54 A 6/2017 - 38

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce M. Ř., zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 8, Černého 517/13, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2017, č. j. KUJCK 35137/2017, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 16. 5. 2017 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2017, č. j. KUJCK 35137/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odvolání žalobce, a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 12. 2016, č. j. SO/6247/2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se žalobce měl dopustit dne 24. 3. 2016 na silnici I/03 v katastrálním území obce Lhotice ve směru jízdy od Tábora na České Budějovice, když řídil osobní automobil tovární značky BMW, RZ Xas tímto vozidlem jel ve 13:15 hodin po odečtení možné odchylky rychlostí 106 km/hod. v úseku, na kterém je nejvyšší povolená rychlost stanovena na 90 km/hod., při řízení motorového vozidla tak překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 16 km/hod. Žalobci byla podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o provozu na pozemních komunikacích s přihlédnutím k § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a povinnost uhradit paušální náklady řízení ve výši 1.000 Kč. (2) Ústřední žalobní námitkou byla rozporována platnost provedeného měření. Žalobce namítal, jednak že k měření došlo v zatáčce a dále namítal podhuštění levé přední pneumatiky měřicího vozidla. (3) Žalobce uvedl, že ve správním řízení požadoval ohledání místa měření za účasti osoby způsobilé k měření zakřivení předmětného úseku, provedení důkazu návodem k obsluze, z něhož plynou požadavky na přímost úseku a vyslechnutí obsluhy rychloměry k prokázání tvrzení podhuštění pneumatiky. Žalobce namítal, že výpočet správního orgánu I. stupně, který byl popsán v prvostupňovém rozhodnutí, je nevypovídající, neboť nebyl z rozhodnutí zřejmý postup správního orgánu I. stupně při výpočtu a nebyl pořízen protokol z takového dokazování. Žalobce uvedl, že mu bylo odepřeno právo účastnit se dokazování podle § 51 odst. 2 správního řádu. Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně rozhodoval na základě návodu k obsluze, který však není součástí spisové dokumentace a nebyl proveden jako důkaz. Z uvedených důvodů žalobce namítal nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. (4) Provedený výpočet označil žalobce za nepřezkoumatelný a s nevypovídající hodnotou, neboť byl účelově zvolen takový úsek, aby výsledek odpovídal požadavkům, které by stvrzovaly správnost měření. Žalobce uvedl, že oprávněná úřední osoba nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi a vybavením ke zjišťování zakřivení pozemní komunikace. (5) Žalobce další dílčí námitkou brojil proti zvolenému úseku měření, neboť nebylo postaveno najisto, jaký úsek je podle návodu k obsluze tím úsekem měření, jehož zakřivení je třeba zjišťovat. Žalobce upozornil, že jím poskytnutý výřez z mapy byl pouze ilustrativní a nikoliv závazné povahy. Dle žalobce vyvstaly pochybnosti o zákonnosti provedeného měření, a v důsledku toho i výroku o vině. (6) Dále žalobce namítal, že správní orgány nevyhověly návrhu žalobce na provedení výslechu policisty k prokázání tvrzení žalobce, že byla podhuštěna přední pneumatika. Žalobce neměl žádné další prostředky, kterými by mohl prokázat své tvrzení o podhuštění. Nevyhověním tomuto návrhu nebylo žalobci umožněno prokázat své tvrzení, a proto setrvala v řízení minimálně pochybnost o tom, zda byly pneumatiky měřicího vozidla řádně nahuštěny. Žalobce proto namítá rozpor výroku o vině s § 3 správního řádu. V nevyhovění návrhu na výslech obsluhy měřicího vozidla žalobce spatřoval porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. (7) Závěrem žalobce zmínil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů žalobce a zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. II. Vyjádření žalovaného (8) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. (9) Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že skutkový stav byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování a primárním důkazem byl záznam o přestupku. K námitce měření v zatáčce žalovaný sdělil, že taková skutečnost nevyplývá z žádných okolností případu. Žalovaný zdůraznil, že obsluha je řádně proškolena k obsluze samotné ale také k možnostem a místům měření, kdy je sama schopna rozpoznat zatáčku. K nejasnostem ohledně délky rovného úseku žalovaný uvedl, že v okamžiku měření byl nastaven dosah 30 m, a tedy úvahy žalobce o minimálních délkách rovných úseků v řádech desítek až stovek metrů jsou zcela vyloučeny, zvláště v případě, kdy je měřeno v sousedním jízdním pruhu. V souvislosti s minimální délkou rovného úseku žalovaný přiložil snímek z návodu k obsluze. Dále byl žalovaným přiložen snímek z aplikace mapy.cz s místem měření, z něhož je zřejmé, že se jednalo v dostatečné délce o rovný úsek. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zmínil, že měření na vnitřní straně zatáčky, je za splnění podmínek, povoleno. (10) Žalovaný vyslovil nesouhlas s námitkou žalobce, že byl zkrácen na svých právech, neboť nebyl přítomen provedenému dokazování. Správní orgán I. stupně založil do spisu výřez z aplikace mapy.cz, a to na podnět žalobce. Žalovaný zdůraznil, že žalobce uvedl údaj stanovující zatáčku 1600 m. Žalovaný pro výpočet využil informací, které byly dostupné i žalobci. Veškeré podklady pro rozhodování byly součástí správního spisu. (11) K námitce podhuštěné pneumatiky žalovaný uvedl, že měla být uplatněna dříve, a to přímo na místě kontroly či takovou skutečnost zaznamenat do oznámení přestupku. K takové námitce dle žalovaného nelze přihlížet po takovém časovém odstupu od spáchání přestupku. Uplatnění této námitky s takovým časovým odstupem shledal žalovaný za obstrukční a znevažující celou námitku. (12) Žalovaný dále konstatoval, že není vázán návrhy účastníků na provedení důkazů, ale své odmítnutí navržených důkazů musí vždy řádně a přezkoumatelně odůvodnit, což bylo dle žalovaného provedeno. Žalovaný uvedl, že policisté kontrolu jejich vozidla, stejně jako měření rychlosti, provádí v rámci každodenní činnosti, k čemuž jsou řádně proškoleni, a nelze proto bez jednoznačných důvodů pochybovat o tom, že něco udělali chybně. Není-li zřejmé zjevné porušení povinností, považuje žalovaný doklad o proškolení policistů za dostatečný podklad pro kladné vyhodnocení postupu měření rychlosti a měření samotného. III. Stručný obsah správních spisů. (13) Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti. (14) Ve správním spisu byla založena evidenční karta řidiče s pěti záznamy, ověřovací list č. 249/15 ze dne 5. 12. 2015, osvědčení způsobilosti obsluhy silničních rychloměrů typu RAMER 10, AD9, RAMER 7 CCD a PolCam s archivací ze dne 3. 2. 2016 prokazující způsobilost pprap. R. Š. a pprap. B. Š. Součástí spisu byl záznam o přestupku, úřední záznam ze dne 24. 3. 2016, č. j. KRPC- 47369-1/PŘ-2016-020106 o naměření rychlosti 106 km/hod. po odečtení možné odchylky radaru. V úředním záznamu bylo poznamenáno, že řidič byl seznámen s tím, jakého přestupku se dopustil. Žalobce s přestupkem nesouhlasil, odmítl se podepsat na oznámení o přestupku a nevyužil možnosti se k věci vyjádřit. Dále je založeno oznámení přestupku č. j. KRPC-47369-2/PŘ-2016-020106, v němž bylo dále uvedeno, že ve vozidle byl spolujezdec J. B. Oznámení přestupku ze dne 4. 4. 2016, č. j. KRPC-47369-4/PŘ-2016-020106 bylo doručeno správnímu orgánu I. stupně dne 6. 4. 2016. (15) Správní orgán I. stupně vydal dne 6. 9. 2016 příkaz k uložení sankce za předmětný přestupek, proti kterému žalobce podal dne 21. 9. 2016 odpor. Následně správní orgán I. stupně dne 3. 10. 2016 stanovil žalobci lhůtu 5 dnů k doplnění podání, což žalobce učinil. Dne 2. 11. 2016 vyrozuměl správní orgán I. stupně žalobce o pokračování v řízení, předvolal jej k ústnímu jednání a vyzval jej k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim. Zástupce žalobce ve správním řízení Ing. M. J. požádal správní orgán I. stupně o pořízení kopie spisového materiálu, který jeho požadavku vyhověl. Žalobce si převzal kopii části spisu dne 18. 11. 2016 a zároveň nahlédl do spisu, o čemž byl sepsán záznam. O průběhu nařízeného ústního projednání přestupku byl sepsán protokol, v němž bylo zaznamenáno, že zástupce žalobce se nedostavil, proběhlo dokazování a na závěr správní orgán I. stupně zhodnotil průběh řízení a dospěl k názoru, že spáchání přestupku bylo právně postaveno na jisto, a bylo proto možné rozhodnout o vině za přestupek. Zástupce žalobce následně dne 23. 11. 2016 zaslal vyjádření, v němž namítal provedení měření v zatáčce ostřejší jak 1600 m a podhuštěnou levou přední pneumatiku, které si při silniční kontrole měl žalobce povšimnout. Správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce dne 24. 11. 2016 o doplnění spisu po ústním jednání a vyzval jej k jeho seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí dne 12. 12. 2016. (16) Dne 14. 12. 2016 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, jímž shledal žalobce vinným ze spáchání projednávaného přestupku. Správní orgán I. stupně byl přesvědčen, že nedbalostní jednání žalobce, které vedlo k spáchání přestupku, bylo spolehlivě prokázáno a byly zcela nepochybně naplněny všechny zákonné znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. (17) Proti prvostupňovému rozhodnutí bylo v zákonné lhůtě dne 9. 1. 2017 podáno blanketní odvolání a žádost ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o poskytnutí kopie spisu. K doplnění byl žalobce vyzván dne 17. 1. 2012, k čemuž mu byla stanovena lhůta 5 dnů ode dne doručení, lhůta však marně uplynula, neboť žalobce podané blanketní odvolání nedoplnil. (18) Žalovaný vydal dne 13. 3. 2017 napadené rozhodnutí, jímž podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný zhodnotil, že napadené rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti stanovené správním řádem a zákonem o přestupcích, výrok obsahoval veškeré obligatorní náležitosti podle § 68 správního řádu a byl dostatečně konkrétní. (19) Žalobce požádal žalovaného dne 16. 5. 2017 o odklad výkonu rozhodnutí. Žádosti žalobce žalovaný dne 31. 5. 2017 vyhověl. IV. Právní názor soudu (20) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (21) Žalobce nejprve zpochybňoval provedené měření odkazem na zakřivení měřeného úseku, v čemž spatřoval porušení návodu k obsluze. Krajský soud však nesdílí závěr žalobce o údajném provedení měření v zatáčce. Krajský soud posoudil úsek měření podle snímků ze serveru Mapy.cz a Google.cz/maps, které provedl při jednání. Z předložených náhledů je zcela zjevné, že předmětný úsek lze považovat za přímý, nenasvědčující výraznému zakřivení. Krajský soud pro získání pohledu na měřený úsek použil GPS souřadnice, které byly uvedeny v úředním záznamu. Soudu není jasné, na základě jaké skutečnosti dospěl žalobce k názoru, že měření proběhlo v zatáčce. Žalobce své tvrzení nijak neprokázal a z dostupných podkladů nemá soud pochybnosti o měření na vhodném úseku. Krajský soud vizuálně posuzoval předložený snímek a dospěl k závěru, že lze s jistotou konstatovat, že na předmětném úseku není tvrzená zatáčka. (22) Předmětné měření bylo provedeno měřičem RAMER 10C, což je pro projednávanou věc významnou informací. Rychloměr RAMER 10C je vybaven vlastnostmi, které jsou pro vyhodnocení správnosti měření zásadní, krajský soud proto odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017-32, který průběh měření předmětným měřičem detailně popisuje: „(…), měření probíhalo z policejního vozidla za jízdy, a proto nemohlo mít případné zakřivení vozovky v dané věci na měření žádný vliv. Měřič RAMER 10 C provede korekci podle vlastní rychlosti automaticky a v případě nesprávného způsobu jízdy měřícího vozidla (například prudké změny směru jízdy) vyhodnotí měření jako nesprávné a záznam o přestupku neuloží. Stěžovatelova citace z návodu k obsluze použitá v žalobě, kde se řeší otázka maximálního přípustného zakřivení vozovky, se evidentně týká umístění statického měřícího zařízení vedle vozovky. Žádný jiný argument na podporu svého tvrzení, že návod k obsluze měřiče rychlosti RAMER 10 C zapovídá měření v zatáčce i při provádění měření radarem z jedoucího vozidla, stěžovatel neuvedl. Žalovanému i krajskému soudu je nutno přisvědčit i s ohledem na skutečnosti, které jsou Nejvyššímu správnímu soudu známy z dosavadní judikatury. Například z rozsudku ze dne 23. března 2015, č. j. 17 A 33/2013 - 164 (byť věcně se netýkal námitky měření v zatáčce) vyplývá, že v řízení před Krajským soudem v Plzni byl proveden důkaz návodem k obsluze radarového zařízení RAMER 10 C, z něhož vyplynulo, že měřicí jednotka vybírá úsek, který je nejvhodnější pro dosažení potřebné přesnosti měření. Činí tak tím, že vyhledá v posloupnosti změřených hodnot úsek, který je nejvhodnější pro maximální přesnost. Po získání dostatečného počtu těchto měření je vypočtena průměrná hodnota rychlosti. Následuje ověření výsledku měření, tedy znovu se kontroluje další průběh signálu po změření rychlosti, a pokud by se o více než stanovenou chybu odlišoval, je měření anulováno, jinak je považováno za správné. Dále zde bylo provedeno dokazování odborným vyjádřením, podle něhož při měření za jízdy je nejpřesnější nastavení úhlu z důvodu, že radarová hlava je zafixována v poloze 22 stupňů vůči ose měřícího vozidla a je vyloučeno, že by radar měřil pod jiným úhlem, protože jede v sousedním pruhu.“ Z uvedené pasáže rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplynulo, že měření proběhlo řádně, v souladu s návodem k obsluze, a nevzešla proto žádná pochybnost o správnosti měření. K tomu krajský soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013-60: „Pokud byla rychlost vozidla stěžovatele rychloměrem zaznamenaná, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze.“ Žalobce nepředložil žádné relevantní důkazy, které by prokazovaly měření v úseku, jehož zakřivení by bylo větší než je přípustné a které by mohlo mít vliv na přesnost měření. Krajský soud při posuzování věci vycházel zejména z faktu, že sám rychloměr je vybaven takovými funkcemi, které jsou schopné vyhodnotit měření v zatáčce, jenž by již mělo vliv na přesnost měření. Vzhledem k tomu, že rychlost vozidla žalobce byla rychloměrem zaznamenána, musela být metoda měření v souladu s návodem k obsluze. S ohledem na zmíněné jsou námitky žalobce směřující do údajně nesprávně zvoleného místa měření pouze spekulativní a ve spojení se znalostí funkce předmětného měřidla také irelevantní. (23) Krajský soud je přesvědčen, že z uvedeného je zcela zjevné, že provedené měření bylo správné. Na podporu svého závěru krajský soud při nařízeném jednání provedl důkaz snímky z internetových stránek, které prokazují, že k měření došlo na přímém úseku a osvědčují neexistenci zatáčky. Z fotografie, která je součástí záznamu o přestupku, není seznatelné, že by se jednalo o obloukovitý úsek silnice, nýbrž se jeví jako úsek silnice, který i přes velice mírné zakřivení nelze označit za zatáčku. Krajský soud konstatuje, že nevznikl žádný prostor k pochybám nad tím, zda bylo či nebylo měřeno v zatáčce, veškeré podklady jsou jednoznačné a osvědčují přímost úseku, nebylo proto zapotřebí provádět další důkazní prostředky. (24) Krajský soud dále uvádí, že byť výpočet správního orgánu I. stupně uvedený v prvostupňovém rozhodnutí je nesrozumitelný, a proto nepřezkoumatelný, nejedná se o nepřezkoumatelnost takového rázu, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí a zásah do subjektivních veřejných práv žalobce. Postup správního orgánu I. stupně při tom uvedeném výpočtu nebyl totiž náležitě popsán ani vysvětlen, proto pro projednávanou věc nemá získaný výsledek žádnou vypovídající hodnotu. Krajský soud k tomu konstatuje, že takové pochybení nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Výpočet správního orgánu I. stupně byl do odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zařazen nad rámec nutného, neboť veškeré skutečnosti nezbytné k rozhodnutí ve věci byly již založeny ve správním spise. Výpočet měl sloužit pouze pro dopřesnění celé problematiky zakřivení. Nejednalo se o opěrný bod, na němž by správní orgány stavěly celou svou argumentaci. Správní orgány pouze využily dostupných podkladů k osvědčení správnosti svých závěrů, nebyly však prokazovány žádné nové skutečnosti, které by již nebyly součástí správního spisu, z toho důvodu se nejednalo o doplnění dokazování. Tímto výpočtem nebyla ani osvědčována tvrzení správního orgánu I. stupně, která by již nebyla prokázána jinými důkazními prostředky. (25) K námitce nedostatečné odbornosti oprávněné úřední osoby ke zjišťování zakřivení pozemní komunikace, krajský soud sděluje, že nelze posuzovat odbornost úřední osoby v rámci předmětného řízení. V projednávané věci postačovalo k prokázání přímosti předmětného úseku zobrazení v aplikaci mapy.cz. Z laického pohledu na snímek mapy je zřejmé, že ke změření nedošlo v zatáčce, opačný závěr žalobce je zcela absurdní. (26) K úseku měření krajský soud konstatuje, že v záznamu o přestupku bylo na vytištěné fotografii z rychloměru zaznamenáno, že radar měl nastaven dosah 30 m. Polemika žalobce ohledně délky přímého úseku je zcela irelevantní, neboť z podkladu rozhodnutí, který byl součástí správního spisu, bylo zjevné, že přímý úsek, na němž mohlo dojít ke změření, musel dosahovat 30 m. K tomu krajský soud dále odkazuje na již citovanou pasáž rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. 6 As 40/2017-32, v němž bylo explicitně řečeno, že radar sám automaticky vyhodnocuje nejvhodnější úsek pro nejpřesnější měření. Z toho jednoznačně vyplývá, že pokud by přímý úsek nebyl vhodný, měřicí přístroj by záznam o přestupku ani neprovedl. Takovému tvrzení nasvědčují další podklady rozhodnutí, zejména snímky předmětného úseku, které prokazují, že úsek byl dostatečně přímý a s ohledem na to, že bylo měřeno za jízdy vozidlo jedoucí v protisměru, je takové tvrzení zcela irelevantní, neboť za těchto okolností nemá případná zatáčka na měření za splnění daných podmínek žádný vliv. (27) Žalobce namítal, že bylo porušeno jeho právo účastnit se dokazování, krajský soud však ani tuto námitku žalobce neshledal důvodnou, neboť žalobce byl správním orgánem I. stupně vyzván, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí a současně byl vyrozuměn o doplnění spisu po ústním jednání, čehož žalobce ani jeho zástupce nevyužili, nelze proto takovou procesní taktiku klást k tíži správním orgánům. Výpočet správního orgánu I. stupně zaznamenaný v prvostupňovém rozhodnutí nebyl pro projednávanou věc zásadní, neboť neexistence zatáčky v měřeném úseku je ze založeného náhledu z webové stránky mapy.cz prima facie zjevná. Skutečnost, že provedený výpočet nebyl poznamenán nejprve do správního spisu, nezpůsobila nezákonnost rozhodnutí. Výpočet nebyl podkladem rozhodnutí, nýbrž byl poznamenán do rozhodnutí nad rámec nutného. (28) Správní orgán I. stupně posuzoval zjištěné skutečnosti ve vzájemných souvislostech. V projednávané věci nebylo zapotřebí provádět ohledání místa a provádět na místě zaměření pozemní komunikace osobou s odbornými znalostmi a potřebným vybavením, neboť nevyvstaly žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly měření v zatáčce. Námitky žalobce k tomu se vztahující byly smyšlené, nezakládající se na skutečnosti. V situaci, kdy je zjevné neprovedení měření v zatáčce, by bylo nadbytečné provádět jako důkaz zaměření pozemní komunikace, správní orgány postupovaly v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti, když takový návrh k dokazování neučinily. (29) Další žalobní námitkou žalobce namítal neprovedení důkazu návodem k obsluze, který nebyl součástí správního spisu, přesto na něj bylo ze strany správního orgánu I. stupně odkazováno. S takovým právním názorem žalobce se krajský soud nemůže ztotožnit, neboť absence návodu k obsluze ve správním spisu neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud podotýká, že správní orgány necitovaly v prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí z návodu k obsluze a ani jím nedisponovaly, proto předmětný návod nebyl podkladem pro správní rozhodnutí. Z toho důvodu nelze klást správním orgánům k tíži absenci tohoto dokumentu v případě, kdy návod nesloužil jako základ či jiný podkladový materiál k rozhodnutí ve věci. Správní orgány zjistily skutkový stav věci dostatečně určitě a bez pochybností o jeho správnosti v souladu s § 3 správního řádu, a to aniž by musely využít návodu k obsluze předmětného rychloměru. Krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že návod k obsluze byl primárně určen pro účely obsluhy předmětného rychloměru, nikoli pro účely správních orgánů a neměl by být bezmyšlenkovitě rozšiřován mezi jednotlivé účastníky řízení, zvláště v situaci, kdy jeho předložení nepřinese do věci nic nového. Předmětný rychloměr byl obsluhován proškoleným policistou pprap. B. Š., jehož osvědčení způsobilosti ze dne 3. 2. 2016 bylo založeno do spisu, z toho důvodu krajský soud nemá pochybnosti o souladu postupu při obsluhování předmětného měřicího zařízení s návodem k obsluze, neboť k takovému zajišťování byl policista náležitě proškolen a nevyvstaly žádné okolnosti, které by byť jen nasvědčovaly opačnému závěru. V průběhu řízení nebyla prokazatelně zjištěna žádná pochybení ze strany obsluhy, veškerá tvrzení žalobce jsou pouze spekulativní, nezakládající se na reálných podkladech. (30) Žalobce ani jeho zástupce se k přestupkovému jednání bez omluvy nedostavili. Teprve ve svém vyjádření k přestupku a následně v žalobě bylo namítáno porušení návodu k obsluze. Jestliže se žalobce domníval, že došlo k tomuto porušení, měl uvést, v čem konkrétně je spatřuje, nikoli jen obecně konstatovat jeho porušení. Vzhledem k tomu, že žalobce ve vyjádření odkazoval na konkrétní údaje, které by měly být uvedeny v návodu k obsluze, lze z toho usuzovat, že návodem k obsluze disponoval. Kupříkladu uváděl hodnotu maximální ostrosti zatáčky, přičemž dojde-li ke změření vozidla v zatáčce ostřejší než 1600 m, jednalo by se o měření v rozporu s návodem k obsluze. Ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce neuvedl žádné konkrétní námitky, podal pouze blanketní odvolání. Proto se žalovaný správní orgán zabýval pouze zákonností napadeného rozhodnutí nikoliv jeho věcnou nesprávností. Takové námitky jsou vznášeny teprve v žalobě proti rozhodnutí o odvolání. (31) Krajský soud dále uvádí, že provedení tohoto důkazu by nepřineslo nic nového, neboť skutková stránka projednávané věci byla nade vší pochybnost zjištěna. Zástupce žalobce je s ohledem na jeho profesní zaměření znalý návodu k obsluze předmětného rychloměru, mimoto lze předpokládat, že jím fakticky disponuje s ohledem na jeho žalobní námitky a body ve vyjádření k přestupku. (32) Krajský soud nehodnotí neprovedení důkazu návodem k obsluze ve správním řízení jako opomenutý důkaz, neboť správní orgán I. stupně se s tímto návrhem vypořádal. Správní orgán I. stupně se ne zcela obratně vyjádřil, že k provedení tohoto důkazu nepřistoupil. V kontextu všech okolností případu lze však dovodit, že provedení důkazu návodem k obsluze zhodnotil správní orgán I. stupně jako nadbytečné, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn. Námitka žalobce proto nebyla důvodná. (33) Další žalobní námitka, kterou se žalobce pokoušel zpochybnit závěr o správnosti prováděného měření, se týkala podhuštěné levé přední pneumatiky měřicího vozidla. Žalobce namítal, že postupu správních orgánů neporozuměl, neboť ze strany správních orgánů nebyly provedeny navrhované důkazy, a nemohl tudíž prokázat své tvrzení. Krajský soud nezpochybňuje fakt, že je právem účastníka řízení uvádět v co nejširší míře v rámci správního řízení před správním orgánem I. stupně všechny relevantní skutečnosti a navrhovat důkazy na podporu svých tvrzení, což představuje těžiště správního řízení. Nedostačující je však uvádění domněnek zpochybňujících správnost měření, aniž by byly podloženy důkazy, které by osvědčovaly jejich pravdivost. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by alespoň nasvědčovaly nevhodnému technickému stavu měřicího vozidla. Prokázání údajného podhuštění pneumatiky je zpětně velice obtížné, neboť nelze obstarat takřka žádné důkazy tomu nasvědčující. Za předpokladu, že byl žalobce skutečně přesvědčen z pouhého pohledu na pneumatiku měřicího vozidlo o jejím podhuštění, měl tuto skutečnost na místě sdělit zasahujícím policistům a poznamenat do oznámení přestupku, který odmítl podepsat a ani se v něm k přestupku nevyjádřil. Zpětné ohrazování se takovou námitkou nemá žádnou vypovídající hodnotu a nemůže zpochybnit prokázaný skutkový stav. Namítnutí podhuštěné pneumatiky bez jakéhokoli podkladu, který by nasvědčoval takové skutečnosti, nevyvolá pochybnosti nad správností provedeného měření. S ohledem na to, že žalobce tuto svou námitku přednesl pouze v obecné rovině, má krajský soud za to, že správní orgán vypořádal tuto námitku žalobce dostatečným způsobem v odpovídající míře vůči tvrzení žalobce (34) K tomu krajský soud poukazuje na podrobné odůvodnění vlivu podhuštěné pneumatiky na prováděné měření v rozsudku krajského soudu ze dne 24. 8. 2016, č. j. 10A 48/2016 – 59: „Nadto soud konstatuje, že žalobce uvádí podhuštění pouze jedné přední pneumatiky měřícího vozidla. Vzhledem k tomu, že generátor impulsů je napojen na převodovku vozidla a ostatní pneumatiky byly dle názoru žalobce řádně nahuštěny, má soud za to, že případné drobné zmenšení obvodu jedné z pneumatik nebylo způsobilé ovlivnit přesnost měření. Tento svůj názor soud opírá o obecně známou funkci diferenciálu, který mj. umožňuje rozdílné otáčky kol hnací nápravy vozidla. Skutečnost, že jedno hnací kolo by se kvůli podhuštění otáčelo jinak než kolo druhé, nemá dle soudu na generátor impulsů připojení k převodovce vozidla takový vliv, který by mohl rozumným způsobem zpochybnit průběh samotného měření.“ (35) Krajský soud v souvislosti s tím dále odkazuje na rozsudek zdejšího soudu v obdobné věci vztahující se ke stejnému typu rychloměru č. j. 54A 2/2017-23, ze dne 20. 9. 2017, neboť v rámci tohoto řízení obdržel správní orgán vyjádření výrobce použitého rychloměru, v němž byla zodpovězena zásadní otázka pro posuzovanou věc: „Mohla výsledek měření (naměřenou rychlost vozidla), popř. jak ovlivnit změna tlaku v pneumatice vozidla, v němž byl rychloměr namontován?“ Výrobce rychloměru na položenou otázku sdělil: „Ano, mohla, jak je psáno v návodu k obsluze, pokud však byl návod dodržen (obsluha si vozidlo zkontrolovala) nemohlo toto mít vliv na přesnost měření takovou, aby byla chyba měření větší, než připouští výrobce.“ Krajský soud proto shledává jako rozhodující, že i za předpokladu, že by měřicí vozidlo skutečně mělo podhuštěnou pneumatiku, pak by taková skutečnost sice měla vliv na správnost měření, ale možná odchylka by nemohla být větší než odchylka, s níž se při určení naměřené rychlosti počítá, čili nemohla přesáhnout +/- 3 %. (36) Obiter dictum soud poznamenává, že žalobce údajné podhuštění pneumatiky více nerozvádí, např. v jaké míře byla pneumatika podhuštěna. Při pouhém pozorování může působit klamavě i situace, kdy bude vozidlo zastaveno na nerovném povrchu, i taková situace může vyvolat dojem, že je pneumatika podhuštěná, ačkoli reálně takový stav nenastal. Soud není přesvědčen, že žalobce byl schopen pouhým okem odhadnout, že byla pneumatika měřicího vozidla podhuštěna. Pokud by došlo k podhuštění skutečně natolik výraznému, že by bylo pouhým okem znatelné, pak lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že by si tohoto policejní hlídka všimla, neboť by došlo k poklesu vozidla v jeho příslušné části a vedlo by to až ke znatelnému vlivu na jízdní vlastnosti vozidla. (37) Krajský soud shledává námitku žalobce ohledně podhuštění pneumatiky měřicího vozidla za spekulativní, účelovou. Za předpokladu, že žalobce neuvedl žádné relevantní okolnosti, které by nasvědčovaly jeho tvrzení, nelze shledat takovou námitku důvodnou. Žalobce musí svá tvrzení nejen tvrdit, ale také osvědčit, což v projednávané věci neučinil. Navíc takovou výhradu měl žalobce uplatnit při projednávání přestupkového jednání na místě sepisování oznámení přestupku. Nic takového žalobce nenamítal. Dokonce se ani neúčastnil ústního jednání, aby mohl konkrétní námitky uplatnit. Teprve až po jeho skončení obecně písemně podotkl jaké má výhrady. Soud vnímá jako účelový i další postup, kdy je podáno blanketní odvolání, které není doplněno ani na výzvu správního orgánu a veškerá nesouhlasná argumentace je vznášena až v žalobě, která je určena k přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí a odvolání. Nutno zdůraznit, že je to právě správní řízení, v němž má být postaven na jisto skutkový stav věci a je to právě odvolací řízení, které má prioritně řešit případné výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu věci. Úkolem soudu je přezkum rozhodnutí žalovaného. Soud tak proto učinil na základě žalobních námitek v návaznosti na skutková zjištění správních orgánů, která hodnotí jako dostatečná a odpovídající taktice zvolené žalobcem. Rozhodně není opodstatněné tvrzení žalobce, že mu správní orgán porušil jeho právo účastnit se dokazování. Žalobce se sám vzdal tohoto práva, neboť se stejně jako jeho zástupce nedostavil bez omluvy na ústní jednání, kde takové dokazování mohlo proběhnout. Nemůže proto obstát jeho námitka, že by se dokazování „rád účastnil“. Dále soud zdůrazňuje fakt, že námitku žalobce obecně vznesl až po ústním jednání, kdy správní orgán vyhodnotil námitku ohledně zatáčky zanesením do aplikace mapy.cz a podklad založil do spisu, o čemž žalobce řádně vyrozuměl. (38) Krajský soud podotýká, že žalobce měl právo uplatňovat tyto veškeré námitky v rámci odvolacího řízení, čehož však nevyužil, namísto toho zvolil taktiku pasivity a své blanketní odvolání již více nedoplnil. Krajský soud dospěl k jednoznačnému závěru, že výrok o vině je v souladu s § 3 správního řádu, neboť o vině žalobce nevyvstaly po celou dobu řízení žádné pochybnosti, které by takovou skutečnost zpochybňovaly. (39) K další namítané skutečnosti týkající se opomenutí důkazů navrhovaných žalobcem krajský soud sděluje, že stav věci byl dostatečně zjištěn, nevzbuzuje žádné pochybnosti a neprovedení jednotlivých navrhovaných důkazů bylo správními orgány zdůvodněno leč nepříliš rozsáhle, přesto v dostačující podobě. Veškeré důkazy a okolnosti případu byly hodnoceny samostatně a ve vzájemných souvislostech, z čehož byl vyvozen jednoznačný závěr a náhled na věc. Z těchto důvodů nebylo zapotřebí dalšího dokazování a správní orgány neporušily práva žalobce, když neučinily další dokazování, z něhož by nevzešly žádné nové okolnosti. (40) Krajský soud k námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci sděluje, že taková námitka nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Požadavek žalobce a jeho zástupce se zcela míjí s předmětem řízení a krajský soud takovou námitku shledává za zcela lichou. V. Závěr, náklady řízení (41) Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný a prvostupňový správní orgán postupovali v souladu s platnou právní úpravou, přičemž skutkový stav věci byl úplně a správně zjištěn. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. (42) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení