53 C 203/2018- 145

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Štěpánkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za nějž jedná [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova] ve [anonymizována dvě slova] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení částky 162 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 162.000 Kč, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč.

III. Ustanovenému zástupci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátovi, se sídlem [adresa], se přiznává odměna a náhrada výdajů ve výši 14.200 Kč.

IV. Stát - Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení placených státem vůči žalobci.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 162 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že průtahy v předmětném řízení byly již deklarovány rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] [název soudu] v tomto rozhodnutí konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a přiměřené zadostiučinění vyčíslil na částku 41 125 Kč. Žalobce se však v uvedeném řízení domáhal pouze zaplacení částky 30 000 Kč, proto mu byla [název soudu] přiznána pouze tato částka. Žalobce uvedl, že předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] byl nárok žalobců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na zaplacení dlužného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu ve výši 55 400 Kč vznesený žalobou ze dne [datum] a dále protinávrh vznesený [celé jméno žalobce] (žalobcem) dne [datum], kterým byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 136 800 Kč. Řízení ohledně nároku na dlužné nájemné bylo po šesti letech a jednom měsíci přerušeno z důvodu úpadku žalobce (v předmětném řízení žalovaného). Za dobu do přerušení řízení vznikl žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 75 000 Kč (2 x 7 500 Kč za první dva roky řízení a 4 x 15 000 Kč za následující čtyři roky řízení). Žalobce za toto řízení požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 55 400 Kč, která se rovná výši předmětu řízení, přičemž žalobci již bylo [název soudu] přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, žalobce proto touto žalobou uplatňuje za nepřiměřenou délku řízení ohledně dlužného nájemného nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 25 400 Kč Částku 136 000 Kč žalobce požaduje z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ohledně vzájemného návrhu žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že řízení o tomto nároku nebylo přerušeno. Z tohoto důvodu žalobce uplatňuje nárok na odškodnění délky řízení v řízení ohledně nájemného a v řízené ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení zvlášť. Protože řízení ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení trvá již déle než deset let, jedná se o řízení natolik dlouhé, že dochází ke zvýšené základní částky odškodnění o 50 %, tedy na částku 22 500 Kč. Žalobce nemajetkovou újmu za řízení ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyčíslil na částku 205 500 Kč (2 x 11 250 Kč za první dva roky řízení a 8 x 22 500 Kč za následujících 8 let řízení). Žalobce za toto řízení požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 136 800 Kč, která se rovná výši předmětu řízení.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Dále poukázal na to, že žalobci bylo již [název soudu] přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, což je částka více než dostačující.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato zjištění:

4. Ze spisu [název soudu] bylo zjištěno, že žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Liberci žalobu o zaplacení částky 145 000 Kč jako poskytnutí zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v řízeních vedených u Okresního soudu v Liberci, mj. řízení sp. zn. [spisová značka], z titulu kterého žalobce požadoval částku 30 000 Kč. Z podání doručeného [název soudu] dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žalobu na výzvu soudu doplnil tak, že uvedl, co je předmětem jednotlivých řízení a dále uvedl, že nesprávný úřední postup spatřuje v porušení povinnosti učinit úkon, v tomto případě rozhodnutí ve věci samé v přiměřené lhůtě. Z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovanému byla za nepřiměřenou délku řízení přiznána částka 30 000 Kč, když soud nemajetkovou újmu vzniklou žalobci vyčíslil na 41 125 Kč. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl v napadených výrocích potvrzen.

5. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Liberci pod spis. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žaloba byla ve věci podána dne [datum]. Žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (v tomto odstavci dále také jen„ žalobci“) touto žalobou uplatňovali vůči [celé jméno žalobce] (v tomto odstavci dále také jen„ žalovaný“) svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 600 Kč s příslušenstvím, který žalobcům vzniklo tím, že žalovaný užíval byt ve vlastnictví žalobců po ukončení nájemního vztahu bez právního důvodu. Z platebního rozkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ve věci byl vydán platební rozkaz, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 20 600 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný dne [datum] odpor, který odůvodnil podáním doručeným soudu dne 29. 4. 2020. Žalobci podáním ze dne 29. 4. 2010 navrhli rozšíření žaloby tak, že se nově domáhali zaplacení částky 55 400 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla změna žaloby navržená žalobci připuštěna a žalobci byli zároveň vyzváni k doplacení soudního poplatku ve výši 1 390 Kč. Dle potvrzení o zaplacení soudního poplatku byl soudní poplatek uhrazen dne 15. 6. 2010. Referátem ze dne 16. 7. 2010 první jednání bylo ve věci nařízeno na [datum]. Z návrhu na přidělení zástupce z řad advokátů ze dne 20. 8. 2010 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o ustanovení advokáta pro řízení. Z návrhu na odročení jednání ze dne 25. 8. 2010 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o odročení jednání, neboť podal žádost o ustanovení právního zástupce, o které ještě nebylo rozhodnuto. Z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud ustanovil žalovanému [celé jméno žalobce] k ochraně jeho zájmů v této věci zástupce JUDr. [jméno] [příjmení]. Z podání ze dne 18. 11. 2010 bylo zjištěno, že žalovaný uplatnil proti žalobcům vzájemný návrh, kterým požadoval zaplacení částky 178 600, eventuálně částky 136 800 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, neboť ode dne [datum] žalobcům platil nájemné bez právního důvodu. Žádostí ze dne 24. 11. 2010 právní zástupce žalovaného požádal o kopii spisu. Z žádosti žalovaného ze dne 7. 3. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o ustanovení jiného právního zástupce, neboť k JUDr. [příjmení] nemá potřebnou důvěru. Žádostí ze dne 9. 3. 2011 ustanovený právní zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] požádal o zrušení ustanovení zástupcem žalovaného s tím, že žalovaný se v dané problematice orientuje a je schopen se sám hájit a JUDr. [příjmení] se v minulosti se žalobcem dostal do konfliktu v rámci jiného soudního řízení. Z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud zprostil JUDr. [jméno] [příjmení] povinnosti zastupovat žalovaného v této věci. Žádostí ze dne 11. 11. 2011 žalovaný opakovaně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud ustanovil žalovanému k ochraně jeho zájmů v této věci zástupce JUDr. [jméno] [příjmení]. Z podání žalobců ze dne [datum] bylo zjištěno, že proti tomuto usnesení se dne [datum] odvolali žalobci. Z předkládací zprávy bylo zjištěno, že spis byl dne [datum] předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k rozhodnutí o odvolání. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že odvolání žalobců bylo odmítnuto. Opatřením ze dne [datum] byla věc přidělena jinému soudci, a to Mgr. [jméno] [příjmení]. Referátem ze dne 6. 12. 2012 bylo ve věci nařízeno jednání na [datum]. Z protokolu o jednání bylo zjištěno, že dne [datum] se ve věci konalo první jednání. Při jednání byly prováděny listinné důkazy a výslechy účastníků. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce na stanovení obvyklé výše nájemného – tržního nájemného za předmětný byt. Z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ve věci byl ustanoven znalec na stanovení obvyklé výše nájemného. Dle úředního záznamu byl znalec telefonicky kontaktován dne 10. 4. 2013. Z vyúčtování a předložení znaleckého posudku ze dne [datum] bylo zjištěno, že znalec soudu předložil znalecký posudek dne [datum]. Z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že znalci byla přiznána odměna za zpracování znaleckého posudku. Referátem ze dne 16. 1. 2014 bylo ve věci nařízeno jednání na [datum]. Z žádosti o odročení jednání doručené soudu dne 23. 1. 2014 bylo zjištěno, že právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodů kolize jednání. Z referátu ze dne 27. 1. 2014 bylo zjištěno, že jednání bylo odročeno na [datum]. Z protokolu o jednání dne [datum] bylo zjištěno, že se konalo jednání ve věci. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem předvolání znalce. Z protokolu o jednání konaném dne [datum] bylo zjištěno, že se konalo jednání ve věci. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne [datum] bylo zjištěno, že ve věci byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38 000 Kč s příslušenstvím, ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům částku 17 400 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, vzájemný návrh žalovaného, aby mu žalobci vydali bezdůvodné obohacení ve výši 136 800 Kč, byl zamítnut a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení. Z podání žalovaného ze dne 30. 4. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný namítl podjatost soudce Mgr. [jméno] [příjmení], který věc projednával. Z rozhodnutí o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku ze dne 29. 5. 2014 a 14. 6. 2014 bylo zjištěno, že lhůta k napsání rozsudku byla prodloužena do 20. 6. 2014. Z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno písemné vyhotovení rozsudku vyhlášeného dne [datum]. Rozsudek byl vypraven dne 20. 6. 2014. Z podání žalovaného doručeného soudu dne 2. 7. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to do výroku I., III. a IV. a navrhl, aby odvolací soudu změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaný je povinen zaplatit částku 55 400 Kč a žalovaní jsou povinni zaplatit žalovanému 136 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 1. 12. 2010 do zaplacení. Z předkládací zprávy bylo zjištěno, že věc byla dne 1. 8. 2014 předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci předložena k rozhodnutí o odvolání. Z přípisu ze dne 13. 2. 2015 bylo zjištěno, že Okresní soud v Liberci sdělil [název soudu] k jejich žádosti o zapůjčení spisu, že spis se nachází s odvoláním u krajského soudu. Z přípisu ze dne 7. 1. 2016 bylo zjištěno, že [název soudu] vrátil spis Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci. Z referátu ze dne 13. 2. 2015 bylo zjištěno, že spis byl zaslán [název soudu]. Z referátu ze dne 25. 9. 2015 bylo zjištěno, že na [název soudu] byla zaslána žádost o vrácení spisu. Z referátu ze dne 8. 10. 2015 bylo zjištěno, že u [název soudu] bylo urgováno vrácení spisu. Z přípisu ze dne 8. 10. 201 bylo zjištěno, že [název soudu] soudu sdělil, že spis není možno vrátit, neboť se nachází u [název soudu] s odvoláním. Z přípisu ze dne 3. 12. 2015 bylo zjištěno, že [název soudu] soudu sdělil, že spis bude zaslán po odvolacím jednání nařízeném na [datum]. Z výpisu z ISIR ze dne [datum] a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníka [celé jméno žalobce] a bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením, usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne [datum] v [údaj o čase] hod. Z referátu ze dne 17. 3. 2016 bylo zjištěno, že v systému ISAS bylo vyznačeno, že řízení je přerušeno v důsledku úpadku žalovaného. Z podání žalovaného ze dne 12. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný navrhl, aby soud pokračoval v řízení o vzájemném návrhu žalovaného, neboť na řízení o nároku žalovaného nedopadá přerušení řízení. Z návrhu na určení lhůty ze dne 3. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný navrhl, aby Vrchní soud vydal usnesení, kterým Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, kterým je rozhodnutí o návrhu žalovaného na pokračování v řízení. Z žádosti o zrušení ustanovení zástupcem ze dne 3. 4. 2018 bylo zjištěno, že, právní zástupkyně požádala o zrušení ustanovení zástupcem žalovaného z důvodu ztráty důvěry mezi klientem a advokátem, neboť žalovaný byl vůči ní slovně agresivní v emailové komunikaci a podal na ní stížnost k [obec] advokátní komoře. Ze stížnosti ze dne 28. 6. 2018, doručené soudu dne 8. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný podal prostřednictvím své právní zástupkyně stížnost na průtahy v řízení. Z úředního záznamu předsedkyně senátu JUDr. [jméno řešitele] [příjmení řešitele] ze dne 3. 3. 2018 bylo zjištěno, že referující soudce dosud nereagoval na úkony žalované, zejména na návrh žalovaného na pokračování řízení a návrh na určení lhůty. Pověřenému členovi senátu bylo uloženo, aby neprodleně příslušné úkony provedl. Z přípisu ze dne 10. 8. 2018 bylo zjištěno, že soud právní zástupkyni žalovaného sdělil, že soud zastával názor, že řízení je přerušeno v celém rozsahu, neboť pro rozhodování o nárocích žalobce a žalovaného je dán shodný skutkový základ, který však přehodnotil a nařídil ve věci jednání na [datum], a návrh na určení lhůty bude předložen Vrchnímu soudu v Praze po doručení předvolání k jednání. Z žádosti ze dne 15. 8. 2018 bylo zjištěno, že právní zástupkyně opakovaně požádala o zrušen ustanovení zástupcem, neboť o její žádosti dosud nebylo rozhodnuto. Z předkládací zprávy Vrchnímu soudu v Praze ze dne [datum] bylo zjištěno, že odvolací soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty s tím, že o pokračování v řízení nelze rozhodnout, neboť řízení nebylo přerušeno. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zjištěno, že návrh, aby Vrchní soud v Praze určil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci lhůtu k vydání usnesení o návrhu žalovaného na pokračování v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci pod sp. zn. [spisová značka], byl zamítnut. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem konaném dne [datum] bylo zjištěno, že ve věci bylo konáno jednání, v rámci něhož bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výroku III. zamítajícím vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 136 800 Kč a ve výroku IV. o nákladech řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že usnesení bylo písemně vyhotoveno. Z potvrzení o doručení do datových stránek bylo zjištěno, že usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobců dne 9. 11. 2018 a právní zástupkyni žalovaného dne 11. 11. 2018. Z podání žalovaného ze dne 1. 7. 2019 doručeného soudu dne 1. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný navrhl, aby Vrchní soud v Praze určil Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci lhůtu na vrácení spisu sp. zn. [spisová značka] Okresnímu soudu v Liberci. Z referátu a přípisu ze dne 9. 8. 2019 bylo zjištěno, že spis byl vrácen Okresnímu soudu v Liberci dne [datum]. Z podnětu k nařízení jednání ze dne 8. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný dal podnět k nařízení jednání ve věci, neboť již uplynulo devět měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Žalovaný dále uvedl, že bude-li nečinnost soudu i nadále v této věci pokračovat, přistoupí žalovaný k dalším úkonům směrujícím k nařízení jednání ve věci před soudem prvního stupně. Z přípisu adresovaného právní zástupkyni žalovaného ze dne 4. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní zástupkyně byla vyzvána k předložení listin a dalších důkazů k prokázání ztráty důvěry mezi ní a žalovaným, kvůli níž požádala o zrušení ustanovení zástupcem. Z podání ze dne 14. 11. 2019 bylo zjištěno, že právní zástupkyně reagovala na výzvu soudu, popsala chování žalovaného vůči její osobě a předložila soudu listiny dokládající ztrátu důvěry mezi ní a klientem. Z usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud zrušil ustanovení advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] zástupkyní žalovaného a nový zástupce žalovanému ustanoven nebyl. Z podání žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se odvolal proti výroku II. usnesení č. j. [číslo jednací]. Z předkládací zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že věc byla dne [datum] předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k rozhodnutí o odvolání. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že Usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo ve výroku II. potvrzeno. Z referátu ze dne 9. 7. 2020 bylo zjištěno, že ve věci bylo nařízeno jednání na [datum]. Z úředního záznamu ze dne [datum] a z žádosti o odročení jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný v den jednání telefonicky požádal o jeho odročení z důvodu respiračních potíží. Z protokolu o jednání konaném dne [datum] bylo zjištěno, že jednání bylo na žádost žalovaného odročeno na 21. 10. 2021. Z referátu ze dne 14. 9. 2020 bylo zjištěno, že bylo nařízeno jednání na 21. 10. 2020. Z žádosti o odročení jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný požádal o odročení jednání, neboť žije ve společné domácnosti se svojí matkou, která je rizikovou osobou z hlediska [anonymizováno] covid-19. Z referátu ze dne 16. 10. 2020 bylo zjištěno, že žádosti o odročení jednání nebylo vyhověno. Z úředního záznamu ze dne 20. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný telefonicky sdělil zaměstnankyni správy soudu, že jednání nařízené na [datum] by mělo být odročeno s ohledem na doporučení Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 10. 2020. Žalovaný požádal, aby byl telefonický rozhovor zapsán jako stížnost na Mgr. [příjmení], který nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání. Z žádosti o odročení jednání ze dne 21. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně požádal o odročení jednání, neboť minulé žádosti nebylo vyhověno. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že jednání bylo na základě žádosti odročeno na [datum]. Z žádosti o odročení jednání ze dne 8. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na [datum], a to do doby uklidnění epidemiologické situace. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že jednání bylo odročeno na [datum]. Z žádosti o odročení jednání ze dne 24. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na [datum], neboť nedošlo ke zlepšení epidemické situace. Z referátu ze dne 24. 3. 2021 bylo zjištěno, že jednání bylo odročeno na [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] bylo zjištěno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Z podání žalovaného ze dne 10. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal soud, aby pokračoval v řízení o odvolání, konkrétně rozhodl o odvolání proti výroku I. rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], neboť insolvenční řízení, kterým došlo k původnímu přerušení odvolacího řízení, bylo skončeno. Z přípisu ze dne 12. 5. 2021 bylo zjištěno, že jednání nařízené na [datum] nebude odročeno, neboť k tomu není důvod.

