54 A 10/2022 – 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: V.L., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 – Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2022, č. j. KUJCK 86254/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích obdržel dne 13. 9. 2022 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 4. 2022, č. j. MUCK 37351/2022/OS/Va (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že dne 24. 11. 2021 v době kolem 8:52 hodin na pozemní komunikaci I. třídy č. 39 v obci Hůrka, poblíž autobusové zastávky ve směru jízdy od obce Černá v Pošumaví na obec Horní Planá, při řízení vozidla tovární značky Audi Q7, registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou na 50 km/h o 28 km/h, přičemž mu byla radarovým rychloměrem naměřena rychlost 81 km/h, po odečtení možné odchylky (–3 km/h), 78 km/h, přičemž se stejného přestupku dopustil dne 30. 6. 2021, jak vyplývá z výpisu karty řidiče, tedy dvakrát za posledních 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Za uvedené přestupkové jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a zákaz řízení v délce trvání 1 měsíce a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce předně namítal, že došlo k měření v zatáčce, přičemž tato jeho námitka byla vznesena již ve správním řízení a správní orgány ji dle žalobce dostatečně nevypořádaly. Dle žalobce mělo být provedeno dokazování návodem k obsluze a odborným posudkem Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, čímž by bylo prokázáno, že došlo k měření v zatáčce, což je striktně zakázáno.

3. Další žalobní námitkou žalobce vyvracel tvrzení o jeho dřívějším odsouzení, žalobce popřel spáchání přestupku dne 30. 6. 2021. Ačkoliv byl správními orgány předkládán výpis z karty řidiče, pro nějž platí presumpce správnosti, jedná se o vyvratitelnou právní domněnku, nikoli však o právní fikci. Podle žalobce správní orgány pochybily, když neprovedly jako důkaz příslušný pokutový blok, jehož podepsání žalobce negoval.

4. Žalobce brojil také proti provedené právní kvalifikaci, dle něj mu nemělo být kladeno za vinu porušení § 4 písm. b) a zároveň § 18 odst. 4 silničního zákona. Ustanovení § 18 odst. 4 silničního zákona je vůči obecnému § 4 písm. b) téhož zákona speciální, a tak mu mělo být kladeno za vinu porušení pouze § 18 odst. 4 silničního zákona.

5. V neposlední řadě žalobce zpochybňoval provedení měření v obci, neboť dle jeho názoru nebylo z okolí místa měření seznatelné, že se jednalo o obec, rovněž popíral, že by minul dopravní značku označující začátek obce. Dle žalobce se správní orgány nijak nevypořádaly s touto námitkou, neprovedly žádný důkaz, který by prokazoval provedení měření v obci.

6. V neposlední řadě žalobce zpochybňoval, že bylo změřeno právě jeho vozidlo, neboť ze snímku zobrazujícího měřené vozidlo není seznatelná registrační značka, ta je čitelná pouze z malého snímku, na němž však není jisté, že se jedná o měřené vozidlo. Žalobce se ohradil proti tomu, že mu nebylo dostatečně vysvětleno, jak snímek zobrazující registrační značku vznikl. Tvrzení žalovaného, že se jedná o výřez z hlavní fotografie, což ví ze služební činnosti, žalobce nepřesvědčilo. Žalobce namítal, že žalovaný měl specifikovat konkrétní řízení, v nichž měl být spraven o takové znalosti.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitku tvrdící provedení měření v zatáčce žalovaný označil za stereotypní a účelovou. Měření v zatáčce nic nenasvědčuje a žalovaný je přesvědčen o nedůvodnosti takové námitky. K námitce žalobce, že nepodepsal pokutový blok ze dne 30. 6. 2021, žalovaný uvedl, že se jedná o nepodložené tvrzení, přičemž setrvale odkazuje na výpis z evidenční karty řidiče, v němž má žalobce celkem 9 záznamů a z toho se 5 záznamů týkalo překročení nejvyšší povolené rychlosti. Pokutové bloky jsou považovány za správní akty, pro které platí presumpce správnosti. Právní kvalifikaci žalovaný označil za zcela správnou a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 3 As 93/2019–51. Žalovaný vyloučil, že by mohlo dojít k pořízení fotografie jiného vozidla než vozidla žalobce. Snímek pořídil silniční radar RAMER 10C schválený autorizovaným metrologickým střediskem, vozidlo bylo zachyceno v radarovém svazku a ze snímku byla zřejmá registrační značka. Tvrzení, že v místě měření nebyla oblast zastavěná, nemá vliv na to, že se jednalo o oblast vymezenou dopravními značkami vymezujícími obec, v níž musí být dodržována rychlost maximálně 50 km/h bez ohledu na zastavěnost. Žalovaný konstatoval, že obec Hůrka i jakákoli jiná obec musí být označena svislým dopravním značením IZ 4a „Obec“ a IZ 4b „Konec obce“.

III. Obsah správního spisu

8. Do správního spisu byl založen úřední záznam ze dne 24. 11. 2021, č. j. KRPC–141951–1/PŘ–2021–020206 popisující průběh jednání podezřelého ze spáchání předmětného přestupku. Dále bylo ve spise založeno oznámení Policie ČR č. j. KRPC–141951–5/PŘ–2021–020206 o přestupku obsahující údaje o datech zaznamenaných měřícím zařízením či evidenční karta řidiče zaznamenávající 9 přestupků, také byl ve spise ověřovací list č. 043/21 prokazující ověření měřidla a osvědčení způsobilosti obsluhy silničního rychloměru RAMER 10. Do spisu byl založen také záznam o přestupku doplněný o fotografii pořízenou měřícím zařízení během měření, doplněný o obrázek s přiblíženou registrační značkou. Prvostupňový orgán doplnil správní spis o fotografie pořízené z internetové stránky www.google.cz/maps, o snímek mapy s vyznačením místa měření a listinu, na níž byla pomocí speciálního kalkulátoru vypočtena brzdná dráha při naměřené rychlosti a pro porovnání také brzdná dráha při jízdě nejvyšší dovolenou rychlostí v obci.

9. Správní orgán I. stupně nejprve vydal dne 10. 1. 2022 příkaz č. j. S–MUCK 68806/2021/OS/Va uznávající žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, nicméně proti tomu uplatnil žalobce odpor, a tak byl příkaz zrušen. Žalobce byl dne 24. 1. 2022 vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žalobce požádal o provedení elektronického projednání věci, správní orgán I. stupně nařídil ústní jednání v budově sídla. Žalobce se bez náležité omluvy na jednání nedostavil, a tak byl vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vč. protokolu o ústním projednání přestupku. Žalobce zaslal vyjádření, v němž se v mnohém shodoval s žalobními námitkami a navrhoval zastavení řízení o přestupku. Následovalo vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 4. 2022, č. j. MUCK 37351/2022/OS/Va, jímž byl žalobce shledán vinným z nyní posuzovaného přestupku, proti kterému žalobce brojil blanketním odvoláním, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„s. ř. s.“).

11. Žaloba není důvodná.

12. Krajský soud se v prvé řadě vypořádává s žalobní námitkou tvrdící, že došlo k měření v zatáčce, s tím se však nelze ztotožnit. Krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že z podkladů založených do správního spisu je zjevné, že měření bylo provedeno na přímém úseku, nikoli v zatáčce. Žalobcem navrhované zjištění zakřivení vozovky odborným posudkem Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního se též soudu (shodně se správním orgánem I. stupně) jeví jako zcela nadbytečné, a proto není pochybením, jestliže nebylo vyhověno návrhu žalobce na vypracování znaleckého posudku. Skutečnost, že k naměření rychlosti vozidla žalobce nedošlo v zatáčce, potvrzuje fotografie pořízená při měření. Snímek založený do správního spisu, jenž je součástí záznamu o přestupku, a fotografie z místa měření pořízená ze serveru www.google.cz/maps byly krajským soudem vizuálně posouzeny, přičemž se jeví jako zjevné, že se nejednalo o zatáčku. Ničím nepodložená tvrzení žalobce o zakřivení vozovky krajský soud shledává zcela nedůvodnými, žalobce nevznesl žádné relevantní důkazy, které by byly způsobilé vnést jakékoli pochybnosti o přímosti úseku, na němž k měření rychlosti došlo.

13. Žalobce namítal, že provedením měření v zatáčce došlo k porušení návodu k obsluze. Krajský soud však s ohledem na shora uvedené nesdílí závěr žalobce o údajném provedení měření v zatáčce, a tak nedošlo ani k porušení návodu k obsluze, a nebylo zapotřebí provádět důkaz tímto návodem. Krajský soud ani správní orgány nezpochybňovaly zákaz měření v zatáčce, což by se dalo ověřit návodem k obsluze, nicméně v projednávané věci se o měření v zatáčce nejednalo. Z náhledů místa měření založených do správního spisu je zcela zjevné, že předmětný úsek lze považovat za přímý, nenasvědčující výraznému zakřivení. V záznamu o přestupku byly zachyceny GPS souřadnice místa měření, a tak správní orgány při vizuálním posuzování přímosti úseku měly zcela konkrétní informaci o místě měření, aby jej mohly z hlediska přímosti posoudit. Soudu není jasné, na základě jaké skutečnosti dospěl žalobce k názoru, že měření proběhlo v zatáčce, neboť takovému závěru nic nenasvědčovalo. Žalobce své tvrzení nijak neprokázal a z dostupných podkladů nemá soud pochybnosti o měření na vhodném úseku.

14. K tvrzením žalobce, že neexistuje funkce rychloměru, která by kontrolovala dodržení návodu k obsluze a v opačném případě neuložila snímek měřícího vozidla, krajský soud sděluje, že nelze uvedené rozporovat. Nicméně závěry poukazující na skutečnost, že by nebyl pořízen snímek měřeného vozidla, souvisely s nesplněním podmínky pro přímost úseku, na němž došlo k měření vozidla. Informace, na něž žalobce odkazoval (vyjádření Českého metrologického institutu či sdělení policisty zasahujícího ve zcela jiném případě), se vázaly ke splnění obecně celého návodu k obsluze, nikoli pouze k otázce o zakřivení vozovky. Z uvedeného důvodu nebyla tato argumentace aplikovatelná, neboť jí nebylo reagováno na konkrétní otázku ohledně možnosti pořízení snímku, resp. provedení měření v zatáčce. Předmětné měření bylo provedeno měřičem RAMER 10C. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména z rozsudku ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017–32, bylo zjištěno, že v případě měření rychlosti z policejního vozidla za jízdy nemá případné zakřivení vozidla žádný vliv, měřič RAMER 10C provede korekci podle vlastní rychlosti automaticky a v případě nesprávného způsobu jízdy měřícího vozidla (například prudké změny směru jízdy) vyhodnotí měření jako nesprávné a záznam o přestupku neuloží. V projednávané věci však bylo provedeno měření ze zastaveného policejního vozidla, a tak nelze argumentovat zmíněnou vlastností měřiče. Každopádně krajský soud má s ohledem na podklady založené do správního spisu za to, že měření neprobíhalo v zatáčce, nýbrž na relativně přímém úseku, což vyplývá také z vyjádření žalovaného: „(…) dle záznamu z radaru nastaveného na automatizovaný režim, byl dosah radaru nastaven na 30 metrů, a tedy lze jednoznačně vyloučit úvahy o minimálních délkách rovných úseků v řádech desítek až stovek metrů, a to zejména v okamžik, kdy jednak, je měřeno v přiléhavém, resp. protisměrném jízdním pruhu a jednak, místo měření, jakož i nastavení radaru a ustanovení policejního vozidla provedla odborně proškolená obsluha.“ Krajský soud k uvedenému uzavírá, že žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, které by prokazovaly měření v úseku, jehož zakřivení by bylo větší než je přípustné a které by mohlo mít vliv na přesnost měření. Také z podkladů založených do správního spisu nic nenasvědčuje tomu, že by nebylo měřeno na přímém úseku, a tak se jeví celá žalobní argumentace týkající se zakřivení vozovky jako účelová a zjevně nedůvodná.

15. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. 8 As 42/2016–29, na který odkazoval žalobce, se týkal odlišných skutkových okolností, v nichž nebyl zjištěn dostatek průkazných skutečností, které by poskytovaly jednoznačný závěr o přímosti vozovky. Krajský soud nepovažuje tento rozsudek za přiléhavý na projednávanou věc. Žalobce dále podotkl, že byla nedostatečně vypořádána jeho námitka na provedení důkazů k prokázání měření v zatáčce. Krajský soud k tomu uvádí, že žalobce podal pouze blanketní odvolání, v němž tuto námitku neuvedl, a proto se s ní též žalovaný nevypořádával podrobněji v napadeném rozhodnutí, avšak závěry v prvostupňovém rozhodnutí byly dostatečné. Krajský soud se shoduje se správním orgánem I. stupně, že provádění zmíněných důkazů je s ohledem na zjištěné skutečnosti zcela nadbytečné.

16. Dalším žalobním bodem žalobce zpochybňoval, že by se v období 12 měsíců před spácháním nyní projednávaného přestupku dopustil jiného přestupku spočívajícího v překročení maximální povolené rychlosti. K tomu krajský soud sděluje, že podle výpisu z žalobcovy karty řidiče, se měl žalobce dopustit přestupku shodné skutkové podstaty dne 30. 6. 2021. Žalobce popřel, že by pokutový blok k údajnému přestupku ze dne 30. 6. 2021 podepsal. K tomu krajský soud uvádí, že pro výpis z karty řidiče, který je správním aktem, platí presumpce správnosti. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 AS 60/2011–64) Krajský soud má za to, že žalobce relevantním způsobem nezpochybnil zákonnost a správnost záznamů v kartě řidiče, a tak nevyvstal žádný důvod k provedení pokutového bloku ze dne 30. 6. 2021 jako důkazu. Krajský soud shledává tuto námitku zjevně nedůvodnou, neboť žalobce své tvrzení ponechal ve zcela obecné ničím nepodložené rovině.

17. Žalobce dále nesouhlasil se zvolenou právní kvalifikací. Správní orgány shledaly žalobce vinného ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu z důvodu porušení § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 téhož zákona.

18. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/h a více nebo mimo obec o 30 km/h a více.

19. Podle § 4 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. (pozn. podtrženo soudem)

20. Podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu smí v obci jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h, a jde–li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km/h.

21. Krajský soud pro úplnost dodává, že ustanovení § 3 až § 9 zákona o silničním provozu stanovují povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích. Zatímco ustanovení § 11 až § 60a téhož zákona zakotvují pravidla provozu na pozemních komunikacích. S ohledem na shora citovanou zákonnou dikci jednoznačně plyne, že je povinností řidiče řídit se pravidly provozu, přičemž pravidlem provozu je mj. také dodržování nejvyšší povolené rychlosti, což nebylo v projednávané věci dodrženo. Krajský soud tak shledává za zcela zjevné, že došlo jednáním žalobce k porušení obou ustanovení (§ 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu), a tím naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku.

22. Ve shodě s žalovaným krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 3 As 93/2019– 51. „Námitka stěžovatele, že bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu, neboť se až z výroku prvostupňového rozhodnutí dozvěděl, že je mu kladeno za vinu rovněž porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a § 4 písm. b) téhož zákona, není důvodná. Jak správně uvedl krajský soud, jestliže je účastníku silničního provozu kladeno za vinu překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h, automaticky tím poruší také obě výše uvedená ustanovení, která stanoví povinnost dodržovat nejvyšší povolenou rychlost v obci (§ 18 odst. 4 zákona o silničním provozu) a povinnost řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích [§ 4 písm. b) téhož zákona]. Protože se u držitele řidičského oprávnění presumuje znalost pravidel silničního provozu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. 3 As 114/2016 – 46), a to bez ohledu na to, zdali je právník, či nikoli, nelze přisvědčit námitce stěžovatele, že nevěděl o porušení těchto zákonných povinností.“ (pozn. podtrženo soudem) Z uvedené citace rozsudku Nejvyššího správního soudu se jednoznačně podává, že má být řidiči při překročení nejvyšší povolené rychlosti kladeno za vinu porušení obou zákonných ustanovení. Krajský soud tak shledává žalobní námitku nesprávné právní kvalifikace rovněž nedůvodnou.

23. Dále žalobce namítal, že úsek, kde došlo k měření rychlosti vozidla žalobce, nebyl ohraničen dopravními značkami označujícími obec ani nebyla v okolí zástavba nasvědčující tomu, že dochází k jízdě v obci. Krajský soud upozorňuje na skutečnost, že řidič motorového vozidla je povinen střežit dopravní situaci na vozovce, a z toho důvodu, přestože samotnou dopravní značku č. IZ 4a „Obec“ žalobce neviděl, nijak ho to nezbavuje odpovědnosti za porušení pravidel provozu. Účastník silničního provozu má neustále povinnost řídit se dopravními značkami [viz § 4 písm. c) zákona o silničním provozu], neustále je povinen je sledovat. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 As 174/2019–29). Vzhledem k přesnému určení místa spáchání přestupkového jednání bylo snadné ověřit, že k měření došlo v obci, což správní orgán I. stupně ostatně učinil, jak plyne z prvostupňového rozhodnutí. Skutečnost, že si žalobce nevšimnul, že obec byla vymezena dopravními značkami č. IZ 4a „Obec“ a č. IZ 4b „Konec obce“, jde k tíži jedině žalobce samotného. Každá obec musí být zmíněnými dopravními značkami vymezena, proto nemá krajský soud pochyb, že tomu tak bylo též v projednávané věci. Krajský soud má za to, že na č. l. 19 správního spisu, kde je založen snímek místa spáchání přestupku, je zástavba patrná, rovněž je ze snímku zjevná autobusová zastávka, která mohla žalobce přinejmenším upozornit na možnost, že projíždí obcí. Nutno podotknout, že v odvolacím řízení žalobce nenamítal, že měření neproběhlo v obci, neboť podal pouze blanketní odvolání. Krajský soud je přesvědčen, že s ohledem na přesné určení místa spáchání není pochyb o tom, že žalobce projížděl obcí, když překročil nejvyšší povolenou rychlost, což správní orgány dostatečným způsobem podložily. Snímky ze serveru google/maps jsou součástí správního spisu a mohl se s nimi žalobce seznámit, nejedná se tudíž o opominutý důkaz, jak se pokouší navodit dojem žalobce.

24. Krajský soud si pouze nad rámec věci dovoluje poznamenat, že v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí je nesprávně uváděno, že snímky z místa spáchání přestupku založené do správního spisu poukazující na neexistenci významné zatáčky, byly pořízeny ze serveru www.mapy.cz. Krajským soudem bylo zjištěno, že založené snímky byly pořízeny z internetové stránky www.google.cz/maps, což ostatně plyne i ze samotného založeného snímku, na němž je v poznámce určující zobrazované místo uvedeno mj. „Google“. Uvedené zjištění však nemá žádný vliv na zákonnost rozhodnutí, snímek byl založen do správního spisu, žalobce se s ním mohl seznámit, a nuance v označení webové stránky, z níž je snímek pořízen, neměla na projednávanou věc významný vliv.

25. Poslední žalobní námitkou žalobce namítal, že nebylo prokázáno změření právě vozidla žalobce. Ani tuto námitku neshledává krajský soud důvodnou. Krajský soud nemá nejmenších pochybností, že vozidlo zachycené radarem na snímku v záznamu o přestupku zachycuje vozidlo žalobce. Ze snímku z radaru, na němž je patrný radarový svazek a celé vozidlo žalobce, lze rovněž, třebaže obtížněji, seznat registrační značku měřeného vozidla, která koresponduje s registrační značkou zaznamenanou v záznamu o přestupku a rovněž ze snímku, na němž je registrační značka významně přiblížena, aby byla jasně čitelná. Krajský soud poznamenává, že ačkoliv žalovaný ani správní orgán I. stupně nesdělili konkrétní spisovou značku řízení, v němž se z odborného stanoviska společnosti RAMET dozvěděli, že detailní snímek je vždy výřezem ze snímku hlavního, tak to nijak nesnižuje důvěryhodnost předložených podkladů. Krajský soud nemá důvod pochybovat, že snímek přiblížené registrační značky je výřezem z hlavního snímku. Rozhodně nelze konstatovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jak se domáhá žalobce, z důvodu nespecifikování konkrétního správního řízení.

26. I bez takto přiblíženého snímku by se dala, zejména z barevné fotografie, registrační značka seznat. Nadto tímto způsobem je přiblížena registrační značka v případě všech přestupků spočívajících v překročení rychlosti, jestliže je měřena rychlost radarem a pořízen snímek. Krajský soud uzavírá, že součástí správního spisu jsou podklady, které soud shledává přesvědčivými, věrohodnými a poskytujícími jednoznačný závěr, o němž nevyvstávají žádné pochybnosti.

V. Závěr, náklady řízení

27. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správního spisu IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení