54 A 54/2023– 58

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: P. K. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Kavínkem sídlem Na Kocínce 210/3, Dejvice, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 za účasti: GasNet, s.r.o., IČO: 27295567 sídlem Klíšská 940/96, Klíše, Ústí nad Labem zastoupena advokátkou JUDr. Veronikou Lukešovou sídlem K Novému sídlišti 200/12, Libuš, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2023, č. j. 075305/2023/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 20. 4. 2023, č. j. MUKOLIN/SU 41490/23–pes (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění zákona č. 621/2021 Sb. (dále jen „zákon o vyvlastnění“) mimo jiné rozhodl ve prospěch vyvlastnitele na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „vyvlastnitel“) o zřízení věcného břemene užívání části pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v katastrálním území a obci X (dále jen „dotčené pozemky“) o výměře 835,38 m2, jejichž vlastníkem je žalobce, spočívajícího v oprávnění zřídit a provozovat plynárenské zařízení včetně jeho součástí a příslušenství dle geometrického plánu, jehož kopie grafické části je nedílnou součástí prvostupňového rozhodnutí. Věcné břemeno bylo zřízeno na dobu neurčitou na dobu existence plynárenského zařízení. Náhradu za vyvlastnění vyvlastňovací úřad stanovil v celkové výši 1 694 Kč. Žaloba směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí ve výroku o zřízení věcného břemene užívání části dotčených pozemků a ve výroku o stanovení lhůty k užívání vyvlastněného práva k části dotčených pozemků.

2. Žalobce uvádí, že nezákonnost napadeného a prvostupňového rozhodnutí spočívá především v nesprávném posouzení naplnění zákonných podmínek pro vyvlastnění stanovených Listinou základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.), § 5 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění a § 3 odst. 6 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „liniový zákon“), neboť správní orgány konstatovaly, že vyvlastniteli se nepodařilo ve stanovené lhůtě 90 dnů ode dne doručení návrhu uzavřít smlouvu o získání práv k pozemkům nebo stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění. Ze spisu je zřejmé, že práva k pozemkům potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění bylo možno získat dohodou. Tato situace zakládá nepřípustnost vyvlastnění podle § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění. Z listinných důkazů a z výsledků ústních jednání jednoznačně vyplývá, že žalobce byl ochoten a připraven věcné břemeno ve prospěch vyvlastnitele zřídit smlouvou a souhlasil s vyplacením náhrady za zřízení věcného břemene ve výši 102 000 Kč. Pouze za účelem minimalizace negativních dopadů na pozemky a na životní prostředí usiloval o to, aby byly smluvně zakotveny požadavky týkající se technického provádění stavby. Na jejich podstatné části žalobce nalezl s vyvlastnitelem shodu, nedořešené zůstaly pouze drobnosti. Poslední návrh smluvní dokumentace byl žalobce připraven podepsat, o čemž vyvlastnitele informoval. Další jednání však bylo vyvlastnitelem jednostranně ukončeno. Vyvlastnitel následně v rámci ústního jednání vzal návrh na zaplacení náhrady za zřízení věcného břemene ve výši 102 000 Kč a odsouhlasené podstatné body dohody zpět. Jeho postup lze hodnotit jako ryze účelový. Vtělení technických podmínek provádění stavby do samostatné dohody bylo požadavkem vyvlastnitele a žalobce na něj přistoupil. Uzavření této samostatné dohody nebylo přímo závislé na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, na jejímž návrhu panovala shoda. Podrobnosti dohody o technických podmínkách provádění stavby mohly být diskutovány i poté, co by byla smlouva o zřízení věcného břemene uzavřena. Žalobce tedy byl připraven uzavřít s vyvlastnitelem smlouvu o zřízení věcného břemene i dohodu o technických podmínkách provedení stavby. Žalobce vyvlastnitele opakovaně vyzýval k jednání o návrzích jím zaslaných smluv. Návrhy žalobce však vyvlastnitel ignoroval či odmítal. Mezi účastníky docházelo k písemné korespondenci i k telefonickým jednáním. Vyvlastnitel původně zaslanou nabídku náhrady za zřízení věcného břemene, kterou žalobce akceptoval, vzal na ústním jednání zpět. Jednání vyvlastnitele tak bylo zcela účelovým postupem. Správní orgán měly zhodnotit konkrétní okolnosti případu a pečlivě hodnotit, zda uzavření dohody bylo možné a zda k ní v podstatných bodech došlo. Nelze přihlížet pouze ke stanovisku vyvlastnitele. Mezi účastníky byl dosažen konsensus ohledně podstatných náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene a výše náhrady. Dohoda o technických podmínkách provádění stavby byla na smlouvě o zřízení věcného břemene nezávislá. Odeslání návrhu na uzavření smlouvy žalobci bylo pouze formálním krokem k zahájení řízení, neboť již předtím odmítal jakékoliv výzvy žalobce k jednání a uzavření dohody. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že na konci roku 2018 byl dohodnut návrh budoucí smlouvy a začátkem roku 2019 byly dohodnuty i technické podmínky provedení stavby. V dubnu a červnu 2019 žalobce vznesl požadavky na vybudování příjezdové komunikace k jeho domu, následně však došlo k průtahům v jednáních daným epidemií Covid–19. V červnu 2020 byly na schůzce dohodnuty podmínky pro uzavření budoucích smluv. Poté opět došlo k průtahům na straně žalobce i vyvlastnitele, kteří se dohodli na odkladu řešení připomínek. Dne 7. 2. 2022 a 9. 5. 2022 žalobce zaslal vyvlastniteli revize návrhů budoucích smluv. Dne 14. 6. 2022 vyvlastnitel žalobci sdělil, že jelikož dohody nebylo dosaženo, bude postupovat formou vyvlastňovacího řízení. Žalobce nikdy uzavření dohody neodmítl, naopak měl od počátku snahu dohodu uzavřít a na zaslané návrhy vždy reagoval a ohledně merita věci se dohodli. Jednání trvala delší dobu, což nebylo zaviněno výlučně žalobcem, nýbrž též vyvlastnitelem. Jelikož novým právním zástupcem vyvlastnitele zaslané návrhy neodpovídaly podmínkám již ústně sjednaným, žalobce návrhy revidoval a připomínkoval. Odmítnutí o těchto připomínkách jednat je obstrukčním a účelovým jednáním vyvlastnitele. Nebyl to žalobce, kdo zapříčinil, že k uzavření dohody v zákonné lhůtě nedošlo.

3. K výkladu § 5 odst. 1 a § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. 10. 2014, č. j. 7 As 174/2014–44, č. 3188/2015 Sb. NSS, a ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 2/2013–39. Závěr o splnění podmínky podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění je nutno činit v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Je rozhodující, zda vyvlastňovaný na návrh kupní smlouvy reaguje, zda jsou jeho požadavky vyvlastnitelem reálně splnitelné a zda bude jejich splněním zajištěna možnost realizace účelu vyvlastnění. I v případě liniového zákona je nutno zkoumat, zda bylo dosažení dohody v silách vyvlastnitele a zda pro to něco učinil. Nemůže jít pouze o formální snahu spočívající v pouhém zaslání návrhu na uzavření smlouvy. Na alternativní požadavky vyvlastňovaného nemůže vyvlastnitel nereagovat či reagovat zástupnými důvody. Jestliže vyvlastňovaný vysloví reálné požadavky umožňující dosažení kompromisu, může být po vyvlastniteli požadováno, aby s vyvlastňovaným skutečně o takovém řešení jednal. Míra aktivity vyžadované po vyvlastniteli se odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody. Po vyvlastniteli proto bylo možné spravedlivě žádat, aby zákonem stanovenou dobu využil pro hledání kompromisu s vyvlastňovaným. Žalobce nikdy uzavření smlouvy s vyvlastnitelem neodmítl ani neučinil úkon, z něhož by to bylo možno dovozovat. Vyjádření žalovaného a vyvlastnitele 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že vyvlastnitel je vlastníkem liniové stavby plynárenského zařízení distribuční soustavy umístěné na dotčených pozemcích. Pro realizaci stavby plynárenského zařízení distribuční soustavy je nezbytné omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene. Na základě dokladů předložených vyvlastnitelem žalovaný konstatoval, že byl splněn požadavek podle § 5 odst. 1 a odst. 2 zákona o vyvlastnění a současně § 3 odst. 6 liniového zákona, neboť vyvlastniteli se nepodařilo v zákonem stanovené lhůtě 90 dnů ode dne doručení návrhu žalobci uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebným pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Ze spisového materiálu je zřejmé, že vyvlastnitel se prokazatelně snažil o dohodu se žalobcem. První kontakt ze strany vyvlastnitele proběhl v roce 2017. Na jaře roku 2018 vyvlastnitel žalobci předložil návrh budoucí smlouvy. Na počátku roku 2019 předložil vyvlastnitel žalobci i technické podmínky provedení stavby. Následně vyvlastňovaný opakovaně vznášel další požadavky a vyvlastnitel opakovaně předkládal vyvlastňovanému opravené návrhy smluv. Na opakované dotazy vyvlastnitele, zda žalobce s návrhem smlouvy souhlasí, oznámil žalobce záměr prodeje dotčených pozemků. S časovou prodlevou se vyvlastnitel opakovaně dotazoval na situaci ohledně prodeje nemovitostí. Po opakovaných dotazech žalobce e–mailem informoval, že je časově vytížen. S časovým odstupem zaslal zástupce žalobce revize návrhů budoucích smluv, včetně dalších technických požadavků k provedení stavby. Vyjednávání trvala až do doby podání žádosti o vyvlastnění dne 23. 6. 2022. Vyvlastnitel předtím sdělil žalobci, že s ohledem na skutečnost, že od roku 2018 se nepodařilo dojít k oboustranné dohodě, bude postupováno prostřednictvím vyvlastňovacího řízení. Vyvlastnitel se pokoušel o dohodu od roku 2018 a jednání dospěla do fáze, kdy žalobce souhlasil se zněním smlouvy o zřízení věcného břemene, avšak její uzavření podmiňoval souběžným uzavřením dohody o technických podmínkách provedení stavby. Některé požadavky žalobce byly vyvlastnitelem akceptovány, ale v dalších bodech vyhovět nemohl. Úsilí vyvinuté vyvlastnitelem k dosažení dohody lze jednoznačně klasifikovat jako postačující pro splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění.

5. Vyvlastnitel ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Tvrzení žalobce se nezakládají na pravdě. O dohodu se žalobcem usiloval řadu let a vyvíjel při tom nadstandardní aktivitu. Jednání skutečně dospělo do fáze, kdy žalobce souhlasil s navrženým zněním a následným uzavřením smlouvy o zřízení věcného břemene. Uzavření této smlouvy však žalobce podmiňoval souběžným uzavřením dohody o technických podmínkách provedení stavby. I v této věci se mu vyvlastnitel snažil vyjít vstříc, dohodu navrhl a v řadě bodů pak následně žalobci vyhověl. V některých bodech však nebylo možné žalobci vyhovět, neboť jeho požadavky byly nereálné a obtížně technicky proveditelné. Tuto skutečnost vyvlastnitel podrobně vysvětlil na ústním jednání před vyvlastňovacím úřadem dne 22. 9. 2022. Tvrzení žalobce, že bylo možné dosáhnout dohody, je ryze účelové. Žalobce deklaruje údajnou snahu o dohodu, avšak jejímu uzavření se řadu let bránil svými nepřiměřenými a nereálnými požadavky na realizaci stavby, jejichž splněním podmiňoval uzavření smlouvy o získání práv k dotčeným pozemkům. Replika žalobce 6. Žalobce v replice opakuje hlavní argumenty obsažené v žalobě. Uvádí, že ze spisového materiálu vyplývá, že k uzavření dohody ohledně zřízení věcného břemene došlo, a to za protiplnění ve výši 102 000 Kč. Na tom nic nemění, že parametry technické realizace stavby měly být zakotveny ve zvláštní dohodě. Na jejich podstatné části byla mezi žalobcem a vyvlastnitelem dosažena shoda. Poslední zaslanou verzi dokumentace byl žalobce připraven podepsat, o čemž vyvlastnitele informoval. Vyčlenění technických podmínek provádění stavby bylo požadavkem vyvlastnitele. Postup vyvlastnitele, který po deklaraci vůle žalobce ústně uzavřené dohody stvrdit písemně jednání ukončil a vzal zpět veškeré dosud odsouhlasené body dohod, je postupem obstrukčním a účelovým, který nemůže jít k tíži žalobce a nemůže požívat právní ochrany. Jednání před soudem 7. Při jednání dne 13. 9. 2023 žalobce a vyvlastnitel setrvali na svých procesních stanoviscích a zopakovali argumenty uvedené v písemných podáních. Žalovaný se k jednání nedostavil. Žalobce uvedl, že na dotčených pozemcích se nacházejí pastviny a dříve na nich docházelo také k výcviku koní, přičemž plánovaný záměr vyvlastnitele by zásadním způsobem zasáhl do provozu. Proto žalobce požadoval přijetí určitých technických opatření, aby k těmto zásahům docházelo co nejméně. Pro vyvlastnění nebyly splněny zákonné podmínky, protože jeho účelu bylo možné dosáhnout dohodou. Vyvlastnitel naopak navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že podmínky pro vyvlastnění splněny byly. Vyvlastnitel dlouhodobě (od března 2018) usiloval o dohodu. Zřejmě nebyl problém uzavřít dohodu o zřízení věcného břemene, ale žalobce zároveň požadoval uzavření dohody o technických podmínkách stavby, kterým dohodu o zřízení věcného břemene podmiňoval. Žalobce požadoval oplocení pracovního pruhu ve výši 1,6 m, montáž dřevěného oplocení pozemku, obnovení pastvin, zasetí travní směsi v konkrétní struktuře, výsadbu jehličnanů stejného vzrůstu jako ty, které se na dotčených pozemcích nacházejí, zavedení hadice pro závlahu, zajištění funkčnosti propojení studny a závlahy za pracovním pruhem. Některým požadavkům chtěl vyvlastnitel vyhovět, místo některých opatření nabízel finanční kompenzaci, ostatní však musel odmítnout. Do zahájení vyvlastňovacího řízení vyvlastnitel navrhoval žalobci tzv. smluvní úplatu za zřízení věcného břemene, poté již vycházel z ceny stanovené posudkem. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 8. Dne 23. 6. 2022 podal vyvlastnitel žádost o vyvlastnění „za účelem zřízení věcného břemene zřizování a provozu plynárenského zařízení distribuční soustavy“ na dotčených pozemcích. K žádosti vyvlastnitel přiložil mimo jiné doklady o jednání mezi ním a žalobcem od roku 2018 včetně kopií elektronické komunikace a návrhů smluvní dokumentace.

9. Ze žádosti a jejích příloh vyplývají mimo jiné následující skutečnosti:

10. Vyvlastnitel zaslal žalobci návrh smlouvy o zřízení věcného břemene společně s průvodním dopisem ze dne 16. 2. 2022, znaleckým posudkem a geometrickým plánem. Zásilka byla žalobci doručena dne 15. 3. 2022. V průvodním dopise ze dne 16. 2. 2022 mimo jiné stojí, že za zřízení věcného břemene žalobci náleží úplata, jejíž výše byla stanovena znaleckým posudkem o ceně věcných břemen č. 6373/2022 ze dne 24. 1. 2022, vyhotoveným za společnost STATIKUM s.r.o., IČO: 15545881, znaleckou kancelář zapsanou pro znaleckou činnost v oboru ekonomika v odvětví ceny a odhady znalcem Ing. P. P., CSc. (dále jen „posudek č. 6373/2022“); vyvlastnitel odkázal na § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění s tím, že náhradu lze stanovit dle znaleckého posudku vyhotoveného k žádosti žalobce, jinak platí cena dle posudku č. 6373/2022. V návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene a v posudku č. 6373/2022 je uvedena cena za zřízení věcného břemene 1 694 Kč.

11. V dopise ze dne 9. 5. 2022 adresovaném vyvlastniteli žalobce prostřednictvím zástupce mimo jiné uvedl, že se zřízením věcných břemen souhlasí s tím, že je třeba dosáhnout shody v některých minoritních bodech. Je třeba vyřešit přístup vyvlastnitele na pozemky žalobce. Rovněž je požadováno zřízení „nového a nečekaného“ věcného břemene na pozemku parc. č. X, o kterém je žalobce připraven jednat, pokud bude jednoznačně definován rozsah a jeho umístění. Vyřešit je třeba také souhlas ze strany zástavního věřitele žalobce. Žalobce akceptuje návrh na vydělení některých podmínek stavby dotčených plynárenských zařízení a podmínek pro zřízení věcných břemen do samostatných dohod o podmínkách provedení stavby, přičemž uzavření smluv o zřízení věcných břemen je podle žalobce z povahy věci podmíněno dosažením shody na textaci dohod o podmínkách provedení stavby. Návrh smlouvy o zřízení věcného břemene nepochybně vychází z již vzájemně dohodnutých podmínek, ale žalobce se pozastavil nad navrženou výší úplaty vycházející pouze z posudku č. 6373/2022, ačkoliv dříve byla ze strany vyvlastnitele nabídnuta výše 2 500 Kč/m2; ke změně ceny neexistuje žádný relevantní důvod a žalobce trvá na výši úplaty, jak byla na základě dřívějších jednání ze strany vyvlastnitele potvrzena.

12. Dopisem ze dne 14. 6. 2022 adresovaným zástupci žalobce vyvlastnitel sdělil, že s ohledem na dlouhý kontraktační proces, který byl ze strany vyvlastnitele započat již v březnu 2018 a na skutečnost, že se během této doby nepodařilo dosáhnout oboustranné dohody, ač o ni usiloval, nehodlá vyvlastnitel jednat o dalších podmínkách a změnách zmiňovaných návrhů smluv. Další postup bude probíhat prostřednictvím vyvlastňovacího řízení.

13. Opatřením ze dne 15. 7. 2022, č. j. MUKOLIN/SU 70885/22–pes, vyvlastňovací úřad vyrozuměl o zahájení vyvlastňovacího řízení. Vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 21. 7. 2022.

14. Opatřením ze dne 20. 7. 2022, č. j. MUKOLIN/SU 71940/22–pes, vyvlastňovací úřad vyzval žalobce, aby sdělil, zda na dotčených pozemcích váznou práva třetích osob, a upozornil jej, že podle § 20 odst. 1 věty první zákona o vyvlastnění mu náleží náhrada v prokázané výši újmy způsobené omezením vlastnického práva, která se stanoví na základě znaleckého posudku, vyhotoveného na žádost žalobce, pokud jej předloží vyvlastňovacímu úřadu do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení, v opačném případě se náhrada stanoví na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastnitele.

15. Podáním doručeným vyvlastňovacímu úřadu dne 1. 8. 2022 žalobce sdělil, že na dotčených pozemcích vázne zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení a právo pachtu.

16. Podáním doručeným vyvlastňovacímu úřadu dne 19. 8. 2022 žalobce sdělil, že si zajišťuje zpracování znaleckého posudku za účelem stanovení skutečné výše újmy způsobené případným omezením vlastnického práva, a proto žádá o prodloužení lhůty k předložení znaleckého posudku o 60 dní.

17. Opatřením ze dne 2. 9. 2022, č. j. MUKOLIN/SU 86537/22–pes, vyvlastňovací úřad žalobci sdělil, že je vázán § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění a lhůtu k předložení znaleckého posudku nelze prodloužit.

18. Dne 22. 9. 2022 byly do správního spisu doplněny další záznamy o komunikaci mezi žalobcem a vyvlastnitelem, ke kterým došlo v průběhu řízení před vyvlastňovacím úřadem. Jejich součástí je dopis vyvlastnitele ze dne 19. 9. 2022, kterým vyvlastnitel v reakci na telefonický rozhovor se žalobcem ze dne 7. 9. 2022 brojí proti požadavku žalobce na současné uzavření dohod o podmínkách o provedení stavby společně se smlouvami o zřízení věcného břemene a jeho požadavku na navýšení úhrady za jeho zřízení na 200 000 Kč za stavby „REKO VTL P.“ a „REKO SKAO P.“. Ze strany vyvlastnitele byla navržena maximální částka 104 000 Kč. Proto není možné dosáhnout uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene dohodou, přičemž jediným řešením je podle vyvlastnitele pokračovat ve vyvlastňovacím řízení.

19. Dne 22. 9. 2022 se konalo ústní jednání (protokol z téhož dne č. j. MUKOLIN/SU 92731/22–pes). V jeho rámci vyvlastnitel uvedl, že před zahájením řízení byla žalobci za zřízení věcného břemene za účelem dosažení dohody nabídnuta úplata ve výši 102 000 Kč, která výrazně převyšuje částku stanovenou znaleckým posudkem. Žalobce však trval na uzavření dohod o technických podmínkách provedených prací. K dohodě mezi stranami nedošlo, a proto vyvlastnitel podal žádost o vyvlastnění. I v průběhu řízení probíhala mezi stranami jednání, k dohodě však nedošlo. Žádný právní předpis neukládá vyvlastniteli povinnost uzavřít dohodu o technických podmínkách provádění stavby, avšak vyvlastnitel se žalobci snažil vyjít vstříc. Ve zprávě ze dne 25. 5. 2022 vyvlastnitel sdělil žalobci, že zohlednil jeho požadavky a dohodu upravil, v jiných bodech však vyhovět nemůže. Ohledně smlouvy o zřízení věcného břemene bylo mezi stranami dosaženo dohody o jejím obsahu, a to včetně částky náhrady. Uzavření smlouvy však žalobce podmiňoval uzavřením dohody o technických podmínkách stavby. Osobní jednání o návrhu dohody o provedení stavby vyvlastnitel odmítal, protože docházelo k modifikaci jejích podmínek a nic nenasvědčovalo dosažení dohody.

