54 A 5/2024–24

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: J.T. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou společnicí AK Židuliaková, Bartoš, Roul, s.r.o. sídlem Krátký lán 138/8, Vokovice, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, ze dne 8. 4. 2024 č. j. KUJCK 44994/2024 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 8. 4. 2024, č. j. KUJCK 44994/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně – Městského úřadu Český Krumlov ze dne 12. 5. 2023, č. j. MUCK 35209/2023/OS/TF, kterým byl žalobce „uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu”), kterého se dopustil porušením ustanovení § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že dne 9.3.2023 v čase 11.54 hodin na silnici II. třídy č. 166 v obci Křenov poblíž domu č. XA, ve směru jízdy od Kájova na Chvalšiny, při řízení motorového vozidla tovární značky Audi SQ 8, registrační značky X nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km.h–1, stanovenou zákonem o silničním provozu a po odečtení možné chybové odchylky měření radaru +/– 3 km jel rychlostí nejméně 97 km.h–1, tedy nejvyšší dovolenou rychlost v obci, stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích překročil nejméně o 47 km.h–1“ tak, že odchylka měření se stanovuje nikoli +/– 3 km/h, ale na 3 %. Ve zbytku žalovaný prvostupňové správní rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

2. Žalobou doručenou dne 3. 5. 2024 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalobce na prvním místě namítá absenci výroku dle § 93 odst. 1 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), neboť v souladu s judikaturou správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2022, č. j. 7 As 126/2020–34, ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 As 184/2020–38) měly správní orgány započíst již vykonanou dobu zákazu řízení v obdobích: a) „Na základě „vyrozumění odvolatele“, č. j. MUCK 31320/2023/OS/TF ze dne 18. 4. 2023, kterým byl žalobce vyrozuměn o tom, že jím podaný odpor nabyl právní moci, do doručení „Uvědomení obviněného o pokračování v řízení o přestupku po podaném odporu…“, č. j. MUCK 33503/2023/OS/TF, ze dne 2. 5. 2023, doručeném v návaznosti na „vrácení spisové dokumentace k dalšímu řízení“, č. j. KUJCK 53936/2023, ze dne 26. 4. 2023.“ b) „Na základě rozhodnutí o odvolání, č. j. KUJCK 78248/2023, ze dne 19. 6. 2023, do právní moci rozhodnutí Ministerstva dopravy o zrušení tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení, č. j. MD– 25142/2023–160/3.“ 4. Přesný výpočet doby ponechává žalobce na správních orgánech, má však za to, že absence takového výroku, absence zohlednění doby, po které již musel žalobce zákaz činnosti vykonávat, způsobuje nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí bez dalšího.

5. Dále žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť nebyla vypořádána jeho námitka, dle které bylo měřeno mimo obec. Fotografie měření kvůli domům v pozadí může evokovat mylný dojem měření v obci, nicméně cesta vede stromovou alejí, následně lučinami, poté kilometr před místem měření opět alejí, kolem ruiny stavby, křovím a poté najednou za zatáčkou se nachází čtyři domy, které jsou viditelné na snímku. Silnice zde není označena dopravní značkou „Obec“ a ani okolí nevykazuje znaky obce (absence zástavby, chodníků, přechodů). Žalovaný pouze uvedl, že bylo měřeno v obci a tato je označena dopravními značkami, což nemá oporu ve správním spise.

6. To žalobce propojuje s tím, že nebylo postaveno na jisto, zda bylo měřeno v obci či nikoli, zda místo bylo osazeno příslušnou dopravní značkou. Dle fotografií ve spise se zde taková značka nenachází.

