54 A 5/2025– 64

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: M. Š., narozen X bytem nám. X zastoupen advokátem Mgr. Jaromírem Noskem sídlem Furchova 373, Telč proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2025, č. j. KUJCK 44564/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Dačice ze dne 5. 2. 2025, č. j. DACI/3193/25/ODO.

2. Tímto rozhodnutím byl žalobce „uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 04.10.2024 kolem 9:30 hodin v obci D., v místní části V. P., ve směru na obec D., až ke kamenolomu, kde byl zastaven a kontrolován, řídil traktor značky Zetor, registrační značky X, s připojeným přívěsem, X, na kterém nebyla umístěna přívěsu přidělená registrační značka, a to v rozporu s § 5 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. k) zákona o silničním provozu, ve vazbě na § 38 odst. 1 písm. c) zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále také „zákon o podmínkách provozu), a dále ve vazbě na § 23 vyhlášky č. 343/2014 Sb., přičemž u vjezdu na silnici č. II/406, u domu č.p. 4, znečistil komunikaci od zeminy, a to v rozporu s § 23 odst. 3 zákona o silničním provozu“. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 7 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení.

3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o přestupku týkajícího se znečištění vozovky. Co se týče zbylého přestupku (jízda bez RZ), zde upravil právní kvalifikaci tak, že žalobce porušil § 5 odst. 2 písm. k) zákona o silničním provozu. Uloženou pokutu žalovaný snížil na 4 200 Kč. Současně žalovaný změnil formu zavinění z nedbalosti vědomé na nedbalost nevědomou. Ve zbytku rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

II. Žaloba, vyjádření k žalobě

4. Včasně podanou žalobou, včetně jejího včasného doplnění, se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

5. Žalobce namítá nesprávné hodnocení celého skutkového stavu, procesní vady a porušení hmotného práva, stejně tak namítá i nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí. Nepřezkoumatelný je dle žalobce i celý postup správních orgánů; nedostatek správního uvážení. Správní orgány rezignovaly na řádné odůvodnění svých rozhodnutí, dopouštěly se zkratkovitých zjištěních tak, jak se odráží i v nedostatečné právní argumentaci. Došlo k porušení zásady legality, materiální pravdy.

6. Žalobce nesouhlasí, že žalovaný převzal skutkové a právní závěry prvostupňového správního orgánu, aniž by se zabýval v odvolání namítanými rozpory. Skutkový stav dle policie se lišil od skutkového stavu dle žalobce. Žalobce své jednání vysvětlil a považuje za zřejmé, že nemohl vědět, že na přívěsu není umístěna RZ, když ji před jízdou namontoval a soupravu jako takovou před jízdou kontroloval.

7. Žalobce namítá, že změna formy zavinění z nedbalosti vědomé na nevědomou je nelogická, neodůvodněná.

8. Rovněž namítá, že je podnikající fyzickou osobou a o daném skutku mělo být hodnoceno vedení společného řízení. Dle žalobce byl dán vztah k aplikaci § 28, § 48 a § 42b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“).

9. Žalobce brojí proti výroku o zastavení řízení o přestupku ve věci znečištění vozovky, neboť k přestupkovému jednání se žalobce vyjádřil a doznal.

10. Žalobce nesouhlasí s úpravou právní kvalifikace tak, jak ji žalovaný činí; změnou toho, jaké povinnosti porušil, neboť jednak žalobce přestupek (řízení vozidla bez RZ) nespáchal, jednak tato porušení jsou relevantní pro hodnocení povahy a závažnosti přestupku. Tím se žalovaný ale nezabýval.

11. Žalovaný pouze rekapituluje skutečnosti ze správního spisu, vychází pouze z neúplného úředního záznamu a de facto nastoluje objektivní odpovědnost žalobce. Žalovaný pouze vychází z toho, že na přívěsu nebyla umístěna RZ, okolnosti, které žalobce popsal při ústním jednání žalovaný nehodnotí.

12. Žalobce měl za to, že RZ připevnil a žalovaný mu podsouvá, že přiznal, že RZ pravidelně odstraňoval a montoval zpět a v době silniční kontroly tato RZ na přívěsu nebyla. Dle žalobce je logické, že jestliže RZ připevnil a jel poté terénem, mohla mu RZ před vyjetím na komunikaci znovu odpadnout. Za nepřípustný považuje žalobce požadavek žalovaného, aby před samotným vjezdem umístění RZ zkontroloval, když tak již učinil. Žalobce se vymezuji i vůči tomu, že žalovaný mu klade k tíži jeho vyjádření, že na vozidle nebyl nalezen rámeček na RZ, který musel asi také upadnout.

