54 A 25/2023 – 42

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci navrhovatele: Přípravný výbor pro konání místního referenda ve statutárním městě Kladně jednající zmocněncem RNDr. Mgr. P. S., Ph.D. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Adélou Šípovou sídlem Kleinerova 24, 272 01 Kladno proti odpůrci: statutární město Kladno sídlem náměstí starosty Pavla 44, 272 52 Kladno zastoupen advokátem JUDr. Františkem Hrudkou sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1 o návrhu na vyhlášení místního referenda takto:

Výrok

I. Návrh na vyhlášení místního referenda na území statutárního města Kladna o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Statutární město Kladno na celém svém území, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?“ se odmítá.

II. Soud stanoví, že hlasování v místním referendu na území statutárního města Kladna o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Statutární město Kladno na celém svém území, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?“ vyhlášeném usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206, proběhne v termínu nejbližších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Navrhovatel se návrhem podle § 91a odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodaným dne 31. 3. 2023 do datové schránky zdejšího soudu domáhá v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, jež prohlásilo hlasování v místním referendu konané ve dnech 13. a 14. 1. 2023 o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Statutární město Kladno na celém svém území, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?“ neplatným v důsledku nezákonného omezení a pokřivení předreferendové kampaně ze strany odpůrce, vyhlášení místního referenda a jeho opakovaného uskutečnění ve dnech konání nejbližších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to namísto zastupitelstvem odpůrce vyhlášeného termínu v sobotu dne 15. 4. 2023 od 8:00 hod. do 20:00 hod.

2. Usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 54 A 25/2023–31, soud vyhověl návrhu navrhovatele a předběžným opatřením odpůrci uložil se zdržet organizace zajištění opakovaného hlasování v místním referendu, které bylo stanoveno na sobotu dne 15. 4. 2023 v době od 8:00 hod. do 20:00 hod. Odpůrce toto rozhodnutí soudu respektoval. Obsah podaného návrhu 3. Navrhovatel zrekapituloval, že místní referendum k otázce hazardních her původně vyhlásil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206, současně na termín 1. kola volby prezidenta republiky ve dnech 13. a 14. 1. 2023. Referendum se uskutečnilo, nicméně z důvodu nesplnění minimální účasti alespoň 35 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob ve smyslu zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“) nebylo platné. K návrhu navrhovatele následně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, určil, že hlasování v místním referendu bylo neplatné, nicméně pro nedostatek pravomoci v daném řízení současně zamítl návrh na určení nového termínu konání opakovaného referenda. Usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 15. 3. 2023 a ten dne 17. 3. 2023 podal návrh, aby se opakované místní referendum konalo současně se sněmovními volbami v roce 2025.

4. Shodně s unesením krajského soudu se navrhovatel domnívá, že se zastupitelstvo odpůrce mělo řídit zejména § 5 a § 15 zákona o místním referendu, tj. mělo určit den konání místního referenda tak, aby se konalo nejpozději do 90 dnů po dni vyvěšení usnesení zastupitelstva na úřední desce Magistrátu statutárního města Kladna, jen nebyla–li v návrhu přípravného výboru uvedena doba pozdější. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 2. 10. 2014, č. j. Ars 3/2014–41, má totiž navrhovatel právo na vyhlášení referenda v tomto pozdějším termínu. Současně je nutné upřednostnit termín, který zvýší pravděpodobnost platnosti místního referenda, viz rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2015, č. j. Ars 11/2014–42, publikovaný pod č. 3211/2015 Sb. NSS. Při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR lze přitom podle navrhovatele očekávat vysokou účast voličů, a navíc bude dostatek času na předreferendovou kampaň, kterou odpůrce mařil.

5. Rada odpůrce na mimořádné schůzi dne 19. 3. 2023 ale prohlásila termín navržený navrhovatelem za nevhodný a nesplňující požadavek aktuálnosti. Primátor proto navrhl hlasování na sobotu 15. 4. 2023 v čase od 8:00 do 20:00 hodin. Dále rada rozpočtovým opatřením schválila na referendum vyčlenit 500 000 Kč. O výsledku jednání přitom nebyl navrhovatel informován, jeho zmocněnec totiž není zastupitelem. Dne 20. 3. 2023 na řádném jednání zastupitelstva odpůrce byl tento termín schválen, aniž by bylo projednání referenda předem avizováno a navrhovatel byl v této souvislosti kontaktován. Tento prvek nepředvídatelnosti dle navrhovatele vyvolává pochybnosti, zda odpůrce respektuje zákon a soudní rozhodnutí, dle kterých má zajistit průběh referenda tak, aby bylo dosaženo jeho platnosti. Během jednání zastupitelstva zazněl i protinávrh opozičního zastupitele, aby se referendum konalo v květnu 2024 souběžně s volbami do Evropského parlamentu, o něm však nebylo debatováno ani hlasováno.

6. Navrhovatel se proto domnívá, že termín opakovaného referenda je v rozporu se zákonem a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, jelikož porušuje požadavek, aby odpůrce usiloval o platnost hlasování v místním referendu. Možnost občanů vyjádřit se prostřednictvím místního referenda (zde k otázce, zda se mají v obci zakázat hazardní hry) je přitom realizací práv zakotvených v čl. 100 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“) a čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která byla jako součást ústavního pořádku České republiky vyhlášena usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“). Termín 15. 4. 2023 považuje navrhovatel za účelový, protože povede téměř se 100% jistotou k nízké účasti a navrhovateli neposkytuje dostatek času na zajištění prostředků a realizaci předreferendové kampaně. Mezi odsouhlasením hlasování dne 20. 3. 2023 a hlasováním dne 15. 4. 2023 uplyne pouze 24 dní. Navíc byl termín určen až po uzávěrce dubnového Měsíčníku Kladno, ve kterém chtěl navrhovatel prezentovat svůj názor (článek zastupitelky Ing. arch. A. G.), a to za situace, kdy oprávnění občané mají stále v živé paměti kampaň proti zákazu hazardu. Soudem vytčené vady tak není možné napravit. Nadto je termín nehospodárný, protože povede k výdajům 500 000 Kč v době, kdy se město blíží dluhové brzdě.

7. Odpůrcem stanovený termín je dle navrhovatele natolik vadný, že by se hlasování mělo opakovat, i pokud by dne 15. 4. 2023 proběhlo. Navrhovatel je přitom připraven jej napadnout u soudu. K přípustnosti návrhu na stanovení nového termínu na nejbližší termín voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR navrhovatel odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2010, č. j. 44 A 62/2010–19, č. 2158/2010 Sb. NSS. Navrhovatel uzavřel, že odpůrce popírá smysl právní úpravy místního referenda, neboť termín konání má zajistit co nejvyšší účast při hlasování. Určený termín popírá základní ústavní principy rovnosti, neutrality veřejné moci a svobodné soutěže politických sil (čl. 5 Ústavy a dále čl. 2 odst. 1, čl. 20 odst. 4 a čl. 22 Listiny), jakož i ustanovení zákona o místním referendu upravující kampaň pro místní referendum.

8. Dne 5. 4. 2023 navrhovatel doplnil návrh sdělením, že neměl možnost prezentovat svůj názor na předmět referenda v dubnovém vydání Měsíčníku Kladno prostřednictvím své členky Ing. arch. A. G., která je současně opoziční zastupitelkou. Ta o otištění článku požádala v návaznosti na opakované vyhlášení referenda dne 20. 3. 2023, aby alespoň částečně napravila povinnost odpůrce poskytnout opozici prostor pro informování občanů o svém názoru na referendovou otázku. Bylo jí ale sděleno, že uzávěrka dubnového čísla byla dne 15. 3. 2023, k čemuž navrhovatel podotýká, že se jedná o obvyklé datum, o kterém zastupitelstvo vědělo. Odpůrce si tak podle navrhovatele byl jistě vědom, že navrhovatel nebude moci otisknout svůj názor v radničním periodiku. Jde tak o další důkaz účelovosti jednání odpůrce. Tomu muselo být známo, že v případě konání referenda dne 15. 4. 2023 nemůže předreferendová kampaň proběhnout. Oprávnění občané by se tak o opakovaném hlasování ani nedozvěděli a k hlasování by nepřišli. Tím by bylo zmařeno další hlasování. Vyjádření odpůrce 9. Odpůrce navrhl, aby byl návrh jako nedůvodný zamítnut a zdůraznil, že referendum již vyhlásil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206, a hlasování proběhlo ve dnech 13. a 14. 1. 2023. Následně toto hlasování prohlásil tentýž soud za neplatné usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, přičemž v odst. 158 uvedl, že referendum není třeba znovu vyhlašovat, nýbrž je nutné stanovit nový termín hlasování. Petit návrhu je proto podle odpůrce nesprávný.

10. Dále odpůrce považuje za nedůvodný návrh, aby soud stanovil termín opakovaného místního referenda na nejbližší volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a poukazuje na to, že navrhovatel v řízení o návrhu na určení neplatnosti hlasování v místním referendu požadoval opakované místní referendum v termínu bezprostředně nadcházejících voleb. Těmi budou volby do Evropského parlamentu v červnu 2024. Odpůrce se tudíž domnívá, že se navrhovatel seznámil se statistikou účasti v těchto volbách a v obavě o platnost hlasování v místním referendu změnil návrh na voličsky atraktivnější volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. S ohledem na rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2015, č. j. Ars 11/2014–42, se ale odpůrce neztotožňuje s tím, že je nutné upřednostnit termín zvyšující pravděpodobnost dostatečné účasti pro platnost referenda. Zastupitelstvo může zohlednit též zájem na tom, aby položená otázka byla stále aktuální a přijaté rozhodnutí bylo realizovatelné. Odpůrce zvážil návrh navrhovatele ze dne 17. 3. 2023 na termín konání opakovaného hlasování a dospěl k závěru, že není vhodný a nesplňuje požadavek aktuálnosti. Zastupitelstvo odpůrce proto v souladu se zákonem o místním referendu a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, stanovilo termín hlasování na 15. 4. 2023. Jedná se o hlasování opakované, veřejnost má tedy otázku v povědomí.

11. Odpůrce nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že stanovení termínu na 15. 4. 2023 maří předreferendovou kampaň. Je obecně známo, že jakákoliv efektivní volební kampaň trvá maximálně 1 až 2 měsíce, poté se již voliči i organizátoři unaví. Mezi rozhodnutím zastupitelstva a hlasováním uplyne 25 dnů, což je pro komunální kampaň dostačující. Odpůrce se navíc domnívá, že převážnou většinu propagačních materiálů si již navrhovatel nechal vytvořit dříve. Kampaň navíc probíhala minimálně 2 roky před podáním návrhu na konání místního referenda v září 2022. Na podzim 2022 kampaň zintenzivnila a neustala až do konání referenda ve dnech 13. a 14. 1. 2023. Díky aktivitě navrhovatele se téma objevilo i v médiích s celostátním dosahem jako jsou noviny, rozhlas, televize a sociální sítě. Navrhovatel v kampani pokračoval intenzivně ihned po uzavření volebních místností zvláště medializací soudního řízení o vyslovení neplatnosti hlasování nebo při rozhodování zastupitelstva o novém termínu hlasování. Téma je veřejnosti předkládáno nepřetržitě více než 3 roky, a proto je délka kampaně dostatečná, což podle odpůrce dokládá předložený přehled článků a příspěvků k danému tématu.

12. Odpůrce se též ohrazuje proti výtkám, že vyhlášení opakovaného termínu hlasování bylo nepředvídatelné. Vytýká–li navrhovatel, že odpůrce neavizoval v plánovém pořadu schůze zastupitelstva hlasování o novém termínu referenda, považuje odpůrce za nutné zrekapitulovat vývoj věci. Zasedání zastupitelstva bylo svoláno na pondělí 20. 3. 2023 v 8:00 hodin, přičemž v souladu s § 93 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) byla pozvánka zveřejněna v pondělí dne 13. 3. 2023, tj. nejméně 7 dní před konáním zasedání. Dne 14. 3. 2023 Krajský soud v Praze na úřední desce uveřejnil usnesení, kterým vyslovil neplatnost hlasování v místním referendu. V pátek dne 17. 3. 2023 navrhovatel doručil odpůrci návrh termínu opakovaného hlasování. Vzhledem k časové tísni proběhla schůze rady města v neděli 19. 3. 2023 tak, aby v souladu s § 12 odst. 4 zákona o místním referendu mohla být záležitost předložena zastupitelstvu k rozhodnutí. Navrhovatele nebylo možné formálně vyrozumět o zařazení věci na pořad řádného zasedání zastupitelstva, protože se konalo ihned následující pracovní den po předložení návrhu a návrh byl předložen zjevně s cílem jeho projednání na tomto zasedání. I z usnesení krajského soudu vyplývá, že o termínu opakovaného hlasování má zastupitelstvo rozhodnout do 30 dnů. Projednání návrhu zastupitelstvem tak bylo v souladu se zákonem a bylo i v souladu s jednacím řádem zastupitelstva.

13. Za lichý považuje odpůrce též argument, že se zmocněnec navrhovatele nemohl zúčastnit zasedání zastupitelstva dne 20. 3. 2023, a nemohl tak zdůvodnit předkládaný termín. Účasti zmocněnce totiž nic nebránilo a jeho zájem lze předpokládat z toho, že sám předložil návrh termínu. Dále 3 členové navrhovatele jsou zároveň zastupiteli. Právo se vyjádřit měla i právní zástupkyně navrhovatele jakožto senátorka, která jej využila podle § 93 odst. 4 zákona o obcích.

14. Odpůrce dále nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že termín opakovaného hlasování je v rozporu se zákonem a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70. Ztotožňuje se se závěrem rozsudku NSS ze dne 5. 3. 2015, č. j. Ars 11/2014–42, že o otázce má být v referendu hlasováno, když je aktuální. Podle odpůrce je spojení voleb a hlasování v referendu vhodné, pokud se konají v blízkém časovém období. Tyto druhy hlasování však nelze spojovat bez zřetele k urgentnosti otázky pokládané v místním referendu. Odložení hlasování o několik let lze považovat za pohrdání názorem oprávněných osob, které podepsaly návrh na konání místního referenda. Nemělo by se bez dalšího vycházet ze spekulativního návrhu navrhovatele, který bez ohledu na časovou souvislost navrhuje hlasování společně s volbami, které se mají uskutečnit až za několik let, přičemž tyto volby jsou vybrány zároveň podle toho, jak vysokou účast lze předpokládat. Ostatně navrhovatel v řízení před soudem navrhoval konání referenda souběžně s volbami do Evropského parlamentu v květnu 2024 a posléze svůj návrh změnil na nadcházející volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které budou pravděpodobně v září 2025. Odložení opakovaného hlasování o 2,5 roku je ve vztahu k aktuálnosti otázky absurdní. Uvedeno do extrému by nejbližšími volbami s nejvyšší předpokládanou účastí byly volby prezidenta republiky v roce 2028.

15. Dle odpůrce tento přístup představuje rezignaci navrhovatele na vlastní politickou aktivitu. Ten je veden jen snahou o co nejvyšší účast a současně degraduje politické uvědomění oprávněných osob o tom, zda je problematika relevantní, či nikoliv. Je totiž na oprávněných osobách, aby svou účastí či neúčastí vyjádřily, zda je pro ně pokládaná otázka zásadní (viz rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2013, č. j. Ars 3/2013–29). Dle odpůrce je spekulativní vnutit hlasování o komunální otázce voličům, kteří dorazí ke zcela jiným volbám. Mandát navrhovatele jakožto přípravného výboru navíc není neomezený. Sběr podpisů začal nejpozději v roce 2020 a v případě voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na podzim tak uběhne nejméně 5 let od okamžiku, kdy záležitost začala být vnímána jako palčivá. V takovém případě nelze oprávněným osobám garantovat, že výsledek hlasování bude stále aktuální. Odpůrce připouští, že vznesená otázka může být palčivá, jak navrhovatel v rámci své nepřetržité kampaně tvrdí. Tomu odpovídá i navrhovatelova aktivita v jednotlivých soudních řízení přezkoumávajících procesy odpůrce. V zájmu palčivosti otázky proto je, aby se hlasování uskutečnilo již nyní.

16. Dále odpůrce nesouhlasí, že pochybil při stanovení termínu opakovaného hlasování. Kromě aktuálnosti otázky je podstatný též její význam pro rozpočet města. Rozpočtový příjem daně z hazardu dosahuje cca 110 mil. Kč ročně, což odpovídá téměř pětině veškerých ročních investičních výdajů. Tato skutečnost je zásadní pro plánování střednědobých a dlouhodobých investic včetně splácení investičních úvěrů. Proto by mělo být ještě v 1. poletí roku 2023 známo, zda je možné s tímto příjmem počítat či nikoliv. Neméně důležitou je skutečnost, že platnost převážné většiny povolení k umístění herního prostoru, které vydává Magistrát statuárního města Kladna podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“) uplyne na přelomu let 2023 a 2024 a bude se rozhodovat o vydání nových povolení na dobu 3 let. Přehled je k dispozici na webových stránkách Ministerstva financí. Pokud by se hlasování uskutečnilo po vydání nových povolení, bude v případě odsouhlasení povolené otázky nutné s její realizací vyčkat až do uplynutí platnosti nových povolení v roce 2027.

17. K tomuto odpůrce opakuje, že navrhovatel začal sbírat podpisy pro konání místního referenda nejpozději v roce 2020. Pokud by se otázka, jejíž aktuálnost akcentuje, měla řešit po více než 7 letech, pak hrozí, že se s údajnými negativními jevy bude potýkat téměř celá další generace. Tento postup by současně nebyl v souladu s principem právní jistoty provozovatelů hazardních her. Provozování hazardních her je legální podnikání upravené zákonem o hazardních hrách. Pokud by došlo k odložení hlasování o cca 2,5 roku, vnesl by tento odklad nejistotu do podnikatelské činnosti provozovatelů, kteří jen těžko mohou plánovat své investice. Naopak, uskuteční–li se hlasování již nyní, v případě odsouhlasení otázky se již jednotlivá povolení nebudou prodlužovat.

18. Současně odpůrce zdůrazňuje, že učinil vše, aby se opakovaného hlasování mohlo zúčastnit co nejvíce oprávněných osob, určením hlasování na sobotu v rozsahu 12 hodin. Podle § 5 odst. 1 zákona o místním referendu se má hlasování uskutečnit v jednom dni. Proto byla zvolena sobota jako standardní volební den. Navíc ve všední den nemá odpůrce k dispozici volné prostory, které se převážně nacházejí ve školách a školkách. Současně dle odpůrce není pravdou, že by v případě spojeného hlasování činila finanční úspora 100 %. Při spojení hlasování v místním referendu s volbou prezidenta republiky přesáhly náklady na zajištění místního referenda 200 000 Kč (z toho 149 000 Kč za odměny členů komisí, které bylo třeba vyplatit nad rámec odměn komisí pro volby prezidenta republiky, a 52 000 Kč představují náklady na tisk hlasovacích lístků a administrativu). Podstatný obsah spisového materiálu, resp. listin předložených účastníky řízení 19. Z dokumentů doložených odpůrcem soud zjistil, že dne 17. 3. 2023 navrhovatel požádal odpůrce o stanovení nového termínu hlasování v místním referendu na „nejbližší volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“ (doručeno v 9:51 do datové schránky odpůrce). Navrhovatel zrekapituloval právní úpravu a judikaturu a uvedl, že termín hlasování by měl být vyhlášen dle jeho návrhu. Současně je nutné upřednostnit takový termín, který zvýší pravděpodobnost, že výsledky referenda budou platné.

20. Dne 19. 3. 2023 primátor odpůrce ve sdělení adresovaném schůzi rady města konstatoval, že místní referendum již bylo vyhlášeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2021–206, zbývá proto jen stanovit termín opakovaného hlasování. Dne 17. 3. 2023 navrhovatel sice podal návrh na konání hlasování ve dnech nejbližší volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ale tento termín podle primátora není vhodný ani realistický. Negarantuje, že výsledek hlasování bude v roce 2025 ještě aktuální. Z důvodu aktuálnosti je naopak nutné hlasovat co nejdříve. S ohledem na rozpočet (příjem z daně z hazardu činí cca 110 mil. Kč ročně) je vhodné, aby byl výsledek znám ještě v 1. pololetí tohoto roku. Na přelomu let 2023 a 2024 navíc uplyne platnost převážné většiny udělených povolení k umístění herního prostoru a magistrát odpůrce bude rozhodovat o vydání nových povolení na dobu 3 let. V případě odsouhlasení předložené otázky v pozdějším termínu tak hrozí odklad předjímaných účinků. Hlasování se musí podle zákona konat v jednom dni, nejvhodnější je sobota. S ohledem na § 13 odst. 1 písm. a) a § 15 odst. 1 zákona o místním referendu primátor navrhl, aby se hlasování konalo v sobotu dne 15. 4. 2023 od 8:00 hod. do 20:00 hodin. Tento návrh dne 19. 3. 2023 na mimořádné schůzi v pracovně primátora rada města jednomyslně schválila a byl předložen jako dodatečný bod na zasedání zastupitelstvu města, jež proběhlo dne 20. 3. 2023.

21. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva odpůrce, jež bylo svoláno dne 13. 3. 2023, se podává, že při diskuzi o návrhu vyjádřili členové navrhovatele nesouhlas s navrženým termínem hlasování jako s příliš brzkým a dezinterpretujícím závěry soudu. Zastupitel Mgr. B. navrhl, aby se hlasování konalo společně s volbami do Evropského parlamentu v roce 2024. O tomto návrhu se ale nehlasovalo, jelikož zastupitelstvo hlasy 11 zastupitelů proti 5 (při 5 nehlasujících) schválilo termín navržený primátorem, resp. radou města. Názor navrhovatele při jednání vedle Mgr. Boška prezentovaly též Ing. arch. G. z pozice člena zastupitelstva a právní zástupkyně navrhovatele z pozice členky Senátu Parlamentu ČR. Zmocněnec navrhovatele se jednání zastupitelstva nezúčastnil.

22. Odpůrce předložil tabulku předpokládaných rozpočtových příjmů za rok 2023. V ní očekává celkové příjmy 2 004 321 000 Kč (2 549 060 000 Kč včetně financování), z čehož by daň z hazardních her měla tvořit 110 000 000 Kč. Výdaje činí celkem 2 549 060 000 Kč, z toho investice 629 832 000 Kč.

23. Odpůrce doložil též tabulku se soupisem povolených hazardních her na svém území, jež uvádí celkem 464 povolených hazardních her v 11 herních prostorech (kasina a herny). První větší počet povolení končí dne 8. 11. 2023, zbylá povolení pak koncem prosince 2023 a poté v únoru 2024.

24. Obsáhlá mediální svodka zahrnující 138 souvisejících mediálních zpráv za období od 2. 11. 2022 do 7. 4. 2023 předložená odpůrcem neobsahuje prakticky žádné zprávy o předreferendové kampani vedené navrhovatelem a jeho argumentech. Významná část mediálních zpráv se týká až usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, prohlašujícího hlasování v místním referendu konaném ve dnech 13. a 14. 1. 2023 souběžně s 1. kolem volby prezidenta republiky za neplatné. Většinu mediálních zpráv představují stručné informativní zprávy o rozhodnutí soudu (např. Česká televize, Český rozhlas Region, Facebook, Mladá fronta DNES, Právo, Kladenský deník, Hospodářské noviny apod.) a zprávy zachycující názory odpůrců místního referenda. Relativně neutrálně laděný článek z Kladenského deníku ze dne 10. 1. 2023 obsahuje toliko obecnou citaci názoru navrhovatele v rozsahu půl věty a v dalších čtyřech a půl odstavcích je rekapitulován názor odpůrce. Neutrální článek ze dne 12. 1. 2023 v Mladé frontě Dnes obsahuje tři argumenty jak pro, tak i proti zákazu hazardu ve statutárním městě Kladně. Taktéž neutrální článek ze dne 13. 1. 2023 v Hospodářských novinách se věnuje způsobu vedení předreferendové kampaně odpůrcem, argumenty pro referendum (na rozdíl od argumentů odpůrce) v něm však nezaznívají. Argumenty navrhovatele zaznívají v článku na webu Alarm.cz ze dne 13. 1. 2023 7:09 hod., který kritizuje postup odpůrce a obhajuje navrhovatele. Další argumenty navrhovatele lze nalézt v článku v Deníku Referendum ze dne 1. 3. 2023 v 10:07 hod. V následných zprávách opět nezaznívá argumentace navrhovatele pro konání místního referenda a kladnou odpověď na něj. Důvody zastávané navrhovatelem lze nalézt pouze v několika málo stručných příspěvcích politiků na síti Facebook, jež jsou též ve svodce zmíněny. Naopak drtivá většina zpráv zmiňuje argumenty odpůrce pro nesouhlasnou odpověď v místním referendu s tím, že ještě lepší by podle něj bylo, kdyby se občané hlasování vůbec nezúčastnili.

25. Navrhovatel doložil přípis magistrátu odpůrce, oddělení kanceláře primátora, ze dne 29. 3. 2023, v němž bylo Ing. arch. G. jakožto člence zastupitelstva města a zároveň přípravného výboru sděleno, že redakční uzávěrka Měsíčníku Kladno je obvykle do 15. dne předcházejícího měsíce, tedy v daném případě do 15. 3. 2023, a současně do 25. dne předcházejícího měsíce, v daném případě dne 27. 3. 2023, je dané číslo odesláno do tiskárny. Z objektivních důvodů tak není možné její článek otisknout, ačkoliv by jí odpůrce jinak velice rád vyhověl. Tyto skutečnosti jí ale musely známy podstatně dříve. Zaslání článku dne 29. 3. 2023 je tak opožděné, což pro účely avizovaného soudního sporu nemůže být objektivně přičítáno neochotě odpůrce. Bylo též připomenuto, že se zasedání zastupitelstva dne 20. 3. 2023 aktivně účastnila. Posouzení věci soudem 26. Ohledně podmínek řízení soud konstatuje, že navrhovatel podal návrh dne 31. 3. 2023 tedy ve dvacetidenní lhůtě od jednání zastupitelstva odpůrce dne 20. 3. 2023, na němž bylo rozhodnuto o datu konání hlasování v rámci již vyhlášeného místního referenda [§ 57 odst. 2 písm. b) zákona o místním referendu]. Protože návrh splňuje i další zákonné náležitosti, soud jej věcně přezkoumal v intencích § 91a a § 93 s. ř. s. Dospěl přitom k závěru, že návrh je dílem důvodný, dílem nepřípustný. K odpůrcem namítané nesprávnosti návrhového petitu 27. Odpůrce se brání námitkou, že petit návrhu je nesprávný, protože místní referendum již vyhlásil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206, a proto není třeba znovu vyhlašovat referendum, nýbrž stanovit nový termín hlasování s ohledem na dřívější závěry vyslovené v odst. 158 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, jímž soud prohlásil hlasování v místním referendu ve dnech 13. a 14. 1. 2023 za neplatné. V tomto je relevantní následující právní úprava včetně závěrů zdejšího soudu o tom, jak byl odpůrce povinen postupovat při stanovení nového termínu hlasování v místním referendu:

28. Podle § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. se lze návrhem u soudu za podmínek stanovených zvláštním zákonem domáhat vyhlášení místního referenda.

29. Podle § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu má právo domáhat se ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu přípravný výbor, jestliže zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města nerozhodlo o návrhu přípravného výboru podle § 13 odst. 1 písm. a) nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b).

30. V odst. 158 odůvodnění usnesení ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, Krajský soud v Praze uvedl: „Zároveň soud dospěl k závěru, že není třeba, aby bylo opětovně místní referendum vyhlášeno, nýbrž postačí, pokud bude zopakováno toliko hlasovaní v místním referendu v novém termínu. K vyhlášení místního referenda v projednávaném případě totiž došlo již usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206, v němž soud zároveň určil, že návrh na konání místního referenda na území města Kladna podaný navrhovatelem a) dne 27. 9. 2022 nemá nedostatky. Na základě bezvadného návrhu mohl soud následně rozhodnout i o vyhlášení místního referenda o navržené otázce. Soud nynějším usnesením v souladu se zákonem o místním referendu vyslovil, že toliko hlasování v uskutečněném místním referendu je neplatné. Není proto třeba, aby bylo místní referendum znovu vyhlašováno a celý proces se navracel do stádia před jeho vyhlášením. To však neznamená, že by se před opakovaným hlasováním nemohla vést referendová kampaň, právě naopak. K jejímu průběhu ale není třeba nové místní referendum vyhlašovat. Pro nové vyhlášení místního referenda není důvod ani proto, že nemusí být opětovně zkoumán návrh přípravného výboru z hlediska jeho náležitostí či přípustnost navržené otázky, jelikož v posuzované věci již bylo postaveno soudem najisto, že návrh přípravného výboru na konání místního referenda je bezvadný a že o navržené otázce lze místní referendum konat. Samotný zákon o místním referendu nadto explicitně rozlišuje mezi vyhlášením místního referenda a stanovením dne jeho konání. Zastupitelstvo obce je totiž povinno za zákonem stanovených podmínek rozhodnout o vyhlášení místního referenda a zároveň stanovit den jeho konání [viz § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu], a to v souladu s pravidly v § 15 zákona o místním referendu. I zákon o volbách do zastupitelstev obcí v § 54 umožňuje, aby se konalo pouze opakované hlasování, vyhoví–li soud návrhu na neplatnost hlasování ve volbách. Z toho důvodu soud výrokem II. zamítl návrh navrhovatelů na vyhlášení místního referenda. Nelze ani odhlédnout od faktu, že zákon o místním referendu ani s. ř. s. soudu neumožnují, aby v návaznosti na vyslovení neplatnosti hlasování dalším výrokem opětovně místní referendum vyhlásil. Podle zákona o místním referendu přichází v úvahu vyhlášení místního referenda soudem jen v případě, že zastupitelstvo obce nerozhodlo o návrhu přípravného výboru podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) odkazovaného zákona. Jen v popsaných případech rozhodnutí soudu nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce (viz § 57 odst. 3 zákona o místním referendu). Jinak ale zákon svěřuje rozhodnutí o vyhlášení místního referenda a stanovení dne jeho konání zastupitelstvu obce, do jehož kompetencí by soud nepřípustně zasahoval, vyhlásil–li by nyní místní referendum, případně stanovil den jeho konání.“ (zvýraznění doplněno).

31. Dlužno zdůraznit, že odpůrce nezmínil další pro něj závazné závěry uvedené v odst. 160 a 161 odůvodnění citovaného usnesení. V nich byl odpůrce poučen, že s ohledem na platnou právní úpravu a její výklad v judikatuře je povinen do 30 dnů od právní moci citovaného usnesení vyhlásit nový termín hlasování v již vyhlášeném místním referendu v zásadě podle návrhu navrhovatele tak, aby byla zajištěna co možná nejvyšší účast oprávněných voličů. Od tohoto návrhu se může odchýlit pouze tehdy, pokud by navržený termín nebyl z přesvědčivých důvodů v souladu s požadavkem na aktuálnost a realizovatelnost výsledku hlasování v místním referendu. Současně soud odpůrce napříč celým odůvodněním svého usnesení obsáhle poučil, včetně poukazu na relevantní judikaturu Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) a NSS, o tom, že před novým hlasováním je nutný „restart“ předreferendové kampaně tak, aby mohla proběhnout ústavním pořádkem garantovaná svobodná soutěž politických sil (čl. 22 Listiny) a oprávněným osobám nebyl prezentován toliko „jediný správný názor“ za současného potlačování odlišného názoru ve sdělovacích prostředcích statutárního města. Vyhlášení nového termínu hlasování zastupitelstvem odpůrce tak nemělo být pouze formálním krokem, nýbrž mělo dosahovat určité kvality tak, aby bylo učiněno zadost základním právům a svobodám, které jsou podle čl. 4 Ústavy pod ochranou soudní moci.

32. Pokud jde o odpůrcem rozporovaný petit, ten má ve skutečnosti dvě rozdílné části – pod bodem I navrhovatel vskutku výslovně požaduje vyhlášení již vyhlášeného místního referenda, zatímco pod bodem II požaduje vydání výroku: „Stanovuje se termín opakovaného konání místního referenda, a to ve dnech konání nejbližší volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“. Jedná se o oddělitelné návrhy, byť realizace druhého je závislá na předchozím vyhlášení místního referenda požadovaného prvním návrhem. To však v tomto případě nepředstavuje překážku rozhodování o druhém požadavku, jelikož k požadovanému vyhlášení místního referenda došlo již usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206. Tato skutečnost však brání rozhodování soudu o totožné věci. Soud proto pro překážku věci rozhodnuté navrhovatelův I. petit podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl výrokem I tohoto usnesení a věcně posoudil pouze požadavek navrhovatele, aby soud vyhlásil nový termín hlasování v místním referendu. K možnosti změny zastupitelstvem vyhlášeného termínu místního referenda 33. Jakkoliv by doslovný výklad zákona mohl naznačovat, že není možné poskytnout navrhovateli soudní ochranu proti termínu hlasování v místním referendu stanovenému zastupitelstvem odpůrce, NSS v rozsudku ze dne 2. 10. 2014, č. j. Ars 3/2014–41, dovodil, že „[a]ktivní procesní legitimace přípravného výboru je ve smyslu § 91a s. ř. s. za použití § 57 odst. 1 [zákona o místním referendu] dána i tehdy, když zastupitelstvo vyhlásí referendum, ale učiní tak v jiném než navrženém termínu.“ Jazykový výklad ustanovení právního předpisu totiž představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, jejíž smysl a účel musí být vyjasněn též s pomocí dalších výkladových postupů (blíže viz nález ÚS ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97). Je totiž nutné mít na paměti garanci práva na přístup k účinné soudní ochraně v čl. 36 Listiny, jakož i vycházet z presumpce racionálního zákonodárce. Doslovný výklad zákona by vedl k tomu, že soud by sice mohl vyhlásit místní referendum, avšak již by nemohl nijak chránit práva subjektů svobodné soutěže politických sil (čl. 22 Listiny) v těch případech, kdy by zastupitelstvo obce v již vyhlášeném referendu zvolilo takový termín opakovaného hlasování, kterým by byl smysl místního referenda zmařen. Tím by došlo k procesně nehospodárné situaci, neboť by nejprve muselo proběhnout třeba i zjevně nezákonným způsobem vyhlášené hlasování a až poté by jej mohl soud prohlásit za neplatné na základě návrhu ve smyslu § 91a odst. 1 písm. d) s. ř. s. Zároveň by se tato situace mohla donekonečna opakovat (ani hrozba trestní odpovědností by nemusela být zcela efektivní), a soud by tak ve výsledku nebyl schopen poskytnout účinnou ochranu navrhovateli. Takový absurdní výklad právní úpravy nelze připustit.

34. Jak již soud zmínil v usnesení o předběžném opatření, prvky přímé demokracie tak, jak je předvídá čl. 2 odst. 2 Ústavy, představují doplnění zásady, že politický systém je založen na volné soutěži politických stran (čl. 5 Ústavy), a rozvinutí obecnějšího ustanovení čl. 22 Listiny, ve kterém se hovoří o „svobodné soutěži politických sil v demokratické společnosti“. V zemích, kde má pořádání referend dlouhodobou tradici a větší pole působnosti (zvláště Švýcarská konfederace), slouží referendum z hlediska teorie dělby moci mimo jiné k tomu, aby občané–voliči nebo politická opozice či menšina v tom kterém zastupitelském sboru mohli vyvoláním referenda obejít stávající rozložení zvolených politických sil či jiným způsobem vnést do demokratické diskuze otázku o věcech veřejných, která by jinak byla oslyšena stávající stranickou či parlamentní většinou. K tomu slouží instituty jako je příkladmo lidové veto zákona, lidová inciativa k dílčí změně ústavy, případně hlasování o konkrétních zákonech. Současně ale může být referendum vyvoláno i vládnoucí většinou, zejména pokud se jedná o rozhodnutí, která z povahy věci vyžadují celospolečenský konsenzus.

35. Český zákonodárce se v případě zákona místním referendu vydal podstatně skromnější cestou (srov. § 7 stanovující nepřípustnost referenda např. ve věcech obecně závazných vyhlášek a ve věcech týkajících se rozpočtů), nicméně při splnění podmínky dostatečné účasti je hlasování v místním referendu závazné a všechny orgány obce se jeho výsledkem musí řídit. Tím je dán voličům prostor k tomu, aby v případě dostatečné účasti mohli nezávisle na obecním zastupitelstvu vyjádřit k položené otázce a prosazovat v oblasti samostatné působnosti obce vlastní agendu, která je pro ně důležitá.

36. Podle § 48 odst. 1 zákona o místním referendu k platnosti rozhodnutí v místním referendu je třeba účasti alespoň 35 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozhodnutí v místním referendu je závazné, hlasovala–li pro ně nadpoloviční většina oprávněných osob, které se místního referenda zúčastnily, a alespoň 25 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob.

37. Podle § 49 zákona o místním referendu rozhodnutí v místním referendu je pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města a orgány obce a statutárního města závazné.

38. Z dosavadních řízení souvisejících s touto věcí je soudu známo, že byť přípravný výbor obecně vzato může být ve vztahu k předmětu otázky místního referenda neutrální, tj. jeho členy mohou být zastánci obou možných odpovědí, jejichž jediným cílem je podpořit možnost, aby se k dané otázce měli prostor vyjádřit všichni oprávnění voliči přímo a nezprostředkovaně (takto to ostatně v ideálním případě předpokládá i zákon o místním referendu), v tomto případě navrhovatel reprezentuje především názorovou skupinu usilující o potlačení provozování hazardních her, což je zároveň názor, který zastává opozice v zastupitelstvu odpůrce. Právě z pozice menšinové opozice je přitom vyvolání místního referenda cenným nástrojem, jak realizovat ústavně zaručenou svobodnou soutěž politických sil i mimo pravidelné volby (poslední volby do zastupitelstev obcí se konaly v září 2022) a dát občanům možnost přímo vyjádřit jejich názory cíleně ke konkrétní sporné otázce, a nikoliv jen souhrnně k volebnímu programu volební strany, popř. pohledem důvěryhodnosti toho kterého volebního kandidáta. Toto právo požívá i ústavní ochrany, jak konstatoval ÚS v nálezu ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09: „Platný zákon o místním referendu zná vedle referenda vyhlášeného čistě z vůle zastupitelstva obce také referendum ‚vyvolané zdola‘, na návrh tzv. přípravného výboru, které může představovat významný demokratický kontrolní mechanismus uplatňovaný občany obce vůči jejím orgánům. Na tomto základě Ústavní soud dovodil existenci subjektivního veřejného práva přípravného výboru iniciovat místní referendum, které sice samo o sobě nevyplývá z čl. 21 odst. 1 [Listiny], avšak je možné se domáhat jeho ochrany před správním soudem. V takovém řízení může být přípravný výbor postupem obecných soudů zkrácen na svém právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 [Listiny].“ 39. Soud je proto povinen věcně přezkoumat, zda je oprávněný požadavek navrhovatele, aby soud stanovil termín hlasování v již vyhlášeném místním referendu (bod II návrhového petitu) až na dobu konání nejbližších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Pravidla pro stanovení nového termínu hlasování v již vyhlášeném místním referendu 40. Podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města na svém nejbližším zasedání usnesením rozhodne o vyhlášení místního referenda, jestliže lze o navržené otázce místní referendum konat, a zároveň stanoví den jeho konání (§ 15).

41. Podle § 15 zákona o místním referendu se místní referendum koná nejpozději do 90 dnů po dni jeho vyhlášení, není–li v návrhu přípravného výboru uvedena doba pozdější. Dnem vyhlášení místního referenda je první den vyvěšení usnesení zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města na úřední desce příslušného obecního úřadu nebo na úřední desce magistrátu statutárního města. Koná–li se místní referendum z rozhodnutí zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města, nesmí být den konání místního referenda stanoven tak, aby připadl do následujícího funkčního období zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města.

42. Zákon tedy pevný časový rámec, v němž se musí konat hlasování v místním referendu, výslovně stanoví pouze pro referenda vyhlášená z iniciativy zastupitelstva obce (nebo u nichž přípravný výbor konkrétní termín nenavrhuje), čímž je respektován ústavní princip vlády na omezenou dobu. V případě referenda vyhlášeného k návrhu přípravného výboru naopak žádné zákonné omezení neexistuje, a proto je nutné vycházet z obecných zásad, dotčeného základního práva a z judikatury k nim se vztahující.

43. NSS v rozsudku ze dne 5. 3. 2015, č. j. Ars 11/2014–42, č. 3211/2015 Sb. NSS, dovodil, že „[p]řípravný výbor může ve svém návrhu termínovat místní referendum (§ 15 věta první [zákona o místním referendu]) na dobu souběžného hlasování ve volbách, i když se neví, kdy přesně nastanou (§ 5 odst. 1 téhož zákona). Vyhlašuje–li místní referendum soud, přikloní se k zákonnému standardu, tj. vyhlásí místní referendum tak, aby se konalo do 90 dnů, ledaže by zjistil, že účel místního referenda podstatně neohrozí konání hlasování v termínu pozdějším podle návrhu přípravného výboru, např. v souběhu s hlasováním ve volbách.“ Tamní navrhovatel v návrhu ze dne 30. 9. 2014 u soudu požadoval, aby se místní referendum konalo souběžně s nejbližšími obecními volbami v roce 2018, nebo sněmovními volbami v roce 2017. Položená otázka se týkala možnosti realizace stavby přeložky silnice zatížené tranzitní a nákladní dopravou v konkrétní trase na území obce. NSS v této souvislosti v odst. 34a 35 konstatoval: „Je tedy obecně přípustné, aby přípravný výbor ve svém návrhu termínoval místní referendum na dobu souběžného hlasování ve volbách, o nichž víme, že v budoucnosti nastanou, jen nevíme přesně kdy (dies certus an, incertus quando). Pokud se však má tento termín odehrát v ne příliš blízké budoucnosti, jako je tomu v nyní posuzovaném případě (příští řádné volby do zastupitelstev obcí se mají konat na podzim roku 2018, příští řádné volby do Poslanecké sněmovny na podzim roku 2017, do Senátu ve volebním obvodu 47 na podzim roku 2018), musí brát zastupitelstvo obce ohled nejen na platnost místního referenda, ale též na jeho aktuálnost, resp. realizovatelnost rozhodnutí, jež má být v místním referendu přijato. Totéž oprávnění pak nemůže být upřeno ani soudu, má–li rozhodnout o vyhlášení místního referenda, neboť rozhodnutí soudu podle § 57 odst. 3 zákona o místním referendu nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva. Přitom soud, nemaje na rozdíl od zastupitelstva možnost zvažovat vhodnost či účelnost možných termínů pro konání místního referenda vzhledem ke specifickým místním podmínkám, se přirozeně přikloní k zákonnému standardu, tj. vyhlásí místní referendum tak, aby se konalo do 90 dnů, není–li v blízkém časovém horizontu k dispozici vhodnější termín souběžný s nějakými volbami. Pro daný případ to znamená, že krajský soud, pokud v dalším řízení zjistí, že navrhované místní referendum je vzhledem k položené otázce stále ještě aktuální a rozhodnutí realizovatelné (např. proto, že ještě nebyla zahájena výstavba přeložky silnice I/14 nebo že ještě nevratně nepokročila), přikročí k jeho vyhlášení tak, aby se konalo do 90 dnů, ledaže by zjistil, že účel referenda podstatně neohrozí konání hlasování v termínu pozdějším podle návrhu (petitorního žádání) stěžovatele. Zjištění, v jaké fázi se příprava či stavba přeložky I/14 nachází, je proto zásadní i pro posuzování navrhovaného termínu pro konání místního referenda.“ (tučně zvýrazněno zdejším soudem)

44. NSS pak v rozsudku ze dne 2. 10. 2014, č. j. Ars 3/2014–41, zdůraznil, že „[s]mysl existence místního referenda spočívá v možnosti občanů vyjádřit jeho prostřednictvím politicky validně svůj názor. Organizace referenda včetně termínu jeho konání proto musí být podřízena snaze o to, aby výsledky referenda (mj. z hlediska minimální účasti ve smyslu § 48 odst. 1 [zákona o místním referendu]) byly platné.“ Termín konání místního referenda je nutné naplánovat tak, aby z hlediska předpokládané účasti bylo referendum platné, a odchýlení se od návrhu přípravného důvodu musí být podepřeno racionálními důvody (odst. 30 a násl. odůvodnění). Krajský soud v Praze přitom již dříve v usnesení ze dne 30. 7. 2010, č. j. 44 A 62/2010–19, č. 2158/2010 Sb. NSS, shrnul zásady vzájemného vyvažování zájmu na co nejvyšší účasti oprávněných osob a na zachování racionality a aktuálnosti otázky do této právní věty: „I. V případě, že se zastupitelstvo obce bez bližšího odůvodnění odchýlí od racionálního návrhu přípravného výboru konat místní referendum souběžně s volbami do zastupitelstev obcí, je soud oprávněn zabývat se návrhem na vyhlášení místního referenda podle § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s., protože místní referendum bylo vyhlášeno pouze formálně, nikoli právně správně. II. Při poměřování významu vzájemně si konkurujících zájmů (zde co nejvyšší účast v hlasování proti finančním úsporám) je potřeba upřednostnit zájem první, protože zastupitelstvo obce by mělo znát názor co největšího počtu občanů na to, v jaké obci z hlediska urbanistického a stavebního chtějí žít, zvláště když zastupitelstvo obce samo místní referendum vyhlásilo, a muselo tak s náklady na jeho konání počítat.“ 45. Z této judikatury proto bude soud dále vycházet ve svých úvahách. K problematice ochrany právní jistoty provozovatelů hazardních her 46. Klíčovou otázkou je, zda odpůrce měl adekvátní důvody pro to, aby nevyhověl požadavku navrhovatele (jímž je zásadně vázán) na realizaci hlasování v místním referendu v termínu nejbližších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které budou patrně v roce 2025.

47. Úvodem soud považuje za nutné připomenout, že v místním referendu položená otázka již byla shledána zákonnou. K tomuto blíže viz odst. 67 až 74 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206, kterým soud vyhlásil místní referendum a současně stanovil termín hlasování na 13. a 14. 1. 2023. Odpůrce proti tomuto usnesení sice podal kasační stížnost, nicméně ji vzal zpět z důvodu, že se referendum uskutečnilo ještě před rozhodnutím kasačního soudu ve věci samé (viz usnesení NSS ze dne 25. 1. 2023, č. j. Ars 7/2022–161). V důsledku toho se již nelze domáhat přezkumu v referendu položené otázky. Lze jen podotknout, že ani tehdy odpůrce neargumentoval právní jistotou provozovatelů hazardních her. Soud je svými dřívějšími závěry podle § 55 odst. 5 ve spojení s § 54 odst. 6 s. ř. s. vázán, a proto je možné položenou otázku znovu přezkoumat toliko optikou právní jistoty dotčených osob v případě, že by měla být při hlasování v místním referendu zodpovězena až o několik let později, nežli bylo prve zamýšleno.

48. Položená otázka se týká provozování hazardních her, přičemž místní referendum se může týkat výlučně samostatné působnosti statutárního města (§ 6 zákona o místním referendu).

49. Podle § 12 zákona o hazardních hrách může obec na základě jiného zákona vydat obecně závaznou vyhlášku, ve které stanoví, že bingo, technická hra, živá hra nebo turnaj malého rozsahu mohou být provozovány pouze na místech a v čase určených obecně závaznou vyhláškou, nebo stanoví, na kterých místech a v jakém čase je v obci provozování těchto hazardních her zakázáno, anebo stanoví, že provozování těchto hazardních her je na celém území obce zcela zakázáno.

50. Podle § 13 odst. 3 věty čtvrté zákona o místním referendu nepřísluší orgánům obce nebo orgánům statutárního města ode dne vyhlášení místního referenda do dne vyhlášení jeho výsledků rozhodovat o věci, která je předmětem otázky ve vyhlášeném místním referendu.

51. Pakliže by soud vyhověl návrhu a hlasování v místním referendu stanovil na termín nejbližších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které budou patrně v říjnu 2025, současně by tím zablokoval možnost hlasování o této otázce na úrovni zastupitelstva odpůrce, přičemž další komunální volby budou v roce 2026. Proti tomu nicméně odpůrce nijak nebrojí, a není proto důvodu, aby se k této otázce soud podrobněji vymezoval. Postačí proto jen říci, že z průběhu jednání zastupitelstva odpůrce dne 20. 3. 2023 o stanovení nového termínu hlasování v místním referendu je zjevné, že stávající většina zastupitelů je pro odpověď „NE“ na otázku položenou v referendu. V opačném případě by totiž mohla vyhovět návrhu navrhovatele bez nutnosti konání místního referenda postupem podle § 13 odst. 3 zákona o místním referendu. Pro brzký a následně předběžným opatřením soudu zrušený termín hlasování dne 15. 4. 2023 hlasovalo 22 zastupitelů, 5 bylo proti a dalších 5 se zdrželo hlasování (zastupitelstvo odpůrce má celkem 33 členů). Z uvedeného lze dovodit, že nemožnost rozhodování zastupitelstva odpůrce o zákazu provozu hazardních her až do roku 2026 není v rozporu s aktuálními většinovými zájmy odpůrce, naopak je spíše v rozporu zájmy prosazovanými navrhovatelem. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by v tomto směru mělo docházet ke zneužití zákona o místním referendu k zablokování rozhodování zastupitelstva odpůrce.

52. Z hlediska namítané právní jistoty navržený termín ovšem znamená, že odpůrce může až do doby hlasování s příjmy z daně z hazardních her počítat, i kdyby došlo k přeskupení politických sil v jeho zastupitelstvu a změně většiny. Stejně tak tento termín dává provozovatelům hazardních her jistotu, že i kdyby většina v zastupitelstvu odpůrce změnila názor, do doby voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR odpůrce nebude moci jejich činnost na svém území zakázat.

53. Nicméně i tak soud zhodnotí, zda odložení okamžiku, kdy se může rozhodnout o případném ukončení provozu hazardu na území odpůrce, nepřípustně zasahuje právní jistotu provozovatelů hazardních her a jejich právo na svobodu podnikání ve smyslu čl. 26 Listiny. Kromě toho, na svobodu podnikání ve smyslu čl. 26 Listiny navazují i další základní svobody a práva, zejména vlastnické právo ve smyslu čl. 11 Listiny. ÚS v nálezu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 38/04, v této souvislosti uvedl, že „setrvale připomíná spjatost principu předvídatelnosti důsledků právního předpisu s principy právního státu. Zákonodárce musí při změně právní regulace zohledňovat dosavadní právní stav a změny musí provádět citlivě a jen v míře nezbytné pro dosažení cíle regulace. Trvat na takovém chování zákonodárce je nutné, neboť se tím garantuje stabilita sféry svobodného jednání. Zákony vymezují základní strukturu, v jejímž rámci se realizují svobodné aktivity. Jsou–li nejisté hranice zákonných požadavků, tj. nejsou–li respektována legitimní očekávání založená na zákonu, je nejistá i svoboda. Proto je ochrana legitimního očekávání integrální součástí vlády práva. Z příkazu respektovat legitimní očekávání vyplývající z dosavadní právní úpravy samozřejmě nelze dovodit zákaz změny právní úpravy. Jde jen o to, aby při rozhodování o volbě způsobu provedení změny zákonodárce k těmto očekáváním přihlížel a neignoroval, že adresáti norem své chování (a volbu mezi různými alternativami) po delší dobu přizpůsobovali požadavkům odlišného obsahu. Požadavek osobního splnění podmínky odbornosti a bezúhonnosti společně s krátkou lhůtou zániku dosavadního oprávnění je velmi tvrdý. Způsob, jímž byla změna provedena, nebyl nutný, resp. nebyl vyžadován sledovaným cílem.“ Tamní případ se nicméně týkal právní úpravy zemědělství, tedy činnosti společensky méně rizikové než jsou hazardní hry.

54. Svoboda podnikání ovšem není neomezená a v oblasti hazardních her se na ni vztahuje regulace zákona o hazardních hrách, neboť se jedná o specifické odvětví, ve kterém nedodržování pravidel může snadno vést k celé řadě negativních společenských jevů, jimž je nutné důsledně předcházet. Proto také zákonodárce v § 12 zákona o hazardních hrách obcím výslovně umožnil, aby tuto citlivou oblast regulovaly dle vlastního uvážení v mezích své samostatné působnosti při zohlednění místních podmínek a vůle demokraticky zvolených obecních zastupitelů.

55. Tomu odpovídá i to, že podnikatel potřebuje nejprve „základní povolení“ ve smyslu § 86 zákona o hazardních hrách. To vydává Ministerstvo financí a je platné pro celé území státu po dobu nejdéle 6 let (§ 87 odst. 3 zákona o hazardních hrách), přičemž podle § 87 odst. 2 zákona o hazardních hrách se v něm stanoví hazardní hra, na niž se povolení vydává, její druh a podmínky jejího provozování a schválí se zde také herní plán a zařízení, jehož pomocí má být hazardní hra provozována. Z úpravy § 85 až § 96 zákona o hazardních hrách je zjevné, že je posuzována obecná způsobilost podnikatele řádně provozovat konkrétní typ hazardní hry včetně bezúhonnosti a bezdlužnosti a je vyžadováno složení kauce. Právě na podkladě „základního povolení“ od Ministerstva financí následně obecní úřad (§ 115 zákona o hazardních hrách; nejedná se o pověřený obecní úřad nebo úřad obce s rozšířenou působností, takže je kladen větší důraz na místní znalost věci na straně rozhodujícího úředníka) vydává „povolení k umístění herního prostoru“ (§ 97 až § 104 zákona o hazardních hrách), tedy konkrétní provozovny, která musí kromě zákonodárcem všeobecně stanovených standardů respektovat i případnou místní regulaci obecně závazné vyhlášky obce.

56. Podle § 98 odst. 2 zákona o hazardních hrách obecní úřad v povolení k umístění herního prostoru povolí umístění herny nebo kasina, provozování příslušné hazardní hry, provozní dobu herního prostoru a počet koncových zařízení, jejichž prostřednictvím bude hazardní hra provozována, včetně uvedení jejich typu, výrobního čísla a přesného počtu herních pozic. Toto povolení je vydáváno nejdéle na 3 roky (§ 98 odst. 3 zákona o hazardních hrách).

57. Podle § 98 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách obecní úřad vydá povolení k umístění herního prostoru, nebude–li umístění herního prostoru v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce.

58. Podle § 103 odst. 1 zákona o hazardních hrách, zjistí–li obecní úřad, že nejsou splněny podmínky stanovené pro vydání povolení k umístění herního prostoru, vyzve provozovatele k jejich splnění v jím stanovené lhůtě, pokud povaha těchto podmínek toto splnění připouští a nehrozí nebezpečí z prodlení.

59. Jak vysvětlil NSS v rozsudku ze dne 24. 2. 2015, č. j. 6 As 285/2014–32, č. 3194/2015 Sb. NSS, „[p]ovolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry vydané podle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, lze zrušit, nastanou–li nebo vyjdou–li dodatečně najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit (§ 43 odst. 1 zákona o loteriích a jiných podobných hrách), přičemž může jít nejen o okolnosti skutkové povahy, ale též o okolnosti rázu právního. Takovou okolností může být vydání obecně závazné vyhlášky, která v místě, kde byl povolen provoz interaktivního videoloterního terminálu, provozování loterií a jiných podobných her zakazuje [§ 50 odst. 4 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, resp. obecně § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)].“ Vyložený § 43 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2016 je přitom totožný s nyní účinnou právní úpravou, a proto je tento právní závěr stále relevantní.

60. Pakliže tedy bude navrhovatel úspěšný a při hlasování v místním referendu prosadí zákaz hazardních her, bude možné tento zákaz v souladu s položenou otázkou „bezodkladně“ realizovat vydáním obecně závazné vyhlášky a ta po jejím vstupu v účinnost vyvolá nutnost přistoupit ke zrušením „povolení k umístění herního prostoru“ rozhodnutími magistrátu odpůrce v přenesené působnosti. Povinnost správního orgánu zrušit již vydaná povolení nebo je uvést do souladu s novou obecně závaznou vyhláškou obce totiž podle nálezu ÚS ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 2335/12, vychází z práva na samosprávu ve smyslu čl. 100 Ústavy. Zahájení řízení z moci úřední je navíc k ochraně veřejných hmotných subjektivních práv občanů obce, resp. zde práva obce na samosprávu vynutitelné žalobou na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. v intencích rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39.

61. V místním referendu položená otázka požaduje: „…bezodkladné zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách“, tj. zákaz binga a technických her (hracích automatů). Přitom zmocnění § 12 zákona o hazardních hrách umožňuje obci též zakázat živé hry a turnaje malého rozsahu. Není tedy pravdou, že by navrhovatel směřoval k zákazu veškerých hazardních her. Z odpůrcem doloženého seznamu vyplývá, že ze 464 povolených her je 47 živých her, kterých se předmět místního referenda netýká. Místní referendum je tak namířeno výlučně proti hernám, kde jsou provozovány technické hry (§ 67 zákona o hazardních hrách), zatímco zůstanou zachována kasina provozující živé hry (§ 68 zákona o hazardních hrách), tj. hry u hracího stolu, kde se hraje ve společnosti krupiéra, který taktéž osobně dohlíží na regulérnost celé hry a dodržování pravidel. Toto rozlišování odpůrce zcela pomíjí.

62. Případné platné a kladné zodpovězení referendové otázky oprávněnými osobami by tak vedlo k tomu, že odpůrce by byl povinen bezodkladně zakázat bingo a technické hry. Z dikce otázky je přitom patrné, že by zastupitelstvu statutárního města byl dán s ohledem na požadovanou „bezodkladnost“ jen minimální prostor pro poskytnutí přechodného období, byť to není vyloučeno zcela, pokud by jeho neponechání vedlo k nepochybnému porušení právní úpravy. Lze ovšem předpokládat, že touto otázkou by se odpůrce zabýval především v přenesené působnosti ve správním řízení o zrušení povolení k umístění herního prostoru. Ostatně i ÚS vysvětlil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09, že „[z] rozhodování v místním referendu nevznikají či nezanikají bezprostředně žádné soukromoprávní vztahy, podobně jako např. z odevzdání hlasů ve volbách. Jde o způsob, jímž občané mohou usměrňovat v konkrétních otázkách veřejného zájmu politickou reprezentaci obce a vůči této reprezentaci (tzn. zastupitelstvu a dalším orgánům obce) rozhodnutí v místním referendu ve smyslu § 49 zákona o místním referendu také výhradně směřuje. Výsledek referenda, spočívající v tom, že občané obce vyjadřují nesouhlas s realizací určitého developerského či průmyslového projektu na území obce, žádným způsobem neporušuje ani nemůže porušit právní normy ve smyslu § 7 písm. d) zákona. Takový výsledek je nutno interpretovat tak, že orgány obce jsou zavázány prosazovat názor občanů těmi prostředky, které jim právní řád dává k dispozici.“ Totéž konstatoval i NSS v rozsudku ze dne 29. 8. 2012, č. j. Ars 1/2012–26 [2718/2012 Sb. NSS]: „Výsledek místního referenda nemůže nahradit posouzení určitého záměru v režimu podle zvláštních zákonů. O samotném povolení […] proto samozřejmě rozhodují příslušné orgány státní správy v samostatném správním řízení. Smyslem konání referenda proto nemůže být nahrazení jejich činnosti, nýbrž pouze zjištění politického názoru občanů. Konání místního referenda proto nemůže bránit samotná skutečnost, že určitá věc je či bude předmětem správního řízení konaného v přenesené působnosti.“ Nyní zdejšímu soudu proto přísluší toliko posoudit, zda případný kladný výsledek referenda v roce 2025 automaticky neznamená nezákonný zásah do legitimního očekávání provozovatelů hazardních her.

63. K otázce legitimního očekávání provozovatelů hazardních her se přitom vyjádřil ÚS v plenárním nálezu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13, v odst. 43 odůvodnění: „Již [proto, že obce měly právo regulovat hazard na svém území dle dřívější právní úpravy,] nelze u provozovatelů interaktivních videoloterijních terminálů hovořit o existenci legitimního očekávání (jež by snad napadeným ustanovením mělo být chráněné) spočívajícího v naději, že jejich činnost nebude přinejmenším po určitou dobu regulována prostřednictvím obecně závazných vyhlášek obcí. Provozovatelé interaktivních videoloterijních terminálů – stejně jako každý jiný subjekt práva – si totiž mohli a měli být vědomi rizika, že jejich právní sféra může být dotčena v důsledku přijetí, změny či zrušení právních předpisů, a to nejen zákonů, nýbrž i podzákonných právních předpisů (včetně obecně závazných vyhlášek). To ostatně plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu; srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 [N 13/7 SbNU 87 (96); 63/1997 Sb.], v němž Ústavní soud konstatoval, že zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do principů rovnosti a ochrany důvěry občana v právo. Shodně s navrhovatelem pak Ústavní soud konstatuje, že za legitimní očekávání nelze považovat předpoklad provozovatelů interaktivních videoloterijních terminálů, že správní praxe ministerstva spojená s opomíjením práva obcí na samosprávu bude pokračovat.“ Na to pak navázal nález ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2315/12, v němž ÚS dokonce uzavřel, že: „[p]rovozování výherních hracích přístrojů a obdobných zařízení se nachází v zásadě na samém okraji společensky akceptovaných aktivit a je doprovázeno významnými negativními externalitami. Zátěž plynoucí z těchto externalit ovlivňuje sociální situaci obyvatel v obcích, v nichž jsou výherní hrací přístroje (či podobná zařízení) provozovány, a veřejný pořádek v těchto obcích. Také i právě proto je žádoucí, aby zastupitelstva obcí, která obce samostatně spravují, v rámci samosprávné pravomoci legitimně prostřednictvím své vyhláškové normotvorby rozhodovala o tom, mají–li být hazardní aktivity na jejich území regulovány.“ 64. Jinými slovy legitimní očekávání, které provozovatelé hazardních her mají, je jen to, že případná omezení stanovená obecně závaznou vyhláškou obce budou v souladu s normami vyšší právní síly a nebudou diskriminačním či jiným nepatřičným způsobem narušovat hospodářskou soutěž, případně nebudou přijímaná s okamžitou účinností bez ponechání alespoň minimálního reakčního prostoru. Takový prostor však tak jako tak bude dán, jelikož na případný zákaz v obecně závazné vyhlášce bude navazovat ještě správní řízení ve věci zrušení příslušných povolení, které v principu nemůže mít zpětnou účinnost. Legitimní očekávání, že obec nevydá obecně závaznou vyhlášku omezující nebo zakazující provoz hazardních her na jejím území v průběhu platnosti vydaného povolení a že nedojde ke zrušení povolení k umístění herního prostoru s účinky pro futuro, však tito provozovatelé z povahy věci nemají, jelikož z platné právní úpravy jasně plyne, že s tímto rizikem prostě musí (i s ohledem na povahu své činnosti) počítat. Ve své podstatě jim ovšem vyhlášení opakovaného hlasování v místním referendu až na termín voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky naopak dodává jinak chybějící právní jistotu, že až do tohoto termínu (pravděpodobně do roku 2025) nebude možnost provozování hazardních her zastupitelstvem odpůrce v samostatné působnosti zakázána.

65. Z toho plyne, že změna obecně závazné vyhlášky a na ni navazují zrušení příslušných povolení je shodně realizovatelné jak nyní v roce 2023, tak později v roce 2025, a to za použití totožných právních institutů. Výklad akcentovaný odpůrcem by odpůrce jakožto statutární město fakticky zbavil práva na samosprávu v oblasti vydávání obecně závazných vyhlášek o hazardu (srov. nález ÚS ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10), a proto jej musí soud odmítnout. Tato chybějící právní jistota ve vztahu k tomu, že případné politická rozhodnutí na úrovni obce mohou vést k citelnému omezení hazardních her, byla akceptována jako legitimní stav přímo ze strany ÚS. K tomu lze jen dodat, že se dotyčné podnikatelské subjekty svobodně rozhodly podnikat v odvětví, které je spojené s vyšší mírou regulace a jež současně budí společenské kontroverze, v důsledku čehož čelí nižší stabilitě právní úpravy zejména na komunální úrovni. K problematice aktuálnosti položené referendové otázky v roce 2025 66. Odpůrce kromě toho spojuje neaktuálnost místního referenda v roce 2025 s uplynutím značné doby od období, v němž navrhovatel shromáždil podpisy na podporu konání místního referenda. Ze shora citované judikatury NSS (zejm. rozsudku ze dne 5. 3. 2015, č. j. Ars 11/2014–42, č. 3211/2015 Sb. NSS) ovšem zřetelně plyne, že aktuálnost otázky se neměří dobou, jež uplynula od sběru podpisů na podporu hlasování o otázce předložené přípravným výborem, ale tím, zda v době hlasování bude ještě aktuální problematika, na jejíž řešení se otázka položená v místním referendu táže, resp. jinými slovy, zda v době hlasování již nebude položená otázka s vysokou pravděpodobností vyřešena bez ohledu na hlasování v místním referendu a obci nezbude v samostatné působnosti již žádný manévrovací prostor, jak vůli občanů vyhovět. Z vyjádření stran sporu přitom shodně vyplývá, že otázka hazardu bude pro statutární město Kladno aktuální jak nyní v roce 2023, tak i později. Přítomnost heren na území města totiž trvá, povolení jsou vydávána na několik let dopředu a sám odpůrce předpokládá, že v době požadovaného termínu hlasování budou stávající povolení nahrazena novými. Proto soudu nepřipadá jakkoliv pravděpodobné, že by mezidobí nastala taková změna situace, která by referendum učinila neaktuálním. Ostatně v konečném důsledku by aktuálnost položené otázky byla dána i tehdy, jestliže by v daný okamžik na území města žádný provozovatel hazardních her nepůsobil, pokud by obecná právní úprava přesto možnost takového působení připouštěla. Obecně závazná vyhláška totiž může působit i jako prevence samotného vstupu provozu hazardních her na území obce.

67. Dalším důvodem neaktuálnosti má být také již déle trvající předreferendová kampaň. Z odpůrcem doložené mediální svodky ovšem nijak nevyplývá, že by snad navrhovatel ve věci referenda vedl nepřetržitou kampaň již nejméně od roku 2020. Většina doložených článků se týká až soudního sporu o platnost původního hlasování v místním referendu ve dnech 13. a 14. 1. 2023, přičemž žádné důkazy o údajné nepřetržité kampani odpůrce nepředložil ani v předcházejícím soudním řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 51 A 5/2023. Informace o nezákonném jednání odpůrce, vůči němuž byla navrhovateli k jeho návrhu poskytnuta soudní ochrana, není předreferendovou kampaní, jakkoliv se může jednat o informaci, jež by měla upozornit občany odpůrce na to, že se aktuálně vládnoucí politické síly opakovaně snaží zabránit tomu, aby se k dané otázce mohli vyjádřit přímo, a jež může posílit povědomí občanů o chystaném místním referendu. Sama o sobě však nijak neargumentuje ve prospěch jedné či druhé z možných odpovědí na položenou otázku ani neargumentuje pro to, aby se občané dostavili k hlasování a vyjádřili svůj názor. Až na okrajové výjimky předložené listiny dokumentují jen kampaň vedenou odpůrcem a provozovateli hazardních her, a to i prostřednictvím médií financovaných z veřejného rozpočtu, do nichž byl protistraně v podstatě znemožněn přístup.

68. V návaznosti na problematiku aktuálnosti v referendu položené otázky odpůrce rovněž rozporoval délku mandátu, který navrhovatel jakožto přípravný výbor získal pro podání návrhu na vyhlášení místního referenda včetně vyhlášení hlasování.

69. Soud předně důrazně odmítá obranu odpůrce, že by snad navrhovatelův postup byl „degradací politického uvědomění oprávněných osob“. Zákon o místním referendu časově neomezuje mandát přípravného výboru a z již zrekapitulované judikatury vyplývá, že odklad hlasování o položené otázce do ne zcela blízké budoucnosti může být legitimní právě v těch případech, kdy je nutné umožnit vysokou účast oprávněných osob při hlasování, jestliže položená otázka zůstane i nadále aktuální. V zásadě jen pokud by hlasování v delším časovém horizontu s významnou pravděpodobností vedlo k nerealizovatelnosti řešení problému předkládaného v referendové otázce, byl by odklad hlasování nelegitimní a zastupitelstvo obce by bylo oprávněno rozhodnout, že hlasovat se bude podstatně dříve (v časových mantinelech stanovených zastupitelstvu v § 15 zákona o místním referendu).

70. Kromě toho lze přihlédnout též k zásadě, že zneužití práva nepožívá žádné právní ochrany, jež má všeobecnou platnost. Příkladmo viz rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2022, č. j. 10 Afs 289/2021–42, k otázce zneužití práva ve věcech daňových nebo rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39 (věc ŽAVES, právo domáhat se zásahovou žalobou zahájení řízení z moci úřední), ve kterém v odst. 88 odůvodnění rozšířený senát zdůraznil, že podání zásahové žaloby proti trvajícímu zásahu může být zneužitím práva, pakliže žalobce sporný stav předtím dlouhodobě pokojně akceptoval. V tomto duchu by bylo možné posoudit jednání přípravného výboru, který by neustále hledal záminky pro oddálení hlasování o otázce, jež má být předmětem hlasování v místním referendu. Současně by tím přípravný výbor rovněž nerespektoval očekávání oprávněných osob, které podepsaly petici v dobré víře, že přípravný výbor jejich jménem učiní vše proto, aby se referendum konalo.

71. V projednávaném případě však navrhovateli takové zneužívající jednání vytknout nelze. Naopak je to navrhovatel, kdo čelí zneužívání veřejných prostředků a moci ze strany vládnoucí většiny v zastupitelstvu odpůrce. Byl to totiž prokazatelně odpůrce, kdo nejprve v rozporu se zákonem pohrdl vůlí oprávněných osob k tomu, aby se o sporné otázce vůbec konalo místní referendum, a proto muselo být místní referendum vyhlášeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 59 A 38/2022–206. Termín hlasování byl zvolen na v termínu zajišťujícím prostor pro širokou účast oprávněných občanů, ovšem platnost hlasování i v tomto případě zmařil odpůrce. Navrhovateli tak nezbylo, než se domáhat neplatnosti hlasování v místním referendu ve dnech 13. a 14. 1. 2023, přičemž Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 51 A 5/2023–70, v podstatné části uznal důvodnost takového návrhu.

72. Z tamních závěrů lze pro účely rozhodování v nynější věci shrnout, že odpůrce využil vlastní periodický tisk (Měsíčník Kladno) jen ve prospěch jedné z možných odpovědí na otázku položenou v místním referendu, a nadto i ke kampani proti samotné účasti oprávněných voličů na hlasování v tomto referendu (blíže viz odst. 70 až 75 odůvodnění zmíněného usnesení), přičemž současně člence přípravného výboru a opoziční zastupitelce odpůrce v rozporu s § 4a zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tiskový zákon“) zabránil publikovat opačné názory na voličům položenou otázku pro jejich údajnou neověřitelnost a požadoval doložení konkrétních informačních zdrojů, ačkoliv tyto požadavky neaplikoval na vyjádření svědčící v neprospěch blížícího se referenda. Dále soud v odst. 76 až 78 odůvodnění zmíněného usnesení konstatoval, že odpůrce z veřejných finančních prostředků (tj. za peníze samotných voličů, a nikoliv za peníze jednotlivých subjektů politické soutěže či jejich sponzorů) tiskl letáky vyzývající k ignorování místního referenda a dále taktéž z veřejných zdrojů financoval webové stránky s podobným vyzněním v neprospěch referenda. Přitom ovšem odpůrce navrhovateli znemožnil využití městských pozemků pro umístění informačních bannerů, a tedy navrhovatel, který dle všeho zastává opačný názor na otázku předkládanou v místním referendu než momentálně vládnoucí koalice, opět nemohl prezentovat své názory ve sdělovacích prostředcích v dispozici odpůrce, ačkoliv propagace souladného názoru městem byla podporována (byť jinými cestami). Problematickým soud shledal i způsob, jakým odpůrce informoval o možnosti hlasovat v referendu, zejména co se týče práce některých okrskových volebních komisí a organizace volebních místností (podrobněji viz odst. 82 až 114 odůvodnění zmíněného usnesení): „Soud shrnuje, že shledal pochybení v označování objektů, v nichž se nacházely volební (hlasovací) místnosti, dále v postupu některých okrskových volebních komisí, jež bez oprávněného důvodu předpokládaly účast příchozích osob jen ve volbě prezidenta republiky, aniž by zjišťovaly vůli voličů, zda mají zájem účastnit se i hlasování v místním referendu, a konečně i porušení povinností odpůrce zajistit dostatečné množství hlasovacích lístků před zahájením hlasování.“ Z nezákonností, jež měly menší vliv či neovlivnily zákonnost hlasování v místním referendu, lze dále v návaznosti na odst. 118 až 133 odůvodnění zmíněného usnesení doplnit, že ve volebním okrsku č. 33 nebyla přes noc dostatečně zabezpečena volební (hlasovací) schránka před případnou manipulací s odevzdanými hlasy a ve volebním okrsku č. 26 volební komise v rozporu se zákonem vydávala po jednu hodinu voličům hlasovací obálky bez úředního razítka, a proto měly být takto odevzdané hlasy započteny jako neplatné. Soud proto v odst. 149 a násl. zmiňovaného usnesení shrnul, že zásahy odpůrce do „předreferendové“ kampaně byly natolik závažné, že mohly podstatně ovlivnit výsledek místního referenda.

73. Taktéž v případě opakovaného hlasování, které se mělo konat dne 15. 4. 2023, odpůrce částečně zopakoval, resp. využil svá dřívější pochybení, když zvolil termín, který prakticky znemožnil prezentovat názor opoziční zastupitelky v Měsíčníku Kladno a zároveň umožňoval ještě maximálně využít efektu ovlivnění oprávněných osob nevyváženou mediální kampaní, jež byla klíčovým důvodem vyslovení neplatnosti hlasování proběhlého v souběhu s prezidentskými volbami. Krajský soud v Praze proto usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 54 A 25/2023–31, vyhověl navrhovateli a vydal předběžné opatření, na jehož základě se odpůrce zdržel organizace a zajištění opakovaného hlasování. Na těchto závěrech soud trvá i ve svém rozhodnutí ve věci samé.

74. V nynější věci odpůrce soudu v příloze svého vyjádření doložil mediální svodku, ve které lze na str. 79 nalézt článek uveřejněný dne 17. 2. 2023 na oficiálním webu odpůrce. Jakkoliv se na webové stránky odpůrce nevztahuje tiskový zákon (§ 2 tiskového zákona), stále se jedná o oficiální médium územního samosprávného celku, které by v demokratickém právním státě nemělo prezentovat „jediný správný názor“ (čl. 2 odst. 1 Listiny). Přesto zde primátor Mgr. Milan Volf překrucuje pravomocné závěry soudu takto: „S rozhodnutím soudu se zcela neztotožňujeme, ale respektujeme ho. Verdikt nebereme jako prohru, naopak. V zásadní otázce dal totiž městu za pravdu, a to že se obálky při hlasování vydávaly správně a v souladu se zákonem. Že jsme se k referendu a tématice hazardu vymezili, nezpochybňujeme, ale považovali jsme za nutné sdělit občanům pravdivé informace a reagovat na agresivní a nepravdivou kampaň iniciativy Kladno bez Hazardu. Stojíme si za svým, problém s hazardem ve městě Kladně neexistuje. Bojovali jsme za město pro stomilionový příjem, jehož výpadek by v tuto dobu byl kritický, nikoliv za hazard, který je přísně regulován a nepředstavuje problém.“ Ač soud tedy vytkl odpůrci četná pochybení porušující demokratickou soutěž politických sil garantovanou čl. 22 Listiny, na oficiálním webu odpůrce jsou takto závažná zjištění zamlžována. Ve své podstatě tak odpůrce reprezentanta obětí svého nelegálního jednání prezentuje jako agresivního pachatele, v čemž nyní pokračuje i v řízení před soudem. Takový postup soud považuje za zjevně nepřijatelný. To, že s dílčí částí své argumentace (konkrétně s námitkou tvrzené povinnosti volební komise aktivně oprávněným osobám nabízet možnost hlasování v místním referendu nebo jim dokonce bez dotazu vydávat hlasovací lístky s úřední obálkou pro hlasování v místním referendu) navrhovatel v řízení před soudem neuspěl, pro takové mediální stanovisko odpůrce nemůže být záminkou.

75. Názorový střet mezi opozicí a vládnoucí koalicí je klíčovou součástí demokratické diskuze a musí probíhat jako souboj argumentů, jejichž váhu může rozsoudit jedině volič. Právě oblast hazardních her je všeobecně známa tím, že na ni existují různé názory mezi odborníky i laiky, a proto zákonodárce dává každé obci možnost rozhodnout, v jakém rozsahu dovolí či omezí provoz hazardních her na svém území (§ 12 zákona o hazardních hrách). Odpůrci nepřísluší předem rozhodnout, který názor je „správný“, pakliže bylo o této otázce vyhlášeno místní referendum, ve kterém je na oprávněných osobách, aby o položené otázce rozhodly „ANO“ či „NE“, nebo se jí rozhodly nezabývat. Soudu potom přísluší na základně případného žalobního návrhu bdít nad tím, aby byla v tomto politickém klání respektována právní pravidla v duchu fair play. Soudu přitom je a musí být lhostejné, jak oprávněné osoby odpoví na referendovou otázku (stejně tak musí postupovat odpůrce, pokud neumožní kterékoliv ze stran názorového spektra využít v předreferendové kampani městských periodik, resp. veřejného prostoru), musí však dbát na to, aby jak předcházející kampaň, tak i následné hlasování poskytovaly rovný a dostatečně široký prostor k tomu, aby oprávněné osoby k položené otázce vyjádřily svůj názor. Odpůrce přitom dosud každou takovou příležitost zmařil.

76. Kdyby odpůrce nesabotoval hlasování v místním referendu ve dnech 13. a 14. 1. 2023 konané souběžně s hlasováním v 1. kole volby prezidenta republiky, mohla již být v referendu položená otázka zodpovězena, včetně možnosti, že by o její zodpovězení oprávněné osoby neprojevily dostatečný zájem v důsledku nízké účasti, která by ovšem nemohla být připisována nezákonnému počínání odpůrce. V takovém případě by již zanikl důvod existence a působení navrhovatele. Ve skutečnosti je nutnost navrhovatele opakovaně bránit práva oprávněných osob, které v petici vyjádřily zájem o otázce dalšího osudu hazardního průmyslu v městě Kladně přímo hlasovat, a stále nekončící proces realizace tohoto místního referenda důsledkem postupu odpůrce. Je to on, a nikoliv navrhovatel, kdo svým jednáním způsobil takovou časovou prodlevu mezi okamžikem, kdy byla předložena petice oprávněných voličů, a okamžikem kdy se snad přece jen bude moci uskutečnit hlasování v místním referendu o položené otázce, aniž by takové hlasování bylo zasaženo nekalou předreferendovou kampaní a nerovnými podmínkami při jeho organizaci.

77. Je zcela legitimní snahou navrhovatele, že za zmařenou příležitost v době konání prezidentských voleb hledá náhradní termín, který by zajistil co nejvyšší účast oprávněných osob při místním referendu. Odpůrce by mohl takovýto návrh vyvrátit pouze předložením argumentů, proč takové referendum ztrácí jakýkoliv význam či proč jde o výraz zneužití práva (tedy že ve skutečnosti zvolený termín neslouží tomu, aby zajistil co nejvyšší možnost účast, ale jiným účelům, např. blokaci rozhodovací pravomoci zastupitelstva města), avšak nic přesvědčivého v tomto směru nedoložil a ve vztahu k posledně zmíněné možnosti ani netvrdil.

78. Mezi stranami se nejeví být sporu o tom, že volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jsou pro voliče mnohem atraktivnější nežli volby do Evropského parlamentu či jiných institucí. Soud tuto skutečnost považuje za všeobecně známou (notorietu) a lze ji snadno ověřit i z veřejně dostupných statistických údajů na webových stránkách volby.cz provozovaných Českým statistickým úřadem. Voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se v dnech 8. 10. a 9. 10. 2021 (příští termín pravděpodobně říjen 2025) účastnilo ve volebních okrscích města Kladna 58,43 % oprávněných voličů, přičemž voličsky populárnější bylo právě jen 1. kolo volby prezidenta republiky ve dnech 13. 1. a 14. 1. 2023 (termín předchozího neplatného hlasování v projednávaném místním referendu) s voličskou účastí 62,19 % a následné 2. kolo s účastí 63,54 %. Další volba prezidenta republiky bude až v roce 2028, tedy z hlediska otázky projednávané v referendu skutečně v příliš vzdálené budoucnosti. Volby do Evropského parlamentu ve dnech 24. 5. a 25. 5. 2019 (příští budou v roce 2024) měly i v Kladně skutečně nízkou účast 23,91 %, přičemž na nízkou popularitu těchto voleb upozornil odpůrce a navrhovatel upustil od původního požadavku vzneseného v řízení před Krajským soudem v Praze vedeném pod sp. zn. 51 A 5/2023, aby se právě souběžně s nimi konalo hlasování v místním referendu. O něco atraktivnější jsou volby do zastupitelstev krajů, kde v kladenských volebních okrscích ve dnech 2. 10. a 3. 10. 2020 (příští volby budou v roce 2024) byla volební účast 34,54 %. Totéž platí pro volby do zastupitelstev obcí, které ve statutárním městě Kladně konaly ve dnech 23. 9. a 24. 9. 2022 (příští budou v roce 2026) a volební účast byla 37,13 %. Volby do senátu se konaly ve volebním obvodě č. 30 Kladno ve dnech 2. 10. a 3. 10. 2020 (1. kolo, ve volebních okrscích odpůrce s účastí 33,13 % voličů) a 9. 10. a 10. 10. 2020 (2. kolo, účast pouze 14,85 % voličů). Příští budou též v roce 2026.

79. Navrhovatel tedy skutečně žádá o stanovení termínu hlasování na nejbližší voličsky nejpopulárnější volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které budou v roce 2025. V mezidobí lze předpokládat ještě relativně stabilní voličskou účast ve volbách do krajského zastupitelstva v roce 2024. Při posledních volbách do krajského zastupitelstva v roce 2020 byla nicméně voličská účast 40,66 %, tedy většina voličů se rozhodla těchto voleb neúčastnit. Podle § 48 odst. 1 zákona o místním referendu je třeba k platnosti rozhodnutí v místním referendu účasti alespoň 35 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Je proto legitimní, že navrhovatelé preferují ty volby, kterých se účastní pravidelně více než polovina oprávněných voličů. Takový cíl je totiž v plném souladu se smyslem institutu místního referenda. Zároveň jen tak je možné v duchu zásady rovné soutěže politických sil (čl. 22 Listiny) spravedlivě napravit to, že odpůrce zneužil svého vrchnostenského postavení ke zmaření platnosti hlasování, které se konalo ve dnech 13. a 14. 1. 2023 v souběhu s voličsky nejvíce atraktivním 1. kolem volby prezidenta republiky.

80. Určení pozdějšího termínu hlasování proto soud chápe, i coby „odškodnění sui generis“ pro navrhovatele za to, že v lednu 2023 měl mimořádnou příležitost, aby referendum bylo kvůli vysoké účasti oprávněných osob platné, a to bez ohledu na to, jak by tyto osoby o položené otázce rozhodly. Jak vysvětlil NSS v odst. 20 odůvodnění rozsudku ze dne 29. 8. 2012, č. j. Ars 1/2012–26, č. 2718/2012 Sb. NSS, „účast občanů na rozhodování ve formě referenda představuje realizaci politického práva. Jedná se o politické rozhodování, kde je především věcí každého hlasujícího, jakým způsobem si bude vytvářet názor na položenou otázku, odkud získá potřebné informace apod. Zveřejnění a prezentace argumentů pro a proti určitým řešením je především věcí kampaně, vedené v rámci svobodné a otevřené politické soutěže. Do této kampaně, která by měla konání referenda předcházet, by veřejná moc zásadně neměla zasahovat. Rovněž v nyní projednávané věci proto bylo zejména na stoupencích a odpůrcích nabízených řešení, aby se snažili spoluobčany přesvědčit o správnosti svých názorů. Právě v rámci této politické soutěže pak měly zaznít i případné argumenty a protiargumenty (…).“ V nynější věci je možné dorovnat odpůrcem narušenou „rovnost zbraní“ jedině pozdějším termínem hlasování při nejbližší zhruba obdobně voličsky atraktivní události, kterou jsou právě volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. To lze odůvodnit i zásadou ochrany slabší strany vyvěrající z čl. 6 Ústavy („Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“). Soud již uvedl, že členové navrhovatele jsou též členy opozice v zastupitelstvu odpůrce, která byla při vyhlašování nového termínu hlasování v místním referendu drtivě přehlasována, ovšem tento nový termín se ukázal být nezákonným.

81. Analogicky lze proto vycházet z judikatury, která se týká ochrany práv parlamentních menšin. ÚS v nálezu ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 55/10, vysvětlil následující: „Zástupcům parlamentní opozice, která bývá složena ze zástupců politických stran zastoupených v Parlamentu, na výkonu vládní moci se však přímo nepodílejících a co do počtu zpravidla se ocitajících v početní menšině, musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožňováno plnit výše zmíněné, pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice. Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná, lze zařadit zejména práva zaručující parlamentní menšině účast na parlamentních procedurách; práva umožňující parlamentní opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, jakož i o práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí (zákonů), a konečně jde v neposlední řadě i o práva chránící parlamentní opozici i její jednotlivé členy před pronásledováním a zvůlí ze strany většiny. Míra (hloubka) a úroveň úpravy zmíněných práv parlamentní opozice v daném systému, jakož i šíře prostoru, v němž je parlamentní opozici umožněno plnit její nezastupitelné funkce, jsou nejen známkou úrovně politické a parlamentní kultury dané společnosti, nýbrž vyjadřují i stupeň demokratičnosti daného politického systému. Při rozhodování o výši úrovně a o šíři garance kteréhokoliv z uvedených práv parlamentní opozice, stejně jako při jejich samotném výkonu, je vždy nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice či menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozici, resp. faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž neustálé omezování či dokonce porušování základních demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Na straně druhé, přílišná míra a šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozici může vést k jejich častému nadužívání až zneužívání ze strany opozice, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Proto je nezbytné, aby jednotlivým právům a oprávněním garantovaným parlamentní opozici korespondovaly i určité povinnosti a odpovědnost za jejich výkon.“ (zvýrazněno zdejším soudem) V projednávaném případě je takovým právem opozice na kontrolu vládnoucí většiny podle přesvědčení soudu možnost vyvolání místního referenda, kterou většina není oprávněna mařit, a pokud tak činí, musí nést následky takového jednání, včetně povinnosti respektovat nový termín hlasování adekvátní co do předpokládané účasti termínu zmařenému, byť se nejedná o nejbližší realizovatelný termín.

82. Stanovení termínu hlasování v místním referendu na podstatně pozdější termín současně znamená, že navrhovatel bude mít dostatek času a prostoru s oprávněnými osobami komunikovat a vysvětlit jim své argumenty pro zákaz hazardu ve statutárním městě Kladně. Nic mu přitom nebrání, aby si tento komunikační prostor vytvořil svépomocí v případě, že odpůrce nezvolí fakultativní postup podle § 32 odst. 1 zákona o místním referendu („Starosta obce nebo primátor může vyhradit plochu pro představení otázky, popřípadě otázek navržených k rozhodnutí v místním referendu, a to nejméně 10 dnů přede dnem konání místního referenda. Koná–li se místní referendum společně podle § 16 odst. 2, musí možnost využívání vyhrazené plochy odpovídat zásadě rovnosti.“). Vytvoří se tím prostor, aby ti zastupitelé statutárního města Kladna, kteří jsou členy navrhovatele, využili svého práva podle § 4a tiskového zákona a publikovali své články v periodickém tisku územního samosprávného celku. Totožnou možnost mají i zastupitelé reprezentující aktuální většinu v zastupitelstvu odpůrce. Odpůrce pak může z pozice veřejné moci buď umožnit vedené rovné předreferendové kampaně všech názorových subjektů pomocí komunikačních prostředků, jež má v dispozici, nebo naopak zůstat striktně neutrální a neposkytnout takový prostor žádné z politických sil. S ohledem na časový odstup je přitom zajištěno, že dosavadní nerovný přístup odpůrce by již neměl mít podstatný dopad na toto budoucí hlasování.

83. Soud tedy činí závěr, že požadavek navrhovatele na stanovení nového termínu hlasování v místním referendu na nejbližší volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zcela legitimní a v souladu se zákonem. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v jiném typu řízení před zdejším soudem sp. zn. 51 A 5/2023, v němž ale soud nebyl oprávněn stanovit termín hlasování, navrhovatel požadoval, aby se hlasování konalo v odlišném, z hlediska předpokládané volební účasti méně vhodném termínu. Pro rozhodnutí odpůrce totiž nebyl určující procesní návrh směřovaný soudu, nýbrž až návrh adresovaný navrhovatelem přímo jemu dne 17. 3. 2023 v návaznosti na rozhodnutí soudu prohlašující neplatnost hlasování uskutečněného souběžně s prezidentskými volbami. Odpůrce mu byl v zásadě povinen vyhovět, což ovšem bez dostatečné vážných důvodů neučinil. Nezbývá tedy, než aby práva navrhovatele ochránil soud v tomto řízení. K nezákonnosti termínu opakovaného hlasování určeného zastupitelstvem odpůrce 84. V situaci, kdy odpůrce neuvedl a nedoložil vážné důvody pro nevyhovění návrhu navrhovatele, nemůže obstát odlišný termín hlasování určený rozhodnutím zastupitelstva odpůrce, i kdyby mu jinak nebylo co vytknout. Není–li návrh přípravného výboru vadný, nemá zastupitelstvo odpůrce žádný prostor pro vlastní uvážení o tom, kdy se má místní referendum odehrát. Proto je v podstatě již nadbytečné hodnotit, zda zastupitelstvem odpůrce autonomně určený termín hlasování netrpí i jinými nezákonnostmi.

85. I přesto však soud považuje za vhodné připomenout, že trvá na závěrech vyslovených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 54 A 25/2023–31, jímž vyhověl návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření. V tomto směru nicméně již postačí jen stručně připomenout, že s ohledem na předchozí zneužití veřejných prostředků aktuálním vedením odpůrce k jednostranné propagaci bylo v případě neposkytnutí dostatečně dlouhého časového prostoru a zároveň znemožnění využití prostoru ve veřejných médiích pro názory poškozené strany (zde fakticky reprezentované zejména navrhovatelem) prakticky vyloučeno, že by mohly být „odškodněny“ či plynutím času odstraněny negativní důsledky předchozích nelegálních kroků odpůrce. Konání hlasování v místním referendu za takových podmínek tak nebylo možné považovat za účinnou nápravu předchozí nezákonnosti, nýbrž jen za praktické zopakování předchozího zneužití veřejné moci a ovládání veřejnoprávních prostředků a médií aktuálním vedením odpůrce. S ohledem na nedostatečný časový odstup bylo prakticky znemožněno, aby proběhla předreferendová kampaň za rovných podmínek.

86. Lze sice konstatovat, že navrhovatel nemá žádné zákonem garantované právo, aby se účastnil zasedání zastupitelstva či rady odpůrce, byl o něm předem informován a mohl při jejich zasedání prezentovat svůj názor, a tedy samotná skutečnost, že navrhovatel byl o výsledku jednání zastupitelstva informován až ex post a o jednání rady města vůbec, nepředstavuje nezákonný zásah do jeho práv. Taková práva ve vztahu k zastupitelstvu odpůrce mají jen jednotliví členové navrhovatele jakožto občané odpůrce, kteří byli o termínu konání zastupitelstva informováni na úřední desce odpůrce. Ale to nic nemění na tom, že zastupitelstvem zvolený termín nemohl obstát nejen proto, že bez vážných důvodů nerespektoval návrh přípravného výboru, ale též proto, že vytvářel prostor pro využití ještě přetrvávajících dopadů nerovných podmínek v dřívější předreferendové kampani vedoucích k prohlášení neplatnosti původního hlasování.

87. Postup odpůrce při vyhlašování opakovaného hlasování v místním referendu na den 15. 4. 2023 tak jen osvědčil argumentaci navrhovatele, že cílem odpůrce není regulérní průběh místního referenda, k jehož otázce se budou moci všechny politické subjekty rovným dílem vyjádřit. Odpůrce totiž zvolil bez dalšího nejbližší možný „expresní“ termín, aniž by jen náznakem uvážil, zda má do té doby navrhovatel jakožto legitimní demokratická opozice vlastní aktivitou zhojit předchozí nezákonné jednání odpůrce, kterým byl potenciálním voličům prostřednictvím obecních komunikačních kanálů prezentován „jediný správný názor“. Soud proto neměl možnost, nežli proti tomuto počínání odpůrce nejprve zasáhnout předběžným opatřením, a nyní jej při rozhodování ve věci samé prohlásit za nezákonné a podanému návrhu vyhovět. Závěr a náklady řízení 88. Soud tedy shrnuje, že v projednávané věci neshledal žádné důvody, které by bránily vyhlášení opakovaného hlasování v místním referendu v termínu požadovaném navrhovatelem. Proto konstatuje, že na území statutárního města Kladno mělo být vyhlášeno opakované hlasování v místním referendu a zastupitelstvo odpůrce postupovalo nezákonně, jestliže navrhovatelově návrhu ze dne 17. 3. 2023 na konání opakovaného hlasování v místním referendu v termínu nejbližších voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nevyhovělo a namísto toho vyhlásilo opakované hlasování již na sobotu dne 15. 4. 2023 od 8:00 hod. do 20:00 hod., čemuž musel soud k návrhu navrhovatele zamezit vydáním předběžného opatření, jež tento termín hlasování znemožnilo. V dané situaci tak byly splněny veškeré podmínky pro to, aby soud nahradil ve smyslu § 57 odst. 3 zákona o místním referendu (resp. analogicky s přihlédnutím k § 54 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí) nezákonné rozhodnutí zastupitelstva odpůrce.

89. Proto soud postupem podle § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. vyhlásil opakované hlasování v místním referendu o otázce navržené navrhovatelem, a to v (náhradním) termínu tak, jak byl navrhovatelem požadován v jeho podání ze dne 17. 3. 2023 učiněném vůči zastupitelstvu odpůrce, tak v návrhu ze dne 31. 3. 2023 podaném u soudu. Tedy v souběhu s nejbližším termínem voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které ke dni rozhodnutí soudu ještě nebyly vyhlášeny.

90. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 93 odst. 4 s. ř. s., podle kterého v řízení ve věcech místního referenda nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

91. Usnesení bude doručeno účastníkům řízení a současně je vyvěšeno na úřední desce soudu. Usnesení přitom nabývá právní moci již dnem vyvěšení (§ 93 odst. 5 s. ř. s.). Odpůrce tedy bude dále postupovat, jako by v den vyvěšení tohoto usnesení na úřední desce soudu jeho zastupitelstvo rozhodlo o vyhlášení opakovaného hlasování v místním referendu v podobě, jaká je uvedena ve výroku tohoto usnesení.