54 A 2/2024–26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: Z. Ch., narozený státní příslušnost bytem zastoupený advokátem Mgr. Dušanem Havlenou sídlem Nad Vdovečkem 1206, 388 01 Blatná proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. OAM–13496–12/ZR–2023 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. OAM–13496–12/ZR–2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 14. 3. 2024 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2024, č. j. OAM–13496–12/ZR–2023, kterým byl podle § 87d odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušen přechodný pobyt a dále podle § 87d odst. 3 téhož zákona byla žalobci stanovena lhůta k vycestování 30 dní od právní moci rozhodnutí.

2. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval protiprávním jednáním, které se žalobce na území České republiky dopouštěl. Ve správním spise je založen: * trestní příkaz Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 3. 2023, č. j. 18 T 42/2023–104, dle kterého byl žalobce uznán vinným z přečinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, když způsobil škodu ve výši 21 920 Kč. Za toto jednání byl žalobci uložen trest odnětí svobodu v délce 6 měsíců, podmínečně odložen na zkušební dobu 12 měsíců; * trestní příkaz téhož soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. 5 T 75/2018–73, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku, když dne 31. 3. 2018 řídil na pozemní komunikaci motorové vozidlo po požití alkoholu (1,33 ‰ – 1,27 ‰ dle opakovaného měření) vozidlo bývalé družky (poškozené), když s tímto vozidlem havaroval a způsobil škodu ve výši cca 20 000 Kč. Za toto jednání byl žalobci uložen peněžitý trest v celkové výši 21 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců; * trestní příkaz téhož soudu ze dne 31. 7. 2009, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákoníku, za což byl žalobce odsouzen ke 3 měsícům trestu odnětí svobody podmíněně odloženého na zkušební dobu 1 roku a zároveň mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel v délce 1 roku.

3. Ve správním spise je poté založen i výpis z evidenční karty řidič žalobce, které byly Policií ČR nahlášeny dne: * 31. 3. 2018: řízení bez řidičského oprávnění, zákaz řízení všech motorových vozidel, pokuta 25 000 Kč; * 27. 3. 2013: řízení přes pozastavené řidičské oprávnění; zákaz činnosti (řízení motorových vozidel), pokuta 25 000 Kč; * 10. 8. 2010: řízení bez řidičského oprávnění, dítě mimo autosedačku; zákaz činnosti (řízení motorových vozidel) a pokuta 25 000 Kč; * 6. 7. 2009: řízení vozidla bez RZ; zákaz činnosti (řízení motorových vozidel), pokuta 5 000 Kč. * 18. 2. 2009: nepřipoután bezpečnostním pásem; pokuta 400 Kč.

4. Žalovaný popsal obsah uvedených trestních příkazů a uvedl, že se nejedná o jediné protiprávní jednání žalobce, když žalobce má v evidenční kartě řidiče celkem 7 záznamů spojených s protiprávním jednáním žalobce v souvislosti s řízením motorového vozidla (viz výše – 5 přestupků a 2 trestní příkazy).

5. Žalovaný popsal, že žalobci byly uloženy peněžité tresty v celkové výši 80 400 Kč, 4 x vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Závažné narušení veřejného pořádku tak žalovaný shledal v tom, že žalobce se opakovaně dopouští totožného protiprávního jednání bez vlivu předchozích trestů a sankcí. „V chování cizince (žalobce) správní orgán spatřuje závažné narušování veřejného pořádku, konkrétně v řízení motorového vozidla v době, kdy má cizinec tuto činnost zakázanou.“ Stupeň závažnosti narušování veřejného pořádku dle žalované v čase stoupá recidivou a nulovým respektem vydaným rozhodnutím. Od získání povolení k pobytu dne 11. 7. 2008 se žalobce dopouštěl trestné činnosti opakovaně, ačkoli byl již souzen a v jejím páchání pokračoval po celou dobu pobytu. Dle žalovaného žalobce nebyl nikdy držitelem řidičského oprávnění, přesto opakovaně vozidla řídil i přes uložené tresty, a nakonec i pod vlivem návykových látek, když způsobil dopravní nehodu. Řízení pod vlivem návykových látek hodnotí žalovaný jako nejzávažnější jednání v kontextu provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný přitom nevidí žádných záruk toho, že žalobce se takového jednání již nedopustí.

II. Žaloba

6. Žalobce předně namítá, že napadeným rozhodnutím dojde k ohrožení základních práv žalobce, a to především práva na soukromí a rodinný život, práva na ochranu zdraví. Žalobce uvedl, že v České republice žije cca 15 let, přišel za prací a měl zde i přítelkyni. Oba úvěry, které si v té době vzal, byly řádně hrazeny až do smrti jeho přítelkyně. Závazky následně hradil pouze za pomoci jeho nové přítelkyně, on sám nemá žádný příjem. Jeho družka je zcela odkázána na jeho pomoc, neboť je invalidní, a pokud by musel vycestovat, znamenalo by to pro ni velký zásah do jejich rodinného a soukromého života.

7. Žalobce na území Polska nemá žádné příbuzné, má pouze syna, který žije v České republice. S ohledem na skutečnost, že žalobce nemá žádný příjem, je mu 70 let, udělá z něj žalovaný v podstatě bezdomovce. Žalovaná tak napadeným rozhodnutím ohrožuje žalobcovo zdraví, život a zasahuje do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce má za to, že zrušení jeho pobytu napadeným rozhodnutím je s ohledem na závažnost protiprávního jednání a doby, která od některých skutků uběhla, zcela nepřiměřené. Jako důkaz navrhl žalobce svůj výslech.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2024 navrhl zamítnutí žaloby, současně uvedl, že správní řízení bylo zahájeno na základě zjištěné skutečnosti, že byl žalobce opakovaně pravomocně odsouzen za spáchání úmyslné trestné činnosti a svým protiprávním jednáním opakovaně narušuje veřejný pořádek. Nebýt tohoto protiprávního jednání žalobce, nebyl by dán důvod pro zrušení jeho povolení k pobytu a vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal své úvahy, jimiž zjištěné skutečnosti hodnotil a náležitě vysvětlil, jak ke svým skutkovým zjištěním a právním závěrům dospěl. Žalovaný má za to, že se v rámci správního řízení dopodrobna zabýval aspekty rodinného a soukromého života žalobce, kdy při posuzování aktuálních soukromých a rodinných vazeb vycházel z informací dostupných v informačních systémech a všech dotčených orgánů. Podle informací, které měl žalovaný k dispozici v průběhu řízení, na území České republiky v současné době nežijí žádní žalobcovi nejbližší rodinný příslušníci. V průběhu správního řízení byly veškeré písemnosti doručovány na adresu, kterou má žalobce uvedenou jako adresu svého pobytu na území ČR. Skutečnost, že si žalobce doručované písemnosti nevyzvedl, jde k tíži žalobce. Žalobce se mohl kdykoli v průběhu řízení vyjádřit ke svým soukromým a rodinným vazbám, které má na území ČR, což však neučinil. Pokud žalobce na existenci nejbližších rodinných příslušníků odkázal až v rámci podané žaloby, nebyly tyto skutečnosti žalovanému známy a nemohl k nim přihlédnout. S ohledem na skutečnost, že žalobce v průběhu správního řízení nijak nekonkretizoval své údajné nejbližší rodinné příslušníky, žalovaný vycházel z informací dostupných v informačních systémech a z výsledků šetření dotčených orgánů. Ani v podané žalobě žalobce nijak svou družku blíže nespecifikoval, ale uvedl pouze její jméno a příjmení. Je na samotném účastníkovi řízení, aby sám z vlastní iniciativy dodával do řízení důkazy v jeho prospěch. K námitce nedostatečného zkoumání dopadu do soukromého a rodinného života žalobce odkazuje žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se žalovaný touto otázkou dostatečně vypořádal. Žalobce pouze odkazuje na existenci rodinných vazeb na území, ovšem samotná jejich existence nemusí znamenat automatickou nepřiměřenost zásahu do rodinného a soukromého života, ale musí být posouzena jejich intenzita. Žalovaný ve svém vyjádření dále odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 76 s. ř. s., když zároveň i účastníci dali s rozhodnutím bez jednání výslovně či konkludentně souhlas.

10. Žaloba je důvodná.

11. Podle § 87d odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců ministerstvo rozhodnutím zruší přechodný pobyt na území občanu Evropské unie, jestliže ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není–li zahájeno řízení o správním vyhoštění, za podmínky, že rozhodnutí o zrušení přechodného pobytu na území bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života občana Evropské unie.

12. Hypotéza citovaného ustanovení, podle něhož bylo žalobci zrušeno povolení k přechodnému pobytu, vyžaduje splnění dvou podmínek, a sice jednak závěr, že žalobce představuje ohrožení pro bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, a jednak současně nesmí být případné zrušení povolení k přechodnému pobytu nepřiměřeným zásahem do jeho soukromých a rodinných poměrů.

13. Žalobce namítá, že s ohledem na závažnost protiprávních jednání a na dobu, která od některých skutků uběhla, se napadené rozhodnutí jeví jako nepřiměřené. K tomu žalobce vysvětluje jeho důvody týkající se posledního odsouzení (úvěrový podvod). Otázka doby, která od některých skutků žalobce uběhla je však zejména otázkou naplnění toho, zda v případě žalobce je splněna podmínka „závažného narušení veřejného pořádku“.

14. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010 – 151, publ. pod č. 2420/2011 Sb. NSS (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), uvedl, že „při výkladu pojmů „veřejný pořádek“, resp. „závažné narušení veřejného pořádku“, používaných v různých kontextech zákona o pobytu cizinců na území České republiky je třeba brát v úvahu nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlížet také k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichž jsou tyto pojmy užity.“ 15. Čl. 27 odst. 1 směrnice č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „pobytová směrnice“) stanoví, že s výhradou této kapitoly smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Tyto důvody nesmějí být uplatňovány k hospodářským účelům.

16. Čl. 27 odst. 2 pobytové směrnice stanoví, že opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.

17. Jak shrnul Krajský soud v Plzni v již shora odkazovaném rozsudku, „[k]riminální minulost cizince je velmi často výchozím bodem úvahy o tom, zda u něj i do budoucna existuje důvodné nebezpečí, že by mohl opět závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Při posuzování tohoto rizika je kromě závažnosti a povahy spáchaných trestných činů třeba zkoumat i další aspekty případu, jako je např. předcházející bezúhonnost či naopak opakování trestné činnosti u žadatele, chování žadatele ve vazbě či ve výkonu trestu a po propuštění, případně motiv, který jej ke spáchání trestného činu vedl, jeho postoj k dosavadní trestné činnosti atd. (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019–40, bod 31, a ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 Azs 29/2019–33, bod 17).“ 18. Komplexně se problematikou § 87d odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců zabýval Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 15. 11. 2023, č. j. 41 A 19/2023–40, který v bodech 20 až 35 svého rozsudku podrobně popsal obecná právní východiska výkladu pojmu závažné narušení veřejného pořádku. Zdejší soud na tyto body uvedeného rozsudku, který je žalovanému jistě znám, pro stručnost odkazuje a plně se s nimi ztotožňuje. Na základě předložené relevantní právní úpravy, judikatury správních soudů (zejm. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010–151, č. 2420/2011 Sb. NSS; rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019–40, ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 Azs 29/2019–33, ze dne 14. 2. 2020, č. j. 5 Azs 383/2019–40, bod 31, a ze dne 3. 11. 2022, č. j. 10 Azs 202/2022–42, bod 34), Soudního dvora (zejm. rozsudek ze dne 24. 6. 2015, ve věco C–373/13, H.T. proti Land Baden–Württemberg, bod 79; rozsudky Soudního dvora ze dne 29. 4. 2004, ve věci C–482/01, Orfanopoulos a Oliveri, bod 64, a ze dne 10. 7. 2008, ve věci C–33/07, Jipa, bod 23, či rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 31. 1. 2006, ve věci C–503/03, Komise proti Španělsku, bod 45; rozsudek ze dne 7. 10. 2007 ve věci C–349/06, Polat) Krajský soud poté přehledně shrnul, že „v případě omezení práva voleného pobytu občana EU (jímž je i zrušení přechodného pobytu) z důvodu použití výhrady veřejného pořádku je nutné, aby správní orgán komplexně posoudil cizincovo jednání. Až na výjimky bude možné občanu EU zrušit pobyt zejména v souvislosti s jeho trestním odsouzením. Toto odsouzení však samo o sobě není dostačující důvod pro závěr, že občan EU závažným způsobem ohrožuje nebo narušuje veřejný pořádek. Ani v případě, že se jedná o mnohačetná odsouzení. K tomu lze přihlížet. Ovšem pouze do té míry, do jaké jsou okolnosti, které byly příčinou tohoto odsouzení, důkazem osobního chování představujícího aktuální hrozbu pro veřejný pořádek. Žalovaný musí komplexně hodnotit okolnosti jednotlivých trestních odsouzení a jednání cizince, které k nim vedlo. Konkrétně se musí zabývat povahou a závažností trestných činů, jejich četností, důsledkům, ke kterým vedly (způsobená škoda nebo újma) a dalšími okolnostmi, jako jsou doba, která od jejich spáchání uplynula nebo přístup cizince k výkonu uloženého trestu.“ (bod 36). „Zároveň se žalovaný nemůže dívat pouze do minulosti. Zrušení pobytu nemá být jakousi sankcí za to, že cizinec porušil zájmy chráněné veřejnoprávními normami. Jedná se naopak o opatření preventivní povahy, které má zajistit, aby cizinec již dále veřejný pořádek neohrožoval nebo nenarušoval. Rozhodnout o zrušení pobytu je proto možné, pouze pokud se prokáže, že cizincovo jednání představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení základních zájmů společnosti.“ (bod 37).

19. Takové posouzení však v žalobou napadeném rozhodnutí chybí. Žalovaný vycházel při svém rozhodování z opakované trestné činnosti žalobce, když od okamžiku povolení pobytu žalobce dne 11. 7. 2008 se žalobce opakovaně dopouštěl trestné činnosti, za kterou byl již postižen tak, jak je z obsahu napadeného rozhodnutí shrnuto shora. „V chování cizince (žalobce) správní orgán spatřuje závažné narušování veřejného pořádku, konkrétně v řízení motorového vozidla v době, kdy má cizinec tuto činnost zakázanou.“ (důraz doplněn); žalobce se dle žalovaného nepoučil a opakovaně páchal novou trestnou činnost, z čehož dle žalovaného plyne, že opakovaně závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Žalovaný odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 7 Ca 5/2009 v jehož kontextu považuje za narušení veřejného pořádku jakékoli porušení zákonů, což, jak popsal již Krajský soud v Brně ve shora poukazovaném rozsudku, je překonané. „Jak plyne zejména z judikatury Soudního dvora, v kontextu směrnice 2004/38/ES nelze pojem veřejný pořádek, resp. jeho narušení vykládat jako jakékoli porušení práva. To je pouze jeden z jeho předpokladů. Důraz se klade zejména na existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení některého ze základních zájmů společnosti.“ 20. Této protiprávní činnosti týkající se řízení motorových vozidel se žalobce dopouštěl v letech 2009 až 2018. I přesto však žalovaný bez jakéhokoli odůvodnění považuje právě tuto protiprávní činnost žalobce za stěžení pro své rozhodnutí, byť o zrušení pobytového oprávnění žalobce rozhoduje až v roce 2024. Odsouzení z roku 2023 za úvěrový podvod žalovaný sice uvádí, avšak své úvahy více nerozvádí krom, zjednodušeně řečeno, obecného poukazu na nedostatek respektu žalobce k zákonu.

21. Jinými slovy, žalovaný se především zaměřil na zjednodušující posouzení, zda žalobce porušoval zákon a byť nelze upřít, že zejména řízení pod vlivem alkoholu a způsobení dopravní nehody se vznikem škody na řízeném vozidle, které patřilo třetí osobě, je závažným protiprávním jednáním, tohoto jednání se žalobce dopustil již v roce 2018. To ve spojení s další protiprávní činností z předcházejících let, kdy žalobce opakovaně řídil motorové vozidlo bez patřičného řidičského oprávnění a opakovaně nerespektoval vyslovené zákazy řízení však nemůže vést samo o sobě k odůvodněnému závěru, že nyní, v roce 2024, žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek a že tato hrozba trvá. Pokud má žalovaný shledat důvody pro omezení svobody volného pohybu a pobytu občana EU jakožto základního aspektu unijního občanství, musí své rozhodnutí řádně odůvodnit a podložit dostatečnými skutkovými zjištěními; musí se zabývat všemi skutečnostmi, které jsou pro vydání takového rozhodnutí významné.

22. V tomto směru je proto námitka žalobce týkající se doby, která od jeho protiprávního jednání na úseku bezpečnosti dopravy uběhla, důvodná a nerozlučně s tím je spjato to, že žalovaný se tím, co je shora popsáno jako nutné požadavky judikatury, nezabýval.

23. I přesto, že z uvedených důvodů je nutné žalobou napadené rozhodnutí zrušit, považuje krajský soud za vhodné se vyjádřit i ke zbývající žalobní argumentaci týkající se druhé části hypotézy § 87d odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců, a to k otázce přiměřenosti zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobce. Tuto otázku lze hodnotit samostatně od již konstatovaných vad.

24. Povinností posoudit dopady do soukromého a rodinného života se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 4. 2021, č. j. 9 Azs 45/2021–23, který uvedl, „[p]ovinnost posoudit dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince plyne přímo z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. (…) Míra a intenzita poměřování těchto zájmů s právem na soukromý a rodinný život je pak přímo odvislá od množství a kvality informací, které dal cizinec správnímu orgánu k dispozici.“ 25. Posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce se žalovaný zabýval na straně 5–7 napadeného rozhodnutí, který vzhledem k pasivitě žalobce, vycházel z Cizineckého informačního systému, z rozsudků soudů v trestních věcech, z lustrace v Centrálním registru obyvatel, obsahu spisového materiálu, jakož i z dalšího šetření. Žalovaný uvedeným způsobem zjistil, že žalobce je rozvedený a na území České republiky nežijí žádní jeho nejbližší rodinní příslušníci. Žalobce v průběhu správního řízení žádné rodinné příslušníky, žijící na území České republiky, neuvedl; na výzvu k seznámení s podklady rozhodnutí žalobce nereagoval. Správní orgány nezjistily syna žalobce a žalobce, byť nyní nově tvrdí, že má pouze syna na území České republiky, nic víc k němu neuvádí. Stejně tak správním orgánům nesdělil nic o své družce. Tato argumentace se objevuje poprvé až v podané žalobě, přičemž žalobce zcela obecně tvrdí invaliditu družky a její závislost na žalobci. Žalobce tato svá tvrzení žádným způsobem nekonkretizuje a relevantním způsobem nedokládá (např. rozhodnutí o invaliditě, o příspěvku na péči a stupeň závislosti apod.). Obdobně tak co do otázky finančních příjmů žalobce ve spojení se zajištěním bydlení.

26. Pouhé tvrzení, že družka je invalidní, na žalobci závislá a vycestování žalobce bude pro ně znamenat velký zásah do jejich života je natolik obecné, že se jím krajský soud nemohl více zabývat. Obdobně tak i co se týče jeho tvrzeného záměru podstoupit proces oddlužení. Není úkolem krajského soudu za žalobce domýšlet jakoukoli argumentaci. Současně lze připomenout, že těžiště dokazování leží v řízení před správními orgány.

27. Za zásadní krajský soud považuje to, jak poukázal sám žalovaný a podrobně shrnul například krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 22. 2. 2023, č. j. 57 A 6/2023–35, že „zrušením přechodného pobytu občana EU není dotčeno právo pobytu cizince na území ČR. Dochází pouze k odepření výhod plynoucích ze statutu cizince pobývajícího na území České republiky v rámci přechodného pobytu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 71/2010–112). Žalobci není zakázán vstup ani pobyt na území ČR, pouze mu je odebrán určitý druh pobytového oprávnění (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 Azs 8/2020–32, bod 20). Ani zrušení přechodného pobytu, ani výjezdní příkaz, uložený žalobci výrokem II napadeného rozhodnutí, neukládají žalobci povinnost opustit území České republiky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2021, č. j. 8 Azs 303/2019–49, publ. pod č. 4281/2022 Sb. NSS, bod 16).“ Žalobce přitom závěr žalovaného v tomto ohledu konkrétně nerozporuje, když pouze namítá, že má přechodný pobyt již 15 let. To ale samo o sobě nic neznamená. Není proto zcela zřejmé, jakou povahu má mít z pohledu žalobce zásah do jeho soukromého a rodinného života v kontextu citovaných skutečností.

28. Žalobce rovněž namítá porušení svých práv dle Úmluvy o lidských právech, avšak konkrétní práva, která mají být porušena, neoznačuje.

29. Krajský soud nepřistoupil k navrhovanému výslechu žalobce, dílem pro již zjištěnou vadu, dílem z toho důvodu, že má za to, a to s ohledem na stručnost žaloby, že by nepřinesl nic nového. Nelze současně opomenout, že dle § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů za užití § 64 s. ř. s. platí, že důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, přičemž podmínky tohoto ustanovení nejsou rovněž naplněny (viz výše věta poslední bodu 25 tohoto rozsudku).

V. Závěr a náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z tohoto důvodu krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Nosný důvod žalobou napadeného rozhodnutí sám o sobě neobstojí, když současně se žalovaný nezabýval navazující rozhodnými skutečnostmi tak, jak jsou popsány shora. Krajský soud pro úplnost dodává, že žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a ponechal mu přechodný pobyt na území ČR; pravomocí ponechat žalobci přechodný pobyt na území ČR však krajský soud v tomto přezkumném soudním řízení správním nedisponuje. Možnosti rozhodnutí soudu jsou dány § 76 a § 78 s. ř. s.

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

32. Za podanou žalobu uhradil žalobce soudní poplatek 3 000 Kč. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč bez DPH. Jak krajský soud ověřil, zástupce žalobce je plátcem DPH, z tohoto důvodu se tato částka navyšuje na 8 228 Kč s DPH. Celkovou částku 11 228 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení