53 C 22/2020-106

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozený/á dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o výživné zletilé takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5.2.2008 pod č. j. 25 Nc 71/2007-51 se mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 10.000,00 Kč měsíčně od 13.9.2019 do 30.4.2021 a od 1.5.2021 do budoucna je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 13.000,00 Kč, splatnou vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Návrh žalobkyně na zvýšení výživného za období od 13.9.2019 do 30.4.2021 ve výši 10.000,00 Kč měsíčně a za období od 1.5.2021 do budoucna ve výši 7.000,00 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Nedoplatek výživného za období od 13.9.2019 do 31.5.2021 ve výši 26.000,00 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobním návrhem ze dne 31.1.2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částku 20.000,00 Kč měsíčně od 13.9.2019. Návrh odůvodnila tou skutečností, že žalobkyně je dcerou žalovaného a výživné na její osobu bylo naposledy stanoveno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.2.2008 pod spis. zn. 25 Nc 71/2007 ve výši 5.000,00 Kč, rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.2.2008. Žalobkyně je od [datum] zletilá, výživné jí bylo naposledy uhrazeno do 31.11.2018, poté jí žalovaný stanovené výživné nehradil a na výživu žalobkyně přispíval různými částkami obvykle v částce 2.500,00 Kč měsíčně (výpis z účtu žalobkyně). Problémy mezi účastníky začaly poté, co žalovaný porušil slib, který žalobkyni dál, že až dosáhne zletilosti, převede na ni byt, který zakoupil a v němž žila se svojí matkou, což žalovaný odůvodnil tím, že by to bylo nevýchovné a místo převodu požadoval po nich platbu ve výši 7.000,00 Kč za nájemné, platbu do SVJ ve výši 2.000,00 Kč + inkaso. Z tohoto důvodu žalobkyně se svou matkou byt v listopadu 2019 opustily. Žalobkyně se obrátila na žalovaného se žádostí, aby od doby její zletilosti přispíval částkou 20.000,00 Kč měsíčně, což je zcela v možnostech žalovaného a tím by žalobkyni aspoň částečně umožňoval podílet se na životní úrovni žalovaného, s čímž žalovaný nesouhlasil s tím, že je ochoten přispívat pouze na úhradu základních životních potřeb žalobkyně. Žalobkyně v době podání žalobního návrhu studovala 3. ročník střední školy – [ulice] [anonymizováno], [ulice] odborná škola [anonymizováno] a vyšší odborná škola [obec], [ulice a číslo] a po ukončení stření školy chce pokračovat v dalším studiu. V souvislosti se školou má žalobkyně náklady na učebnice a sešity + příspěvek SRPŠ částku 3.000,00 Kč ročně, obědy ve výši 900,00 Kč měsíčně, síťová jízdenka 2.700,00 Kč ročně, zakoupila si počítač ve výši 30.000,00 Kč, sluchátka v částce 3.700,00 Kč. K pravidelným platbám patří úhrady za bydlení 8.000,00 Kč (což je polovina nákladů na byt), telefon 1.000,00 Kč, měsíční fitness 1.500,00 Kč, kurz [příjmení] [příjmení] 2.500,00 Kč na dva měsíce, seminář [příjmení] [příjmení] 600,00 Kč za půl roku, jazykový kurz 15.000,00 Kč ročně. Kromě jídla a oblečení má žalobkyně náklady spojené s péčí o sebe, a to kadeřníka 1.500,00 Kč ročně, kosmetička 400,00 Kč měsíčně, pedikérky 300,00 Kč měsíčně, za hygienické potřeby, kosmetické potřeby apod. vynaloží cca částku 1.000,00 Kč měsíčně, za kulturu a mimoškolní akce 1.000,00 Kč měsíčně, za cestovné cca 20.000,00 Kč ročně. Na léky a vitamíny připlácí měsíčně částku 1.000,00 Kč a ráda by si spořila na budoucnost, a to na stavební spoření či penzijní připojištění.

2. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani částečně, neboť žalobkyni hradil značnou část jejích životních nákladů, snažil se s žalobkyní jednat a najít oboustranně přijatelný kompromis. Žalobní návrh neobsahuje další skutečnosti, které je třeba zmínit. Dne 3.2.2020„ pod hrozbou exekuce uhradil tvrzený dluh na výživném za uplynulé období, a to částku ve výši 42.700,00 Kč“, ovšem nejednalo se o žádný dluh, ale pouze o formální součet částek, které žalovaný nebyl schopen zdokladovat, neboť přispíval žalobkyni hotově a hradil za ni určité náklady. Od února 2020 přispívá dobrovolně na výživu žalobkyně částku 10.000,00 Kč měsíčně, v květnu 2020 uhradil autoškolu. Žalobkyně spolu s žalovaným žili společně od konce 2016 do konce roku 2017, kdy matka žalobkyně se pracovně odstěhovala do [obec]. V té době se matka žalobkyně na úhradě nákladů za celou dobu pobytu u otce nepodílela. K vyjádření žalobkyně, že:„ problémy začaly zejména poté, kdy žalovaný porušil svůj slib ohledně převodu bytu“ žalovaný uvedl, že uvedená nepravdivá a těžce bezcitná formulace pak svědčí o tom, zda je to pouze názor žalobkyně. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že nepřislíbil žalobkyni byt v okamžiku její zletilosti. Byt pořizoval v době, kdy matka žalobkyně byla ve finančních problémech, byt pořídil, aby v něm mohly obě za symbolický náklad žít. Žalovaný uvedl, že slíbil dceři, že v tomto bytě může i s matkou žít a snad i připustil, že až bude jednou samostatná, že jí byt přenechá bez dohody o tom, za jakých podmínek. Žalovaný částečně hradil a dodnes ručí za dluhy matky žalobkyně, a aby ulehčil finanční situaci matky žalobkyně, převzal veškeré možné náklady dcery a zaplatil žalobkyni a její matce dovolenou. Pokud jde o výživné v částce 20.000,00 Kč měsíčně, nejen že je v rozporu s jeho výdělkovými možnostmi, ale je i nemorální, aby studentka 3. ročníku střední školy měla dispoziční právo k tak vysoké částce. Pokud žalobkyně jako dcera by se chtěla„ podílet na životní úrovni otce“, z pohledu otce žalobkyně uvedené zahrnuje nejen práva, ale i povinnosti (například a zejména respekt a trochu úcty). Žalovaný celý život podporoval a podporuje všechny svoje děti. Požadavek žalobkyně ve smyslu„ dej a já tě budu ignorovat, protože jsem nezávislá“ má totiž v očích žalovaného i rovinu morální, kdy uvedené považuje v příkrém rozporu s obecnými zásadami slušnosti. Žalovaný jako otec vždy deklaroval svůj zájem o dceru se postarat, a to i přes to, že k němu takto zachovala.

3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že nepožadovala přepis bytu, pouze v něm chtěla být, přestože měla přepis v minulosti po dosažení zletilosti přislíbený. K odstěhování z bytu došlo z důvodu, že žalovaný měl matce žalobkyně sdělit, že požaduje zvýšení nájemného o 5.000,00 Kč a vše za stávajících podmínek pronájmu, tj. že nájem se obnovoval vždy po třech měsících a nemůže si do bytu pozvat osoby dle uvážení a aktuálně je byt již prodaný. V současné době žije společně s matkou v pronajatém bytě s náklady 15.000,00 Kč měsíčně. V době od února 2017 do ledna 2018, kdy matka pracovala pro [anonymizována dvě slova] v České republice v místě výkonu v [obec], matka jí doplácela částku 2.000,00 Kč měsíčně na její účet, což trvá doposud, jezdila na víkendy do [obec]. V září 2019 k 18. narozeninám jí dal otec voucher na autoškolu, který však nebyl zaplacen, takže byl neplatný, což zjistila až v červenci 2020 a po problémech otec autoškolu uhradil. Počítač a sluchátka si pořídila v roce 2019 sama z peněz za brigády, neboť dlouhodobě nevyhovovala nárokům pro školní potřeby. Pokud by se svého nároku nedomáhala soudní cestou, výživné ze strany otce by bylo nedoplacené.