7. Dále žalobce namítá neprokázání subjektu přestupku; nebylo prokázáno, že vozidlo by řídil žalobce. To, že byl policisty kontrolován neznamená, že vozidlo v daný okamžik řídil. Dle úředního záznamu o oznámení přestupku měli policisté udržovat vizuální kontakt s vozidlem, k hodnotě úředního záznamu žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008–115, ze dne 6. 5. 2015, č. j. 6 As 239/2016–39, ze dne 14. 3. 2019, č. j. 3 As 231/2017–49. Dle žalobce nemůže být z úředních záznamů, ke kterým i sám žalovaný ve vztahu k udržování nepřerušovaného vizuálního kontaktu vyjadřuje možnou pochybnost, postaveno na jisto, zda to byl skutečně žalobce, kdo v okamžik měření rychlosti vozidlo řídil. Vychází–li správní orgány z toho, že vozidlo se po měření neztratilo policistům z dohledu, nebo se z dohledu ztratilo jen na krátkou dobu, měli být policisté vyslechnuti jako svědci.

8. Žalobce je rovněž přesvědčen, že správní orgány při úvahách o výši trestu nepřihlédly k formě zavinění přestupku. Správní orgány mírnější formu zavinění při úvaze o správním trestu nezohlednily. Prvostupňový správní orgán sice uvedl ve výroku formu zavinění, v rámci úvah o výši trestu se jí již nezabýval, což žalobce považuje za porušení § 93 odst. 1 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupky.

9. Dále žalobce namítá porušení zásady zákazu dvojího přičítání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2016, č. j. 2 As 161/2016–52), neboť za přitěžující okolnost správní orgány považovaly to, že přestupek byl spáchán „v obydlené části obce“; obydlenost vnímá žalobce jako definiční znak obce, když „Obec je definována jako zastavěné území [§ 2 písm. cc) zákona o provozu na pozemních komunikacích], resp. jako společenství občanů (§ 1 zákona o obcích).“, srov. NSS 1 As 183/2012–50. Chtěly–li správní orgány hodnotit samotný charakter místa, poté by se mělo jednat o polehčující okolnost, neboť, jednalo–li se vůbec o obec, jednalo se o okraj obce. „Posuzoval–li žalovaný samotný fakt, že rychlost byla překročena v obydlené či zastavěné části obce, pak porušil zásadu zákazu dvojího přičítání, protože jde o definiční znak obce; nebylo–li by území zastavěné a bylo–li by neobydlené, vůbec by se o obec nejednalo, a nejednalo by se tak ani o přestupek této skutkové podstaty.“ 10. Žalobce má rovněž za to, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, neboť snímek z měření dle jeho názoru vykazuje znaky manipulace – viz rozdílné pozadí zachycené na uvedeném výřezu snímku: Výřez z výstupu rychloměru dle žalobce [OBRÁZEK] Zdroj: žaloba 11. Prosté tvrzení žalovaného, že fotografie je generována softwarem pro tisk protokolu z měření a měření proběhlo správně není dostatečná. Výstup z rychloměru je ve správním spise v listinné podobě a úpravu nelze vyloučit, byť žalobce policisty z manipulace neobviňuje. Jiné fotografie z téhož rychloměru takovéto podivnosti nevykazují, stejně tak tyto podivnosti nejsou zachyceny u jiných údajů na snímku.

12. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že měl právo na doplnění dokazování originálním snímkem z rychloměru.

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 30. 5. 2024 navrhl žalobu zamítnout.

14. Žalovaný popsal, že prvostupňový správní orgán skutečně původně nesprávně hodnotil otázku včasnosti žalobcova odporu, nicméně v rámci evidence doby trestu zákazu činnosti jsou žalobcem namítané okamžiky zohledněny tak, aby nedošlo k poškození žalobce. Zároveň poukazuje na to, že žalobce ani jednou v zákonné lhůtě 5 pracovních dnů neodevzdal řidičský průkaz.

15. Žalovaný má za prokázané, že rychlost žalobce byla měřena v obci, jejíž začátek a konec je označen příslušnou dopravní značkou. Řidičem vozidla byl žalobce, jím řízené vozidlo bylo zastaveno bezprostředně po měření, ve vozidle byl žalobce sám. I pokud by snad při pronásledování vozidla žalobce policisté na okamžik ztratili vozidlo z dohledu, což by bylo v rozporu s úředním záznamem, nezpochybňuje to skutečnost, že řidičem vozidla byl žalobce. Snímek z rychloměru je dle žalovaného standardní a v rámci programu není možná jakákoli manipulace dat.

III. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).

17. Žaloba je důvodná. III.A Započtení zákazu činnosti 18. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou absence výroku o započtení doby výkonu trestu zákazu činnosti, když žalobci byl výrokem II. B. uložen „podle § 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupek a podle § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ 19. Podle § 94a odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem uložen trest nebo příslušným správním úřadem uložen správní trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel.

20. Podle § 47 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupku platí, že do doby zákazu činnosti se započítává doba, po kterou pachatel na základě úředního opatření učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem již nesměl tuto činnost vykonávat.

21. Podle § 93 odst. 1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o započtení doby, po kterou obviněný na základě úředního opatření učiněného v souvislosti s projednávaným přestupkem již nesměl činnost vykonávat, do doby zákazu činnosti. Této povinnosti správní orgány, resp. žalovaný nedostál.

22. Jak plyne z již ustálené judikatury správních soudů, „úředním opatřením může být i rozhodnutí ve věci samé, pakliže pachatel na jeho základě nemohl danou činnost s ohledem na pravomocně uložený zákaz činnosti po určitou dobu vykonávat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2022, č. j. 7 As 126/2020–34). Nejvyšší správní soud se v citované věci zabýval i tím, zda měl přestupce důvod vykonávat zákaz činnosti a kdy nikoli. Tj. v jakém období se např. spoléhal na to, že jím podaný odpor je včasný a kdy naopak zjistil, že z pohledu správních orgánů má trest vykonávat. Jinými slovy, Nejvyšší správní soud se zabýval tím, v jaké době mohl přestupce důvodně předpokládat, že má uložený trest vykonávat. Popsal, že je nutno hodnotit a zohlednit, že přestupce po určitou dobu nemohl s ohledem na postup správních orgánů činnost vykonávat (bod. 18 odůvodnění).

23. Příkazem ze dne 27. 3. 2023 byl žalobce uznán vinným za spáchání daného přestupku a byl mu uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu. Právní moc příkazu byla vyznačena dne 18. 4. 2023 tak, že příkaz nabyl právní moci dne 12. 4. 2023. Dne 11. 4. 2023, tj. o velikonočních svátcích, podal žalobce blanketní, el. nepodepsaný odpor prostřednictvím e–mailu. Dne 13. 4. 2023 prvostupňový správní orgán e–mailem upozornil žalobce na nutnost el. podpisu. Dne 17. 4. 2023 podal žalobce prostřednictvím datové schránky el. podepsaný blanketní odpor. Dne 18. 4. 2023 zaslal správní orgán žalobci vyrozumění o tom, že jeho odpor je opožděný (doručeno téhož dne). Dne 2. 5. 2023 správní orgán oznámil žalobci, že jeho odpor byl včasný a bude vedeno správní řízení. V rámci odvolacího řízení pak žalobce dne 20. 6. 2023 v 10:27:42 hod. doplnil své odvolací námitky. Žalovaný však současně vyhotovil své první odvolací rozhodnutí ze dne 19. 6. 2023, vydáno dne 20. 6. 2023 ve 14:50:05 hod.; žalobci doručeno pár minut poté. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný stejným způsobem jako žalobou napadeným rozhodnutím. Přípisem ze dne 21. 6. 2023, doručeno žalobci 22. 6. 2023, žalovaný oznámil žalobci, že s ohledem na to, že doplnění odvolání a vydání odvolacího rozhodnutí „se minulo“, bude dán podnět k přezkumnému řízení. Rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne 9. 8. 2023 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno (v právní moci dne 26. 8. 2023; žalobci doručeno dne 10. 8. 2023). Žalobou napadeným rozhodnutím poté žalovaný opětovně rozhodl.

24. Z uvedeného plyne, že sdělením doručeným žalobci dne 18. 4. 2023 byl u žalobce objektivně vyvolán stav, že i přes podaný odpor pozbyl řidičské oprávnění a nesmí řídit. Tento stav trval až do dne 2. 5. 2023, kdy správní orgán žalobci sdělil, že jeho odpor byl podán včas. Opětovně byl tento stav vyvolán žalovaným, který dne 20. 6. 2023 žalobci doručil první odvolací rozhodnutí (tj. rozhodnutí o zákazu činnosti nabylo právní moci), které bylo pravomocně zrušeno až dne 26. 8. 2023. Oznámení žalovaného o podnětu k přezkumnému řízení a okamžik samotného doručení rozhodnutí o přezkumu žalobci nemá na hodnocení vliv, neboť ke zrušení prvního odvolacího rozhodnutí došlo až právní mocí přezkumného rozhodnutí.

25. Tyto skutečnosti byly správní orgány povinny zohlednit ve výroku tak, jak ukládá § 93 odst. 1 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky.

26. Zda žalobce svůj řidičský průkaz odevzdal v souladu s § 94a odst. 2 zákona o silničním provozu či nikoli, nemá na hodnocení věci s ohledem na shora citované znění odst. 1 písm. a) vliv. Stejně tak nemá vliv ani to, jakým způsobem správní orgány věc evidovaly v kartě řidiče, neboť s ohledem na citovanou právní úpravu není tato evidence rozhodná.

27. Povinností žalovaného bylo proto uvedené skutečnosti zohlednit a postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu v tomto směru prvostupňové správní rozhodnutí změnit. Potud je žaloba důvodná. III.B Místo spáchání přestupku; výstup z rychloměru 28. Krajský soud považuje místo spáchání přestupku – v obci – za dostatečně prokázané. Správní orgány shromáždily běžnou sadu důkazů, které bez jakýchkoli pochybností v tomto směru prokazují, že rychlost žalobcova vozidla byla měřena v obci. Dle výstupu z rychloměru (Záznam o přestupku) bylo měřeno na stanovišti „KŘENOV sil. II/166“; snímek z měření obsahuje i údaje z GPS, které jsou v rámci spisu zakresleny v mapovém výstupu serveru mapy.cz, kde je bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že se jedná o místo v obci Křenov (resp. části obce). Na snímku z měření je viditelná zástavba, domy, lampy pouličního osvětlení a v protisměru i informativní radar informující o rychlosti projíždějících vozidel (rovněž viz tento snímek níže). To koresponduje i s Úředním záznamem ze dne 9. 3. 2023, ve kterém policisté popisují průběh měření a to, že měření probíhalo na autobusové zastávce u domu č. p. XA v obci Křenov na silnici II/166. Jakkoli nemůže úřední záznam sám o sobě sloužit jako jediný důkaz prokázání viny žalobce, zde se nejedná o důkaz jediný; stěžejním důkazem je samotný výstup z rychloměru, který krajský soud považuje za autentický a neshledává v něm jakýchkoli vad, které žalobce namítá. Nadto lze pouze pro úplnost dodat, k otázce značení obce, že žalobce v rámci svého odvolání mj. předložil dva snímky z místa měření z veřejného mapového serveru (panoramatický pohled) a v rámci snímku pojmenovaném jako „přiblížený pohled“, ve správním spise založeno na č. l. 44, lze seznat, byť ve špatné kvalitě, dopravní značku označující konec obce (viz charakteristický obdélníkový tvar značky s diagonálním přeškrtnutím).

29. Žalobce namítá možnou manipulaci s výstupem rychloměru, zároveň však uvádí, že z manipulace policisty nepodezírá. Nepodezírá–li policisty z jakékoli manipulace a současně je to právě policie, kdo tuto část spisového materiálu správnímu orgánu předal, není zřejmé, kdo by se měl případné manipulace s výstupem z rychloměru dopustit. Žalobce popisuje vady snímku z měření, rozdílné pozadí u textu v samotném snímku z měření tak, jak je ilustrováno výše, nicméně žádné takové zkreslení, změněné pozadí a podobně se ve snímku založeném ve správním spise neprojevuje; není zde žádné zkreslení, v návaznosti, na který vznáší žalobce pochybnosti o prezentovaných údajích. Nejsou zde proto ani pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu – viz scan snímku z rychloměru níže. Předložená fotografie je zcela standardní a dovolává–li se žalobce jiných snímků z téhož rychloměru, které jím tvrzené podivnosti nevykazují, pak lze pro úplnost pouze konstatovat, že žalobce žádné jiné snímky z téhož rychloměru nepředkládá. Ze samotné skutečnosti, že správní spis je veden v listinné podobě a že ve spise je proto i výstup z rychloměru založen v listinné podobě nic rozhodného neplyne. Není proto ani žádný důvod, aby ať už v řízení před správními orgány, nebo v řízení před soudem, bylo dokazování doplňováno elektronickou verzí výstupu z rychloměru. Výřez Záznamu o přestupku – výstupu z rychloměru Obrázek X Zdroj: správní spis IV. (Ne)prokázání pachatele přestupku 30. Krajský soud má ve shodě se správními orgány za to, že žalobce byl řádně zjištěn jako řidič vozidla, jehož rychlost byla změřena. Uvádí–li policisté v úředním záznamu, že s vozidlem udržovali vizuální kontakt od okamžiku změření rychlosti až do jeho zastavení, nemá krajský soud důvod tomuto tvrzení nevěřit, žalobce toto tvrzení v žalobě nerozporuje. Žalobce toto rozporoval ve svém odvolání, nicméně úkolem správního soudu zde není vyhledávat za žalobce v rámci správního spisu argumentaci na jeho podporu.

31. Zejména žalobce ani nepřichází s alternativní verzí toho, kdo by měl vozidlo řídit a nikterak ani nevysvětluje, proč to nebyl on, když právě on sám byl při zastavení vozidla jako jeho řidič policisty při zastavení identifikován, což ani nerozporuje (ve správním spise je rovněž založena fotografie žalobce u vozidla při silniční kontrole). Žalobce byl ve vozidle sám, opak netvrdí. Byť je to správní orgán, kdo je povinen zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, tvrzení žalobce, že on sám neřídil ve spojení s námitkami procesního charakteru proti podkladům předložených správnímu orgánu policií zjištěný skutkový stav nezpochybňují. Skutečnost, že sama policejní kontrola byla z povahy věci provedena na jiném místě, v jiném čase poté, co policisté vozidlo žalobce dostihli, nevnáší relevantní pochybnosti o tom, že to byl právě žalobce, kdo těsně před tím v okamžiku měření rychlosti vozidlo řídil, nehledě na to, jaké zcela hypotetické možnosti žalovaný pro úplnost zmiňuje (irelevantnost eventuální krátkodobé ztráty vizuálního kontaktu s vozidlem). Rozporuje–li proto žalobce to, že vozidlo řídil pouze tím, že zpochybňuje možnost užití úředního záznamu s poukazem na jinak relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, pak krajský soud uzavírá, že z tvrzení žalobce se nepodává žádný jiný myslitelný skutkový děj než ten, že to byl právě on, kdo vozidlo při překročení nejvyšší povolené rychlosti řídil a běžná sada obstaraných důkazů, plně korespondujících s charakterem přezkoumávaného přestupku, s ohledem na žalobní námitky obstojí. IV.A Výše trestu 32. Žalobce brojí proti výroku o správním trestu pro porušení § 93 odst. 1 písm. d) zákona o odpovědnosti za přestupek, nicméně toto ustanovení stanovuje pouze to, že v rámci výroku správní orgán uvede formu zavinění, což správní orgán učinil a sám žalobce následně i explicitě uvádí, že tomu tak je.

33. Prvostupňový správní orgán popsal, že vycházel z § 37 zákona o odpovědnosti o přestupcích a mj. přihlížel i k míře zavinění. Žalovaný doplnil, že forma zavinění nebyla hodnocena ve prospěch ani v neprospěch žalobce. Úvaha o výši sankce byla učiněna v rámci správního uvážení, do kterého nemůže obecně krajský soud zasahovat; výše sankce při spodní hranici tak, jak je v rozhodnutí popsáno, byla odůvodněna a toto odůvodnění žalobce konkrétním způsobem nerozporuje. K překročení mezí správního uvážení nedošlo a úvahy správních orgánů jsou zdůvodněny.

34. Vzhledem k tomu, že žalobce namítá ve zcela obecné rovině pouze to, že k formě zavinění nebylo přihlédnuto, více svoji námitku již nespecifikuje, neprovazuje s odůvodněním výše sankce a prvostupňový správní orgán přitom výslovně uvádí, že přihlédl i k míře zavinění, což žalovaný dále zcela přípustně konkretizoval, nemohl se krajský soud touto obecnou námitkou více zabývat. Není úkolem správního soudu za žalobce domýšlet jakoukoli argumentaci. IV.B Zásada zákazu dvojího přičítání 35. Ani s námitkou porušení zásady dvojího přičítání se krajský soud neztotožnil. Žalobce byl postižen za překročení nevyšší povolené rychlosti v obci.

36. Prvostupňový správní orgán popsal, že žalobce se „jednání dopustil v úseku obydlené části obce jízdou po silnici II. třídy v místě, kde se na komunikaci dle osobní a místní znalosti správního orgánu pohybují i jiní účastníci silničního provozu jakými jsou např. chodci, když v místě měření se nachází křižovatka s pozemní komunikací a dále se v místě nachází autobusová zastávka…“. Nejedná se však o porušení zásady dvojího přičítání, nýbrž o hodnocení podoby místa spáchání přestupku v rámci obce, které může mít rozličnou podobu, a tedy i vliv na samotnou nebezpečnost jednání žalobce. Žalovaný popsal, že „k překroční rychlosti došlo v obydlené části obce v blízkosti křižovatky a autobusových zastávek, kde se dá předpokládat zvýšený pohyb dalších účastníků silničního provozu, lze uvést, že posuzovaná rychlost vozidla je jednoznačně více nebezpečná v tomto místě než např. v okrajové části obce, kde lze předpokládat menší provoz, a proto bylo na místě zvažovat závažnost přestupkového jednání s ohledem na konkrétní místo spáchání a rozhodně se nejedná o dvojí přičítání.“, s čímž se krajský soud ztotožňuje. Na tom nemění nic ani žalobce předkládané zákonné definice. Žalobcem citovaná judikatura, jakkoli se s ní krajský soud ztotožňuje, na nyní přezkoumávanou věc nedopadá, neboť správní orgány se žalobcem namítaného porušení zásady zákazu dvojího přičítání nedopustily.

V. Závěr a náklady řízení

37. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Vysloveným právním názorem je v dalším řízení správní orgán vázán (bod 24 a násl. shora; § 78 odst. 5 s. ř. s.).

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokátky.

39. Za podanou žalobu uhradil žalobce soudní poplatek 3 000 Kč. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč bez DPH, 8 228 Kč s DPH; jak krajský soud ověřil, zástupkyně žalobkyně vykonává advokacii jako společník spol. s. r. o., když tato je plátcem DPH. Žalovaný je povinen uhradit celkovou částku 11 228 Kč na náhradě nákladů řízení žalobce k rukám jeho právní zástupkyně, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci II. Vyjádření žalovaného k žalobě III. Posouzení věci krajským soudem III.A Započtení zákazu činnosti III.B Místo spáchání přestupku; výstup z rychloměru IV. (Ne)prokázání pachatele přestupku IV.A Výše trestu IV.B Zásada zákazu dvojího přičítání V. Závěr a náklady řízení