6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k těmto skutkovým a právním závěrům:

7. Soud vycházel z následujících závěrů o skutkovém stavu: Řízení vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a dosud není pravomocně skončeno. Předmětem řízení je nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním bytu žalobcem bez právního důvodu, kdy žalobce v řízení vystupuje jako žalovaný, a vzájemný návrh žalobce, kterým se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého tím, že platil nájemné bez právního důvodu. Vzájemný návrh žalobce podal dne [datum]. V řízení bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], proti kterému podal žalobce odvolání. Řízení ohledně dlužného nájemného bylo v období od [datum] do [datum] přerušeno z důvodu úpadku žalovaného [celé jméno žalobce] (v tomto řízení žalobce) a jeho řešení oddlužením. Žalobce v průběhu řízení opakovaně žádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobce dále v řízení opakovaně žádal o odročení jednání z důvodu epidemie [anonymizováno] covid-19, neboť žije ve společné domácnosti se svojí matkou, která z důvodu věku a [anonymizováno] stavu patří mezi tzv. rizikové osoby. Žalobci již byla také za nepřiměřenou délku řízení poskytnuta náhrada nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč.

8. Dle § 13 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

9. Dle § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (tj. u Ministerstva spravedlnosti) a toto uplatnění je podle § 14 odst. 3 podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 zákona o odpovědnosti přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

10. Dle § 31a odst. 1, 2 zákona o odpovědnosti bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

11. Při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou řízená postupoval soud podle ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti, dle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Protože v posuzované věci nebyla stanovena lhůta pro vydání rozhodnutí, posuzoval soud, zda byla délka řízení přiměřená. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 21. 10. 2009. Řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna ochrana práv účastníka. Není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, ale je vždy třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Dle Nejvyššího soudu je třeba přihlédnout zejména ke složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů a významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Řízení trvá více než 11 let, kdy řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Ohledně nároku vlastníků bytu na vydání bezdůvodného obohacení bylo řízení přerušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], kterým byl zjištěn úpadek žalobce, který byl v této části řízení v pozici žalovaného. Řízení bylo přerušeno až do 3. 3. 2021. Při posuzování přiměřenosti řízení proto tuto dobu nelze brát v úvahu. Ohledně vzájemného nároku však k přerušení řízení nedošlo. Délku řízení 11 let nelze považovat za přiměřenou. V předmětném řízení soud rovněž shledal průtahy, a to především v období v období od 1. 8. 2014 do 10. 8. 2018 kdy v řízení ohledně vzájemného návrhu žalobce nebyl učiněn žádný úkon směřující k rozhodnutí ve věci, přestože řízení o vzájemném návrhu přerušeno nebylo.

14. Soud konstatuje, že za období od zahájení řízení do [datum] již žalobci byla přiznána náhrada nemajetkové újmy [název soudu]. Z tohoto důvodu již soud bral v úvahu pouze část řízení od 13. 3. 2015, neboť za předešlou část řízení byl již žalobce odškodněn.

15. Ohledně postupu orgánu veřejné moci během řízení je třeba posoudit, zda v řízení docházelo k průtahům nebo naopak dotyčné orgány postupovaly plynule. Jak je uvedeno výše soud v řízení průtahy shledal, a to především v období od 1. 8. 2014 do 9. 8. 2019.

16. V řízení bylo rozhodováno o dvou samostatných nárocích, které však vycházely ze shodného skutkového stavu a stály proti sobě. Vzhledem k tomu, že v insolvenčním řízení byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, bylo řízení ohledně nároku vlastníků bytu, ve kterém žalobce figuroval v pozici žalovaného, přerušeno, jak je uvedeno výše. Řízení o vzájemném návrhu nebylo přerušeno, neboť žalobce byl v řízení na straně žalobce a tato řízení se rozhodnutím o úpadku nepřerušují. O nároku uplatňovaném žalobcem však nemohlo být dle názoru sodu v době přerušení primárního řízení rozhodnuto. Žalobce se vzájemným návrhem domáhal vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že nájemní smlouva, na základě které žalobce užíval byt, byla neplatná a nájemné, které žalobce platil, představovalo plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce byt užíval, nemohlo být o vzájemném nároku rozhodnuto izolovaně, neboť žalobci mohl být v řízení přiznán toliko rozdíl mezi výší nájemného, které platil a výší obvyklého nájemného stanoveného znalcem představujícím bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalobce, který se na úkor pronajímatelů obohatil tím, že byt užíval bez právního důvodu.

17. Protože řízení ohledně vzájemného návrhu žalovaného nebylo přerušeno ani ze zákona, ani rozhodnutím soudu, je třeba brát v úvahu celkovou délku řízení, které trvá již více než 11 let. Tuto délku nelze považovat za přiměřenou a v postupu soudu při projednávání věci lze rovněž shledávat průtahy, jak je uvedeno výše. Vzhledem k tomu, že o vzájemném nároku nemohlo být rozhodnuto izolovaně od nároku žalobců, neboť oba nároky spolu úzce souvisely a stály proti sobě, nemohla žalovanému délkou řízení o vzájemném návrhu vzniknout újma. Soud proto dospěl k závěru, že žalovanému nelze za období od 13. 3. 2015 přiznat náhradu nemajetkové újmy.

18. Soud věc dále posoudil podle dalších hledisek, ke kterým je nutno dle judikatury Nejvyššího soudu přihlédnout. Na složitost případu lze pohlížet ze dvou stran, a to z pohledu procesního a skutkového. V předmětné věci se jednalo o případ složitý jak po procesní, tak skutkové stránce. Skutková složitost byla dána tím, že vzhledem k předmětu řízení bylo nutné ve věci vypracovat znalecký posudek. Procesní složitost byla dána především velkým množstvím procesních návrhů ze strany žalobce, který opakované žádal o ustanovení právního zástupce, a velké množství na ně navazujících procesních rozhodnutí, proti kterým byly podávány opravné prostředky. Žalobce v řízení opakovaně žádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Na délku řízení měla rovněž vliv žádost právní zástupkyně žalobce o zrušení ustanovení zástupcem z důvodu ztráty důvěry mezi advokátem a klientem, kterou právní zástupkyně žalobce odůvodnila chováním žalobce. Právní zástupkyně byla povinnosti zastupovat žalobce zproštěna a toto usnesení bylo následně po odvolání žalobce potvrzeno odvolacím soudem. Žalobce také hojně využíval opravných prostředků proti procesním rozhodnutím. Využívání práva podat opravný prostředek nelze samo o sobě klást k tíži žalobce. Je však zřejmé, že rozhodování ve více instancích obecně zakládá potřebu vyjádření druhé strany k opravnému prostředku, předložení věci přezkumnému soudu a jeho přezkumné posouzení.

19. Dalším kritériem majícím vliv na výši nemajetkové újmy je význam řízení pro poškozeného. V posuzované věci se jednalo o řízení, kterému nelze přikládat zvýšený význam, neboť se jednalo o řízení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že žalobce užíval byt v cizím vlastnictví bez právního důvodu a požadovaná částka nebyla i vzhledem k období, za které bylo bezdůvodné obohacení požadováno, nikterak vysoká. Je rovněž nutné vzít v úvahu, že poškozený mohl být reálně úspěšný pouze v části (pravděpodobně nijak velké) svého nároku, které převyšuje nárok žalobců, o kterém však nemohlo být jednáno z důvodu přerušení řízení.

20. Dále se soud zabýval tím, zda žalobce svým chování zavdal příčinu prodlužování řízení. V tomto ohledu byly v řízení shledány procesní návrhy, ze strany žalobce, které negativně ovlivňovali délku řízení. Žalobce například opakovaně žádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Samotnou skutečnost, že žalobce využil svého práva požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů nelze sice klást k tíži žalobce, žalobce však o ustanovení žádal opakovaně i poté, co došlo ke ztrátě důvěry mezi klientem a advokátem. Z listin předložených právní zástupkyní žalobce [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že ke ztrátě důvěry došlo proto, že žalobce byl vůči ní slovně agresivní, používal vulgarismy v emailové komunikaci a podal na ní stížnost k [obec] advokátní komoře. Žalobce dále na podzim roku 2020 a na jaře roku 2021 opakovaně žádal o odročení jednání z důvodu epidemie nemoci covid-19, neboť žije ve společné domácnosti se svou matkou, která je z důvodu věku a zdravotního stavu rizikovou osobou. Tento důvod lze sice považovat za důvod pro odročení jednání, neboť účast žalobce na jednání a případná nákaza by mohla ohrozit osobu jemu blízkou, ovšem žalobce musel počítat s tím, že opakované odročování bude mít vliv na délku řízení. Soud proto konstatuje, že žalobce se svým chováním podílel na prodlužování řízení.

21. Soud proto dospěl k závěru, že délka řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. [spisová značka] je nepřiměřená a ve věci rovněž došlo k průtahům. Z okolností sporu ovšem vyplývá, že žalobci nebyla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma a žalobce se významně podílel na prodlužování řízení. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobci již byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy v řízení u [název soudu], a to za období od 15. 4. 2010 do 13. 3. 2015 ve výši 30.000 Kč, kterou soud považuje s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo v tuto chvíli za dostatečnou.

22. Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, že žalobu zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady se skládají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 21. 11. 2019, vyjádření ve věci samé ze dne 8. 3. 2021, účast na jednání soudu konané dne [datum]) podle ustanovení § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky.

24. Žalobci byl usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ustanoven zástupce z řad advokátů, a to Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]. Podle ustanovení § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

25. Soud právnímu zástupci přiznal odměnu celkem ve výši 14 200 Kč, sestávající z odměny stanovené podle ustanovení § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ustanovením § 12a odst. 1 (snížení odměny o 20%) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a.t.”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby ze dne 17. 6. 2019, doplnění žaloby ze dne 22. 12. 2021, účast na jednání soudu konané dne [datum]), částky 1 550 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti usnesení o místní nepříslušnosti, účast na vyhlášení rozsudku) včetně šesti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 a.t.

26. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že ve sporu neúspěšný žalobce byl osvobozen od soudních poplatků, rozhodl soud, že Stát - Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení placených státem vůči žalobci, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

27. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Poučení