53 C 27/2020-96

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci žalobce: ; [právnická osoba], [IČO] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného], [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] - [část obce] o zaplacení 1.708.682 Kč s příslušenstvím (úvěr) takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 605 795,57 Kč, úrok ve výši 10,5 % ročně z částky 605 795,57 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 605 795,57 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Co do částky 902 886,43 Kč a dále ohledně úroku z prodlení z částky 605 795,57 Kč od 21. 8. 2019 do 30. 3. 2021 se řízení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 1 708 682 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 605 795,57 Kč od 21.8.2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 10.11.2015 se [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO] jako věřitelem, smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému věřitelem poskytnut úvěr ve výši 632 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou splácet v 240 měsíčních splátkách po 6 572 Kč. Výše anuitních splátek byla závislá na sazbě PRIBOR IR, jejím růstem se tedy při konstantním počtu splátek jejich výše měnila. Původní věřitel následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce. Žalovaný své platební povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Ke dni postoupení pohledávky činila její výše 1 508 682 Kč. Na jistině pohledávky žalovaný dosud dluží 605 795,57 Kč. Po postoupení pohledávky žalobce využil právo práva podle všeobecných obchodních podmínek a s účinností od 20.8.2019 úvěr v celém rozsahu zesplatnil. Po žalovaném uplatňuje úrok z prodlení a 197 splátek úvěru po 7 281 Kč. Dále žádá zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč.

2. V průběhu soudního řízení žalobce omezil žalobu tak, že po žalovaném žádá zaplacení pouze dosud nesplacené jistiny ve výši 605 795,57 Kč, úroku z prodlení z této částky počítaného od 1.4.2021 do zaplacení a úroku ve výši 10,5% z této částky od 1.4.2021 do zaplacení. Dále po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty 200 000 Kč. Po žalovaném nepožaduje zaplacení úroků z prodlení za dobu od 21.8.2019 do 31.3.2021 a nepožaduje zaplacení další částky 902 886,43 Kč.

3. V rozsahu zpětvzetí soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok III. rozsudku).

4. Žalovaný se žalobou ani částečně nesouhlasil. Potvrdil, že mu právní předchůdce žalobce [právnická osoba] přenechal na základě Smlouvy o úvěru částku 632 000 Kč a že se žalovaný zavázal úvěr splácet tak, jak je ve Smlouvě uvedeno. Proti žalobě se bránil argumentací, že právní předchůdce žalobce si před uzavřením smlouvy neověřil dostatečně pečlivě možnosti žalovaného úvěr splácet, z tohoto důvodu je podle názoru žalovaného uzavřená Smlouva o úvěru neplatná. Dále namítal, že neplatná je včleňovací doložka Smlouvy, odkazující na VOP a ceník, bez jeho specifikace. Neplatné je rovněž ujednání o smluvní pokutě, neboť je neurčité. Vadný je rovněž úkon žalobce – zesplatnění úvěru, žaloba je tedy podána předčasně.

5. Z Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný jako žadatel požádal o úvěr ve výši 600 000 Kč s dobou splatnosti 20 roků. V návrhu uvedl, že má čistý měsíční příjem 25 000 Kč a další měsíční příjem 5 000 Kč. Výdaje na bydlení činí 2 800 Kč měsíčně. V jeho domácnosti žijí 2 děti ve věku 6 – 15 roků. Má půjčky ve výši celkem 524 000 Kč, tyto půjčky splácí ve splátkách po 6 600 Kč měsíčně, přičemž u půjčky ve výši 227 000 Kč je nutná jednorázová úhrada. Žalovaný prohlásil a stvrdil svým podpisem, že v tomto návrhu uvedl pravdivé a aktuální údaje a že nezamlčel žádnou skutečnost, která by mohla být pro úvěrový vztah podstatná. Při soudním jednání pak žalovaný uvedl, že v Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy skutečně uvedl pravdivé údaje. Pokud by právní předchůdce žalobce zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr splácet pečlivěji, nezjistil by žádné jiné údaje, než ty, které žalovaný uvedl v předloženém Návrhu.

