54 A 49/2024–113

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Miroslava Makajeva a soudců Davida Krysky a Věry Pazderové ve věci navrhovatelů: a) M. R. b) I. R. c) M. R. d) D. R. všichni bytem X všichni zastoupeni advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Revoluční 1546/24, Praha proti odpůrkyni: Rada obce Čerčany, IČO 00231584 sídlem Václavská 36, Čerčany zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, Praha za účasti: 1) V. S. bytem X 2) I. S. bytem X 3) J. J. bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Janem Freyem sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/ 2024 – územní opatření o stavební uzávěře, vydaného odpůrkyní usnesením č. 15. 1 ze dne 17. 7. 2024 takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Navrhovatelé se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení opatření obecné povahy č. 1/2024 vydaného odpůrkyní usnesením č. 15. 1 ze dne 17. 7. 2024 (dále jen „napadené OOP“), kterým se stanoví územní opatření o stavební uzávěře, a to v části, kterou došlo k zařazení pozemků navrhovatelů parc. č. st. XA a XB v kat. území X (označené pozemky jsou ve stejném katastrálním území, dále proto soud bude uvádět pouze parcelní čísla nebo označení „pozemky navrhovatelů“) do stavební uzávěry. Obsah podání účastníků 2. Navrhovatelé předně namítali, že členové odpůrkyně (rady obce), kteří proti navrhovateli a) dlouhodobě vystupují, jsou podjatí a nemohou nestranně rozhodovat o námitkách navrhovatelů ani o samotném napadeném OOP. O nepodjatosti členů odpůrkyně k navrhovatelům lze pochybovat i na základě jejich veřejně vyjádřených postojů k záměru navrhovatelů. Současní členové odpůrkyně jsou politickými konkurenty navrhovatele 1). Starosta obce Č., který odpůrkyni předsedá, proti navrhovateli jako bývalému starostovi dlouhodobě vystupoval, stejně tak i další členové odpůrkyně [např. PharmDr. J. F. a M. N. organizovali proti bývalému vedení obce petici, Ing. J. P. je politickou oponentkou navrhovatele a)]. K negativnímu vzájemnému vztahu navrhovatele a) a současného starosty navrhovatelé odkazují na text současného starosty v Č. zpravodaji. Spolek Č. v obraze, jehož členové i příznivci jsou též členy odpůrkyně, dlouhodobě vystupovali proti bývalému vedení obce, zejména proti připravované změně územního plánu č. 1 podporované navrhovatelem a) (viz webové stránky nebo YouTube kanál spolku). Osobní postoje některých členů odpůrkyně jsou zjevné i z diskuze na Facebooku k petici proti záměru stavby bytového domu na předmětných pozemcích. Nelze se tedy domnívat, že členové odpůrkyně budou nestranně a nezaujatě rozhodovat o námitkách navrhovatelů proti návrhu stavební uzávěry, která se právě tohoto záměru bezprostředně týká. V předmětné věci je navíc dáno i tzv. „systémové riziko podjatosti“ ve světle závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010–119, a navazujícím rozsudku ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010–152. Z textu „Námitky obce v územním řízení k výstavbě bytového dmu v ulici K Vodárně“ zveřejněného v čísle 1–2 Č. zpravodaje, rok 2024, str. 5, mělo vyplynout, že odpůrkyně uplatňovala jako účastník územního řízení námitky proti záměru bytového domu na pozemcích spoluvlastněných navrhovatelem 1), a že obec zvažuje vydání stavební uzávěry.

3. Dle navrhovatelů nebylo o námitkách podjatosti řádně rozhodnuto. Krajský úřad Středočeského kraje (dále též jen „krajský úřad“) se s námitkou podjatosti ve svém usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 056933/2024/KUSK, nevypořádal řádně, což má za následek nezákonnost napadeného OOP. Navíc nadřízený orgán posledně uvedené usnesení zrušil. Krajský úřad se s námitkou podjatosti nevypořádal, vůbec se nezabýval skutečnostmi uvedenými navrhovatelem a) v jeho písemném podání ze dne 25. 3. 2024 ani předloženými důkazy a své rozhodnutí nezdůvodnil, usnesení je proto nezákonné a nepřezkoumatelné. Požadavek popisu v námitce podjatosti, jaký soukromý zájem a jakým způsobem je starostou a ostatními členy prosazován, nemá dle navrhovatelů zákonnou oporu. Pro vyloučení je zásadní vztah úředních osob k účastníkům řízení nebo k věci, nikoli nutně prosazování soukromého zájmu úředních osob. Popsané „dvojí“ postavení členů odpůrkyně, kdy na jedné straně odpůrkyně vystupuje v územním řízení v samostatné působnosti za obec jako účastníka proti konkrétnímu záměru, a na straně druhé rozhoduje o námitkách navrhovatelů, které se předmětného záměru úzce přímo týkají, a zároveň rozhoduje o vydání stavební uzávěry, která by předmětný záměr znemožnila, zakládá riziko tzv. systémové podjatosti, které bylo řádně namítáno, avšak krajský úřad se tím vůbec nezabýval. Z odůvodnění vyplývá, že takové dvojí postavení odpůrkyně nerozlišuje. Při vydávání stavební uzávěry, která je vydávána v přenesené působnosti, odpůrkyně nemůže sledovat tytéž cíle, jako sleduje při výkonu samostatné působnosti. Krajský úřad dále nezohlednil skutečnost, že námitka podjatosti směřovala nejen k rozhodování o napadeném OOP, ale také k rozhodování o námitkách navrhovatelů proti návrhu opatření obecné povahy (k tomu navrhovatelé odkázali na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2018, č. j. 50 A 11/2017–290). Zatímco OOP je úkonem, který dopadá na okruh adresátů, který je vymezen pouze druhově, v případě rozhodování o námitkách dotčených vlastníků je rozhodováno o právech a povinnostech konkrétních osob. Navíc krajský úřad v usnesení neuvedl, že odvolání nemá odkladný účinek v rozporu s § 68 odst. 6 správního řádu. Odpůrkyně měla vyčkat vyřízení rozhodnutí o odvolání. Vydání napadeného OOP před vydáním rozhodnutí o odvolání proti usnesení krajského úřadu o tom, že členové odpůrkyně nejsou vyloučeni, bylo pro navrhovatele překvapivé. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012–32, správní orgán může pokračovat v řízení po nepravomocném rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu, byť samozřejmě nese riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor. Odpůrkyně toto riziko podstoupila, přičemž po vydání OOP bylo rozhodnutí krajského úřadu zrušeno. Soud je oprávněn zkoumat zákonnost usnesení o tom, že úřední osoby nejsou vyloučeny, přezkoumat jako jeden z podkladů bez ohledu na to, zda o odvolání proti němu již rozhodl nadřízený orgán. V odůvodnění napadeného OOP se s námitkou podjatosti vypořádala sama odpůrkyně, ta však nebyla oprávněna ji sama vypořádat, to mohl jen nadřízený orgán. Překročila tak svou pravomoc.

4. Napadené OOP bylo dle navrhovatelů vydáno účelově. Cílem je zabránit výstavbě bytových domů, která by mohla vést k nárůstu obyvatel obce. Odpůrkyni tak umožňuje zakázat záměr, vůči němuž aktivně vystupuje jako orgán jednající za obec jako účastníka v územním řízení (viz text v čísle 1–2 Č. zpravodaje, rok 2024, na str. 5). To ale dle navrhovatelů nehrozí, stejně tak nehrozí vznik žádného tlaku na veřejnou infrastrukturu. Stavební uzávěra účelově omezuje pouze jeden typ staveb – bytové domy na dílčím území obce. Má–li obec za cíl zachovat kapacitu školských zařízení a sociálních služeb, stavební uzávěra v navrhované podobě není způsobilá tento cíl zajistit, nýbrž pouze diskriminačně zasáhnout do práv vlastníků dotčených nemovitostí. Odpůrkyně se nevypořádala s námitkou navrhovatele a), že nijak neověřila, v důsledku jakých skutečností došlo k prudkému nárůstu obyvatel. Za nárůstem počtu obyvatel přitom dle navrhovatelů stojí výstavba rodinných domů v okrajových částech obce. O účelovosti navrhovaného řešení svědčí to, že změnou územního plánu č. 2 obce Č. má být výslovně prověřena možnost stanovení prostorového limitu v zastavěných plochách pro rodinné domy s jednou, dvěma a třemi bytovými jednotkami v plochách B, BI a SM, avšak návrh stavební uzávěry omezení výstavby rodinných domů vůbec neřeší. Touto námitkou se odpůrkyně také vůbec nezabývala a nevysvětlila, proč stavební uzávěra dopadá pouze na bytové domy. Ani požadavek na prověření parametrů či vůbec možnosti umisťování bytových domů v obsahu změny č. 2 není zmíněn, což opět svědčí o účelovém přístupu odpůrkyně. Z obsahu změny č. 2 územního plánu Č. nikterak nevyplývá, že by v rámci této změny měla být prověřena kapacita veřejné infrastruktury obce ve vztahu k očekávanému nárůstu obyvatel ani prověření možnosti umisťovat bytové domy či prověření prostorových parametrů bytových domů. Vyhlášená stavební uzávěra je proto v rozporu se schváleným obsahem změny č. 2 územního plánu a odpůrkyně při jejím vyhlášení překročila svou pravomoc. Změna č. 2 územního plánu má prověřit prostorové parametry rodinných domů v plochách B, BI a SM, a bytové domy vůbec nezmiňuje, naopak stavební uzávěra zakazuje pouze stavby bytových domů v plochách B a SM a rodinné domy ze zákazu výslovně vylučuje. Takový postup není vůbec logický a nelze jej rozumně vysvětlit. Z ničeho nevyplývá, že by smyslem změny č. 2 územního plánu bylo právě prověření možnosti umisťovat bytové domy v plochách B. Navrhovatelé jsou si vědomi, že stavební uzávěra nedopadá pouze na ně, důvodem vydání stavební uzávěry je však zájem odpůrkyně zabránit konkrétnímu stavebnímu záměru navrhovatelů. Nepřímým důkazem toho je, že proti návrhu OOP podali námitky pouze navrhovatelé, neboť pouze oni mají úmysl ve vymezeném území realizovat stavbu bytového domu, a jiných osob se stavební uzávěra fakticky nedotýká.

5. Dále navrhovatelé namítali, že stavební uzávěra ignoruje změnu č. 1 územního plánu obce Č., která je pro posouzení zákonnosti napadeného OOP významná. Odpůrkyně při vydávání napadeného OOP vycházela pouze z původního znění územního plánu z roku 2012, na nějž se v odůvodnění opakovaně odvolává. Podle zadání změny č. 1 územního plánu byl stanoven požadavek prověřit mj. regulativy ploch B, BI, SM, SK, stanovit koeficient zeleně min. 30 % a koeficient zastavěnosti pozemku max. 40 %. Ještě v době před vydáním změny č. 1 územního plánu bylo rozhodnuto o pořízení změny č. 2 územního plánu a byl schválen její obsah, podle kterého se opět mají prověřit stávající podmínky pro využití ploch B, BI a SM. Jako účelové se jeví vydávat stavební uzávěru tři měsíce po vydání změny č. 1 územního plánu, která prověřovala totéž, co má nyní prověřovat změna č.

2. Pokud byla v rámci změny č. 1 územního plánu prověřena urbanistická koncepce vč. řešení struktury zástavby, odpůrkyně nevysvětlila, co se od vydání změny č. 1 územního plánu natolik změnilo, aby bylo nutné stavební uzávěrou umožnit prověření stávající urbanistické koncepce. To, zda bytové domy respektují strukturu zástavby v území, bylo prověřeno již v rámci změny č. 1 územního plánu, která pro bytové domy snížila koeficient zastavitelné plochy pozemku. Vše, co má stavební uzávěra podle odůvodnění napadeného opatření obecné povahy umožnit prověřit v rámci změny č. 2 územního plánu, mělo a mohlo být prověřeno již v rámci změny č. 1 územního plánu schválené dne 18. 4. 2024. Okolnosti, na které se odpůrkyně odvolává, jako např. prudký nárůst počtu obyvatel, musely být známé již při přípravě změny č. 1 územního plánu a dalo se na ně již reagovat. To, že regulativy ploch B byly změnou č. 1 územního plánu prověřeny, dokládá dále např. to, že oproti původnímu znění územního plánu z roku 2012 vedle koeficientu zastavitelnosti byly upraveny i koeficienty zeleně a došlo k vyloučení srubových staveb v plochách B. Pokud bytové domy natolik zásadně ohrožují stávající kvality sídla, jistě by se na to přišlo již v rámci nedávno vydané změny č.

1. Navrhovatelé připomínají, že změna č. 2 má navíc výslovně prověřovat možnost stanovení prostorového limitu pro rodinné domy s jednou, dvěma a třemi bytovými jednotkami a požadavek na prověřování limitů bytových domů v ní obsažen není. Pokud změna č. 2 územního plánu má krátce po vydání změny č. 1 prověřit již prověřené, není potřebné změnu č. 2 chránit stavební uzávěrou, a zasahovat tím do práv dotčených vlastníků.

6. Navrhovatelé z výše uvedených důvodů navrhují, aby soud napadené OOP zrušil, a to v rozsahu pozemků parc. č. st. XA a XB.

7. Navrhovatelé v doplnění ze dne 8. 8. 2024 dodali, že na základě poskytnuté informace Obecním úřadem Č. ze dne 8. 8. 2024 stojí za nárůstem počtu obyvatel obce výstavba nových rodinných domů (42 zkolaudovaných rodinných domů od roku 2021). Námitka ohledně prověření navýšení počtu obyvatel obce tak byla relevantní a odpůrkyně se s ní měla řádně vypořádat.

8. Odpůrkyně s návrhem nesouhlasila. K přezkumu napadeného OOP by mělo být přistupováno citlivě při zohlednění principu zdrženlivosti ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III ÚS 1669/11, a vzhledem k dočasnému pojetí stavební uzávěry jakožto nezbytného opatření před vydáním změny územního plánu, jehož hlavním účelem je vymezené území zakonzervovat do doby, než zastupitelstvo obce schválí a vydá změnu územního plánu. Správní soudy navíc nemají posuzovat samotný obsah stavební uzávěry, nýbrž pouze zkoumat důvody, pro které by stavební uzávěra mohla být excesivní či šikanózní (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2021, č. j. 55 A 72/2020–84). Danou stavební uzávěru nelze považovat za excesivní. Její snahou je minimalizovat dopad masivnější výstavby v obci, a vztahuje se toliko dočasně pouze na výstavbu, která by mohla razantně a nekontrolovatelně zvýšit počet obyvatel v obci. Komplexní přezkum napadeného OOP s ohledem na dotčení vlastnických práv navrhovatelů se jeví jako předčasný. Stavební uzávěra sleduje veřejný zájem na zachování urbanistického rázu obce a na zajištění dostatečně fungující infrastruktury. Jejím účelem není přímá diskriminace navrhovatelů. Rovněž doba, po kterou stavební uzávěra trvá, není vzhledem ke komplexnímu procesu schvalování územního plánu zdaleka nepřiměřená. Navrhovatelé vnímají stavební uzávěru jako účelovou, to je ale v rozporu se samotnou podstatou stavební uzávěry (resp. její přílohy s grafickým vyznačením dotčeného území). Je zjevné, že stavební uzávěra dopadá na velice široký okruh území (více než 100 pozemků v zastavitelném území). Z tohoto okruhu jsou pouze dva pozemky ve spoluvlastnictví navrhovatelů. Judikatura správních soudů uznává, že stavební uzávěry nemohou být diskriminační, pokud se dotknou více lokalit, i přesto, že jeden z vlastníků dotčených pozemků se může cítit být více ovlivněn. Jedním z hlavních důvodů, proč odpůrkyně přistoupila k vydání stavební uzávěry, spočíval v zachování urbanistického rázu obce v zastavitelném území, na nějž stavební uzávěra dopadá, ve snaze o zajištění dostatečné infrastruktury pro všechny obyvatele obce. Účelem stavební uzávěry je pouze dočasně „zakonzervovat“ dané zastavitelné území před zásahy, které by byly v rozporu s plánovanou změnou č. 2 územního plánu, a proto odpůrkyně v odůvodnění stavební uzávěry uvedla, že předmětem této změny je „prověření stávajících podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití hlavně v ploše bydlení (B), v ploše bydlení příměstské (BI) a v ploše smíšené obytné městské (SM) ve vazbě na stanovení doplňujících podmínek prostorového uspořádání spočívající hlavně v doplnění výškových limitů, které zohlední vazbu na stávající zástavbu nebo dlouhodobě sledovanou urbanistickou kompozici sídla“. Předmětné zastavitelné území, jak je uvedeno v grafické příloze stavební uzávěry, se vyznačuje jistým urbanistickým rázem, který spočívá v jednolité zástavbě rodinných domů v plochách určených ke stavbám pro bydlení. Urbanistické excesy v rámci předmětného území zastavitelné plochy tvoří stavby bytových (panelových) domů s parc. č. XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS a XT, které byly vystavěny v období od roku 1970 do roku 1990, kdy obec Č. neměla žádný územní plán a správa municipalit ve smyslu samosprávy byly v posuzované době takřka (ne–li zcela) neexistující. Na základě již existující – značně excesivní – výstavby nelze stavět argumentaci navrhovatelů, že by tato stávající výstavba opravňovala navrhovatele k provedení dalšího excesu v podobě výstavby bytového domu, který by opět narušil, resp. zhoršil urbanistickou koncepci a ráz posuzovaného zastavěného území (obdobné závěry dovodil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 07. 2008, č. j. 6 As 44/2007–64). Je zásadní, aby obec nebyla masivní novou bytovou výstavbou z pohledu své infrastruktury paralyzována. Aktuálně totiž dosavadní vnitřní veřejná infrastruktura obce přesahuje limitů svých kapacit. Výstavba nových bytových domů by vyvolala další prudký nárůst obyvatelstva nežli výstavba rodinných domů. Obec jednoduše není na razantní nárůst obyvatel dostatečně připravena, a proto je nezbytné v rámci změny č. 2 územního plánu komplexně posoudit kapacity jak stávající infrastruktury, tak i budoucích možností obce. Jestliže z návrhu vyplývá, že odpůrkyně pouze účelově poukazuje na navyšování počtu obyvatelstva, nelze tomuto argumentu přisvědčit, neboť odpůrkyně si nechala vypracovat Demografickou projekci obyvatel obce Č. a přilehlých obcí ze dne 15. 09. 2023, ze které – mimo jiné – vyplývá, že obec Č. měla ke dni 31. 12. 2022 ze všech sledovaných (přilehlých) obcí zdaleka nejvyšší hustotu osídlení 480 obyvatel/km2 a druhý největší přírůstek obyvatelstva vlivem migrace (168 obyvatel za rok 2022). Demografická projekce obsahuje rovněž ukazatele bytové výstavby, ze kterých je zřejmé, že vyjma města Benešov, není výstavba bytových domů v přilehlých obcí vůbec běžným jevem, neboť v posuzovaném období od roku 2017 do roku 2022 bylo v přilehlých obcích – vyjma města Benešov – vystavěno celkem 25 bytů v bytových domech, z čehož rovných 20 bylo pouze v obci Č. Vydání stavební uzávěry tak bylo oprávněnou nutností. Takový prudký nárůst obyvatelstva má dopad na občanskou vybavenost obce, a to zejména na kapacitu obecní mateřské školy a základní školy Č.. Již v roce 2023 musela obecní mateřská škola odmítat zájemce o docházku z řad tříletých dětí s trvalým pobytem v Č. Letos obecní školka doposud odmítla na cca 30 dětí. Mateřská škola má aktuálně kapacitu 121 míst a v minulosti ji obec opakovaně zvyšovala z původních 60 míst. Další rozšiřování školky není možné, a to s ohledem na prostorové kapacity pozemku a stavebnětechnické veřejnoprávní požadavky na podobu těchto staveb. Základní škola Č. byla naposledy rozšířena během let 2016 až 2017, aktuálně je však její kapacita nedostačující. V uplynulých osmi letech se počet jejích žáků zvýšil o 25 % na 500. Z dat počtu dětí školského obvodu základní školy Č. ke konci května letošního roku obec Č. má za jisto, že v letech 2029 až 2030 počet dětí, pro které je základní škola Č. spádová, bude 627. V rámci procesu pořizování změny č. 2 územního plánu proto bude nutné zvážit i tyto aspekty. Odpůrkyně si rovněž dovoluje poukázat na územní plány přiléhajících obcí, v nichž je rovněž zakázána výstavba bytových domů (obec Čtyřkoly, Mrač, Přestavlky u Čerčan, Lštění). Navrhovatelé shledávají za problematický aspekt účasti obce a její aktivní brojení proti realizaci jejich záměru bytového domu v rámci územního řízení vedeného u Městského úřadu Benešov, sp. zn. VÝST/103124/2024/HI. To však nesouvisí se změnou č. 2 územního plánu, ani se stavební uzávěrou. Obec jakožto automatický účastník územního řízení dohlíží na to, aby daná stavba splňovala všechny požadavky na výstavbu, právní předpisy, a aby nebyla v rozporu s územním plánem. Změna č. 2 územního plánu a stavební uzávěra se dotýká jiné oblasti, a to samotné budoucí podoby územního plánu. Navrhovatelé se tak v zásadě snaží obci zakázat, aby se územního řízení účastnila, resp. pokud se jej účastní, aby nemohla vykonávat svou vrcholnou samosprávnou pravomoc, kterou je právě tvorba územního plánu, resp. jeho změny. To navrhovatelé činí i prostřednictvím námitky údajné „systémové podjatosti“, dle které by považovali obec za „systémově podjatou“ už jen z důvodu, že tuto svou vrcholnou pravomoc o svém území řádně vykonává. Vzhledem ke skutečnosti, že obec hájí veřejný zájem na zachování urbanistického rázu posuzovaného zastavitelného území, není možno jí klást v neprospěch využití všech zákonných prostředků, které má k dispozici, aby zabránila realizaci i např. protiprávního záměru. Nelze ani přisvědčit, že by vydání stavební uzávěry s ohledem na výše uvedenou potřebu aktivního zásahu odpůrkyně, bylo jednáním účelovým směřujícím jen a výhradně proti stavebnímu záměru navrhovatelů. Lze uzavřít, že nástroje územního plánování spadají do samostatné působnosti obce, která prostřednictvím územního plánu je oprávněna realizovat své legitimní cíle s ohledem na budoucí využití území obce. Obyvatelům obce je následně v procesu schvalování územního plánu umožněno zákonnými prostředky se k němu kvalifikovaně vyjadřovat a hájit své vlastní zájmy. Nelze však na základě vydání stavební uzávěry uzavřít, že dochází k neproporcionálnímu zásahu do práv obyvatel obce, neboť se jedná toliko o řešení dočasné, nikoli trvalé. Navrhovatelé hájí své soukromé developerské zájmy, což je zcela legitimní. Skutečnost, že obec hájí veřejné zájmy, není v žádném případě možné označit za „systémovou podjatost“ či za něco protiprávního. To platí zvláště za situace, kdy obec pečlivě zhodnotila a odůvodnila, proč je pořizována změna č. 2 územního plánu a vydána s ní související stavební uzávěra. V obecné rovině pravomoc k vydání OOP stavební uzávěry přísluší odpůrkyni (příp. též radě kraje, dotýká–li se stavební uzávěra území vícero obcí) a žádný jiný orgán z textace § 98 starého stavebního zákona k jejímu vydání příslušný není. Vydávání OOP stavební uzávěry – byť i v přenesené působnosti – je věcně i systematicky spojeno s vydáním územního plánu obce v samostatné působnosti. Nelze tedy přisvědčit navrhovatelům, že na OOP stavební uzávěry a vydání územního plánu je potřeba nahlížet optikou rozdílnou, a tedy vnímat nepřekročitelnou hranici, která by oba akty od sebe oddělovala, neboť takový výklad by byl nepřijatelný, neudržitelný a popíral by samotný smysl a účel stavební uzávěry jako takové. Navrhovatelé v návrhu namítají nejen podjatost odpůrkyně při rozhodování o námitkách proti stavební uzávěře, ale rovněž podjatost odpůrkyně při vydání stavební uzávěry. Navrhovatelé uvádějí, že § 14 správního řádu se aplikuje i pro případy vydání opatření obecné povahy o stavební uzávěře. Závěry navrhovatelů o aplikaci § 14 správního řádu pro případy vydání stavební uzávěry jsou více než liché, neboť při vydávání opatření obecné povahu nejsou v tomto řízení žádní konkrétní účastníci řízení, poněvadž opatření obecné povahy se vyznačuje tím, že je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 09. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98). Odpůrkyně při vydání stavební závěry ani nemůže být podjatá ve vztahu neurčitému okruhu adresátů, neboť z povahy věci a řízení je to fakticky nemožné. Uvedené závěry lze opřít zejména o rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 01. 2018, č. j. 50 A 11/2017–290. Ačkoli stavební uzávěru vydává rada obce v přenesené působnosti, je zcela zjevné, že jejím vydáním si zabezpečuje jí svěřenou činnost v působnosti samostatné. Již z textace předmětného ustanovení je zjevné, že OOP stavební uzávěry slouží výhradně jako dočasný prostředek k zabezpečení územně plánovací činnosti v samostatné působnosti obce. Navrhovatelé uplatňují argumenty, dle kterých by bylo nutné vztáhnout institut tzv. „systémové podjatosti“ takřka na vše. V případě územního plánování přitom obec rozhoduje o svém území. V duchu této logiky je tedy obec u každého územního plánu zaujatá. Nelze si ale představit, že by bylo rozhodování o územním plánu obce Č. delegováno na jinou obec. To by představovalo popření její nejdůležitější samostatné pravomoci. Stejně tak si nelze představit, že by o stavební uzávěře rozhodovala jiná obec než Č. Je to právě odpůrkyně, která musí při stavební uzávěře zvážit možnosti své infrastruktury, potřebu dočasně zakonzervovat výstavbu, a to právě ve vztahu k pořizované změně č. 2 územního plánu. Institut systémové podjatosti proto nelze ad absurdum vztahovat na vše. Nadto, navrhovatelé nedisponují aktivní věcnou legitimací k napadání rozhodnutí o námitkách v rámci vydání stavební uzávěry (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 01. 2018, č. j. 50 A 11/2017–290). Odpůrkyně ke změnám územního plánu uvedla, že původní rozhodnutí o pořízení a zhotovení změny č. 1 územního plánu bylo schváleno zastupitelstvem obce dne 15. 09. 2016 usnesením č. 5.2/2016. Následně však vlivem různých okolností doprovázející proces jeho schvalování došlo k situaci, kdy výsledná podoba změny územního plánu nabyla účinnosti až dne 11. 5. 2024. Vzhledem k dlouhodobému procesu pořízení, schválení a vydání změny č. 1 územního plánu, který je v podrobnostech popsán v odůvodnění změny ÚP č. 1, by se jevilo jako zjevně neúčelné opětovaně zasahovat do zadání změny č. 1 územního plánu dalšími změnami ze strany odpůrkyně. Účelnější se jevilo výslednou podobu změny č. 1 územního plánu po takřka 8 letech vydat, aby mohla konečně nabýt své účinnosti než s ní spojovat problematiku nárůstu výstavbu, a problematiku rychlého nárůstu obyvatel řešit ve změně č. 2 územního plánu. Nadto, žádné zákonné ustanovení nezakazuje obcím provádět kontinuální změny územního plánu, ani nestanovuje žádné období, do kdy od vydání územního plánu nemohou vydat jeho změnu. Naopak, odpůrkyně si dovoluje opět odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009–76, ze kterého vyplynulo, že je čistě v gescí konkrétní obce, kdy a v jaký okamžik přistoupí ke změně územního plánu. Je přitom běžné, že změny územních plánů probíhají těsně po sobě, ba dokonce i paralelně. Odpůrkyně započetím pořizování změny č. 2 územního plánu a přijetím dočasné stavební uzávěry realizuje své ústavně chráněné právo na výkon samosprávy, které je ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu aprobováno (např. rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73). Odpůrkyně žádných mantinelů při své napadené činnosti v návrhu navrhovatelů nevybočila. Námitka navrhovatelů v části „ignorování“ územního plánu ve znění změny č. 1 územního plánu je nedůvodná a bezpředmětná, neboť navrhovatelé by tímto implicitně chtěli zasahovat do samosprávné působnosti obce a výkonů mandátů, které byly členům zastupitelstva obce svěřeny.

9. Odpůrkyně proto navrhuje, aby soud návrh zamítl.

10. Osoby zúčastněné na řízení k návrhu uvedly, že snaha o bytovou výstavbu v obci je dlouhodobým záměrem developerů, který povede ke zhoršení životní pohody v obci v důsledku přetížení lokální infrastruktury a kapacit zařízení obce. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) a jejich právní zástupce byli členové petičního výboru, který vypracoval petici obce Č. proti obecné výstavbě bytových domů, neboť v nedávné době došlo k realizaci několika staveb bytových domů, které prudce vyčerpávají stávající kapacitu infrastruktury a jiných zařízení obce. Pokud dojde k překotné a nekontrolované výstavbě bytových domů, dojde k trvalému znemožnění dlouhodobě udržitelné urbanistické koncepce obce a ke snížení hodnoty nemovitostí ve vlastnictví obyvatel obce. Vedle obecného požadavku petice vyzývala obec Č., aby podnikla dostatečné kroky i proti plánované výstavbě bytových domů na pozemku parc. č. 1313/1 a parc. č. st. 157, jakožto aktuálně jedinému potenciálnímu developerskému počinu. Osoby zúčastněné na řízení jsou vlastníky nemovitostí bezprostředně sousedících s těmito pozemky a účastníky stavebního řízení na výstavbu tohoto bytového domu, ve kterém uplatnily své námitky.

11. Navrhovatelé v replice ze dne 11. 9. 2024 nad rámec již uvedeného v návrhu uvedli, že stavební uzávěra je šikanózní, neboť dopadá výhradně na bytové domy v centrální části obce, ačkoli lze prokázat, že prudký nárůst obyvatel v posledních letech nebyl způsoben výstavbou bytových domů, ale novostavbami rodinných domů (od roku 2021 nebyl zkolaudován žádný bytový dům). Pokud chce odpůrkyně zamezit dalšímu prudkému nárůstu počtu obyvatel v obci, není tohoto cíle stavební uzávěra schopna dosáhnout, neboť vůbec neřeší rodinné domy, které taktéž mohou výrazně přispět k nárůstu počtu obyvatel. Vydaná stavební uzávěra navíc „postihuje“ jen část toho, co má být podle obsahu změny č. 2 územního plánu prověřeno, aniž by bylo zdůvodněno proč. Pro kapacitu veřejné infrastruktury, jako jsou školy, zdravotnická zařízení, domovy seniorů atd. přitom není nikterak rozhodné, zda noví obyvatelé bydlí v rodinných či bytových domech, tlak na občanskou vybavenost obce je v obou případech stejný. Argumentace odpůrkyně stran nově vystavených bytů na území obce Č. od roku 2017 do roku 2022 není přiléhavá a působí zvláštně, neboť investorem všech 20 nových bytů byla právě obec Č., nikoli soukromý developer. I v současné době obec Č. staví byty (např. článek „Nové byty“ v Č. zpravodaji, č. 3–4, roč. 2024, str. 4, podle kterého obec chystá výstavbu tří nových bytů v objektu č.p. 200). Pokud na území obce Č. od roku 2017 vznikl nějaký nový bytový dům, tak to musel být pouze bytový dům postavený obcí Č. Argumentace počtem nových bytů, které vybudovala sama obec, jen dokládá účelovost postupu odpůrkyně. Fakticky stavební uzávěra dopadá pouze na navrhovatele, neboť pouze oni vlastní jeden z mála pozemků vhodných k zastavení bytovým domem a zároveň vedou řízení o umístění stavby bytového domu. O diskriminační povaze stavební uzávěry by nešlo pochybovat, pokud by se týkala výhradně pozemků navrhovatelů. To, že odpůrkyně území vymezila šířeji na pozemky, jichž se stavební uzávěra fakticky nedotkne, nutně neznamená, že by stavební uzávěra nemohla být ve vztahu k navrhovatelům diskriminační. Dle navrhovatelů je třeba odlišit situaci, kdy obec nemá žádný územní plán a skutečně hrozí výstavba staveb neodpovídajících charakteru území, a situaci, kdy obec územní plán má a možnosti funkčního i prostorového využití jednotlivých ploch jsou regulovány. Na území obce Č. v současné době platí územní plán z roku 2012 ve znění změny č. 1 přijaté v roce 2024. Pokud by navrhovatelé zrealizovali svůj záměr, nemohlo by se jednat o „další exces“, jak tvrdí odpůrkyně, neboť nyní platný územní plán v plochách bydlení (B) stavby bytových domů výslovně připouští, a to až ve výškové hladině 3 nadzemní podlaží a ustupující podlaží nebo podkroví. Možnost výstavby bytových domů na pozemcích navrhovatelů byla prověřena relativně nedávno při přípravě územního plánu z roku 2012 a opětovně při projednávání změny č.