20. Na ústním jednání žalobce mimo jiné uvedl, že nejsou splněny podmínky pro vyvlastnění, neboť jsou splněny veškeré podmínky pro dosažení dohody. Vyvlastňovaný je připraven uzavřít smlouvy o zřízení věcného břemene a souhlasí s vyplacením náhrady ve výši 102 000 Kč, pouze by rád zakotvil některé požadavky týkající se technického provádění stavby za účelem minimalizace negativních dopadů na pozemky a životní prostředí. V podstatné části bylo s vyvlastnitelem dosaženo shody a bylo potřeba se dohodnout na technicky bezvýznamných podrobnostech. Na dnešním jednání však vyvlastnitel vzal zpět nabídku na zaplacení úhrady ve výši 102 000 Kč i odsouhlasené body nabídky týkající se technického provedení prací. Vydělení těchto technických podmínek mimo smlouvu o zřízení věcného břemene požadoval sám vyvlastnitel. Je připraven uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene za předpokladu současného uzavření dohod o technických podmínkách stavby. Žalobce vznesl námitku nesprávného znaleckého ocenění věcného břemene s tím, že do 30 dnů předloží vlastní posudek. Účelem požadovaných technických podmínek stavby bylo předejít možným škodám. Vyvlastňovaný opakovaně vyzýval k osobnímu jednání ohledně smluvních formulací. Tyto návrhy vyvlastnitel ignoroval. Docházelo však k jednání o obsahu smlouvy a nabídky dosažení dohody byly zasílány písemně. Ačkoliv bylo v podstatných rysech dohody dosaženo a žalobce akceptoval vyvlastnitelem nabídnutou cenu, byla dohoda na dnešním jednání vyvlastnitelem odmítnuta.

21. Vyvlastňovací úřad rozhodnutím ze dne 7. 11. 2022, č. j. MUKOLIN/SU 64422/22–pes, žádosti vyvlastnitele vyhověl. K odvolání žalobce i vyvlastnitele žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 2. 2023, č. j. 028206/2023/KUSK, rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 7. 11. 2022 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Žalovaný v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že vyvlastňovací úřad porušil § 8 a § 14 zákona o vyvlastnění, § 2 liniového zákona a § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

22. Vyvlastňovací úřad následně prvostupňovým rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku. V jeho odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení a dále mimo jiné uvedl, že vyvlastnění není podle § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění přípustné, je–li možno práva k pozemkům potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. O dohodu se vyvlastnitel pokoušel od roku 2018. Vyvlastňovaný souhlasil se zněním smlouvy o zřízení věcného břemene, ale podmiňoval ji uzavřením dohody o technických podmínkách provedení stavby. Některé požadavky vyvlastňovaného byly vyvlastnitelem akceptovány, v některých bodech vyvlastňovanému vyhovět nemohl. Vyvlastňovací úřad dospěl k závěru, že úsilí vyvinuté vyvlastnitelem lze považovat za postačující pro splnění podmínky přípustnosti vyvlastnění. K žádosti vyvlastnitel připojil mimo jiné listiny prokazující splnění podmínky podle § 5 zákona o vyvlastnění, včetně prohlášení, že se mu ve stanovené lhůtě nepodařilo získat práva k pozemku dohodou (předložení návrhu na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, doklady o doručení korespondence, doklady o průběhu jednání – zápisy z jednání). Dotčené pozemky jsou určeny pro umístění stavby plynárenského zařízení distribuční soustavy vysokotlakého plynovodu „REKO VTL P. – prům. zóna“. Vyvlastnitel je vlastníkem této liniové stavby plynárenského zařízení distribuční soustavy. Na dotčených pozemcích je stávající zařízení, které bude rekonstruováno stejným typem plynárenského zařízení. Umístění stavby je v souladu s územním plánem P. Pro uskutečnění stavby vysokotlakého plynovodu je nezbytné omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene na částech dotčených pozemků. Vyvlastňovací úřad zkoumal splnění podmínek vyvlastnění podle § 5 odst. 1 a odst. 2 zákona o vyvlastnění a § 3 odst. 6 liniového zákona a konstatoval, že vyvlastniteli se nepodařilo ve stanovené lhůtě uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Náhrada za vyvlastnění byla stanovena na základě znaleckého posudku. Vyvlastňovací úřad posoudil způsob stanovení ceny náhrady za služebnost – zřízení věcného břemene podle oceňovacích předpisů a použil posudek č. 6373/2022. Náhrada za vyvlastnění věcného břemene byla počítána na dobu neurčitou a činí celkem 1 694 Kč.

23. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, v němž uplatnil obdobnou argumentaci jako v žalobě.

24. Žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. V jeho odůvodnění uvedl obdobné důvody jako ve vyjádření k žalobě (srov. bod 4 tohoto rozsudku) a jako vyvlastňovací úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Dále mimo jiné odkázal na rozsudek NSS č. j. 7 As 174/2014–44, z něhož plyne, že i v případech spadajících do působnosti liniového zákona je nutno zkoumat, zda bylo možné s vyvlastňovaným dosáhnout dohody, přičemž nemůže jít pouze o formální snahu o uzavření dohody spočívající v zaslání návrhu na uzavření smlouvy. Požadovaná míra aktivity se odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody. Podle žalovaného je rozhodující, zda a jak vyvlastňovaný na návrh smlouvy reaguje a zda jsou požadavky splnitelné a jejich splněním zajištěna realizace účelu vyvlastnění. Jednání mezi žalobcem a vyvlastnitelem probíhala mnohem déle než po zákonem stanovenou minimální dobu 90 dnů. Vyvlastnitel se se žalobcem prokazatelně snažil o dohodu od doručení návrhu budoucí smlouvy v roce 2018 a až do podání žádosti o vyvlastnění. K uzavření dohody nedošlo zejména z důvodu nedosažení shody ve věci technických požadavků žalobce. Vyvlastnitel se nestavěl k návrhům žalobce pasivně či formálně, ale probíhala mezi nimi e–mailová, osobní a telefonická komunikace. Posouzení žaloby soudem 25. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v rozsahu a mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

26. Žaloba není důvodná.

27. Podle § 3 odst. 1 liniového zákona pro odejmutí nebo omezení práv k pozemkům nebo stavbám potřebným pro uskutečnění dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací platí zákon o vyvlastnění, pokud tento zákon nestanoví jinak.

28. Podle § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění není vyvlastnění přípustné, je–li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem.

29. Podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému.

30. Podle § 3 odst. 6 liniového zákona, jde–li o práva potřebná pro uskutečnění stavby dopravní, vodní nebo energetické infrastruktury, je podmínka přípustnosti vyvlastnění spočívající v nemožnosti získat tato práva dohodou nebo jiným způsobem splněna, pokud byl vyvlastňovanému doručen návrh na uzavření smlouvy o získání práv k pozemku nebo ke stavbě, která jsou předmětem vyvlastnění, a smlouva nebyla ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení návrhu uzavřena, přestože se vyvlastnitel nejméně 30 dnů před podáním žádosti o vyvlastnění pokusil s vyvlastňovaným o návrhu smlouvy jednat.

31. Žalobce výslovně v žalobě zpochybnil splnění jedné ze základních podmínek přípustnosti vyvlastnění, neboť práva k dotčeným pozemkům potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění bylo možno získat dohodou.

32. Zdejší soud již v rozsudcích ze dne 13. 7. 2022, č. j. 54 A 27/2022–59, a ze dne 27. 2. 2023, č. j. 54 A 106/2022–58, poukázal na to, že judikatura NSS není v otázce, do jaké míry mohou případné vady negociační fáze s ohledem na její soukromoprávní povahu zpochybnit zákonnost rozhodnutí o vyvlastnění, zcela konzistentní. Zdejší soud však poukázal na rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2021, č. j. 1 As 176/2019–53, podle kterého je nutné rozlišovat, zda se žalobní námitky týkají postupu vyvlastnitele v rámci kontraktačního procesu před zahájením vyvlastňovacího řízení podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění. V takovém případě se totiž jedná o otázku zákonnosti postupu v průběhu kontraktačního procesu, a tedy otázku splnění jedné z podmínek pro možnost přistoupení k vyvlastnění ve vyvlastňovacím řízení.

33. Podle rozsudku NSS ze dne 14. 4. 2016, č. j. 5 As 52/2016–39, „[z]ákon o vyvlastnění de facto ukládá vyvlastniteli povinnost, aby se pokusil dosáhnout majetkoprávní změny a získat práva k potřebnému pozemku nebo stavbě jiným, méně omezujícím způsobem, než je vyvlastnění, a to v rovině soukromého práva. Teprve poté je přípustné vyvlastnění, resp. zahájení vyvlastňovacího řízení podle § 18 zákona o vyvlastnění (srov. důvodovou zprávu). Jakkoliv může vyvlastnitel dosáhnout toho, že bude z jeho iniciativy ve prospěch veřejného zájmu omezeno či odňato majetkové právo vyvlastňovaného, výsledkem postupu podle § 5 zákona o vyvlastnění není žádný vrchnostenský, resp. veřejnoprávní akt, nýbrž dohoda či jiný způsob změny vlastnictví, při které však vyvlastnitel a vyvlastňovaný mají rovné postavení. Není tak nejmenšího důvodu se domnívat, že by při postupu podle § 5 zákona o vyvlastnění mělo docházet k výkonu veřejné správy, resp. k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] ze strany vyvlastnitele.“ 34. Obdobně rozsudek NSS ze dne 10. 8. 2016, č. j. 3 As 180/2014–64, konstatoval, že „[f]áze vyjednávání mezi vyvlastňovatelem a vyvlastňovaným má povahu soukromoprávní kontraktace a předchází (v případě jeho neúspěchu) samotnému vyvlastňovacímu řízení. Z podstaty věci proto na tuto fázi nemohou dopadat zásady ovládající správní řízení a nelze se subsidiárně dovolávat ani použití principů občanského soudního řízení […].“ 35. V rozsudku č. j. 7 As 2/2013–39, NSS upozornil, že „správný není závěr krajského soudu, že obsah dohody a jednání jí předcházející nejsou nijak limitovány předpisy veřejného práva. Vlastník stavby nemá volnost při jednání, neboť je omezen výše uvedenými ústavními a zákonnými požadavky. Přednost uzavření vzájemné dohody je důvodná. Vlastník pozemku je v nevýhodné pozici, neboť jeho dispozice s pozemkem, na kterém je zřízena stavba, je výrazně omezená. […] Pokus o dosažení majetkoprávního vypořádání tak nemůže být pouhým formalismem. Vlastník stavby musí postupovat v souladu se svými zájmy, ale současně šetřit vlastnická práva vlastníka pozemku. Výše navrhované náhrady je přitom logicky důvodem neshody mezi vlastníkem dotčeného pozemku a stavebníkem. […] Pokud vlastník pozemku od samého počátku výslovně deklaruje, že nemá zájem na uzavření dohody a že nepřistoupí na žádné nabízené řešení, pak nelze po vlastníkovi stavby požadovat, aby zbytečně vynakládal prostředky na vypracování znaleckého posudku nebo vyhledání pozemku vhodného ke směně. Nelze po něm ani požadovat předkládání dalších nabídek, je–li zřejmý přetrvávající velký rozdíl v představě o náhradě za pozemek mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby.“ (zdůraznění doplněno).

36. Zmínit lze rovněž rozsudek č. j. 7 As 174/2014–44, v němž se NSS přihlásil k již výše citovanému závěru rozsudku č.j. 7 As 2/2013–39 a zároveň zdůraznil, že „[z]ávěr o tom, zda je podmínka dle ust. § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění splněna, je tak nutno činit vždy v závislosti na konkrétních okolnostech případu. Zejména je rozhodující, zda vůbec vyvlastňovaný na návrh kupní smlouvy nějak reaguje, a pokud ano, zda jsou jím vyslovené požadavky vyvlastnitelem reálně splnitelné a bude jejich splněním zajištěna možnost realizace účelu vyvlastnění“ (zdůraznění doplněno).

37. Podle rozsudku NSS ze dne 24. 5. 2023, č. j. 8 As 25/2023–71, „kontraktační jednání nelze omezovat na pouhé předložení nabídky a její případné přijetí či odmítnutí. Předmětem jednání je i samotné navázání vzájemné komunikace směřující ke sladění představ o zamýšlené transakci. Současně je zcela běžné, že se představy jednotlivých stran takového předsmluvního jednání nesejdou a proces vyjednávání je neúspěšný, či z důvodu zcela odlišných představ není možné přikročit ani ke konkrétnějšímu nastavení podmínek smlouvy“. (zdůraznění doplněno).

38. Z výše popsané rekapitulace podstatného obsahu správního spisu (srov. body 8 až 24 tohoto rozsudku) je zřejmé, že jednání mezi žalobcem a vyvlastnitelem probíhala poměrně dlouhou dobu (informace vyvlastnitele žalobci o záměru je datována dne 4. 3. 2018 a žádost o vyvlastnění byla podána dne 23. 6. 2022, přičemž i poté strany ještě dále jednaly). V této souvislosti soud upozorňuje, že negociační fáze se může dělit na část neformální, pro kterou veřejné právo nepředepisuje žádná pravidla, a část formální, zpravidla bezprostředně předcházející podání žádosti o vyvlastnění (v projednávané věci k jejímu zahájení došlo dne 15. 3. 2022, tj. doručením podepsaného návrhu na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene), pro kterou již jsou zákonem stanoveny určité kvalitativní požadavky (např. zákonem předpokládaná minimální doba 90, respektive 60 dnů, náležitosti návrhu aj.). Podmínku přípustnosti vyvlastnění představuje řádně provedená formální část negociační fáze. Naproti tomu neformální část je nepovinnou (fakultativní) součástí negociačního procesu, byť ani ta není bez významu. Komentářová literatura k ní uvádí, že „[t]akové vyjednávání může být k vlastníkům potřebných pozemků velmi vstřícné, protože jim mohou být nabízeny výhodnější podmínky. Vyšší kupní cena se vyvlastniteli vyplatí díky úsporám z rychlejšího průběhu přípravy výstavby i její samotné realizace“ (srov. Komentář k § 3. In: Hanák, J., Žídek, D., Černocký, R. Zákon o vyvlastnění. Praktický komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2022, dostupné v Systému ASPI). Kromě toho délka a průběh neformální části negociační fáze (např. poctivost, sbližování představ budoucích smluvních stran apod.) představují konkrétní okolnosti případu, které mohou ovlivnit posouzení jednání stran v její formální části. Pokud strany mají za sebou několik let vyjednávání a vzájemných kontaktů, jako je tomu v projednávané věci, aniž by to vedlo k dosažení jiného způsobu realizace účelu vyvlastnění, nelze od nich očekávat takovou aktivitu jako v případě, kdy by spolu před zahájením formální části vůbec nejednaly.

39. Listinami obsaženými ve správním spise přitom bylo doloženo, že k uzavření dohody nedošlo, přičemž za hlavní důvod neshody ve formální části negociační fáze lze považovat výši náhrady za věcné břemeno a nedostatek konsensu ohledně dohody o technických podmínkách provádění stavby. Z probíhajících jednání je však rovněž zřejmé, že se vyvlastnitel nestavěl k návrhům žalobce pasivně či pouze formálně, probíhala mezi nimi korespondence i telefonická komunikace a osobní jednání, a to během cca 4 let. Skutečnost, že vyvlastnitel po tolika letech vyjednávání a vzájemných kontaktů přehodnotil poměrně vstřícný návrh ohledně výše náhrady za věcné břemeno a nadále již pracoval s cenou určenou posudkem č. 6373/2022, neznamená, že jeho jednání bylo formální bez snahy nalézt řešení. Žalobce nadto pouze v obecné rovině (a soudu nepřísluší jeho argumentaci domýšlet) namítá, že uzavření dohody bylo možné, že byl připraven smlouvu o zřízení věcného břemene podepsat, že bylo dosaženo shody o podstatných bodech doprovodné dohody, nicméně vyvlastnitel uzavření dohod zmařil.

40. Soud se v otázce, zda vyvlastnitel vynaložil dostatečné úsilí k uzavření dohod, ztotožňuje s hodnocením vyvlastňovacího úřadu a žalovaného. Snahu vyvlastnitele uzavřít se stěžovatelem smlouvy o zřízení věcného břemene nelze považovat za formální. Ačkoliv žalobce tvrdí opak, z listin obsažených ve správním spisu je zjevné, že se představy žalobce a vyvlastnitele nikdy nestřetly. V neformální části nebylo dosaženo shody zejména ohledně dohody o technických podmínkách provádění stavby, po doručení návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene dne 15. 3. 2022 pak zjevně pro žalobce nebyla akceptovatelná cena stanovená posudkem č. 6373/2022. Soud se také do určité míry pozastavuje nad tím, že žalobce navzdory vědomí toho, že vyvlastnitel podá (resp. podal) žádost o vyvlastnění, nadále trval na dosažení shody na textaci dohod o podmínkách provedení stavby (kterými tak podmiňoval uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene) a návratu k původně uváděné výši náhrady, která však několikanásobně převyšovala cenu stanovenou posudkem č. 6373/2022, ačkoliv si musel být vědom, že ztrácí výhodnost svého postavení (co do navržené protihodnoty za věcné břemeno). Tento posudek sice v průběhu řízení před vyvlastňovacím úřadem zpochybnil, informoval o záměru obstarat si vlastní, nicméně ze správního spisu neplyne, že by k tomu bylo kdy došlo. Tvrdí–li pak žalobce, že podrobnosti dohody o technických podmínkách provádění stavby mohly být diskutovány po uzavření smlouvy, obsah správního spisu tomu neodpovídá. V takovém případě totiž žalobci nebránilo zaslat již podepsaný (a podle něj perfektní) návrh smlouvy o zřízení věcného břemene vyvlastniteli.

41. Podle soudu tak důvodem neuzavření dohody (smlouvy) ve smyslu § 3 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění byla v projednávané věci skutečnost, že se nesešly představy jednotlivých stran negociačního procesu, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by postup vyvlastnitele byl výsledkem libovůle či snahy o pouhé formální splnění podmínky přípustnosti následného vyvlastnění (srov. rozsudek NSS č. j. 8 As 25/2023–71). Tomu navíc vůbec neodpovídá délka a intenzita vzájemných kontaktů od roku 2018. Je obtížně představitelný jakýkoliv rozumný důvod, pro který by měl vyvlastnitel takový časový úsek a s takovou intenzitou vést jednání pouze „na oko“. Byl to totiž vyvlastnitel, kterému záleželo na co nejrychlejší realizaci záměru (a to také s ohledem na nezbytnost oprav, kterou rovněž v průběhu vyjednávání argumentoval). Nelze tak dospět k závěru, že by vyvlastnitel před podáním žádosti o vyvlastnění nevyvinul dostatečnou snahu k získání práv k potřebným pozemkům dohodou.

42. Zároveň je třeba v této souvislosti připomenout, že se na předmětné řízení vztahoval liniový zákon, jehož účelem je podle důvodové zprávy zjednodušit a uspíšit jednání o majetkoprávním vypořádání s vlastníky nemovitostí dotčených výstavbou, jakož i racionalizace příslušných správních řízení, při maximálním zachování oprávněných zájmů vlastníků dotčených nemovitostí i třetích osob. Stát a jiné subjekty veřejné správy totiž potřebují právní nástroj k tomu, aby získaly v co nejkratším časovém úseku pozemky, popřípadě nezbytná práva k nim, a potřebná povolení pro realizaci veřejně prospěšné stavby veřejné infrastruktury. Výše uvedené zdůvodnění úmyslu zákonodárce akceptoval rovněž Ústavní soud, a to například ve svém usnesení ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 3951/12 (v kontextu namítaného porušení práva na spravedlivý proces zakotvením pouhé patnáctidenní lhůty k podání žaloby proti výroku o výši náhrady za vyvlastnění). I vyjednávání o eventuální dohodě by proto mělo proběhnout v omezeném časovém horizontu a v tomto kontextu je třeba hodnotit i jeho průběh. Jak přitom soud uvedl již výše, v projednávané věci jednání probíhala neúměrně dlouhou dobu. I když byla nabídnuta cena mnohonásobně vyšší než cena následně stanovená posudkem č. 6373/2022, jejíž výše měla představovat určitou formu „odměny“ žalobci za to, že převod práva umožňující dosažení účelu vyvlastnění (zřízení věcného břemene) proběhne rychle a nekomplikovaně (srov. bod 38 tohoto rozsudku), žalobce na tuto nabídku adekvátně nereagoval (srov. bod 40 tohoto rozsudku). Podmiňoval totiž stále uzavření dohody ujednáním o technických podmínkách stavby, které však se zřízením věcného břemene souvisely velmi volně. Ke sblížení stanovisek žalobce a vyvlastnitele tak nedošlo (srov. bod 41 tohoto rozsudku). Vadu negociační fáze, která by zakládala nezákonnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí, soud neshledal.

43. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že negociační fáze předcházející podání žádosti o vyvlastnění nebyla stižena takovými vadami, které by měly za následek nezákonnost vyvlastnění, respektive nezákonnost prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Soud tak uzavírá, že s ohledem na konkrétní okolnosti posuzované věci byla splněna podmínka, podle níž se nepodařilo získat práva k pozemkům potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 44. Vzhledem k uvedenému soud neshledal žalobu důvodnou a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou úřední činnost. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by jí mohly náklady vzniknout, a stejně tak ani neshledal existenci případných důvodů hodných zvláštního zřetele (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Vymezení věci a obsah žaloby Vyjádření žalovaného a vyvlastnitele Replika žalobce Jednání před soudem Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Posouzení žaloby soudem Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení