54 A 35/2022– 39

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci navrhovatelky: VERALE s.r.o. sídlem Martinická 988/5, 197 00 Praha 19 – Kbely zastoupené advokátem JUDr. Janem Nohejlem sídlem U Rajské zahrady 1912/3, 130 00 Praha 3 – Žižkov proti odpůrci: Městský úřad Černošice sídlem Podskalská 19, 120 00 Praha 2 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce – stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, a to silnici III/00715 a veřejně přístupné účelové komunikaci v obci L., ze dne 19. 10. 2021, č. j. MUCE 145963/2021 OSU, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 19. 10. 2021, č. j. MUCE 145963/2021 OSU, se s účinností ke dni právní moci tohoto rozsudku zrušuje v rozsahu textové a grafické části výroku, jíž se osazují dvě svislé dopravní značky IZ8a „Zóna s dopravním omezením“ s dopravní značkou B28 „Zákaz zastavení“ a textem „TOČNA BUS“.

II. Odpůrce je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 17 342 Kč, a to k rukám jejího zástupce, JUDr. Jana Nohejla, advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodaným do datové schránky Městského soudu v Praze dne 3. 5. 2022 a následně postoupeným usnesením tohoto soudu ze dne 4. 5. 2022, č. j. 6 A 41/2022–12, Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, se navrhovatelka domáhá zrušení opatření obecné povahy odpůrce – stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, a to silnici III/00715 a veřejně přístupné účelové komunikaci v obci L., ze dne 19. 10. 2021, č. j. MUCE 145963/2021 OSU (dále jen „napadené OOP“), jímž odpůrce podle § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 274/2021 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“) rozhodl o osazení dvou kusů svislého dopravního značení IZ 8a„Zóna s dopravním omezením“ obsahujícího dopravní značku B28 „Zákaz zastavení“ a text „TOČNA BUS“ a dále o vyznačení vodorovného dopravního značení V4 „Vodící čára“ a V13 „Šikmé rovnoběžné čáry“ dle připojeného situačního výkresu na pozemku p. č. Xa v k. ú. N. a obci L. (všechny dále uváděné pozemky a stavby se nacházejí v tomto k. ú.) poblíž budovy č. p. X.

2. Navrhovatelka ke své aktivní legitimaci uvádí, že je vlastníkem domu č. p. X, v němž je umístěna bytová jednotka a nebytový prostor provozovaný jako kavárna „X“. Dům je dopravně napojen a obsluhován pouze z komunikace regulované napadeným OOP, které znemožňuje na komunikaci zastavit jakémukoliv vozidlu kromě autobusu. Přitom takové zastavení je potřebné za účelem otevření vrat do dvora, kde je možné zaparkovat, a stejně tak jsou do kavárny dováženy potraviny i materiál, jež je třeba vyložit. Nejblíže se tak dá zastavit na druhé straně dosti frekventované silnice, což je však nejen velmi nepraktické, ale i nebezpečné v situaci, kdy v obci nejsou chodníky, není omezena rychlost projíždějících aut a není zde ani vyznačen přechod pro chodce. Nadto kavárna je bezbariérově přístupná v souladu s požadavky vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, avšak i tyto osoby a jejich doprovod by musely při nemožnosti zastavení před kavárnou absolvovat cestu přes frekventovanou silnici.

3. Napadenému OOP navrhovatelka s odkazem na jeho odůvodnění vytýká, že použilo značku zákaz zastavení patrně omylem, jelikož námitky navrhovatelky vypořádává tvrzením, že značka zákaz zastavení umožňuje uvést vozidlo do klidu po dobu nezbytně nutnou pro vystoupení a nastoupení osob (včetně ZTP) nebo pro naložení či složení nákladu, a tedy i pro otevření či zavření vrat. Toto odůvodnění však odpovídá definici značky B29 „Zákaz stání“ tak, jak je podána v příloze č. 3 k vyhlášce č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“), a nikoliv zákazu zastavení. Odpůrce buď obě značky zaměnil, nebo se domníval, že při zákazu zastavení je možné uvést vozidlo za účelem nástupu a výstupu osob a naložení a vyložení nákladu, v každém případě je ale zřejmé, že odpůrce neměl v úmyslu omezit vlastníky a uživatele budovy č. p. X či provozovatele a dodavatele kavárny, nýbrž jen návštěvníky kavárny či osoby parkující v prostoru točny po delší dobu. Pokud dále odpůrce v odůvodnění napadeného OOP cituje z dřívější korespondence navrhovatelky s místostarostou obce L. (dále jen „obec“), navrhovatelka zdůrazňuje, že jednatelka navrhovatelky byla srozuměna s umístěním značky zákaz stání, když uváděla: „Já bych se dopravním značkám nebránila…Takže já myslím, že zákazové značky pro stání na točně by se mohly řešit hned, protože nám by se dost ulevilo.“ Odpůrce však napadeným OOP překvapivě umístil značku rozdílnou od té, na níž panovala mezi zúčastněnými shoda. Umístěné značení přitom podle navrhovatelky není efektivní, neboť bezpečné zajištění provozu linky autobusu by se dalo dostatečně vyřešit osazením značky zákaz stání, jež by umožnila dopravní obsluhu domu č. p. X, ale zároveň zabránila parkování v místě točny. K tomu navrhovatelka podotýká, že točna je autobusem reálně využívána jen třikrát denně a mimo všední dny jen jednou za den, ve většině případů má totiž autobus konečnou zastávku jinde a v obci pak zastavuje mimo točnu. Napadené OOP tak podle navrhovatelky nepředstavuje proporcionální řešení, jelikož obec zvolila nejvíce restriktivní opatření, ačkoliv srovnatelného výsledku se dalo dosáhnout použitím značky zákaz stání, jelikož problém pro provoz autobusové linky představovaly dlouhodobě parkující vozidla. Zákaz zastavení má přitom pro uživatele budovy č. p. X naprosto nepřiměřené negativní dopady. Napadené OOP navíc navrhovatelka pro jeho vnitřní rozpor a nesrozumitelnost odůvodnění zamítnutí námitek považuje i za nepřezkoumatelné.

