54 A 11/2023–43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: T. A. S. M., narozený státní příslušnost zastoupen advokátkou Mgr. Azrou Drozdek sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 – Hradčany za účasti osoby zúčastněné na řízení: E. B. bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2023, č. j. 305670–2/2023–MZV/VO takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ze dne 5. 10. 2023, č. j. 305670–2/2023–MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 310 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2023, č. j. 305670–2/2023–MZV/VO, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Káhiře ze dne 3. 9. 2023, č. CAIR 2023 07 20 0002 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tj. že žalobce se dopustil obcházení zákona s cílem získat vízum k pobytu na území. Z tohoto důvodu byla žádost žalobce o udělení víza rodinnému příslušníkovi občana EU zamítnuta (žalobce je manželem osoby zúčastněné na řízení).

2. První žalobní námitkou žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dle žalobce žalovaný rezignoval na materiální posouzení žalobcovi žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Napadené rozhodnutí trpí nedostatkem důvodů, kdy žalovaný reprodukoval závěry zastupitelského úřadu ČR, aniž by se vypořádal s námitkami žalobce. Žalobce ve své žádosti uvedl konkrétní důvody svědčící o nezákonnosti rozhodnutí o neudělení víza, kterými se měl žalovaný zabývat. Žalovaným tvrzený argument o účelovosti manželství mezi žalobcem a jeho manželkou byl žalobcem již vysvětlen v rámci podané žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza hned několikrát. Žalovaný však na argumenty žalobce nikterak nereaguje a opakuje to, co již bylo řečeno v rámci původního rozhodnutí o neudělení víza. Žalovaný se dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nezabýval žalobcovým tvrzením, že jeho manželka nemohla trávit delší dobu v Egyptě, že žalobce a jeho manželka disponují dostatečnou znalostí společného jazyka a že žalobce nemusí mít žádnou zvláštní znalost o tuzemských reáliích, neboť v řízení o udělení schengenského víza rodinnému příslušníkovi toto není třeba.

3. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s čl. 35 pobytové směrnice a § 20 odst. 5 písm. c) ZoPC. Dle žalobce žalovaný aproboval nezákonné rozhodnutí KÚ Káhira, neboť ZÚ Káhira aplikoval důvod pro neudělení krátkodobého víza dle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, aniž by proto byly splněny důvody. Žalovaný se mýlí, dovozuje–li naplnění podmínek pro omezení volného pohybu osob dle čl. 35 pobytové směrnice a § 20 odst. 5 písm. c) ZoPC. Žalobce přitom v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza odkazoval na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci Metock (C–127/08), ve kterém Soudní dvůr potvrdil možnost omezení volného pohybu občanů EU a jejich rodinných příslušníků, ale pouze v případech uvedených v čl. 27 a čl. 35 pobytové směrnice. Žalobce má za to, že ve své žádosti prokázal své postavení rodinného příslušníka EU.

4. Žalobce má za to, že doložil i dostatečný podpůrný materiál, vylučující účelovost sňatku, zejména doklady vztahující se k cestám jeho manželky za žalobcem do Egypta a fotografický materiál. Manželka žalobce nemůže trávit v Egyptě více času, neboť již takto čerpá veškerou svou dovolenou. Žalobce má dále za to, že ačkoli opakovaně uvádí, že znalost jejich společného jazyka, tj. angličtiny, je naprosto dostatečná a žalovaný tuto skutečnost nereflektoval ve svém rozhodnutí. Žalobce dále upozorňuje, že žalovaný označil za „mimořádně významnou okolnost“ to, že při prvním pohovoru uskutečněného dne 28. 4. 2022 nevěděl žalobce nic o zdravotním stavu své manželky a dále že neví nic o České republice ani nejeví zájem o český jazyk. Ve vztahu k pohovoru ze dne 28. 4. 2022 žalobce uvádí, že předmětem nynějšího řízení je především obsah protokolu ze dne 15. 8. 2023, neboť ten se týká žalobcovi žádosti o vydání víza. Žalobce dále upozorňuje, že žalovaný na vícero místech napadeného rozhodnutí připomíná nedostatky žalobcových žádostí o vydání víza z minulosti, ale dle žalobce je pro nynější žádost určující, co zaznělo během pohovoru z 15. 8. 2023. V této žádosti žalobce uvádí, že rokem seznámení je rok 2019. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015–30. K plánům manželů do budoucna se žalobce vyjadřoval dostatečně v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza a rozpory, které hledá žalovaný, jsou absurdní. V současné době není možné, aby spolu žalobce s manželkou žili, jelikož by manželka přišla o zaměstnání v Čechách.

II. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný shledal žalobu nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Žalovaný má za to, že pro závěr týkající se účelovosti manželství je podstatné komplexní posouzení skutkového stavu. Daný případ měl určitý vývoj, a proto není možné napadené rozhodnutí posuzovat izolovaně bez přihlédnutí k předchozímu vývoji a předchozím rozhodnutím, protože jejich celek tvoří jeden skutkový stav, který tvoří východisko pro rozhodnutí žalovaného. Z tohoto důvodu také žalovaný na několika místech odkazuje na rozhodnutí MZV ze dne 1. 2. 2023, č. j. 300619–2/2023–MZV/VO, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Dle žalovaného je z hlediska určení, zda manželství bylo či nebylo uzavřeno účelově, podstatné komplexní posouzení skutkového stavu, které vychází zejména z pohovorů mezi manželi a dalších důkazů, které manželé předloží. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 58/2013–43, je určení, zda se jedná o účelové manželství ve smyslu čl. 35 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES otázkou skutkovou. Žalovaný má za to, že v průběhu posledních dvou let bylo shromážděno dostatečné množství důkazů, které byly v rozhodnutích ZÚ Káhira i v rozhodnutích žalovaného dostatečným způsobem zohledněny a vedly k jednoznačnému závěru, že manželství bylo v daném případě uzavřeno účelově. Žalovaný tak odmítá tvrzení žalobce, že by rezignoval na materiální posouzení žalobcovi žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Žádost žalobce ze dne 17. 9. 2023 byla stručná a obsahovala především obecná tvrzení provázená citacemi z právních předpisů a judikatury. Jakkoli tedy platí, že předchozí zamítnutí žádosti o udělení víza nemůže automaticky vést k zamítnutí žádosti nové, stejně tak platí, že nezměnil–li se skutkový stav, není důvod pro změnu jeho posouzení správním orgánem, a to tím spíše, pokud pro nové posouzení důvodů neudělení víza nejsou skutečně přinášeny nové argumenty. Žalovaný dále poukázal na rozpory v jednotlivých tvrzeních v pohovorech manželů. Žalovaný má za to, že se v napadeném rozhodnutí dostatečně vyjádřil k otázce jazykových schopností žalobce, rozporům ohledně seznámení páru, průběhu svatby, počtu vzájemných setkání, jeho socioekonomické situaci i jeho dlouhodobému nestabilnímu pracovnímu zařazení.

III. Průběh ústního jednání

6. Dne 26. 4. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, kterého se účastnila manželka žalobce, která uplatnila svá práva osoby zúčastněné na řízení; jednání bylo odročeno na 3. 7. 2024 za účelem vyhlášení rozhodnutí, kterého se zúčastnila osoba zúčastněná na řízení (manželka).

7. Při jednání setrvali účastníci na svých dosavadních podáních. Zástupce žalobce zdůraznil nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí a některé dílčí aspekty napadeného rozhodnutí, ze kterých dovozuje jeho nezákonnost. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 10 Azs 68/2018–39, uzavřel, že v případě pochybností je nutno dát přednost závěru, že manželství účelově uzavřeno nebylo.

8. Žalovaný odkázal na své vyjádření, drobně korigoval jeho nepřesnost. Poukázal na aktuální úpravu; typický modus operandi v obdobných případech a pro dokreslení věci na statistiku žádostí ze dne 15. 5. 2024 (nejednalo se o důkazní návrh; obsah vzat na vědomí).

9. Osoba zúčastněná na řízení, manželka žalobce, v rámci svého vyjádření popsala, že se již opakovaně vyjadřovala na policii. S žalobcem se potkali v roce 2019, od 1. 1. 2022 (!sic) jsou manželé. Před sňatkem se znali 2 roky, což v Egyptě není normální, aby nesezdaná žena mohla sdílet společnou domácnost s rodinou tak, jak to bylo v jejím případě. Celých 5 let ji tíží, že je zde samotná, stesk. Denně si s žalobcem volají, píší; v práci, doma po práci. Jak přijde domů, hned mu píše. Jeho přítomnost ale nemůže nic nahradit. Její mamince je 78 let, jako dcera ji nemůže jen tak opustit, neví, jak dlouho zde ještě bude. Žalobce to sem „táhne“, chce poznat osobně rodinu; sestra ho zná; volají si i společně. Chtěla by žít normální život, ve kterým by ji byl žalobce jako manžel oporou; péče o matku je vyčerpávající. Chtěla by jen tak jít s žalobcem na procházku, dát si společně kávu, jet na výlet, na kolo. Snaží se využít ke společným chvílím celou svojí dovolenou, státní svátky; počítá směny. Někdy jede z letiště rovnou do práce. Lety jsou dlouhé, nejsou zde přímé lety. Těší se na sebe, celá žalobcova rodina na ni čeká; loučení je vždy těžké, neví, kdy se znovu uvidí. Letenky jsou drahé, je to mimo Evropu; létala by i týdně, kdyby mohla, chybí jí na to ale i peníze. Rovněž jí chybí intimita s manželem.

10. V rámci dokazování navrhl zástupce žalobce shodně s manželkou žalobce doplnit dokazování novými společnými fotografiemi a rezervacemi letenek (11. 11. 2023 – 21. 11. 2023, 29. 3. 2024 – 9. 4. 2024). Manželka rovněž předložila kopii e–mailové komunikace se zastupitelským úřadem, ke které uvedla, že opakovaně psala konzulovi, že by se mohla i s žalobcem dostavit na zastupitelský úřad na pohovor, k čemuž nedošlo. Tyto listiny provedl krajský soud jako důkaz.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba je důvodná.

13. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť nepřezkoumatelnost rozhodnutí vylučuje jeho věcný přezkum. V tomto případě je tato námitka úzce provázána se samotnými námitkami vůči dílčím závěrům napadeného rozhodnutí.

14. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívá dle žalobce v tom, že napadené rozhodnutí trpí nedostatkem důvodů, kdy žalovaný reprodukoval závěry zastupitelského úřadu ČR, aniž by se vypořádal s námitkami žalobce. Rozhodnutí správního orgánu je přezkoumatelné, pokud z něj je seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a – v případě rozhodování o relativně neurčité sankci – jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993 č. j. 6 A 48/92 – 23).

15. Nejvyšší správní soud se k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí vyjádřil v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003 č. j. 2 Ads 58/2003–75, kde uvedl: “Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.” 16. Krajský soud po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl v intencích shora citovaných rozhodnutí k závěru, že žalované rozhodnutí je nepřezkoumatelné spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

17. Podle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že žádost o nové posouzení důvodů podle odstavce 1 musí obsahovat údaje o tom, kdo ji podává, a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Důvodem žádosti nemohou být skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území.

18. Podle § 180e odst. 6 téhož zákona platí, že Ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí dále posuzuje soulad důvodů zrušení platnosti krátkodobého víza uděleného cizinci, který na území požívá příslušných výsad a imunit, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, a jde–li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, s důvody uvedenými v § 20 odst.

5. V rámci nového posuzování souladu důvodů neudělení krátkodobého víza je Ministerstvo zahraničních věcí povinno vyžádat si závazné stanovisko policie v případech, kdy důvodem jeho nevydání bylo nesouhlasné stanovisko policie; policie vydá stanovisko bezodkladně. Přímo použitelným předpisem, na který odkazuje zákon o pobytu cizinců, je v tomto případě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. 7. 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vízový kodex EU“).

19. Jediným důvodem zamítnutí žádosti žalobce o udělení krátkodobého víza rodinného příslušníka občana České republiky v posuzovaném případě bylo zjištění zastupitelského úřadu, že manželství žalobce bylo uzavřeno toliko s účelem získání víza pro pobyt v Schengenském prostoru. Otázku účelových sňatků vízový kodex EU přímo neupravuje, je však třeba mít na zřeteli, že samotný obsah vízového kodexu je modifikován směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) a dále též přímo samotným zákonem o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců vychází z práva Evropské unie a provádí též směrnici 2004/38/ES. Je přitom nutné vycházet z eurokonformního výkladu příslušných ustanovení. Zákon i zmiňovaná směrnice reflektují možnou existenci účelových sňatků.

20. Dle čl. 35 věty první směrnice 2004/38/ES členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například účelových sňatků. Na zmiňované ustanovení navazuje zákon o pobytu cizinců, jehož § 20 odst. 5 písm. e) stanoví, že dle něhož se cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie a sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.

21. Judikatura správních soudů přitom považuje za vhodné přihlížet i k právně nezávazným aktům orgánů Evropské unie, tj. k tzv. soft law (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, čj. 7 Azs 326/2017–21, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, čj. 43 A 48/2019–47). Při posuzování účelovosti sňatku bývá zdůrazňována mj. rezoluce Rady ze dne 4. 12. 1997, 97/C 382/01, o opatřeních, která je třeba přijmout pro potírání účelových manželství (dále jen jako „rezoluce Rady 97/C 382/01“) či sdělení Komise č. COM (2014) 604, jehož přílohou je Příručka pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU.

22. Mezi indikativní kritéria svědčící o účelovosti sňatku jsou řazeny zejména následující skutečnosti: * není udržováno manželské soužití; * chybí společné přispívání k odpovědnostem vyplývajícím z manželství; * manželé se nikdy před sňatkem neviděli; * manželé se neshodnou při uvádění svých osobních údajů, důležitých osobních informací či informací o průběhu prvé schůzky; * manželé nehovoří společným jazykem; * sňatku předcházelo předání finanční částky; * některý z manželů v minulosti uzavřel účelový sňatek nebo se dopustil porušení předpisů o pobytu (srov. článek 2 rezoluce Rady 97/C 382/01).

23. V této souvislosti platí, že účelovost manželství je povinen prokazovat správní orgán, jehož rozhodnutím dochází k omezení práv podle směrnice 2004/38/ES (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, čj. 1 As 58/2013–43, a ze dne 9. 12. 2015, čj. 4 Azs 228/2015–40).

24. Krajský soud v Praze k tomu ve shora citovaném rozsudku čj. 43 A 48/2019–47 přiléhavě uvedl, že „[p]rokazování účelovosti proto musí být nutně založeno na zjištění okolností provázejících seznámení manželů, jejich svatbu a následný život (srov. body 22 a 27 rozsudku NSS ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 58/2013–43). Je však třeba mít na paměti, že naplnění těchto tzv. indikativních kritérií nutně nevede k automatickému závěru, že manželství je účelové, ale má správní orgán vést k tomu, aby sám podnikl další kroky, které by jeho podezření vyvrátily nebo potvrdily. Zjištěné skutečnosti je nutno posuzovat ve svém souhrnu a důkladně zhodnotit i ty, které svědčí ve prospěch řádného úmyslu manželů; v opačném případě správní orgán zatíží své rozhodnutí nepřezkoumatelností (srov. body 28 a 29 rozsudku NSS ze dne 23. 11. 2017, č. j. 7 Azs 326/2017–21 a tam citovanou judikaturu, či bod 20 rozsudku NSS ze dne 22. 2. 2017, č. j. 2 Azs 355/2016 – 62).“ 25. „V případě rodinných příslušníků unijních občanů má rozhodující váhu právní status. Pokud cizinec získá právní status manžela unijního občana a správnímu orgánu doloží vznik manželství, je na něj nutné pohlížet jako na rodinného příslušníka unijního občana, aniž by musel prokazovat pravost uzavřeného manželství. Teprve v případě, pokud se správnímu orgánu podaří na základě řádných skutkových zjištění jednoznačně prokázat, že výlučným účelem sňatku bylo získání výhodnějšího pobytového oprávnění a že manželé nemají a neměli v plánu vést společně manželský život, je možné uvažovat o účelovém manželství. Jinými slovy, důkazní břemeno ohledně doložení nabytého právního statusu leží na cizinci, za skutkové prokazování účelovosti manželství je plně odpovědný správní orgán.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015–40; důraz doplněn)

26. Žadatel je povinen doložit zákonem specifikované podklady pro rozhodnutí ve věci. Vyvstanou–li však nějaké pochybnosti, které je třeba před rozhodnutím vyjasnit, postupuje správní orgán v souladu se zákonem tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgány tak mají možnost provést výslech účastníka řízení a svědků, příbuzných, stejně tak jsou oprávněni požadovat další podklady prokazující skutečné vazby žalobce a jeho manželky.

27. Ze shora uvedených důvodů musel zdejší soud přezkoumat, zda žalovaný řádně posoudil naplnění indikativních kritérií vypovídajících dle zastupitelského úřadu o účelovosti sňatku žalobce. Krajský soud dospěl k závěru, že požadavku na řádné přezkoumání naplnění těchto kritérií žalovaný nedostál.

28. Z rozhodnutí zastupitelského úřadu plyne, že žalobce žádal o vízum již opakovaně, když jeho předchozí žádosti byly zamítnuty. Úřad uvedl, že od poslední žádosti 12/2022 se pár shledal opětovně celkem na 14 dní; rodinný život nebyl rozvíjen. V roce 2022 se pár shledal při svatbě v lednu, poté opět v červenci a na přelomu roku. Při návštěvách trávili čas u rodiny a v hotelu. Žalobce si chce otevřít restauraci; společné soužití vidí oba v Egyptě, nicméně manželka uvedla, že plán do jednoho roku nemají z důvodu zdravotních obtíží její matky. Dále popisují, že žalobce nemá pracovní plány na území ČR, právní úpravu nezná; zná pouze geografickou polohu ČR. Komunikují spolu anglicky; žalobce byl schopen vést pohovor v angličtině, není schopen ale anglicky psát; v angličtině si posílají pouze strohé zprávy; komunikace probíhá telefonicky. Žalobce je dle úřadu v tíživé socioekonomické situaci; pracuje teprve měsíc jako barman (cca 150 EUR/měsíčně); žije u matky, nájem neplatí. Dle manželky nyní nepracuje; čeká na práci jako barman v hotelu Marsa Alam. Děti pár neplánuje. Strohé plány do nejbližší budoucnosti dle úřadu nevypovídají o hluboké angažovanosti.

29. Žalovaný popsal, že z hlediska nevěrohodnosti úmyslu žalobce je významnou skutečností, že s manželkou se před svatbou viděli pouze několikrát během krátkodobých dovolených manželky v Egyptě; žádná z návštěv nepřesáhla dobu tří týdnů. Sama svatba dne 10. 1. 2022 proběhla pouze za účasti svědků v rozporu s kulturními zvyklosti v ČR a v Egyptě; neuskutečnila se svatební hostina, ani svatební cesta. Fotografie ze svatby neexistují; od svatby se manželé viděli jen čtyřikrát. Počet setkání hodnotil zastupitelský úřad jako nízký, když i manželka se při svých setkáních omezovala pouze na čerpání dovolené, což ve svém součtu nepovažuje žalovaný za dostačující ke vzájemnému hlubšímu poznání. Žalovaný blíže odkazuje na rozpory ve výpovědích v rozhodnutí ze dne 1. 2. 2023, č. j. 300619–2/2023–MZV/VO. Za významnou okolnost hodnotil žalovaný, že při prvním pohovoru dne 28. 4. 2022, po třech letech vztahu, nevěděl žalobce nic o zdravotním stavu manželky; ani dnes žalobce nic neví o ČŘ, o český jazyk nejeví zájem. Výpovědi žalobce dle žalovaného nepřekračují rámec toho, co se lze po vzájemné koordinaci bez větších potížích naučit.

30. Ve prospěch manželů považoval žalovaný to, že se osobně znají od roku 2019; během koronaviru v letech 2020 a 2021 bylo jejich setkávání omezeno; oba manželé se, byť s omezením dokáží domluvit anglicky a zásadní jazyková bariéra mezi nimi zřejmě nevznikla. Tyto závěry dle žalovaného nepřevažují.

31. Žalobce by sám právo pobytu nezískal; žalobce nikdy necestoval do ciziny; žije s matkou; nemá stabilní zaměstnání. V minulosti pracoval v hotelu jako barman, od roku 2020 nepracoval. Od května do června 2023 opětovně pracoval v hotelu v Marsa Alam jako barman, z toho důvodu bydlel následovně opět s matkou, která jej živila. Při první žádosti žalobce nedisponoval bankovním účtem, ten si založil až v reakci na předcházející rozhodnutí.

32. Žalovaný dále shledal rozpor ve výpovědích manželů, když manželka dne 15. 8. 2023 uvedla, že manžel nyní nepracuje, čeká na otevření baru v říjnu v Marsa Alam; žalobce ale uvedl, že pracuje jako barman v baru v Marsa Alam (zatím v rekonstrukci), je zde měsíc, vydělává si asi 4 000 EGP; současně ale uvedl, že bydlí u matky – zde je ale vzdálenost 700 km. Dle žalovaného je motivem žalobce ekonomická migrace.

33. Dále žalovaný popisuje rozpory ohledně seznámení se; žalobce se seznámil s manželkou v květnu 2019 na její dovolené; neshodují se však kdy a v jakém hotelu; žalobce nejprve uvedl rok 2020, poté se rozpomněl, že 2019. K tomu žalovaný reprodukuje cestovní razítka pasu manželky a poukazuje na nečitelnost stránek pasu a nemá tak jistotu, že se jedná o skutečný pas manželky. Poté žalovaný popisuje, že je zde určitá jazyková bariéra, neovládají plně společný jazyk a žalobce při prvních pohovorech nechápal často smysl položených otázek. Není zde dáno kritérium dlouhodobosti vztahu, což nelze dle žalovaného měřit pouhou dobou trvání, ale i určitou intenzitou a kvalitou, která zde není dána.

34. Dále žalovaný uvádí, že manželé neuzavřeli žádná dlouhodobý právní či finanční závazek; vzájemně se nepodporují; žalobce často živí jeho matka.

35. Poté žalovaný popisuje, že prima facie nelze konstatovat účelovost uzavření manželství, ale jsou zde poznatky o tom, že mohou být naplněny indikativní kritéria poukazující na existenci možné účelovosti.

36. Manželé dle žalovaného nemají v úmyslu sdílet společnou domácnost, byť po nějakou dobu mohli. Žalobce dne 2. 11. 2022 uvádí, že matka je v pořádku s jeho odjezdem do ČR, ale následně uvádí, že se plánuje s manželkou vrátit a otevřít restauraci v Hurgádě. Dle žalovaného tak žalobce jedná účelové, když neuvádí jednoznačné údaje ohledně účelu cesty. K tomu žalovaný poukazuje, že při pohovoru dne 28. 7. 2022 žalobce uvedl, že rodiče manželky již zemřeli. Rozpory vnímá žalovaný i v tom, že manželka uvedla, že plány do jednoho roku nemají z důvodů zdravotních obtíží její matky; nemohou se přestěhovat do Egypta, ale do budoucna by chtěli otevřít bar a restauraci v Hurghádě, zatímco žalobce dne 2. 11. 2022 uvedl, že věří, že restauraci otevřou příští rok. Dle žalovaného, pokud je tomu tak, proč k tomu již nedošlo, proč manželé nečiní žádné kroky ke společné domácnosti, proč žalobce čeká na práci barmana.

37. Poté žalovaný poukazuje na neshody v osobních informacích, k čemu odkazuje na rozhodnutí ze dne 1. 2. 2023, č. j. 300619–2/2023–MZV/VO. Poukazuje na to, že manželka si myslela, že má zemědělský diplom, při prvním pohovoru žalobce tvrdil diplom z oboru farmacie; diplom z oboru agrikultury je poté uváděn i v aktuální žádosti psané v češtině, které však žalobce nerozumí a pravděpodobně ani nezná její obsah. Dle žalovaného je zde dána obava, že by se žalobce mohl stát zátěží pro sociální systém; ve vystudovaném oboru (jakémkoli) nikdy nepracoval.

38. Dále žalovaný poukazuje na určitou jazykovou bariéru, popisuje ale, že jazyková úroveň žalobce se zlepšila; manželé se shodují na zaměstnání, obydlí, rodinných příslušnících; plánech o dětech – absence dětí je však u jediného syna v muslimské zemi dle žalovaného problematická. Snímky z telefonu vykazují dlouhé hovory; písemně pouze povrchní zprávy. Žalovaný tak nemá o účelovosti manželství pochybnosti.

39. Dle zdejšího soudu však uvedené skutečnosti nelze považovat za řádné přezkoumání naplnění indikativních kritérií. Správní orgány v daném případě nezhodnotily dostatečným způsobem všechny skutečnosti, které vyplývají ze správního spisu, resp. je nehodnotily přezkoumatelným způsobem.

40. Jak žalovaný uvádí, manželka využívá svojí dovolenou k návštěvám žalobce, přičemž však nemůže být překvapivé, že návštěvy nejsou delší než souhrn její dovolené. Manželka je zaměstnána. Žalobce se zároveň nachází v Egyptě a nechce–li se manželka vzdát svého zaměstnání, svého hmotného zabezpečení, stejně tak jako musí–li pečovat o svoji matku (což nikdo nerozporuje), není zde více prostoru pro to, aby manželé rozvíjeli svůj společný rodinný život. Manželé jsou proto odkázáni primárně na elektronický kontakt, ať už audio(vizuální), či písemný. Ostatně společná domácnost není nezbytnou podmínkou manželství. Uvádí–li správní orgány, že po určitou dobu mohli manželé tvořit/sdílet společnou domácnost, není zcela zřejmé kdy. Zde nelze přehlédnout, že jakkoli správní orgány vycházejí i z podkladů zajištěných v rámci minulých žádostí žalobce, zcela přehlíží například to, že sestra manželky se ve svém dopise ze dne 22. 9. 2022 adresovaném konzulovi zastupitelského úřadu vyjadřuje k reálnosti vztahu své sestry k žalobci. K tomu rovněž srov. i snahu samotné manželky žalobce dosáhnout společného pohovoru u zastupitelského úřadu tak, jak plyne z předložené e–mailové komunikace při jednání (odhlédnuto od procesní fáze správního řízení).

41. Žalovaný rovněž různě a do jisté míry rozporně hodnotí jazykové schopnosti manželů. Na straně jedné konstatuje absenci jazykové bariéry, na straně druhé ji v různých podobách konstatuje či minimálně naznačuje. Jestliže se jazykové schopnosti žalobce zlepšují a sám žalovaný popisuje, že manželé se domluví, není zde žádného důvodu k setrvalému zpochybňujícímu postoji k tomu, zda a jak se manželé domluví. Jak podrobně žalobce ovládá psaný jazyk (angličtinu) nemusí být v případě převažující ústní konverzace rozhodující.

42. V minulosti zde mohly být rozpory ohledně datace seznámení se manželů (rok), avšak takovýto rozpor nemusí být sám o sobě rozhodný; významu nabývá až ve spojení s dalšími rozpory. Nelze si nepovšimnout popisuje–li žalovaný, že žalobce měl uvést, že rodiče manželky již zemřeli (otázka 9, pohovor z 28. 7. 2022), nicméně při pohovoru dne 28. 4. 2022 žalobce naopak v bodě 22 rodinu (žijící/nežijící) vyjmenoval (stejně jako při pohovoru dne 2. 11. 2022, otázka 6; uváděn rozdílný věk 67 vs. 77 let – možná chyba v psaní, když dle vyjádření manželky při jednání je matce 78 let). Obdobně například uvádí–li žalobce při pohovoru 28. 4. 2022 k otázce 21 že neví, ve kterém městě bydlí, ale přitom k otázce 15 uvádí, že žije v Českých Budějovicích, k otázce 36 uvádí, že by bydlel u manželky v jejím bytě v ulice Školská v Českých Budějovicích. Důvody takto rozdílných odpovědí v rámci pohovoru nejsou zřejmé. Stejně tak si ale nelze nepovšimnout, že manželka žalobce při jednání soudu uvedla, že jsou manželé od 1. ledna 2022 (cca 31:31 čas záznamu), byť dle oddacího listu mělo být manželství uzavřeno dne 10. 1. 2022. To však dle krajského soudu může být přičítáno stresu, když náročnost tématu a emocionální angažovanost manželky žalobce byla při obou jednáních zřejmá.

43. Co se týče budoucích plánů manželů, je zřejmé, že v dlouhodobém výhledu oba manželé uvádí otevření restaurace, což však ze strany manželky není nyní možné, má–li se starat o postarší matku. Rozpory mezi manžely zde lze vnímat pouze při rigidním hodnocení jejich výpovědí bez přihlédnutí k běžnému životu. Jaké jsou plány manželů, v jakém horizontu by jej chtěl, který z manželů realizovat a co je reálné s ohledem na jejich životní situaci nelze hodnotit odtrženě od reality s požadavkem na absolutní přesnost a neměnnost. Obdobně i co do otázky aktuálního zaměstnání žalobce, kde krajský soud neshledává výraznějších rozporů. Uvádí–li žalobce, že pracuje jako barman za určitou mzdu a současně je uvedeno, že sděluje, že je bar v rekonstrukci, nikterak se to v běžném životě neliší od toho, uvádí–li jeho manželka, že v současnosti nepracuje a čeká na otevření baru.

44. Neví–li žalobce skoro nic o ČR, o český jazyk se nezajímá, nezajímá se o podmínky zaměstnávání cizinců; uvádí při svých výpovědích, že chce navštívit Prahu, Brno, rodinu manželky, nejedná se o skutečnost, kterou by bylo nutno apriori vnímat negativně. Žalobce ostatně žádá o krátkodobý pobyt; při pohovoru dne 2. 11. 2022 uvádí, že zde pracovat nechce (otázka 23 a 23.1); obdobně při pohovoru dne 15. 8. 2023 (otázka 24). I manželka ostatně vidí jejich budoucnost v Egyptě.

45. Jak plyne z fotografií založených ve správním spise, letenek a údajů z pasu manželky, jakož i z dokazování při soudním jednání (další fotografie, rezervace letenek podporující setrvalá tvrzení žalobce) manželé se stýkají. Má–li žalovaný pochybnosti o obsahu pasu manželky, je nutné, aby tyto skutečnosti řádně zpochybnil, a to nikoli pouze vyslovením domněnek a podezření. Krajský soud nemá v tento okamžik důvod manželce žalobce nevěřit její zájem na manželství a snahu o jeho naplnění. Zda budou v dalším řízení správní orgány schopny naděvší pochybnost prokázat účelovost postupu žalobce je věcí jinou.

46. Krajský soud shrnuje, že co se týče udržování manželského soužití, v situaci manželů si lze za současného skutkového stavu představit pouze obtížně, jakým způsobem by měli manželé udržovat běžné manželské soužití. To má poté vliv i na otázky související s náklady a závazky spjatými s manželství. Manželé se poznali před sňatkem, viděli se. Manželé dle výpovědí znají své osobní a rodinné údaje a případná neznalost dílčích skutečností musí být blíže hodnocena, nelze přistupovat k paušalizujícím soudům; poukazuje–li žalovaný na rozpory, mohl dát možnost jednomu či druhému tyto rozpory vysvětlit, chce–li vycházet z jednotlivých v čase prováděných výpovědí. Manželé hovoří společným jazykem a komunikační úroveň žalobce se zlepšuje. U manželů nebylo zjištěno předchozí obcházení zákona apod.

47. Nelze opomenout, že i vzájemný vztah žalobce a manželky jistě prochází v čase vývojem.

48. Žalovaný při jednání pouze pro ilustraci předložil listinu týkající se aktuálních (negativních) migračních trendů v Egyptě, nicméně jakkoli se jedná pro činnost žalovaného relevantní informace, na povinnosti žalovaného tak, jak jsou vyloženy shora, nemají podstatnější vliv.

49. Z obsahu správního spisu a nově provedených důkazů plyne, že nad rámec uváděného jsou zde faktory, které hovoří ve prospěch závěru o neúčelovosti manželství, a je proto na místě, aby žalovaný posoudil příslušná kritéria důsledněji, objektivněji. Jednotlivé indikátory účelového manželství zde nejsou v tuto chvíli jednoznačně naplněny.

V. Závěr a náklady řízení

50. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobou napadené rozhodnutí postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 76 odst. 3 věty druhé s. ř. s. zrušil. Vysloveným právním názorem je správní orgán v dalším řízení vázán, § 78 odst. 5 s. ř. s. Dle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil–li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

51. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

52. Za podanou žalobu uhradil žalobce soudní poplatek 3 000 Kč.

53. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání) celkem v částce 9 300 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Dále náhrada za promeškaný čas [§ 14 odst. 1 písm. a) tarifu] 8 započatých půlhodin – 8 x 100 Kč, 800 Kč, když dle veřejných mapových podkladů trvá cesta ze sídla zástupkyně ke krajskému soudu cca 2 hodiny, jak vypočítává sama zástupkyně. Celkem 11 000 Kč bez DPH, 13 310 Kč s DPH (zástupkyně odložila, že je plátkyní DPH).

54. Zástupkyně dále nárokuje cestovné ve výši 1 000 Kč automobilem na jednání, dokládá daňový doklad – účtenku z čerpací stanice na motorovou naftu v této částce. Podle § 13 odst. 1 tarifu náleží advokátu – zástupkyni náhrada cestovních výdajů; dle odst. 5 věty druhé poté platí, že výše této náhrady se řídí předpisy o cestovních náhradách – tj. § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zde je upravena náhrada za použití dopravního prostředku a náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu. Je povinností žalobce, resp. zástupkyně tvrdit a prokázat vynaložené náklady v souladu s právní úpravou, přičemž uplatnění cestovného automobilem formou pouhého doložení účtenky z čerpací stanice bez dalšího není řádným uplatněním nároku na náhradu cestovného dle uvedených ustanoveních. Z tohoto důvodu krajský soud náhradu cestovného nepřiznal.

55. Celkovou částku 16 310 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

56. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Vyjádření žalovaného III. Průběh ústního jednání IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení