53 Co 317/2025 - 629

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a Mgr. Dity Staňkové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] b) [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 1 599 569,08 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a) a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 5. 2025, č. j. 29 C 177/2022-586, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2025, č. j. 29 C 177/2022-593 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení činí 44 787 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Ve výroku IV. se rozsudek mění tak, že ohledně částky 46 741,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 4. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá, jinak se potvrzuje.

IV. Ve výroku VII. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení státu činí 48 569,37 Kč, jinak se potvrzuje.

V. Ve výroku VIII. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení státu činí 22 558,14 Kč, jinak se potvrzuje.

VI. Ve výroku IX. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení státu činí 65 559,60 Kč, jinak se potvrzuje.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náklady odvolacího řízení ve výši 1 787,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 103 158,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

IX. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2025, č. j. 53 Co 317/2025-629, se ve výroku VII. ohledně výše nákladů řízení opravuje tak, že správná výše těchto nákladů je[Anonymizováno]2 282,60 Kč.

X. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2025, č. j. 53 Co 317/2025-629, se ve výroku VIII. ohledně výše nákladů řízení opravuje tak, že správná výše těchto nákladů je 109 098 Kč.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 1 160 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 19. 3. 2022 do zaplacení ve lhůtě tří dnů (výrok I.), žalobu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci a) částku 931 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci b) částku 439 274,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 20. 4. 2022 do zaplacení ve lhůtě tří dnů (výrok IV.), žalobu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku 88 464,64 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok V.) a dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu (výroky III., VI., VII., VIII. a IX.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení celkem částky 2 091 295 Kč s příslušenstvím a žalobce b) částky 527 738,72 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že dne 27. 2. 2021 došlo k dopravní nehodě, při níž žalobce b) narazil svým vozem [Vozidlo - název] do vozidla [Vozidlo - název] řízeného žalobcem a). K dopravní nehodě došlo zaviněním žalobce b), který nevěnoval dostatečnou pozornost silničnímu provozu, v důsledku čehož nedodržel bezpečnou vzdálenost a nestihl včas dobrzdit svůj vůz před nárazem do vozu [Vozidlo - název], v němž byl žalobce a) nucen zpomalit, aby dal přednost v jízdě vozidlu pohybujícímu se na hlavní komunikaci. V době nehody byl ve vozidle [Vozidlo - název] přítomen spolujezdec [jméno FO], který nahlásil nehodu operátorovi tísňové linky. Obě vozidla byla v důsledku poškození při nehodě nepojízdná. Žalovaná, u níž byl v době nehody žalobce b) pojištěn, vyhodnotila pojistnou událost jako nelikvidní, když podle výsledku jejího šetření nemohlo k nehodovému ději dojít tak, jak žalobci popisovali.

2. Žalobce a) se domáhal předmětného plnění ve výši 1 710 000 Kč jako škody na vozidle [Vozidlo - název], částky 51 500 Kč představující náklady na znalecký posudek znalce [jméno FO], částky 25 275 Kč představující náklady na zprovoznění vozidla po nehodě týkající se elektroinstalace, částky 290 000 Kč představující náklady na pojišťovacího makléře, který vyřizoval škodní událost, a částky 14 520 Kč představující nutné náklady na přepravu vozidla [Vozidlo - název]. Žalobce b) se svého nároku domáhal z titulu havarijního pojištění, které bylo sjednáno se žalovanou a žalobou uplatněná částka představovala majetkovou škodu na vozidle [Vozidlo - název], která vznikla v důsledku předmětné nehody.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Zpochybňovala aktivní legitimaci žalobce b) s tím, že není vlastníkem vozidla [Vozidlo - název], ale pouze leasingovým nájemcem. Ohledně průběhu nehody odkazovala na svůj znalecký posudek, podaný znalcem [jméno FO], podle kterého nemohlo dojít k nehodě způsobem, jaký žalobci popisují. Zpochybňovala rovněž účelnost vynaložených nákladů v souvislosti se škodou na vozidle [Vozidlo - název], pokud jde o žalobce b), ten nezohlednil svou spoluúčast na nehodě, ani to, že je plátcem DPH a na pojistné plnění odpovídající této dani nemá nárok.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku podrobně popsal svá skutková zjištění (body 8. až 31.), vysvětlil, proč neprovedl další navrhované důkazy (bod 33.) a zjištěný skutkový stav shrnul následovně.

5. Dne 27. 2. 2021 přibližně v 11:30 hodin došlo ke střetu [Vozidlo - název], které řídil žalobce a) a [Vozidlo - název], které řídil žalovaný b), v místě křižovatky [adresa] (hlavní komunikace) a [adresa] ve směru na obec [adresa]. Průběh nehody byl takový, že žalobce a) v důsledku provozu na hlavní komunikaci zastavil, aby dal přednost v jízdě, načež do něj levou (správně pravou – poznámka odvolacího soudu) přední částí vozidla při snaze na poslední chvíli zabránit střetu zezadu narazil žalobce b) v rychlosti cca 27 km/hod. Nehodě byl přítomen svědek [jméno FO], který byl připravován ve [Vozidlo - název] jako spolujezdec a svědek [jméno FO], který se při jízdě na hlavní komunikaci vyhnul [Vozidlo - název], jež v důsledku nárazu popojelo do hlavní vozovky svou přední částí. V době nehody byli na zadních sedadlech [Vozidlo - název] umístěny dětské sedačky. Hodnota [Vozidlo - název] před nehodou byla 2 559 000 Kč a po nehodě 1 490 000 Kč. Žalobce a) dále ve spojitosti s předmětnou dopravní nehodou vynaložil 290 000 Kč za pojišťovacího makléře, 14 520 Kč za čtyři přepravy vozidla po nehodě, 25 275 Kč na zprovoznění elektroinstalace [Vozidlo - název] a 51 500 Kč za znalecký posudek znalce [jméno FO]. Náklady na opravu [Vozidlo - název] po nehodě dosahovaly výše 488 082,31 Kč bez DPH. [Vozidlo - název] bylo v době dopravní nehody předmětem leasingového vztahu, v němž žalobce b) figuroval jako leasingový nájemce. Dluh žalobce b) byl zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva. V době nehody byla mezi společností [právnická osoba] jakožto pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem uzavřena smlouva č. [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., v rámci níž byla sjednána pojistná částka 70 000 000 Kč, a též smlouva o havarijním pojištění, v rámci níž byla sjednána pojistná částka 1 383 683 Kč a spoluúčast 10 %, minimálně 10 000 Kč. Žalobce b) je příjemcem pojistného plnění, když plnění bez DPH má žalovaná poskytnout v případě, že nájemce může uplatnit odpočet DPH. Pojistné plnění při částečné škodě se potom poskytuje v nových cenách a podkladem pro likvidaci pojistných událostí mají být faktury za opravy u značkových opraven.

6. Po právní stránce posuzoval soud prvního stupně věc podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném ke dni 21. 2. 2021, podle § 2952, § 2969, § 2910, § 2927 odst. 1 a § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), § 18 odst. 1, § 19 odst. 1 a § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění ke dni 27. 2. 2021 a dospěl k následujícím právním závěrům.

7. Ve vztahu k průběhu nehodového děje odkázal nalézací soud na svá skutková zjištění s tím, že nehodový děj líčený žalobci v žalobě pokládá za prokázaný. Zavinění na nehodě nese výlučně žalobce b), který v rozporu s § 19 odst. 1 zákona o silničním provozu neponechal dostatečný prostor mezi [Vozidlo - název] a [Vozidlo - název], přestože se vozidla blížila ke křižovatce, kdy žalobce a) správně zastavil vozidlo za účelem poskytnutí přednosti v jízdě vozidlům na hlavní komunikaci. V důsledku toho žalobce b) nebyl schopen dostatečně rychle reagovat a narazil do [Vozidlo - název] rychlostí cca 27 km/hod, která způsobila závažná poškození obou vozidel. Nelze pokládat za zjištěné, a žádná ze stran to ostatně ani netvrdila – žalovaná toliko povšechně uváděla, že z provedeného dokazování nelze vzít za dovoditelné zavinění nehody žalobcem b), že by se na zavinění podílel žalobce a) či jiná osoba. Žalobce a) naopak dostál své povinnosti podle § 22 odst. 1 zákona o silničním provozu a přeneseně i povinnostem stanoveným v § 4 téhož zákona.

8. Žalobce a) tak má právo na náhradu škody z titulu pojištění dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výše škody na vozidle [Vozidlo - název] byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu ([právnická osoba]), a odpovídá dikci § 2969 o. z., jakož i § 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud tedy vycházel z částky 1 069 000 Kč, což odpovídá rozdílu hodnoty vozidla [Vozidlo - název] před nehodou (2 559 000 Kč) a po nehodě (1 490 000 Kč). Další náklad, který je třeba považovat za účelně vynaložený, je částka 51 500 Kč za znalecký posudek znalce [jméno FO], když žalobce a) byl nucen si znalecký posudek opatřit poté, co žalovaná neoprávněně odmítla zlikvidovat pojistnou událost. Soud mu též přiznal částku 14 520 Kč jakožto náklady na dopravu vozidla, jelikož je zřejmé, že [Vozidlo - název] bylo nutné jednak odklidit z místa nehody a jednak dopravit za účelem servisních úkonů (a případně prodeje prostřednictvím dražby). Náklady na převoz byly v řízení prokázány a nejsou nikterak přemrštěné. Konečně soud přiznal tomuto žalobci i částku 25 275 Kč za výměnu pojistek a opravu elektrického vedení, když je zřejmé, že bez tohoto úkonu by bylo vozidlo zcela nepojízdné a jen stěží by bylo lze takové vozidlo prodat v aukci případnému zájemci za účelem jeho provozu. Naopak soud prvního stupně tomuto žalobci nepřiznal náklady na činnost pojišťovacího makléře ve výši 290 000 Kč, neboť tento náklad nepovažoval za účelný (o tomto nároku se odvolací soud dále nezmiňuje s ohledem na to, že již není předmětem odvolacího řízení). Soud prvního stupně tedy přiznal žalobci a) částku 1 160 295 Kč a v rozsahu částky 931 000 Kč ji zamítl. O úroku z prodlení rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z. s tím, že v prodlení se žalovaná ocitla v souladu s předžalobní výzvou dne 19. 3. 2022. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a) a žalovanou odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1, 2 o.s.ř. a žalobci a) přiznal náklady řízení podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (v rozsahu 11 %), přičemž výši těchto nákladů podrobně vyčíslil. Žalobci a) však nepřiznal náhradu za požadované cestovné a ztrátu času advokáta, neboť tento žalobce má bydliště v [adresa], jednání soudu probíhalo rovněž v [adresa] a není pochyb o tom, že v [adresa] působí řada advokátů, kteří by žalobce mohli zastupovat. Bylo sice právem žalobce zvolit si právní pomoc advokáta sídlícího mimo [adresa], nicméně v takovém případě nejsou náklady spojené s cestami advokáta z [adresa] a zpět potřebné k účelnému uplatňování práva. Za neúčelné považoval soud prvního stupně rovněž úkony dalších porad s klientem vždy ve dnech předcházejících jednání soudu. Právní zástupce nijak nespecifikoval ani neoznačil, čeho se tyto opakované porady vždy přesahující jednu hodinu měly týkat, aby bylo možno účelnost těchto úkonů řádně posoudit. Vyšel tak z toho, že vše podstatné mohlo a mělo být mezi žalobcem a jeho advokátem prodiskutováno v rámci převzetí a přípravy zastupování a jakékoliv další porady za absence specifikace jejich obsahu považoval za neúčelné.