1. Záměr navrhovatelů odpovídající platnému územnímu plánu nelze srovnávat s „excesy“ v podobě výstavby panelových domů v období od roku 1970 do roku 1990, kdy obec žádný územní plán neměla a masová výstavba panelových sídlišť probíhala bez ohledu na urbanistické hodnoty území. To, zda by byl záměr navrhovatelů „excesem“, ostatně ani nemá posuzovat odpůrkyně, ale orgán územního plánování. Odpůrkyně uvedla, že výstavba vícepodlažních bytových domů není v posuzované lokalitě toliko jevem běžným, ba naopak se jedná dokonce o jev nepříznivý, a navrhovatelé však připomínají, že platný územní plán tento dle odpůrkyně nepříznivý jev výslovně umožnuje, a dokonce obstál při projednání změny č. 1 územního plánu. Je pravdou, že obec územní plán vydává v samostatné působnosti. Stavební uzávěra je však vydávána v přenesené působnosti a odpůrkyně při vydávání stavební uzávěry vykonává státní správu, přičemž při vydávání stavební uzávěry rada obce nemůže sledovat totožné cíle, které sleduje podle zákona o obcích při výkonu samostatné působnosti, ale toliko ochranu připravované územně plánovací dokumentace. Navrhovatelé shodně namítali podjatost jednotlivých členů rady jak při vydávání samotného opatření obecné povahy, tak při rozhodování o jejich námitkách proti návrhu opatření obecné povahy. Navrhovatelé dále uvádí, že podjatost členů rady obce nenamítali pouze jako systémovou, ale zcela konkrétně namítali podjatost jednotlivých členů rady obce pro jejich vztah k navrhovateli A, který je bývalým starostou, nyní opozičním zastupitelem a hlavním politickým oponentem současných členů rady, i k dalším navrhovatelům, kteří jsou jeho rodinnými příslušníky. Navrhovatelé zároveň doložili, že jednotliví členové rady obce veřejně vystupovali jak proti navrhovateli 1), tak i proti samotnému záměru navrhovatelů, z čehož je patrná vzájemná animozita, která vylučuje možnost nestranného rozhodování o námitkách. Ti členové rady obce, u nichž lze pochybovat o nepodjatosti ve vztahu k navrhovatelům (popř. k jejich záměru), jsou vyloučeni z rozhodování o námitkách navrhovatelů, neboť v tomto případě rozhodují o právech a povinnostech konkrétních osob. Jistou „kontroverznost“ ze stavební uzávěry učinila právě petice proti záměru navrhovatelů, kterou podporovali i někteří členové rady. To, že stavební uzávěru rozporují jen navrhovatelé, naopak může dokládat to, že stavební uzávěra směřuje jen proti konkrétnímu záměru, neboť fakticky nikoho jiného neomezuje, ačkoli je pochopitelně vymezena šířeji než jen na pozemky navrhovatelů. Nové rozhodnutí krajského úřadu nikterak nemůže změnit skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy, tj. nové rozhodnutí krajského úřadu nemůže zhojit to, že v době před vydáním napadeného opatření obecné povahy nebylo o námitce podjatosti rozhodnuto řádně, a byla tím zásadním způsobem porušena procesní práva navrhovatelů. Dle navrhovatelů rozhodnutí o námitkách nelze ve správním soudnictví napadnout samostatnou žalobou, neboť, ačkoli může jít o správní akt z materiálního hlediska, nejde o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. Navrhovatelé nijak nezpochybňují právo obce v samostatné působnosti rozhodnout o změně územního plánu, kdykoli bude chtít. Nikoli každá dílčí změna územního plánu by však měla být chráněna stavební uzávěrou, neboť by v takovém případě mohla nastat situace, kdy se nebude moci stavět nikdy, neboť neustále bude projednávána nějaká změna územního plánu. Námitky navrhovatelů stran „ignorace“ změny č. 1 se nesly ve dvou různých rovinách. První z nich je skutečnost, že návrh změny napadeného opatření obecné povahy byl zveřejněn v době, kdy byla změna č. 1 ještě projednávána, změna č. 1 byla vydána před vydáním napadeného opatření obecné povahy, avšak odpůrkyně na tuto skutečnost nijak nereagovala, ačkoli došlo ke změně podmínek. Druhou rovinou je skutečnost, že změna č. 2 má prověřovat v podstatě totéž, co již bylo prověřováno ve změně č. 1 (tj. regulativy ploch B). Navrhovatelé považují za nepřípustné, aby byla stavební uzávěra vydávána krátce poté, co byla vydána změna č. 1, neboť to, co chce řešit změna č. 2, řešila či mohla řešit již změna č.

1. Pokud měla být poskytnuta ochrana ve formě stavební uzávěry některé změně územního plánu, tak právě změně č.

1. Dovedeno ad absurdum by regulativy určitých ploch mohly být prověřovány neustále, a ihned po vydání jedné změny územního plánu (anebo ještě předtím) by mohlo být rozhodnuto o další změně územního plánu, která by opakovaně prověřovala totéž. Pokud by kvůli každé takové projednávané změně územního plánu měla být vydávána stavební uzávěra, šlo by o zneužití tohoto institutu. Pro posouzení zákonnosti stavební uzávěry proto nestačí pouze konstatovat, že zastupitelstvo rozhodlo o změně územního plánu, ale je třeba zabývat se i otázkou, zda v rámci změny nemá být prověřeno to, co bylo prověřeno již v nedávno vydané změně územního plánu. Všechna data, kterými odpůrkyně argumentuje, byla obci známa již při projednávání změny č.

1. Dle navrhovatelů by uvedeným osobám postavení osob zúčastněných na řízení nemělo být přiznáno. Ta část opatření obecné povahy, která byla navrhovateli napadena (tj. část týkající se pozemků ve vlastnictví navrhovatelů), se práv a povinností těchto osob vůbec nedotýká. Z těchto důvodů navrhovatelé navrhují, aby soud podle § 34 odst. 4 s. ř. s. usnesením vyslovil, že uvedené osoby nejsou osobami zúčastněnými na řízení.

12. Osoba zúčastněná na řízení 2) ve vyjádření ze dne 13. 9. 2024 se vyjádřila k návrhu tak, že respektuje rozvoj každé obce, ale nadměrný jednorázový růst ve formě bytových domů poblíž historického centra obce, a tím nekorigovaný příliv obyvatel, znamená skok ve vývoji obce. Stavební uzávěra je tak jedinou volbou, jak se proti takové výstavbě bránit.

13. Navrhovatelé v doplnění ze dne 19. 9. 2024 nad rámec již uvedeného doplnili, že z rozhodnutí Obecního úřadu Č. ze dne 20. 5. 2024, č.j. OUCE/1129/2024, které navrhovatel a) získal na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, vyplývá, že na základě žádosti obce Č. bylo vydáno stavební povolení na stavební úpravy 2. NP objektu S. č.p. 200 v Č. – vestavba 3 bytových jednotek. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že o stavební povolení bylo požádáno dne 18. 4. 2024, tedy v době po zveřejnění návrhu na vydání předmětné stavební uzávěry. Z informací o objektu č.p. 200 v RÚIAN vyplývá, že jde o objekt k bydlení s 5 byty. Proti samotnému záměru výstavby bytových domů navrhovatelé nic nenamítají. Dle navrhovatelů však není přípustné, aby odpůrkyně na podporu stavební uzávěry argumentovala počty nově vybudovaných bytů, když jediný, kdo v posledních letech získal stavební povolení na výstavbu bytů, byla obec Č. Jestliže nové byty – dle argumentace odpůrkyně – přispívají k neúměrnému tlaku na infrastrukturu obce, je to právě obec, kdo k tomuto jevu přispívá. Účelovost stavební uzávěry dokládá též to, že stavební uzávěra zakazuje umisťování, povolování a realizace staveb bytových domů a ubytovacích zařízení, včetně přestaveb stávajících objektů na bytové domy a ubytovací zařízení, nezakazuje však záměry spočívající ve „zkapacitňování“ stávajících bytových domů, jako jsou např. jejich nástavby, přístavby a vestavby.

14. Osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření ze dne 19. 9. 2024 souhlasili s argumenty vznesenými odpůrkyní. Osoby zúčastněné na řízení poukazují zejména na skutečnost, že navrhovatel a) je developerem, který dlouhodobě prosazuje své developerské záměry v rámci obce Č. V minulosti zastával pozici starosty obce a prosazoval začlenění lokality Z1–29 o rozloze cca 6 ha spoluvlastněné z velké části členy jeho rodiny do zastavitelného území obce v rámci tehdejšího návrhu změny č. 1 územního plánu za účelem realizace satelitní výstavby v této lokalitě. Za účelem zabránění výstavbě v uvedené lokalitě bylo v obci zorganizováno referendum, ve kterém bylo zařazení předmětné lokality do zastavitelného území obce odmítnuto. Konání referenda tak bylo produktem široké spolupráce obecní veřejnosti, která se rozhodla čelit developerskému tlaku prostřednictvím zákonem předvídaných nástrojů přímé demokracie, jejichž prostřednictvím měli obyvatelé obce prostor pro vyjádření svého názoru na budoucí směřování vývoje obce. Tehdejší zastupitelstvo obce v čele s navrhovatelem 1) odmítlo vyhlášení referenda ze strany zastupitelstva obce. Z návrhu navrhovatelů na zrušení opatření obecné povahy tedy vyplývá, že ve snaze kamuflovat tehdejší stav navrhovatel a) neuvádí ve svých podáních adresovaných soudu pravdu (tj. že referendum bylo vyhlášeno proti němu). Referendum proti výstavbě satelitu v lokalitě Z1–29 reagovalo na skutečnost, že masovou výstavbou na pozemcích spoluvlastněných blízkou osobou navrhovatelů dojde k vyčerpání stávajících kapacit obce a zhoršení kvality života obyvatel obce. Obdobně i v případě developerského počinu v podobě výstavby bytového domu, dojde ke znehodnocení dotčené lokality a k vyčerpání kapacit obce (například školy). Dle názoru osob zúčastněných na řízení představuje změna územního plánu obce spojená se stavební uzávěrou jediné flexibilní řešení, kterým lze zabránit překotné developerské činnosti v obci a nepřetížení obecních kapacit. Dle názoru osob zúčastněných na řízení by vyjmutím dvou pozemků ve vlastnictví navrhovatelů došlo zrušením stavební uzávěry v rozsahu navrhovaném navrhovateli ke zcela nedůvodnému zvýhodnění několika jedinců oproti vlastníkům ostatních pozemků v dotčeném území (a potažmo v celém území obce). Ostatně názorová pluralita je zcela imanentní demokratické společnosti a je ve své podstatě krajně žádoucí. Proto obecná názorová neshoda mezi členy rady obce a navrhovateli není způsobilá sama o sobě představovat důvod podjatosti členů rady obce, aniž by byla doplněna konkrétním důvodem, který indikuje vztah členů rady k navrhovatelům (či kterémukoli z nich). Navrhovatel a) byl oponentem i právního zástupce zúčastněných osob, který rovněž podal námitku proti změně územního plánu č. 1 územního plánu. Navrhovatel a) veřejně odmítl jakoukoli svoji podjatost na jednání zastupitelstva obce Č. dne 11. 12. 2020, neboť argumentoval právě tím, že jako starosta je vůči územnímu plánu třeba podjatý, že stejně musí nějak rozhodnout jako zvolený zastupitel jako ostatní, protože starosta vždycky v tom místě bydlí. Tento názor byl následně potvrzen rozhodnutím Ministerstva pro místní rozvoj č. j. MMR–83628/2021–81, ve kterém konstatovalo, že „nelze v samotné existenci vlastnictví pozemků v dané lokalitě spatřovat vůči starostovi podjatost. V této souvislosti je třeba upozornit, že starosta (stejně jako zastupitelé) musí být občanem obce a z toho titulu je obvyklé, že v dané obci vlastní stavbu případně i pozemek. V případě, že by podjatost byla odvíjena od faktu, že vlastnictví stavby nebo pozemku nebo vlastnictví stavby nebo pozemku osoby blízké v území dotčené projednávanou územně plánovací dokumentací je důvodem pro vyloučení starosty nebo zastupitele z procesu pořizování a vydávání územně plánovací dokumentace, by ve svém důsledku znamenalo, že by obec nikdy nemohla vydat územní plán“. Za výše popsané situace tedy osoby zúčastněné na řízení vnímají námitku podjatosti v daném řízení jako obstrukční. V případě, že by předpoklad právního zástupce osob zúčastněných na řízení nebyl správný a postup navrhovatelů nesledoval výše popsaný záměr, navrhovatelé se zcela jistě připojí k návrhu odpůrkyně na přerušení řízení do doby, než bude o jejich námitce podjatosti rozhodnuto.