13. Změna formy zavinění z nedbalosti vědomé na nevědomou je v kontextu všech na věc dopadajících úvah žalovaného překvapivá a v zásadě neobhajitelná, neboť se žalovaný odchyluje od svého setrvalého postoje. 14. „Zásadním předpokladům pro prokázání a dovození odpovědnosti, tj. řádné vyhodnocení skutkového stavu se však žalovaný vyhnul. Jak uvedl pouze rekapituloval policejní spis, tj. úřední záznam, který však žalobce rozporoval jako neúplný. Dopadající zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného byla reálným postupem použita opačně v neprospěch.“ 15. Následně žalobce namítá nedostatky určení formy zavinění. „Z vyjádření žalovaného dále vyplývá, že v daném případě lze usuzovat, že odvolatel nevěděl, že řídí na pozemní komunikaci vozidlo bez registrační značky, neboť není prokázáno, že by tak, s ohledem na tvrzení o upadnutí značky, činil vědomě. Naproti tomu je prokázáno, že odvolatel, s ohledem na to, že registrační značku opakovaně sundává, přičemž, dle jeho slov, cesta k silnici je plná nerovností, měl a mohl si registrační značku a její umístění na vozidle před samotným vjezdem na silnici zkontrolovat. Změna formy zavinění z nedbalosti vědomé na nevědomou je v kontextu všech na věc dopadajících úvah žalovaného překvapivá a v zásadě neobhajitelná, neboť se žalovaný odchyluje od svých setrvalého postoje.“ To vše při nezměněném skutkovém stavu.

16. Žalobce jako vždy RZ připevnil, tato nikdy v minulosti neodpadla, a proto nelze tvrdit, že její odpadnutí měl předpokládat. Neměl k tomu žádný důvod. Parafrázováno, žalobce namítá absenci zavinění.

17. Rovněž žalobce namítá nenaplnění materiální stránky přestupku, neboť i přes chybějící RZ byla souprava identifikovatelná prostřednictvím RZ traktoru.

18. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 2025 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Se vznesenými námitkami nesouhlasí a vypořádává je obdobně jako v samotném napadeném rozhodnutí. K otázce žalobce jako podnikající osoby uvádí, že žalobce je postihován na základě subjektivní odpovědnosti řidiče; nebylo prokázáno, že žalobce by jednal jako podnikatel a nebylo a není ani vedeno jiné řízení, o jehož spojení ke společnému projednání by mohlo být uvažováno.

III. Posouzení věci krajským soudem

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

20. Krajský soud rozhodl dne 23. 7. 2025 při jednání.

21. Úvodem krajský soud předesílá, že rozhodnutí žalovaného plně vyhovuje nárokům § 68 odst. 3 správního řádu; je zřejmé, jak bylo rozhodnuto, na základě jakých důvodů, podkladů, stejně tak je reagováno na vznesené odvolací námitky. Je zřejmé, jakými právními předpisy se žalovaný řídil a jsou uvedeny úvahy, ze kterých je vycházeno při aplikaci těchto právních předpisů. Napadené rozhodnutí je srozumitelné a plně přezkoumatelné.

22. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích dle kterého platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němž není v rozporu s § 5 odst. 2 písm. k) umístěna tabulka registrační značky nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena. Tomu odpovídá i povinnost stanovená § 5 odst. 2 písm. k) téhož zákona, dle něhož řidič nesmí řídit vozidlo, na němž není umístěna tabulka státní nebo vojenské poznávací značky (dále jen „registrační značka“), jde–li o vozidlo, kterému registrační značka byla nebo měla být přidělena, nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena.

23. Právě tato ustanovení jsou pro právní kvalifikaci rozhodná a není zde jakýchkoli vad, vypustil–li žalovaný odkaz na „§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, ve vazbě na § 38 odst. 1 psím. c) zákona o podmínkách provozu, a dále ve vazbě na § 23 vyhlášky č. 343/2014 Sb.“ Namítá–li žalobce, že takové porušení bylo způsobilé pro vyhodnocení povahy a závažnosti přestupku, cílí–li tím na otázku montáže či demontáže RZ, pak mechanismem ztráty RZ se správní orgány zabývaly a jak je popsáno níže, vysvětlení žalobce akceptovaly (viz i níže citované úvahy žalovaného o formě zavinění). 24. , Žalobce nerozporuje, že v okamžik policejní kontroly na přívěsu nebyla RZ připevněna. Slovy svého právního zástupce při jednání – tato skutečnost není sporná. Tato skutečnost je ostatně žalobcem akceptována jak v jím podepsaném oznámení přestupku ze dne 4. 10. 2024 sepsaném policisty na místě samém, tak i v protokolu o ústním projednání přestupku ze dne 3. 2. 2025; obdobně i v čestném prohlášení ze dne 15. 5. 2025 (č. l. 17 soudního spisu) jakož i v písemném vyjádřeném předloženém při jednání soudu. Rovněž i v rámci samotného ústního vyjádření žalobce při jednání soudu. Na fotografiích z průběhu silniční kontroly není na přívěsu RZ připevněna (uváděné listiny vyjma předloženého písemného vyjádření byly při jednání provedeny jako důkaz). Jízdou bez příslušné RZ dle správních orgánů a krajského soudu došlo k naplnění skutkové podstaty daného přestupku.

25. To, co je již žalobcem rozporováno je, jak k této skutečnosti došlo, což je propojováno s námitkou absence zavinění představující subjektivní stránku přestupku.

26. Prvostupňový správní orgán hodnotil zavinění žalobce ve formě vědomé nedbalosti, žalovaný poté jako nevědomou nedbalost.

27. Dle § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), platí, že k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví–li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Dle § 15 odst. 3 písm. b) téhož zákona poté v případě nevědomé nedbalosti platí, že přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

28. Žalovaný, za nezměněného skutkového stavu, oproti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, opřel své hodnocení o to, že „odvolatel nevěděl, že řídí na pozemní komunikaci vozidlo bez registrační značky, neboť není prokázáno, že by tak, s ohledem na tvrzení o upadnutí značky, činil vědomě. Naproti tomu je prokázáno, že odvolatel, s ohledem na to, že registrační značku opakovaně sundává, přičemž, dle jeho slov, cesta k silnici je plná nerovností, měl a mohl si registrační značku a její umístění na vozidle před samotným vjezdem na silnici zkontrolovat. Odvolací správní orgán tedy stanovil formu zavinění jako nedbalost nevědomou, neboť odvolatel nevěděl, že tímto jednáním ohrožuje zájem společnosti, ale vědět to měl a mohl.“ Tato úvaha odpovídá zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, má oporu ve správním spise a ve vyjádřeních žalobce. Úvaha žalovaného je prosta jakýchkoli vad. Krajský soud se s ní ztotožňuje.

29. Žalobce poukazuje na nervozitu při silniční kontrole a na skutečnost, že policistům nemusel vše řádně vylíčit. Má poté za to, že řízení založené na oznámení o přestupku ze dne 4. 10. 2024 je vadné. Nervozitu při jednání s policisty, potažmo orgány veřejné moci, žalobce při jednání dokládá lékařskou zprávou odborné lékařky z oboru psychiatrie, neboť trpí úzkostnou poruchou. Krajský soud při jednání provedl tuto listinu jako důkaz, avšak ve vztahu k rozhodnému skutkovému stavu se z ní nic nepodává. Jakkoli je možno tvrzenou nervozitu akceptovat, na naplnění samotné skutkové podstaty daného přestupku to nemá jakýkoli vliv. Těžiště dokazování leží v řízení před správním orgánem a případná nepřesnost žalobce při jednání s policisty nemá v této konkrétní věci podstatnější vliv na výsledek.

30. Tvrzení žalobce jsou vyjma jediné otázky po celou dobu konzistentní. Žalobce setrvale popisuje, že přívěs byl umístěn na pastvě a že RZ demontovává tak, aby nedošlo k poškození chovanými zvířaty. Při jízdě přívěsu po veřejně přístupné komunikaci pak RZ nasazuje. Tak měl učinit i tentokrát. Jízdní soupravu zkontroloval a vyrazil na cestu. Před nájezdem na veřejně přístupnou komunikaci došlo k odpadnutí RZ, která měla být vložena do rámečku. Jak žalobce popisuje i v rámci čestného prohlášení adresovaném soudu, „[p]ochybení, které vedlo k tomuto zákazu řízení si plně uvědomuji. Stalo se to tak, že při výjezdu na veřejnou komunikaci jsem bohužel nezajistil dostatečnou kontrolu přívěsného valníku připojeného k traktoru, konkrétně jeho registrační značky, která upadla, aniž bych o tom věděl.“ Při jednání správního orgánu žalobce uvedl, že RZ zacvakl do nepoškozeného rámečku; rámeček na fotografiích přívěsu není viditelný, a proto k dotazu správního orgánu uvedl, že neví, co se stalo s rámečkem, „na zemi jsem našel jen samotnou RZ bez rámečku. Musel mi tedy upadnout i rámeček. Zpětně jsem to nekontroloval, protože jsem valník parkoval zpět a od té doby ještě nejezdil.“. Při ústním jednání soudu se žalobce v této části odchýlil a uvedl, že nalezl jak rámeček, tak RZ. Z písemného vyjádření žalobce předloženého při jednání soudu lze k tomuto shodně citovat: „…byla SPZ nacvaknuta do rámečku, ale nebyl zkontrolován rámeček. Po polní příjezdové cestě k silnici mi rámeček s SPZ upadl. Po návratu z lomu jsem rámeček s SPZ našel.“ K identifikovanému rozporu v tom, co žalobce následně nalezl (zda pouze RZ nebo i rámeček), žalobce při jednání soudu uvedl, že si již nevzpomíná.

31. Správní orgány se otázkou rámečku na RZ ve svých rozhodnutích zabývají, jak ale správně popisuje žalovaný – zásadní skutečností pro naplnění skutkové podstaty daného přestupku je to, že přívěs nebyl opatřen RZ. Žalovaný současně uvádí, že „[v] neprospěch odvolatelova tvrzení svědčí také skutečnost, že na přívěsném vozidle nebyl nalezen ani příp. rámeček, do kterého měl údajně odvolatel registrační značku umístit nacvaknutím, což vysvětlil tím, že asi také upadl, ale tento již nenašel. Tuto teorii hodnotí odvolací správní orgán jako účelovou a opětovně uzavírá, že není pochyb o tom, že na vozidle nebyla registrační značka umístěna.“ (důraz doplněn). Nyní již žalobce tvrdí, že rámeček nalezl, posléze že si již nevzpomíná. Krajský soud se však ztotožňuje s tím, že zásadní je, že není pochyb o tom, že na vozidle nebyla RZ umístěna. Otázka (ne)připevnění RZ, okolnosti jejího připevnění a ztráty je důležitá zejména pro hodnocení formy zavinění, případně pro výši ukládané pokuty. V rámci úvah žalovaného o formě zavinění neshledal krajský soud tak, jak uvedl výše, jakýchkoli vad.

32. Vad nelze shledat ani v úvahách žalované o druhu a výměře trestu. Zde žalobce však pouze namítá, že právě vypuštěná ustanovení právní kvalifikace mohly mít vliv na hodnocení povahy a závažnosti přestupku. Tuto svoji myšlenku však více nerozvádí a tak, jak plyne z citovaných úvah žalovaného o formě zavinění, obecně byla tvrzení žalobce akceptována.

33. Z uvedeného plyne, že námitka absence zavinění není důvodná. Jednání žalobce odpovídá co do formy zavinění minimálně nevědomé nedbalosti, neboť (i v souladu s úvahami žalovaného) žalobce měl a mohl zabezpečit, aby dodržel zákonem stanovenou povinnost. Namítá–li, že v minulosti opakovaně RZ montoval a demontoval a nikdy neupadla a neměl důvod proto předpokládat, že by tomu bylo nyní jinak, nejedná se o relevantní argumentaci. Ostatně jak sám žalobce přiznává, při výjezdu na veřejnou komunikaci bohužel nezajistil dostatečnou kontrolu přívěsného valníku, konkrétně jeho RZ. Není zde nic, co by mohlo vést k závěru, že zde mohlo být objektivně neochvějné objektivní přesvědčení žalobce o nemožnosti ztráty RZ; spoléhal–li se subjektivně, že RZ je namontována tak, že ji neztratí, jedná se právě o naplnění zavinění ve formě nevědomé nedbalosti.

34. Žalobce namítá, že žalovaný podsouvá stanovisko žalobce a dotváří skutkový stav. Uzavírá–li však žalovaný, že „[p]odstatné je však v nyní hodnocené věci to, že odvolatel přiznal, že registrační značku z přívěsného vozíku pravidelně odstraňoval a montoval zpět, a že v době silniční kontroly se na přívěsu nevyskytovala.“, jedná se o závěry, které plně korespondují s tvrzeními žalobce.

35. Krajský soudu neshledává vad ani v tom, jak se žalovaný vypořádal s naplněním materiální stránky daného přestupku. Materiálním znakem se rozumí společenská škodlivost jednání, která je hmotněprávním korektivem formálních znaků skutkové podstaty (§ 5 zákona o odpovědnosti za přestupky). Podle konstantní judikatury jsou formální znaky přestupku zpravidla koncipovány tak, aby v běžných případech naplňovaly i jeho materiální stránku. K absenci materiálního znaku tak dochází pouze za výjimečných okolností, které vylučují, aby byl jednáním porušen či ohrožen právem chráněný zájem společnosti (rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2025, č. j. 5 As 282/2023 – 30). Například v rozsudku ze dne 13. 3. 2025, č. j. 5 As 219/2024 – 32, Nejvyšší správní soud uzavřel, že přelepení modrého pruhu státní poznávací značky nepředstavuje přestupek, neboť identifikovatelnost vozidla zůstala nenarušena a jednání mělo nulovou společenskou škodlivost. Podobně v rozsudku ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, konstatoval absenci materiálního znaku u překročení rychlosti o 2 km/h na přehledném úseku bez provozu. Žádné takové výjimečné okolnosti nejsou v této věci přítomny. Nejvyšší správní soud, s nímž se krajský soud ztotožňuje a pro stručnost na něj odkazuje, v rozsudku ze dne 7. 4. 2017, č. j. 7 As 61/2017–34 v bodě 22 a násl. k právu chráněnému zájmem společnosti v případě předmětného přestupku uvádí, že je ho „nutno hledat již v důvodech samotné registrace silničních vozidel podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Jedním ze základních účelů této registrace je evidence osoby, která vlastní, popřípadě provozuje, registrované vozidlo, a tím zajištění možnosti nesporné a snadné identifikace této osoby“ je přitom zcela lhostejno, že v posuzovaném případě se jednalo o připojený přívěs. „Právem chráněný zájem společnosti v případě předmětného přestupku spočívá v zajištění možnosti jednoznačné a jednoduché přímé identifikace jednotlivce, který řídí vozidlo účastnící se provozu na pozemních komunikacích, nebo alespoň zjednodušení následného zjišťování jeho totožnosti, za účelem případného vyvození odpovědnosti za protiprávní jednání. Slouží–li pak tabulka registrační značky mimo jiné k identifikaci viníka společensky škodlivého jednání, je nutno za porušení či ohrožení dotyčného právem chráněného zájmu logicky považovat jízdu ve vozidle, na němž není tabulka registrační značky umístěna.“ 36. Krajský úřad odmítl „tvrzení odvolatele, že identifikace nebyla ztížena, když traktor na sobě umístěnou registrační značku měl, uvádí odvolací správní orgán, jak je uvedeno výše v rámci vypořádání námitek, že rychlá identifikace se týká nejen tažného vozidla, ale také vozidla taženého – přípojného, a tedy je zájem společnost porušen právě i neumístěním registrační značky na taženém vozidle.“ Stejně tak jej odmítá i krajský soud a s posouzením žalovaného se plně ztotožňuje. Lze jen dodat, z povahy věci nemůže RZ na traktoru vést k řádné identifikaci jednotlivých vozidel jízdní soupravy, přičemž vozidla v jízdní soupravě nemusí mít ani stejného vlastníka, provozovatele. Zájem na identifikaci každého vozidla v jízdní soupravě je nezpochybnitelný.

37. Co se týče otázky souběhu přestupků a otázky projednání přestupku ať už provozovatele vozidla, či žalobce jako podnikající fyzické osoby, žalobce pouze poukazuje na tuto právní úpravu a namítá, že žalovaný se touto otázkou nezabýval. Žalobce explicitně namítá, že v odvolacím řízení tento vadný postup vytýkal, avšak takováto námitka nebyla v průběhu řízení před správními orgány vznesena, nebyla ani součástí podaného odvolání, ani součástí vyjádření žalobce v prvostupňovém řízení. Současně zde nebyl dán důvod se touto otázkou zabývat. Žalobce byl postižen za daný přestupek jako fyzická osoba – řidič. Nebylo ani zjištěno, že přestupku by se žalobce dopustil v pozici podnikající fyzické osoby.

IV. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení při jednání ostatně žalovaný ani nepožadoval. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba, vyjádření k žalobě III. Posouzení věci krajským soudem IV. Závěr a náklady řízení