6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi úvěrujícím [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO] a úvěrovaným [celé jméno žalovaného] byla uzavřena Smlouva, na základě které úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr 632 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 6 572 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 10,5% + [anonymizováno] pro prodej depozit se splatností 1 rok. Pro případ porušení Smlouvy úvěrovaným byla dle čl. III dohoda smluvní pokuta až do výše 20% z dlužné částky po splatnosti, dále smluvní pokuta ve výši 30 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení všeobecných obchodních podmínek a dále pro případ prodlení úvěrovaného s úhradou nejméně 3 měsíčních anuitních splátek úvěru smluvní pokuta až do výše 50% z celkové dosud nezaplacené jistiny úvěru. Tuto smluvní pokutu je úvěrující ve vztahu k úvěrovanému oprávněn požadovat v případě okamžitého zesplatnění celé nebo části jistiny úvěru včetně příslušenství (ztráta výhody splátek), nebo úvěrující odstoupí od smlouvy o úvěru. Úvěrovaný prohlásil, že před podpisem smlouvy se důkladně seznámil s obsahem Všeobecných obchodních podmínek a že s nimi bez výhrad souhlasí, že mu byly vysvětleny a že je beze zbytku pochopil. Dále stvrdil, že poskytl úvěrujícímu přesné, pravdivé a úplné informace potřebné pro posouzení jeho schopnost splácet úvěr. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, sazebník, informace před uzavřením smlouvy a informace ke Smlouvě o úvěru. Účastníci smlouvy prohlásili, že se s obsahem smlouvy podrobně seznámili, uzavřeli ji podle svobodné pravé a vážné vůle.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.7.2019 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na společnosti [právnická osoba].

8. Z dopisu [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. ze dne 5.8.2019 a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba].

9. Z dopisu ze dne 12.8.2019 soud zjistil, že advokát [anonymizováno] [jméno] [jméno] informoval žalovaného o převzetí zastoupení žalobce, žalovaný byl informován o zesplatnění pohledávky z úvěru, avšak nikoliv o postoupení pohledávky na žalobce, neboť ta ke dni odeslání dopisu na žalobce postoupena nebyla.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci.

11. Z dopisu ze dne 19.10.2020 a kopie doručenky soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] [jméno] [jméno] informoval žalovaného o tom, že pohledávka z předmětného úvěru byla úvěrující společností [právnická osoba] postoupena žalobci.

12. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný dosud na úvěrovou smlouvu plnil částku 234 384 Kč. Ze splátkového kalendáře a výpisu k úvěrovému účtu soud dále zjistil, že žalovaný zaplatil celkem na jistinu úvěru částku 26 204,43 Kč a na smluvních úrocích částku 208 179,50 Kč.

13. Z dopisu zástupce žalobce adresovaného a odeslaného žalovanému dne 26.2.2021 soud zjistil, že s účinností od [číslo] žalobce žalovanému nesplacený zůstatek úvěru zesplatnil. a vyzval jej k úhradě částky 1 708 682 Kč.

14. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů dospěl soud k tomuto skutkovému závěru: [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 10.11.2015 Smlouvu o úvěru, na základě které úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 632 000 Kč. Součástí uzavření Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky úvěrující společnosti, se kterými byl žalovaný seznámen (řádné seznámení s podmínkami stvrdil svým podpisem na smlouvě). Žalovaný se úvěr zavázal splácet podle splátkového kalendáře v měsíčních 240 splátkách. Výše anuitních splátek v době uzavření smlouvy činila 6 572 Kč měsíčně. Úroková sazba na poskytnutý úvěr byla dohodnuta ve výši 10,5% + aktualizovaná referenční sazba [anonymizováno]. Před uzavření smlouvy si úvěrující společnost od žalovaného vyžádala informace o jeho schopnosti úvěr splácet tak, že žalovaný v Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uvedl pravdivé příjmy, výdaje a rodinné poměry. Z těchto údajů vyplývá, že žalovanému po odečtení splátek jeho stávajících úvěrů zbývala částka 23 500 Kč měsíčně, po odečtení výdajů na bydlení mu zůstala částka 20 700 Kč měsíčně. Součástí uzavřené úvěrové Smlouvy bylo i ujednání o smluvních pokutách v případě, že žalovaný smlouvu nedodrží, konkrétně pokud bude v prodlení s úhradou úvěru dobu delší než 3 měsíce. V takovém případě měla úvěrující společnosti právo požadovat smluvní pokutu až do výše 50% dosud nesplacené jistiny úvěru. Úvěrující společnost postoupila pohledávku ze Smlouvy o úvěru za žalovaným na společnost [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.7.2019. Tato společnost následně postoupila pohledávku na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2020 O tomto postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 19.10.2020. Žalovaný nedodržel dohodnuté splátky úvěru, poslední splátku zaplatil v říjnu 2018, od té doby nic na úvěr nezaplatil, ačkoliv byl informován o zesplatnění pohledávky a vyzván opakovaně k jejímu zaplacení. Z poskytnuté jistiny úvěru žalovaný dosud zaplatil pouze částku 26 204,43 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky 605 795,57 Kč, která představuje část žalovanému poskytnutého úvěru (jistinu, která dosud nebyla žalovaným vrácen), smluvní úrok z poskytnuté jistiny ve výši 10,5% bez jeho navýšení o sazbu [anonymizováno], a to až ode dne 1.4.2021 a od téhož dne zákonný úrok z prodlení. Pokud jde o smluvní pokutu, tu žalobce po žalovaném požaduje ve výši 200 000 Kč, nepožaduje tedy pokutu v maximální možné výši 50% z dosud nesplacené jistiny a rovněž nepožaduje další smluvní pokuty, které jsou jako sankce za porušení smluvních povinností úvěrovaného uvedeny ve Smlouvě o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena úvěrující společností [právnická osoba] společnosti [právnická osoba] dne [datum]. [anonymizována dvě slova] tuto pohledávku následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2020 postoupila žalobci. Zástupce žalobce informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce dne 19.10.2020. O zesplatnění pohledávky informoval zástupce žalobce žalovaného dopise ze dne 12.8.2019, vyzval jej k zaplacení pohledávky ve prospěch žalobce, avšak v té době ještě pohledávka nebyla žalobci postoupena. Znovu zástupce žalobce informoval žalovaného o zesplatnění pohledávky vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky ve prospěch žalobce v průběhu soudního řízení dopisem ze dne 26.2.2021.

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle ust. 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. 18782 odst. 1 občanského zákoníku, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

18. Podle § 122 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Podle § 122 odst. 3 z.č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

19. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. o.z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Smlouva o úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena v době účinnosti zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 zák. [číslo] Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 2, Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 9 odst. 3, Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

22. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá vrácení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, zaplacení smluvních úroků z poskytnutého úvěru, úroků z prodlení a zaplacení smluvní pokuty 200 000 Kč. Žaloba je v rozsahu, v jakém se žalobce po jejím omezení svých nároků dožaduje, zcela důvodná.

23. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Úvěrující [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba] a ta ji následně postoupila žalobci (viz odst. 7 a 10 odůvodnění rozsudku). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne postoupil 5.8.2019 a následně o postoupení na žalobce byl žalovaný informován dopisem ze dne 19.10.2020.

24. Soud se zabýval námitkou žalovaného vztahující se k žalovaným tvrzené neplatnosti Smlouvy o úvěru, když žalovaný namítal, že si před uzavřením Smlouvy úvěrující společnost dostatečně pečlivě neověřila schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. [spisová značka]. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Úvěrující společnost vycházela při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet pouze z informací o příjmech žalovaného, jeho výdajích a osobních poměrech, které jí poskytl pouze žalovaný. Zákon [číslo] neukládá úvěrujícímu, aby si informace od dlužníka v každém případě ověřoval i z jiných zdrojů. Pokud úvěrující společnost vyhodnotila údaje uváděné úvěrovaným jako věrohodné, dostála své povinnosti pečlivě ověřit schopnosti úvěrovaného splácet úvěr tím, že možnosti žalovaného úvěr splácet posoudila s ohledem na příjem žalovaného, výši splátek úvěru v poměru k příjmu žalovaného a jeho osobním poměrům. Úvěrující společnost uvěřila údajům uváděným žalovaným v návrhu na uzavření Úvěrové smlouvy, ostatně tyto údaje uvedené žalovaným byly pravdivé a úplné, jak sám žalovaným potvrdil při soudním jednání, a ani v případě, že by úvěrující společnost tyto údaje ověřovala z dalších zdrojů, nedospěla by k jiným údajům, než k těm, které jí poskytl žalovaný. Podle názoru soudu postupovala úvěrující společnost dostatečně pečlivě, když hodnotila nejen příjmy žalovaného, ale i jeho výdaje a zjistila veškeré údaje, které byly pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet důležité. Žalovaný v době podání žádosti o úvěr dosahoval příjmu ve výši 30 000 Kč měsíčně, příjem žalovaného byl zatížen výdaji se splácením půjček v celkové výši 6 600 Kč měsíčně. V domácnosti žalovaného byly dvě nezletilé děti ve věci 6 – 15 let. Po odečtení splátek úvěrů 6 600 Kč měsíčně, zbývala žalovanému a jeho dvěma nezletilým dětem na úhradu životních potřeb částka 23 400 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného a dvou nezletilých dětí na bydlení činily 2 800 Kč měsíčně. Příjem žalovaného po odečtení povinných výdajů a měsíční anuitní splátky úvěru, o které žalovaný žádal ve výši 6 572 Kč, byl ve výši dva a půlnásobně přesahující životní minimum, které v roce 2015 činilo pro žalovaného a jeho dvě nezaopatřené děti 7 420 Kč měsíčně. Podle názoru soudu neměla úvěrující společnost důvod předpokládat, že žalovaný z tohoto příjmu po odečtení jeho povinných výdajů, úvěr nebude splácet. Na základě shora uvedených zjištění neshledal soud důvod neplatnosti Smlouvy podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb..

25. Úvěrová smlouva není neplatná ani z dalšího, žalovaným tvrzeného důvodu, kdy žalovaný namítal, že Smlouva je neplatná proto, že pouze odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky a ceník poplatků, bez jeho specifikace. Soud v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že Všeobecné obchodní podmínky byly nedílnou součástí Smlouvy. Žalovaný netvrdil, že úvěrovou smlouvu uzavřel bez svobodné a vážné vůle. Žalovaný si detailně prostudoval Všeobecné obchodní podmínky a pochopil jejich význam (viz čl. VI. bod 1 až 4 Smlouvy). Skutečnost, že žalovaný byl před uzavřením Úvěrové smlouvy dostatečně seznámen se Všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem poplatků, byla podle názoru soudu dostatečně prokázána tím, že žalovaný na základě své svobodné a vážné vůle Smlouvu jako celek uzavřel, tudíž svobodně a vážně souhlasil rovněž se Všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem, které jsou součástí Smlouvy a které byly žalovanému před uzavřením Smlouvy předloženy. Žalovaný si je prostudoval a beze zbytku pochopil jejich význam, přičemž tyto skutečnosti (podrobné seznámení se Všeobecnými obchodními podmínkami a jejich úplné pochopení) stvrdil podpisem Úvěrové smlouvy.

26. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním o platnosti Úvěrové smlouvy a prokázání aktivní legitimace žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky, je žalovaný povinen dostát svým povinnostem z Úvěrové smlouvy a vrátit žalobci úvěr poskytnutý mu právním předchůdcem žalobce, včetně smluvních úroků ve výši 10,5% z poskytnutého úvěru. Výše pohledávky, kterou žalovaný žalobci dluží, odpovídá dosud nesplacené jistině úvěru a smluvním úrokům z úvěru. Žalovaný z jistiny úvěru dosud zaplatil částku 26 204,43 Kč. Ostatní platby, které žalovaný žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci poukázal, byly v souladu se splátkovým kalendářem započteny na smluvní úroky. Žalovaný tedy žalobci dluží jistinu úvěru ve výši 605 795,57 Kč (poskytnutá jistina 632 000 Kč – 26 204,43 Kč). Pokud jde o výši úroků, žalobce požaduje pouze úrok ve výši 10,5%, bez přihlédnutí k úrokové sazbě, která by se zvyšovala v souvislosti se změnou sazby [anonymizováno], což je pro žalovaného výhodnější. Žalobce po žalovaném nežádá zaplacení smluvního úroku za dobu od dne prodlení žalovaného se splácením úvěru do 31.3.2021, což je pro žalovaného významně výhodnější.

27. Soud také nesouhlasí s námitkou žalovaného, že žaloba je podána předčasně. Žalovaný odkázal na ustanovení § 124 věta druhá zák. [číslo] o spotřebitelském úvěru, podle kterého,“ Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů“. Bylo prokázáno, a dokonce učiněno nesporným, že žalovaný poskytnutý úvěr podle úvěrové smlouvy nesplácel, se splácením úvěru byl tedy v prodlení. V souladu s Úvěrovou smlouvou byl v takovém případě žalobce, resp. jeho právní předchůdce oprávněn požadovat okamžité splacení celé nebo části jistiny úvěru, včetně příslušenství, nebo odstoupit od Smlouvy. Bylo dále prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení nesplaceného úvěru dopisem ze dne 12.8.2019 a současně ho informoval o tom, že žalobce, využívá svého práva úvěr zesplatnit. Lze přisvědčit námitce žalovaného, že zástupce žalobce v tomto dopise neinformoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce, toto učinil až následně dopisem ze dne 19.10.2020. Nebylo tedy povinností žalovaného na základě výzvy ze dne 12.8.2019 plnit žalobci. Nedostatečné informace ve vztahu k zesplatnění pohledávky a jejímu postoupení na žalobce byly napraveny v průběhu soudního řízení. Za výzvu k zaplacení pohledávky je nutno považovat i podanou žalobu, která byla žalovanému doručena dne 20.11.2020 O zesplatnění pohledávky pak byl žalovaný informován v průběhu soudního řízení dopisem ze dne 26.2.2021, tedy déle než 30 dnů po podání žaloby, kterou soud považuje za výzvu k zaplacení pohledávky. Byl tedy o zesplatnění informován více než 30 dnů ode dne doručení výzvy k zaplacení úvěru ve prospěch žalobce. Vzhledem k tomu, že podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, byla pohledávka z Úvěrové smlouvy ke dni vyhlášení rozsudku splatná.

28. Žalobci soud podle § 1970 o.z. přiznal i požadované úroky z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, tj. ve výši 8,05%. Žalovaný je v prodlení se zaplacením jednotlivých anuitních splátek ode dne jejich splatnosti. Žalobce požaduje úrok z prodlení z dosud nesplacené jistiny úvěru až od 1.4.2021, což je pro žalovaného výhodnější.

29. Důvodným je i požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty 200 000 Kč. Žalovaný porušil povinnost Úvěrové smlouvy tím, že přestal plnit povinnost splácení úvěru. Výše smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti úvěrovaného je stanovena v čl. III. bod 6 Úvěrové smlouvy a činí 30 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení povinností. Dále byla podle Úvěrové smlouvy dohodnuta další smluvní pokuta ve výši až 50% z celkové nesplacené jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou 3 měsíčních anuitních splátek. Žalobce nepožaduje smluvní pokutu 30 000 Kč za porušení každého jednotlivé povinnosti žalovaným. Žalobce požaduje smluvní pokutu 200 000 Kč, tedy nižší než 50% z celkové dosud nesplacené jistiny a současně tato výše smluvní pokuty nepřesahuje maximální výši, kterou povoluje ustanovení § 122 odst. 3 z.č. 257/2016 Sb..

30. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měli-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Úspěch účastníků sporu je přibližně poloviční, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení