53 Co 360/2021- 132

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. [jméno] [jméno] a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Renáty Zimové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45 C 178/2019-89 takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalované se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně od [datum] do zaplacení, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení částečně zastavil co do částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení a dodání 1 náboje značky Fiocchi ráže 9mm [příjmení] [jméno] (výrok III.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.) a dále rozhodl o vrácení části nesprávně vyměřeného soudního poplatku ve výši [částka] žalobci (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nemajetkového zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím, škody ve výši [částka] a dodání náboje značky Fiocchi ráže 9mm [příjmení] [jméno] (dále jen„ náboj“), způsobené nezákonně zahájeným a vedeným řízením před [město] [město] sp. zn. 2 T 3/2016.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů, zejména obsahem spisu Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 2 T 3/2016, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4. až 20.), přičemž odvolací soud na tato zjištění odkazuje.

4. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také„ OdpŠk“ nebo„ odškodňovací zákon“), zejména podle § 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. a), b) a c), § 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1, 2 a 3, §13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26, § 30, § 31 odst. 1, 2, 3 a 4, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona.

5. Ve vztahu k nárokům na náhradu obhajného soud prvního stupně uzavřel, že účtované úkony právní služby v převážné míře odpovídají co do účelu povaze věci a jsou účtovány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), s výjimkou stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Za daný úkon právní služby přísluší odměna pouze ve výši úkonu podle § 11 odst. 2 vyhlášky. Jako neúčelné pak hodnotil úkony, učiněné duplicitně několika zástupci, kdy důvodnost těchto úkonů byla žalobcem tvrzena na základě jeho přesvědčení o zaujatosti mimopražského soudu vůči pražským advokátům, k čemuž však nejenže nenabídl žádný konkrétní důkaz, ale které se navíc ani v průběhu trestního řízení nijak nepotvrdilo. Jednalo se o další převzetí právního zastoupení dne [datum] JUDr. [příjmení] a dne [datum] JUDr. [příjmení], přičemž úkon převzetí právního zastoupení již byl žalobci přiznán v rámci převzetí zastoupení Mgr. [příjmení]. Za neúčelné považoval i doplnění blanketního odvolání dne [datum] Mgr. [příjmení], stejně jako vyjádření JUDr. [příjmení] ze dne [datum], která podané odvolání doplňovala, neboť odvolání mohlo být dostatečně specifikováno již v předchozím podání. Rovněž považoval za nadbytečnou účast druhého právního zástupce na hlavním líčení dne [datum], kdy se žádný z advokátů ve věci nevyjadřoval, a také účast Mgr. [příjmení] jako druhého advokáta při hlavním líčení [datum], a to včetně nárokované ztráty času. Prvostupňový soud jako neúčelné náklady obhajoby posoudil 5,5 úkonu, 5 režijních paušálů a 6 půlhodin zmeškaného času á [částka] spolu s 21%.

6. Ve vztahu k požadavku žalobce na naturální náhradu jednoho kusu v žalobě specifikovaného náboje uzavřel, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal nesprávný úřední postup. Zbraň byla zajištěna podle § 78 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, přičemž musela být provedena podle § 105 odst. 1 trestního řádu balistická expertiza, když muselo dojít ke ztotožnění zbraně. Toto ztotožnění prováděla Policie ČR jako ústav specializovaný na znaleckou činnost podle § 21 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. Zpracovávala odborné vyjádření a při tomto zkoumání byl spotřebován jeden kus náboje. Odborná expertiza, balistická expertiza a ztotožnění zbraně proběhlo v souladu se zákonem, kdy bylo rovněž zkoumáno, zda se nestal trestný čin spáchaný právě touto zbraní. Jestliže (i kdyby soud měl tu pravomoc nařídit policistovi, aby se za případná pochybení v rámci výkonu svého povolání omluvil) nebyl shledán nesprávný úřední postup, není ani omluva na místě. V daném případě rovněž dospěl k závěru, že žalobci nelze vydat náhradu za vystřelený náboj, protože odškodňovací zákon náhradu škody v naturáliích neumožňuje, pouze v ekvivalentu peněžní hodnoty poškozené věci, tu však žalobce nežádal. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. odst. 2 o. s. ř.

7. Proti výroku III. a IV. rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V jeho doplnění předně namítal nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že chybí jakékoli odůvodnění, které by objasňovalo stanovení rozhodných dní pro počítání příslušenství, přičemž soud prvního stupně vycházel z jiného počátečního okamžiku, než žalobce, a rovněž nelze zjistit, proč byl zamítnut jeho nárok na náhradu škody za vystřelený náboj. Vytkl soudu prvního stupně, že se nedostatečně vypořádal s jeho relevantní argumentací. Podrobně argumentuje s poukazem na ustanovení o náhradě škody vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (subsidiarita jeho použití ve vztahu k odškodňovacímu zákonu) pro závěr, že má nárok na hmotnou reparaci za zničený náboj. Jedná se o náhradu škody uvedením do předešlého stavu (§ 2951 odst. 1 o. z.) nahrazením vystřeleného náboje nábojem stejných parametrů, když náboje jsou zaměnitelné. Náhradu škody za tento náboj v penězích nežádal a nežádá. Rovněž zdůraznil, že vystřelení náboje nebylo nezbytné, když se z balistické zkoušky nemohlo zjistit nic nového, jelikož nebylo sporu o tom, že se jednalo právě o zbraň užitou žalobcem. Není ani pravdou, že by u každé zajištěné zbraně musela být provedena balistická zkouška. K ověření zajištěné zbraně bylo nepochybně možné použít i jiné náboje. Sporuje i závěr soudu prvního stupně o jakémsi oddělení balistické expertízy od nezákonného trestního stíhání. K balistické expertíze, tedy i vystřelení náboje, došlo v přímém kausálním nexu s nezákonným trestním stíháním. Rozhodl-li prvostupňový soud o nákladech obhajoby při zastoupení žalobce více zástupci tak, že jsou neúčelně vynaložené, zdůrazňuje, že takovéto automatické posouzení je v rozporu s judikaturou, která dovodila, že v případě, kdy právní řád umožňuje zastoupení více obhájci v trestním řízení, pak tato možnost musí být zohledněna i v rámci posuzování účelně vynaložených nákladů podle odškodňovacího zákona (např. rozsudek NS ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3166/2012). Tyto rozsudky se rovněž vyjádřily k otázce důkazního břemene, přičemž povinností žalobce (poškozeného) je tvrdit a prokazovat účelné vynaložení nákladů obhajoby, což obvykle učiní poukazem na rozhodnutí, kterým bylo trestní řízení skončeno (žalobce této povinnosti dostál). Žalovaného pak tíží břemeno tvrzení a důkazní, pokud chce namítat výjimku v podobě neúčelnosti zastoupení více obhájci. Dovodil-li prvostupňový soud neúčelnost vynaložených nákladů za více obhájců s odkazem na jejich duplicitu, zdůraznil, že duplicita těchto úkonů nebyla nijak posuzována ani doložena. Žalobce pak má za nesprávné i vyčíslení náhrady nákladů řízení. Poukázal na to, že jeho advokát učinil více úkonů, než prvostupňový soud přiznal (8 úkonů namísto 4) a dále rozebírá, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nebylo zohledněno chování žalované. Kdyby žalovaná rozhodla o nároku žalobce včas před podáním žaloby a nikoli až po jejím podání, tak by žalobce podával žalobu ve zcela jiném rozsahu, což by mělo vliv na poměr úspěchu stran ve věci. Žalobce také vytýká soudu prvního stupně vícerá procesní pochybení, v jejichž důsledku byl v řízení předcházejícímu vydání napadeného rozsudku zkrácen na svých procesních právech, jelikož byl u jednání dne [datum] sice široce, ale zcela nesprávně vyzván, bylo mu kladeno k tíži, že nedoplnil důkazní návrhy, aniž by byl k jejich doplnění vyzván, a v řízení došlo k obrácení důkazního břemene. Navrhl, aby odvolací soud změnil výrok III. tak, že zamítnuté nároky žalobci přizná, a rovněž mu přizná náhradu nákladů řízení v zákonné výši, in eventum výroky III. a IV. rozsudku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce poukázala na to, že u úkonů více advokátů je nezbytné posuzovat, zda nebyly duplicitní, tj. obsahově totožné, popřípadě zda skutečně vedly ke zproštění a nebyly pouze formální (rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2533/2013). Žalovaná je přesvědčena, že se prvostupňový soud vypořádal s požadavkem kladeným judikaturou a žalobcem a předložené úkony právní služby posuzoval z hlediska účelnosti. S poukazem na komentářovou literaturu zdůraznila, že na odvolání je nezbytné pohlížet vždy jako na jeden úkon právní služby. Úkony právní služby nelze navyšovat opakovaným doplňováním odůvodnění (obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3753/17). Jako neúčelné vyhodnotil prvostupňový soud také úkony, učiněné duplicitně několika zástupci, když důvodnost těchto úkonů byla žalobcem tvrzena na základě jeho přesvědčení o zaujatosti mimopražského soudu vůči pražským advokátům, k čemuž však nejenže nenabídl žádný konkrétní důkaz, ale které se navíc ani v průběhu trestního řízení nijak nepotvrdilo. Ve vztahu k nároku na vrácení náboje zdůraznila, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a odpovědnost státu tak není dána. Dne [datum] byla zbraň včetně 1 ks zásobníku a 5 ks nábojů ráže 9 mm [příjmení] [jméno] vrácena majiteli na základě usnesení Okresního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2 Nt 401/2018-18 (nabylo právní moci a vykonatelnosti dne [datum]). Žalovaná je přesvědčena, že v daném případě se jedná o samostatné řízení, ve kterém musí provedena tzv. balistická expertiza a ztotožnění zbraně, přičemž se jedná o zákonný požadavek. Nadto žalovaná poukazuje na skutečnost, že na citované usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře nelze pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí. Pokud žalobce souhlasil s konkrétním počtem vydaných nábojů a nepodal proti citovanému rozhodnutí opravný prostředek, nemůže se nyní domáhat náhrady škody vůči státu podle odškodňovacího zákona, neboť nesplnil základní podmínku spočívající ve využití všech opravných prostředků, aby se mohl domáhat náhrady škody vůči státu. Žalovaná rovněž považuje za správné rozhodnutí o nákladech řízení. Poukázala na § 31 odst. 4 OdpŠk, podle něhož není možné proplatit právní úkon za sepsání kvalifikované předžalobní výzvu. Proplácet nelze ani právní úkon spočívající zejména v doplnění podání ve věci ze dne [datum] a podání ve věci spočívající v závěrečném návrhu (závěrečná řeč ze dne [datum]). Sepis závěrečné řeči – písemný závěrečný návrh není úkonem právní služby a nelze ji považovat za podání soudu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Navrhla napadené výroky rozsudku potvrdit.

9. Proti výroku II. a nákladovému výroku rozsudku podala včasné odvolání i žalovaná, které následně vzala v celém rozsahu zpět. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud nebylo o odvolání rozhodnuto, je možné vzít jej zpět; v takovém případě odvolací soud řízení zastaví. Vzhledem k tomu, že žalovaná vzala své odvolání zpět dříve, než o něm bylo rozhodnuto, odvolací soud řízení o odvolání žalované proti výroku II. zastavil.

10. Odvolací soud pak přezkoumal napadené výroky III. a IV. rozsudku včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné.

11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjistil skutkový stav věci a v převážném rozsahu věc i správně právně posoudil (s výjimkou některých nároků na obhajné, jak bude uvedeno níže). Odvolací soud přisvědčil námitkám žalobce, že nelze automaticky jako neúčelné hodnotit úkony učiněné více obhájci v trestním řízení za situace, kdy trestní řád umožňuje v trestním řízení zastoupení více obhájci. Z judikatury Nejvyššího soudu totiž plyne, že tato možnost musí být zohledněna i v rámci posuzování účelně vynaložených nákladů podle odškodňovacího zákona (např. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3166/2012). Platí, že náklady vynaložené na obhajobu v případě dalšího obhájce nelze považovat bez dalšího za neúčelně vynaložené. Účelnost těchto nákladů lze posuzovat jen ve vztahu k výsledku trestního stíhání, aniž by poškozený (žalobce) musel tvrdit a prokazovat, že nemít dva obhájce, trestní řízení by pro něho skončilo nepříznivě. Výjimku představují jen ty případy, kdy bude zcela zjevné, že stejně jako v případě jediného obhájce určité úkony nemohly výsledku trestního stíhání poškozeného přispět, že jsou úkony dvou obhájců duplicitní (obsahově totožné), což z povahy věci lze s určitostí dovodit výlučně u úkonů písemných, nebo tehdy, pokud závěr o neúčelnosti úkonů obhajoby vedené druhým obhájcem by platil i pro úkony obhájce jediného. Pro posouzení účelnosti či neúčelnosti úkonů obhajoby dalšími obhájci žalobce není rozhodné, jakými důvody snad žalobce účelnost jejich využití zdůvodňoval (zaujatost mimopražského soudu), ani to, zda takové tvrzení prokázal, neboť stačí, když prokazuje účelnost poukazem na rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání ukončeno. Poukaz na výjimku musí tvrdit a prokazovat žalovaný (srov. již citovaný rozsudek 30 Cdo 2533/2013).

12. V poměrech projednávané věci se uvedené závěry projeví tak, že za účelné úkony obhajoby pro účely odškodňovacího zákona je namístě považovat i úkony převzetí zastoupení dne [datum] JUDr. [příjmení] a dne [datum] JUDr. [příjmení], stejně jako účast druhého obhájce na hlavním líčení dne [datum] a dne [datum], včetně požadované ztráty času, přičemž není jakkoliv rozhodné, zda se při hlavním líčení některý z advokátů ve věci vyjadřoval či nikoliv, když zde zjevně nemůže jít o duplicitu úkonů (nejedná se o písemné úkony).

13. Odvolací soud naopak shodně jako soud prvního stupně posoudil jako neúčelné úkony doplnění blanketního odvolání dne [datum] Mgr. [příjmení] a vyjádření ze dne [datum] k témuž JUDr. [příjmení], neboť i v případě jediného obhájce by se jednalo o úkony neúčelné. Odvolání mělo být perfektní, bez potřeby jeho doplňování, již při jeho podání. Na odvolání je nezbytné pohlížet vždy jako na jeden úkon právní služby. Úkony právní služby nelze navyšovat opakovaným doplňováním odůvodnění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3753/17). Odvolací soud pak považoval za správné i posouzení stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání jako úkonu právní služby s odměnou ve výši jedné poloviny úkonu podle § 11 odst. 2 vyhlášky. Odvolací soud proto změnil výrok III. rozsudku tak, že uložil žalované zaplatit žalobci ještě další částku, a to ve výši [částka] představující 4 úkony á [částka] (2× převzetí zastoupení a 2× účast u hlavního líčení), 4 režijní paušály á [částka], 6 půlhodin zmeškaného času á [částka] a 21 % DPH. Úrok z prodlení přiznal s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, podle něhož má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona.

14. Ohledně požadavku žalobce na dodání náboje shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně správným. Přestože považuje za přiléhavou námitku žalobce, že i v poměrech odškodňovacího zákona lze při subsidiárním použití občanského zákoníku požadovat náhradu škody uvedením do předešlého stavu (§ 2951 odst. 1 o. z.), a nikoli, jak uvedl soud prvního stupně, pouze plnění peněžité, nic to nemění na závěru, že tomuto požadavku žalobce nelze vyhovět.

15. Odvolací soud přisvědčil argumentaci žalované, že titulem pro odškodnění by v tomto případě mohlo být pouze nezákonné rozhodnutí podle § 8 OdpŠk, nikoli nesprávný úřední postup. V daném případě žalobce napadá postup orgánů činných v trestním řízení, který vyústil ve vydání rozhodnutí podle § 80 odst. 1 tr. řádu ze dne 19. 3. 2018, č. j. 2 Nt 401/2018-18 o vrácení, resp. o nevrácení věci (1 náboj). Žalobce již v žalobě tvrdil, že policejnímu orgánu vydal zbraň spolu se 6 náboji, přičemž 1 náboj byl zcela zbytečně vystřelen, pročež mu bylo vráceno pouze 5 nábojů.

16. V soudní praxi Nejvyššího soudu je již ustálen právní závěr, podle nějž v případě nesprávného úředního postupu, třebaže není v zákoně definován, vychází právní teorie i soudní praxe z toho, že jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 804/96, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1455/2007). Jestliže se však případné nesprávnosti či vady postupu státního orgánu v obsahu rozhodnutí projeví, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. [příjmení], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 92).

17. Rozhodnutí o vrácení věcí podle věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu nelze považovat za nezákonné rozhodnutí. Nezbytnou podmínkou vzniku této formy odpovědnosti je, aby rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Žalobce přitom netvrdil, že by toto rozhodnutí bylo v souladu s § 8 odst. 1 OdpŠk pro nezákonnost zrušeno či změněno. Podmínka zakotvená v § 8 odst. 1 OdpŠk brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt je na osobě, která se cítí být rozhodnutím vydaným orgánem veřejné moci dotčena na svých právech, aby se proti takovému rozhodnutí bránila prostřednictvím opravných prostředků, a docílila tak jeho zrušení (srov. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4286/2013). Žalobce však proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek nepodal (stížnost), pročež usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Pouze ze skutečnosti, že nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3310/2013).

18. Namítal-li žalobce, že napadený výrok je nepřezkoumatelný, neboť chybí jakékoli odůvodnění, které by objasňovalo stanovení rozhodných dní pro počítání příslušenství, a také nelze zjistit, proč bylo rozhodnuto o náhradě škody za vystřelený náboj, jak učinil soud prvního stupně, nelze se s touto námitkou zcela ztotožnit. Přestože lze souhlasit s tím, že se soud prvního stupně ve vztahu k požadavku na dodání náboje nevypořádal s veškerými argumenty žalobce, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí seznatelné, jaké úvahy jej k jeho závěru vedly. Uvedené sice již nelze říct ohledně zamítnutého příslušenství, ale z dat uvedených ve výrocích napadeného rozhodnutí musí být žalobci zastoupenému právním zástupcem zřejmé, že byl zamítnut požadavek žalobce na přiznání úroků z prodlení za období 6 měsíců od uplatnění nároku na náhradu nemajetkové i majetkové újmy u žalované, v souladu s již shora uvedeným závěrem stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 (uplatněno dne [datum] a dne [datum]). Zamítnutí žaloby v rozsahu tohoto příslušenství soudu prvního stupně je tak třeba rovněž považovat za správné. Vzhledem k tomu, že ani další vady vytknuté žalobcem v odvolání (shora uváděné procesní vady) nemohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud ke zrušení rozsudku prvního stupně ani částečně nepřistoupil.

19. Na základě právě předestřených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. tak, že přiznal žalobci ještě další částku [částka] s příslušným úrokem z prodlení, jinak jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V nenapadené části ohledně výroku I. a II. zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce žalobou uplatnil celkem 6 nároků, a to nemajetkovou újmu v celkové výši [částka] a majetkovou újmu ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] a dále požadavek na dodání jednoho náboje. V souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, v případě, že předmětem řízení je částka skládající se z několika samostatných nároků, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, přičemž u náhrady škody v penězích plyne tarifní hodnota z § 8 odst. 1 vyhlášky a u náhrady nemajetkové újmy se stanoví podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky (tj. [částka]). U náboje je pak tarifní hodnota stanovena podle § 8 odst. 1 vyhlášky podle ceny věci (cena 1 náboje cca [částka]), podle § 7 bod 1 je sazba za jeden úkon právní služby počítána z tarifní hodnoty do [částka].

21. V projednávané věci je tak tarifní hodnota představována částkou 1x [částka] ve vztahu k nemajetkové újmě, částkou [částka] vztahující se ke škodě a 1x [částka] za jeden náboj (soud prvního stupně tuto položku opomněl zmínit), tedy částkou [částka]. Žalobce byl úspěšný co do částky [částka] přestavující tarifní hodnotu ve vztahu k přiznanému odškodnění nemajetkové újmy, i přes převážné zpětvzetí žaloby z jiného důvodu, než pro chování žalované, která žalobci poskytla pouze částku [částka]. Jedná se o plný úspěch ve věci ve vztahu k tomuto nároku podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť co do základu byl žalobce úspěšný a výše odškodnění závisela na úvaze soudu. Ohledně nároku na náhradu škody byl žalobce úspěšný pro částku [částka] na obhajném, částku [částka] na ztrátě času, částku [částka] na znalečném a částku [částka] na nákladech s převzetím zbraně (ať již tím, že žalobě bylo v tomto rozsahu vyhověno, nebo proto, že řízení bylo zastaveno pro chování žalované). Žalobce byl tedy úspěšný pro částku [částka] a částku [částka], celkem pro částku [částka]. Ve zbývajícím rozsahu žalobce úspěšný nebyl (zamítnutí žaloby pro část obhajného a dodání náboje). Úspěch žalobce činí 94,98% (97,49 % úspěch žalobce- 2,51% úspěch žalované).

22. Odvolací soud přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů představující zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení. Odměna za jeden úkon právní služby činí částku [částka] a paušální náhrada podle § 13 odst. 4 vyhlášky částku [částka]. Jedná se o 7 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, účast u jednání dne [datum] a dne [datum], doplnění ze dne [datum] a závěrečný návrh), 7 paušálních náhrad a 21% DPH, celkem [částka] Odvolací soud shledal důvodnými námitky žalobce proti určení počtu úkonů právní služby soudem prvního stupně. Jako úkon je třeba počítat nejen zpětvzetí žaloby, vyjádření ze dne [datum] podané po výzvě soudu u jednání, ale i závěrečný návrh předložený písemně v souladu s pokynem soudu při jednání (nepochybně lze sepis závěrečné řeči považovat za podání ve věci samé § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky), navíc za situace, kdy po podání písemného závěrečného návrhu se již zástupce žalobce neúčastnil posledního jednání, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, a tedy mu nevznikl nárok na úkon za účast u tohoto jednání. Soud prvního stupně pak správně neposoudil jako úkon podle vyhlášky předžalobní výzvu ze dne [datum], neboť z § 31 odst. 4 OdpŠk plyne, že není možné proplatit právní úkon za sepsání kvalifikované předžalobní výzvy.

23. V odvolacím řízení se vychází z tarifní hodnoty nároků dotčených odvoláním, tedy z částky [částka] a [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí částku [částka]. V řízení se jedná o 2 úkony právní služby (odvolání a účast u jednání), 2 paušální náhrady hotových výdajů a 21% DPH, celkem činí odměna částku [částka]. Celkové náklady řízení před soudy obou stupňů včetně soudního poplatku činí částku [částka]. Žalobci pak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 94,98%, tedy částka [částka].

Poučení