9. Pokud jde o nárok žalobce b), soud prvního stupně nejprve zkoumal, zda je žalobce věcně legitimován k podání žaloby. Vycházel přitom z žalobcem odkazované judikatury Nejvyššího soudu, podle které je-li leasingový nájemce pronajímatelem oprávněn nechat vozidlo opravit, a učiní-li tak na vlastní náklady, vznikla mu škoda, na jejíž náhradu má právo, a stejně tak má přímý nárok na pojistné plnění proti pojistiteli z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 689/2012). V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce b) nechal [Vozidlo - název] opravit za svoje náklady. Součástí smluvního vztahu mezi [právnická osoba] a žalobcem b) bylo přitom ujednání ve všeobecných podmínkách, že příjemcem pojistného plnění je přímo tento žalobce. Soud toto ujednání považoval za souhlas s výplatou pojistného plnění přímo žalobci b), jak je stanoveno v čl. 2 podmínek havarijního pojištění, pročež uzavřel, že žalobce b) je v řízení věcně aktivně legitimován. Ohledně výše nároku soud přihlédl zejména ke znění podmínek pojištění sjednaných mezi [právnická osoba] a žalovanou. Z nich mimo jiné vyplývá, že žalovaná poskytne DPH jen v případě, že klient nebude moci uplatnit odpočet DPH a že pojistné plnění se poskytuje v nových cenách dle faktur za opravy u značkových opraven. Nalézací soud proto bez dalšího vycházel ze stanovení ceny opravy vozidla při využití originálních dílů (jak je stanoveno ve znaleckém posudku znaleckého ústavu), když takový postup přímo konvenuje smluvnímu ujednání žalované a leasingového pronajímatele, zároveň však vycházel z částky nenavýšené o DPH. Žalobce b) je plátcem DPH, a má tak nárok na odpočet této daně podle § 72 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu s ujednanými podmínkami pojištění proto nemá na plnění navýšené o DPH nárok. Tento závěr je aprobován jak judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, 25 Cdo 3039/2011 nebo 28 Cdo 2887/2016), tak i Městským soudem v [adresa] (sp. zn. [spisová značka]). Konečně pak žalobce b) při výpočtu svého nároku nezohlednil sjednanou spoluúčast ve výši 10 %. Soud prvního stupně tedy přiznal žalobci částku rovnající se posudkem znaleckého ústavu zjištěným účelně vynaloženým nákladům bez DPH ve výši 488 082,31 Kč (příloha č. 4 tohoto posudku), od nichž odečetl 10 % jako spoluúčast. Tato částka činí po zaokrouhlení 439 274,08 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O úroku z prodlení rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z. s tím, že v prodlení se žalovaná ocitla v souladu s předžalobní výzvou dne 20. 4. 2022. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci a tomuto žalobci přiznal 66,48 % v rozsudku vyčíslených nákladů.

10. Výroky o nákladech řízení státu (VII. až IX.) odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. Stát v řízení vynaložil částku 136 687,11 Kč (náklady písemného znaleckého posudku znaleckého ústavu nepokryté zálohou ve výši 108 827,11 Kč, náklady na výslech zástupců znaleckého ústavu ve výši 16 970 Kč a náklady za doplňující vyjádření znaleckého ústavu ve výši 10 890 Kč). Pro účely spravedlivého rozložení úhrady této částky rozdělil soud prvního stupně celkový předmět řízení na dvě části, když částka požadovaná žalobcem a) odpovídá 79,85 % celkového předmětu řízení, tj. poměrně cca 109 144,66 Kč z nákladů řízení placených státem (79,85 % z částky 136 687,11 Kč). Částka požadovaná žalobcem b) odpovídá 20,15 % celkového předmětu řízení, tj. poměrně cca 27 542,45 Kč z nákladů řízení placených státem (20,15 % z částky 136 687,11 Kč). Žalobce a), který byl v řízení úspěšný v rozsahu 55,5 %, je proto povinen uhradit státu 45,5 % z částky 109 144,66 Kč, čemuž odpovídá částka 49 660,82 Kč. Žalobce b), který byl v řízení úspěšný v rozsahu 83,24 %, je proto povinen uhradit státu 16,76 % z částky 27 542,45 Kč, čemuž odpovídá částka 4 616,11 Kč. Žalovaná, která byla úspěšná jen co do 44,5 % vůči žalobci a) a co do 16,76 % vůči žalobci b), je povinna uhradit zbytek částky, tj. 82 410,18 Kč. V důsledku chyby ve výpočtech byly potom výroky VII. až IX. soudem prvního stupně opraveny v opravném usnesení ze dne 30. 6. 2025.

11. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a žalobce a).

12. Žalovaná směřovala své odvolání proti vyhovujícím výrokům I. a IV. a proti souvisejícím nákladovým výrokům. Ve vztahu k žalobci a) soudu vytýkala, že se nezaobíral jejím tvrzením o neprokázání zavinění dopravní nehody řidičem vozidla [Vozidlo - název], a to s odkazem na výslech svědka [jméno FO]. Závěr soudu o jednoznačném zavinění dopravní nehody ze strany řidiče vozidla [Vozidlo - název] je tak nesprávný a nepřezkoumatelný, neodpovídá svědecké výpovědi svědka [jméno FO], jehož výpověď je v rozporu s tvrzeními dalších účastníků dopravní nehody. Při rozhodování o výši zákonného úroku z prodlení podle žalobkyně neměla být aplikována úroková sazba z roku 2022, ale z roku 2021, když tato sazba nemůže být vázána na okamžik zaslání předžalobní výzvy, ale na okamžik ukončení pojistného šetření (v tom případě by činila 8,25 % ročně). Ohledně žalobce b) označila rozsudek za rozporný a nepřezkoumatelný. Pokud jde o věcnou aktivní legitimaci tohoto žalobce, soud neodkazuje na žádné konkrétní ustanovení všeobecných podmínek a dovozuje-li skutečnost o oprávnění k výplatě pojistného plnění přímo žalobci výkladem všeobecných podmínek, měl řešit úmysl stran v okamžiku uzavření smlouvy. Dále není jasné, z jaké konkrétní částky a proč soud vycházel při přiznání výše pojistného plnění. Revizní znalecký posudek znaleckého ústavu hovoří o ceně s využitím originálních náhradních dílů a dospívá k maximální částce 527 738,72 Kč včetně DPH. Soud ohledně nákladů na opravu chybně odkazuje na přílohu č. 4 revizního posudku a jakékoliv úvahy v tomto ohledu absentují. Není tak jasné, proč soud zvolil proti výslovnému závěru posudku výchozí částku z přílohy, která je vyšší, než částky uvedené v závěrečných výrocích posudku a v jeho odůvodnění. I v tomto případě žalovaná nesouhlasila s přiznáním úroku z prodlení podle úrokových sazeb z roku 2022, a to z týchž důvodů, jako je tomu u žalobce a). Domáhala se toho, aby byl rozsudek ve výrocích I. a IV. změněn tak, že se žaloba zamítá a aby jí bylo oproti žalobcům přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

13. Žalobce a) podal odvolání proti výrokům III. a VII. (jeho odvolání proti výroku II. bylo odmítnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 9. 2025, č. j. [spisová značka]). Nesouhlasil s nepřiznáním nákladů za cestovné a promeškaný čas, jakož i nákladů za porady s klientem; rovněž tak se domnívá, že v daném případě mělo být aplikováno ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.

14. Žalovaná dále podala písemné vyjádření k odvolání žalobce a) proti výroku II. rozsudku (které bylo posléze odmítnuto) a žalobce b) se písemně vyjádřil k odvolání žalované proti výroku IV. a souvisejícím nákladovým výrokům.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a souvisejících výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu, a to podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, zopakoval důkaz znaleckým posudkem znaleckého ústavu stran zjištění nákladů na opravu vozidla [Vozidlo - název] (§ 213 odst. 2 o.s.ř.), a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované je důvodné jen zčásti, a odvolání žalobce a) důvodné není.

16. Soud prvního stupně provedl v posuzované věci s ohledem na charakter uplatněných nároků dostatečné dokazování (nedostatky v tomto směru mu ostatně nejsou ani vytýkány) a [až na výši plnění pro žalobce b)] dospěl ke zcela správným závěrům skutkovým i právním. Odvolací soud na závěry soudu prvního stupně týkající se samotného nehodového děje (mechanismu vzniku škody), výše plnění pro žalobce a), aktivní věcné legitimace žalobce b) a prodlení žalované proto pro stručnost odkazuje a k odvolacím námitkám žalované ohledně těchto otázek dodává jen následující.

17. Ohledně samotného mechanismu vzniku škody žalovaná (pouze) odkazuje na výpověď svědka [jméno FO], z níž podle jejího názoru nevyplývá, že by k dopravní nehodě došlo tak, jak líčí žalobci (a jak to vyplynulo ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] a z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu). Obsah výpovědi svědka [jméno FO] je soudem prvního stupně zrekapitulován v bodě 19. rozsudku a tato výpověď podle odvolacího soudu naopak koresponduje závěrům znalce [jméno FO], respektive závěrům revizního znaleckého posudku. Z této výpovědi totiž zřetelně vyplývá, že řidič [Vozidlo - název] [žalobce b)] nedobrzdil za vozidlem [Vozidlo - název], které zpomalilo před křižovatkou, aby dalo přednost v jízdě, z čehož rovněž jednoznačně vyplývá zavinění žalobce b) na dopravní nehodě v důsledku porušení soudem prvního stupně citovaných ustanovení zákona o silničním provozu. Závěr o technické přijatelnosti tvrzeného nehodového děje potom jednoznačně vyplývá z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu, jakož i ze znaleckého posudku znalce [jméno FO], který označil znalecký ústav za správný (oproti závěrům znalce [jméno FO], na základě jehož posudku žalovaná odmítla plnit). Závěry všech znaleckých posudků podrobil soud prvního stupně podrobnému hodnocení (body 30. a 31. rozsudku), kterému nelze z pohledu odvolacího soudu ničeho vytknout. Uvedené závěry o technické přijatelnosti nehodového děje tedy dopadají jak na plnění požadované žalobcem a), tak i na plnění požadované žalobcem b).

18. Zcela správné jsou závěry soudu prvního stupně o věcné aktivní legitimaci žalobce b), a to jak co do aplikace relevantní judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 689/2012), tak i co do smluvních ujednání v pojistné smlouvě uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou, tak i mezi [právnická osoba] a žalobcem b) (leasingová smlouva). Není proto žádného důvodu podrobovat smluvní ujednání výkladu ohledně úmyslu stran v době uzavření smlouvy, neboť ten vyznívá jednoznačně (u formulářových smluv se navíc takový výklad jeví jako problematický, neboť nelze předpokládat, že by strany před uzavřením smluv jednaly o významu formulářových podmínek). Stejně tak nelze akceptovat názor žalované, že do prodlení se dostala již v roce 2021 (tedy dříve, než tvrdili žalobci). Žalovaná pojistné plnění odmítla s odkazem na znalecký posudek znalce [jméno FO], v reakci na to si nechal žalobce a) vypracovat znalecký posudek znalcem [jméno FO] a v přiměřené době po podání tohoto posudku oba žalobci vyzvali žalovanou k plnění. Do prodlení se tedy žalovaná dostala uplynutím lhůt k plnění, které jí byly poskytnuty žalobci, a to ve smyslu § 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 o. z.

19. Pokud jde o výši plnění pro žalobce b), vycházel soud prvního stupně z přílohy č. 4 znaleckého posudku znaleckého ústavu (kalkulace [název] ze dne 5. 2. 2024, podle níž náklady na opravu [Vozidlo - název] bez DPH činí 488 082,31 Kč).

20. Odvolací soud přisvědčuje žalované v tom, že uvedenou kalkulaci nelze ke zjištění skutečných nákladů na opravu vozidla [Vozidlo - název] použít. Znalecký posudek znaleckého ústavu na otázku výše nákladů na opravu vozidla [Vozidlo - název] za použití originálních náhradních dílů dospívá k jednoznačnému závěru, že tyto náklady činí 527 738,72 Kč včetně DPH (jak zástupce znaleckého ústavu potvrdil při svém výslechu), tento závěr je potom obsažen na stranách 57 a 70 znaleckého posudku, přičemž odkazuje na kalkulaci [název] na č. l. 51-55 spisu ze dne 26. 5. 2021, podle níž náklady na tuto opravu činí s DPH právě 527 738,72 Kč (bez DPH 436 147,70 Kč). Na kalkulaci [název] z 26. 5. 2021 odkazuje znalecký posudek znaleckého ústavu i na straně 26, přičemž je zřejmé, že kalkulace [název] z 5. 2. 2024 byla využita (pouze) pro kontrolu (srovnej rovněž stranu 26 posudku). Je zároveň logické, že kalkulace z února 2024 bude jiná (vyšší), než kalkulace z května 2021 s ohledem na jiné (vyšší) ceny náhradních dílů a prací; logické je potom i to, že je třeba vycházet z kalkulace z doby těsně po dopravní nehodě, nikoliv z doby o několik let pozdější. Žalobci b) se tedy mělo dostat plnění v rozsahu částky 436 147,70 Kč ponížené o 10 % jeho spoluúčasti (43 614,77 Kč), tedy celkem částky 392 532,93 Kč. Rozdíl mezi částkou přiznanou soudem prvního stupně (439 274,08 Kč) a částkou, která žalobci b) náleží, tak činí částku 46 741,15 Kč.

21. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný, ve výroku IV. jej změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že ohledně částky 46 741,15 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, jinak rozsudek v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný.

22. Za v zásadě správný považuje odvolací soud i výrok III. o nákladech řízení mezi žalobcem a) a žalovanou (s níže uvedenou korekcí). Ohledně účelnosti vynaložených nákladů za cestu advokáta a promeškaný čas odkazuje odvolací soud na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12, nález sp. zn. II. ÚS 736/12 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1192/13, k čemuž v poměrech této věci doplňuje, že od počátku řízení nebylo pochyb o místně příslušném soudu v [adresa], přičemž i sám žalobce a) má bydliště v [adresa] a na území [adresa] došlo rovněž ke škodní události. Nešlo zároveň o věc mimořádně složitou či o věc se specializovanou právní problematikou (u níž by mohl být výběr advokáta do jisté míry omezen) a žalobci a) nic nebránilo, aby si zvolil advokáta se sídlem v [adresa]. Pokud tak neučinil, a zvolil si advokáta se sídlem v [adresa], nelze považovat náklady na cestovné a za ztrátu času za účelně vynaložené (k účelnosti vynaložených nákladů dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 273/2016). Jde-li o další porady s klientem, i v tomto ohledu hodnotil soud prvního stupně účelnost vynaložených nákladů v zásadě správně, odvolací soud však dospěl k závěru, že porada přesahující jednu hodinu je účelně vynaloženým nákladem v případě porady konané před jednáním dne 25. 10. 2024. Před tímto jednáním byl totiž účastníkům doručen revizní znalecký posudek, se kterým se museli seznámit a připravit otázky, které budou znalcům klást [při tomto jednání zástupce žalobce a) tyto dotazy také kladl]. U všech ostatních porad, které měly být konány před každým jednáním soudu, se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně, že nešlo o náklady účelně vynaložené. Otázka „procesní taktiky“ je jednak součástí úkonu převzetí a příprava zastoupení, a jednak u všech dalších jednání před soudem prvního stupně nebylo prováděno žádné dokazování, které by vyžadovalo poradu s klientem, nadto poradu delší než 1 hodina. Při těchto jednáních byly totiž prováděny důkazy (listiny a výslechy svědků), které navrhovali sami žalobci a ke konání porad (nadto delších než 1 hodina) nebyl žádný rozumný důvod. K nákladům žalobce a), které byly vypočteny soudem prvního stupně (386 586,50 Kč) je tedy třeba přičíst odměnu za 1 úkon (porada s klientem přesahující jednu hodinu před jednáním soudu dne 25. 10. 2024). Odměna činí 16 700 Kč, paušální náhrada výdajů 300 Kč a 21 % DPH z těchto částek 3 570 Kč (celkem 20 570 Kč). Celkové náklady řízení žalobce a) před soudem prvního stupně tedy představují částku 407 156,50 Kč, 11 % z této částky (rozdíl úspěchu a neúspěchu) tak představuje částku 44 787 Kč. Nebylo ani důvodu aplikovat v dané věci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce a) nebyl neúspěšný jen v nepatrné části předmětu řízení, jeho neúspěch je tvořen i částkou 290 000 Kč, jež nebyla znaleckým posudkem řešena, a jeho požadavek na pojistné plnění byl zjevně nadhodnocen (proti výšši přiznaného plnění co do výše škody ani nic nenamítal). Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil podle § 221a o.s.ř. tak, že výše nákladů řízení činí 44 787 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku jako správný potvrdil.

23. Pokud jde o náklady řízení ve vztahu ke státu, odvolací soud považuje za správný princip, který k rozdělení těchto nákladů využil soud prvního stupně (s ohledem na rozdílný předmět řízení u žalobců a jejich poměr úspěchu a neúspěchu ve věci).

24. Celková částka nákladů řízení určená k vypořádání mezi účastníky činí (jak správně uvedl soud prvního stupně) 136 687,11 Kč. Předmět řízení ve vztahu k žalobci a) činil 79,85 % z této částky (109 144,66 Kč). Žalobce a) byl v řízení úspěšný v rozsahu 55,5 % a neúspěšný v rozsahu 44,5 % (soud prvního stupně při výpočtu nákladů řízení státu vycházel nesprávně z rozsahu neúspěchu 45,5 %). 44,5 % z částky 109 144,66 Kč představuje částku 48 569,37 Kč (nikoli 49 660,82 Kč). Odvolací soud proto výrok VII. změnil podle § 221a o.s.ř. tak, že výše nákladů řízení státu činí 48 569,37 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

25. Pokud jde o náklady řízení státu žalobce b) a žalované, k vypořádání zbývá částka 88 117,74 Kč (jako rozdíl částek 136 687,11 Kč a 48 569,37 Kč). Žalobce b) byl v řízení úspěšný v rozsahu 74,4 % a neúspěšný v rozsahu 25,6 % (přiznaná částka 392 532,93 Kč představuje 74,4 % žalobou požadované částky 527 738,72 Kč). Žalobce b) tedy zaplatí na nákladech řízení státu 25,6 % z částky 88 117,74 Kč (tj. 22 558,14 Kč) a žalovaná 74,4 % z částky 88 117,74 Kč (tj. 65 559,60 Kč). Z uvedených důvodů proto odvolací soud změnil výroky VIII. a IX tak, že výše nákladů řízení činí 22 558,14 Kč, respektive 65 559,60 Kč, jinak rozsudek v těchto výrocích potvrdil (§ 221a § 219 o.s.ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce a) byl v odvolacím řízení úspěšný co do částky 1 160 295 Kč a neúspěšný v rozsahu částky 931 000 Kč (jeho odvolání bylo v tomto rozsahu odmítnuto). Úspěšný byl tedy v rozsahu 55,5 %, neúspěšný v rozsahu 44,5 % a rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 11 %. Jeho náklady představují odměnu advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 16 700 Kč z tarifní hodnoty 2 091 295 Kč, což spolu s paušální náhradou výdajů 450 Kč a 21 % DPH z těchto částek představuje náklady ve výši 20 715,50 Kč; 11 % z této částky pak činí 2 282,60 Kč.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř. K nákladům řízení žalobce b) před soudem prvního stupně (198 129 Kč) je třeba připočíst odměnu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího jednání) po 10 060 Kč (z tarifní hodnoty 439 274 Kč), spolu s paušální náhradou výdajů 2× 450 Kč a 21 % DPH z těchto částek jde o částku 25 434 Kč. Součet částek 198 129 Kč a 25 434 Kč představuje částku 223 562,20 Kč. Žalobce b) byl úspěšný v rozsahu 74,4 % a neúspěšný v rozsahu 25,6 %, rozdíl činí 48,8 %. 48,8 % z 223 562,20 Kč pak činí částku 109 098 Kč.

28. Výroky IX. a X. tohoto rozsudku jsou svou povahou opravným usnesením ve vztahu k výrokům VII. a VIII. tohoto rozsudku (§ 164 o. s. ř.), neboť při výpočtu nákladů řízení došlo ke zjevné početní chybě. U nákladů řízení u žalobce a) (výrok VII.) bylo počítáno nesprávně s tarifní hodnotou 1 160 295 Kč, místo správné 2 091 295 Kč (1 160 295 + 931 000), u nákladů řízení žalobce b) (výrok VIII.) pak bylo počítáno pouze s jedním úkonem právní služby v odvolacím řízení, místo dvou úkonů.

Poučení