53 Co 341/2021- 96

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudů JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 19 C 229/2020-53 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení mění tak, že se žaloba zamítá, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 10% ročně za dobu od [datum] do [datum] se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (I.), v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] za den [datum] žalobu zamítl (II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vrácení zaplacené 100% zálohy na cenu zájezdu do [země] v termínu od 8.4. do [datum] v částce [částka] s tím, že v důsledku opatření Vlády ČR k uzavření státních hranic dnem [datum] dne [datum] od smlouvy odstoupila.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když žalobkyni v souladu s ust. § 3 a § 4 z.č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu, vystavila poukaz na zájezd v hodnotě [částka].

4. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení účastnic a provedeného dokazování vyšel po skutkové stránce z toho, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o zájezdu [číslo] kterou sjednali zájezd do hotelu [jméno] [příjmení] [jméno], [země] – [příjmení] [příjmení], v období od [datum] do [datum] za cenu [částka], kterou žalobkyně žalované uhradila. Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky účasti na zájezdu (dál jen Podmínky), v nich si strany ujednaly pro případ, že některá z vnějších okolností nutí žalovanou podstatně změnit některou z hlavních náležitostí cestovních služeb, může zákazník přijmout návrh změn, nebo může od smlouvy odstoupit ve lhůtě 5 dnů, která musí skončit před zahájením zájezdu, aniž by musel hradit odstupné za předčasné ukončení zájezdu. Společně s předložením návrhu na změnu závazku předloží žalovaná zákazníkovi jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem a bez zbytečného odkladu informace zaznamenané v textové podobě – údaje o případném náhradním zájezdu a jeho ceně. Neodstoupí-li zákazník od smlouvy o zájezdu v určené lhůtě, platí, že se změnou závazku souhlasí (čl. 5). Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy. Účinky odstoupení od smlouvy o zájezdu nastávají okamžikem doručení oznámení o odstoupení druhé smluvní straně (čl. 6). Zákazník v souvislosti s odstoupením není povinen platit žalované odstupné (dle bodu 6.3) v případě, že vnější okolnosti nutí žalovanou podstatně změnit některou z hlavních náležitostí cestovních služeb (bod 5.2).

5. V projednávané věci pracovnice žalované e-mailem dne [datum] sdělila žalobkyni, že od [datum] platí na základě nařízení Vlády České republiky úplné uzavření hranic a zákaz vycestovat mimo území ČR a je zcela zřejmé, že po dobu trvání vládního nařízení o úplném uzavření hranic není možné realizovat zájezdy občanů České republiky do zahraničí. Nabídla žalobkyni buď změnu zájezdu (termín a destinace) na pozdější období dle aktuálně vypsaných termínů, podmínek a cen, nebo možnost požádat o vystavení poukazu na zájezd v hodnotě původního zájezdu. Žalobkyně dne [datum] od smlouvy odstoupila z důvodu zrušení zájezdu v souladu s článkem 5.3 podmínek a z důvodu podstatné změny náležitostí smlouvy podle čl. 5 podmínek s přesvědčením, že ke zrušení zájezdu došlo již zveřejněním informace na internetových stránkách žalované sdělením, že je jí známo, že nebudou realizovány zájezdy s termínem odletu do [datum], bez ohledu na to je oprávněna odstoupit od smlouvy z důvodu podstatné změny náležitostí smlouvy dle čl. 5 Podmínek, neboť změnu„ termínu a destinace“, uvedenou v přípise žalované, nelze považovat za nic jiného než podstatnou změnu podmínek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení žalované částky, učinil tak i její zástupce předžalobní výzvou. Dne [datum] žalovaná vystavila žalobkyni poukaz na zájezd v hodnotě [částka].

6. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že účastnice uzavřely podle ust. § 2521 o.z. smlouvu o zájezdu, žalovaná e-mailem ze dne [datum] v souladu s ust. § 2531 o.z. a čl. 5 Podmínek sdělila žalobkyni, že jí vnější okolnosti nutí podstatně změnit hlavní náležitosti zájezdu – místo pobytu, dobu pobytu a cenu, a nabídla možné způsoby řešení. Žalobkyně s tímto způsobem řešení nesouhlasila a podle ust. § 2531 odst. 2 o.z. spolu s čl. 6 1. Podmínek od smlouvy odstoupila. Podle čl. 6 Podmínek účinnost odstoupení nastala dnem [datum]. Proto se neuplatní ustanovení zák. č. 185/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne [datum], neboť k okamžiku jeho účinnosti již v souladu s ust. § 2004 odst. 1 o.z. závazek k plnění ze smlouvy o zájezdu zanikl. Vzhledem k čl. 6 písm. a) Podmínek má žalobkyně nárok na vrácení celé zaplacené ceny zájezdu. Splatnost žalované částky nastala v souladu s ust. § 2536a o.z. uplynutím 14 dnů od zániku závazků ze smlouvy odstoupením žalobkyně, proto soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení za den [datum], když jinak jí zaplacení úroku z prodlení svědčí podle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.

7. S takovými důvody soud prvního stupně žalobě vyjma nepatrné části vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

8. Žalovaná rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním. Zdůrazňuje, že v důsledku celosvětového výskytu koronaviru SARS CoV-2 byl usnesením Vlády České republiky ze dne [datum] [číslo] s účinností od [datum] mimo jiné nařízen zákaz občanům České republiky vycestovat z území České republiky, přičemž tento zákaz byl následně prodloužen usnesením Vlády České republiky ze dne [datum] [číslo] (s účinností od [datum] do [datum]). [právnická osoba] CoV-2 lze nepochybně považovat za neobvyklou a nepředvídatelnou událost, která byla nezávislá na vůli žalobkyně či žalované a jejímž důsledkům nemohlo být, i přes veškerou vynaloženou péči, zabráněno (tzv. vyšší moc). Výskyt takovéhoto jevu pak nebyl zákonodárcem předpokládán ani v příslušných právních předpisech a až do zveřejnění návrhu zákona č. 185/2020 Sb., který se stal účinným dne [datum], lze hovořit o jakémsi„ právním vakuu“, kdy nebylo jednoznačně patrné, jakým způsobem mají dotčené subjekty nastalou situaci řešit. I z tohoto důvodu žalovaná dne [datum] kontaktovala žalobkyni s upozorněním na úplné uzavření hranic České republiky, bezprecedentnost nastalé situace a nabídla jí několik možností. Žalobkyně, aniž by se k těmto návrhům vyjádřila, žalovanou informovala, že její návrhy řešení odmítá, dne [datum] od smlouvy odstoupila, čímž žalované de facto znemožnila, aby učinila další relevantní kroky, včetně případného zrušení zájezdu. Jako důvod odstoupení žalobkyně uvedla předně zrušení zájezdu a následně i podstatnou změnu náležitostí zájezdu, i s příslušným podrobným odůvodněním. Žalovaná toto odstoupení od smlouvy vyhodnotila jako důsledek výskytu koronaviru SARS CoV-2 a z tohoto důvodu pochopitelně nepožadovala žádné odstupné. Žalovaná následně, v souladu s ust. § 3 a § 4 zákona č. 185/2020 Sb. žalobkyni vystavila poukaz na zájezd v hodnotě veškerých uhrazených plateb, tj. v hodnotě [částka], což však žalobkyně neakceptovala. Žalovaná nesouhlasí se závěrem o nemožnosti aplikace uvedeného zákona, když dle jeho ust. § 2 se zákon použije na zájezdy s termínem zahájení od [datum] do [datum] a zákonodárce si tak (s ohledem na účinnost zákona ode dne [datum]) nepochybně musel být vědom retroaktivity zákona v tom smyslu, že se bude vztahovat i na celou řadu zájezdů, k jejichž zrušení muselo dojít již před nabytím jeho účinnosti a logicky i na situace, kdy nárok klientů cestovních kanceláří na vrácení uhrazené ceny zájezdu by byl za normálních okolností již splatný. Dospěl-li soud k závěru, že se zákon na daný případ neuplatní, neboť k odstoupení od smlouvy o zájezdu došlo dne [datum] a zákon nabyl účinnosti až dne [datum], pak rozhodl v rozporu s výše citovaným ustanovením § 2, neboť zájezd měl být realizován v termínu od 8.4.2020 do 18.4.2020 a zákon tak na něj jednoznačně aplikovat lze. Žalovaná v této souvislosti zdůrazňuje, že soud je dle čl. 95 odst. 1) Ústavy, při svém rozhodování zákonem vázán a nebyl tedy oprávněn zákon [číslo] Sb. na základě svého uvážení neaplikovat. V případě závěru soudu o rozporu zákona s ústavním pořádkem měl věc dle čl. 95 odst. 2) Ústavy předložit k přezkoumání Ústavnímu soudu. Navrhla změnu rozsudku zamítnutím žaloby.

9. Žalobkyně se k odvolání obsáhle vyjádřila. Zdůraznila, že mezi účastnicemi nikdy nebylo sporu o tom, zda plnění dle uzavřené smlouvy v dané situaci bylo možné, spor panuje v tom, že žalobkyně smlouvu plnila podle podmínek a žalovaná ji následně při nemožnosti plnění na její straně odmítla vydat zaplacenou cenu zájezdu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemohla smlouvu splnit a žalobkyni nabídla podstatnou změnu smluvních podmínek, žalobkyně od smlouvy odstoupila, k čemuž ji výslovně opravňuje ustanovení § 2531 odst. 2 o.z. Žalobkyně se po žalované nikdy nedomáhala náhrady škody, argumentace vyšší mocí tedy dle § 2913 o.z. není na místě. Z toho pohledu se o mezeru v právu nemůže jednat, neboť výše uvedené ustanovení občanského zákoníku přesně popisuje právní stav, ve kterém se strany v té chvíli nacházely. Žalovaná se v popisu situace snaží navodit dojem, že jí žalobkyně nedala dostatečný čas k dalšímu jednání o možnostech řešení, přitom se svojí nabídkou kontaktovala žalobkyni až 14 dní po uzavření hranic, a to po několika telefonních urgencích, nabídka žalované neobsahovala žádnou informaci o tom, že by nabízený poukaz byl pojištěn pro případ úpadku žalované. Žalobkyně nebyla povinna učinit žalované žádný protinávrh, ani s ní o vzniklé situaci jakkoliv vyjednávat, všechny kroky žalované od okamžiku uzavření hranic vnímá žalobkyně jako úmyslné zdržování do okamžiku, kdy vešel v platnost zák. č. 185/2020 Sb. Žalobkyně použila jako relevantní důvod k odstoupení od smlouvy čl. 5 Podmínek a § 2531 odst. 2 o.z. a žalovaná tento důvod nemůže svým vlastním výkladem přehodnocovat. Další důvod odstoupení nemůže být aplikován pro absenci oznámení o zrušení zájezdu. Skutečnost, že zájezd zrušen nebyl, je mezi stranami nesporná, jak ostatně potvrzuje žalovaná ve svém odvolání. Zák. [číslo] Sb. v § 3 odst. 1 umožňuje aplikovat ochrannou lhůtu pouze na smlouvy o zájezdu, od kterých bylo odstoupeno dle § 2535 a § 2536 odst. 1 písm. b) o.z., žalobkyně několikrát dovodila, že k tomu v daném případě nedošlo, když jediným zbylým důvodem pro odstoupení byl návrh na podstatnou změnu podmínek. Zákon proto na řešený případ nelze aplikovat již jenom z tohoto důvodu. Soud prvního stupně postupoval správně, když zák. č. 185/2020 Sb. vůbec neaplikoval, neboť se tímto držel právní zásady„ [příjmení] retro non agit“, když pouhé vědomí zákonodárce, že jím schvalovaná norma působí pravou retroaktivitou, což v řešeném případě jistě platí, nemůže sloužit jako argument pro aplikaci takto vadné normy. Navíc po uplynutí 14 denní lhůty k vrácení poskytnutých plnění vznikl žalované závazek z bezdůvodného obohacení, a je absurdní, aby požíval dodatečné ochrany retroaktivně působící normou. Celá konstrukce zavedení ochranné lhůty je v rozporu s podmínkami směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2015/2302 ze dne [datum] o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách. Žalobkyně je toho názoru, že zákon č. 185/2020 Sb. je jako celek v rozporu s Ústavou, protože zavedení ochranné doby pro všechny smlouvy o zájezdu uzavřené před přijetím zákona zasahuje nepřijatelným způsobem do principu právní jistoty, a to do té míry, že je takový zásah v rozporu s principy právního státu. Existence ochranné doby v podobě zavedené zákonem je taktéž v rozporu s Evropskou listinou základních práv a svobod. Dle čl. 10 Ústavy je listina jako mezinárodní smlouva součástí našeho právního řádu a upřednostnění aplikace zákona před listinou dochází k porušení Čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud věc v souladu s Čl. 95 Ústavy předložil k přezkoumání Ústavnímu soudu. Navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud z titulu podaného odvolání, za souhlasu stran postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a), a jeho stěžejní závěry má za zcela správné, musel však zohlednit skutečnosti, které ve věci panovaly v době jeho rozhodování v důsledku dalšího potupu stran.

11. Předně nutno uvést, že pokud se žalobkyně dovolává předložení věci Ústavnímu soudu, tedy podání návrhu Ústavního soudu na zrušení zákona č. 185/2020 Sb. podle § 64 odst. 3 z.č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nemá odvolací soud její návrh za opodstatněný.

12. Podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy (zák. č. 1/1993 Sb.).

13. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

14. Podle § 109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

15. Z dikce výše citovaných ustanovení plyne, že pro předložení věci Ústavnímu soudu zákonné podmínky v projednávané věci nepanují, neboť„ zákonem, jehož má být použito při řešení věci“ se rozumí pouze takový zákon, jehož odstranění (zrušení) Ústavním soudem by ve svých důsledcích mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci. S ohledem na závěry napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje, je tak zjevné, že zrušení zák. č. 185/2020 Sb. by výsledek tohoto sporu nijak neovlivnilo, neboť jeho aplikace byla pro posouzení této věci vyloučena.

16. Po skutkové stránce není mezi stranami sporu o jejich smluvním vztahu založeném smlouvou o zájezdu včetně ujednání obsažených v Podmínkách, spolehlivě byl zjištěn i obsah jejich právního jednání počínaje e-mailovou zprávou žalované ze dne [datum] přes odstoupení od smlouvy žalobkyní s účinností k [datum] až k výzvám k plnění.

17. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posoudil zcela správně v mezích ust. § 2531 odst. 2 o.z. a článku 5.2 Podmínek, když podle obsahu zprávy žalované ze dne [datum] není pochyb o tom, že z její strany došlo k návrhu změny hlavních náležitostí sjednaného zájezdu jak v jeho termínu, tak v jeho destinaci, což žalobkyni plně opravňovalo k odstoupení od smlouvy, k čemuž přikročila neprodleně, tedy za dodržení zákonné i sjednané lhůty. Žalobkyně správně zdůrazňuje, že v nastalé situaci nebylo její povinností jakkoli se žalovanou vyjednávat o jejích návrzích nebo činit jakékoli protinávrhy. Správně soud prvního stupně uzavřel, že platným odstoupením od smlouvy vznikl žalobkyni nárok na vrácení veškerých plateb uhrazených za zájezd a že podle § 2536a o.z. byl tento nárok splatný [datum].

18. Podle § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Soud prvního stupně v projednávané věci zcela správně vyloučil možnost aplikace zák. č. 185/2020 Sb., a to s přiléhavým stručným zdůvodněním, že k datu [datum], kdy tento zákon nabyl účinnosti, se závazek stran ze smlouvy o zájezdu podle § 2004 odst. 1 o.z. zrušil od počátku, strana žalovaná tak počínaje [datum] byla v postavení subjektu, který držel veškeré platby uhrazené žalobkyní za zájezd bez právního důvodu a bylo její povinností je vydat.

21. Pokud jde o možnost aplikace zákona č. 185/2020 Sb. z hlediska jeho zpětného působení, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. Pl. ÚS 1/14, pro projednávanou věc přiléhavě uvádí, že o pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároky účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Nepravá zpětná účinnost (retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy, vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a nároky z těchto vztahů, vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou. V bodě 75. uvedeného nálezu Ústavní soud výslovně hodnotí nepřípustnou pravou retroaktivitu v civilních věcech především jako zásah do právní jistoty, resp. do nabytých práv. Aplikací zákona č. 185/2020 Sb. na projednávanou věc by došlo ke změně následků právního vztahu, které nastaly před jeho účinností, tudíž k nepřípustnému pravému retroaktivnímu zásahu do právní jistoty žalobkyně.

22. Výše uvedené odvolací soud shrnuje tak, že soud prvního stupně napadeným rozsudkem požadavku žalobkyně vyhověl správně.

23. Po vydání rozsudku však strany sporu sdělily odvolacímu soudu, že [datum] žalovaná poukázala na účet žalobkyně jistinu žalované částky. Žalovaná setrvala na stanovisku, že poskytnutím tohoto plnění plní svou povinnost vyplývající pro ni z § 6 odst. 5 zák. č. 185/2020 Sb., žalobkyni výslovně sdělila, že důvodem vrácení platby není uznání jakýchkoli nároků uplatňovaných podanou žalobou. Žalobkyně na žalobě trvala, stejně tak žalovaná nevzala zpět podané odvolání.

24. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

25. Vzhledem k citovanému ustanovení a vzhledem ke skutečnosti, že strany netvrdily, že by žalovaná měla další povinnost plnění vůči žalobkyni odpovídající poukázané jistině, nelze pochybovat o tom, že v rozsahu částky [částka] jistiny nelze žalobě vyhovět, neboť v době rozhodování odvolacího soudu se plnění v tomto rozsahu již žalobkyni dostalo.

26. Zbývalo proto pouze posoudit důvodnost požadavku na zaplacení úroku z prodlení z jistiny. Vycházeje z výše uvedených závěrů byla žalovaná počínaje [datum] s vrácením platby za zájezd žalobkyni v prodlení, tuto platbu prokazatelně poskytla [datum].

27. Podle § 1975 o.z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

28. Žalovaná se citovaného ustanovení dovolávala s tím, že požádala žalobkyni o součinnost pro vrácení plateb, ta ji dopisem ze dne [datum] odmítla, žalovaná se tak dne [datum] obrátila na jejího právního zástupce, který bankovní spojení následně sdělil. E-mailovou komunikací svůj postup žalovaná doložila s tím, že od [datum] do [datum] nebyla za prodlení s vrácením platby odpovědná.

29. Z předložené komunikace stran se podává, že [datum] žalobkyně potvrzuje, že [datum] obdržela od žalované automatickou e-mailovou zprávu, v níž byla vyzvána k podniknutí kroků k vrácení platby za předmětný zájezd s ohledem na vypršení poukazu, který jí byl vystaven. Žalobkyně odkázala žalovanou na svého právního zástupce. Se žádostí o součinnost sdělením bankovního spojení žalovaná kontaktovala zástupce žalobkyně [datum], [datum] byl zástupce žalobkyně urgován, reagoval až [datum] s tím, že o sdělení bankovního spojení požádal klientku, bankovní spojení sdělil zástupci žalované až [datum].

30. Výše uvedené skutečnosti vypovídají o tom, že žalovaná byla schopna vrátit platby žalobkyni neprodleně v den, kdy měla k dispozici její bankovní údaje. Žalobkyně o požadavku součinnosti věděla od [datum], automaticky generovaná obecná výzva odkazující na vypršení platnosti poukazu ji mohla důvodně vést k tomu, aby odkázala na svého právního zástupce, ten však o požadavku součinnosti věděl od [datum] a bankovní spojení sdělil až se značným odstupem. Podle náhledu odvolacího soudu žalobkyni nebo jejímu právnímu zástupci nic nebránilo na konkrétně specifikovanou výzvu ze dne [datum] neprodleně reagovat, což by vedlo k možnosti žalované nejpozději následující den plnit. Tuto možnost žalobkyně neposkytnutím součinnosti potřebné ke splnění dluhu zmařila, a proto nelze žalované přičítat odpovědnost za prodlení po uvedeném datu, tedy od [datum].

31. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé ohledně jistiny a úroku z prodlení od [datum] podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl, jako věcně správný jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil pouze v rozsahu úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum].

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř. Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, žalobkyně uspěla v plném rozsahu, náleží jí proto náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a za zastoupení advokátem za 4 úkony právní služby po [částka], čtyři paušální náhrady po [částka], náhrada za ztrátu času za 16 půlhodin po [částka] a cestovné ve výši [částka], spolu s DPH ve výši [částka] celkem [částka]. Za odvolací řízení žalobkyni náleží náhrada za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) v rozsahu odměny ve výši [částka], jedné paušální náhrady ve výši [částka] a DPH ve výši [částka], celkem [částka]. Za řízení před soudy obou stupňů [částka]. K nákladům odvolacího řízení nutno dodat, že v něm ohledně jistiny sice žalobkyně neuspěla, stalo se tak ale pouze v důsledku plnění poskytnutého žalovanou sedm měsíců po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a jakkoli žalobkyně žalobu neomezila, pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení by její zpětvzetí v rozsahu plnění žalované mělo stejný důsledek, neboť částečné zastavení odvolacího řízení by žalovaná zavinila. Pokud jde o nevyhovění žalobě v části úroku z prodlení pro nedostatek součinnosti žalobkyně, jde o neúspěch pouze zcela nepatrný.

Poučení