53 Co 374/2024 - 187

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Jitky Šimanové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: Česká republika-[ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [správní orgán], IČO [IČO] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 110 302 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. srpna 2024, č. j. 27 C 44/2024-131 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že ohledně částky 6 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 750 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

II. Ve výroku II. se rozsudek potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě v rozsahu částky 6 750 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení 103 552 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5 082,46 Kč (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2024 domáhal zaplacení 110 302 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“). V žalobě zrekapituloval průběh původního řízení a konstatoval, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, ačkoliv v něm nebylo meritorně rozhodnuto a trvalo od 23. 12. 2019, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] (tam v postavení žalobce, dále jen tamější žalobce) zahájil podáním žaloby toto řízení, a skončilo pravomocně až dne 26. 9. 2023 právní mocí nákladového výroku usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby. K celkové délce tohoto řízení se měla dle žalobce připočítat ještě délka trvání předběžného projednání jeho nároku, nejvýše však 6 měsíců, a to od 29. 8. 2023 do 29. 2. 2024. Dne 30. 8. 2023 žalobce na základě jeho žádosti ze dne 29. 8. 2023 předběžně uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž žalovaná o tomto uplatnění rozhodla stanoviskem ze dne 20. 2. 2024, a poskytla žalobci odškodnění ve výši 29 250 Kč oproti žalobcem uplatněné částce 118 901 Kč. Žalobce dále uvedl, že řízení podle jeho názoru nebylo složité, a přesto docházelo k průtahům v řízení s řešením otázky výše soudního poplatku ze žaloby, za což je odpovědný Okresní soud v [místo]. Žalobce ohledně významu řízení zdůraznil, že proti němu byla nedůvodně uplatňována pohledávka ve výši 400 000 Kč, přičemž újmu pociťoval společně se svou matkou, která je vysokého věku a byla také účastníkem tohoto řízení na straně žalované. Z žalobní jistiny požadoval i úrok z prodlení v jeho zákonné výši 14,75 % ročně za období od 1. 3. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne 1. 9. 2023 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, na nějž mu vyplatila částku 29 250 Kč. Vycházela přitom ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky v poloviční výši), přičemž neshledala důvod pro její navýšení.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku popsal průběh posuzovaného řízení ze spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka] tak, že řízení bylo zahájeno dne 23. 12. 2019 žalobou [jméno FO] (tamější žalobce), žalobce spolu se svou matkou a dalšími dvěma rodinnými příslušníky vystupovali v posuzovaném řízení v procesním postavení žalovaných a předmětem řízení bylo zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím. Dne 7. 1. 2020 byla žalovaná 1) (dále jen matka žalobce), nahlédnout do spisu, a byla provedena lustrace na všechny žalované. Prvním úkonem soudu byla výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 20. 7. 2020, k tomu požádal tamější žalobce o osvobození od soudních poplatků. Matka žalobce se vyjádřila k žádosti dne 31. 8. 2020, spis byl dne 14. 9. 2020 na žádost zapůjčen [správní orgán 2] a vrácen dne 30. 9. 2020. Dne 22. 9. 2020 zaslal tamější žalobce vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a soud dne 1. 10. 2020 učinil ohledně toho dotazy na úřady. Dne 31. 12. 2020 matka žalobce doplnila své vyjádření k žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků, následně opět dne 30. 6. 2021. Dne 15. 12. 2021 učinil proto soud dotazy na úřady ohledně informací na tamějšího žalobce. Usnesením ze dne 5. 1. 2022 soud řízení ve vztahu k druhému žalovanému ([jméno FO]) zastavil z důvodu jeho úmrtí. Dne 18. 3. 2022 matka žalobce opět doplnila své vyjádření k žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků, následně soud rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2022 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků ve vztahu k tamějšího žalobci. Dne 28. 12. 2022 ho soud opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Dne 26. 1. 2023 se matka vyjádřila k dalšímu procesnímu postupu a dne 6. 2. 2023 navrhla zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soud řízení usnesením ze dne 6. 2. 2023 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Matka žalobce se odvolala do výroku II o nákladech řízení, výrok I, tedy co se týče zastavení řízení, nabyl právní moci 8. 3. 2023. K odvolání matky žalobce jako žalované 1) se vyjádřili následně i zbylí dva žalovaní (tj. i žalobce) dne 12. 4. 2023 a spis byl dne 12. 4. 2023 odeslán Krajskému soudu v [místo] k rozhodnutí o odvolání. Matka žalobce doplnila své odvolání dne 8. 6. 2023. Krajský soud v [místo] jako soud odvolací rozhodl usnesením ze 22. 8. 2023, č. j. [spisová značka], rozhodl ve vztahu tamějšího žalobce a matky žalobce, tam v postavení žalované 1), o přiznání nákladů řízení žalované 1), toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 9. 2023.

5. Soud prvního stupně posuzoval žalobní nárok dle §§ 1, 13 odst. 1, 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen OdpŠk, a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i judikaturu ESLP vycházel z toho, že délka posuzovaného řízení činila 3 roky a 8 měsíců. Dle soudu prvního stupně posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 7. 1. 2020, kdy matka žalobce nahlížela do spisu a lze tak důvodně předpokládat, že se v tento den dozvěděl o řízení také žalobce, pravomocně pak bylo skončeno dne 26. 9. 2023. Přitakal žalované, že k délce řízení není důvodné připočítat trvání předběžného nároku v rámci odškodňovacího řízení. Trvání řízení soud posoudil jako dobu nepřiměřeně dlouhou, jež měla za následek nesprávný úřední postup státu, přičemž je na místě žalobci poskytnout peněžitou formu zadostiučinění. Soud shledal, že se na délce řízení podílel i prvostupňový soud, když od doby podání žaloby uplynulo 7 měsíců, než byl proveden první úkon. Jeho postup nebyl plynulý, a přestože v řízení nedošlo k zásadním průtahům, mělo být řízení skončeno dříve. Průtah byl shledán v době rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, i když v této době soud činil dílčí úkony ohledně získávání informací o žalobci a zastavoval řízení ve vztahu k žalovanému 2) z důvodu úmrtí. V předmětném řízení tak průtahy mezi úkony soudu shledány byly, celkovou délku řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, nicméně odčinění újmy za postup orgánů veřejné moci se již promítl v samotném závěru soudu o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnění v penězích, tudíž by se jednalo o duplicitní zohlednění téže skutečnosti. Při výpočtu výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko), soud vycházel ze základní sazby 15 000 Kč za dobu řízení, za první 2 roky v poloviční výši. Vyšší sazbu neshledal použitelnou s odůvodněním, že tu by bylo případné použít u extrémně dlouhých řízeních. Dospěl tak k základní výměře zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Tuto částku 40 000 Kč soud dále modifikoval tak, že ve vztahu ke složitosti řízení soud zvýšil základní sazbu o 5 % s odůvodněním, že složitost řízení soud neshledal, naopak v řízení neproběhlo žádné dokazování ani jednání ve věci samé, a ve vztahu k zohlednění sdílené újmy soud snížil základní částku o 15 %. Soud tak základní částku za celé původní řízení snížil o 10 % (15% snížení minus 5% zvýšení) na 36 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaná přiznala žalobci v rámci předběžného projednání částku 29 250 Kč, přiznal soud žalobci doplatek ve výši 6 750 Kč. Úroky z prodlení byly přiznány dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

7. Proti zamítavému výroku II. podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že soud I. stupně věc posoudil po právní stránce chybně, zejména brojil proti modifikaci základní částky zadostiučinění i trvání řízení vůči němu. Namítl, že se o posuzovaném řízení dozvěděl již 23. 12. 2019, k čemuž navrhl soudu důkazy, které však nebyly provedeny. Soud I. stupně vycházel při stanovení výše odškodnění ze základní částky 15 000 Kč bez zohlednění předmětu řízení a konkrétních okolností případu. V posuzovaném případě byla délka řízení násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Celková délka posuzovaného řízení (byť v absolutních číslech nepřesáhla 10 či 20 let) byla s ohledem na konkrétní okolnosti případu, kdy Okresní soud v [místo] řešil triviální otázku výběru soudního poplatku po celou dobu řízení (déle jak 3 roky), extrémně dlouhá. Předmětem celého řízení se v konečném důsledku stalo pouhé rozhodování o návrhu tamějšího žalobce na osvobození od soudních poplatků, kdy tato fáze řízení se zcela zásadní měrou podílela na vzniku průtahů v řízení, bylo by tak na místě navýšit odškodnění o 50 %. Soud také nezohlednil uplatňované navýšení zadostiučinění z důvodu proaktivního přístupu matky žalobce a ostatních poškozených v řízení, spočívající ve vyjadřování se k žádosti tamějšího žalobce o osvobození od soudních poplatků. Soud I. stupně rovněž postupoval nesprávně, když nenavýšil základní částku vzhledem k vývoji ekonomické situace ve společnosti, a nevzal v úvahu extrémní míru inflace v letech 2020 až 2023. Soud také pochybil, pokud odškodnění nenavýšil z důvodů zjištěných průtahů s odůvodněním, že vedle nestandartní délky řízení by se jednalo o duplicitní zohlednění téže skutečnosti. Nesprávné bylo i nepřiznání navýšení o 20 % z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce se nacházel v pozici žalovaného, kdy proti němu byla uplatňována nedůvodná pohledávka, která pro něj představuje poměrně vysokou částku, kterou by nebyl schopen sám z disponibilních prostředků uhradit. Žil po celou dobu v nejistotě ohledně výsledků řízení a hrozby případné exekuce. Konečně nesouhlasil se závěry o tom, že byl důvod zadostiučinění snížit z důvodu sdílené újmy o 15 %. Nelze mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení. Názor, že pro vícero osob, rodinných příslušníků, je méně útrpné, když jsou žalováni všichni, je absurdní. Pokud je žalován jen jeden člen rodiny, ostatní členové rodiny naopak mohou být žalovanému oporou. Matka žalobce je dlouhodobě vážně nemocná a vyššího věku, její manžel zemřel měsíc po zahájení řízení a rodina se tak obávala, zda stejný osud nepotká i ji. Vzhledem k narušení vzájemných vztahů mezi poškozenými v důsledku probíhajícího řízení není proto opodstatněná aplikace institutu sdílené újmy. Navrhl proto, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek ve výroku II. změněn a žalobě bylo vyhověno i v rozsahu zamítnuté částky s příslušenstvím a odvolateli byly přiznány náklady odvolacího řízení.

8. Žalovaná podala včasné odvolání proti výroku I., v němž bylo žalobě vyhověno v rozsahu částky 6 750 Kč s příslušenstvím a do výroku III. o nákladech řízení s odůvodněním, že žalobci bylo již plněno v dostatečném rozsahu. Inflační vlivy, na které odkázal ve svém odvolání žalobce, nemohou být důvodem pro navýšení finančního zadostiučinění. Nesouhlasila s tím, jak soud prvého stupně posoudil otázku délky řízení. Věc byla fakticky u Okresního soudu v [místo] skončena právní mocí výroku o zastavení řízení. Tím skončila nejistota žalobce o výsledku řízení a nadále bylo soudní řízení vedeno pouze o nákladech řízení. Tato skutečnost byla tak nesprávně obvodním soudem posouzena. Napadené rozhodnutí je zčásti nepřezkoumatelné, pokud jde kritérium složitosti posuzovaného řízení, pro které prvostupňový soud navýšil odškodnění o 5 %, když v závěru odůvodnění rozsudku konstatoval, že posuzované řízení složité nebylo. Dále žalovaná uvedla, jak již navrhovala i ve svém vyjádření k žalobě, že setrvává na svém stanovisku na snížení základní částky o 15 % pro tzv. sdílenou újmu. Pokud jde o výši nákladů řízení, pak soud nesprávně přiznal žalobci i cestovné za cestu na jednání soudu osobním vozidlem, když k tomu žalobce neměl udělen souhlas od soudu. Navrhla tedy, aby v odvolacím řízení byl napadený vyhovující výrok II. rozsudku změněn tak, že žaloba se i v tomto rozsahu zamítá a žalované byly přiznány náklady řízení.

9. Odvolací soud rozhodoval dle § 211 ve spojení s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) bez nařízení jednání, jelikož účastníci s takovým rozhodnutím souhlasili. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 30. ledna 2025.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a dospěl poté k závěru, že odvolání žalované je důvodné, zatímco odvolání žalobce důvodné není.

11. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou úplná, nejsou účastníky zpochybňována, zejména pokud jde o průběh namítaného řízení, a poskytují dostatečný základ pro právní posouzení věci, neshledal tak důvody pro opakování či doplnění dokazování.

12. Není důvodná námitka žalobce, že odvolání žalované do výroku I. rozsudku není přípustné podle § 202 odst. o. s. ř., jelikož se jedná o plnění nepřevyšující 10 000 Kč. Pro přípustnost odvolání podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není totiž významné, v jakém rozsahu soud žalobě vyhověl, ale jaký byl předmět řízení, resp. o jaké peněžité plnění se jednalo v době rozhodování soudu.

13. Pokud jde samotnou věc, předně odvolací soud neshledal správný závěr soudu prvního stupně, že řízení trvalo vůči žalobci od 7. 1. 2020 do 26. 9. 2023, kdy nabyl právní moci nákladový výrok usnesení soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

14. Pokud jde o počátek, žalobce tvrdil, že pro něj je újma spojená se začátkem řízení, které započalo podáním žaloby dne 23. 12. 2019, o čemž se dozvěděl již téhož dne. Pokud soud prvního stupně neprovedl důkazy, které k tomu žalobce navrhoval, a usoudil, že žalobce se o probíhajícím řízení dozvěděl až od své matky, která do spisu dne 7. 1. 2020 nahlížela, není tento skutkový závěr o počátku subjektivně běžící doby trvání řízení vůči žalobci správný. Odvolací soud tedy vyšel od objektivního počátku řízení, a to od 23. 12. 2019, kdy byla doručena žaloba tamějšího žalobce soudu. Také na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud má za konec předmětného řízení ve vztahu k žalobci již den 8. 3. 2023, neboť ten den usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Žalobce nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení, jelikož pro něj, a to i pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, řízení tohoto dne pravomocně skončilo. Odvolání do nákladového výroku podala na straně žalovaných pouze matka žalobce, a proto také Krajský soud v [místo] rozhodl o nákladech řízení pouze ve vztahu tamějšího žalobce a této žalované. Nešlo totiž dle předmětu řízení o tzv. nerozlučné společenství, a proto podle § 91 odst. 1 o. s. ř., je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý sám za sebe.

15. Celková doba řízení u Okresního soudu v [místo] činila tak vůči žalobci 3 roky a 75 dní, tedy dobu běžící od zahájení řízení do právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení včetně rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu k žalobci.

16. Odvolací soud však dále shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

17. Správný je závěr soudu i o tom, že žalobci je třeba poskytnout satisfakci ve formě peněžitého plnění dle § 31a OdpŠk, Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení. Vzhledem k tomu, že každé řízení trvá nějakou dobu, pak za první dva roky byla správně základní částka krácena na jednu polovinu (srov. Stanovisko), tedy 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení. Soud prvního stupně dále nepochybil, pokud nevycházel z vyšší základní částky odškodnění za rok, neboť celkovou délku řízení ještě nelze považovat za extrémní, jinými slovy délka posuzovaného řízení byla sice násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, nikoliv však extrémně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Tvrzení žalobce, že řízení bylo extrémně dlouhé, neboť se v podstatě jednalo o řízení o osvobození od soudních poplatků tamějšího žalobce, není důvodné, jelikož předmětem posuzované řízení bylo zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, což ostatně sám žalobce zdůrazňuje v rámci hodnocení kritéria významu posuzovaného řízení. Samotná délka řízení i postup soudu pak byly zohledněny při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4219/2015). Z části VI. Stanoviska totiž vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72).

18. Pokud jde o složitost řízení, tak ta nebyla dána, neboť zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Řízení bylo sice stiženo opakovaně obdobím nečinnosti, a to od 23. 12. 2019, kdy bylo řízení zahájeno, do 20. 7. 2020 (7 měsíců), kdy prvostupňový soud vyzval navrhovatele k zaplacení soudního poplatku z žalobního návrhu, dále od 25. 8. 2020, kdy žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, do 25. 11. 2022, kdy o této žádosti tamějšího žalobce rozhodl, a významně prodloužilo celkovou dobu řízení, avšak v mezidobí soud rozhodoval o zastavení řízení ve vztahu k zemřelému dalšímu žalovanému. Jedná se se sice o pochybení soudu prvního stupně, avšak odvolacím soudem ve vztahu k žalobci hodnocené a jeho tvrzené újmě jako nikoliv zásadní. Z ustálené judikatury dovolacího soudu přitom plyne, že důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 679/2017, sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Z tohoto důvodu soud neshledal důvody pro jakékoliv navýšení, neboť to je již zohledněno v závěru o nepřiměřené délce řízení a formě odškodnění.

19. Stejně tak nebylo shledáno důvodné tvrzení žalobce ohledně inflačních vlivů, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž bylo judikováno, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012 a sp. zn. 30 Cdo 5760/2017).

20. Pokud jde o aktivní chování žalobce jako poškozeného, pak žalobce se na délce řízení vůbec nepodílel. V řízení činila úkony pouze matka žalobce jako další žalovaná, a to pouze tak, že se vyjadřovala k žádosti navrhovatele o osvobození od soudních poplatků.

21. Dalším kritériem dle Stanoviska je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3203/2013). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované řízení o zaplacení částky 400 000 Kč z titulu tvrzené pohledávky. Odvolací soud proto hodnotil význam řízení pro žalobce jako standardní a neshledal zde důvod pro navýšení odškodnění.

22. Při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílené újmy, tedy doplňkového kritéria, soud přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, že sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3461/2017). Žalobce vedl spor v procesním postavení žalovaného spolu s matkou a dalšímu 2 rodinnými příslušníky v zájmovém souladu, soud prvního stupně proto správně přikročil k ponížení odškodnění pro kritérium sdílené újmy. I odvolací soud proto přistoupil pro toto kritérium k ponížení odškodnění, a to o 15 %. Tato výše ponížení byla použita i obdobných věcech, projednávaných u odvolacího soudu, týkající se jeho matky a bratra jako dalších poškozených stejným soudním řízení u Okresního soudu v [místo] (věc MS Praha sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), proto tato výše ponížení je v souladu s důvodným očekáváním účastníků řízení (§13 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

23. Odvolací soud tedy uzavírá, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 23. 12. 2019 do 8. 3. 2023, tedy 3 roky a 75 dní, základní výměra zadostiučinění za tuto dobu (při použití sazby 15 000 Kč za rok, první 2 roky v poloviční výši) činí celkem 33 082 Kč. Dle všech hodnocených kritérií výše odškodňování dle § 31a odst. 3 Odpšk a Stanoviska a ve shodě s rozhodnutím soudů v obdobné věci odvolací soud ponížil tuto částku základní výměry o 15 % z důvodu sdílené újmy, když na straně žalovaných byli čtyři rodinní příslušníci z rodiny žalobce. Proto základní výměra zadostiučinění byla snížena o částku 4 962,30 Kč na 28 119,70 Kč. Při nesporném zjištění, že se žalobci již dostalo zadostiučinění od žalované před zahájením řízení ve výši 29 250 Kč, je tak zjevné, že žaloba je nedůvodná.

24. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žaloba o zaplacení 6 750 Kč s přísl. se zamítá a v zamítavém výroku o věci samé, o zaplacení 103 552 Kč s přísl. (výrok II.) jej jako věcně správný dle 219 o. s. ř. potvrdil.

25. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. změnil i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně a zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšná žalovaná jako nezastoupený účastník učinila před soudem prvního stupně 3 právní úkony, a to vyjádření k žalobě, přípravu k odvolacímu jednání a účast u jednání soudu prvního stupně, ve fázi odvolacího řízení pak sepis odvolání a vyjádření k odvolání protistrany, tedy celkem 5 úkonů, a proto jí náleží za tyto úkony dle § 151 odst. 3 o .s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, paušalizovaná náhrada nákladů po 300 Kč za úkon, tedy celkem 1 500 Kč.