54 A 12/2022– 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: J. G. bytem zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Zájedou sídlem Zahradnická 38, 388 01 Blatná proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2022, č. j. KUJCK–114831/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 23. 11. 2022 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Strakonice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 8. 2022, č. j. MUST/032499/2022/OD/pech (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), porušením § 4 písm. c), § 4 písm. b) a § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 3. 2. 2022 v 18:10 hodin jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky X, černé barvy, RZ: X, neoprávněně zastavil a stál v obci Volyně v ulici Palackého u domu č. p. 191, v úseku platnosti dopravní značky B28 (zákaz zastavení), doplněné vodorovným dopravním značením V13 „šikmé rovnoběžné čáry“ a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky.

2. Žalobce v prvé řadě uvedl, že se správní orgány dopustily porušení § 3 správního řádu a dále namítal, že nejednal zaviněně, a to ani z nedbalosti nevědomé. Žalobce setrvale uváděl, že si nemohl všimnout dopravního značení zákazu zastavení, neboť jel ve směru od Vimperka a zastavil před dopravní značkou, která byla k vozidlu v takové výšce a pod takovým úhlem, že si jí z pozice řidiče nevšiml, což se pokouší prokázat fotografiemi přiloženými k žalobě. Žalobce uvádí, že až po vystoupení z vozidla si všiml dopravního značení, přičemž, aby se mohl seznámit s jejím obsahem, byl nucen vzdálit se od vozidla. V okamžiku, kdy poodešel od svého osobního automobilu, aby se seznámil s dopravní značkou, dorazila na místo policejní hlídka, která mu tak nedala dostatek prostoru pro seznámení se s jejím obsahem. Žalobce zdůrazňuje skutečnost, že není místním občanem, a tak neznal místní dopravní značení.

3. Žalobce poukazuje na aplikaci Streetview na webové stránce Google maps, neboť na snímcích z této aplikace je zřejmé, že automobily opakovaně parkují v rozporu s dopravním značením. Uvedené dle žalobce nasvědčuje tomu, že předmětná dopravní značka byla umístěna nevhodně. Žalobce je přesvědčen, že se s dopravním značením seznámit nemohl a postup policejní hlídky byl přepjatě formální. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že nebyla naplněna subjektivní stránka přestupku, ale ani škodlivost jednání obviněného. Rovněž žalobce zdůrazňuje, že v době spáchání přestupku nestálo jen jeho vozidlo v zákazu zastavení, avšak pouze on byl potrestán. Argumentace žalobce je od samého počátku shodná, nicméně správní orgány jí nevěnovaly dostatečnou pozornost, což žalobce dovozuje i z toho, že nebyl proveden vyšetřovací pokus, který požadoval. Vyšetřovacím pokusem mělo být prokázáno, že ze směru jízdy od Vimperka nemohl předmětnou dopravní značku spatřit.

4. Dále žalobce poukazuje na dekriminalizaci přestupku, kterou spatřuje ve skutečnosti, že došlo k provedení stavebních prací v místě spáchání přestupku. Prováděné stavební úpravy dle žalobce mohou nasvědčovat snahám o nápravu nepřehledného a nešťastně řešeného dopravního značení souvisejícího s parkováním v daném místě.

5. Dne 24. 4. 2023 žalobce soudu doplnil fotografie z místa přestupku ze dne 20. 4. 2023, kde aktuálně došlo ke změně dopravního značení a vozidlo žalobce by již stálo v souladu s touto aktuální úpravou. Z místa, kde žalobce se svým autem zastavil, byla již cedule odstraněna a nyní je umístěna čitelně a pootočena. Tyto skutečnosti dle žalobce potvrzují jeho tvrzení, že se s dopravním nemohl seznámit, postup policejní hlídky na základě nesprávně umístěného značení byl přepjatě formální a tento závadný stav byl již odstraněn.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný nemá pochyb, že skutkový stav spáchaného přestupkového jednání zjistil dostatečně, úplně a nevznikají o něm důvodné pochybnosti. Žalovaný zdůrazňuje, že, v případě rozhodne–li se řidič zastavit své auto v protisměru obvyklé jízdy, je jeho povinností ověřit dopravní značení umístěné v pruhu směru jízdy. Žalovaný shodně jako správní orgán I. stupně uvádí, že se v projednávané věci jednalo o zavinění z nevědomé nedbalosti. Žalovaný je však přesvědčen, že si žalobce při zastavování musel povšimnout vodorovného dopravního značení (V13) a blízkosti křižovatky. Ani snahu žalobce o vyvinění se z přestupkového jednání neshledal žalovaný důvodnou. Žalobce je plně svéprávnou osobou, která je povinna řídit se právními předpisy, nikoli jednáním ostatních.

III. Obsah správního spisu

7. Do správního spisu byl založen úřední záznam ze dne 3. 2. 2022, č. j. KRPC–17577–1/PŘ–2022–020717 a oznámení o přestupku ze dne 3. 2. 2022, č. j. KRPC–17577–3/PŘ–2022–020717, v obou písemnostech byl popsán průběh jednání podezřelého ze spáchání předmětného přestupku. Podle oznámení přestupku byla žalobci na místě uložena bloková pokuta ve výši 200 Kč, s níž žalobce nesouhlasil a opakoval, že přijel z náměstí, nechal nastartované vozidlo a značku neviděl. Do správního spisu byly založeny fotografie z doby spáchání přestupku a dále fotografie ze serveru Google maps poukazující na místo spáchání přestupku za denního světla. Správní orgán I. stupně nejprve vydal dne 28. 3. 2022 příkaz č. j. MUST/013034/2022/OD/pech uznávající žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Proti tomu podal žalobce odpor, a tak byl příkaz zrušen. Ve dnech 20. 5. 2022 a 11. 7. 2022 proběhla ústní projednání přestupku, jichž se však žalobce osobně nezúčastnil. Dne 7. 7. 2022 správní orgán I. stupně obdržel vyjádření žalobce, které se v mnohém shodovalo s žalobními námitkami, a v němž žalobce navrhoval zastavení řízení o přestupku.

8. Dne 3. 8. 2022 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu spáchaného z nevědomé nedbalosti ve smyslu § 15 odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalobci byl za uvedený přestupek uložen správní trest, a to pokuta ve výši 1 500 Kč, a povinnost nahradit státu náklady řízení v částce 1 000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce dne 23. 8. 2022 podáním odvolání. Podané odvolání žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

IV. Právní názor krajského soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění, dále jen „s. ř. s.“).

10. Žaloba není důvodná.

11. Žalobce v úvodu žaloby namítal porušení § 3 správního řádu, který stanoví, že nevyplývá–li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Žalobce však nespecifikoval, co konkrétně nebylo ze strany správních orgánů řádně zjištěno a objasněno. Krajský soud má za to, že správní orgány zjistily skutkový stav náležitě, v nezbytném rozsahu a nevyvstávají o něm žádné důvodné pochybnosti. Správní orgány měly pro svá tvrzení oporu ve správním spise, a to konkrétně v přiložených fotografiích poukazujících na dopravní značení v místě spáchání přestupku.

12. Podle ustanovení § 4 písm. b) zákona o silničním provozu při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydaný k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Podle písm. c) téhož ustanovení je rovněž každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.

13. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, platí, že svislé dopravní značky se umísťují tak, aby byly pro účastníky provozu na pozemních komunikacích, pro které jsou určeny, včas a z dostatečné vzdálenosti viditelné. Dále dle § 3 odst. 1 téže vyhlášky platí, že svislá dopravní značka umístěná vedle pozemní komunikace platí pro celou pozemní komunikaci v daném směru jízdy s výjimkou značky upravující zastavení nebo stání, která platí jen pro tu stranu pozemní komunikace, u níž je umístěna.

14. Podle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 294/2015 Sb. značka B28 „zákaz zastavení“ zakazuje zastavení nebo státní, tedy jinak uvedení vozidla do klidu, kromě případů vyvolaných okolnostmi v provozu na pozemních komunikacích jako je např. stojící kolona vozidel apod. Je–li v dolní části značky v červeném kruhu uvedena doba, platí zákaz pouze v uvedenou dobu.

15. Krajský soud ani správní orgány nezpochybňují skutečnost, že si žalobce vzhledem ke směru jeho jízdy nemusel všimnout svislého dopravního značení B28 „zákaz zastavení“, jeho čelní strany, to jej však nezbavuje povinnosti dodržovat dopravní značení umístěné v pruhu směru jízdy tak, jak příslušná právní úprava vyžaduje. Této žalobcovi argumentaci byl ze strany správních orgánů věnován dostatečný prostor, avšak nelze tím zpochybnit prokazatelné porušení dopravního značení. Otázce zavinění a společenské škodlivosti se krajský soud věnuje níže a o skutkovém stavu, tak jak byl zjištěn správními orgány neexistují žádné pochybnosti. Ani sám žalobce nevznesl žádné skutečnosti, jimiž by zpochybnil porušení dopravních předpisů. Žalobce se dopustil porušení vícero zákonných ustanovení, s nimiž již nijak nesouvisí jeho tvrzení, že si nevšiml dopravního značení B28.

16. Argumentaci žalobce, že jel od města Vimperk, resp. vjel na místo zákazu zastavení z protisměru, nezbavuje žalobce jeho povinnosti dodržovat dopravní značení umístěné v pruhu směru jízdy, ve kterém se dopravní značení nachází. Žalobce zaparkoval těsně za svislou dopravní značku B28 „zákaz zastavení“ na začátku její účinnosti. Není podstatné, zda si žalobce všiml ze svého směru jízdy umístěného dopravního značení, resp. to, že k dané dopravní značce přistupoval z její odvrácené strany, neboť to na její platnosti a závaznosti pro žalobce nic nemění. Zastavil–li žalobce své vozidlo v působnosti této značky z opačného směru jízdy, nejedná se o skutečnost, která by byla pro posouzení jeho odpovědnosti rozhodná. Opačný výklad by ad absurdum vedl k popření platnosti všech svislých dopravních značek upravujících zastavení nebo stání, ke kterým by bylo přistupováno z opačného směru jízdy.

17. Žalobce zcela přehlíží, že svým jednáním byl shledán vinným i z porušení vodorovného dopravního značení V13, které vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, pokud to není nutné k objíždění odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci. Proti této skutečnosti však žádným způsobem nebrojí (po právní ani skutkové stránce).

18. Dále nelze přehlédnout, že žalobce své vozidlo dočasně odstavil rovněž v rozporu s § 27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení řidič nesmí zastavit a stát na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 metrů před hranicí křižovatky a 5 metrů za ní; tento zákaz neplatí v obci na křižovatce tvaru „T“ na protější straně vyúsťující pozemní komunikace. Ani v tomto směru žalobce žádné námitky nevznáší.

19. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce, jako držitel řidičského oprávnění (v opačném případě by bylo vedeno zcela jiné přestupkové řízení) a tedy osoba znalá dopravních předpisů, si mohl a měl být vědom pravidel silničního provozu a měl a mohl se stanovenou místní úpravou provozu řídit. Pouhá skutečnost, že k předmětné svislé dopravní značce přistupoval z opačného směru jízdy jej této povinnosti nezbavuje. Správní orgány vyhodnotily zavinění žalobce jako nevědomou nedbalost. Podle § 15 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) je přestupek spáchán z nedbalosti nevědomé, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Správní orgány náležitě odůvodnily subjektivní stránku přestupku a není pochyb o tom, že ze strany žalobce se jednalo o zavinění minimálně ve formě nevědomé nedbalosti. Pro úplnost krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 318/2016–4, v němž bylo uvedeno: „že zavinění je vnitřním (subjektivním) psychickým postojem pachatele přestupku k protiprávnímu jednání a k jeho následku (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 As 40/2007–53, č. 1529/2008 Sb. NSS). Druh zavinění pachatele se určuje za pomoci tzv. složky vědomostní (zda a jak pachatel ví) a složky vůle (zda a jak pachatel chce). Zatím co složka vědomostní musí být přítomna jak u úmyslného, tak u nedbalostního zavinění, složka vůle pachatele je vyhrazena jen pro zavinění úmyslné. Nedbalost může být vědomá nebo nevědomá a úmysl může být přímý nebo nepřímý (§ 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích)“.

20. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že argumentace žalobce založená na tom, že u vozidla nevypnul motor a pouze si odběhl, ať už za účelem zjištění otevírací doby pojišťovny Generali, či za účelem vybrání hotovosti z bankomatu Komerční banky, nemá žádný vliv na naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku. Umístěné dopravní značení zakazuje zastavení i na dobu nezbytně nutnou. Tvrzení žalobce, že policejní hlídka dorazila na místo spáchání přestupku v řádech deseti sekund, a tak mu nebyl dán dostatečný časový prostor pro seznámení se s dopravní značkou a na přeparkování vozidla na tomto posouzení nic nemění. Nadto lze konstatovat, že takovéto vyjádření nekoresponduje se sdělením v úředním záznamu, že policista vyčkal na příchod žalobce od bankomatu Komerční banky zpět k nastartovanému vozidlu. Sled událostí popsaných v úředním záznamu neosvědčuje tvrzení žalobce, že pouze vystoupil z vozidla a učinil obhlídku dopravního značení v místě zastavení vozidla. Jak bylo již zmíněno výše, žalobce zastavil přímo pod zákazovou značkou, čili nebylo zapotřebí významně se vzdalovat od zaparkovaného vozidla, aby bylo možné se s dopravní značkou seznámit. Veškeré uváděné a zjištěné skutečnosti přisvědčují tvrzení správních orgánů.

21. Žalobce namítá, že v místě zákazu zastavení v době, kdy byly pořizovány záběry pro aplikaci Streetview na webové stránce Google maps, byla rovněž zaparkována vozidla na předmětném zákazu zastavení. Eventuální přestupkové jednání jiných osob, ať už správně řešené či nikoli, není pro posouzení přestupkového jednání žalobce a jeho odpovědnosti podstatné. Tvrdí–li žalobce, že byl jediným, kdo byl v daný okamžik na daném místě za takovéto přestupkové jednání postižen, ze založených fotografií není zřejmé, že by zde byla i jiná vozidla, která by byla zaparkována v rozporu s daným dopravním značením. I kdyby tomu tak bylo, na posouzení důvodnosti podané žaloby to nemá vliv.

22. K tvrzení žalobce, že svislá dopravní značka B28 „zákaz zastavení“ byla nevhodně umístěna, čímž žalobce myslí zejména výšku a úhel jejího umístění, krajský soud uvádí, že předmětná dopravní značka má formu opatření obecné povahy a v předmětné věci krajskému soudu nepřísluší přezkoumávat umístění této dopravní značky. Nadto jak bylo již opakovaně uváděno výše, dopravní značka B28 „zákaz zastavení“ byla umístěna ve směru jízdy jízdního pruhu, tj. ve správném úhlu, a skutečnost, že si žalobce při svém manévru dopravní značky nevšiml, není pro věc významná. Co se týče výšky umístění, není zřejmé, v jakém směru by výška umístění této dopravní značky ovlivnila žalobcovu schopnost tuto dopravní značku seznat, nicméně pouze pro úplnost lze poukázat na veřejně dostupné Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích TP 65 účinné od 1. 8. 2013, str. 22 a násl. Nutno podotknout, že žalobce svým zastavením neporušil pouze svislou dopravní značku B28, ale také vodorovnou dopravní značku V13 a § 27 odst. 1 písm. d), když zastavil ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky.

23. Krajský soud vážil, zda se touto námitkou žalobce nedomáhá tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy – daného dopravního značení, nicméně s ohledem na podobu této dílčí argumentace a její kvalitu v kontextu úpravy § 101a s. ř. s. a násl. dospěl soud k závěru, že nikoli. Tím spíše, že žalobce zastoupen advokátem, právním profesionálem, by v případě takového návrhu byl nepochybně schopen svůj návrh na incidenční přezkum formulovat výslovně, nikoli pouze v rámci citace svého přednesu z řízení před správními orgány.

24. Žalobce rovněž vznesl námitku absence škodlivosti přestupkového jednání. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky, přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde–li o trestný čin. Zájem společnosti chráněný zákonem o silničním provozu je bezpochyby bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a i v nyní projednávané věci je materiálním znakem přestupku společenská škodlivost. Žalobce svým jednáním naplnil formální znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, čímž současně naplnil materiální znak tohoto přestupku. Společenská škodlivost určitého jednání je dána již tím, že zákonodárce takové jednání kvalifikoval jako jednání protiprávní. Pouze ve zcela výjimečných případech a s ohledem na mimořádné skutkové okolnosti lze konstatovat, že jednání, které, přestože splňuje formální znaky přestupku, nemusí vykazovat společenskou škodlivost. Sám žalobce však v žalobě nevznesl žádné skutečnosti, jimiž by takovou výjimečnost a existenci mimořádných skutkových okolností prokazoval. Správní orgány ani krajský soud rovněž neshledaly žádné okolnosti, které by prokazovaly absenci společenské škodlivosti. Chráněným zájmem v tomto případě je zejména organizace dopravy a zajištění její bezpečnosti, přičemž k naplnění materiální stránky přestupku postačí jen ohrožení tohoto chráněného zájmu. Žalobce se svým jednáním dopustil porušení povinnosti stanovené jednak § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, ale též povinnosti stanovené § 4 písm. c) téhož zákona a povinnosti stanovené § 27 odst. 1 písm. d) téhož zákona. Předmětné jednání zjevně nevykazuje nulovou škodlivost a neporušení veřejného zájmu na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Nutno podotknout, že přestupkem může být i takové jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti pouze v míře nepatrné (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008–45).

25. Krajský soud považuje vyhodnocení správních orgánů návrhu na provedení vyšetřovacího pokusu jako nadbytečné za správné. Vyšetřovací pokus by ničeho nezměnil na tom, že žalobce byl povinen řídit se dopravními předpisy, a za tím účelem sledovat i dopravní značení.

26. K námitce žalobce, že následně došlo ve své podstatě k dekriminalizaci jím spáchaného přestupku krajský soud uvádí, že taková námitka nemůže být shledána důvodnou. Skutečnost, že v místě spáchání dopravního přestupku následně došlo ke stavebním úpravám tohoto místa, nijak nezbavuje žalobce jeho odpovědnosti za tento přestupek. Ať už byly důvody stavebních úprav v místě spáchání přestupku jakékoli, v době protiprávního jednání žalobce na tomto místě platily dopravní předpisy, které žalobce svým jednáním porušil.

27. Lze proto uzavřít, že krajský soud neshledal v mezích uplatněných žalobních bodů, ani v mezích toho, čemu by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti, vady, kterými by bylo nepřípustně zasaženo do veřejných subjektivních práv žalobce. V tomto směru neshledal krajských soud vad na závěru správních orgánů, které žalobce shledali vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, dle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) – j) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě druhé tohoto zákona. Hlava druhá zákona o silničním provozu obsahuje mimo jiné právě zmiňovaný § 4 (povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích) či § 27 téhož zákona (výčet zákazu řidiče zastavit a stát).

28. Co se týče doplnění žaloby ze dne 24. 4. 2023, tyto skutečnosti nemají na shora učiněné závěry jakýkoli vliv, přičemž nelze opomenout, že v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. krajský soud vychází ze skutkového stavu, který zde byl v době rozhodování správních orgánů. Aktuální podobu dané ulice, jakož ani spekulace žalobce o důvodech změn v dopravním značení (napravení závadného stavu), nelze z tohoto důvodu žádným způsobem zohlednit.

V. Závěr, náklady řízení

29. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správního spisu IV. Právní názor krajského soudu V. Závěr, náklady řízení