”).

25. Podle § 1141 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

26. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

27. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

28. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

29. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedené právní normy soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci. Žalobce a žalovaný 1) jsou spoluvlastníky rodinného domu s pozemkem a žalobce a žalovaná 2) jsou spoluvlastníci zahrady, která k domu přiléhá. Jelikož byla podána žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (a spoluvlastníci se sami na zrušení nedohodli) a soud zároveň neshledal, že by o zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o. z.), nic takového žádný z účastníků ani netvrdil, soud výroky I a II spoluvlastnictví k nemovitým věcem zrušil v souladu s ustanovením § 1143 o. z. Následně se soud zabýval způsobem vypořádání spoluvlastnictví. Při volbě způsobu vypořádání je přitom soud vázán zákonným pořadím (§ 1144 odst. 1 a § 1147 o. z.).

30. Nejdříve soud proto zkoumal, zda je možné nemovité věci reálně rozdělit a dospěl k závěru, že nikoli. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5439/2015) „reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké.“ Na základě zpracovaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], respektive jeho dodatku č. [hodnota] bylo prokázáno, že reálné rozdělení domu není možné (dům nelze ze stavebně technického hlediska vertikálně rozdělit na dvě samostatné stavby, aniž by si to vyžádalo nepřiměřeně vysoké náklady). Rozdělení zahrady by sice teoreticky možné bylo, ovšem vzhledem k tomu, že tvoří s domem funkční celek (z domu je na zahradu přístup a zahrada k domu přiléhá) bylo by její rozdělení zcela nepraktické, když samostatné užívání zahrady by fakticky bylo vyloučeno. Reálné rozdělení věci tak bylo z těchto důvodů vyloučeno, a soud k němu proto nepřistoupil.

31. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, nebo rozsudek ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016) je třeba považovat za další formu reálného rozdělení nemovitosti rozdělení domu na jednotky a společné části ve smyslu § 1158 a násl. občanského zákoníku (tzv. bytové spoluvlastnictví). Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 559/2004 pak platí, že „s ohledem na zásadu, že nikdo by neměl být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví s druhou osobou a obdobně by neměl být nucen s ní k soužití či ke společnému řešení společných záležitostí v jednom domě (viz § 4 odst. 2 písm. f), g) a h) zákona o vlastnictví bytů), přistoupí soud k rozdělení domu na jednotky ve smyslu § 2 písm. h) zákona o vlastnictví bytů jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 ObčZ.“ 32. Jde-li tedy o případné rozdělení domu na jednotky, jak navrhoval žalovaný 1), nelze toto rozdělení provést tehdy, pokud některý ze spoluvlastníků zásadně odmítá ve spoluvlastnictví (v daném případě společných částí domu) setrvat (ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že technicky by takové rozdělení možné bylo). Opačný postup by vedl k vytvoření nové formy spoluvlastnictví, která by v případě odporu některého spoluvlastníků místo vyřešení situace mohla spíše zavdat příčinu dalším problémům a odporovala by zásadě, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Žalobce přitom jasně uváděl (jak ve svých podáních, tak při účastnickém výslechu), že o bytové spoluvlastnictví s žalovaným 1) nemá zájem, neboť se obává konfliktů při případném řešení rekonstrukce domu, a i jeho správy. Soud tedy z uvedených důvodů (pro odpor žalobce) nepřistoupil ani k rozdělení domu na bytové jednotky. V této souvislosti soud musel vzít v úvahu kromě prokázaných skutečností i jednotlivé charakterové vlastnosti a životní postoje účastníků řízení, jak vyšly najevo, v kontextu celé projednávané věci (soud musí hodnotit skutečnosti, které v řízení vyjdou najevo). Dle soudu je žalobce úspěšným [Anonymizováno], který měl s nemovitostmi své plány a vize v podobě jejich nákladné rekonstrukce. Žalovaný 1) se naopak dostal do sporů již v minulém spoluvlastnictví, kde nedošlo dohodě o rekonstrukci chátrajících nemovitostí v důsledku všemožných rodinných sporů týkajících se i velikosti užívané plochy. Navíc byl žalovaný 1) schopen vést soudní spor se svým strýcem i ohledně tak malicherné věci, jako je hrazení nákladů na elektřinu a plyn. Dle soudu je žalobce ve srovnání s žalovanými z hlediska přístupu k řešení věcí osobou zcela povahové odlišnou. Za této situace si soud nedovedl představit vzájemnou komunikaci účastníků řízení při správě společných částí domu, které by měli při vypořádání v podobě rozdělení na bytové jednotky ve spoluvlastnictví. Rovněž si soud nedovedl představit jejich vzájemnou komunikaci ohledně nákladné rekonstrukce nemovitostí ať již ohledně projektu a podoby domu, tak např. v detailech ohledně použití konkrétních materiálů při stavebních pracích z hlediska jejich ceny a kvality.

33. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavřel, že rozdělení společné věci není dobře možné ve smyslu § 1147 o. z.

34. Soud se proto dále musel zabývat tím, kterému z účastníků řízení nemovité věci přikázat.

35. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.). Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. U nemovitosti sloužící k bydlení či k podnikání je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016 sp. zn.: 22 Cdo 2024/2016).

36. Za situace prokázaných dostatečných finančních prostředků účastníků řízení a jejich zájmu o přikázání nemovitých věci do jejich výlučného vlastnictví soud musel hodnotit kromě velikosti podílu (žalobce [hodnota] %, žalovaní [hodnota] %) i jiná rozhodná kritéria v podobě vztahu k nemovitým věcem. V této souvislosti soud tedy musel zohlednit konkrétní okolnosti projednávané věci.

37. V řízení bylo prokázáno, že dům postavil dědeček žalovaného 1) již v době první republiky. Žalovaný 1) spolu se svou manželkou (žalovanou 2) v domě žili od roku [rok] až do roku [rok], než se odstěhovali z chátrající nemovitosti do vlastního bydlení, a to i kvůli sporům ohledně dědictví a užívání nemovitosti. Žalovaní však měli vizi opravy nemovitosti, a to za účelem bydlení svých dětí, kdy sám žalovaný 1) uvedl, že v nemovitosti již přebýval jeho syn po určitou dobu, než se odstěhoval kvůli častým drobným krádežím. Z provedeného dokazování vyplynulo, že do nemovitosti nebylo investováno ať již právním předchůdcem žalobce, tak žalovaným, a to především v důsledku táhnoucího se dědického řízení a rodinným sporům.

38. Naopak žalobce k nemovitostem, které jsou předmětem vypořádání nemá žádný vztah. Sice vyjádřil přání po rekonstrukci v domě bydlet, nicméně nelze rovněž opomenout možnost, že se jeho v případě mohlo jednat spíše o investiční nákup, a to v důsledku jeho obchodní činnosti, kdy bylo prokázáno, že žalobce již takovými nemovitostmi disponuje. Tvrzení, že žalobce by chtěl v nemovitosti bydlet soud neuvěřil, jelikož se žalobce dle svého vyjádření měl stěhovat na [adresa]. Žalobce rovněž do nemovitostí od svého nákupu neinvestoval. Jeho jednání pouze směřovalo k získání výlučného vlastnictví nad nemovitými věcmi.

39. Soud v projednávané věci při rozhodování o tom, komu nemovité věci přikáže, nemohl odhlédnout od citové vazby žalovaných k nemovitostem a k tomu, že se v jejím případě jedná o rodinné dědictví, které rodina žalovaného 1) postavila, v domě rodina po dlouhá léta žila (rodina žalovaného 1) od roku [rok] do roku [rok]), a je nesporné, že si žalovaní a jejich děti za celou dobu jejich života ve vztahu k domu a zahradě vybudovali celou řadu vzpomínek. Pokud se strýc žalovaného 1) rozhodl svůj [hodnota]% podíl prodat žalobci, byla to jistě jeho volba, jak ukončit dlouhotrvající rodinné spory se žalovanými, nicméně soud nemůže při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví pouze slepě následovat velikost podílu a dům se zahradou přikázat žalobci, který se v důsledku svých finančních možností rozhodl, že nemovitosti získá celé, ať již vyplacením žalovaného 1), nebo prostřednictvím soudního sporu. Dle soudu by takové rozhodnutí nebylo spravedlivé, nehodnotilo by konkrétní okolnosti projednávané věci, a vedlo by pouze ke ztrátě rodinného dědictví žalovaných. Rovněž by žalovaným byla v souvislosti se ztrátou nemovitostí způsobena újma, což u žalobce konstatovat nelze, jelikož ten k domu a zahradě nemá žádný vztah. V této souvislosti lze rozhodnutí soudu odůvodnit i možností poskytnout žalovaným tzv. druhou šanci ve vztahu k opravě a údržbě jejich rodinného dědictví, poskytnutí prostoru pro vybudování bydlení pro jejich děti za situace, kdy nebudou ovlivňováni rodinnými spory, a budou mít šanci, i v důsledku svých finančních možností, dům opravit dle své vlastní vůle. Proto soud v souladu s § 1147 občanského zákoníku přikázal dům do vlastnictví žalovaného 1) a zahradu do vlastnictví žalované 2). Argumentaci žalobce týkající velikosti jeho podílu a účelného využití věci vyhodnotil soud jako nedůvodnou, která by vůbec nehodnotila jiná kritéria (vztahu k věci) a byla by ve výsledku nespravedlivá, formalistická bez zohlednění konkrétních okolností projednávané věci.

40. Námitku žalobce, že žalovaní avizovali zájem o přikázání nemovitých věcí až po koncentraci řízení, vyhodnotil jako nedůvodnou. Soud není vázán návrhy účastníků na vypořádání spoluvlastnictví (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), je vázán pouze zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání podle § 1143 a násl. o. z. (rozdělení věci, přikázání věci jednomu či více spoluvlastníkům za náhradu, nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě). Volba konkrétního způsobu vypořádání je v konečném důsledku na úvaze soudu, účastník řízení nad ním fakticky nemá kontrolu. Svůj návrh soudu sdělit může i nemusí, v průběhu řízení jej může měnit [například podle výsledků provedeného dokazování, zejména znaleckého zkoumání např. k (ne)dělitelnosti nemovité věci], aniž by změna návrhu žalobce byla považována za změnu žaloby podle § 95 o. s. ř., která by podléhala schválení soudu.

41. Výrokem VII. soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V tomto ohledu soud vyšel z aktuální rozhodovací praxe Ústavního soudu, dle kterého zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV.ÚS 404/22). V uvedeném rozhodnutí byla vyjádřena rovněž úvaha, že je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. V projednávané věci soud neshledal, že by účastníci vůči sobě postupovali šikanózně či kontinuálně obstukčně. Převod části podílu na zahradě z vlastnictví žalovaného 1) na žalovanou 2) v průběhu soudního řízení by znaky uvedeného obstrukčního jednání naplnit mohly (jednání vedlo k odročení prvního jednání), nicméně dle soudu se jednalo o ojedinělé jednání žalovaných, kteří v dalším průběhu řízení postupovali procesně standardně bez znaků obstrukčního jednání a měli zájem na vyřešení věci (k jednáním se dostavovali, byli procesně aktivní), a proto jejich ojedinělý postup v řízení dle soudu nemohl založit výjimečný postup soudu dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

42. Výroky VIII - X jsou odůvodněny ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem ke shora podanému výkladu ohledně náhrady nákladů řízení jsou výsledky řízení dle soudu shodné, a proto soud zavázal výroky VIII. – X účastníky řízení zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně náhradu nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného rovným dílem.

43. Znalečné bylo vyplaceno [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 6 700 Kč na základě usnesení ze dne 24. 3. 2022, č.j. 53 C 182/2023 – 163 (3 000 Kč bylo uhrazeno ze zálohy žalobce, 3 000 Kč ze zálohy žalovaného 1), 700 Kč Městský soudem v Brně). Dále bylo vyplaceno [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 2 900 Kč na základě usnesení ze dne 8. 2. 2023, č.j. 53 C 182/2020 – 436, a to Městským soudem v Brně, a následně bylo vyplaceno [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 2 900 Kč na základě usnesení ze dne 28. 3. 2023, č.j. 53 C 182/2020 – 456, a to Městským soudem v Brně. Celkem tak náklady státu činí 12 500 Kč. Jeden díl činí 4 167 Kč. Po započtení zálohy je žalobce povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného částku 1 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Po započtení zálohy je žalovaný 1) povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného částku 1 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná 2) je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s vyplacením znalečného částku 4 167 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení