53 Co 10/2022- 615

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Renáty Zimové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 188/2017-563 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. mění tak, že co do úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení se řízení částečně zastavuje, a co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.

II. Odvolání proti výroku II. se odmítá.

III. Ve výroku IV. se rozsudek potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně zastavil řízení co do 8,05% úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do [datum] (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do [datum] (výrok III.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované konstatovat porušení práv žalobkyně ve smyslu čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve znění: Stát Česká republika v případě žalobkyně nezákonně doručovala úřední listiny, porušila zákon v případě zabavení vozidla, domáhal se nesprávně spočtených nákladů řízení, způsobil průtahy v řízení vadným poučením o opravném prostředku, nezajistil pro úschovu zabavené movité věci vhodnou úschovnu, čímž porušil zákon a způsobil škodu (výrok IV.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok V.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá konstatování porušení práv a poskytnutí peněžitého zadostiučinění za újmu jí způsobenou v exekučním řízení vedeném Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Břeclav, pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ exekuční řízení“), při kterém bylo po dobu 22 měsíců zabaveno vozidlo ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně požadovala odškodnění za nemajetkovou újmu v celkové výši [částka] (v souvislosti s exekučním řízením ve výši [částka], v souvislosti s vydanou dražební vyhláškou ve výši [částka] a v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ve výši [částka]) a náhradu majetkové újmy v celkové výši [částka] (náhrada ušlého zisku ve výši [částka], poměrná část škody na vozidle ve výši [částka], škoda na osobních věcech ve výši [částka], 5,5 % ztráty hodnoty vozidla za 22 měsíců odstavení ve výši [částka], poměrná část částky uhrazené za nové osvědčení o STK ve výši [částka], poměrná část povinného pojištění ve výši [částka], poměrná část zakoupené roční dálniční známky ve výši [částka], úhrada v rámci PUNE za nezákonný odtah a nezákonné zajištění vozidla ve výši [částka], úhrada za odtah nepojízdného vozidla z [obec] do místa bydliště po jeho navrácení ve výši [částka] a úhrada sankčních poplatků vymáhaných Městskou knihovnou v [obec] ve výši [částka]).

3. Žalovaná nárok neuznala. Uvedla, že žalobkyně dne [datum] požádala o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠK“) v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem soudní exekutorky (dále jen„ exekutorka“) v exekučním řízení mimo jiné na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ve výši [částka], škodě vzniklé na vozidle ve výši [částka], z titulu úhrady nákladů exekuce ve výši [částka], úhrady pojistného ve výši [částka] a úhrady dálniční známky ve výši [částka], a dále nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s exekučním řízením ve výši [částka]. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně svůj nárok na náhradu škody z titulu úhrady pojistného zvýšila o částku [částka], dále [datum] uplatnila nárok z titulu úhrady poplatků Městské knihovně v [obec] ve výši [částka]. Žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, když žalovaná měla za prokázaná pouze dílčí pochybení popsaná v přípisu Ministerstva spravedlnosti – odboru exekučního dohledu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [jednací číslo MSP] SEU. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v souvislosti s vydanou dražební vyhláškou ve výši [částka] a za nepřiměřenou délku řízení ve výši [částka], žalovaná namítla nesplnění podmínky § 14 a § 15 OdpŠk a rovněž vznesla námitku promlčení. Nárok žalobkyně neuznal ani vedlejší účastník na straně žalované, přičemž ohledně nároku na nemajetkovou újmu ve výši [částka] vznesl námitku promlčení.

4. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do škody za znehodnocené předměty ve vozidle ve výši [částka], za ztrátu hodnoty vozidla ve výši [částka], za úhradu za osvědčení STK ve výši [částka], částečně co do škody vzniklé na vozidle (původní výše [částka], nadále jen [částka]), a škody představující úhradu sankčních poplatků Městské knihovně v [obec] ve výši [částka] včetně požadovaného příslušenství a dále úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

5. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů včetně obsahu spisu Exekutorského úřadu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7. až 71.). Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje.

6. Soud prvního stupně po citaci § 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. a), b) a c), § 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1, 2 a 3, § 13 odst. 1a 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26, § 30, § 31a odst. 1, 2 a 3 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk a rovněž § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. dospěl k závěru o převážné nedůvodnosti podané žaloby. Vyšel ze skutečností, že dne [datum] byl exekutorce doručen exekuční návrh oprávněného [příjmení] kancelář pojistitelů vůči povinné (žalobkyni) pro pohledávku ve výši [částka], na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 11. 2012, [číslo jednací] – 5, který nabyl právní moci dne [datum]. Pověření k provedení exekuce bylo Okresním soudem v Berouně vydáno dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] bylo žalobkyni na adresu jejího trvalého bydliště a místa podnikání [adresa] zasláno poštou vyrozumění o zahájení exekuce a výzva ke splnění povinnosti ze dne [datum]. Zásilka byla dne [datum] vhozena do poštovní schránky žalobkyně. Žalobkyně na tyto listiny nereagovala. Téhož dne exekutorka vydala exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné, jenž byl žalobkyni dne [datum] vhozen do poštovní schránky. Dne [datum] navštívil vykonavatel místo bydliště žalobkyně, tato však nebyla zastižena. Vykonavatel zanechal v místě bydliště žalobkyně výzvu, aby jej kontaktovala s uvedením telefonního čísla a současně sepsal movitou věc – osobní automobil ve vlastnictví povinné Škoda Fabia [registrační značka]. Vozidlo bylo ponecháno na místě před domem. Na okénku ze strany řidiče byla vylepena nálepka o soupisu vozidla a dále přes celé okénko řidiče byla vylepena výzva vykonavatele, ať jej povinná kontaktuje, s uvedením telefonního čísla. Povinná se vykonavateli ani exekutorce neozvala, na zanechané výzvy nereagovala. Vykonavatel opětovně dne [datum] navštívil bydliště žalobkyně, přičemž zajistil vozidlo a jeho odtah na místo uskladnění v [obec]. Dne [datum] exekutorka rozhodla o provedení elektronické dražby vozidla dražební vyhláškou. Dne [datum] byla exekutorce doručena žádost povinné o zrušení dražby movité věci s tím, že jí mělo být doručováno do datové schránky. Žalobkyně na existenci datové schránky upozornila až dne [datum], přestože o exekuci ze shora uvedených skutečností věděla již značně dříve. Prvostupňový soud v této souvislosti nepovažoval za podstatné tvrzení, že si žalobkyně zřídila datovou schránku kvůli špatným vztahům se sousedy, pro které jí nebyly žádné listiny doručovány, když tato tvrzení měla být uplatněna a prokázána v exekučním řízení, případně v řízení o vydání platebního rozkazu. Po prokázání existence datové schránky exekutorka zrušila nařízenou dražbu vozidla a obeslala povinnou novou výzvou ke splnění povinnosti ze dne [datum] se sníženými náklady exekuce, jakož i ostatními listinami, do datové schránky dne [datum]. Exekutorka usnesením ze dne [datum] zamítla návrh povinné na vyškrtnutí vozidla. Poučení v závěru daného rozhodnutí vyplývalo z návrhu, o němž exekutorka rozhodovala. Povinná podala k Okresnímu soudu v Berouně návrh, který byl podle obsahu posouzen jako návrh na částečné zastavení exekuce. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla exekuce ohledně vozidla povinné částečně zastavena. Proti usnesení podal odvolání oprávněný, avšak povinná v mezidobí uhradila celou vymáhanou pohledávku, včetně nákladů exekučního řízení, pročež oprávněný vzal své odvolání zpět. Pokud jde o náklady exekučního řízení, bylo o nich rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moc dne [datum]) a příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moc dne [datum]). V průběhu exekučního řízení (sp. zn. [spisová značka]) byl exekutorce doručen dne [datum] nový exekuční návrh stejného oprávněného vůči povinné pro pohledávku ve výši [částka], na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 290/2013-18. Exekutorka zaevidovala exekuci pod sp. zn. [spisová značka]. Pověření k provedení exekuce bylo vydáno Okresním soudem v Berouně dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Exekutorka následně dne [datum] zaslala povinné vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum] společně s výzvou ke splnění povinnosti ze dne [datum] s exekučním titulem, exekučním návrhem a exekučním příkazem. Po právní moci vyrozumění o zahájení exekuce došlo ke spojení obou exekucí vedených na stejnou povinnou (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) a to usnesením exekutorky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

7. Prvostupňový soud na základě zjištěných skutečností a citovaných zákonných ustanovení uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným ušlým ziskem ve výši [částka] a nesprávným úředním postupem exekutorky, která zabavila vozidlo žalobkyně. Žalobkyně sama uvedla, že způsob provádění masérských služeb je de facto na rozhodnutí konkrétního podnikatele. Žalobkyně přitom mohla (a jak sama uvedla i poskytovala, protože tyto byly ze strany jejích klientů předplaceny) své masérské služby v hotelu [obec], který se nachází nedaleko jejího bydliště (přibližně 3 minuty autobusem). V takové situaci se nabízí ponechání pomůcek na místě a poskytování stacionárních služeb v tomto zařízení. Žalobkyně rovněž sama uvedla, že tato činnost nebyla vázána na její jediné živnostenské oprávnění, když vlastní dvě oprávnění, jedno dokonce k velice široce koncipované živnostenské činnosti, umožňující široký okruh činností, včetně jejich provedení. Bylo tak pouze na žalobkyni, zda se s danou situací vypořádá a jaký způsob podnikání zvolí. I kdyby však byla shledána příčinná souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a nesprávným úředním postupem exekutorky, prvostupňový soud zdůraznil, že k prokázání výše škody by nepostačovala předložená daňová přiznání za roky [rok] [číslo] či rukou psaný a nijak neověřený peněžní deník, neboť z těchto listin nelze výši ušlého zisku bez dalšího dovodit. Na místě by bylo provedení znaleckého posudku a prokázání skutečně ušlé příležitosti. K dalšímu dokazování však prvostupňový soud pro absenci příčinné souvislosti a z důvodu hospodárnosti řízení nepřistoupil.

8. Jde-li o poměrnou část škody na vozidle ve výši [částka], nepovažoval prvostupňový soud za podstatný způsob uložení vozidla, protože exekutor obecně odpovídá za to, že zabavená věc nebude v jeho držení poškozena, pročež způsob uložení je v takovém případě podružný, když ke škodě na vozidle může dojít i navzdory vhodnému uskladnění a naopak. Jestliže však žalobkyně namítala vznik škody po dobu, kdy bylo vozidlo v držení exekutorky, bylo na ní, aby tato svá tvrzení prokázala, včetně rozsahu případné škody. Žalobkyně k prokázání tvrzení o poškozeném vozidle navrhla důkaz fakturou a protokolem o opravě, která byla následně po vrácení vozu provedena, dále fotografiemi, které vyhotovila policejní hlídka, svědectvím této hlídky, svědectvím klienta žalobkyně, který ji měl vidět přijet uvedeným vozem na schůzku a provedení důkazu znaleckým posudkem k posouzení zákonitostí vyskytujících se při bezúdržbové dlouhodobé odstávce vozidla a na tomto trvala, ač jí bylo prvostupňovým soudem vysvětleno, že takto zadaný znalecký posudek nevypovídá ničeho o konkrétním stavu vozidla. Rovněž zdůraznil, že žalobkyní předložené fotografie neodpovídají popisu tvrzených poškození vozidla. Z laického pohledu se vozidlo na nich vyobrazené nijak výrazně neliší od jakéhokoliv průměrného vozidla na současných komunikacích, není patrné, zda vyobrazené skvrny jsou trvalým poškozením či pouze estetickými závadami, odstranitelnými pouhým umytím vozidla. Tvrdila-li žalobkyně, že došlo k úplnému vybití autobaterie, která tak musela být zcela nahrazena, tato skutečnost z fotografií nevyplývá a nelze ji bez dalšího dovodit ani z potvrzení policejní hlídky, která byla k předání vozidla povolána (při předání vozidla fotografie vyhotovila). Příslušníci policie, byť v daném okamžiku konstatovali nepojízdnost vozidla a jeho zanedbání, neměli při svém zásahu možnost provedení hloubkové kontroly vozidla, a lze od nich těžko požadovat odborné vyjádření. Jejich výslech by tak nehospodárně zatěžoval řízení. Prvostupňový soud rovněž neprovedl výslech žalobkyní navrženého svědka [jméno] [příjmení], který byl klientem žalobkyně a byl jí navržen k prokázání stavu vozidla před jeho zabavením. Jak sama žalobkyně uvedla, profesi svědka nezná a tento svědek neprováděl žádnou technickou kontrolu vozidla. Jeho svědectví proto není pro prokázání stavu vozidla dostatečné, když vozidlo viděl pouze v rámci běžné denní činnosti, kdy ani nemohl vědět, že by se měl soustředit na zhodnocení stavu vozidla. Ač žalobkyně byla přesvědčena, že tento svědek pozná minimálně to, jakým vozidlem žalobkyně na místo setkání přijela, ví, jak vypadá a že to vozidlo bylo pojízdné a že taková zjištění jsou pro prokázání stavu vozidla dostatečná, prvostupňový soud tento názor nesdílel. Měl naopak za to, že skutečný stav vozidla (např. stav najetých kilometrů, stav motoru, opotřebení brzd….) nelze na základě podobných skutečností hodnotit, když stav jednotlivých vozidel může být různý, byť by byla všechna pojízdná. I výslech tohoto svědka by byl v rozporu s hospodárností řízení. Žalobkyni bylo prvostupňovým soudem opakovaně vysvětleno, že bez provedeného znaleckého zkoumání není určitelné, jaká případná škoda mohla na vozidle vzniknout výlučně v souvislosti s exekučním řízením, jelikož by bylo nutné určit původní stav vozidla, původní opotřebovanost jednotlivých součástek, u nichž došlo k výměně (neboť vozidlo nebylo nové a bylo, včetně jeho jednotlivých součástí, opotřebeno jeho užíváním), okolnosti nezbytnosti té které výměny (tj. zejména skutečnosti, že by při jeho obvyklém užívání k této potřebě nedošlo) atp. Současně jí bylo vysvětleno, že jí navrhovaný důkaz obvyklostmi, které se dějí, když je vozidlo dlouhodobě odstaveno (nota bene na veřejnosti), není dostatečný k prokázání konkrétní škody na předmětném vozidle, když takové obvyklosti se nemusí u daného vozu vyskytovat. Zdůraznil, že je již notorietou, že se vozidla při dlouhodobé odstávce (bez ohledu na to, že jsou na veřejném prostranství) stávají obětí vandalismu, velice často mívají vytlučená okna, znehodnocený lak graffiti a bývají z nich odcizeny veškeré použitelné součásti, včetně disků a kol. Nic takového se však v daném případě nestalo, což je zdokumentováno i na fotografiích o vrácení vozidla žalobkyni. Je tak zřejmé, že znalecký posudek, vypočítávající obvyklé vady či poškození z podobně dlouhodobě odstavených vozidel, by o konkrétním stavu vozidla po navrácení vozidla žalobkyni, natož o způsobené škodě v důsledku nezákonného zabavení vozidla (např. zda baterie vozidla byla zcela zničena či byla pouze vybitá a postačovala její revitalizace dobitím), nevypověděl ničeho. Prvostupňový soud proto ani tento důkaz jako nehospodárný neprováděl. Vzal přitom do úvahy i nutnost vyzvat žalobkyni k zaplacení zálohy na náklady důkazu ve srovnání s opakovanými žádostmi žalobkyně o odročení s ohledem na nedostatek finančních prostředků na cestu k soudu. Prvostupňový soud proto ohledně tohoto nároku uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když navzdory opakovanému vysvětlení, jakým způsobem by měly být přímé důkazy navrženy, setrvala na důkazech, které lze spíše s obtížemi označit za nepřímé. Jde-li o poměrnou část povinného pojištění ve výši [částka], s ohledem na to, že se jedná o zákonnou povinnost související s vlastnictvím vozidla a kterou by žalobkyně musela hradit, i kdyby sama s vozidlem nejezdila, neshledal příčinnou souvislost mezi úhradou této částky a nesprávným úředním postupem exekutorky.

9. Jde-li o poměrnou část zakoupené roční dálniční známky ve výši [částka], poukázal zejména na to, že ji žalobkyně zakoupila na počátku roku ještě před samotným odtahem vozidla a její zakoupení tak nebylo v příčinné souvislosti s exekučním řízením. Stejně jako v předchozím případě pak platí, že známku by žalobkyně zakoupila i v případě, že by sama na základě vlastního rozhodnutí s vozidlem nejezdila. Dané období by nebylo možné považovat za škodu jako takovou, když využila obecně finančně nejvýhodnější dálniční známky. Co se týče plateb, které žalobkyně uhradila v rámci PUNE, a to za nezákonný odtah vozidla ve výši [částka] a za nezákonné zajištění vozidla ve výši [částka], poukázal na závěr usnesení Okresního soudu v Berouně č. j. [číslo jednací], podle něhož tyto náklady skutečně vznikly, byly stanoveny v souladu s platnými předpisy a rovněž je považoval za účelné, neboť částečné zastavení exekuce nemá vliv na povinnost povinné uhradit náklady exekuce s tím související. Exekutor totiž nemohl v době soupisu vozidla z ničeho důvodně usuzovat, že bude ohledně něho zahájeno řízení o návrhu na částečné zastavení exekuce a nemohl výsledek takového řízení předpokládat. V neposlední řadě poukázal na skutečnost, že v obou případech byla povinnost uhradit tyto náklady žalobkyni uložena pravomocným rozhodnutím, které nebylo zrušeno. I tyto nároky tak prvostupňový soud jako nedůvodné zamítl.

10. Naopak domáhala-li se žalobkyně náhrady škody za odtah nepojízdného vozidla z [obec] do autoservisu v místě bydliště ve výši [částka], prvostupňový soud tento nárok hodnotil jako důvodný. Měl za prokázané, že žalobkyně si po navrácení vozidla musela zajistit jeho odtah do servisu s ohledem na nemožnost jej nastartovat. Přestože nebyl prokázán tvrzený rozsah poškození vozu, je zřejmé (a ze strany žalované či vedlejšího účastníka ani nebyl prokázán či tvrzen opak), že v okamžiku převzetí vozidla nebylo toto způsobilé odjet z místa předání, když baterie vozu byla vybitá. Byť stav vybití baterie a její naprosté znehodnocení nebylo prokázáno, když není zřejmé, zda byla zcela nefunkční či mohla být tzv. oživena napojením na nabíjecí kabely, v daném okamžiku její stav neumožňoval nastartování vozu a jeho zprovoznění. Náklady na odtažení vozu do servisu po jeho předání považoval prvostupňový soud za účelně vynaložené, a proto je i s požadovaným úrokem z prodlení žalobkyni přiznal.

11. Ve vztahu k nároku žalobkyně na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s exekučním řízením ve výši [částka] zdůraznil, že byť žalobkyně označila jako nesprávné postupy nezákonné doručování úředních listin, porušení zákona v případě zabavení vozidla, nesprávné spočtení nákladů řízení, průtahy v řízení vadným poučením o opravném prostředku a nezajištění úschovy zabavené movité věci vhodnou úschovnou, v řízení byla prokázána pouze dvě z uvedených pochybení, a to nesprávné doručování (jehož následky byly zhojeny zrušením nesprávně doručovaných listin, čímž však došlo k oddálení dražby, které žalobkyně hodlala sama zabránit) a zabavení vozidla, které bylo žalobkyni vráceno. Zbývající postupy a žalobkyní tvrzená pochybení nejsou pochybeními v pravém slova smyslu, když konkrétní způsob úschovy movitých věcí není přesně upraven, poučení o opravném prostředku se týkala žalobkyní nesprávně podaného návrhu na vyjmutí věcí z exekuce, který však přísluší třetím osobám, stejně jako vylučovací žaloba, zatímco žalobkyně měla podat návrh na částečné zastavení exekuce (jak následně její podání vyhodnotil soud v řízení o vylučovací žalobě). Rovněž poskytnutí možnosti splátek nelze v rámci exekuce nárokovat, když postup záleží na uvážení exekutora a přístupu povinné. V průběhu řízení bylo prokázáno a sama žalobkyně to i uvedla, že k úhradě vymáhané pohledávky a zastavení exekuce jako takové došlo až na základě úhrady vymáhané povinnosti ze strany žalobkyně. Exekuce tak byla nařízena po právu a její skončení záviselo především na jednání žalobkyně, které bylo opakovaně umožněno splnit vymáhanou povinnost ve snížené výši (v nesprávně doručovaném příkazu k úhradě první exekuce, jakož i v příkazu o spojených exekucích), čehož však povinná nevyužila. V neposlední řadě zdůraznil, že exekuční řízení bylo zahájeno s ohledem na pasivitu žalobkyně při plnění jejích povinností a v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je účastníkem (v době dokazování) celkem 14 exekucí. Nejednalo se tak o ojedinělé či dokonce neoprávněné exekuční řízení, jehož vedení by žalobkyni mohlo způsobit újmu. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku již konstatovala nezákonný úřední postup a s tím související porušení práv žalobkyně ohledně doručování některých listin v daném řízení, přičemž toto konstatování porušení práva považoval prvostupňový soud za zcela dostačující. Závěrem uvedl, že způsob konstatování porušení práva není zákonem nijak upraven a jeho přesné znění tak nelze nijak vymáhat. V tomto směru žalobkyně zaměňuje konstatování porušení práva za konkrétní znění omluvy, které by se případně mohla domáhat, tu však nepožadovala.

12. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s vydanou dražební vyhláškou ve výši [částka] a nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ve výši [částka] prvostupňový soud přisvědčil žalované, že uvedené nároky jsou promlčeny, když byly uplatněny až dne [datum] Počátek prodlení stanovil k okamžiku, kdy došlo de facto k ukončení exekuce, tedy k okamžiku, kdy zákazy dispozic s majetkem žalobkyně byly zrušeny po zaplacení vymáhané pohledávky ze strany žalobkyně, a tedy k úhradě vymáhaného dluhu usnesením Exekutorského úřadu Břeclav ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Jelikož lhůta pro uplatnění této nemajetkové újmy marně uplynula 6 měsíců od uvedeného data, aniž by tento nárok byl předběžně uplatněn u žalované (nedošlo k přerušení promlčecí lhůty), byl nárok žalobkyní uplatněný v podání ze dne [datum] uplatněn opožděně, a námitka promlčení je u obou nároků důvodná. Nad rámec právě uvedeného uvedl, že i kdyby tomu tak nebylo, s ohledem na množství běžících exekucí, které jsou proti žalobkyni vedeny a jejichž seznam je volně dostupný v seznamu dlužníků, nemohla dražební vyhláška o prodeji movité věci, byť zveřejněná na webových stránkách Městské části [obec a číslo], žalobkyni způsobit žádnou újmu, zvláště v situaci, kdy tato byla zveřejněna jako zrušená. Pokud pak jde o promlčenou újmu z délky řízení, v průběhu řízení bylo spisem prokázáno, že exekuční řízení co do částečného zastavení exekuce movitou věcí bylo prodlouženo v důsledku žalobkyní nesprávně podaného návrhu na vyloučení věcí z exekuce, který až následně civilní soud posoudil podle jeho obsahu jako návrh na částečné zastavení exekuce. Tento nesprávný návrh nebyl podán na základě nesprávného poučení ze strany exekutorky, ale právě žalobkyní, když údajné nesprávné poučení bylo uvedeno v rozhodnutí, jímž byl návrh žalobkyně exekutorkou zamítnut jako nepřípustný. I kdyby oba nároky nebyly promlčeny, byly by nedůvodné. O nákladech řízení i o nákladech řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi na straně žalované rozhodl podle § 142 odst. odst. 2 o. s. ř.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Předně namítala, že prvostupňový soud nesprávně rozhodl o úrocích z prodlení z částky [částka] (ve výrocích I., II. a III.), a rovněž že částka neodpovídá vznesenému nároku žalobkyně. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku na nemajetkovou újmu. Má za to, že o nemajetkové újmě se dozvěděla okamžikem, kdy došlo k vrácení vozidla. Promlčecí doba tak skončila [datum]. Žalobní návrh je proto včasný. Dále vytkla soudu prvního stupně, že odmítl provést řadu důkazů, které navrhovala, zejména výslech svědkyně [příjmení], vykonavatele [jméno] [příjmení], navrhovaného policisty a svědka, který měl prokázat provozuschopnost zabaveného vozidla před zabavením. Neprovedl ani navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, jenž měl doložit obecně platné technické jevy vyskytující se při dlouhodobé odstávce vozidla bez řádné údržby, čímž se dopustil chybného hodnocení skutkového stavu. Zdůraznila i nesprávnost posouzení nároku na ušlý zisk, kdy soud nepřihlédl k pravomocnému rozhodnutí exekučního soudu a sám hodnotil, zda žalobkyně vozidlo ke své podnikatelské činnosti nutně nepotřebovala. Poukázala s ohledem na judikaturu, že náhrada škody se vždy vztahuje k předmětnému podnikání bez ohledu na to, jakými dalšími činnostmi se žalobkyně zabývá jako podnikatelka. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění odvolání dále upřesnila období, za které netrvá na přiznání úroků s prodlení ([datum] [datum], [datum] [datum], [datum] [datum] a [datum] [datum]). K nároku na ušlý zisk zdůraznila, že v rámci koncentrace řízení nebyla výslovně poučena o nutnosti předložit další důkazy podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., což způsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku. Žalobkyně nemohla předvídat, že jí předložené důkazy (pokladní deník a daňová přiznání) se nebudou soudu prvního stupně jevit jako dostačující. Rovněž nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že není dána příčinná souvislost mezi ušlým ziskem nesprávným úředním postupem exekutorky (zabavení vozidla), pokud exekuční soud pravomocně částečně zastavil exekuci ohledně zabavení jejího vozidla, stalo se toto zabavení nezákonné, a soudu prvního stupně nepřísluší toto rozhodnutí měnit. Napadené rozhodnutí je pro žalobkyni překvapivé a odporuje principu předvídatelnosti. Přestože žalobkyně prokázala, že stálou provozovnu k provádění rekondičních služeb nemá (ve zmiňovaném hotelu bylo umožněno vykonávat žalobkyní služby pouze příležitostně), přesto soud prvního stupně z toho vycházel. I kdyby však stálou provozovnu měla, potřebovala by žalobkyně vozidlo k obstarávání pomůcek potřebných k výkonu svého povolání. Využíváním těchto prostor žalobkyně splňuje zákonné podmínky pro mobilní provozovnu podle živnostenského zákona. Co se týče škody na vozidle, opětovně rozporuje neprovedení jí navržených důkazů. Poukázala i na to, že veřejné prostranství bez jakéhokoliv dohledu nebude patrně zákonným úložištěm nezákonně zabavených movitých věcí exekutorem. Žalobkyně navrhovala provést důkazy i ve vztahu k jejímu nároku na konstatování porušení práv nad rámec konstatování poskytnutého žalovanou. Ve vztahu k částce [částka] (náklady vynaložené na odtah vozidla) namítala, že pokud byla exekučním soudem shledána činnost státu jako nezákonná, má právo na náhradu výdajů, které byly bezprostředně spojené s tímto nezákonným postupem. Ohledně pojištění vozidla namítala, že je sice nutné hradit je ze zákona, avšak pouze tehdy, pokud z vozidla není sejmuta SPZ. Ačkoliv o to žalobkyně usilovala, nebylo jí to ze strany exekutorky umožněno. Argumentovala i pro oprávněnost nároku na částečnou náhradu za roční dálniční známku z důvodu, že po část roku jí nemohla využívat. Dále podrobně rozebírala důvodnost nároku na nemajetkovou újmu. Má za to, že počet jejích exekucí nijak nesouvisí s projednávaným případem, když zdůrazňuje, že pro v té době nepřiměřeně vysoké náklady exekuce se ocitla v dluhové pasti. Tuto situaci se snažila řešit právě podnikáním, avšak zabavení vozidla jí její situaci výrazně ztížilo. Žalobkyně rovněž podrobně rozebírá otázku nesprávnosti doručování písemností exekutorkou. Rovněž vytkla soudu prvního stupně, že nijak neodůvodnil, proč konstatování porušení práv v požadovaném rozsahu nepřiznal, a dále že nehodnotil důkazy, u kterých nebylo zřejmé, čeho se týkají. 14. [ulice] účastník ve vyjádření k odvolání žalobkyně zdůrazňuje správnost právního posouzení věci. Má za to, že žádnou právní povinnost neporušil a žalobkyni nevznikla žádná škoda. Rovněž poukázal na to, že žaloba byla zcela neurčitá, nejasná a nesrozumitelná, nepodložená důkazy. Žalobkyně neunesla povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné s výjimkou odvolání směřujícího proti výroku II. napadeného rozsudku, které jako nepřípustné odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř., neboť směřovalo proti rozhodnutí, kterým bylo žalobě vyhověno.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda napadené rozhodnutí mohlo být pro žalobkyni rozhodnutím překvapivým. Z ustálené judikatury plyne, že překvapivým je pouze takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat, přičemž přijetím takových rozhodnutí je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5609/2016, či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3342/2016), což však zjevně, i s ohledem na průběh soudních jednání, není případ žalobkyně. Odvolací soud rovněž neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, neboť rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly, podle obsahu odvolání, na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3102/2014). S ohledem na podané odvolání je zjevné, že povaha odůvodnění napadeného rozsudku umožnila žalobkyni uplatnění jejích práv.

17. Namítala-li žalobkyně, že částka [částka] neodpovídá vznesenému nároku, je třeba uvést, že nároky, které zůstaly po částečném zpětvzetí žaloby předmětem projednávání, činí v souhrnu uvedenou částku (ušlý zisk [částka], škoda na vozidle [částka], povinné ručení [částka], dálniční známka [částka], platba za odtah [částka] a platby dle PUNE [částka] a rovněž nemajetková újma [částka], [částka] a [částka]). Naopak je třeba přisvědčit žalobkyni v tom, že prvostupňový soud nesprávně rozhodl o úrocích z prodlení z částky [částka], když z protokolu o jednání ze dne [datum] plyne (č. l. 547), že žalobkyně nárokuje pouze úroky do zahájení soudního řízení, resp. do doby, kdy bylo nařízeno jednání ve věci. Žalobkyně tak neprojevila vůli vzít zpět úroky z prodlení již od zahájení řízení, jak rozhodl soud prvního stupně, ale až od prvního jednání ve věci (tato vůle se podává i z odůvodnění průtahy způsobenými na straně žalobkyně zejména v souvislosti s pandemií Covid 19). Jelikož však žalobkyně v rámci odvolání uvedla, že nepožaduje úrok z prodlení již od [datum], odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, že řízení zastavil i pro úroky z prodlení z částky [částka] již od tohoto data. Okolnost, že žalobkyně v odvolání upřesnila zpětvzetí úroků z prodlení i po datu prvního jednání ve věci (po některá období je zase požadovala), není rozhodná, neboť jednou učiněné zpětvzetí úroků z prodlení od prvního jednání ve věci do zaplacení již nelze vzít zpět (změnit). Proto odvolací soud toto upřesnění již nemohl v rozhodování o úrocích z prodlení zohlednit.

18. Odvolací soud poté shledal, že soud prvního stupně ve vztahu k nárokům souhrnně zamítnutým ve výroku III. provedl dokazování v potřebném rozsahu, přičemž dospěl ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje i na jeho přiléhavé závěry právní. Nad rámec těchto závěrů odvolací soud doplňuje následující.

19. Odvolací nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že soud prvního stupně ve vztahu k nároku na ušlý zisk nesprávně nepřihlédl k pravomocnému rozhodnutí exekučního soudu, když sám hodnotil, zda žalobkyně vozidlo ke své podnikatelské činnosti nutně nepotřebovala. Prvostupňový soud nebyl vázán právními závěry exekučního soudu, když pro účely odškodňovacího zákona je nezbytné, aby splnění jeho podmínek bylo řádně v tomto řízení posouzeno. Zvláště za situace, kdy dotčené rozhodnutí, jež bylo napadeno odvoláním oprávněné, nabylo právní moci proto, že odvolání bylo vzato oprávněnou zpět jen z toho důvodu, že žalobkyně jako povinná částku vymáhanou v exekuci včetně jejích nákladů nakonec uhradila. Navíc až v odvolání oprávněného, potažmo v tomto řízení byly navrženy, resp. provedeny k důkazu listiny, z nichž vyplynulo, že žalobkyně nabízí masérské služby i v Hotelu [obec] nacházejícím se nedaleko jejího bydliště. Odvolací soud se ztotožnil s námitkou žalobkyně, že ač má žalobkyně zapsané i jiné předměty podnikání než služby masérské, rekondiční a regenerační, je třeba posuzovat nutnost potřeby určitého majetku pouze ke skutečně provozované činnosti (v tomto případě činnosti masérské). Právní úprava u podnikatele však vyžaduje, aby povinný takové věci potřeboval nezbytně nutně (§ 322 odst. 3 o. s. ř.), přičemž je třeba dané ustanovení vykládat restriktivně. Princip ochrany povinné v exekuci je limitován tím, o co především jde, totiž vymoci (a nikoli naopak) plnění, jež bylo povinné uloženo exekučním titulem (srov. Svoboda, K., [příjmení], P., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021). Proto pouhé obtíže povinné spojené s podnikáním nejsou z hlediska uvedeného ustanovení významné (Rc 33/2003). Ekonomické, organizační a podobné obtíže spojené s pokračováním podnikání bez osobního automobilu nejsou významné, neboť rozhodující je, že další podnikání povinné není, alespoň v minimálním rozsahu, vyloučeno (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2621/2012). Požadavkem tak není, aby se muselo jednat o udržení stejné kvality podnikání. Ze skutkových zjištění, že žalobkyně měla možnost alespoň v určitém rozsahu činnost maséra vykonávat i stacionárně v Hotelu [obec] (nikoli jen mobilně), i když s jistými obtížemi, se jednoznačně podává, že její další podnikání bylo alespoň v určitém rozsahu nadále možné. Nelze proto uzavřít, že by žalovaná vozidlo potřebovala nezbytně nutně. Na uvedený závěr nemá vliv ani okolnost, že se nejedná o stálou provozovnu žalobkyně. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že není dána příčinná souvislost mezi zabavením vozidla žalobkyně exekutorkou a škodou v podobě ušlého zisku. Za popsané situace proto nebylo namístě provádět další dokazování směřující k prokázání této škody. Ani případná absence poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně existence a výše škody nemůže mít vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně.

20. Soud prvního stupně přiléhavě posoudil i požadavek žalobkyně na náhradu škody spočívající ve škodě na vozidle. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3851/2013 je sice nutné uzavřít, že soud prvního stupně skutečně nesprávně odůvodnil neprovedení důkazu výslechem vedlejšího účastníka [příjmení] [příjmení] tím, že jako vedlejší účastník nemůže být v témže řízení slyšena jako svědkyně, neboť z citovaného rozhodnutí plyne opak. Přesto ale s ohledem na podstatu tvrzeného nároku soud prvního stupně správně nepřistoupil k provedení nejen tohoto důkazu, ale i dalších k tomuto nároku navržených důkazů svědeckými výpověďmi či znaleckým posudkem na obecné technické jevy, neboť jimi nemůže být existence škody a jejího rozsahu na vozidle prokázána. V tomto postupu tak odvolací soud žádné pochybení nespatřuje, když zdůrazňuje, že soud není povinen provádět všechny důkazy navržené účastníkem, ale pouze takové, které mohou vést k prokázání skutečností, jež jsou relevantní pro posouzení dané věci. Odvolací soud rovněž nemá co by vytknul posouzení, které soud prvního stupně učinil ve vztahu k nárokům na zaplacení části uhrazeného povinného ručení a dálniční známky, když jeho právní závěry považuje za zcela přiléhavé.

21. Vzhledem k tomu, že částka [částka], představující náklady na odtah a zajištění vozidla, byla vyčíslena a uložena žalobkyni jako povinné k úhradě v rámci příkazu k úhradě nákladů exekuce, které nebyly zrušeny, jedná se o nároky zákonné. Jak již přiléhavě uvedl Okresní soud v Berouně v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]„ hotové výdaje vzniklé se soupisem a odtahem vozidla byly výdaje účelně vynaložené. Exekutor je po pověření vedením exekuce povinen činit úkony za účelem vymožení pohledávky oprávněného. Skutečnost, že exekuce byla ohledně vozidla následně částečně zastavena, nemá žádný vliv na povinnost povinné uhradit náklady exekuce vzniklé s postižením tohoto vozidla, neboť exekutorka nemohla v době soupisu movité věci z ničeho důvodně usuzovat, že bude zahájeno řízení o návrhu na částečné zastavení exekuce ohledně sepsaného vozidla a ani nijak nemohla předpokládat výsledek tohoto řízení“. K zániku exekuce přitom došlo z důvodu, že pohledávka včetně jejího příslušenství a náklady exekuce byly na povinné vymoženy. Náklady exekuce tak byla ve smyslu § 87 odst. 3 ex. řádu povinna hradit povinná, přičemž exekutorka je vymohla v rámci exekuce právě na základě vydaných příkazů k úhradě nákladů exekuce.

22. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, jenž se promítl do zamítavého výroku IV., že nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydanou dražební vyhláškou ve výši [částka] a za nepřiměřenou délku řízení ve výši [částka] je promlčen. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Soud prvního stupně správně uzavřel, že počátek běhu promlčecí doby je třeba vztáhnout ke dni [datum], kdy zákazy dispozic s majetkem žalobkyně byly zrušeny po zaplacení vymáhané pohledávky usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Za situace, kdy žalobkyně uvedené nároky neuplatnila u žalované a žalobu o tyto nároky doplnila až podáním ze dne [datum], je zjevné, že došlo k promlčení těchto nároků, jelikož uplynula doba delší než 6 měsíců. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za promlčený i nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s předmětným exekučním řízením ve výši [částka]. Přestože tento nárok žalobkyně u žalované uplatnila, a to dne [datum], uvedená skutečnost má v souladu s § 35 odst. 1 OdpŠk vliv na běh promlčecí doby jen ten, že dochází k jejímu stavění, ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle po dobu 6 měsíců. Promlčecí doba tak běžela od [datum] do [datum] (5 měsíců a 6 dnů) a pokračovala ode dne následujícího po vyjádření žalované dne [datum], tedy od [datum] do [datum] (1 měsíc a 7 dnů). I tento nárok uplatněný až doplněním žaloby ze dne [datum] je pro uplynutí více jak 6 měsíců promlčen (6 měsíců a 13 dnů). Posouzení nároků jako nároků promlčených by neovlivnilo, ani kdyby se počítal běh promlčecí doby až od skutečného vydání vozidla žalobkyni dne [datum]. I tak by uplynulo do doby uplatnění těchto nároků u soudu více jak 6 měsíců.

23. Ze stejných důvodů je promlčen i nárok na konstatování porušení práva v rozsahu přesahujícím konstatování porušení práva poskytnutého žalovanou, neboť podle § 32 odst. 3 se promlčuje i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, zejména v podobě konstatování porušení práva nebo omluvy (rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2387/2012, ([příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 439 s.). Pokud je uplatněna námitka promlčení ve vztahu k peněžitému zadostiučinění požadovanému za porušení práv, jichž se rovněž týká požadované konstatování porušení práva, tedy forma zadostiučinění, kterou peněžité plnění subsumuje, je třeba uzavřít, že námitka promlčení byla vznesena k celému nároku bez ohledu na požadovanou formu zadostiučinění. V rozsahu konstatování porušení práva poskytnutého žalobkyni žalovanou není žaloba důvodná. Soud prvního stupně tak správně i tento nárok zamítl.

24. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích I. a III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a výrok IV. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou, a to před soudy obou stupňů, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná měla neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně uplatnila tři samostatné nároky na nemajetkovou újmu, každý s tarifní hodnotou [částka] (s postupem v exekučním řízení, se zveřejněnou vyhláškou a za nepřiměřenou délku exekučního řízení) a dále nároky majetkové v celkové výši [částka]. Úspěšná byla pouze co do zaplacení majetkového nároku ve výši [částka]. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nehodnotil jako úspěch žalovanou poskytnuté konstatování porušení práva, neboť jej poskytla před zahájením řízení a ve zbývajícím požadavku žalobkyně byl i tento nárok zamítnut. Odvolací soud proto přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované náhrada za vyjádření k žalobě a vždy za přípravu a účast u každého z jednání soudu ([datum], [datum], [datum] a [datum]). Za 9 úkonů á [částka] činí náklady řízení před soudem prvního stupně částku [částka]. V odvolacím řízení žalované žádné náklady řízení nevznikly. Celkové náklady tak činí částku [částka].

26. Rovněž ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Za řízení před soudem prvního stupně náleží vedlejšímu účastníkovi náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. Za tarifní hodnotu se považuje částka [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) á [částka], náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby á [částka] a 21% DPH činí částku [částka]. I za odvolací řízení náleží vedlejšímu účastníkovi náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení. Odměna za vyjádření k odvolání činí částku [částka], náhrada hotových výdajů částku [částka] a spolu s 21% DPH činí částku [částka] Náklady za řízení před soudy obou stupňů činí celkem částku [částka].

Poučení