15. Odpůrkyně ve vyjádření k replice navrhovatelů ze dne 11. 9. 2024 a doplnění ze dne 19. 9. 2024 nad rámec již uvedeného doplnila, že stavební uzávěra je vydána na plochy B a SM, kde územní plán doposud výstavbu bytových domů umožňoval. Ty se většinou nachází v centrální části obce a částečně také v západní části obce. V ostatních částech obce výstavba bytových domů podle platného územního plánu možná není, tudíž tam uzávěra postrádá smyslu. Z hlediska proporcionality nebylo nutné a vhodné vztáhnout stavební uzávěru také na rodinné domy. Pokud navrhovatelé uvedli, že od roku 2021 mělo být zkolaudováno 42 rodinných domů, to by mohlo odpovídat i počtu bytů např. v jediném bytovém domě. Výstavba bytových domů by tak dle tohoto tvrzení navrhovatelů měla razantnější dopady. Projekty zmiňované navrhovateli byly povoleny a realizovány v období „vlády“ navrhovatele 1) jako starosty obce. Jeho argumentace tak postrádá na věrohodnosti, neboť nepřímo podporoval proces, který nyní kritizuje. Ohledně bytového domu nad prodejnou Tesco (11/2018) a objektu nocležny Českých drah (2020), na které navrhovatelé poukazovali, odpůrkyně uvádí, že první z nich nepřevyšuje okolní zástavbu a čítá pouze 2 nadzemní podlaží a 1 přízemí, navíc se jedná o účelový dům, tj. bytový dům a zdravotní středisko. Byty jsou určeny pro občany obce, kteří vzhledem ke svému věku nebo zdravotním omezením nemohou zůstat v původním obydlí, tito obyvatelé tak nezvyšují počet obyvatel obce. Objekt nocležny pak nelze posuzovat jako stavbu nového bytového domu, jednalo se pouze o rekonstrukci již stávajícího dlouholetého objektu. Stavební uzávěra se vztahuje na přestavbu stávajících objektů na bytové domy a ubytovací zařízení. Zákazu stavební uzávěry proto nepodléhá ani záměr stavební úpravy 2. NP objektu Sokolská č. p. 200 v Č. – vestavba 3 bytových jednotek. Otázka, kolik nových bytů bylo na území obce Čerčany od roku 2017 do 2022 povoleno nebo zhotoveno není pro účely posouzení zákonnosti stavební uzávěry relevantní. Podstatné je, že existují důvody popsané ve stavební uzávěře pro zamezení budoucímu zrychlenému růstu obyvatel do budoucna. Není relevantní ani argumentace, že záměr navrhovatele na výstavbu bytového domu na jeho pozemcích odpovídá současně platnému územnímu plánu. Samotná stavební uzávěra totiž vychází ze schváleného zadání změny č. 2 územního plánu, a jejím účelem je právě umožnit nenarušené prověření těchto změn. Je tedy směřována na úpravy či změny aktuálního stavu území, nikoli na jeho zachování. Argumentace, že záměr odpovídá současnému stavu, není v tomto kontextu správná, pokud obec již přistoupila k opatřením směřujícím k prověření jeho změn, protože aktuální stav není žádoucí. Navrhovatelé mohli požádat o výjimku ze stavební uzávěry, pokud by doložili, že povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel. Taková žádost o výjimku by musela být řádně odůvodněná. Navrhovatelé však žádnou takovou žádost nepodali. Nesouhlas navrhovatelů s prudkým nárůstem obyvatel v obci a s přijatými opatřeními odpůrkyně není podložen žádnými důkazy. Toto řízení se zabývá zákonností stavební uzávěry, nikoliv pořízením změn územního plánu. Poznámka navrhovatelů, že zadání změny č. 2 územního plánu nemá řešit a prověřovat určitý okruh otázek a regulativů územního plánování v obci je bezpředmětná, a do tohoto řízení nepatří. Usnesení o nepodjatosti bylo opětovně vydáno Krajským úřadem Středočeského kraje dle pokynů Ministerstva pro místní rozvoj, a to dne 9. 10. 2024, č. j. 129172/2024/KUSK. Krajský úřad dospěl ke stejnému závěru o tom, že všichni členové odpůrkyně v čele se starostou obce nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování o podaných námitkách a při rozhodování o vydání předmětného opatření obecné povahy (stavební uzávěry). Procesní postup při rozhodování o námitce podjatosti byl dodržen a stejně tak byla napadená stavební uzávěra vydána v okamžiku, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o nepodjatosti. Jednotlivé námitky podjatosti podané navrhovateli jsou navíc plně přezkoumatelné věcně nadepsaným soudem, a to i kdyby nebylo postupováno procesně správně (což bylo). K možnosti takového věcného soudního přezkumu konstatoval v nedávné době Nejvyšší správní soud ze dne 17. 10. 2024, č. j. 6 As 160/2023–82, odst. 90). Ze žádných podkladů dodaných navrhovateli v rámci soudního řízení či námitek podjatosti a v nich odkazovaných článcích tedy nevyplývá, že by kdokoliv z členů Rady obce hodlal prostřednictvím rozhodování o námitkách ve věci stavební uzávěry činit osobní kroky vůči majetku navrhovatelů. Žádný z citovaných článků se netýkal pozemků navrhovatelů. Provádění změn územního plánu obce není zákonem nijak omezeno. Územní plán v aktuálním znění, tj. po změně č. 1, byl iniciován a vypracován za „vlády“ navrhovatele a) jako starosty obce. Následné úpravy byly schváleny až po změnách, které byly provedeny na základě vyhlášeného referenda. V důsledku toho došlo k seškrtání jednotlivých bodů úpravy dle volby občanů. Rovněž není netradiční a ani zakázané, aby se procesy provedení změn územního plánu překrývaly v čase anebo směry změn podléhaly úpravám.

16. Navrhovatelé reagovali podáním ze dne 31. 10. 2024, kterým reagovali na shora uvedené vyjádření odpůrkyně a zopakovali, že členové rady odpůrkyně jsou pro svůj negativní postoj k jejich záměru vyloučeni z rozhodování o stavební uzávěře. Jednání před soudem 17. Při jednání konaném dne 4. 11. 2024 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

18. Soud při jednání provedl dokazování námitkami obce Č. v územním řízení vedeném u Obecního úřadu Č. sp. zn. OUCE/6/2024 ze dne 11.1.2024, z nichž vyplynulo, že obec ke stavebnímu záměru navrhovatelů zaujala negativní stanovisko. Soud rovněž provedl důkaz obsahem změny č. 2 územního plánu Č. schváleným na zasedání obce Č. konaném dne 13. 12. 2023, z něhož vyplynulo, ž předmětem změny č. 2 má mimo jiné být prověření zastavitelnosti pozemků v ploše B (tedy včetně pozemků navrhovatelů) a prověření možnosti stanovení podmínek pro výstavbu (např. výškové regulativy)

19. Soud nedokazoval napadeným OOP a doprovodnými dokumenty (např. články z Č. zpravodaje), neboť tyto listiny jsou součástí předložené spisové dokumentace, kterou měl soud k dispozici a z níž vycházel, přičemž její obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117). Soud dále nedokazoval dalšími dokumenty týkajícími se diskuse v obci (screenshoty z Facebooku, další články), jelikož skutečnosti, které tím měly být dokazovány – negativní vztah členů rady obce ke stavebnímu záměru a konkurenční politický vztah členů rady k navrhovateli a) – nebyly mezi účastníky vůbec sporné a vyplývaly rovněž z dokumentů, jež jsou součástí správního spisu. Pro neúčelnost pak soud nedokazoval dokumenty vztahujícími se k výstavbě provedené v minulosti, jelikož pro posouzení zákonnosti stavební uzávěry nejsou relevantní. Konečně soud neprováděl důkaz novým rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského Kraje o námitce podjatosti, jelikož bylo vydáno až po vydání napadeného OOP a pro posouzení věci proto není relevantní. Podmínky řízení 20. Soud ověřil, že návrh na zrušení napadeného OOP byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. 1 s. ř. s.) a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti (§ 37 odst. 2 a 3 a § 101b odst. 2 s. ř. s.).

21. Podmínkou aktivní procesní legitimace je tvrzení, že navrhovatelé byli napadeným opatřením obecné povahy myslitelně dotčeni na svých subjektivních právech (srov. § 101a odst. 1 s. ř. s.). Navrhovatelé svou legitimaci k podání návrhu dovozují z vlastnictví předmětných pozemků, které soud ověřil v katastru nemovitostí (LV č. 2052). Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že jde o pozemky, které jsou napadeným OOP dotčeny. Dle navrhovatelů zásah do jejich práv spočívá v nemožnosti umístit, povolit a realizovat stavby bytového domu nebo ubytovacího zařízení není jen hypotetický, neboť navrhovatelé jsou žadateli o vydání územního rozhodnutí na umístění stavby bytového domu na dotčených pozemcích. Stavební uzávěra jim znemožňuje získat územní rozhodnutí a zhodnotit dotčené pozemky umístěním stavby bytového domu, což představuje zásah do jejich práv. Navrhovatelé tedy předložili myslitelná tvrzení o dotčení svých vlastnických práv. Dle soudu jsou navrhovatelé oprávněni k podání návrhu na zrušení části napadeného OOP, a soud tak mohl přistoupit k věcnému projednání návrhu. Pokud jde o osoby zúčastněné na řízení, soud má za to, že jejich účast v řízení je souladná s § 34 s. ř. s., jelikož jsou jednak sami vlastníky pozemků v oblasti regulované stavební uzávěrou, navíc se tyto pozemky nachází v sousedství pozemků navrhovatelů – možnost jejich dotčení případným zrušením napadeného OOP je tak evidentní. Podstatný obsah předložené dokumentace 22. Dle územního plánu obce Č. v úplném znění po vydání změny č. 1, která nabyla účinnosti k 11. 5. 2024, se předmětné pozemky nachází v zastavěném území v ploše bydlení (B) [viz plochy označené červenou barvou v koordinačním výkresu].

23. Dne 26. 2. 2024 byla na úřední desce obce Č. vyvěšena veřejná vyhláška obsahující oznámení o zpřístupnění návrhu územního opatření obecné povahy o stavební uzávěře v Č. a jeho písemném projednání. Dle poučení veřejné vyhlášky mohl kdokoliv, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohly být stavební uzávěrou přímo dotčeny, ve stejné lhůtě uplatnit písemně své připomínky.

24. Rada obce Č. (odpůrkyně) schválila dne 17. 7. 2024 usnesením č. 15. 1 vydání návrhu územního opatření o stavební uzávěře v Č., které byly vydáno formou opatření obecné povahy č. 1/2024. Dne 19. 7. 2024 byla stavební uzávěra oznámena veřejnou vyhláškou vyvěšením na úřední desce obce Č.

25. Stavební uzávěra vydaná dne 17. 7. 2024 odpůrkyní zakazuje s účinností od 3. 8. 2024 ve vymezeném území umisťování, povolování a realizaci staveb bytových domů a ubytovacích zařízení, včetně přestaveb stávajících objektů na bytové domy a ubytovací zařízení. Stavební uzávěra se nevztahuje na stavby, pro které ke dni vydání tohoto územního opatření existuje pravomocné územní rozhodnutí, příp. řádně uzavřená veřejnoprávní smlouva nahrazující územní rozhodnutí nebo stavební povolení, popř. na stavby, které v době vydání tohoto opatření jsou již realizovány. Stavební uzávěra platí do doby nabytí účinnosti změny č. 2 Územního plánu obce Č., o jejímž pořízení bylo rozhodnuto na jednání zastupitelstva obce dne 13. 12. 2023, nejpozději však do 31. 12. 2026. Důvodem pro vydání stavební uzávěry je ochrana dotčeného území před výstavbou bytových domů, jejichž realizace by mohla ztížit nebo dokonce znemožnit budoucí využití území podle připravované změny č. 2 územně plánovací dokumentace, a vytvořit tak neudržitelný tlak na infrastrukturu obce. Účelem stavební uzávěry je také zabránit výstavbě bytových domů a příp. rozšíření stávajících domů, která by v rozsahu navrženém dosavadním platným územním plánem obce Č. mohla vést k příliš prudkému nárůstu obyvatel obce koncentrovaně do několika lokalit. Následkem takovéto neplánované výstavby by bylo zvýšení rizika udržení sociální soudržnosti a udržitelnosti v obci a nebezpečí překročení stávajících kapacit veřejné infrastruktury. Odpůrkyně může v odůvodněných případech, jestliže to neohrozí účel sledovaný stavební uzávěrou, povolit výjimku ze zákazu.

26. V odůvodnění opatření obecné povahy – stavební uzávěry odpůrkyně doplnila, že bytové domy, které lze v plochách dle územního plánu z roku 2012 realizovat, by při maximálním využití regulativů nerespektovaly zástavbu v území. Je proto nutné umožnit prověření urbanistické kvality sídla, zejména jeho výškové hladiny a siluety a zvážit zachování zastavitelnosti ploch, resp. jejich míry využití. Obec má za to, že nová výstavba ve vymezených plochách platného územního plánu by do komplexní úpravy v územním plánu mohla způsobit neodvratnou změnu rázu předmětných částí obce. Počet obyvatel k 1. lednu 2017 dle ročenky Českého statistického úřadu činil 2 774, platný územní plán vychází ze stavu obyvatel k 31. 12. 2008, konkrétně z celkového počtu 2 688 obyvatel. K 1. lednu 2023 však počet obyvatel stoupl na 3 094, tj. o více než 10 %. Nárůst počtu obyvatel byl od roku 2008 do roku 2017 plynulý (86 obyvatel za 9 let). Je patrné, že v posledních letech došlo oproti předchozímu vývoji k nárůstu strmému, a to několikanásobně více oproti letem předchozím. Jako zdravá horní hranice nárůstu počtu obyvatel se předpokládá maximální nárůst na 3 500 obyvatel. Další rozšiřování zastavitelných ploch proto není žádoucí. Přitom lze předpokládat neustálý vysoký zájem o výstavbu v obci, neboť suburbanizační zóna Prahy se neustále rozšiřuje. Rozmístění obyvatel ale musí odpovídat urbanistické koncepci obce. Změnou č. 2 bude detailně prověřena kapacita území obce pro novou výstavbu, prověřeny konkrétní podmínky pro výstavbu v jednotlivých plochách s ohledem na stávající urbanistickou koncepci a následně budou vytvořeny odpovídající regulativy výstavby.

27. Odůvodnění napadeného OOP obsahuje i odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelů. Námitce navrhovatele 1) odpůrkyně nevyhověla. Odůvodnění stavební uzávěry bylo dle odpůrkyně dostačující a uvádí konkrétní důvody pro pořízení stavební uzávěry, zejména provedení prověřování limitů pro účely zachování charakteru lokality a regulaci zvýšení počtu obyvatel. Nejedná se tedy o účelové bránění výstavbě navrhovatele 1). Stanovené limity výstavby bytových domů na max. 3 nadzemní podlaží jsou závazné i pro změny staveb již zde povolených, nikoli jen staveb nově umisťovaných. Nadto je nutno podmínky v jednotlivých plochách řešit komplexně, což je účelem zavedení této stavební uzávěry a navazující změny č. 2 územního plánu obce Č.. Je odpovědností obce reagovat na vývoj v lokalitě. Při vydávání stavební uzávěry se podrobně nezkoumá, zda je řešení připravované v územním plánu správné. Tyto otázky mají své místo až v procesu přípravy územního plánu. Námitky však směřují právě k výsledné podobě územního plánu. Územní opatření o stavební uzávěře je dočasným opatřením a o finální podobě územně plánovací dokumentace bude rozhodnuto až při přijímání změny územního plánu. Aktuální připuštění výstavby bytových domů ve vymezených plochách by mohlo ztížit nebo znemožnit budoucí využití území, a to zejména s ohledem na neodvratné překročení limitů využití, které budou prověřovány a schvalovány až v procesu změny územního plánu. Nejedná se o účelové jednání ze strany obce Č. Demografická projekce obyvatel obce ukazuje na to, že bude pokračovat trend zvýšeného zájmu o bydlení v obci a poptávky po zajištění bydlení. Faktor nárůstu obyvatel je zásadní, který musí obec při posuzování vývoje obce sledovat. Ohledně námitky podjatosti, kterou obec Č. předala nadřízenému orgánu k posouzení, se Krajský úřad Středočeského kraje vyjádřil tak, že členové odpůrkyně nejsou podjatí, neboť neshledal konkrétní důvody toho, jaký soukromý zájem a jakým konkrétním způsobem je starostou a ostatními členy odpůrkyně prosazován přímo vůči navrhovateli a) a jeho zájmům. Schválení stavební uzávěry nepochybně zasáhne do určité míry navrhovatele a), ale nikoli jen do jeho práv. Adresátem tohoto opatření není pouze on, ale všichni vlastníci a uživatelé území dotčeného stavební uzávěrou. Vyjadřování a prosazování názorů ve věcech týkajících se obecních záležitostí, ať už v pozici aktuálního politického vedení nebo jeho opozice, nelze považovat za podklad pro vznik důvodné pochybnosti o podjatosti odpůrkyně. Námitce navrhovatelů b), c) a d) též nebylo vyhověno, některé námitky přitom byly vypořádány již v rámci vypořádání námitek navrhovatele a) [účelovost vydání stavební uzávěry, a to jen vůči záměru navrhovatelů, nesouhlas ohledně argumentace nárůstem počtu obyvatel]. Odpůrkyně doplnila, že ve stavebním řízení o záměru navrhovatelů vystupuje jako účastník, ve kterém uplatňuje svá procesní práva tak, jak každému účastníkovi umožňují právní předpisy. Takový postup jí nelze klást k tíži. Nejedná se ani o účelové jednání, obec využívá stavební uzávěry právě pro to, aby dočasně zakonzervovala podmínky v území do doby, než bude řádně prověřen další rozvoj jednotlivých ploch a ten bude řádně projednán v rámci procesu schvalování změny územního plánu. Významným kritériem stavební uzávěry je v daném případě vazba na změnu územně plánovací dokumentace. Do okamžiku přezkoumání současných podmínek na výstavbu a pořízení změny územního plánu musí být dána obci možnost omezit ve vymezeném území výstavbu stavební uzávěrou, jelikož by v mezidobí mohlo dojít v určeném území k významné zástavbě, která by mohla být neslučitelná s uvažovaným využitím území. Stavební záměr bytového domu navrhovatelů představuje neudržitelný tlak na infrastrukturu obce a vzhledem k potřebě ověřit a aktualizovat podmínky výstavby v daném území je nutné do té doby v dané lokalitě veškerou stavební činnost omezit. Omezením jsou dotčeni všichni vlastníci staveb v území dotčeném uzávěrou, přičemž výstavba stávajících domů nebyla posuzována podle aktuálně platného a účinného územního plánu. Stavební uzávěra je v souladu s veřejným zájmem, který převažuje nad zájmem soukromým, neboť je nutné v dané lokalitě prověřit limity a podmínky stanovené v územním plánu z roku 2012 a příp. je revidovat s ohledem na udržitelnost a soudržnost rozvoje stávající zástavby a příp. nerovnoměrnému zvýšení obyvatel obce za situace, kdy je hraniční kapacita obyvatel obce téměř vyčerpána. Odpůrkyně dále nesouhlasí ani s námitkou, že je navrhovaná doba stavební uzávěry neúměrně dlouhá, neboť časový prostor do pořízení změny územního plánu je přiměřený s ohledem na ochranu důležitých zájmů. Využití zkráceného postupu změny územního plánu nemůže být obci kladeno k tíži, jsou–li pro to splněny zákonné podmínky dle § 55a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Dobu trvání stavební uzávěry nebylo možné stanovit konkrétním datem, neboť nebylo známo, kdy bude změna územního plánu vydána a kdy nabude účinnosti. Tento postup je však v souladu s právními předpisy. Posouzení návrhu soudem 28. Podle § 97 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), územní opatření o stavební uzávěře, které se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území.

29. Z citovaného ustanovení vyplývá, že stavební zákon pro vydání stavební uzávěry stanoví tři podmínky: 1) rozhodnutí o pořízení (změny) územně plánovací dokumentace, 2) zakázaná, resp. omezená stavební činnost by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace a 3) omezení, resp. zákaz stavební činnosti je proveden v nezbytném rozsahu.

30. V této věci není sporu o tom, že probíhá proces pořizování změny č. 2 územního plánu, o jehož zadání rozhodlo zastupitelstvo obce Č. dne 13. 12. 2023 usnesením č. 4.3./2023. Proces pořizování změny územního plánu je ve fázi schválení doplnění obsahu změny č. 2 územního plánu usnesením zastupitelstva obce ze dne 19. 9. 2024, č. j. 4.2/2024.

31. Také druhou podmínku stavební uzávěra naplňuje, neboť má zjevně zabránit tomu, aby případná výstavba neztížila nebo neznemožnila budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace. Důvody zahrnutí stanoveného území do stavební uzávěry uvedla odpůrkyně v jeho odůvodnění – ochrana dotčeného území před výstavbou bytových domů, jejichž realizace by mohla ztížit nebo dokonce znemožnit budoucí využití území podle připravované změny č. 2 územně plánovací dokumentace, a vytvořit tak neudržitelný tlak na infrastrukturu obce. Tento cíl je legitimní a zvolený prostředek je způsobilý tohoto cíle dosáhnout.

32. Mezi účastníky řízení je však sporné, zda omezení vyplývající ze stavební uzávěry je omezením v nezbytném rozsahu. Navrhovatelé brojí proti skutečnosti, že stavební uzávěra dopadá i na jejich pozemky, kde měli v úmyslu vystavět bytový dům, a takový postup odpůrkyně vnímají jako účelový. Odpůrkyně se také neměla vypořádat s námitkou navrhovatele 1), která požadovala objasnění, v důsledku kterých skutečností došlo k prudkému nárůstu obyvatel.

33. Soud zjistil, že stavební uzávěra se týká ucelené oblasti zahrnující plochy B /bydlení/ a plochy SM /smíšené městské/. Stavební uzávěra se týká všech pozemků v této oblasti a nezahrnuje žádné pozemky mimo tuto oblast. Obec vyjádřila návrhem územního plánu záměr regulovat podmínky využití této oblasti, která je svou rozlohou i umístěním v obci významná. Jedním z mnoha pozemků v této oblasti je pozemkem ve vlastnictví navrhovatelů. Skutečnost, že se stavební uzávěra dotýká pouze navrhovatelů, tedy není pravdivá, a stavební uzávěru proto nelze označit za diskriminační. Odpůrkyně vyjádřila návrhem územního plánu záměr regulovat podmínky využití této oblasti, tedy aby mohla ovlivnit podobu výstavby tak, aby odpovídala potřebám samosprávy a aktuálním limitům území. Pokud tedy navrhovatelé namítali nerovný přístup vůči spočívající v tom, že odpůrkyně měla využít stavební uzávěru spíše jako obstrukční taktiku vůči navrhovatelům, dle soudu to ze správního spisu ani z obsahu stavební uzávěry nevyplývá. K tomu soud doplňuje, že skutečnost, že motivací pro vydání stavební uzávěry (a ostatně i pro změny územních plánů) často bývá konkrétní stavební záměr, je (jak je soudu známo z jeho úřední činnosti) vcelku běžnou praxí, nicméně toto samo o sobě nezákonnost stavební uzávěry nepůsobí – vždy je třeba zkoumat, jaké pozemky a z jakých důvodů zahrnuje.

34. Pokud navrhovatelé dále namítali, že stavební uzávěra není způsobilá zajistit cíl zachovat kapacitu školských zařízení a sociálních služeb a že o účelovosti navrhovaného řešení svědčí podle nich i to, že změnou územního plánu č. 2 obce Č. má být výslovně prověřena možnost stanovení prostorového limitu v zastavěných plochách pro rodinné domy s jednou, dvěma a třemi bytovými jednotkami v plochách B, BI a SM, avšak návrh stavební uzávěry omezení výstavby rodinných domů vůbec neřeší. Stavební uzávěra má i ignorovat změnu č. 1 územního plánu obce Č.. Ani tyto námitky ovšem nejsou důvodné. Důvodem vydání napadeného OOP je ochrana dotčeného území před výstavbou bytových domů, jejichž realizace by mohla ztížit nebo dokonce znemožnit budoucí využití území podle připravované změny č. 2 územně plánovací dokumentace, a vytvořit tak neudržitelný tlak na infrastrukturu obce. Dle názoru soudu je nutné si uvědomit, že stavební uzávěra je svojí povahou dočasné opatření, jehož účelem je zatímně upravit poměry tak, aby se fixoval stávající stav, resp. aby se zamezilo takovým změnám faktického stavu, které by bránily využití dle pořizovaného nového územního plánu. Podobně jako u jiných zatímních opatření je důvodem vydání stavební uzávěry zajištění realizace řešení konečného, které dosud nebylo účinně prosazeno (je ve stavu přípravy). Při vydávání stavební uzávěry (a tudíž ani při jejím soudním přezkumu) nemá být podrobně zkoumáno, zda je řešení připravované v územním plánu správné, respektive důvody pro ně plně adekvátní. To je otázka, která má být řešena až v rámci procesu přípravy územního plánu (resp. při jeho případném soudním přezkumu, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 7 As 181/2014–34). Soud přitom neshledal, že by navrhované řešení bylo zcela jednoznačně nezákonné (na první pohled excesivní). Zákonnost obsahu územního plánu pak bude moci být detailně přezkoumána soudem teprve po vydání územního plánu v rámci řízení o návrhu na jeho zrušení. Zákonnost stavební uzávěry tedy není závislá na tom, zda je zákonný obsah pořizovaného územního plánu. Pokud jde o námitku, že se stavební uzávěra nevztahuje na rodinné domy, pak soud uvádí, že tato skutečnost není významná. Pokud se odpůrkyně rozhodla ve snaze udržet zvolené řešení proporcionálním, pak to, že nebyla zakázána veškerá výstavba, ale pouze ta s největším potenciálem nárůstu počtu obyvatel (což jsou nepochybně právě bytové domy), je postup, k němuž soud nemá žádné výhrady.

35. Soud se následně zabýval námitkou podjatosti členů odpůrkyně, s čímž se pojí namítaná nepřezkoumatelnost usnesení o námitkách podjatosti a dále namítaná/tvrzená účelovost vydání napadené stavební uzávěry.

36. Soud obecně uvádí, že náležité odůvodnění je nutnou podmínkou, aby bylo možno hodnotit obsah opatření obecné povahy. Byť odůvodnění opatření obecné povahy může být obecnější, nelze připustit naprostou absenci konkrétních důvodů (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 8. 2021, č. j. 55 A 38/2021–64). Vzhledem k § 174 odst. 1 správního řádu odůvodnění opatření obecné povahy musí přiměřeným způsobem odpovídat požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu. Rovněž judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že „i v odůvodnění opatření obecné povahy je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů“ (srov. rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008–136, obdobně rozsudek ze dne 22. 12. 2011, č. j. 8 Ao 6/2011–87).

37. Navrhovatelé měli za to, že je odpůrkyně podjatá, protože její členové jsou politickými konkurenty navrhovatele 1), a proto nemůže rozhodovat o námitce podjatosti a o stavební uzávěře.

38. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. S účinností od 1. 11. 2018 byl správní řád novelizován a byl do něj nově vtělen § 14 odst. 2, který stanoví, že úřední osoba není vyloučena podle odstavce 1, pokud je pochybnost o její nepodjatosti vyvolána jejím služebním poměrem nebo pracovněprávním nebo jiným obdobným vztahem ke státu nebo k územnímu samosprávnému celku.

39. Předně je třeba uvést, že přesvědčení navrhovatelů o podjatosti úředních osob není a priori rozhodující. Judikatura již spolehlivě vyložila, že k závěru o tom, zda jsou podmínky podjatosti splněny, není rozhodující samotné přesvědčení dotčené osoby. Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uvedl, že nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

40. Otázkou posouzení podjatosti úředních osob se opakovaně zabýval ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud. Předně v rozsudku ze dne 16. 12. 2004, č. j. 2 As 21/2004–67, v zásadě dovodil, že vztah zaměstnance obce (kraje) k jeho zaměstnavateli nemá sám o sobě takovou povahu, že by vyvolával pochyby o jeho podjatosti při rozhodování ve správním řízení ve věcech, na nichž má daný územní samosprávný celek zájem. K tomu, aby pochybnosti o podjatosti konkrétního úředníka v takových případech byly dány, požadoval existenci dalších skutečností (Nejvyšší správní soud poté tyto závěry vztáhnul i na úpravu podjatosti obsaženou ve správním řádu z roku 2004, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010–152). Následně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu na jednu stranu odmítl „přísné pojetí systémové podjatosti“, avšak zároveň poměrně významně modifikoval závěry plynoucí z dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu k dané otázce. Vyložil např., že u osoby vykonávající správní činnost v zaměstnaneckém poměru u územně samosprávného celku (obec, kraj) resp. státu, je důvodné pochybovat o nestrannosti z důvodu zaměstnanecké závislosti obzvláště v situaci, jsou – li v řízení dotčené zájmy této veřejnoprávní korporace. Podjatost úředních osob by to však mohlo znamenat až tehdy, je–li z povahy věci či z jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru mohl být jejich postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010–119). Například v rozsudku ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 7/2009–753, se Nejvyšší správní soud zabýval známostí úředníka s účastníkem řízení, resp. s jeho zástupcem. Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že sama skutečnost, že se úřední osoba zná se zástupcem účastníka řízení nebo se zástupcem osoby, na jejíž podnět bylo řízení zahájeno, či si s nimi dokonce tyká, neznamená, že lze důvodně pochybovat o její nepodjatosti. Ke vzniku pochybností musí přistoupit další skutečnost, která posune tento kolegiální vztah do vztahu nadstandardního, ať už v pozitivním či negativním smyslu (např. společně trávené dovolené nebo naopak vyostřený sousedský spor) [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3 As 143/2016–21].

41. K zajištění nestrannosti a objektivity rozhodování členů správního orgánu, který vydává opatření obecné povahy, pak plně postačuje, je–li rozhodnuto o námitkách proti návrhu opatření obecné povahy nepodjatou úřední osobou, resp. nepodjatými členy kolektivního orgánu. V důsledku podání námitek vystupuje jejich podatel z neurčité kategorie dotčených osob, dochází k individualizaci této dotčené osoby, které dle správního řádu vzniká nárok na to, aby o jejích námitkách bylo rozhodnuto. Byť se rozhodnutí o námitkách uvádí jako součást odůvodnění opatření obecné povahy, neznamená to, že by z hlediska materiálního nepředstavovalo samostatné správní rozhodnutí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008–62 nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 50 A 11/2017–290).

42. Stěžejním východiskem v projednávané věci je, že podle § 97 odst. 1 stavebního zákona o stavební uzávěře rozhoduje rada obce v přenesené působnosti. Rada je kolektivním orgánem, skládá se z několika členů zastupitelstva obce (srov. § 99 odst. 3 a § 103 odst. 2 zákona o obcích). Proces schvalování a přijímání opatření obecné povahy se oproti „klasickému“ správnímu stavebnímu řízení odlišuje zejména v míře konkrétnosti či abstraktnosti okruhu adresátů. Ve stavebním řízení se oprávněné úřední osoby odpůrkyně mohou podílet na rozhodnutí o konkrétních právech a povinnostech navrhovatelů. Okolnosti jejich podjatosti ve smyslu § 14 správního řádu proto mohou spočívat nejen ve vztahu k věci, tj. k předmětu správního řízení, ale i ve vztahu k osobám adresátů správního rozhodnutí. V projednávané věci rozhodla odpůrkyně o (dočasném) zřízení stavební uzávěry na plochách vymezených územním plánem jako plochy B /bydlení/ a plochy SM /smíšené městské/. Z napadeného OOP vyplývá, že důvodem má být potřeba omezení výstavby do schválení změny územního plánu. Ze spisu pak nelze dovodit, byť to navrhovatelé tvrdí, že by odpůrkyně touto úpravou zamýšlela omezit výlučně práva navrhovatelů. Z grafické části opatření obecné povahy navíc vyplynulo, že pozemky navrhovatelů představují pouze malou část dotčeného území. Stavební uzávěra tedy sice nepochybně zasáhla práva navrhovatelů, avšak adresátem napadeného OOP byli nejen navrhovatelé, ale shodně s nimi též všichni ostatní současní či budoucí vlastníci a uživatelé území dotčeného stavební uzávěrou.

43. Výše uvedené závěry vyplývající z judikatury správních soudů pak je třeba číst tak, že v zásadě nelze námitku podjatosti uplatnit ve vztahu k napadenému OOP (stavební uzávěře), nýbrž je třeba tuto podjatost hodnotit primárně vzhledem k rozhodování odpůrkyně o námitkách vůči této stavební uzávěře [viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 50 A 11/2017–290, I. právní věta: „V řízení o vydání opatření obecné povahy (územního opatření o stavební uzávěře) lze uplatnit námitku podjatosti členů správního orgánu (§ 14 správního řádu), který rozhoduje o námitkách dotčených osob a o vydání opatření obecné povahy, pouze ve vztahu k rozhodování o námitkách proti návrhu opatření obecné povahy“.]. Opatření obecné povahy jako individuální správní akt se totiž vyznačuje větší mírou abstraktnosti okruhu jeho adresátů, než je tomu u správního rozhodnutí. Právě pro tuto neurčitost a obecnost má význam hodnotit podjatost úředních osob jen v té míře, v jaké je možná identifikace osobního vztahu těchto úředních osob k adresátům konečného opatření obecné povahy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. 3 As 143/2016–21). Pokud tak navrhovatelé namítali, že krajský úřad se nezabýval tím, že se podjatost týkala i rozhodnutí o námitkách, nejen o napadeném OOP, pak lze přisvědčit, že se krajský úřad měl zabývat právě námitkami uplatněnými v průběhu řízení o vydání opatření obecné povahy ohledně podjatosti členů odpůrkyně ve vztahu k rozhodování o námitkách navrhovatelů. Dle obsahu usnesení ze dne 25. 4. 2024 o podjatosti odpůrkyně ve vztahu k projednání a rozhodování v řízení týkajícím se návrhu vydání napadeného OOP, je však zřejmé, že se krajský úřad materiálně právě tímto vztahem odpůrkyně k navrhovatelům zabýval, a proto tato formulační neobratnost nepředstavuje vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

44. Jak soud ověřil ze správního spisu, navrhovatel a) vznesl námitku podjatosti všech členů odpůrkyně ve svých námitkách proti návrhu napadeného OOP a při vydání napadeného OOP dne 25. 3. 2024. Odůvodnil ji tím, že je bývalým starostou obce Č. a aktuálně je opozičním zastupitelem, takže současní členové odpůrkyně jsou jeho politickými konkurenty. K tomu doložil články z Č. zpravodaje a odkazy na informační materiál k místnímu referendu a články na internetové stránce X. Podjatost měla mít za následek vyloučení odpůrkyně z rozhodování o námitkách navrhovatele a). Navrhovatelé b), c) a d) namítali podjatost všech členů odpůrkyně námitkami ze dne 2. 4. 2024, neboť návrh stavební uzávěry měl být účelovým krokem obce proti jejich nemovitostem. Stavební uzávěra měla omezovat pouze bytové domy v centru obce. Podjatost pak navrhovatelé b), c) a d) odvozovali od skutečnosti, že obec aktivně vystupuje proti stavebnímu záměru. Na podporu svých tvrzení předložili články z Č. zpravodaje a e–mailovou korespondenci mezi starostou obce a navrhovatelem a).

45. Krajský úřad Středočeského kraje v usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 056933/2024/KUSK, rozhodl, že členové odpůrkyně nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v řízení týkajícím se návrhu na vydání napadeného OOP. Dle odůvodnění odpůrkyně vydává územní opatření o stavební uzávěře v přenesené působnosti dle § 6 odst. 6 písm. c) stavebního zákona, je rada obce vždy v postavení určité závislosti na samosprávném celku a rozhoduje vždy o území, které je pod správnou samosprávy. To, že došlo při změně vedení obce ke změně názoru na budoucí rozvoj a jeho priority, je zcela legitimním samosprávným rozhodnutím. Stavební uzávěra se týká vymezených ploch B (bydlení) a SM (smíšené městské) a její vydání je do určité míry pouze zákonným krokem vedoucím k ochraně území prověřovaného pořizovanou územně plánovací dokumentací po určitou dobu. Věcného řešení toho, jakým způsobem bude území možné využívat, se netýká. Dle krajského úřadu nelze usuzovat, že by se jednalo o opatření, které by zajistilo změnu funkčního využití v neprospěch podatelů. Navíc nebyl prokázán žádný osobní vztah osob podílejících se na vydání stavební uzávěry k navrhovatelům. Navrhovatelé dle krajského úřadu mohou hájit své zájmy v průběhu projednání změny č. 2 územního plánu podáním námitek proti návrhu uvedené změny územního plánu, která na rozdíl od stavební uzávěry, bude budoucí využití regulovat. Dle názoru soudu je z takového rozhodnutí o námitce podjatosti zřejmé, proč jí nebylo vyhověno, byť si lze jistě představit pečlivější odůvodnění, což bylo ostatně i důvodem pro následné zrušení tohoto usnesení Ministerstvem pro místní rozvoj. Stěžejní však je, že z hlediska přezkumu zákonnosti napadeného OOP je podstatné toliko to, že o námitce podjatosti bylo rozhodnuto k tomu určeným orgánem, věcná správnost (nebo přezkoumatelnost) tohoto rozhodnutí však není významná, jelikož otázku, zda byli členové rady odpůrkyně podjatí, či nikoliv, posoudí v rozsahu uplatněných návrhových bodů soud sám, přičemž není nijak vázán argumentací krajského úřadu.

46. Pokud pak jde o otázku, zda byli členové rady odpůrkyně v projednávané věci podjatí, soud dospěl k závěru, že nikoliv. Především je třeba zdůraznit, že ustanovení § 14 správního řádu se na řízení o vydání opatření obecné povahy uplatní toliko přiměřeně (§ 174 odst. 1 správního řádu). Je tedy třeba přistupovat k otázce podjatosti nikoli dogmaticky, nýbrž se zřetelem na specifika daného řízení. V případě řízení o vydání stavební uzávěry je tato potřeba očividná. Ačkoli je stavební uzávěra vydávána v přenesené působnosti, nelze ji zcela oddělit od samostatné působnosti obce – ostatně stavební uzávěra slouží k tomu, aby obec měla prostor ke k realizaci své stěžejní úlohy v samostatné působnosti, tedy k vydání územního plánu, kterým dle svých představ určuje směr dalšího rozvoje obce. Zároveň nelze přehlédnout, že zákonodárce svěřil rozhodování o stavební uzávěře radě obce, tedy vrcholnému výkonnému orgánu obce, jehož členové mají k předmětu stavební uzávěry zpravidla bližší vztah a často i vyhraněný politický postoj, čehož si zákonodárce byl bezpochyby vědom. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by soud nahlížel na otázku podjatosti očima „klasického“ správního řízení, byli by členové rady obce podjatí téměř vždy. Takový přístup by však byl v příkrém rozporu se zákonnou konstrukcí, která radě obce pravomoc k vydání stavební uzávěry svěřuje.

47. Výše řečené vede soud k dílčímu závěru, podle nějž podjatost členů rady obce nemohou zakládat skutečnosti, které lze v politickém životě obce běžně předpokládat. Jinými slovy, politický spor o povahu budoucího rozvoje obce (třeba i vyhrocený), v němž členové rady obce aktivně vystupují, nemůže zakládat důvod pro jejich podjatost. Skutečnosti, které by jejich podjatost založit mohly, je třeba hledat mimo sféru komunální politiky. Jako příklad lze uvést např. osobní animozitu člena rady vůči vlastníku pozemků dotčených stavební uzávěrou, pramenící z bývalého partnerského vztahu, nebo podnikatelské zájmy člena rady, který by pomocí stavební uzávěry chtěl poškodit svého obchodního rivala. V takových případech by bylo namístě vyloučit daného člena rady obce pro podjatost. Nelze však dovozovat podjatost členů rady obce z toho, že vykonávají svůj mandát, k čemuž byli občany obce zvoleni – je třeba pamatovat, že členové rady obce nejsou anonymními a neutrálními státními úředníky, ale jedná se o klíčové aktéry politického života obce.

48. Vycházeje ze shora vyložených úvah, dospěl soud k závěru, že námitky navrhovatelů nejsou důvodné. Navrhovatelé totiž odvíjeli podjatost odpůrkyně ze skutečnosti, že členové odpůrkyně jsou politicky v opozici vůči navrhovateli a) a jejich stavebnímu záměru. To však nemůže být důvodem pro jejich podjatost. Navrhovatelé dále poukázali na fakt, že obec je účastníkem stavebního řízení ve věci záměru navrhovatelů vystavět bytový dům na ploše, která je dotčena stavební uzávěrou. Dle soudu ale taková situace, kdy je účastníkem správního řízení vedeného orgánem obce obec sama, může nastat a běžně nastává, přičemž ani v takové situaci nelze bez dalších okolností dospět k závěru, že jsou členové rady obce podjatí. Systémová podjatost tedy nemůže být spatřována ve skutečnosti, že o námitkách navrhovatelů rozhodovali členové odpůrkyně, kteří stojí na opačném konci politické debaty než navrhovatel a takové své názory veřejně prezentovali v rámci politického života obce. Konečně důvod spočívající v tvrzené účelovosti stavební uzávěry soud neposoudil jako důvodný, jelikož jak bylo řečeno výše, stavební uzávěra zahrnuje oblast s řadou pozemků a navrhovatelé nejsou ani zdaleka jedinými vlastníky, jichž se stavební uzávěra dotýká. K tomu soud doplňuje, že je jistě možné (jakkoliv soud v tomto ohledu žádné závěry nečiní), že motivací pro vydání stavební uzávěry byl právě stavební záměr navrhovatelů, nicméně tato skutečnost nečinní stavební uzávěru nezákonnou a ani nezakládá podjatost členů rady obce – to, že motivací pro stavební uzávěru je konkrétní stavební záměr, je v praxi vcelku obvyklé a nijak problematické – podstatné je vždy splnění zákonných požadavků pro vydání stavební uzávěry.

49. Pokud navrhovatelé dále namítali, že vydání napadeného OOP před vydáním rozhodnutí o odvolání proti usnesení krajského úřadu o tom, že členové odpůrkyně nejsou vyloučeni, bylo pro navrhovatele překvapivé, pak soud ze správního spisu zjistil, že odpůrkyně vydala napadené OOP dne 17. 7. 2024 a rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj o odvolání proti usnesení krajského úřadu bylo vydáno až dne 30. 7. 2024. Odpůrkyně v této souvislosti odkázala na str. 8 v odstavci čtvrtém napadeného OOP na § 76 odst. 5 správního řádu s vysvětlením, že odvolání proti usnesení krajského úřadu nemá odkladný účinek, a proto nemusela vyčkávat na rozhodnutí o odvolání proti usnesení krajského úřadu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012–32, na který důvodně odkázala odpůrkyně, dospěl k závěru, že „§ 14 správního řádu hovoří pouze o rozhodnutí o námitce podjatosti, tedy o vydání usnesení, kterým se námitce vyhoví či nikoli. Ustanovení § 76 odst. 5 správního řádu nepřiznává odkladný účinek odvolání proti usnesení, kterým nebylo námitce podjatosti vyhověno. Správní orgán I. stupně proto mohl pokračovat v řízení proti stěžovateli již po (nepravomocném) rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 28. 6. 2010, byť samozřejmě nesl riziko, že odvolací orgán bude mít na námitku podjatosti jiný názor (shodně Vedral, dílo cit. v bodě [12] shora, s. 183). Vyřízení námitky podjatosti, byť nepravomocné, tedy předcházelo vydání rozhodnutí ve věci samé a byly splněny zákonné požadavky pro vydání rozhodnutí.“ Ve vztahu k projednávané věci tak lze konstatovat, že zákonné podmínky pro vydání napadeného OOP byly splněny, neboť námitka podjatosti byla (byť nepravomocně) před vydáním tohoto rozhodnutí vyřízena. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodlo o odvolání proti usnesení krajského úřadu až v průběhu řízení o žalobě dne 9. 10. 2024, na což poukázala sama odpůrkyně. Je pravdou, že krajský úřad pochybil, pokud v usnesení neuvedl, že podané odvolání k Ministerstvu pro místní rozvoj nemá odkladný účinek ve smyslu § 68 odst. 6 správního řádu. Tato vada ovšem není důvodem pro vyhovění návrhu, neboť, jak je uvedeno výše, zákonné podmínky pro vydání napadeného OOP byly splněny. Pokud navrhovatelé namítali, že se odpůrkyně námitkou podjatosti zabývala i v napadeném OOP, takže překročila svou pravomoc, ani této námitce nelze přisvědčit. Pro věc je podstatné, že odpůrkyně postoupila námitku podjatosti příslušnému nadřízenému orgánu k posouzení. Je sice pravdou, že odpůrkyně sama v napadeném OOP citovala závěry rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 25. 4. 2024, č. j. 056933/2024/KUSK, o nevyloučení odpůrkyně z projednání a rozhodování v řízení týkající se stavební uzávěry, sama však o námitkách navrhovatelů o podjatosti členů odpůrkyně nerozhodovala. Ani tato námitka proto není důvodná. Závěr a náklady řízení 50. Soud shrnuje, že návrh na zrušení části opatření obecné povahy neshledal důvodným, a proto jej zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch. Plně úspěšné odpůrkyni soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrkyně je malou obcí, která nedisponuje odborným aparátem nezbytným pro pořízení územního plánu (napadené OOP pořídila prostřednictvím smluvně zajištěné třetí osoby), ani pro svou obhajobu v soudním řízení. Tato činnost přesahuje rámec obvyklé úřední činnosti odpůrkyně, a náklady na právní zastoupení je proto třeba pokládat za účelně vynaložené (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, bod 29). Soud proto úspěšné odpůrkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 456 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k návrhu, vyjádření k replice navrhovatelů a účast na jednání před soudem dne 4. 11. 2024 podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], ze čtyř paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % DPH ve výši 2 856 Kč. Navrhovatelé jsou povinni uhradit náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 456 Kč k rukám zástupce odpůrkyně podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., a to ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

52. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobám zúčastněným na řízení neuložil žádnou povinnost, přičemž současně neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by jim měl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.