54 A 35/2021– 127

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: J. V. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Patrikem Personou sídlem Bedřicha Smetany 1916, Uherský Brod proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 za účasti: Městys Netvořice sídlem Mírové náměstí 19, Netvořice zastoupen advokátem Mgr. Petrem Vodehnalem sídlem Viktora Huga 377/4, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2021, č. j. 048092/2021/KUSK–DOP/Ros, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a paní Ing. Kláry Vedralové (dále společně jen „žadatelé“) a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Benešov (dále jen „stavební úřad“) ze dne 19. 3. 2021, č. j. MUBN/37713/2021/VÝST (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím zamítl žádost žadatelů o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. VÝST/66051/2019/JIB, č. j. MUBN/88856/2019/VÝST (dále jen „společné povolení“), kterým povolil stavbu „Stavební úpravy chodníků v ulici Hrubínova v Netvořicích“ (dále jen „sporná stavba“). Žalobce se domáhá též zrušení prvostupňového rozhodnutí.

2. Žadatelé jsou vlastníky pozemků parc. č. XA (jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XB v ulici X), parc. č. XC a parc. č. XD v katastrálním území a obci X (všechny nemovitosti uvedené v tomto rozsudku jsou v tomtéž katastrálním území). Pozemek parc. č. XC tvoří úzký pruh oddělující rodinný dům č. p. XB a ostatní pozemky žalobce od komunikace v ulici X [na pozemku parc. č. XE ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení (dále jen „městys“)]. Součástí sporné stavby realizované na základě společného povolení vydaného na žádost městyse je také stavba nové autobusové zastávky před domem žalobce.

3. Žalobce namítá, že prvním úkonem stavebního úřadu ve věci žádosti o obnovu řízení bylo vydání zamítavého rozhodnutí, čímž se dopustil porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Stavební úřad ve stanovisku k odvolání uvedl, že podle § 36 odst. 3 správního řádu nepostupoval, protože vycházel pouze ze žádosti o obnovu řízení zaslané žadateli, kteří byli jedinými účastníky řízení; městys účastníkem řízení nebyl a jeho podání, která stavební úřad obdržel, nebyla podkladem rozhodnutí. Tento postup je podle žalobce v rozporu se zákonem. S odkazem na § 17 odst. 1 správního řádu žalobce uvádí, že podání městyse byla součástí správního spisu a podkladem pro vydání rozhodnutí. Zda k nim stavební úřad přihlížel, není relevantní. Městys navíc účastníkem řízení byl, a to alespoň podle § 27 odst. 2 správního řádu. Sám městys dal najevo, že se za účastníka řízení považuje, neboť se ve svých podáních s odkazem na ohrožení příjmu dotačních prostředků domáhal šetření práv účastníků nabytých v dobré víře podle § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ignoroval drtivou většinu argumentace žalobce ohledně tohoto procesního pochybení stavebního úřadu. Napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná a stižena podstatným porušením ustanovení o řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s.

4. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem, že žádost o obnovu řízení není důvodná. Cítí se být účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu, nikoliv podle § 27 odst. 2 správního řádu. Nesouhlasí s tím, že tuto námitku měl uplatnit v původním řízení, neboť to proběhlo bez jeho účasti. O jeho zahájení, průběhu ani výsledku nebyl informován písemně s doručením do vlastních rukou. Byl proto zkrácen na svých právech v důsledku nesprávného doručování a postupu stavebního úřadu. Nemělo by mu ale být znemožněno právo na obnovu řízení. Nesouhlasí také s tím, že jeho pozemek nebude spornou stavbou dotčen. Jak uváděl již v předcházejícím řízení, je z projektové dokumentace zřejmé, že betonové patky budou přímo zasahovat na jeho pozemek. Na jeho pozemek budou zasahovat i pomocné práce (sejmutí ornice, ohumusení a osetí travním semenem, zásyp vhodnými zeminami).

5. Žalobce opakuje argumentaci, kterou uplatnil již v odvolání. Ohledně autobusové zastávky, která má vzniknout před jeho domem, namítal, že bude nepochybně mít negativní vliv na užívání domu, zejména zvýšenou hlučností, prašností, pravděpodobným narušením statiky domu a jeho celkovým znehodnocením. Na jeho pozemek bude zasahovat provádění stavby i samotná sporná stavba, a to betonovými patkami, do nichž má být usazeno zábradlí. S tím však nesouhlasil. Z těchto důvodů měl být účastníkem původního řízení. Již v odvolání dále namítal nedostatky projektové dokumentace sporné stavby: chybějící příčný řez větve E, z něhož by bylo patrné, jak bude řešen odvod srážkových vod a návaznost autobusové zastávky na jeho dům, a chybějící doplnění kót pro určení přesné pozice autobusové zastávky vůči jeho domu (pro určení rozsahu omezení vlastníků domu). Je také chybou, že větev E nebyla rozšířena až po vjezd k jeho domu kvůli řešení všech souvislostí, jako poloměr výjezdu, rozhledový trojúhelník a odvod srážkových vod z komunikace. Stavební úřad nepožadoval doplnění projektové dokumentace o charakteristické příčné řezy (zejména příčný řez větve E), jak požaduje příloha č. 11 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“), ačkoliv bylo zřejmé, že bez tohoto řezu nebude možné stavební záměr realizovat. Stavební úřad neposoudil dopad navrženého řešení výškového uspořádání stavebního záměru ve vztahu k domu žalobce a jeho obytným místnostem, dopad na stávající systém odvodnění vozovky a přilehlé plochy otevřeným příkopem včetně zaústění do vpusti na dešťové kanalizaci a napojení stávajícího vstupu na sousední pozemek v místě vstupních vrátek v oplocení bez patřičných grafických příloh. Odmítl, že by žádost o obnovu podal účelově. Společné povolení se dotklo jeho pozemku, přesto nebyl o záměru informován postupem stanoveným správním řádem.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že v projednávané věci jde o to, zda byly splněny podmínky pro obnovu řízení. Autobusová zastávka se v místě nacházela již v době koupě nemovitosti. Nyní bylo pouze vybudováno nástupiště z betonových dlaždic. Žalobce tvrdí, že se o společném povolení dozvěděl až dne 18. 1. 2021, sám ale uvádí, že intenzivně komunikoval se starostkou městyse již před jeho vydáním. Musel tedy o původním řízení vědět již před 17. 1. 2019 (správně 17. 7. 2019 jako datum vyhotovení a vydání společného povolení – pozn. soudu). Žadatelé byli v souladu s § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“) zařazeni mezi vedlejší účastníky řízení, kterým bylo z důvodu velkého počtu doručováno veřejnou vyhláškou. Žalobce nesplňuje podmínky § 9 a § 27 odst. 1 správního řádu, neboť jeho pozemek nebyl předmětem žádosti o vydání společného povolení ani netvoří s městysem společenství. Jelikož se v jeho případě jedná pouze o případné nepřímé dotčení v důsledku vydání společného povolení, je vedlejším účastníkem. Ze správního spisu je zřejmé, že stavební úřad žalobce identifikoval jako účastníka řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona. Zahájení původního řízení bylo oznámeno veřejnou vyhláškou vyvěšenou od 10. 6. do 26. 6. 2019, vydání společného povolení pak vyhláškou vyvěšenou od 18. 7. do 5. 8. 2019. Také z katastrálního situačního výkresu vyplývá, že do pozemku parc. č. XC nebude zasahováno. Patky zábradlí nejsou součástí schválené projektové dokumentace, z níž nevyplývá, že by měly být provedeny za hranicí pozemku ve vlastnictví městyse, obvykle jsou však takové patky souběžné s hranicí nástupiště. Ohledně seznámení žadatelů se stavbou v ulici Hrubínova odkázal žalovaný na konkrétní pasáže z obecního periodika Netvořický zdravodaj, a to z dubna, srpna a listopadu 2019 a dubna 2020 s tím, že žalobce byl touto cestou se stavebními úpravami seznámen. K námitce, že žalobce nebyl vyzván k seznámení s podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, žalovaný uvedl, že žadatelé jako jediný účastník řízení byli s podklady pro rozhodnutí seznámeni, neboť je sami předložili. Výzva tak neměla smysl a byla by pouze přepjatým formalismem. Důvodnost žaloby má za následek jen taková vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Neobeslání žalobce před rozhodnutím o žádosti nepředstavuje zásah do jeho hmotných práv. Žalobce se obnovy řízení domáhal pouze z procesních důvodů, nemohl proto uspět ani při vydání výzvy podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce v žádosti o obnovu řízení netvrdil žádné nové skutkové okolnosti. Pouze opakovaně namítal, že měl být esenciálním účastníkem řízení, což není skutkové tvrzení. Tvrzení ohledně autobusového nástupiště nejsou skutkovými tvrzeními, která by vyšla najevo po právní moci společného povolení. Žalovaný navrhl provést důkaz náhledem na internetové stránky Městyse Netvořice v sekci Netvořický zpravodaj a výslechem starostky městyse, paní M. Š., k e–mailové korespondenci se žalobcem, která předcházela vydání společného povolení.

7. Žalobce se v replice ohradil proti tvrzení, že se se stavebními úpravami mohl seznámit prostřednictvím obecního periodika. Tam zveřejněné hrubé informace o stavebním záměru nelze považovat za řádné doručení nebo informování o zahájení správního řízení, nadto se týkaly pouze rekonstrukce chodníku, nikoliv přesunu autobusových zastávek. Není dále pravdou, že žalobce netvrdí žádné skutkové nesprávnosti ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Zopakoval, že stavební úřad nepožadoval doplnění projektové dokumentace o charakteristické příčné řezy (zejména příčný řez větve E), jak požaduje příloha č. 11 vyhlášky o dokumentaci staveb, ačkoliv bylo zřejmé, že bez tohoto řezu nebude možné stavební záměr realizovat, a neposoudil dopad navrženého řešení výškového uspořádání stavebního záměru ve vztahu k domu žalobce a jeho obytným místnostem, dopad na stávající systém odvodnění vozovky a přilehlé plochy otevřeným příkopem včetně zaústění do vpusti na dešťové kanalizaci, a napojení stávajícího vstupu na jeho pozemek v místě vstupních vrátek v oplocení bez patřičných grafických příloh. Již v předcházejícím řízení žalobce poukazoval na rozporná či lživá vyjádření starostky městyse, že sporná stavba nemá být realizována na pozemku parc. č. XC. Ve vyjádření ze dne 9. 3. 2021 starostka hovoří o úpravách stavebního záměru jako zúžení vozovky [se souhlasem Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje (dále jen „KSÚS“)], zúžení nástupiště na minimum či vytyčení hranice s pozemkem parc. č. XC a spekuluje o způsobu osazení palisády. Je–li nutná úprava stavebního záměru proto, že jej za současných podmínek nelze realizovat, je zjevné, že původní podklady, zejména projektová dokumentace, na základě kterých bylo vydáno společné povolení, se ukázaly být nepravdivými ve smyslu poslední věty § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, což je důvodem pro obnovu řízení. Má–li KSÚS vydávat nebo měnit rozhodnutí či souhlasy, půjde o zrušení či změnu rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, což je důvodem pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu.

8. Podáním ze dne 22. 11. 2021 žalobce repliku doplnil a současně soudu zaslal „Technické posouzení projektu ‚Stavební úpravy chodníků v ulici Hrubínova v Netvořicích‘, zpracovatel TR Engineering s.r.o.“ ze dne 15. 12. 2021 vypracované Ing. K. N., autorizovaným inženýrem v oboru dopravní stavby (dále jen „odborné stanovisko“). To poukazuje na pochybení při schvalování stavebního záměru v původním řízení, zejména na nedostatky projektové dokumentace k větvi E, nerespektování technických norem v oblasti rozhledových trojúhelníků z ulice Zelená, nedostatečnou bezpečnost sporné stavby v rozporu s vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, nedostatečnou ochranu proti hluku a vibracím, zrušení bezbariérového přístupu k domu žalobce nebo nerespektování stanoviska KSÚS jako správce komunikace III/1057 ze dne 20. 5. 2019, č. j. KSÚS 2027/19/KSÚS/BNT/ROU.

9. Podáním ze dne 3. 1. 2022 žalobce reagoval na tvrzení městyse, že sporná stavba již byla provedena a dne 9. 12. 2021 bez vad a nedodělků předána. Toto tvrzení není pravdivé, neboť ve dnech 15. a 17. 12. 2021 stavební práce pokračovaly a pracovníci zhotovitele neoprávněně vstupovali na pozemek parc. č. XC, což dokládá fotografiemi.

10. V podání ze dne 5. 1. 2022 městys jako osoba zúčastněná na řízení uvedl, že napadené a prvostupňové rozhodnutí podle jeho názoru nezkrátila žalobce na právech a jsou správná a zákonná. Podmínky pro obnovu řízení nebyly splněny. Žalobce ani v odvolacím řízení nepředložil žádné nové důkazy ani žádné nezpochybnil. Argumenty pro zařazení žalobce do jiné skupiny účastníků řízení jsou liché. Stavební úřad postupoval správně, jestliže se žalobcem jednal jako s vedlejším účastníkem, neboť sporná stavba se na pozemku parc. č. XC nenachází a nebyla na něm prováděna. Žalobce tuto námitku mohl uplatnit v původním řízení, což neučinil. Pohyb třetích osob na pozemku žalobce při provádění sporné stavby neznamená, že sporná stavba byla na jeho pozemku prováděna a měl by být esenciálním účastníkem řízení. Na větvi E byl řádně zpracován podélný profil, který definoval výškové řešení hrany chodníku vůči hraně jízdního pásu silnice. Chybějící příčný řez v této větvi nezpůsobil, že by sporná stavba nemohla být povolena a provedena. Městys by řez doplnil, požádal–li by o něj stavební úřad.

11. V podáním ze dne 23. 2. 2022 městys uvedl, že při přípravě ani provádění sporné stavby nedošlo k žalobcem tvrzeným pochybením, jak dokládá vyjádření projektanta, společnosti TR Engineering, s.r.o., IČO: 28821343, Ing. T. R., ze dne 2. 1. 2022. Projektant reaguje na všechny výtky odborného stanoviska. Pracovníci zhotovitele v uvedených dnech pracovali na odstraňování vad a nedodělků, k jejichž odstranění zhotovitele vyzval, což doložil výzvou k odstranění vad a nedodělků ze dne 13. 12. 2021 a protokoly ze dne 17. 12. 2021 o vyřízení reklamace a o odstranění nedodělků. Žádné z žalobcových tvrzení však není důvodem pro vyhovění žalobě.

12. V podání ze dne 16. 3. 2022 žalobce uvedl, že stavba autobusové zastávky přímo před okny jeho domu způsobila naprostou ztrátu soukromí. Dále rozvedl nedostatky projektové dokumentace větve E. Zaprvé je projekt v rozporu se směrnicí pro dokumentaci staveb pozemních komunikací a vyhláškou č. 405/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb., a vyhláška č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Zadruhé je autobusová zastávka v rozporu s technickou normou ČSN 736425 kvůli nedodržení rozhledových trojúhelníků křižovatky k ulici X a nevhodnému umístění před výjezdem z bytového domu. Zatřetí, v místě napojení ulice X a sjezdu na pozemek parc. č. XA jsou rozhledové trojúhelníky v rozporu s technickými normami ČSN 736102 a ČSN 736110. Začtvrté je v rozporu s vyhláškou o technických požadavcích na stavby autobusová zastávka ohrožena pádem ledu a sněhu ze střechy, je nedostatečně zajištěna ochrana proti hluku a vibracím a opěrná zídka z palisád se zábradlím způsobila zánik volného vstupu do domu žalobce z komunikace, což znemožnilo vývoz odpadu. Žalobce dokládá e–mailovou komunikaci se starostkou městyse, která mu měla přípravu sporné stavby záměrně zamlčovat. Žalobce se snažil se starostkou dohodnout na osobním projednání plánované sporné stavby, ale starostka schůzku nejprve odsunula s odkazem na dovolenou a poté žalobci s odkazem na termín žádosti o dotaci sdělila, že je dost času a v září se mohou sejít při zasedání rady městyse. K odkazům na obecní periodikum žalobce uvedl, že články hovořily o opravě chodníku v ulici Hrubínova, což je původní název projektu volně dohledatelného bez větve E. Jelikož před domem žalobce žádný chodník nikdy nebyl, nemohl předpokládat, že se tím míní vybudování autobusové zastávky přímo před okny jeho domu. Žalovaný nedokládá, že by se žalobce s články ve zpravodaji skutečně seznámil.

13. V podání ze dne 30. 3. 2022 městys zopakoval, že žalobce měl svou argumentaci uplatnit v původním řízení, což neučinil, a nyní se snaží vše dohnat v řízení o správní žalobě. Přiložil kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu pro spornou stavbu ze dne 25. 3. 2022, č. j. MUBN/121638/2022/VÝST, které, jak doplnil v podání ze dne 20. 4. 2022, nabylo právní moci dne 15. 4. 2022.

14. V podání ze dne 26. 5. 2022 žalobce uvedl, že své námitky nemohl v původním řízení uplatnit, neboť o něm nevěděl, a to nikoliv vlastní vinou, ale proto, že mu bylo zamlčeno. Sporná stavba přinejmenším zasáhla na jeho pozemek, byla tedy na jeho pozemku (byť ne primárně) realizována. Neměl být účastníkem původního řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona, za něhož ho na základě svévolné a nesprávné úvahy považoval stavební úřad. Z projektové dokumentace muselo být stavebnímu úřadu i městysu zřejmé, že k realizaci sporné stavby nesporně dojde též na pozemku žalobce, a nikoliv že jeho právo může být spornou stavbou jen dotčeno. Měl tedy být účastníkem řízení podle § 94k písm. d) stavebního zákona a měla mu být přiznána práva, o která byl nesprávným určením účastenství připraven. Způsob, jakým původní řízení proběhlo, svědčí o úmyslu žalobce pominout, ne–li poškodit.

15. V podání ze dne 4. 8. 2022 městys mimo jiné zopakoval, že žalobce vlastní pozemek sousedící se spornou stavbou, nikoliv pozemek, na kterém byla sporná stavba realizována, a proto mu v původním řízení nemohlo být doručováno jinak než veřejnou vyhláškou. V souladu s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu mají být šetřena práva účastníků nabytá v dobré víře. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 16. Ze správního spisu k původnímu řízení ukončenému společným povolením (sp. zn. VÝST/66051/2019/JIB) soud zjistil, že městys podal u stavebního úřadu dne 3. 6. 2019 žádost o vydání společného povolení. Opatřením ze dne 10. 6. 2019 stavební úřad oznámil zahájení společného řízení pro stavbu „Stavební úpravy chodníků v ulici Hrubínova v Netvořicích na pozemcích parc. č. XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XE a XV v katastrálním území X“, která obsahuje stavební úpravy stávajících chodníků, autobusových zastávek, přechodů pro chodce, včetně jejich nasvětlení, a úpravu prostoru křižovatky ulic Hrubínova a Školní v celkové délce cca 800 m. V oznámení vymezil okruh účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu a § 94k písm. a), c) a d) stavebního zákona a účastníků řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu a § 94k písm. b) a e) stavebního zákona (osoby s vlastnickými nebo jinými věcnými právy k sousedním pozemkům, mimo jiné parc. č. XA a XC, a sousedním stavbám, mimo jiné č. p. XB). Stanovil, že účastníkům řízení podle § 27 odst. 2 a 3 správního řádu bude doručováno veřejnou vyhláškou. Toto oznámení bylo vyvěšeno na úřední desce stavebního úřadu od 10. 6. 2019 do 26. 6. 2019 a na úřední desce úřadu městyse od 10. 6. 2019 do 25. 6. 2019. Stavební úřad následně vydal společné povolení. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že účastníci neuplatnili žádné návrhy ani námitky a nevyjádřili se k podkladům rozhodnutí. Společné povolení bylo vyvěšeno na úředních deskách stavebního úřadu a úřadu městyse od 18. 7. 2019 do 5. 8. 2019 a dne 21. 8. 2019 nabylo právní moci.

17. Ze správního spisu k předcházejícímu řízení (sp. zn. VÝST/3107/2021/JIB) soud zjistil, že stavebnímu úřadu bylo dne 23. 2. 2021 doručeno podání žadatelů ze dne 22. 2. 2021 nazvané „návrh na obnovu řízení podle § 100 správního řádu“ (dále jen „žádost o obnovu řízení“). Stavební úřad podle jejich názoru nesprávně vyhodnotil, že nejsou účastníky řízení podle § 94 písm. d) stavebního zákona. Původní řízení proběhlo bez jejich účasti, jelikož nebyli o jeho zahájení, průběhu a výsledku informováni písemně s doručením do vlastních rukou, a tak nemohli uplatnit svá práva. Z projektové dokumentace zjistili, že před jejich domem má být vybudována autobusová zastávka, která nepochybně negativně ovlivní užívání jejich nemovitostí zvýšenou hlučností, prašností, pravděpodobným narušením statiky domu a celkově nemovitosti znehodnotí. Spornou stavbu navíc nebude možné provést bez zásahu do pozemku parc. č. XC. To dovozují ze šíře pozemku městyse (8 m) a projektové dokumentace, podle které má být pozemní komunikace široká 6,25 m a chodník v místě autobusové zastávky 1,75 m. Pozemek městyse bude tedy zcela zastavěn. Na hranici s pozemkem parc. č. XC má přitom být zábradlí usazené do betonových patek o rozměrech 40 x 40 x 46 cm, které budou nejméně dvaceti centimetry zasahovat na pozemek parc. č. XC. Je nemyslitelné, aby chodník mohl být vybudován při hranici pozemku parc. č. XC, aniž by do něj výkopové práce nebo základy chodníku zasáhly. Sporná stavba zcela nesporně zasáhne do pozemku parc. č. XC, s čímž žadatelé nesouhlasili a nesouhlasí. Nesporně měli být účastníky původního řízení a je nepochopitelné, že proběhlo bez jejich vědomí a souhlasu. Je s podivem, že v projektové dokumentaci schází příčný řez větve E, z něhož by bylo patrné, jak bude řešena návaznost autobusové zastávky na rodinný dům a odvod srážkových vod. Schází i doplnění kót pro určení přesné pozice autobusové zastávky vůči domu pro určení rozsahu omezení jeho vlastníků. Je chybou, že větev E nebyla rozšířena až po vjezd k domu žadatelů kvůli řešení všech souvislostí, jako poloměr výjezdu, rozhledový trojúhelník a odvod srážkových vod z komunikace (nyní je odvod srážkových vod veden pod vjezdem). Žadatelé se domáhali obnovy řízení, protože vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit. Shrnuli, že nebyli o zahájení, průběhu a rozhodnutí v původním řízení informováni, ač být měli, a nemohli se proto vyjádřit k žádosti o povolení sporné stavby, navrhovat důkazy a uplatnit další procesní práva. O společném povolení se dozvěděli dne 18. 1. 2021, kdy jim starostka umožnila nahlédnout do spisu. Se starostkou vedli rozsáhlou e–mailovou komunikaci, původní řízení jim ale bylo účelově zamlčeno. Lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení byla zachována.

18. Součástí správního spisu je dále vyjádření městyse k žádosti o obnovu řízení ze dne 25. 2. 2021 v reakci na dopis žadatelů, kterým ho o podané žádosti informovali. Ve vyjádření uvádí, že se žádostí nesouhlasí a že postup v původním řízení byl správný a argumentace žadatelů je lichá.

19. Podáním ze dne 1. 3. 2021 žadatelé doplnili, že proběhlo zaměření společné hranice pozemků parc. č. XC a parc. č. XE, při kterém bylo zjištěno, že současná autobusová zastávka zasahuje více než 50 cm na pozemek parc. č. XC. Dále uvedli, že poté, co se v prosinci 2020 dozvěděli o výstavbě chodníku a přemístění zastávky před jejich dům, se věc snažili řešit smírně, ale způsob komunikace ze strany městyse je přinutil k řešení právní cestou. Zopakovali, že nová zastávka naruší jejich dosavadní poklidný způsob života. Současně stavebnímu úřadu zaslali svou korespondenci s městysem a tři fotografie stávající autobusové zastávky. Dne 8. 3. 2021 byla stavebnímu úřadu doručena další část této korespondence.

20. Podáním ze dne 9. 3. 2021 doplnil městys své vyjádření o informace o financování sporné stavby z dotačních prostředků, jejím významu pro rozvoj městyse a potenciálních dopadech „zásahu do realizace“ sporné stavby na toto financování a jeho rozpočet. V závěru reprodukuje vyjádření projektanta, že pozemek parc. č. XC není dotčen. Projektant doporučuje vytyčení společné hranice pozemků s tím, že podle výsledku lze případně zúžit nástupiště a se souhlasem KSÚS i silnici.

21. Stavební úřad rozhodl prvostupňovým rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že účastníky řízení byli pouze žadatelé a že objektivní lhůta pro podání žádosti byla dodržena. Po prostudování důvodů uvedených v žádosti a jejím doplnění dospěl k závěru, že žadatelé neuvádějí skutečnosti nebo důkazy, pro které by bylo možné povolit obnovu řízení. Názor, že měli být v původním řízení esenciálními účastníky řízení, není důvodem pro obnovu řízení. Oznámení o zahájení původního řízení i společné povolení byla řádně doručena a žadatelé mohli všechny své námitky uplatnit. Z projektové dokumentace nevyplývá, že by sporná stavba měla zasáhnout na pozemek parc. č. XC. Žádost tedy neobsahuje žádný z důvodů pro obnovu řízení uvedených v § 100 odst. 1 správního řádu.

22. Žadatelé proti prvostupňovému rozhodnutí podali odvolání. Namítli, že stavební úřad jim v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neumožnil vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a zopakovali argumentaci uplatněnou v žádosti o obnovu řízení: v původním řízení byli nesprávně zařazení mezi účastníky řízení podle § 94 písm. d) stavebního zákona, a proto proběhlo bez jejich účasti a nemohli uplatnit svá práva; provádění sporné stavby a betonové patky zasáhnou do pozemku parc. č. XC, s čímž nesouhlasili; v projektové dokumentaci schází příčný řez větve E (kvůli řešení návaznosti autobusové zastávky na dům žadatelů a odvodu srážkových vod), doplnění kót pro určení přesné pozice autobusové zastávky (kvůli určení rozsahu omezení vlastníků domu); větev E nebyla rozšířena až po vjezd k domu žadatelů (kvůli řešení poloměru výjezdu, rozhledových trojúhelníků a odvodu srážkových vod z komunikace).

23. Stavební úřad ve stanovisku k odvolání mimo jiné uvedl, že podle § 36 odst. 3 správního řádu nepostupoval, jelikož šlo o jediného účastníka řízení a vycházel pouze z jeho žádosti. Městys účastníkem řízení nebyl a jím zaslané podklady nebyly podklady pro vydání rozhodnutí.

24. Žadatelé doplnili svou argumentaci podáními ze dne 20. 5. 2021 a 3. 6. 2021. V prvním se nejprve vymezili proti uvedenému stanovisku stavebního úřadu, a to obdobnou argumentací, jaká je obsažena v žalobě. V reakci na vyjádření starostky městyse ze dne 9. 3. 2021 doplnili dva nové důvody pro obnovu řízení později uplatněné v replice: původní podklady (projektová dokumentace), na základě kterých bylo vydáno společné povolení, se ukázaly být nepravdivými [§ 100 odst. 1 písm. a) správního řádu]; a bude–li změněno či vydáno nové stanovisko KSÚS, půjde o změnu nebo zrušení rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno [§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu]. V druhém podání namítli, že stavební úřad nepožadoval doplnění projektové dokumentace o charakteristické příčné řezy (zejména příčný řez větve E), jak požaduje příloha č. 11 vyhlášky o dokumentaci staveb, ačkoliv bylo zřejmé, že bez tohoto řezu nebude možné stavební záměr realizovat. Stavební úřad neposoudil dopad navrženého řešení výškového uspořádání stavebního záměru ve vztahu k domu žadatelů a jeho obytným místnostem, dopad na stávající systém odvodnění vozovky a přilehlé plochy otevřeným příkopem, včetně zaústění do vpusti na dešťové kanalizaci, a napojení stávajícího vstupu na sousední pozemek v místě vstupních vrátek v oplocení bez patřičných grafických příloh.

25. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. K námitce, že žadatelům nebylo v rozporu § 36 odst. 3 správního řádu umožněno se vyjádřit k podkladům rozhodnutí, uvedl, že vzhledem k tomu, že „odvolatel sám obec Netvořice o odvolání informoval [a] že se obec Netvořice k věci vyjádřila a vyjádření bylo založeno do spisového materiálu, nebyla tímto na svých právech krácena“. Dospěl k závěru, že žádost o obnovu řízení není důvodná. Námitku, že měli být esenciálními účastníky řízení, nikoliv vedlejšími, měli žadatelé uplatnit v původním řízení. V řízení s velkým počtem účastníků se účastníci podle § 94k písm. e) stavebního zákona identifikují označením dotčených pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí. Tak tomu bylo i v původním řízení. Jeho zahájení a společné povolení byla oznámena veřejnou vyhláškou. Pozemek žadatelů nebude spornou stavbou dotčen. Jejich pozemek není uveden v katastrální ani koordinační situaci a společné povolení nařizuje provést vytyčení sporné stavby před jejím zahájením. Předložený výkres zábradlí není součástí projektové dokumentace. Vstup na pozemek se řeší samostatným rozhodnutím podle § 141 stavebního zákona. Žádost o obnovu řízení podaná s více než ročním odstupem od právní moci společného povolení se jeví jako účelová, jelikož žadatelé v obci bydlí, záměr sporné stavby nebyl tajen a veškeré dokumenty byly zveřejněny v souladu se správním řádem. V odvolacím řízení nebyly předloženy žádné nové důkazy, které by existovaly v době vydání společného povolení a o nichž by nebylo rozhodnuto, ani nebyly žádné důkazy zpochybněny. Posouzení žaloby soudem 26. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Poté přistoupil k věcnému projednání žaloby a přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

27. Žaloba není důvodná.

28. Na úvod věcného posouzení žaloby považuje soud za vhodné upozornit na to, co je v projednávané věci předmětem řízení a jaké jsou meze soudního přezkumu. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti žadatelů o obnovu řízení. Zdejší soud proto může zkoumat pouze to, zda podmínky pro obnovu řízení skutečně nebyly dány. Zároveň již výše soud připomněl, že při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Zásadně přitom platí, že v soudním řízení může žalobce doplnit jen taková skutková tvrzení a důkazy, které nemohl bez vlastní viny uplatnit v předcházejícím správním řízení (srov. Komentář k § 77. In: Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, dostupné v Systému ASPI). Není bez významu ani to, že podle § 82 odst. 4 věty první správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, odvolací správní orgán přihlédne jen tehdy, jde–li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Toto ustanovení posiluje tzv. koncentraci správního řízení tím, že účastníkovi neumožňuje uplatňovat takové skutečnosti a důkazy, které mohl uplatnit již dříve v řízení před prvostupňovým správním orgánem. V řízení o žádosti je proto především na žadateli, aby shromáždil a předložil již prvostupňovému správnímu orgánu podklady potřebné pro rozhodnutí.

29. Žalobce předně vůči napadenému i prvostupňovému rozhodnutí namítá nepřezkoumatelnost a podstatné porušení ustanovení o řízení. Stavební úřad mu v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neumožnil vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Vůči napadenému rozhodnutí pak namítá, že žalovaný se k této odvolací námitce vyjádřil jedinou větou a ignoroval veškerou jeho argumentaci.

30. Podle § 36 odst. 3 věty první správního řádu, nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

31. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

32. Žalobci lze dát za pravdu, že stavební úřad ho měl podle § 36 odst. 3 správního řádu před vydáním prvostupňového rozhodnutí vyzvat k tomu, aby se vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí (srov. právní větu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2013, č. j. 5 Ca 117/2009–39). Účelem seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu je umožnit účastníku seznámit se s obsahem správního spisu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí, tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis o další podklady doplňován [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009–243, č. 2073/2010 Sb. NSS]. Součástí správního spisu přitom nejsou jen podklady předložené žadateli. Stavební úřad se tak dopustil porušení ustanovení o řízení před správním orgánem.

33. Ačkoliv podle soudu nelze učinit závěr, že žalovaný na tuto odvolací námitku nereagoval vůbec, se žalobcem lze souhlasit v tom smyslu, že žalovaný se s ní vypořádal nedostatečně, neboť jeho reakce se v podstatě zcela míjí s podstatou této odvolací námitky (srov. bod 25 tohoto rozsudku). O nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů však nejde, neboť o ni se jedná tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela reagovat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64).

34. Přestože stavební úřad žalobce nevyzval k seznámení se s podklady rozhodnutí a žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na tuto důvodně vytýkanou vadu nereagoval dostatečně, dospěl soud k závěru, že tato pochybění (i kdyby se ve druhém případě o nepřezkoumatelnost jednalo) nemohla v projednávané věci vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

35. Důvodem pro zrušení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 s. ř. s. jsou totiž pouze takové případy porušení ustanovení právních předpisů o řízení před správními orgány, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Proto v případě, že vada řízení zcela jistě neovlivnila obsah žalobou napadeného rozhodnutí (pokud by výrok rozhodnutí byl totožný, i kdyby k vadě nedošlo), neexistuje žádný vztah mezi vadou řízení a zákonností rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2007, č. j. 8 Afs 102/2005–65, a ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016–39, a Komentář k § 76. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, dostupné v Systému ASPI).

36. Po vydání prvostupňového rozhodnutí měl totiž žalobce možnost využít práva nahlédnout do správního spisu, a seznámit se tak se všemi podklady prvostupňového rozhodnutí. Pro závěr o důvodnosti takové námitky se navíc žalobce nemůže omezit na prosté tvrzení o porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Podle NSS, namítl–li žalobce „nemožnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, je […] pro úspěšnost dané námitky nezbytné, aby žalobce upřesnil podklady, jež neměl k dispozici, a jakým způsobem takové pochybení správního orgánu mohlo ovlivnit vydané meritorní rozhodnutí. Jinak řečeno, žalobce musí popsat, co by se změnilo v případě, kdyby k takové procesní vadě nedošlo“ (rozsudek NSS č. j. 8 As 28/2011–78, zdůraznění doplněno zdejším soudem). Ačkoliv tedy bylo porušeno právo žalobce být vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí, jeho procesní postavení to ve výsledku nezhoršilo, neboť měl stále možnost se bez ohledu na absenci výzvy ze strany stavebního úřadu s podklady prvostupňového rozhodnutí seznámit. Nejednalo se proto o tak závažnou vadu, pro kterou by mohl soud napadené rozhodnutí zrušit. Rovněž s ohledem na obecnost uplatněné námitky (žalobce neuvádí, co by se změnilo, pokud by byl k seznámení se s podklady prvostupňového rozhodnutí vyzván, a neuvedl to ani v odvolání) proto soud dospěl k závěru, že není důvodná.

37. V projednávané věci navíc nemohly mít namítané vady řízení vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí i z dalšího důvodu. Žádost žalobce o obnovu řízení totiž byla zamítnuta proto, že důvody obnovy řízení, které uplatňoval, nelze podřadit pod zákonné důvody obnovy řízení, a soud se s tímto závěrem ztotožňuje (srov. body 40 a násl. tohoto rozsudku). Na tomto závěru by přitom výzva a případné vyjádření žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí, eventuálně podrobné vypořádání uvedené odvolací námitky, nemohly ničeho změnit.

38. Žalobní body namítající existenci podstatných vad řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. jsou proto nedůvodné.

39. Žalobce dále namítal, že měl mít v původním řízení ukončeném společným povolením postavení esenciálního účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu, že sporná stavba zasáhne do jeho pozemku parc. č. XC, a že mu tak bylo znemožněno právo na obnovu řízení.

40. Podle § 100 odst. 1 správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže (a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo (b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

41. Žalobce považuje za „skutkové nesprávnosti“ ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu také nedostatky projektové dokumentace jako chybějící příčný řez větve E či to, že stavební úřad neposoudil dopad navrženého řešení výškového uspořádání stavebního záměru ve vztahu k domu žalobce a jeho obytným místnostem, dopad na systém odvodnění vozovky a přilehlé plochy a napojení vstupu na pozemek žalobce v místě vstupních vrátek v oplocení.

42. Nad rámec žaloby v replice doplnil další důvody obnovy řízení, které uplatňoval i v řízení o odvolání. Z vyjádření starostky o možné úpravě projektu v návaznosti na zjištění hranic pozemků dovozuje naplnění důvodu obnovy řízení podle poslední věty § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť původní podklady, zejména projektová dokumentace, na základě kterých bylo vydáno společné povolení, se měly ukázat jako nepravdivé. Ze zmínky o možném zúžení silnice po získání nového stanoviska KSÚS dovozuje, že dojde ke zrušení či změně rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, podle § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu.

43. Soud předně uvádí, že obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je určena k nápravě skutkových nesprávností (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2010, č. j. 6 As 39/2009–74, č. 2144/2010 Sb. NSS). Tvrzené „zařazení“ žalobce do nesprávné skupiny účastníků původního řízení tedy není důvodem obnovy řízení. Okruh účastníků řízení je totiž stanoven zákonem, a proto zda měl žalobce postavení účastníka té či oné skupiny, představuje otázku právní. Z povahy věci tak nejde o skutečnost dříve neznámou ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu ani o jiný důvod obnovy.

44. Obdobně nelze za dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, považovat tvrzené nedostatky projektové dokumentace nebo nedostatečné posouzení dopadů sporné stavby na rodinný dům žalobce. Nejedná se totiž o nově najevo vyšlou skutečnost. Kromě toho není ani pravdou, že by tyto námitky žalobce nemohl uplatnit již v původním řízení, jelikož pokud se považoval za opomenutého účastníka společného řízení, mohl podat odvolání ve lhůtě stanovené v § 84 správního řádu, přičemž v takovém řízení by musela být otázka, zda byl skutečně hlavním účastníkem řízení či zda mu bylo nesprávně doručováno, zodpovězena a v případě správnosti této úvahy žalobce by následně musely být řešeny i tvrzené nedostatky projektové dokumentace a dopady stavby na užívání žalobcových nemovitých věcí.

45. Třetí skupinu tvrzených důvodů obnovy řízení žalobce uplatnil po lhůtě pro podání žaloby, a tedy opožděně (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční a koncentrační zásadou, proto již v žalobě musí být uplatněny všechny důvody nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí nebo všechny vady řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v zákonem stanovené lhůtě. Soudní řád správní neumožňuje, aby žalobce vznášel nové námitky po uplynutí lhůty pro podání žaloby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004–69). Jen nad rámec nezbytného odůvodnění proto soud uvádí, že se jedná o tvrzené důvody obnovy, které v žádosti o obnovu řízení uplatněny nebyly. S ohledem na zásadu koncentrace ve fázi odvolacího řízení podle § 82 odst. 4 věty první správního řádu (srov. bod 28 tohoto rozsudku) tak byly tyto důvody předneseny hned s dvojitým opožděním. Navíc se tyto důvody zakládají na spekulaci. Ačkoliv vyjádření starostky hovoří o možných úpravách projektu, z předloženého spisového matriálu nevyplývá, že by k takové dodatečné úpravě došlo ani že bylo vydáno nové stanovisko správce komunikace (které nadto nemá povahu podkladového rozhodnutí).

46. Soud proto shodně se správními orgány dospěl k závěru, že důvody obnovy řízení uplatňované žalobcem nelze podřadit pod zákonné důvody obnovy řízení. Žalobní body jsou tak nedůvodné.

47. Pouze pro úplnost soud dodává, že zvažoval, zda stavební úřad neměl žádost o obnovu řízení (nazvanou „Návrh na obnovu řízení podle § 100 správního řádu“) posoudit podle skutečného obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu) jako odvolání. Dospěl však k závěru, že nikoliv.

48. Z judikatury NSS vyplývá, že žádost o obnovu řízení podanou osobou, která tvrdí, že měla být účastníkem řízení, jehož obnovy se domáhá, je třeba posoudit podle skutečného obsahu jako odvolání opomenutého účastníka (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2008, č. j. 1 As 45/2007–48, a tam citovanou judikaturu). To však není případ žalobce. Ačkoliv se za něj v projednávané věci považuje, opomenutým účastníkem není. V původním řízení bylo žadatelům jako vedlejším účastníkům řízení doručováno veřejnou vyhláškou, což na ně jistě kladlo větší nároky, pokud jde o vlastní aktivitu (sledování úřední desky, na kterou se doručované písemnosti v případě této formy doručování v souladu s § 25 odst. 2 správního řádu vyvěšují, popřípadě jejího obsahu zveřejněného způsobem umožňujícím dálkový přístup), nestali se tím ale opomenutými účastníky. Že se žalobce o zahájení původního řízení ani vydání společného povolení nedozvěděl, není chybou stavebního úřadu. V souladu se zásadou, že práva naleží bdělým, bylo totiž na žalobci samotném, aby střežil svá práva a sledoval úřední desku či její obsah zveřejněný způsobem umožňujícím dálkový přístup (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2017, č. j. 8 As 136/2016–50). Situaci žalobce (účastníkem původního řízení byl a pouze nesouhlasí s tím, že nebyl účastníkem esenciálním) proto nelze srovnávat se situací osoby, kterou správní orgán za účastníka řízení vůbec nepovažoval. Proto nebylo namístě podání žalobce posoudit jako odvolání opomenutého účastníka.

49. Za stěžejní v této souvislosti však soud považuje fakt, že samotné podání nevyvolávalo žádné pochybnosti o tom, čeho se žadatelé domáhali. Žádost o obnovu řízení byla určena stavebnímu úřadu jako správnímu orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni (srov. § 100 odst. 2 větu třetí správního řádu), nikoliv žalovanému jako odvolacímu správnímu orgánu (srov. § 89 odst. 1 správního řádu). Vedle toho byla výslovně nadepsána „Návrh na obnovu řízení podle § 100 správního řádu“. Na toto ustanovení ve svém textu znovu odkazuje s důrazem na § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. V jeho závěru pak žalobce navrhl, aby stavební úřad „obnovil správní řízení vedené pod sp. zn. VÝST/66051/2019/JIB“. Lze zároveň dodat, že žalobce byl zastoupen advokátem. Žádost o obnovu řízení proto nemohla vyvolat jakoukoliv pochybnost stran toho, které věci se týká, jakému správnímu orgánu je určena a co se navrhuje (srov. § 37 odst. 2 správního řádu). Stavební úřad proto žádost o obnovu řízení správně posoudil jako podání, kterým se žadatelé skutečně domáhali obnovy řízení, a to nejen podle svého označení, ale i podle svého obsahu.

50. Uvedené platí přesto, že uplatňované důvody obnovy řízení odpovídaly důvodům odvolacím. Z ustálené judikatury NSS k § 70 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, který odpovídá § 37 odst. 1 větě druhé správního řádu, podle nichž se shodně podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno, vyplývá, že smyslem tohoto ustanovení je dobrat se významu projevené vůle, aby podatel neutrpěl újmu jen v důsledku toho, že podání nesprávně označil (tedy jedná–li se pouze o ryze formální vadu podání) [srov. rozsudky NSS ze dne 15. 5. 2014, č. j. 9 Afs 24/2013 – 31, a ze dne 27. 5. 2022, č. j. 9 Afs 145/2021–54]. Nelze jej však vykládat tak, že by správní orgán mohl předjímat úmysly účastníka řízení v rozporu s jeho výslovně uvedenými požadavky a obsah podání zcela přetvořit (srov. rozsudky NSS ze dne 7. 8. 2019, č. j. 4 Afs 152/2019–68, a ze dne 31. 10. 2018, č. j. 9 Afs 356/2017–45). Jinými slovy posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu ve smyslu § 37 odst. 1 věty druhé správního řádu neumožňuje, aby správní orgán určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl, obsah podání „domýšlel“ nebo činil závěry, které z jeho obsahu nevyplývají (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 10. 2005, č. j. 7 Afs 71/2005–74, č. 819/2006 Sb. NSS). Proti takovému postupu přímo ve vztahu k žádosti o obnovu řízení se NSS zřetelně vyslovil v rozsudku ze dne 8. 4. 2020, č. j. 10 Afs 414/2019–39, v němž zdůraznil, že nelze směšovat nejasnost podání s jeho nedůvodností: „to, že návrh na obnovu řízení je nedůvodný, přece neznamená, že jen proto má správní orgán začít zvažovat, zda se snad nejedná o návrh po právní stránce zcela jiný (zde asi odvolání, ale třebas i návrh na přezkum apod.)“.

51. S ohledem na uvedené úvahy, jež soud považuje za zcela přiléhavé i v poměrech správního řízení podle správního řádu, uzavírá, že žalobce svým podáním jasně a srozumitelně projevil vůli dosáhnout obnovy původního řízení ukončeného společným povolením, nikoliv podat odvolání proti společnému povolení. Stavební úřad jej tedy správně vyhodnotil a následně posoudil. To, že uplatňované důvody obnovy řízení nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů pro obnovu řízení (jinak řečeno, že žádost o obnovu řízení není důvodná), na tom nic nemění. Z § 37 odst. 1 správního řádu stavebnímu úřadu neplyne povinnost hledat „vhodnější nosič“ pro argumentaci žalobce.

52. Nad rámec nezbytného odůvodnění soud doplňuje, že pokud by byla pravdivá námitka žalobce, že sporná stavba byla provedena v rozporu se společným povolením (například v rozporu s projektovou dokumentací zasahuje na pozemek, na který zasahovat neměla, jak žalobce uvádí), šlo by o stavbu provedenou v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. V takovém případě by měl příslušný stavební úřad podle § 129 odst. 2 stavebního zákona povinnost z moci úřední zahájit řízení o odstranění této stavby. Jak uvádí rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39, „[s]tavební zákon v § 129 odst. 2 nedává stavebnímu úřadu prostor k uvážení, zda řízení o odstranění stavby zahájí, či nikoli. Naopak, podle prvé věty právě citovaného ustanovení stavební úřad řízení zahájit musí, jsou–li dány podmínky vymezené v § 129 odst. 1 písm. b)“. Rozšířený senát NSS v citovaném rozsudku dále dovodil, že ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 a násl. s. ř. s.). Před podáním žaloby však musí vyčerpat jiné právní prostředky ochrany před podáním žaloby, a to: 1) podnět ve smyslu § 42 správního řádu s relevantními informacemi pro zahájení řízení z moci úřední, včetně toho, jak trvající nezákonnost zkracuje na právech právě žalobce, a v případě nevyhovění předešlému podnětu též 2) podnět k přijetí opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 2 správního řádu, podaný u nadřízeného správního orgánu. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 53. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

54. Soud neprovedl důkazy náhledem na internetové stránky městyse v sekci Netvořický zpravodaj a výslechem starostky městyse, paní M. Š., navržené žalovaným, a to pro jejich nadbytečnost, neboť se vztahují ke skutečnostem, které nejsou vzhledem k výše uvedeným úvahám v projednávané věci rozhodné. Z téhož důvodu se soud nezabýval odborným stanoviskem, které předložil žalobce.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost, pod niž spadá i obrana rozhodnutí v soudním řízení.

56. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádnou povinnost a nejsou zde ani žádné důvody hodné zřetele, pro něž by bylo namístě jí přiznat náhradu nákladů řízení. Proto jí náhrada nákladů řízení nepřísluší (§ 60 odst. 5 s. ř. s).