53 Co 317/2021- 328

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Renáty Zimové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě na odstranění neoprávněného zásahu do vlastnického práva a o vzájemném návrhu žalované o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 329/2016-278 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek mění tak, že se vzájemný návrh žalované zamítá.

III. Ve výroku IV. se rozsudek mění tak, že žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení každý ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zdržet se zásahu do práv ostatních vlastníků jednotek ke společným částem budovy [adresa], č. o. 19, v k. ú. [část obce], obec Praha (dále také jen„ dům“), spočívající v užívání jednotky [číslo] v uvedené budově ve vlastnictví žalované (dále také jen„ jednotka“) v rozporu se způsobem užívání této jednotky jako sklepu, a za tím účelem je žalovaná povinna k provedení podlahové hydroizolace na vnější líc zdiva s provedením opatření proti vzlínající vodě ve zdivu u paty obvodových i vnitřních suterénních stěn chemickou injektáží a dále zajištění nepřetržitého automatizovaného odvětrání a vytápění všech prostor dotčené jednotky, včetně osazení prostoru čidly, která by zajišťovala, že vlhkost nepřekročí požadované parametry vnitřního vzduchu, a to na základě realizace úprav osobou k tomu odborně způsobilou (výrok I.), uložil žalobci povinnost zdržet se zásahu do práv žalované k nebytové jednotce [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, nacházející se v suterénu (1 PP) budovy [adresa], č. o. 19, na adrese [adresa], v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaná v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, k. p. [obec] na [list vlastnictví], spočívající v zanedbání správy budovy [adresa], k. ú. [část obce], v důsledku které dochází ke škodám na nebytové jednotce ve vlastnictví žalované, přičemž za tím účelem je žalobce povinen provést povlakovou hydroizolaci na vnějším líci zdiva nosných obvodových stěn suterénu budovy [adresa], č. o. 19, na adrese [adresa], v k. ú. [část obce], obec Praha, v kombinaci s provedením opatření proti vzlínající vodě ve zdivu u paty obvodových i vnitřních nosných stěn v suterénu budovy chemickou injektáží, v souladu se závěry znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], a v souladu s technickými normami a zákony ČR osobou odborně způsobilou s dostatečnými zkušenostmi s prováděním sanačních prací tohoto druhu (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení – znalečné ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá odstranění vzniklé škody na společných částech domu, kterou měla zapříčinit žalovaná výstavbou„ sauny se zázemím“ v jednotce, kvůli níž počaly nadměrně vlhnout vnitřní svislé konstrukce domu a následně na zdech vznikly vlhké mapy a opadala omítka. Provoz sauny nebyl ošetřen dostatečným odvětráváním a potřebnou hydroizolací stěn a stropů jednotky. Vlhkost se v jednotce udržuje neustále, přesto, že provoz sauny byl ukončen v roce 2012, žalovaná jednotku nevětrá, ani jinak neužívá. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, neboť příčinou vad je nedostatečná či zcela chybějící hydroizolace obvodových stěn domu a vnitřních nosných stěn, přičemž se jedná o společné části domu, k jejichž opravě je povinen žalobce. Žalovaná následně uplatnila vůči žalobci vzájemný návrh, aby soud žalobci uložil povinnost řádně vykonávat správu budovy spočívající v konkrétních úkonech stanovených rozsudkem, neboť nekonáním žalobce dochází ke vzniku škody na jednotce ve vlastnictví žalované.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů a nesporného tvrzení, že v jednotce jsou obnovena dříve zazděná okna sloužící mj. k větrání těchto prostor, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 23.). Odvolací soud na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění.

4. Žalovaná je vlastníkem jednotky v domě. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek tohoto domu. V roce 2005 bylo vydáno stavební povolení pro stavbu„ sauna se zázemím“ v jednotce, která byla v roce 2007 zkolaudována. Od roku 2012 sauna v jednotce provozována není. Z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne [datum] vyplynulo, že v konstrukcích stavby jednotky existují problémy s nadměrnou vlhkostí, přičemž její hlavní příčinou je absence účinné hydroizolace suterénních stěn (pod vnitřními stěnami a u obvodových stěn objektu) a stěny jednotky tak jsou dotovány vodou, která prosakuje přilehlou zeminou. Projevy vlhkosti se provozem sauny mohly pouze zvýraznit. K dotaci zdiva vodou docházelo i před vybudováním sauny, docházelo k němu při jejím provozu, a dochází k němu i nyní. Dům je namáhán vlhkostí, což je vlastností každého takového domu v dané lokalitě. Pro odstranění problému s vlhkostí by se určité práce musely udělat z vnějšku, bylo by nutné odkopat zdivo a provést zde další úkony uvedené v posudku, naopak sanace s chemickou injektáží by bylo nutné udělat z vnitřku.

5. Soud prvního stupně aplikoval za použití § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) a zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen„ zákon [číslo]). Po citaci § 123, § 124, § 125, § 127 obč. zák. a § 2 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 1 a § 13 odst. 3 zákona [číslo] vyšel ze skutečnosti, že výlučné vlastnické právo žalované k jednotce a z něj plynoucí členství žalované v SVJ (žalobci) žalované svědčí. Pro samotné posouzení věci vyšel ze soudem vypracovaného revizního znaleckého posudku a výslechu zástupce znaleckého ústavu, jehož závěry se shodují s výsledky šetření obsaženými v posudku Ing. [příjmení], neshodují se naopak se závěry znalců [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení]. Revizní posudek dochází mj. k závěru, že zdrojem vlhkosti ve zdech stavby je především voda z okolí této stavby, která dotuje suterénní zdivo (tj. zdivo jednotky). Zdi sousedící jak s přilehlou ulicí, tak se dvorem nemají voděodolnou hydroizolaci, přitom hydroizolační ochrana by správně měla být po celém obvodu objektu. Při rekonstrukci jednotky (výstavba„ sauny se zázemím“) byla provedena pouze vodorovná hydroizolace podlah, která ovšem neprochází vnitřními ani obvodovými stěnami a nechrání tak obvodové konstrukce spodní stavby. Primárním zdrojem vlhkosti obvodové konstrukce domu není provoz saun, nýbrž neúčinnost hydroizolace spodní stavby. Projevy vlhkosti se provozem sauny mohly pouze zvýraznit, vlhkost zdiva zde však byla vždy. Prvostupňový soud v této souvislosti poukázal i na to, že projevy vlhkosti na stavbě vznikají i nadále, přestože provoz sauny byl ukončen v roce 2012. Odkázal i na výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], podle něhož problémy s vlhkostí trpí veškeré domy nacházející se v lokalitě domu. Strany učinily nesporným, že došlo k obnovení zazděných oken v jednotce, čímž je opětovně umožněno přirozené větrání. Jediná výtka znaleckého ústavu směřující k povinnostem žalované tak byla napravena a předmětné suterénní prostory jsou již větrány, aby byly zmírněny projevy vlhkosti. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu o odlišení společných částí domu, např. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], čj. 1 As 2/2004-2014 nebo ze dne [datum rozhodnutí], čj. 4 As 44/2012-29, uzavřel, že obvodové stěny domu, jakož i vodorovné a svislé nosné konstrukce včetně základů domů nepochybně slouží ke společnému užívání všech uživatelů jednotek nacházejících se v domě a náleží tak do výlučné působnosti shromáždění společenství, stejně jako rozhodování o modernizaci, rekonstrukci, stavebních úpravách a opravách společných částí domu. Uvedený závěr rovněž vyplývá i z účinné právní úpravy, neboť podle § 1175 odst. 2 o. z., jde-li o společné části domu, které slouží vlastníku jednotky k výlučnému užívání, provádí a hradí vlastník jednotky pouze údržbu a drobné opravy; mezi ně však odstranění vlhkosti v obvodových zdech a ve vodorovných a svislých nosných konstrukcích zařadit nelze. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná se nedopustila žádného jednání, jež by přímo vedlo ke vzniku škodlivých následků na příslušných částech domu, neboť její povinností (a ani právem) nebylo bez dalšího upravovat či opravovat společné části domu. Žalovaná zrekonstruovala v nezbytné míře pouze prostory, které měly sloužit k provozu sauny, a do společných částí domu správně nezasahovala. Logicky tak nelze dovozovat její odpovědnost za škodlivé následky. Žalovaná navíc v průběhu řízení aktivně napomohla zamezení projevů vlhkosti znovu zprovozněním oken a účinným větráním předmětných prostor.

6. Ohledně vzájemného návrhu žalované dospěl naopak prvostupňový soud k závěru, že škodlivé následky na domě (jednotka, první nadzemní podlaží domu a ohrožení dalších částí domu) lze přičítat samotnému žalobci, a návrhu proto vyhověl. [příjmení] odpovědnou za správu společných částí domu (zde obvodových stěn domu, jakož i vodorovných a svislých nosných konstrukcí, včetně základů domů) je žalobce. Jeho nekonáním, tj. neprovedením potřebných oprav společných částí domu spočívajících v instalaci účinné hydroizolace spodní stavby, dochází k neustálému a dlouhodobému vzlínání vody skrze nosné zdi stavby a tím ke vzniku škody na jednotce nacházející se ve vlastnictví žalované. Nekonání žalobce je v přímém rozporu nejen se shora citovanými předpisy, ale též s nařízením Rady hl. m. [obec] [číslo] Sb., jež konkretizuje zákonné požadavky kladené na žalobce při správě domu a mj. ukládá bránit vzniku vlhkosti ve stavbách v míře ohrožující zdravé životní podmínky (mezi které nepochybně nepatří existence plísně na konstrukcích domu). Žalobce neplnil ani své povinnosti plynoucí ze stanov týkající se údržby a oprav společných částí domu. O povinnosti žalobce uhradit České republice znalečné rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně ze znaleckých posudků i výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyvozuje chybné závěry. Žádný ze znaleckých posudků nedospěl k závěru, že by příčinou vlhkosti byla jediná skutečnost, například výlučně chybějící hydroizolace či výlučně spád dešťové vody. Významnou roli hraje i absence odvětrávání. Dále bylo znalci zjištěno, že problémy s vlhkostí jsou v domech daného typu standardem. Jen těžko lze za daných okolností požadovat po žalobci, aby provedl sanaci prostor tak, aby vlhkostní poruchy odstranil. Pokud měla žalovaná v záměru zrekonstruovat prostor tak, aby v něm nedocházelo k vlhkostním poruchám, měla do rekonstrukce investovat daleko více prostředků. Je to žalovaná, která měla již při rekonstrukci v roce 2005 vynaložit maximální úsilí pro to, aby k projevům vlhkostních poruch nedocházelo. A pokud by žalovaná přišla na to, že by k takovým projevům docházelo, neměla rekonstrukci vůbec realizovat. Je plně odpovědností žalované obstarat si pro realizaci svého podnikatelského záměru veškeré relevantní podklady. Žalovaná tak neučinila a nyní se za následky svého pochybení pokouší činit odpovědného žalobce. Prvostupňový soud pak chybně dovozuje, že nebylo„ právem ani povinností žalované bez dalšího upravovat či opravovat společné části domu“. Je to ale právě naopak, bylo právem (a následně i povinností) žalované provést zásah do společných částí domu, pokud – jak výslovně uvedl znalec [příjmení] [příjmení] – chtěla mít povrchy v jednotce bez plísní, vlhkosti a dalších obdobných projevů. Poukázal na § 11 odst. 4 zákona 72/1994, i aktuální občanský zákoník, které výslovně umožňují zásah do společných částí domu, toliko podmiňuje uvedené kvalifikovanou většinou hlasů vlastníků jednotek. Rovněž stanovy žalobce toto umožňují (čl. VII odst. 14 stanov již ze dne [datum], čl. VII odst. 4 stanov ze dne [datum]). Ustanovení § 13 odst. 3 zákona [číslo] se na tento případ neaplikuje, neboť nejde o úpravy, jimiž by vlastník ohrožoval vlastnické právo jiných vlastníků. Jde o úpravy společných částí, které měla žalovaná při rekonstrukci provést. Žalovaná nejenže vystavila jednotku vzlínající vlhkosti, ale porušováním svých povinností v podobě nedostatečného větrání, což potvrdili všichni znalci, a uzavřením prostoru oken zapříčinila vznik plísní v takovém rozsahu, že jsou již narušeny společné části domu a další patro domu. Žalovaná zanedbala na svou prevenční povinnost, když úpravy neprovedla, a odpovídá proto za škodu tím vzniklou. V případě domů v okolní zástavbě je stavem standardním, že dům byl a je zasažen vlhkostí způsobenou nedostatečnou hydroizolací. Tyto vlhkostní poruchy však nijak neohrožují stavební konstrukce ani statiku domu. Vznik vlhkosti tak není následkem jednání nebo opomenutí žalobce, a proto za něj nemůže být činěn odpovědným. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl, vzájemný návrh žalované zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání namítala, že závěry, které žalobce vyvozuje z výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy„ pokud ten, kdo vybudoval saunu, chtěl mít povrchy bez projevu vlhkosti, plísní a nějakých dalších projevů, tak musel provést i další sanační opatření ve spodní stavbě, což neprovedl“, jsou vytržené z kontextu. Znalec totiž rovněž uvedl, že„ vlhkost v tom zdivu byla, je a pokud se neprovedou sanační opatření, tak i nadále bude, a to bez ohledu na způsob užívání jednotky“. Úkolem znalce přitom není a nemůže být, aby posoudil, kdo je povinen provést sanační opatření, která by zabránila vzlínání vlhkosti na stěnách. Žalobkyně pak sama odkazuje na § 11 odst. 4 zákona [číslo], podle něhož žádný z vlastníků jednotek nemá právo zasahovat do společných částí domu, o kterých vlastníci jednotek v budově rozhodují společně, hlasováním na shromáždění vlastníků jednotek, čímž žalobkyně sama svoje tvrzení zároveň popírá. Shodný závěr lze učinit i z odkazu na čl. VII. stanov. Žalovaná zdůraznila, že znalecký posudek DEKPROJEKT a výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] postavil najisto, že primární příčinou vlhnutí objektu nebo toho, že zdivo je vlhké, je vlhkost, která do objektu vstupuje z exteriéru, působí na obvodové stěny objektu, které dotuje vlhkostí a tato vlhkost pak vzlíná stěnami směrem vzhůru. Příčinou vlhnutí tedy není změna způsobu užívání jednotky. Provozem saun se projevy vlhkosti mohly pouze zvýraznit. To však platilo jen za provozu saun, nikoli v době zpracování revizního posudku, jak uvedl sám znalec. Znalec při výslechu zároveň potvrdil, že je velice nepravděpodobné, aby dotace vlhkosti v obvodovém zdivu byla způsobena vodou hromadící se v podlahách z provozu saun, zároveň je nepravděpodobné, aby vzlínání vlhkosti bylo důsledkem nesprávné funkce vzduchotechniky. Problém se týká nejen obvodových stěn, ale i vnitřních nosných stěn, které také vykazují vzlínání z prostoru základů směrem vzhůru, problémy nemají pouze dodatečně vystavěné příčky. Znalec výslovně uvedl, že vlhkost v tom zdivu byla, je a pokud se neprovedou sanační opatření, tak i nadále bude, a to bez ohledu na způsob užívání jednotky. Obvodové stěny a vnitřní nosné stěny jsou podle zákona [číslo] společnou částí budovy. Za její správu (opravy, úpravy, zajištění uvedení stavu do souladu s právními předpisy) je podle § 1190 o. z. odpovědný žalobce (SVJ).

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení podle § 205, § 205a, § 212 a § 212a o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjistil skutkový stav věci a správně právně posoudil žalobní návrh žalobce. Z výsledků znaleckého zkoumání jednoznačně plyne, že hlavní příčinou vlhkosti je absence účinné hydroizolace suterénních stěn pod vnitřními stěnami a u obvodových stěn domu. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že obvodové stěny domu, jakož i vodorovné a svislé nosné konstrukce včetně základů domů slouží ke společnému užívání všech uživatelů jednotek nacházejících se v domě, a náleží proto do výlučné působnosti shromáždění SVJ, stejně jako rozhodování o modernizaci, rekonstrukci, stavebních úpravách a opravách společných částí domu. Jak ostatně plyne z § 11 odst. 4 zákona [číslo], žádný z vlastníků jednotek nemá právo zasahovat do společných částí domu, o kterých vlastníci jednotek v budově rozhodují společně, hlasováním na shromáždění SVJ (shodně čl. VII. Stanov). Takovouto činnost, tzn. povinnost provést konkrétní práce, zejména provedení hydroizolace obvodových i vnitřních suterénních stěn (společných částí domu) nelze jednomu z vlastníků uložit ani soudním rozhodnutím. Nelze přehlédnout ani to, že pro případ, že by se jednalo o nutné opravy společných částí domu (o ty se zjevně nejedná, když ze znaleckého posudku vyplývá, že namáhání domu vlhkostí nedostatečnou hydroizolací je vlastností každého takového domu v dané lokalitě), judikatura Nejvyššího soudu citované zákonné pravidlo dále rozvádí, když dokonce připouští, že v případě, že nutné opravy společných částí domu provedl a zaplatil vlastník jednotky, by mohlo jít o bezdůvodném obohacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5330/2008). V části požadavku žalobce na zdržení se užívání jednotky v rozporu s jejím užíváním jako sklepu odvolací soud uzavírá, že ani v této části (negatorní žaloba) nebylo možné žalobě vyhovět, když z dokazování vyplynulo, že v roce 2005 bylo vydáno stavební povolení pro stavbu„ sauna se zázemím“ v jednotce, v roce [rok] byla zkolaudována, čímž bylo umožněno užívání jednotky jako sauny. To vše se souhlasem tehdejšího vlastníka domu.

11. Se závěrem učiněným soudem prvního stupně ohledně vzájemného návrhu žalované se však již odvolací soud neztotožňuje. I tento nárok v části představuje negatorní žalobu, a v části žalobu na plnění. Podstatou negatorní žaloby je uložení povinnosti narušiteli upustit od neoprávněných zásahů, případně uvést věc do původního stavu. V této konkrétní věci žalobce žádné neoprávněné zásahy neprovádí. A pokud by šlo o uvedení do původního stavu, pak původní stav představoval vlhký sklep. Nárok žalované, aby se žalobce zdržel zanedbávání správy domu tak nemůže vést k cíli požadovanému žalovanou a navíc by pro svou obecnost výrok v této části ani nešel vykonat.

12. Pokud se jedná o požadavek žalované na provedení konkrétních prací, žalovaná ani netvrdí, natož prokazuje, že by zde byl nějaký konkrétní závazek SVJ (žalobce) vůči žalované ohledně jejich provedení. Proto nelze takovéto povinnosti k opravě žalobci uložit. Jak již bylo shora uvedeno, postup, jak provádět opravy a rekonstrukce společných částí domu, je upraven zákonem a stanovami SVJ. Tato úprava přitom odpovídá zvláštní povaze vzájemných vztahů jednotlivých vlastníků, jejichž zájmy se nevyhnutelně ocitají ve vícestranných interakcích. Vlastnictví jednotky je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. obdobně nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 51/2000). Zákonný postup rozhodování ve vztahu k opravám či rekonstrukci domu, zejména na shromáždění SVJ, nelze obcházet žalobou na uložení takové povinnosti přímo soudem. Pro tento závěr lze vyjít i z výkladového argumentu„ a minori ad maius”. Nepřipouští–li judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2323/2016), aby se vlastník jednotky úspěšně u soudu domáhal, aby SVJ byla uložena povinnost konat shromáždění vlastníků k projednání určité záležitosti (aniž se jedná o řízení podle § 1209 o. z.), za použití tohoto pravidla lze dospět k závěru, že tím spíše nelze uložit SVJ povinnosti, aniž by takováto záležitost byla na shromáždění vlastníků vůbec projednávána. Nelze přehlédnout, že právě projednání záležitosti na shromáždění vlastníků umožňuje zohlednit konkrétní okolnosti dané záležitosti, zájmy jednotlivých vlastníků jednotek, přičemž je nepochybně možné, aby se zvýšený zájem jednoho z vlastníků na konkrétní opravě společných částí domu projevil například i jeho vyšším podílem na nákladech spojených s takovou opravou (zvláště za situace, kdy daná situace je vyvolána podnikatelským záměrem jednoho z vlastníků, přičemž se nepodává, že by na něm měli zájem i ostatní vlastníci). Nad rámec právě uvedeného odvolací soud zdůrazňuje, že tato záležitost se dotýká celého SVJ, a je proto více než žádoucí, aby byla co nejdříve zařazena na program jednání shromáždění.

13. Z právě popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, výrok II. naopak podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že zamítl i vzájemný návrh žalované.

14. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl o změně napadeného rozhodnutí, rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaná byla v projednávané věci úspěšná ve vztahu k žalobnímu nároku žalobce, naopak žalobce byl úspěšný ve vztahu k vzájemnému nároku žalované. Jelikož úspěch a neúspěch účastníků je stejný, rozhodl odvolací soud tak, že náhradu nákladů žádnému z nich nepřiznal.

15. Za popsané situace (stejný úspěch a neúspěch účastníků) odvolací soud změnil i výrok IV. napadeného rozsudku tak, že každý z účastníků je v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen uhradit polovinu nákladů státu, které platil (znalečné). Náklady znalečného činily částku [částka] za podaný revizní znalecký posudek DEKTPROJEKT a částku [částka] za účast znalce při jednání soudu, tedy celkem částku [částka]. Na každého z účastníků by tak připadla částka 15 333, [částka]. Jelikož však každý z nich složil zálohu na provedení tohoto důkazu ve výši [částka], bylo žalobci i žalované uloženo, aby každý z nich zaplatil částku 12 333, [částka].

Poučení