4. Z výpovědi žalobkyně bylo soudem zjištěno, že v současné době tj. od února 2020 jí žalovaný platí na výživném částku 10.000,00 Kč, dluh na výživném v současné době není, a před tím žalovaný žalobkyni platil výživné v částce 5.000,00 Kč měsíčně. Kromě běžného výživného jí nepřispívá žádnou jinou finanční částkou. V dřívější době jí přispíval finančními částkami, tyto částky sečetla a odečetla od dluhu, který jí otec doplatil. V současné době bydlí ve společné domácnosti s matkou, která jí přispívá na její potřeby, služby, na oblečení, což představuje minimálně 10.000,00 Kč měsíčně. Pokud jde o částku 20.000,00 Kč výživného, tu vypočetla sečtením svých nákladů a také na budoucí školné, neboť po ukončení studia na obchodní akademii by chtěla dále studovat na [příjmení] [anonymizována dvě slova] a management. Jedná se placenou vysokou školu, kde roční školné činí 85.000,00 Kč. Školu si vybrala z toho důvodu, že má poruchu možnosti učení, má dyslexii a dysgrafii a při maturitě má např. 25 % času navíc. Žalobkyně potvrzovala, že v roce 2017, kdy její matka pracovala v [obec], žila u otce, matka dojížděla na víkendy někdy i uprostřed týdne. V současné době se nechce s otcem vídat, ale v podstatě měli dobré vztahy. Samozřejmě někdy se pohádali, ale problémy byly v tom, že otec něco slíbí, pak to nesplní a není to o vztahu, je to o činech. Otec měl hradit měsíční výživně ve výši 5.000,00 Kč, což neučinil, a proto se obrátila na právní zástupkyni. V roce 2016 jí žalovaný sdělil, že až jí bude 18 let, že byt, co koupil, žalobkyni daruje. Žalobkyně v bytě chtěla bydlet za vlastní peníze, chtěla platit elektřinu, vodu a plyn, nechtěla tam bydlet zadarmo. Vztahy mezi ní a otcem se zlomily úderem 18 let. Začali se více hádat, protože žalobkyně apelovala na výživné, chtěla se osamostatnit, s čímž otec nesouhlasil. V současné době se s otcem stýkat nechce a jestli se s ní otec stýkat chce, to neví.

5. Z výpovědi žalovaného, slyšeného jako účastníka řízení soud zjistil, že na vyjádření žalobkyně již reagoval v písemném vyjádření. Opět uvedl, že výživné pouze douhradil, neboť nebyl schopen prokázat platby, které neprošly účtem. O dceru se stará, kupoval jí věci, dával jí peníze, kapesné po celou dobu a hradil žalobkyni výjezdy do zahraničí. Vzniklou situaci ohledně výživného se snažil řešit, chtěl vyvolat jednání, ale právní zástupkyně žalobkyně to odmítla. Přání žalobkyně, aby jí k 18 letům převedl byt, nesplnil, a to z morálního důvodu a v případě, že by to splnil, ke sporu by nedošlo. Kromě výživného v současné době žalobkyně žádné dárky nedává, jenom zaplatil autoškolu, neboť nebyla příležitost žalobkyni dárky předat (např. vánoční dárky, které byly zaslány, se vrátily zpět). K počítači uvedl, chtěl žalobkyni k vánocům koupit computer Dell, chtěla Apple, který si zakoupila, neboť dostala v roce 2018 peníze v dědictví po babičce v částce 50.000,00 Kč. Žalovaný potvrdil, že nikdy od roku 2008 nezvýšil výživné, ale koupil byt, ve kterém žila žalobkyně se svou matkou, tím se snažil jim pomoci. Pokud žalobkyně uvádí, že dostává částku 10.000,00 Kč jako výživné ještě od matky, po žalovaném požaduje částku 20.000,00 Kč, částku 30.000,00 Kč měsíčně, kterou považuje za adekvátní, je nevýchovné a nemorální. Žalovaný dále potvrzoval, že je společníkem a spolumajitele firmy SLJ a IMW, kde je jednatelem a potvrdil, že vlastní nemovitosti.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to: -připojeným spisem 25 P 59/2008, -výzvou práv. zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 9.12.2019, -přípisem práv. zástupce žalovaného práv. zástupkyni žalobkyně ze dne 14.1.2020, -potvrzením o řádném čtyřletém studiu ze dne 23.9.2019, -oznámenim [anonymizováno] úřadu, územní pracoviště [obec] II. za zdaňovací období 2018, -sdělením ze spol. [právnická osoba], -sdělením spol. [právnická osoba], -přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2020 žalovaného, -tabulkou spol. [právnická osoba] ze dne 2.3.2021 – výpočet čistého průměrného měsíčního příjmu -potvrzením o řádném čtyřletém denním studiu na střední odborné škole ze dne 26.4.2021, -oznámením o výsledku přijímacího pohovoru ze dne 12.3.2021, -smlouvou o vysokoškolském bakalářském studiu ze dne 30.4.2021 -výpisem katastrálního úřadu, -přiznáním dani z příjmu právnických osob za rok 2019 spol. [právnická osoba], -přiznáním dani z příjmu právnických osob za rok 2019 spol. [právnická osoba]

7. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5.2.2008 pod č. j. 25 Nc 71/2007- 51 soud zjistil, že byla schválena dohoda rodičů v otázce výživného pro žalobkyni v částce 5.000,00 Kč měsíčně od 1.2.2008. Výzvou ze dne 9.12.2019 žalobkyně vyzvala žalovaného o doplacení dlužného výživného od 1.12.2018 v částce 42.700,00 Kč a dále stanovení nového výživného za tři roky zpět, jako přiměřené výživné uvedla částku 20.000,00 Kč měsíčně. Žalovaný v přípise ze dne 14.1.2020 uvedl, že nedluží žádné výživné, že hradil školní a mimoškolní aktivity žalobkyně. Dále uvedl nesouhlas s částku výživného ve výši 20.000,00 Kč měsíčně s tím, že navrhl řešení situace dohodou. Z potvrzení o řádném čtyřletém denní studiu na střední odborné škole ze dne 23.9.2019 (č. l. 13) soud zjistil, že ve školním roce 2019 2020 byla žalobkyně řádnou studentkou 3. ročníku denního studia. Z potvrzení o řádném čtyřletém denním studiu na střední odborné škole ze dne 26.4.2021 soud zjistil, že ve školním roce 2020 2021 byla žalobkyně žákyní třídy 4D denního studia. Ze zprávy z pedagogicko-psychologické poradny [obec] ze dne 4.6.2020 bylo zjištěno, že bylo doporučeno pro účely maturitní zkoušky, aby žalobkyně měla být zařazena do skupiny SPUO-1 (skupina 1 [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]), a to navýšení časového limitu o 25 % za použití kompenzačních pomůcek jak při didaktických testech, tak při písemné práci. Ze zprávy vysoké školy aplikovaného byznysu [příjmení] [anonymizováno] ze dne 12.3.2021 bylo prokázáno, že žalobkyně úspěšně absolvovala přijímací pohovor ke studiu na programu ekonomika a management. Dne 30.4.2021 byla uzavřena mezi žalobkyní a Vysokou školou [právnická osoba] smlouva o vysokoškolském bakalářském studiu a v čl. III. bylo stanoveno školné ve výši 85.000,00 Kč za akademický rok studia, který trvá od září běžného roku do srpna následujícího kalendářního roku. [právnická osoba] ve zprávě soudu sdělila, že hrubý měsíční příjem mzdy zaměstnance žalovaného jako jednatele společnosti [právnická osoba] činí 20.000,00 Kč měsíčně, čistá mzda činí částku 13.780,00 Kč. Celkové roční hrubé příjmy za rok 2018 činí částku 240.000,00 Kč, hrubé příjmy za rok 2019 částku 240.000,00 Kč a žádné jiné odměny, podíly ani částky v letech 2018 2019 žalovanému vyplaceny nebyly. [právnická osoba] ve zprávě uvedla, že hrubý měsíční příjem žalovaného jako jednatele společnosti [právnická osoba] činí částku 10.000,00 Kč měsíčně, čistá měsíční mzda částku 8.500,00 Kč, celkově hrubý příjem za rok 2018 činí částku 120.000,00 Kč, hrubý příjem za rok 2019 částku 120.000,00 Kč a žádné odměny, podíly ani v těchto letech žalovanému vyplaceny nebyly. Výpočtem [právnická osoba] s.r.o. ze dne 2.3.2021 žalovaný dokladoval výpočet čistého průměrného měsíčního příjmu za rok 2018 čistý měsíční příjem v částce 99.179,00 Kč, za rok 2019 ve výši 68.835,00 Kč a za rok 2020 částku 61.592,00 Kč (č. l. 71). Majetkové poměry žalovaného byly zjištěny z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 (č. l. 20), za rok 2019 (č. l. 23), přiznání k dani z příjmu právnických osob [právnická osoba] s.r.o. za rok 2019 (č. l. 84) a [právnická osoba] za rok 2019 (č. l. 78), z výpisu z katastru nemovitostí přehled nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného (č. l. 75). Z účastnických výpovědí soud zjistil, že od února 2020 žalovaný přispíval na výživu žalobkyně částkou 10.000,00 Kč, v současné době dluh na výživném neexistuje, neboť dlužnou částku ve výši 42.700,00 Kč žalovaný doplatil. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni nebyla od roku 2008 nově stanovena, výživné bylo stanoveno v roce 2008 v částce 5.000,00 Kč. Spory mezi žalobcem a žalovanou vznikly v době jejích 18 let, kdy žalobkyně se chtěla osamostatnit, s čímž žalovaný nesouhlasil, chtěla zůstat v bytě, který byl ve vlastnictví žalovaného, a také žalobkyně uváděla, že jí otec, tj. žalovaný, přislíbil převedení bytu v jejích 18 letech. V současné době se s otcem nestýká z důvodu, že prozatím nechce, žalovaný uvedl, že by s žalobkyní rád stýkal. Zjištěný skutkový stav věci podřadil soud pod následující zákonná ustanovení:

8. Podle ust. § 910 odst. l zákona č. 89/2012 Sb. - Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle ust. 911 zákona č. 89/2012 Sb. - Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Podle ust. 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. - Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče, platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být zásadně stejná. Životní úroveň neznamená, že dítě musí mít k dispozici kupříkladu stejné množství finančních prostředků jako rodiče, zde je nutno si uvědomit, že vyšší příjem rodičů je zpravidla spojen s náročností jejich práce a s tím, jakou odpovědnost nesou. Naproti tomu pro dítě by se jednalo o bezpracný příjem, který si zasluhuje jen tím, že je dítětem svých rodičů. Stejná životní úroveň musí dítěti umožnit žít takovým stylem života, který by je ve srovnání s ostatními členy rodiny nevylučoval z jejího celku nebo který by nevytvářel neodůvodněné rozdíly mezi rodiči a dětmi (nález Ústavního soudu IV.ÚS 650/15 ze dne 16.12.2015). V Ústavním nálezu Ústavní soud uvedl, že smyslem právní úpravy výživného je zajistit dítěti srovnatelné podmínky s těmi, jaké by mělo, kdyby rodiči žili spolu a řádně se o dítě starali a je také nutné dítě neučit hodnotě peněz a vštípit mu, že nic není zadarmo a„ bez práce nejsou koláče“ bezesporu významnou částí výchovy.

12. Na základě provedeného dokazování a právního posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že žalobní návrh byl podán důvodně jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným existuje rodinný vztah, jedná se o dceru a otce. Výživné bylo naposledy stanoveno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.2.2008 pod spis. zn. 25 Nc 71/2007 ve výši 5.000,00 Kč. Bylo nesporné, že žalovaný od února 2020 hradí žalobkyni na výživném částku 10.000,00 Kč, dluh na výživném, který byl stanovený na základě rozhodnutí z roku 2008 a byl uhrazen. Bylo prokázáno, že žalovaná v současné době ukončila studium na [ulice] [anonymizováno], [ulice] [anonymizováno] škole [anonymizováno] a [ulice] odborné škole v [obec], [ulice a číslo], a to maturitní zkouškou v roce 2021. Byla přijata na studium na vysoké škole [právnická osoba], kde roční školné za akademický rok činí částku 85.000,00 Kč, což žalobkyně doložila uzavřenou smlouvou o vysokoškolském bakalářském studiu ze dne 30.4.2021. Žalobkyně v současné době žije se svou matkou a jak žalobkyně uvedla, matka jí přispívá v hmotných věcech a finančně, kdy sama ohodnotila celkovou částku asi ve výši 10.000,00 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným existuje vzájemná vyživovací povinnost, kterou má žalovaný vůči žalobkyni (§ 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) a také bylo prokázáno, že žalobkyně není v současné době schopna se sama živit (§ 911 zákona č. 89/2012 Sb.). Soud se zabýval odůvodněnými potřebami žalobkyně a majetkovými poměry žalovaného ve smyslu ust. § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Z předloženého přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 2020 dále soud zjistil majetkové poměry i z přiznání k dani z příjmu právnických osob, a to [právnická osoba] [anonymizováno]. a [právnická osoba], [anonymizováno]. Z přehledu výpočtu čistého průměrného příjmu [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalovaného v roce 2018 činil částku 99.179,00 Kč, v roce 2019 částku 68.835,00 Kč a v roce 2020 částku 61.592,00 Kč, která představuje jednak příjmy jako jednatele společnosti ze [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba] s.r.o. (č. l. 39-41) a dále příjmy z pronájmu nemovitostí (výpis z LV č. l. 75). Při svém rozhodování soud se dále zabýval otázkou dobrých mravů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Pojem dobrých mravů není nijak legislativně upraven, za dobré mravy lze považovat souhrn společenských, kulturních a právních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistotu neměnnosti, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních. Posouzení, zda právní úkon v rozporu s dobrými mravy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, jemuž zákon dává širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí v souladu s pravidly ekvity přihlíželo ke všem okolnostem posuzovaného případu (nález Ústavního soudu III. ÚS 249/97). Rozpor s dobrými mravy jako důvod nepřiznání výživného je spjat s jednáním osoby, která se přiznání výživného domáhá a nikoliv s jednáním osoby jiných, ať již povinného, tj. těch vůči kterým směřuje nárok na plnění vyživovací povinnosti, anebo osob třetích (nález Ústavního soudu III. ÚS 606/04). Soudem prokázané, že trvá vyživovací povinnost mezi žalobkyní a žalovaným, neboť žalobkyně se připravuje na budoucí povolání. Soud se zabýval otázkou výše výživného. Bylo prokázáno, že naposledy bylo výživného stanoveno v roce 2008 v částce 5.000,00 Kč. Žádný z účastníků nerozporoval, že by žalovaný v průběhu této doby nepřispíval žalobkyni i jinými částkami. Bylo prokázáno i to, že po určitou dobu v roce 2016 2017 žalobkyně žila s otcem. Jak sama žalobkyně uváděla, vztahy byly dobré, občas se pohádali. Bylo prokázáno, že i v průběhu těchto let žalovaný se snažil pomoci žalobkyni jako dceři a bývalé manželce tím, že zakoupil byt, ve kterém žalobkyně se svou matkou mohly bydlet. Celkové rozpory vznikly, jak žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, v době dosažení 18 let, kdy požadovala splnění příslibu otce, aby na ni převedl vlastnické právo k předmětnému bytu, ve kterém se svou matkou bydlela, neboť se chtěla osamostatnit. Pokud žalovaný nesplnil tuto povinnost, žalobkyně se přestala se svým otcem stýkat. Jak sama uváděla:„ teď se s ním nechci vidět, ale v podstatě my jsme měli dobré vztahy“. V průběhu řízení bylo zjištěno, že v současné době žalovaný nedává žalobkyni žádné dárky, z důvodu, že pokud žalobkyni poslal dárek (např. vánoce), žalobkyně dárek nepřevzala. V průběhu řízení také nebylo prokázáno to, že by žalobkyně jakoukoliv částkou přispívala na nájem své matce, přičemž v žalobním návrhu uvedla částku na bydlení 8.000,00 Kč měsíčně. V rámci řízení uvedla, že pokud by spočítala část věcí, jak hmotné, tak finanční, tak matka žalobkyni přispívá částkou cca 10.000,00 Kč. Soud s ohledem na výše uvedené nálezy Ústavního soudu, na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že je odpovídající výživné v částce 10.000,00 Kč za období od 13.9.2019 do dubna 2021 a od 1.5.2021 ve výši 13.000,00 Kč, kdy soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla přijata na vysokou školu a její náklady se žalobkyni zvýší. Pokud žalobkyně požadovala jako odpovídající výživné v částce 20.000,00 Kč, soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, že celý spor vznikl z důvodu, jak sama žalobkyně uvádí, nesplnění příslibu ze strany otce darovat jí byt a v současné době se s otcem nechce stýkat, co soud považuje za rozpor s dobrými mravy, kdy dítě se odmítá s rodičem stýkat při nesplnění požadavku např. darovat byt. V případě, že by byl žalobkyni darován byt, soudu nebylo zřejmé z čeho by žalobkyně hradila náklady spojené s užíváním bytu, když žalobkyni současné výživně je nepostačující. Pokud matka žalobkyni poskytuje žalobkyni měsíční plně ve výši 10.000,00 Kč, žalobkyně od otce dostává částku 10.000,00 Kč tj. měsíčně celková částky 20.000,00 Kč, proto soud považoval částku 10.000,00 Kč za období od 13.9.2019 do dubna 2021 za částku odpovídající. Při zvýšení výživného od 1.5.2021 na částku 13.000,00 Kč soud přihlédl k tomu, že žalobkyně byla přijata na vysokou školu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci a právního posouzení soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno, ve zbytku žalobní návrh jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

13. Vzhledem k tomu, že stanovil vyživovací povinnost v částce 10.000,00 Kč od 13.9.2019, soud stanovil nedoplatek na výživném za období od 13.9.2019 do 31.5.2021 v částce 26.000,00 Kč (výrok III.).

14. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.