4. Odpůrce ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí návrhu, přičemž uvádí, že s argumentací navrhovatelky se vypořádal již při zamítnutí jejích námitek. Důvodem vydání napadeného OOP je zvýšení bezpečnosti provozu v prostoru točny autobusů, která za tímto účelem slouží již více jak 30 let, kdy zde byla osazena dopravní značka B28 „Zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou „TOČNA BUS“. Vzhledem k tomu, že značka byla dle sdělení místostarosty obce již před sametovou revolucí, odpůrce nedisponuje žádným dokumentem zachycujícím účinný stav před vydáním napadeného OOP. Toto dopravní omezení bylo navrhovatelce známé již v červenci 2016, kdy dům č. p. X kupovala. I v projektové dokumentaci pro stavební povolení na stavební úpravy a změnu užívání domu č. p. X bylo uvedeno, že vozidla budou parkovat ve dvoře a krátkodobě na návsi, kde není stání zakázáno. Navrhovatelka má také zřízeno vně objektu parkoviště pro zaměstnance, jehož volná kapacita je určena i pro zákazníky a od nějž vede boční vchod do provozovny. Zaměstnanec může otevřít vrata k parkovišti z prostoru dvora. Navíc vrata do dvora zůstávají zavřena i v provozní době kavárny, čímž je omezen přístup zákazníkům na vnitřní parkoviště, kteří pak parkují v prostoru točny a na obecním parkovišti na návsi, čímž zase brání parkování občanům obce vyzvedávajícím děti od autobusu po příjezdu ze školy. Problém s parkováním řešila obecní policie nejprve domluvou jak s řidiči, tak v provozně navrhovatelky, ale to zůstalo bez efektu. Proto dne 3. 3. 2021 proběhlo místní šetření za přítomnosti zástupců Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje (dále jen „policie“), odpůrce a Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje (dále jen „KSÚS“), během nějž odpůrce a policie rozhodli o nutnosti ihned zvýraznit stávající zákaz zastavení z důvodu bezpečnosti přidáním dvou značek. Dopravci ROPID a ČSAD MHD Kladno a.s. se shodně vyjádřili, že pokud nebude zajištěn bezpečný průjezd točnou, budou nuceni svou trasu zkrátit či prodloužit a zastávku L., N., ze svého jízdního řádu vynechat. Zachování autobusové zastávky je však ve veřejném zájmu. Záměrem odpůrce rozhodně bylo umístění dopravních značek zakazujících zastavení, a nikoliv jen stání. Navrhovatelkou vyzdvihovaná část odůvodnění napadeného OOP je nepřesností, ale odpůrce dobře ví, jaký je rozdíl mezi zákazem stání a zastavení. Zmiňovaná chyba nemá vliv na celkové vyznění napadeného OOP, které není vnitřně rozporné či nepřezkoumatelné a které zajistilo bezpečnost provozu na dotčené komunikaci tak, že již nebude docházet ke kolizím mezi účastníky silničního provozu jako doposud, a zároveň zachovalo i autobusovou obsluhu obce.

5. V replice navrhovatelka odmítla, že by omyl odpůrce mohl spočívat v nesprávném odůvodnění, ale že byl zřejmý záměr umístit značku zákaz stání. Nejde jen o to, že by odpůrce nesprávně zkopíroval text prováděcí vyhlášky, ale v odůvodnění napadeného OOP tento text doplňuje i vlastní argumentací, jíž dává jednoznačně najevo svůj záměr regulovat dopravní situaci způsobem odpovídajícím zákazu stání. Je tak nepochybné, že se odpůrce zmýlil v určení názvu a označení dopravní značky a že výrok je rozdílný oproti výroku odpůrcem zamýšlenému. Napadené OOP tak musí být podle navrhovatelky zrušeno jako vnitřně rozporné.

6. Z předloženého správního spisu vyplývá, že obec dne 12. 5. 2021 odpůrci doručila žádost o stanovení trvalé místní úpravy provozu na jejím pozemku p. č. 313/1 v místě točny autobusu, která slouží jako konečná zastávka a točna příměstské linky X s trasou P.–R. – Ú. – V. P. – S. – N. – O. – Č. – B. – K., již odůvodnila nepřehledností současného značení a nejednoznačností vyznačení prostoru pro otáčení autobusů. Ačkoliv je prostor točny již mnoho let označen značkou B28 „Zákaz zastavení“ s dodatkovou tabulkou „MIMO BUS – OTOČKA AUTOBUSŮ“, došlo k mnohonásobnému nárůstu kolizních situací, kdy v prostoru točny i přes zákaz parkují vozidla a autobus se nemůže bezpečně otočit bez toho, aby nedovoleně couval. Jinak by byl řidič povinen nepokračovat v jízdě po trase. Tím je ohrožena plynulost autobusové obslužnosti či dokonce hrozí vynechání spoje. K žádosti obec přiložila souhlasné vyjádření policie ze dne 17. 3. 2021 vydané s odkazem na § 77 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, jež mj. požadovalo, aby dopravní značení bylo umístěno za dodržení zásad stanovených českou státní normou a Zásadami pro dopravní značení (TP 65; jde o technické podmínky schválené odborem pozemních komunikací Ministerstva dopravy naposledy dne 31. 7. 2013 pod č. j. 532/2013–120–STSP/1 veřejně dostupné na webové adrese http://pjpk.cz/data/USR_001_2_8_TP/TP_65.pdf), a také sdělení KSÚS ze dne 11. 5. 2021 o tom, že se zřízením dopravního značení dle návrhu také souhlasí mj. za dodržení technických podmínek TP 65 a TP 133. Dne 20. 5. 2021 obec dále doplnila jí adresovanou žádost ČSAD MHD Kladno a.s. ze dne 13. 5. 2021, kterou bylo z důvodu bezpečnosti požadováno zjednání nápravy na otočce v N., neboť někdy se stává, že zaparkovaná vozidla brání plynulému a bezpečnému otočení autobusu a řidiči musí v některých případech couvat, což vyhláška neumožňuje, a dne 26. 5. 2021 doplnila obdobnou žádost ROPID varující před nepřípustností couvání autobusu bez přítomnosti pověřené osoby a hrozící nutností buď linku X zkrátit do V. P., nebo ji prodloužit až do L., pokud by tomu nebránilo dodržování bezpečnostních přestávek řidičů, což by bylo ale spojeno s vícenáklady, jež by nesla obec.

7. Dne 18. 5. 2021 zveřejnil odpůrce veřejnou vyhláškou návrh napadeného OOP s popisem změn dopravního značení a poučením o možnosti uplatnit námitky a připomínky.

8. Dne 10. 6. 2021 navrhovatelka uplatnila své námitky, v nichž argumentovala obdobně jako v návrhu směřovaném soudu a navrhla, aby v zájmu dosažení proporcionálního řešení byla v rámci stanovení místní úpravy provozu použita buď kombinace dopravních značek IZ8a a B29 (tj. zóna se zákazem stání), nebo pokud obec bude trvat na zákazu zastavení, tak ale v kombinaci s dodatkovou tabulkou E13 „mimo dopravní obsluhy“.

9. Dne 6. 9. 2021 odpůrce obdržel vyjádření obce ze dne 21. 6. 2021 k námitkám navrhovatelky. Obec uvedla prakticky shodně, jako to uplatňuje ve svém vyjádření zaslaném soudu také odpůrce, že k přesunu točny autobusů na náves došlo v roce 1998 a od té doby je zde osazena dopravní značka zákaz zastavení, byť předpokládá, že v té době ještě ne formou OOP. Nyní tedy jde jen o doplnění či zpřesnění dopravního značení. Toto dopravní omezení tedy navrhovatelka musela znát již v červenci 2016, kdy zakoupila dům č. p. X, čemuž nasvědčuje e–mail z 10. 4. 2019, v němž jednatelka navrhovatelky místostarostovi obce mj. psala, že by „se dopravním značkám nebránila … Takže já myslím, že zákazové značky pro stání na točně by se mohly řešit hned, protože nám by se dost ulevilo…“ Dále obec poukázala na projektovou dokumentaci předpokládající parkování ve dvoře a krátkodobě na návsi v místě, kde parkování není zakázáno, na parkoviště navrhovatelky pro zaměstnance s bočním vstupem do objektu, stejně jako na prvotní ochotu obce se spolehnout na slib navrhovatelky, že vozidla nebudou bránit průjezdu a otáčení autobusů, který však nebyl naplněn, stížnosti dopravců, neúspěšnost domluv ze strany obecní policie a místní šetření dne 3. 3. 2021, v návaznosti na nějž byl ještě téhož dne vypracován zástupcem policie doporučující návrh nového dopravního značení přiložený k nynější žádosti. Dále obec uvedla, že značka zákaz zastavení dle prováděcí vyhlášky umožňuje uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytnou pro nastoupení nebo vystoupení osob nebo pro naložení a složení nákladu, stejně jako zastavení vozidla nezávislé na vůli řidiče. Z toho plyne, že v odůvodněných případech může v prostoru točny vozidlo zastavit, a je tak umožněno otevření nebo zavření vrat, stejně jako vystoupení a nastoupení ZTP. Má–li provozovatel bezbariérový přístup do provozovny, byl povinen zřídit stání pro ZTP, ale protože parkoviště je ve vnitřním areálu, nebylo to s obcí projednáváno. Obec záměrně nepodala žádost o zákaz vjezdu všech vozidel mimo bus, protože si byla vědoma nutnosti neznemožnit výstup a nástup zákazníků provozovny a složení a naložení zboží – v takovém případě by byla nutná dodatková tabulka zásobování vjezd povolen. Obec trvá na značení bez dodatkové tabulky, protože by umožnila neomezené stání všech dodavatelů, což by způsobilo ještě větší problémy. Ostatně navrhovatelka ani za současné situace provozovnu nezásobuje tak, aby vše probíhalo v co největší míře v době mezi jednotlivými autobusovými spoji. Obec rozhodně nesouhlasila s tím, že by měla zájem na ztížení podnikání navrhovatelky, naopak vítá každou občanskou vybavenost, ale navrhovatelka nemůže být jakkoliv poškozena, protože o tomto omezení byla informována už před zahájením stavebního řízení. Naopak námitky jsou pro obec překvapivé, protože dříve se navrhovatelka takového označení sama dožadovala, protože jí vadila zaparkovaná vozidla u vjezdu do zemědělského areálu, který také ústí do autobusové točny. K tomu obec přiložila text vzájemně vyměněných e–mailů ze dne 9. a 10. 4. 2019 a sadu fotografií zachycujících stávající dopravní značku (jde o značku B28 s doplňkovou tabulkou MIMO BUS – OTOČKA AUTOBUSŮ umístěnou na sloupu na vnitřním okraji točny), množství automobilů a motocyklů parkujících v prostoru točny v dubnu 2021 a vyhrazené parkoviště navrhovatelky nacházející se z druhé strany areálu domu č. p. X při komunikaci směrem k obci Svrkyně.

10. Dne 19. 10. 2021 vydal odpůrce napadené OOP, které bylo vyvěšeno v období od 20. 10. do 5. 11. 2021 na jeho úřední desce. Dle připojeného situačního výkresu měly být svislé dopravní značky IZ8a se zákazem zastavení umístěny na začátku prostoru točny, jedna ve směru příjezdu od Svrkyně a druhá ve směru příjezdu od L. a O., přičemž ve výkresu byla vyznačena i pozice stávající dopravní značky se zákazem zastavení, jež dle výroku nebyla nijak upravována. V odůvodnění napadeného OOP k obecné zmínce obsažené již v návrhu OOP, že umístění je navrženo z důvodu zajištění bezpečného provozu pravidelné linky autobusu, jíž je nyní znemožňováno projetí otočkou z důvodu nevhodně parkujících automobilů i přes stávající značení, v situaci, kdy již dopravce varoval, že z bezpečnostních důvodů přestane, nebude–li průjezd zajištěn, oblast obsluhovat, odpůrce doplnil citaci námitek navrhovatelky a navázal konstatováním, že se námitkou zabýval a že k ní „uvádí následující“, přičemž navázal prakticky doslovným přepisem textu vyjádření obce (zejména s výjimkou pasáže vysvětlující nenavržení zákazu vjezdu a nesouhlas s dodatkovou tabulkou) a rekapitulací žádostí obou dopravců. Odůvodnění uzavřel konstatováním, že na základě uvedeného má za to, že navrženým opatřením dojde k zajištění bezpečného provozu na dotčené komunikaci a že nebude docházet ke kolizím mezi účastníky silničního provozu jako v současné době. Opatření bylo řádně projednáno s policií a odpovídá platným právním předpisům. Odpůrce vychází z předpokladu, že obec zná dobře provoz v dané lokalitě a podala návrh v zájmu všech občanů a z důvodu zajištění bezpečnosti silničního provozu jak z hlediska automobilového provozu, tak z hlediska chodců a cyklistů, a proto námitky zamítl. Dne 7. 6. 2022 odpůrce obci sdělil, že napadené OOP „nabylo právní moci“ dne 6. 11. 2021 a je vykonatelné.

11. Soud ověřil, že návrh obsahuje požadované náležitosti a byl podán včas (§ 101b odst. 1 a 2 s. ř. s.). Napadené OOP nabylo účinnosti (nikoliv právní moci, jak odpůrce nepřesně uvedl ve sdělení ze dne 7. 6. 2022) dle § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) patnáctým dnem po dni jeho vyvěšení, tj. dne 4. 11. 2021 (nikoliv 6. 11. 2011, jak odpůrce nesprávně ve sdělení uváděl). Návrh byl soudu podán dne 3. 5. 2022, tedy před uplynutím lhůty jednoho roku stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s.

12. Dále se soud zabýval přípustností návrhu. Podle § 101a věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

13. V dané věci je zjevné, že napadené stanovení místní úpravy provozu se dotýká pozemní komunikace využívané v souvislosti s dopravní obsluhou provozovny a bytové jednotky v domě č. p. X, přičemž je mezi účastníky nesporným, že tento dům a související pozemky vlastní navrhovatelka, což platí i v současnosti, jak si soud ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí. Tato místní úprava provozu, z níž podle obsahu návrhu žalobkyně brojí výlučně jen proti svislému dopravnímu značení, a to pouze použití dopravní značky B28 zákaz zastavení, bylo vydáno formou opatření obecné povahy za použití odpovídajících ustanovení zákona o silničním provozu [konkrétně § 124 odst. 6 (nikoliv odst. 5, jak se v napadeném OOP nesprávně uvádí, neboť již s účinností od 1. 7. 2006 došlo ke změně číslovaní příslušného odstavce stanovícího pravomoc odpůrce), § 77 odst. 1 písm. c), odst. 3 a odst. 5] a § 171 a násl. správního řádu.

14. Dotčení na právech navrhovatelky je z důvodů, jež popisuje, nejen myslitelné, ale přímo evidentní, a zakládá proto její aktivní procesní legitimaci. Na tom přitom nemůže nic změnit poukaz odpůrce na skutečnost, že v daném místě se již před sametovou revolucí (ve skutečnosti však místostarosta obce uváděl, že od roku 1998) měla nacházet značka zákaz zastavení. Z výroku napadeného OOP, jehož nedílnou součástí je i situační výkres vyznačující umístění stávající svislé dopravní značky a jenž tuto dopravní značku výslovně ani implicitně neruší, lze dovodit, že stávající dopravní značku ponechává nadále v platnosti a integruje ji v souladu s § 78 odst. 1 zákona o silničním provozu do nového uceleného systému. Vydáním napadeného OOP tak nedochází ke vzájemné kolizi mezi obsahově se překrývajícími opatřeními obecné povahy (i když stávající dopravní značka měla být vydána před 31. 12. 2015, kdy teprve bylo do zákona o silničním provozu zakotveno jejich stanovení formou opatření obecné povahy, z hlediska soudního přezkumu jsou i tak materiálně opatřením obecné povahy – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008–100, publikovaný pod č. 1794/2009 Sb. NSS) s částečně společnou místní působností, a proto není nutné se zabývat případným posuzováním, zda v dané věci není namístě přiměřeně aplikovat ustanovení § 48 odst. 2 ve spojení s § 174 odst. 1 správního řádu o překážce věci rozhodnuté.

15. Nelze ale ani říci, že by se význam stávající svislé dopravní značky vydáním napadeného OOP nijak nezměnil. Třebaže výrokem napadeného OOP není výslovně jakkoliv měněna, zařazením do nových systematických souvislostí se stala dopravní značkou s pouhým informativním významem, když „jen“ ve smyslu § 6 odst. 1 věty druhé prováděcí vyhlášky zdůrazňuje, že v daném místě platí zákaz zastavení stanovený zónovými dopravními značkami umístněnými právě napadeným OOP. V době před vydáním napadeného OOP však měla samostatný význam, když stanovila zákaz zastavení, ovšem (přinejmenším ve vztahu k navrhovatelce) zcela neúčinný. Z fotografie přiložené k vyjádření obce k námitkám navrhovatelky totiž vyplývá, že plocha stávající dopravní značky byla umístěna na sloupu na okraji komunikace rovnoběžně s tímto okrajem. Přitom podle § 3 odst. 1 prováděcí vyhlášky svislá dopravní značka umístěná vedle pozemní komunikace platí pro celou pozemní komunikaci v daném směru jízdy s výjimkou značky upravující zastavení nebo stání, která platí jen pro tu stranu pozemní komunikace, u níž je umístěna. Za svislou dopravní značkou se však již nacházel jen trávník (prostor mimo pozemní komunikaci), a její platnost tak byla nulová. Pokud snad původně byla oproti fotografii na sloupu natočena více doprava, tak zakazovala zastavení ve směru jízdy po této straně komunikace od sloupu, na němž byla umístěna, přes prostor vjezdu do zemědělského areálu až k hranici nejbližší křižovatky, avšak nikoliv v úseku před ní, tj. nikoliv v prostoru před domem č. p. X.

16. Pokud by snad z projektové dokumentace navrhovatelky či písemné komunikace mezi obcí a navrhovatelkou chtěl odpůrce dovozovat, že navrhovatelka byla přesvědčena o tom, že již stávající dopravní značení zakazovalo zastavení před domem č. p. X, ani takový dřívější právní omyl navrhovatelky by nic neměnil na tom, že z hlediska platné právní úpravy a umístěného dopravního značení původně bylo zastavení i stání před domem č. p. X neomezené (resp. jen obecnou úpravou silničního provozu), po přijetí napadeného OOP se však i tento prostor ocitl uvnitř zóny zákazu zastavení (zde soud blíže nekomentuje, že při příjezdu od K. zónová dopravní značka chybí, a při příjezdu od Svrkyně je dle fotografií na www.mapy.cz otočena téměř zády, což znamená, že pro dva ze tří směrů možného příjezdu k prostoru točny je zákaz zastavení právně v podstatě nevymahatelný, nehledě na to, že zjevně chybí i označení konce platnosti zóny). Stávající dopravní značka mohla mít dopad na celý prostor točny autobusů jedině v případě, že by byla doplněna dodatkovou tabulkou E8e vyznačující úsek platnosti značky do stran (viz též obr. 88 a související text v kapitole 9.2.3.34 TP 65), avšak odpůrce netvrdí a neprokazuje, že by tomu tak kdy v minulosti bylo.

17. Vzhledem k tomu, že tedy před vydáním napadeného OOP nebyla navrhovatelka limitována zákazem, jenž byl v úseku před domem č. p. X zaveden nově právě v důsledku přijetí napadeného OOP, nelze mít pochyb o tom, že navrhovatelka je novou regulací dotčena způsobem, jenž popisuje. Soud tedy přistoupil k věcnému posouzení návrhu, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ze skutkového a právního stavu ke dni 19. 10. 2021. Soud rozhodl bez nařízení jednání s výslovným souhlasem odpůrce, přičemž souhlas navrhovatelky je v souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. presumován.

18. Podle § 173 odst. 1 věty prvé správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat mimo jiné odůvodnění.

19. Podle § 174 odst. 1 správního řádu platí při řízení o vydání opatření obecné povahy (které není právním předpisem ani rozhodnutím) obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé správního řádu.

20. Dle ustanovení § 68 odst. 3 věty prvé správního řádu, jež je systematicky řazeno v části druhé správního řádu, platí, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

21. Podle § 78 odst. 5 zákona o silničním provozu stanoví způsob a rozsah užití přenosných svislých dopravních značek, přechodných vodorovných dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace prováděcí právní předpis.

22. Podle přílohy č. 3 prováděcí vyhlášky dopravní značka B 28 Zákaz zastavení zakazuje zastavení nebo stání, tj. uvedení vozidla do klidu, kromě případů vyvolaných okolnostmi v provozu na pozemních komunikacích jako je např. stojící kolona vozidel apod. Je–li v dolní části značky v červeném kruhu uvedena doba, platí zákaz pouze v uvedenou dobu. Oproti tomu dopravní značka B 29 Zákaz stání zakazuje stání, tj. uvedení vozidla do klidu na dobu delší, než je doba nezbytně nutná k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob nebo k neprodlenému naložení a vyložení nákladu. Je–li v dolní části značky v červeném kruhu uvedena doba, platí zákaz pouze v uvedenou dobu.

23. Soud po posouzení předmětné věci konstatuje, že podaný návrh je důvodný. Soud připomíná rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, který potvrzuje nezbytnost postupu dle výše citovaných zákonných ustanovení (mimo jiné § 68 odst. 3 správního řádu) v případě opatření obecné povahy, jelikož nezbytnou náležitostí jeho odůvodnění je uvedení důvodů výroku, podkladů pro jeho vydání a úvah, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, přičemž jejich absence způsobuje nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy pro nedostatek důvodů. Nelze také přehlížet, jak připomněl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017–46, že smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak musí být racionální a opodstatněný některým z legitimních důvodů uvedených v § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu (bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem). Jsou–li vzneseny námitky, a též za účelem vysvětlení nezbytnosti stanovení právě takového dopravního značení se odpůrce byl povinen zabývat přiměřeností nově přijímané regulace, tedy postupně zkoumat vhodnost opatření obecné povahy, jeho potřebnost, naplnění požadavku minimalizace zásahů do práv adresátů (zda nelze cíle dosáhnout jinou mírnější regulací) a nakonec otázku, zda je jeho následek přiměřený sledovanému cíli. Odpůrce byl proto povinen v odůvodnění napadeného OOP tyto úvahy v reakci na uplatněné námitky předestřít, a to poukazem na zjištěné konkrétní místní podmínky.

24. Soud se nicméně neztotožňuje s navrhovatelkou, že by bylo napadené OOP nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek odůvodnění. Z odůvodnění napadeného OOP lze dovodit, že v souladu s jeho výrokem odpůrce chtěl v daném prostoru umístit zónu se značkou zákaz zastavení, přičemž mezi výrokem a odůvodněním není vnitřní rozpor stejně jako ani uvnitř odůvodnění samotného, neboť je zřejmé, že odpůrce hodlal námitky navrhovatelky zamítnout a tvrzený zásah do práv navrhovatelky považoval za zcela zanedbatelný (a tedy implicite přiměřený), neboť zastával názor, že jí tvrzené činnosti (zastavení za účelem otevření a zavření vrat, nástupu a výstupu mj. i zdravotně postižených osob a pro naložení a vyložení zboží) napadené OOP, resp. značka zákaz zastavení nevylučuje.

25. Problémem je zjevný rozpor takového odůvodnění s hmotným právem, který nepřímo ostatně odpůrce přiznal i ve vyjádření zaslaném soudu, byť to označuje z hlediska zákonnosti napadeného OOP za „nevýznamný omyl“. V tom ale soud již nemůže dát odpůrci za pravdu. I když soudnepřehlédl, že argumentace v odůvodnění napadeného OOP, která dopady zákazu zastavení popisuje slovy, jež ve skutečnosti odpovídají ustanovením přílohy č. 3 prováděcí vyhlášky popisujícím účinky zákazové značky B29 „zákaz stání“, je převzata z vyjádření obce k námitkám navrhovatelky, nic to nemění na tom, že odpůrce v textu odůvodnění výslovně tuto pasáž uvedl tak, že jde o jeho argumentaci k uplatněným námitkám. Nemůže tedy úspěšně tvrdit, že přece dobře ví, jaký je rozdíl mezi značkami zákaz stání a zákaz zastavení. I když vychází z předpokladu, že obec zná dané místo, nic to nemění na tom, že je to on, kdo je odpovědný (jako jeho původce) za soulad napadeného OOP s právními předpisy, a to včetně důvodů, jež na jeho obhajobu veřejnosti předkládá a k nimž se hlásí. Proto byl odpůrce povinen se též zamyslet nad tím, které argumenty obce jsou v souladu s právními předpisy, a které nikoliv, stejně jako zvážit úplnost přebírané argumentace co do vysvětlení, proč alternativní řešení navrhované v námitkách navrhovatelky není k dosažení cíle zajištění bezpečného silničního provozu v řešeném prostoru a jeho okolí dostačující a proč je nezbytné zasáhnout do právní sféry navrhovatelky intenzivněji právě zákazem zastavení (a nikoliv stání) bez dodatkové tabulky, která by umožnila obsluhu její nemovitosti. To však zjevně v rozporu se svými povinnostmi odpůrce neučinil, přijal za svou argumentaci obce zjevně odporující právní úpravě, a překvapivě dokonce ani nepřevzal tu část její argumentace, jež se vyjadřovala k nevhodnosti doplnění značky dodatkovou tabulkou E13 „mimo dopravní obsluhy“ (jakoby ji snad považoval za nadbytečnou vzhledem k předchozímu vysvětlení, že se navrhovatelka ve významu dopravní značky mýlí).

26. Z textu napadeného OOP se tedy skutečně jeví, že odpůrce nezná, resp. zaměňuje význam značek zákaz zastavení a zákaz stání. To má přitom mimo jiné za následek nejen nezákonnost napadeného OOP, ale i to, že adresáti takto umístěných dopravních značek by se za daného stavu mohli s odkazem na odůvodnění napadeného OOP důvodně dovolávat toho, že při zastavování v daném místě jednali v důvěře v ujištění odpůrce o tom, že taková činnost je dovolena. Existence takového opatření obecné povahy je tak krajně nežádoucí i z pohledu právní jistoty a veřejného zájmu na jasné a nerozporné regulaci provozu na pozemních komunikacích, nejen z pohledu ochrany práv navrhovatelky.

27. Soudu přitom není ani známo, že by snad v dané věci bylo za použití § 70 ve spojení s § 174 odst. 1 správního řádu vydáno opravné usnesení či rozhodnutí, jímž by odpůrce navenek deklaroval opravu zřejmé nesprávnosti v odůvodnění napadeného OOP, byť lze podotknout, že lze silně pochybovat o tom, zda by vůbec o zřejmé chybě ve smyslu § 70 správního řádu bylo možné uvažovat. Kdyby totiž byla příslušná pasáž vypuštěna nebo nahrazena popisem regulace skutečně plynoucí ze zákazu zastavení, stalo by se odůvodnění napadeného OOP buď nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů (nebylo by vysvětleno, proč jde podle odpůrce o přiměřený zásah do právní sféry navrhovatelky), nebo vnitřně rozporným (neboť v další části výslovně tvrdí, že navrhovatelce dopravní značení nebude bránit v zastavování vozidel po nezbytnou dobu).

28. V důsledku rozporu s přílohou č. 3 prováděcí vyhlášky je nutno konstatovat, že odůvodnění napadeného OOP není způsobilé akceptovatelným způsobem vysvětlit, proč nemohlo být srovnatelného výsledku dosaženo mírnějším opatřením v podobě použití kombinace dopravní značky IZ8a „zóna s dopravním omezením“ a B29 „zákaz stání“ (což by si s ohledem na požadavek § 78 odst. 1 zákona o silničním provozu přirozeně žádalo též odstranění či záměnu stávající dopravní značky se zákazem zastavení) nebo alespoň použitím omezujících dodatkových tabulek E13 s textem „mimo dopravní obsluhy“ či „mimo zásobování“ apod., což by nepochybně představovalo řešení šetrnější k právům navrhovatelky. Zejména když odpůrce nepřejal a nedoplnil související část argumentace obce, nemůže napadené OOP v soudním přezkumu obstát, neboť soud není oprávněn takové důvody za odpůrce domýšlet dodatečně, a suplovat tak roli jeho advokáta v rozporu se svou povinností nestranného arbitra.

29. Nad rámec konstatování rozporu odůvodnění napadeného OOP s přílohou č. 3 prováděcí vyhlášky postačí jen doplnit, resp. zopakovat, že před přijetím napadeného OOP navrhovatelka nebyla omezena zákazem zastavení, v dřívější e–mailové komunikaci (jak je patrno z citace) souhlasila jen se zákazem stání a proti zákazu možnosti zákazníků parkovat v prostoru točny nic nenamítala. Ani zmínka odpůrce o existenci samostatného parkoviště s bočním vchodem do provozovny není dostatečnou odpovědí na námitku, že k dosažení bezpečného provozu v prostoru točny autobusů postačí zákaz stání, zejména vzhledem k jeho využití nanejvýše třikrát denně (což odpůrce nijak nevyvrátil). Odpůrce nadto ani netvrdí, že parkoviště navrhovatelky a boční vchod jsou dostačujícím přístupem pro zásobování a pro osoby se zdravotním handicapem.

30. I když není sporu o vhodnosti a potřebnosti přijaté dopravní regulace, odůvodnění napadeného OOP selhává ve třetím kroku testu proporcionality (hodnocení, zda jde o nejmírnější z nabízejících se variant dostačujících k dosažení cíle, tj. hodnocení minimalizace zásahu). Není tak důvodu se zabývat navazujícím, posledním krokem testu, tj. zda zásah do práv navrhovatelky není závažnější než újma na veřejném zájmu v případě použití regulace, jež by sice legitimní cíl regulace nepokrývala zcela, ale více by šetřila práva dotčených osob včetně navrhovatelky (přiměřenost v užším slova smyslu). Teprve v tomto posledním kroku by se plně mohla projevit skutečnost, že navrhovatelka disponuje rezervovaným parkovištěm, jež patrně nevyužívá v míře předpokládané při povolování jejího stavebního záměru, neboť to by byla skutečnost významně omezující dopad napadeného OOP do jejího práva na obecné užívání pozemních komunikací ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V předchozích krocích testu proporcionality však tato skutečnost, pokud plně srovnatelně nenahrazuje nemožnost zastavení namítanou navrhovatelkou (co do délky, rozměrů či bezbariérovosti alternativního přístupu z hlediska zásobování i osob zdravotně postižených), není důvodem pro automatické odmítnutí poměřování veřejného zájmu s omezením práv navrhovatelky.

31. Soud tedy uzavírá, že shledal návrh důvodným, neboť napadené OOP je nezákonné. Tato nezákonnost se však vztahuje pouze na osazení svislého dopravní značení, a proto soud napadené OOP podle § 101d odst. 1 věty první s. ř. s. k datu právní moci rozsudku zrušil pouze v rozsahu textové a grafické části výroku upravující osazení dvou svislých dopravních značek IZ8a obsahujících značku B28 a text „TOČNA BUS“, zatímco v části stanovící vyznačení vodorovného dopravního značení ponechal napadené OOP nadále v platnosti.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelka byla v řízení zcela úspěšná, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému odpůrci, a to v celkové částce 17 342 Kč. Náhrada nákladů řízení je tvořena zaplaceným soudním poplatkem z podaného návrhu ve výši 5 000 Kč a dále náhradou nákladů právního zastoupení. Tu tvoří mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu a sepis repliky) podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), k čemuž je třeba přičíst třikrát režijní paušál po 300 Kč za náhradu hotových výdajů zástupce navrhovatelky podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a konečně náhradu za 21 % DPH dle § 57 odst. 2 s. ř. s. z předchozích položek (kromě soudního poplatku) ve výši 2 142 Kč.