54 A 6/2024– 83

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci žalobkyně: obec Dolní Beřkovice sídlem Klášterní 110, 277 01 Dolní Beřkovice zastoupena advokátem JUDr. Mgr. Jiřím Kozákem, Ph.D. sídlem Bulharská 974/44, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha za účasti:

1. Z. K. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 559/28, 120 00 Praha 2. CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. 144637/2023/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2023, č. j. 144637/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15 342 Kč, a to k rukám jejího zástupce JUDr. Mgr. Jiřího Kozáka, Ph.D., advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil společné povolení Městského úřadu Mělník (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 6. 2023, č. j. MUME–4633/VYS/23/ZUPR (dále jen „společné povolení“). Společným povolením stavební úřad povolil osobě zúčastněné na řízení 1. (dále jen „stavebník“) stavební záměr „Designové studio X“ na pozemcích p. č. XA, XB a XC v katastrálním území X (dále jen „sporná stavba“; všechny dále uváděné nemovitosti se nachází v témže katastrálním území). Průběh správního řízení 2. Dne 12. 8. 2022 stavebník podal žádost o vydání společného povolení pro spornou stavbu datovanou dnem 3. 8. 2022. Uvedl, že se jedná o novostavbu pro podnikatelské účely zaměřující se na design a údržbu motorových vozidel. Součástí je školící centrum. Zastavěná plocha činí 1 215 m2, nezpevněná plocha činí 1 225 m2, počet parkovacích míst 22, zastavění 30 %. Objekt je členěn na 3 celky – servis, provozní byty, garáže.

3. Přílohu žádosti je též projektová dokumentace. V průvodní zprávě k projektové dokumentaci je seznam těchto objektů sporné stavby: SO 00 hrubé terénní úpravy, SO 01 design studio a školící centrum, SO 02 provozní ubytování, garáže a zázemí, SO 03 mycí centrum, SO 04 zpevněné plochy, obslužné plochy, parkovací stání a sjezdy, SO 05 oplocení, SO 06 terénní a sadbové úpravy, IO 01 areálový vodovod, IO 02 areálová splašková kanalizace, IO 03 areálový rozvod nízkého napětí (NN), IO 04 areálové venkovní osvětlení, IO 05 areálová dešťová kanalizace, IO 06 akumulační nádrž a odlučovač ropných látek (ORL).

4. V souhrnné technické zprávě je v části B.1.8. „Vliv stavby na okolní stavby a pozemky, ochrana okolí, vliv stavby na odtokové poměry v území“ mimo jiné uvedeno, že sporná se stavba se umisťuje v blízkosti silnice III. třídy (ul. Mělnická), kde dle celostátního sčítání v roce 2016 činí roční průměr denní intenzity dopravy 3 295 vozidel. V části B.2.6. „Základní charakteristika objektů“ je k objektu SO 03 mycí centrum uvedeno, že součástí je kontejnerový box s mycí technologií a zastřešení tří míst pro mytí vozidel. Objekt SO 05 oplocení je popsán takto: sporná stavba bude ze severní, východní a jižní strany oplocena. Oplocení je tvořeno ocelovými sloupky s výplní z drátového pletiva. Sloupky jsou ukotveny na zemní patky. K objektu IO 02 areálová splašková kanalizace je uvedeno, že sporná stavba bude napojena na hlavní stoku obce Dolní Beřkovice (žalobkyně) a v areálu ukončen sběrnou šachtou se sacím ventilem. Přípojka je stávající. Ze sběrné šachty bude vedena do ostatních objektů.

5. Stavebník k žádosti (ať již původně, či k pozdějším výzvám stavebního úřadu k doplnění žádosti) doložil mimo jiné tyto doklady:

6. Souhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Mělník, Odbor výstavby (dále jen „orgán územního plánování“) ze dne 18. 11. 2021, dle kterého je sporná stavba v souladu s územním plánem. Pozemky p. č. XA, XB a XC se nachází ve stabilizovaném zastavěném území obce v plochách s rozdílným způsobem využití VL (výroba a skladování – lehký průmysl), přičemž s regulativy této plochy je sporná stavba v souladu. Taktéž je v souladu s cíli a úkoly územního plánování podle § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“). Souhlasné závazné stanovisko nemá odůvodnění.

7. Souhlasné vyjádření žalobkyně jakožto obce ze dne 14. 5. 2019 s projektovou dokumentací pro územní souhlas pro „vodovodní, kanalizační a plynovodní přípojku parc. č. XA, X“. Sporná stavba není v tomto vyjádření nijak zmiňována.

8. Územní souhlas stavebního úřadu ze dne 3. 7. 2019 pro „vodovodní, kanalizační a plynovodní přípojku na parc. č. XA v k. ú. X“. Opět bez zmínky o sporné stavbě.

9. Souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje (dále jen „KHS“) ze dne 2. 11. 2022. V podmínce č. 4 KHS stanovila, že bude provedeno měření hluku oprávněnou osobou podle § 32a zákona o ochraně veřejného zdraví v referenčních bodech vybraných po dohodě s KHS a před vydáním kolaudačního souhlasu bude doložen protokol z měření k doložení splnění požadavku § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) ve spojení s § 12 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády o ochraně před hlukem“). Podmínku č. 4 KHS odůvodnila takto: nepředpokládá se negativní vliv sporné stavby na okolní pozemky a stavby. Sporná stavba se umísťuje do průmyslové zóny v těsné blízkosti silnice III. třídy, kde dle celostátního sčítání z roku 2016 činí roční průměr denní intenzity dopravy 3 295 vozidel/den. Vzhledem k funkčnímu využití okolí není sporná stavba hlukovou zátěží překračující limity. Veškeré stavební práce budou prováděny v denní době od 7:00 do 21:00 hod. Byla zpracována hluková studie čj. 32/2022 od společnosti RZ Company s.r.o. (dále jen „Company“) ze září 2022, výpočet provedl program Hluk+ verze 14.05 profi 14. KHS však nesouhlasila se závěrem, že služební byty nemají žádné chráněné prostory, neboť všechny byty mají chráněné vnitřní prostory. Projektová dokumentace uvádí, že stacionární zdroje hluku budou v provozu pouze v denní dobu, s čímž nelze zejména u zdroje vytápění souhlasit. Jako liniový zdroj bylo počítáno s 20 průjezdy osobních automobilů a 1 průjezdem dodávky. V nejbližších chráněných venkovních prostorech byla vypočítána ekvivalentní hladina akustického tlaku A LAeq = 29,2 – 33,3 dB. Hluk ze sporné stavby ani z jejího zařízení nebude s nejvyšší pravděpodobností překračovat hygienické limity, což bude ověřeno měřením.

10. Součástí správního spisu stavebního úřadu je též hluková studie, kterou o sporné stavbě v září 2022 zpracovala společnost Company pod č. j. 32/2022 (na razítku společnosti není údaj o tom, že by se jednalo o soudního znalce). Hluková studie obsahuje právě údaje, z nichž ve svém závazném stanovisku vycházela KHS spolu s bližším popisem jednotlivých bodů a stanovení hlukové zátěže, která v případě rodinných domů nepřesáhne denní hodnoty LAeq8h = 29,2 až 33,3 dB (pro jednotlivé rodinné domy platí různé hodnoty v tomto rozmezí). V noci se s žádnou hlukovou zátěží nepočítá, protože sporná stavba nebude v provozu. Hygienický limit činí LAeq8h = 50 dB v denní době LAeq1h = 40 dB v noční době, čemuž sporná stavba vyhovuje.

11. Dne 24. 3. 2023 stavební úřad oznámil účastníkům řízení zahájení společného řízení o žádosti o společné povolení pro spornou stavbu. Současně účastníky řízení poučil o koncentraci řízení podle § 89 odst. 4 nebo § 114 odst. 1 stavebního zákona.

12. Dne 6. 4. 2023 žalobkyně podala námitky proti sporné stavbě, v nichž namítala ztrátu přístupu na její pozemky p. č. XD a st. X (včetně budovy), rozpor s územním plánem a hrozící imise z objektu SO 03 mycí centrum.

13. Dne 10. 5. 2023 silniční správní úřad doplnil své souhlasné stanovisko o sdělení, že případná výsadba zeleně by byla na překážku vjezdu na pozemek žalobkyně, kde se nyní nachází sjezd v šířce cca 5 m ze silnice III/24637.

14. Dne 9. 5. 2023 společnost HALOVÉ OBJEKTY s.r.o. coby zpracovatelka projektové dokumentace sporné stavby k námitkám uvedla, že dosavadní přístup na pozemek žalobkyně p. č. XE je řešen přes pozemek stavebníka p. č. XB bez jeho souhlasu. Domnívá se, že přístup k žalobkynině budově vede přes areál bývalého cukrovaru. Soulad s územním plánem potvrzuje souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování. Vzhledem ke stávajícímu dopravnímu zatížení přilehlé ulice je emisní zátěž z mycí linky zanedbatelná.

15. Dne 16. 6. 2023 stavební úřad vydal společné povolení. Výrokem III. „podmínky pro provedení stavby“ stavební úřad mimo jiné stanovil podmínku č. 14, jejíž součástí je i podmínka č. 4 závazného stanoviska KHS ze dne 2. 11. 2022 (viz výše). Dále v podmínce č. 21 stavební úřad stanovil, že v souladu se stanoviskem silničního správního úřadu v místě stávajícího sjezdu ze silnice III/24637 na pozemek p. č. XB nebude realizována výsadba.

16. K námitkám žalobkyně stavební úřad uvedl, že situace v místě je mu podrobně známá. Žalobkyně nepředložila doklad o zřízení průjezdu. K vyjádření silničního správního úřadu o sjezdu ze silnice III/24637 se nabízí otázka, zda se jedná o sjezd na pozemek stavebníka p. č. XB nebo pozemek žalobkyně p. č. XD. Z leteckého snímku lze ověřit, že vrata v oplocení, kterými je přístupný ze sjezdu pozemek obce, jsou ne na hranici, ale na pozemku stavebníka. Jedná se o nevyjasněný spor z vlastnických práv. Ve věci sporné stavby se jedná o marginální záležitost a není nutné odkazovat na soud a přerušovat řízení. V souladu s § 89 odst. 6 stavebního zákona stavební úřad došel k úsudku, že postačí zachovat stávající stav, v místě sjezdu zamezit výsadbu. Za tím účelem stanovil podmínku č.

21. Tím zůstane zachován sjezd a nebude blokováno povolení sporné stavby.

17. Soulad sporné stavby s územním plánem potvrzuje závazné stanovisko orgánu územního plánování. Podle územního plánu se sporná stavba nachází na ploše VL (výroba a skladování – lehký průmysl), s níž je tento typ stavby v souladu. Co se týče blízkých rodinných domů, už jen silnice III/24637 je zátěží nejen emisní a imisní, ale i psychologickou. Pak ale žalobkyně měla při tvorbě územního plánu zvolit jiné funkční využití plochy, které by alespoň pocitově eliminovalo dopady na obytnou zástavbu, např. veřejnou zelení. Žalobkyně tak uplatňuje námitky do situace, kterou územním plánem sama způsobila. Současně nepředložila jediný důkaz o nepříjemných imisích. KHS a Městský úřad Mělník, Odbor životního prostředí a zemědělství ve svých stanoviscích uvedly, že úsek ochrany ovzduší a posuzování vlivů na životní prostředí není dotčen. Stavební úřad proto dospěl k závěru, že negativní vlivy nad přípustnou mez nepřekračují areál sporné stavby.

18. Dne 1. 7. 2023 žalobkyně podala proti společnému povolení odvolání. Nad rámec dříve vznesených námitek uvedla, že nebylo předloženo její stanovisko jakožto vlastníka technické infrastruktury (kanalizační stoky) ve smyslu § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona. V současnosti není napojení dalších objektů na obecní kanalizaci možné z technické důvodů. Pokud žalobkyně nějaké objekty připojuje, tak na základě individuální dohody o technických podmínkách připojení.

19. Dne 11. 10. 2023 Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor územního plánování a stavebního řádu, jakožto nadřízený orgán územního plánování potvrdil závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 18. 11. 2021. Krajský úřad zrekapituloval regulativy plochy VL (výroba a skladování – lehký průmysl) v územním plánu obce Dolní Beřkovice a dospěl k závěru, že sporná stavba je s nimi v souladu. Co se týče cílů a úkolů územního plánování, sporná stavba funkčně ani hmotně nenaruší stávající využití území. Lokalita je pozůstatkem areálu cukrovaru, již v minulosti měla industriální využití. Z urbanistického hlediska sporná stavba vytváří plynule přechod mezi volnou řadovou zástavbou rodinných domů a výraznými objemy průmyslových a zemědělských staveb. Liniové uspořádání sporné stavby doplňuje narušenou urbanistickou strukturu na straně cukrovaru. Sporná stavba tak hospodárně využívá území ve smyslu § 18 odst. 4 stavebního zákona a v souladu s § 19 odst. 1 písm. e) stavebního zákona respektuje charakter území. Umístění objektu SO 03 mycí centrum v blízkosti plochy BI (bydlení – v rodinných domech – městské a příměstské) připouští územní plán, neboť je komerční občanskou vybaveností a službou. Podstatné je přípustné funkční využití dané plochy, nikoliv ostatních ploch. Sousedství obytné a průmyslové plochy lze kompenzovat např. návrhem plochy, která by odclonila negativní vlivy, zatímco ztěžování záměrů výslovně povolených územně plánovací dokumentací je nepřípustné.

20. Dne 14. 12. 2023 žalovaný vydal napadené rozhodnutí datované dnem 5. 12. 2023. Zrekapituloval závěry potvrzujícího závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování a k odvolacím námitkám uvedl, že objekt IO 02 areálová splašková kanalizace řeší vnitřní areálové sítě, nikoliv přípojku na kanalizační řád, která není součástí sporné stavby. Stávající přípojku povolil stavební úřad územním souhlasem ze dne 3. 7. 2019. Co se týče přístupu na pozemek žalobkyně, jedná se o občanskoprávní námitku. Silniční správní úřad uvedl, že se zde skutečně nachází sjezd ze silnice k budově žalobkyně. Žalovaný se ztotožnil s tím, že nelze předjímat, že bude oplocení provedeno tak, že zabrání přístupu. Podmínka č. 21 společného povolení zakazující výsadbu je proto dostačující. Umístění sporné stavby respektuje stávající napojení na veřejnou infrastrukturu a sousední nemovitostí. Má být realizována na pozemcích, jejichž způsob využití je v katastru nemovitostí manipulační plocha, což není závazný údaj. Co se týče objektu SO 03 mycího centra, žalobkyně sama schválením územního plánu umožnila, aby zde mohla být sporná stavba umístěna. Žalovaný zopakoval závěry závazného stanoviska KHS o tom, že jsou dodrženy veřejnoprávní limity hlukových emisí.

21. Podle žalovaného není objekt SO 03 mycí centrum vzhledem k současné dopravní a hlukové zátěži přitěžujícím. Dle statistiky Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „ŘSD“) z roku 2020 ulicí Mělnická projede 3 623 motorových vozidel za den (z toho 878 těžkých vozidel). To znamená emisní roční špičkovou hodnotu intenzity dopravy 440 motorových vozidel za hodinu. Mycí linka produkuje imise z odpadní vody, které jsou odváděny k přečištění a využití, případně odvodem dešťové vody. Dešťové vody jsou likvidovány na pozemku stavebníka. Realizace sporné stavby nepovede k podstatnému navýšení dopravy a imisí hluku (hluková studie je součástí projektové dokumentace), případně zápachu, prachu či zplodin z provozu mycího boxu. Žalobkyně navíc nezpochybnila spornou stavbu jako celek, nýbrž jen tento objekt. Navíc to byla žalobkyně, kdo zde v územním plánu vymezil plochu VL. Tedy musela předpokládat, že průmyslové využití těchto ploch přinese určitou zátěž. Pro spornou stavbu bude zpracován provozní řád, který omezí provoz na dobu od 6 hod. do 22 hod. Argumentace žalobkyně o vlivu na okolní stavby je velmi obecná. Žalovaný se proto ztotožnil se závěry stavebního úřadu. Obsah žaloby 22. Žalobkyně předně zdůraznila, že žalobní body uplatňuje k ochraně zájmů obce a jejích občanů. Kanalizace sporné stavby 23. Součástí sporné stavby je objekt IO 02 areálová splašková kanalizace, který je ukončen sběrnou šachtou se sacím ventilem a napojen na hlavní stoku obce, aniž by k tomu žalobkyně vydala kladné stanovisko vlastníka technické infrastruktury ve smyslu § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Žalobkyně se domnívá, že napojení objektu vyžaduje souhlas vlastníka sítě bez ohledu, zda je realizováno prostřednictvím stávající nebo nové přípojky. Opačný výklad by vedl k připojování nových objektů bez ohledu na kapacitu technické infrastruktury a závazky jejího vlastníka k vlastníkům provozně souvisejících sítí, do kterých jsou odpadní vody předávány na základě smlouvy podle § 8 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Dle žalobkyně není napojení dalších objektů na obecní kanalizaci možné, proto nejsou buď připojovány vůbec, nebo jen na základě individuální dohody o technických podmínkách, což se v nynějším případě nestalo. Limitem je stav podtlakového kanalizačního systému, který neumožňuje navýšení objemu odváděných vod. Vjezd na pozemky žalobkyně 24. Podle žalobkyně povede realizace sporné stavby k zániku vjezdu na její nemovitosti (pozemky p. č. XD a st. X) z veřejné komunikace (pozemek p. č. XF) přes stávající zpevněnou cestu (pozemek p. č. XB). Podle vyjádření silničního správního úřadu tento sjezd existuje, což vyplývá i z leteckých snímků, z nichž je patrné, že se jedná o jedinou přístupovou cestu. Alternativní přístup přes pozemky jiných vlastníků by teoreticky mohl vzniknout, ale byl by složitější než cesta v délce 4 m přes pozemek stavebníka, která se zde nachází historicky. Stavební úřad toto vyřešil jako občanskoprávní námitku uložením povinnosti neprovádět v místě sjezdu výsadbu (podmínka 21 společného povolení). Dle žalobkyně však tato podmínka nebrání např. realizaci nového oplocení areálu. Vypořádání občanskoprávní námitky tak potenciálně vede ke znemožnění přístupu k nemovitostem žalobkyně. Námitka nemá dle žalobkyně charakter výlučně občanskoprávní, neboť sporná stavba neodpovídá § 20 a násl. a § 23 a násl. vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“) tím, že není slučitelná se zachováním sjezdu na pozemky žalobkyně v areálu bývalého cukrovaru. V napadeném rozhodnutí chybí podrobnější vypořádání toho, že sporná stavba nerespektuje napojení budovy žalobkyně na veřejnou dopravní infrastrukturu. Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice 25. Žalobkyně dále namítá rozpor sporné stavby s územním plánem, neboť má být umístěna v území areálu bývalého cukrovaru. V rámci něj volné zpevněné plochy tvořily plochy manipulační, které sloužily jako účelové komunikace pro dopravu mezi objekty, parkování, manipulaci se zbožím a surovinami. Pozemek p. č. XB je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha (druh pozemku), resp. manipulační plocha (způsob využití). Podle územního plánu jde o plochu VL (výroba a skladování – lehký průmysl). Umístění staveb by nemělo být v kolizi s využitím plochy jako výrobního areálu lehkého průmyslu, skladů, služeb a podnikatelských dějů. Umístění ochranné zeleně je sice využitím přípustným, nicméně to nemůže být na úkor určeného využití ploch. Sporná stavba, která by umožnila pouze pěší přístup k nemovitostem žalobkyně, není v souladu s územním plánem, pokud objekt SO 06 svým umístěním zamezuje přístup k nemovitostem žalobkyně vozidlům z veřejné komunikace a využití nemovitostí jako objektů výroby a skladování. Otázka imisí ze sporné stavby 26. Žalovaný měl nesprávně posoudit i námitku, dle níž je objekt SO 03 mycí centrum v těsném sousedství (asi 20 m) od rodinných domů, což není v souladu s obecnými požadavky na využívání území, a že rodinné domy budou vystaveny nepřijatelné míře imisí hluku, vibrací, zápachu, zplodin z parkujících vozidel, provozu myčky a ze zvýšené dopravy. Žalobkyně se na rozdíl od žalovaného domnívá, že imisní zátěž má být přiměřená nejen funkčnímu určení dané plochy, nýbrž i určení bezprostředně sousedících ploch s přihlédnutím k dopravnímu napojení. Z pohledu žalobkyně nejsou přípustné záměry zhoršující dopravní zátěž obce nebo zvyšující imisní zátěž přilehlých obytných lokalit. Tomu je třeba přizpůsobit charakter záměrů v území bývalého cukrovaru.

27. Žalobkyně s odkazem na judikaturu dovozuje, že je třeba zohlednit i zdroje imisí v okolí. Neobstojí závěr, že betonárka nemá vliv na imise, protože ještě není v provozu. Výstavba betonárky na pozemcích p. č. XG a XH v katastrálním území X totiž byla pravomocně povolena a nyní probíhá její výstavba. Dále probíhá zjišťovací řízení k záměru rozšíření výrobní kapacity betonárky z 21 000 t/ročně na 40 000 t/ročně, dále rozšíření již existujícího recyklačního střediska z 29 000 t/ročně na 120 000 t/ročně a zřízení nového provozu o výrobní kapacitě 90 000 t/ročně, tj. zvýšení výrobní kapacity sousedního areálu z 50 000 t/ročně na 250 000 t/ročně. Posouzení imisí v těchto souvislostech provedeno nebylo. Přitom s provozem mycího centra má být spojeno zvýšení dopravní zátěže o 21 průjezdů denně a produkce hluku ze stacionárního zdroje činí 50 dB při limitu 85 dB. Žalobkyně to považuje za podstatné zvýšení dopravní zátěže, jelikož ve směru na Mělník má jít o průjezd vozidel v těsné blízkosti rodinných domů v části obce (tj. žalobkyně) Vliněves (poznámka soudu: v žalobě je Vliněves nesprávně označena jako samostatná obec), a ve směru na Horní Počaply jde o průjezd podél pěti řadových domů, ubytovny, nové obytné lokality Horní Hájek, kolem bytových domů a mateřské školy. Vyjádření žalovaného 28. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Kanalizace sporné stavby 29. Žalovaný setrval na svém závěru, že objekt IO 02 „areálová splašková kanalizace“ řeší vnitřní areálové sítě, nikoliv přípojku na kanalizační řád. Sporná stavba je napojena na stávající přípojku splaškové kanalizace povolenou územním souhlasem ze dne 3. 7. 2019. Vjezd na pozemky žalobkyně 30. Žalovaný odkázal na vyjádření silničního správního úřadu, dle nějž se v místě návrhu výsadby stromů nachází sjezd k vedlejšímu objektu, a proto stanovil podmínku č. 21 společného povolení, že zde výsadba neproběhne. Žalobkyně doklad o zřízení sjezdu nepředložila. Žalovaný zdůraznil, že umístění sporné stavby respektuje napojení na veřejnou infrastrukturu a sousední nemovitosti. Evidence způsobu využití pozemku v katastru nemovitostí není závazná. Evidovaný způsob využití pozemku „manipulační plocha“ nepředjímá, že zde v budoucnu vznikne nutná manipulační plocha. Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice 31. Žalovaný uvedl, že ke sporné stavbě vydal souhlasné závazné stanovisko orgán územního plánování dne 18. 11. 2021, které dne 11. 10. 2021 nadřízený orgán územního plánování potvrdil. Žalovaný zrekapituloval odůvodnění potvrzujícího závazného stanoviska, jehož závěry považuje za správné. Sporná stavba je komerční občanskou vybaveností, kterou územní plán v dané lokalitě připouští. Předmětem posouzení je, zda sporná stavba odpovídá způsobům využití dané plochy, nikoliv posuzování vazeb na funkční využití okolních ploch, což je záležitost územního plánu. Otázka imisí ze sporné stavby 32. Podle žalovaného sama žalobkyně schválením územního plánu způsobila, že na daném území jsou navrhovány změny odpovídající jeho funkčnímu využití. Objekt SO 03 „mycí centrum“ v blízkosti plochy BI (bydlení v rodinných domech městské a příměstské) je navržen v ploše VL (výroba a skladování – lehký průmysl), jejíž podmínky objekt připouští, neboť mycí boxy spadají do kategorie komerční občanská vybavenost a služby.

33. KHS konstatovala, že hygienické limity jsou splněny. Dne 12. 8. 2022 požadovala doplnění hlukové studie co do vlivu sporné stavby na chráněné venkovní prostory staveb okolních rodinných domů a vyhodnocení provozu stávajících a nových zdrojů hluku s ohledem na chráněné vnitřní prostory nových bytů (poznámka soudu: míněny pohotovostní byty coby součást sporné stavby). Hluková studie potvrzuje, že objekt nebude zdrojem hluku, který by překračoval hygienické limity ekvivalentních hodin akustického tlaku podle § 12 nařízení vlády o ochraně před hlukem. V souladu s § 30 zákona o ochraně veřejného zdraví byla stanovena podmínka č. 4 společného povolení, která požaduje provedení měření hluku oprávněnou osobou podle § 32a zákona o ochraně veřejného zdraví v referenčních bodech vytypovaných po dohodě s KHS. Před vydáním kolaudačního souhlasu bude doložen protokol z tohoto měření. KHS konstatovala, že betonárka byla posouzena v samostatném řízení včetně hlukové studie se závěrem, že nemůže ovlivnit hlukovou situaci v území. I zde je před kolaudací sporné stavby požadováno kontrolní měření hluku.

34. Žalovaný dále argumentoval, že imisní zátěž objektu SO 03 je z hlediska umístění v průmyslovém areálu v těsné blízkosti ulice Mělnická zanedbatelná. Dle statistiky ŘSD z roku 2020 úsekem projede 3 623 motorových vozidel za den z toho 878 těžkých vozidel. Emisní špičková hodnota intenzity dopravy je 440 motorových vozidel za hodinu. Mycí linka produkuje imise odpadní vody, které jsou přečištěny a odváděny do dešťové kanalizace. Dešťové vody jsou likvidovány na pozemku stavebníka. Realizací sporné stavby nedojde k podstatnému navýšení dopravy. Argumentace žalobkyně je nelogická, neboť nezpochybňuje celou spornou stavbu, ale pouze jeden objekt. Pokud žalobkyně vymezila v územním plánu plochu VL pro lehký průmysl, služby apod., tak musela předpokládat, že záměry vyhovující tomuto využití přinesou určitou zátěž. Činnost stavebníka odpovídá nerušícím službám. Pro objekt bude zpracován provozní řád a provoz bude pouze od 6 hod. do 22 hodin, nebude mít negativní vliv na sousední nemovitosti. Vyjádření stavebníka 35. Stavebník navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Kanalizace sporné stavby 36. Stavebník konstatoval, že žalobkyně tuto námitku vznesla až v odvolání proti společnému povolení, a proto se jí žalovaný nemusel zabývat z důvodu koncentrace řízení podle § 89 odst. 1 stavebního zákona [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 4. 2017, č. j. 6 As 339/2016–26]. Ke zkrácení práv žalobkyně nemohlo dojít, protože stanoviska vlastníků technické infrastruktury nejsou pro stavební úřad závazná. I pokud nebylo stanovisko vlastníka technické infrastruktury předloženo, tak jeho vyžadování je nepřípustným formalismem. Žalobkyně měla možnost stanovisko vyjádřit a učinila tak v odvolacím řízení. Podle § 8 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích jsou vlastníci povinni umožnit napojení na svoji infrastrukturu a aktivně pro to vynaložit veškeré úsilí. Nový argument žalobkyně, že kanalizace nemá dostatečnou kapacitu, nemá ve správním řízení místo a jedná se o čistě občanskoprávní spor, který stavební úřad neposuzuje.

37. Stavebník se pozastavil nad tím, že žalobkyně tvrdí, že není dostatečná kapacita kanalizace, na druhé straně ale některé subjekty připojuje na základě individuální dohody, čímž se sama přiznává k porušování zákona. Předmětem řízení navíc nebyla přípojka ke kanalizaci, ale vnitřní areálová splašková síť zakončená na pozemku stavebníka sběrnou šachtou se sacím ventilem. Z územního souhlasu stavebního úřadu ze dne 3. 7. 2019 vyplývá, že byl vydán na stavbu vodovodní, kanalizační a plynovodní přípojky na pozemku p. č. XA, s čímž žalobkyně dopisem ze dne 14. 5. 2019 souhlasila. Souhlas žalobkyně musel vycházet ze znalosti územního plánu a jistě i kapacity kanalizace. V mezidobí nedošlo ke změně poměrů a možnosti zatížení kanalizace lze dovodit z regulace pozemku v územním plánu. Dopis žalobkyně ze dne 14. 5. 2019 lze proto považovat za stanovisko vlastníka kanalizace ve smyslu § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Vjezd na pozemky žalobkyně 38. Dle stavebníka pozemky žalobkyně p. č. XD a st. X nejsou obsluhovány přes stavebníkův pozemek p. č. XB, neboť na tento domnělý sjezd nenavazuje žádný vstup do budovy na pozemku st. X. Budova i pozemky mohou být obsluhovány přes areál bývalého cukrovaru, kde se nachází zpevněná přístupová cesta. Právě z této strany jsou všechny vstupy do budovy. Žalobkyně dále argumentuje, že v podmínkách společného povolení není stavebníkovi zakázáno postavit plot nebo vysadit stromy. Nelze však předjímat, jak bude stavebník nakládat s pozemkem. Situace ohledně sjezdu nepovede k odříznutí pozemků a stavby žalobkyně od veřejné komunikace. Jejich obsluha přes areál bývalého cukrovaru je pohodlnější, neboť u sjezdu není vstup do budovy. Sporná stavba splňuje požadavek § 20 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území a nezhoršuje kvalitu prostředí. Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice 39. Co se týče námitky, že se má sporná stavba nacházet na ploše VL, domnívá se stavebník, že žalobkyni vlastně vadí, že se sporná stavba snaží co nejvíce zapadat do území. Sporná stavba bez dalšího vyhovuje regulativům plochy VL. Otázka imisí ze sporné stavby 40. Stavebník považuje obavy žalobkyně za nepodložené. Pakliže územní plán dovoluje plochu užívat v něm uvedeným způsobem včetně obsluhy těžkou dopravou, tak sporná stavba určená výhradně pro osobní automobily vyhovuje. Žalobkyně v územním plánu umožnila obsluhu areálu těžkou technikou, ale nyní jí vadí průjezd jednotek osobních automobilů, které při dnešních emisních normách neprodukují zápach a velmi omezený hluk. K nepřímým emisím žalobkyně nepředestřela argumentaci, jak ovlivní přilehlé domy. Imise z nedaleké betonárky jsou pak odlišné od imisí ze sporné stavby, a proto se nemohou ovlivňovat. Navíc rozšíření betonárky není jisté, neboť je teprve vedeno zjišťovací řízení. Z projektové dokumentace vyplývá, že negativní vlivy nad přípustnou mez nepřekračují hranice areálu. Vyjádření k souvisejícím okolnostem případu 41. Stavebník závěrem dodal, že s žalobkyní jednal otevřeně a vždy zastupitelstvu předkládal své projekty. E–mailem ze dne 30. 8. 2023 požádal o účast na některém z pracovních zasedání zastupitelstva, aby mohl seznámit zastupitele s vývojem záměrů. Ze zápisu z pracovního zasedání zastupitelstva ze dne 20. 9. 2023 vyplývá, že se ohledně sporné stavby vůbec neřešily skutečnosti, které se následně objevily v odvolání a nyní i v žalobě. Současně bylo konstatováno, že na jarním zasedání zastupitelstva neměl nikdo ze zastupitelů ke sporné stavbě připomínky. Stavebník proto v jednání žalobkyně spatřuje šikanu a požaduje náhradu nákladů řízení. Replika žalobkyně Kanalizace sporné stavby 42. Žalobkyně vytkla žalovanému, že se nevypořádal s argumentací, že pokud provoz sporné stavby bude spojen s produkcí odpadních vod, tak je povinností stavebníka zajistit stanovisko vlastníka kanalizační sítě. Územní souhlas z roku 2019 pro stávající kanalizační přípojku se netýkal možnosti a způsobu napojení jakýkoliv staveb na kanalizační síť, tím méně tehdy ještě neexistujících objektů. Vjezd na pozemky žalobkyně 43. Žalobkyně s odkazem na katastrální ortofotomapu trvá na tom, že se jedná o jediný přístup k jejím nemovitostem. Teoreticky by přístup mohl vzniknout přes pozemky jiných vlastníků v areálu bývalého cukrovaru, ale byl by složitější. Žalobkyně si je vědoma možnosti žádat u soudu právo nezbytné cesty ve smyslu § 1029 občanského zákoníku, nicméně podmínkou je, že cesta nebude fyzicky znemožněna. Součástí sporné stavby mají být terénní a sadové úpravy, oplocení, areálová dešťová kanalizace. Na zákaz výsadby pamatuje podmínka č. 21 společného povolení. Podle koordinační situace má být na hranicích pozemků p. č. XB a p. č. XD zbudován objekt oplocení SO 05, který by vjezd na pozemek žalobkyně znemožnil. Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice 44. Žalobkyně namítala nesoulad sporné stavby s územním plánem ve dvojím smyslu. Za prvé změna manipulační plochy a obslužné komunikace na plochu zatravněnou, částečně oplocenou, oddělující pozemky žalobkyně od veřejné komunikace povede k tomu, že je nebude možné využívat v rámci určeného a přípustného vymezení v územním plánu jako objekty lehkého průmyslu. Za druhé umístění objektu SO 03 asi 20 m od rodinných domů není v souladu s požadavky na využívání území. Žalobkyně se domnívá, že stavební úřad má posuzovat záměr z hlediska širší funkční návaznosti daného území. Podle bodu Af na str. 13 textové části územního plánu nejsou pro zastavěné a zastavitelné území (pozemek p. č. XB) přípustné funkce výroby a technologie, u nichž škodlivé účinky přesahují hranice areálu. Pro stávající obytné zóny nejsou přípustné výrobny a technologie obtěžující zápachem a hlukem, stacionární zdroje zápachu s výjimkou malých kotelen, jakékoliv komerční aktivity přesahující hranice zóny. Sporná stavba je umístěna v sousedství obytné zóny, v níž nejsou přípustné funkce s vysokým obratem zboží a potřebou časté dopravní obsluhy. Provoz sporné stavby si má denně vyžádat 21 obousměrných průjezdů vozidly. Celková kapacita mycího centra je ale o 3 stání vyšší. Z hlediska zvýšené dopravy doposud není realizován obchvat území žalobkyně a veškerá doprava tak vede centrem obce. Otázka hlukových imisí ze sporné stavby 45. Žalobkyně zopakovala, že umístění mycího centra se třemi mycími boxy považuje za nepřípustné. S provozem otevřených boxů jsou zpravidla spojeny takové jevy, jako opakované studené starty motorů, stání aut se zapnutým motorem, zvýšená frekvence příjezdů a odjezdů aut v krátkých intervalech. Zvýšení dopravní zátěže o 21 průjezdů vozidel denně je hypotetické. Hluk ze stacionárního zdroje činí 50 dB (limit 85 dB). Tato produkce v blízkosti rodinných domů není obvyklá či přiměřená místním poměrům. Ze společného povolení navíc nevyplývá záruka omezení provozní doby a lze předpokládat provoz i mimo obvyklou pracovní dobu o večerech a víkendech. Ohledně kumulace negativních vlivů sporné stavby a sousedního recyklačního centra společnosti KVD Plus s.r.o. (vlastněné stavebníkem) žalobkyně předložila „Oznámení záměru rozšíření záměru recyklačního centra Dolní Beřkovice z prosince 2023“ z prosince 2023. Součástí recyklačního střediska je betonárka, jejíž výstavba byla pravomocně povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 11. 8. 2023. Nově žalobkyně připomněla, že obsahově totožné námitky uplatnil v řízení vlastník protilehlého rodinného domu č. p.

X. Reakce žalobkyně na vyjádření stavebníka

46. K napojení sporné stavby na obecní kanalizaci žalobkyně zdůraznila, že stanovisko vlastníka technické infrastruktury podle § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona je povinným podkladem pro rozhodnutí, a proto je nerozhodné, zda jeho absence byla ve správním řízení namítána či nikoliv. Žalovaný přitom nijak neprokázal, že lze v současné době spornou stavbu napojit na obecní kanalizaci žalobkyně a za jakých podmínek. Ve společném povolení pro spornou stavbu je navíc potřeba stanovit podmínky připojení na obecní kanalizaci. Žalobkyně doplnila, že provozovatelkou kanalizace se stala až v roce 2022, poté provedla revizi jejího stavu, a proto není její souhlas s umístěním kanalizační přípojky z roku 2019 relevantní pro spornou stavbu. Po roce 2019 navíc došlo k připojení dalších objektů, a tedy ke změně podmínek, za nichž je nyní o možnosti připojení rozhodováno. Žalobkyně podotkla, že stavebník je dobře seznámen se situací v obci. Základním problémem je kapacita podtlakového systému. Je třeba regulovat vypouštění odpadních vod z nově připojených objektů. Tyto podmínky měl zjistit stavební úřad a zohlednit ve společném povolení.

47. Ke znemožnění přístupu žalobkyně k jejím pozemkům žalobkyně setrvala na tom, že přístup nelze realizovat skrz areál bývalého cukrovaru. Takový přístup ani v minulosti realizován nebyl na rozdíl od cesty, jež má být nyní zmařena plotem sporné stavby.

48. K produkci imisí nad míru přiměřenou místním poměrům žalobkyně setrvala na své tezi, že je třeba zohlednit kumulaci negativních vlivů v okolí.

49. Závěrem žalobkyně uvedla, že jednání žalobce bylo netransparentní. Dne 28. 4. 2022 žalobkyně stavebníkovi sdělila, že souhlasné stanovisko poskytne až k projektu pro územní řízení a stavební povolení, nikoliv k architektonické studii, neboť nelze posoudit výslednou podobu sporné stavby. Podkladem pro stanovisko žalobkyně by měla být i stanoviska občanů, tj. vlastníků přilehlých rodinných domů. Stavebník však žalobkyni tato stanoviska nedoložil, pouze projektovou dokumentaci, z níž vyplýval zánik příjezdové cesty. Přípisem ze dne 16. 9. 2022 proto žalobkyně stavebníkovi sdělila, že je zde problém se zánikem příjezdové cesty, a navrhla jeho řešení zachováním veřejné účelové komunikace nebo zřízením služebnosti cesty, a znovu stavebníka vyzvala k zajištění stanovisek vlastníků rodinných domů. Tato stanoviska stavebník nepředložil. Žalobkyně tedy řádně uplatnila námitky a jednání stavebníka je netransparentní. Doplnění vyjádření stavebníka 50. Stavebník na základě právní úpravy dovozuje, že v rámci řízení o vydání územního souhlasu ke kanalizační přípojce musela žalobkyně poskytnout kladné stanovisko k možnosti a způsobu napojení. Přitom jí byla známa úprava v územním plánu. U sporné stavby nebylo třeba stanovisko opětovně dokládat. Ve vztahu k příjezdové cestě stavebník setrval na předchozí argumentaci a dodal, že zatravnění pozemku nevylučuje existenci cesty. Správní orgány s námitkou naložily správně. Dle stavebníka je rovněž lhostejné, jakého druhu jsou žalobkyniny pozemky. Podstatné je, že stavba vyhovuje územnímu plánu, a to včetně ochranné zeleně. Stavba naopak zapadá do celkové urbanistické koncepce. Nepřípadné jsou rovněž námitky ohledně imisí. Negativní vlivy nepřekračují nad přípustnou mez hranice nového areálu. Daná lokalita ani nemá převážně obytný charakter. Nachází se zde zástavba izolovaných rodinných domů a areál bývalého cukrovaru. Stavebník se ztotožnil s vypořádáním této námitky žalovaným. Žalobkyně misí svou povahou nesrovnatelné záměry. Posouzení žaloby 51. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou a po vyčerpání řádných opravných prostředků. Žaloba je proto věcně projednatelná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení ústního jednání, neboť s tímto postupem vyslovili účastníci řízení souhlas (žalobkyně výslovně a žalovaný implicitně, viz § 51 odst. 1 s. ř. s.), a soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je založeno na skutkovém stavu, který vyžaduje zásadní doplnění, a proto jej zrušil [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

52. Pro lepší názornost soud níže přikládá ověřený situační výkres sporné stavby, který je přílohou společného povolení, a ortofotomapu z katastru nemovitostí: [OBRÁZEK] Kanalizace sporné stavby 53. Žalobkyně namítala, že k žádosti o společné povolení nebylo doloženo její vyjádření jakožto vlastníka veřejné technické infrastruktury ve smyslu § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona, a proto sporná stavba nemá vyřešené napojení na splaškovou kanalizaci. Stavebník správně upozornil, že žalobkyně nevznesla tuto námitku v řízení před stavebním úřadem v návaznosti na příslušnou výzvu k uplatnění námitek. Nelze však souhlasit se stavebníkem, že na tuto námitku dopadá koncentrace námitek ve společném řízení ve smyslu § 94n odst. 1 stavebního zákona. Otázka napojení sporné stavby na splaškovou kanalizaci je totiž otázkou zákonnosti, neboť vyjádření vlastníka technické infrastruktury je povinnou přílohou žádosti o společné povolení [povinná příloha žádosti o společné povolení podle § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona]. S ohledem na § 1 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích se rovněž jedná o otázku veřejného zájmu na zřízení a provozu veřejné kanalizace. Odvolací správní orgán se podle § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zabývá zákonností a ochrannou veřejného zájmu z moci úřední, a proto se této námitky koncentrace řízení netýká (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 6. 2010, č. j. 9 As 70/2009–88). Stavebníkův výklad by ad absurdum vedl k tomu, že by bez jakéhokoliv vyjádření vlastníka veřejné technické infrastruktury mohl být „po koncentraci“ připojen jakýkoliv stavební záměr i tehdy, pokud by to mělo za následek následnou nemožnou kolaudaci stavby, a tedy v důsledku i její zcela zbytečnou výstavbu.

54. Podle § 94l odst. 2 písm. c) stavebního zákona k žádosti o vydání společného povolení stavebník připojí stanoviska vlastníků veřejné dopravní nebo technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem 55. Podle § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky a uzavření smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvádění i čištění odpadních vod nesmí být podmiňovány vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci vodovodní přípojky na vodovod nebo kanalizační přípojky na kanalizaci hradí osoba, které je umožněno připojení. Materiál na odbočení přípojek a uzávěr vodovodní přípojky hradí vlastník vodovodu nebo kanalizace.

56. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 1. 2022, č. j. 54 A 34/2020–44, vysvětlil, že „[n]esouhlasné stanovisko vlastníka veřejné dopravní infrastruktury k možnosti a způsobu napojení stavby (rodinného domu) dle § 94l odst. 2 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, z roku 2006 nebrání vydání společného povolení, je–li prokázáno jinak (zde např. smlouvou, v níž se tato osoba zavázala pro stavebníka zajistit povolení předčasného užívání pozemní komunikace, a místním šetřením), že stavba má či bude mít zajištěnu dopravní obslužnost.“ Z toho vyplývá, že i v případě splaškové kanalizace se může stavební úřad od nesouhlasného vyjádření vlastníka veřejné technické infrastruktury odchýlit, nicméně musí si být bez důvodné pochybnosti jistý (§ 3 správního řádu), že připojení stavby na veřejnou splaškovou kanalizaci bude technicky proveditelné, a stavbu proto bude možné bez obtíží zkolaudovat.

57. K žádosti doložený územní souhlas stavebního úřadu ze dne 3. 7. 2019 pro „vodovodní, kanalizační a plynovodní přípojku na parc. č. XA v k. ú. X“ se týká pouze „zasíťování“ stavebního pozemku, není v něm zmínka o sporné stavbě. Pro jeho účely vydané souhlasné vyjádření žalobkyně ze dne 14. 5. 2019 se týká právě zasíťování a není z něj patrné, že by žalobkyně zohledňovala budoucí spornou stavbu. Nelze proto přijmout výklad, že toto vyjádření platí i pro spornou stavbu. Každá nově připojená stavba znamená provozní zátěž pro veřejnou technickou infrastrukturu a musí být posuzována individuálně. Z toho důvodu nelze přisvědčit ani argumentaci, že žalobkyně již tehdy musela souhlasné vyjádření vydat s ohledem na regulaci v územním plánu. V ploše VL je dle územního plánu možné umístit rozličné záměry pro průmyslovou výrobu nebo komerční využití. Z takto obecně vymezených přípustných využití plochy nelze předem vyvozovat, jaké nároky bude mít konkrétní stavba v dané ploše umisťovaná. Ostatně v případě vlastníka vodovodu Vodáren Kladno – Mělník a.s. stavebník doložil aktuální vyjádření ze dne 27. 2. 2023. Žalovaný proto v napadeném rozhodnutí taktéž chybně uzavřel, že je rozhodný souhlas žalobkyně z roku 2019.

58. Za vyjádření žalobkyně jakožto vlastníka technické infrastruktury ke sporné stavbě lze považovat až její odvolání proti společnému povolení, ve kterém bez bližšího odůvodnění uvedla, že napojení dalších objektů není možné z technických důvodů, objekty jsou připojovány výjimečně na základě individuální dohody. Vyjádřila tedy nesouhlas s připojením sporné stavby na splaškovou kanalizaci. Platí totiž zásada, že úkony účastníků řízení se posuzují podle svého skutečného obsahu bez ohledu na to, jak jsou označeny (§ 37 odst. 1 věta druhá správního řádu). Je nabíledni, že takto stručné vyjádření žalobkyně je nepřezkoumatelné. Pro srovnání soud odkazuje právě na vyjádření Vodáren Kladno – Mělník a.s. ze dne 27. 2. 2023, které obsahuje konkrétní technické údaje týkající se sporné stavby i vodovodu, na který má být napojena. Stavební úřad tedy pochybil, když společné povolení vydal bez jakéhokoliv vyjádření žalobkyně jakožto vlastníka veřejné technické infrastruktury.

59. V odvolacím řízení potom platí zásada, že odvolací správní orgán by měl vždy pokud možno napravit pochybení prvostupňového správního orgánu s tím, že vrácení věci k dalšímu řízení je možné jen v krajním případě (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018–34, č. 3837/2019 Sb. NSS). Bylo proto na žalovaném, aby před vydáním napadeného rozhodnutí vyvrátil tvrzení žalobkyně o nemožnosti připojení sporné stavby na obecní splaškovou kanalizaci a postavil na jisto možnost napojení sporné stavby. Žalobkyně byla podle § 52 správního řádu povinna označit důkazy na podporu svých tvrzení, tedy k výzvě žalovaného podat podrobnější zdůvodnění, proč spornou stavbu nelze napojit na obecní splaškovou kanalizaci. Případně mohl žalovaný podle § 53 správního řádu po žalobkyni vyžadovat vydání příslušných listin dokumentujících obecní splaškovou kanalizaci a následně si sám učinit úsudek, zda je na ni možné spornou stavbu napojit. Tím, že tak žalovaný, byť z přezkoumatelného důvodu, neučinil, zatížil napadené rozhodnutí nezákonností z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu podle § 76 písm. b) s. ř. s.

60. Soud se nemohl zabývat důkazy, které žalobkyně předložila poprvé teprve v řízení před soudem na podporu své teze o nemožnosti napojení sporné stavby na obecní kanalizaci, jelikož by posuzováním této odborné otázky nepřípustně nahrazoval činnost stavebního úřadu (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2021, č. j. 10 Afs 352/2019–26, č. 4243/2021 Sb. NSS). V dalším řízení proto bude na žalovaném, aby se jimi zabýval.

61. Tento žalobní bod je důvodný a má za následek zrušení napadeného rozhodnutí. Vjezd na pozemky žalobkyně 62. V otázce požadavku žalobkyně na zachování vjezdu na její pozemky jsou napadené rozhodnutí a společné povolení na samé hraně přezkoumatelnosti. Stavební úřad podmínkou č. 21 společného povolení sice žalobkyni částečně vyhověl tím, že zakázal v místě sjezdu výsadbu, nicméně se dostatečně nezabýval umístěním plotu. Plot je totiž v projektové dokumentaci a taktéž ve výrokové části společného povolení uveden jako objekt SO 05 oplocení, tj. součást sporné stavby. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí mylně uvedl, že nelze předjímat, kde bude oplocení provedeno. Soud nicméně z výkresu „koordinační situace“ ověřil, že umístění plotu (výška 2 m, ocelové sloupky po 3 m) je přesně vyznačeno podél jižní, východní a severní hranice stavebního pozemku. Plot má vést podél společné hranice stavebníkova pozemku p. č. XB s žalobkyniným pozemkem p. č. XD. Z ortofotomapy katastru nemovitostí je zjevné, že se zde nachází vjezd na pozemek žalobkyně, za kterým následuje žalobkynin pozemek p. č. XE s budovou, která kdysi tvořila součást areálu bývalého cukrovaru (srov. archivní letecký snímek z 50. let 20. století na str. 6 „Závěrečné zprávy inženýrsko–geologického průzkumu Dolní Beřkovice Designové centrum“ z března 2022, která je součástí projektové dokumentace sporné stavby ve správním spisu). Existenci sjezdu potvrdil i silniční správní úřad ve vyjádření k námitkám žalobkyně ze dne 10. 5. 2023. Plot realizovaný dle projektové dokumentace, jak z jeho umístění dle doloženého výkresu „koordinační situace“ plyne, by přitom sjezd na pozemky žalobkyně znemožnil. Tuto skutečnost správní orgány patrně přehlédly.

63. Správní orgány se taktéž ve svých rozhodnutích nezabývaly tím, zda má žalobkyně ke svým nemovitostem přístup přes areál bývalého cukrovarnického dvora. Tuto skutečnost již nelze zhojit ve vyjádřeních žalovaného či stavebníka k podané žalobě, v nichž je toto žalobkyni vytknuto (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58). Soud proto nemůže nyní dospět k závěru, že tento přístup existuje, a klást jej žalobkyni k tíži. Navíc ani v řízení před soudem nebyly předloženy důkazy o jeho existenci. Nadto na ortofotomapě katastru nemovitostí lze spatřit vozidlo zaparkované na pozemku žalobkyně směrem od sporného sjezdu ze silnice. Nic na první pohled nenasvědčuje existenci spojení přes areál bývalého cukrovaru (byť to nelze bez provedení místního šetření zcela vyloučit). Soud má proto za prokázané, že právě přes sporný sjezd, a nikoliv přes areál bývalého cukrovaru, žalobkyně realizuje přístup ke své nemovitosti. Přístup k nemovitosti přitom rozhodně nelze považovat za „marginální záležitost“, jak chybně uvedl stavební úřad.

64. Podle § 94n odst. 4 stavebního zákona námitky stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. O námitce občanskoprávní povahy si stavební úřad učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv. O podmínkách pro uplatňování námitek musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení (tučné zvýrazněno soudem).

65. Stavební úřad a žalovaný proto pochybili, když se nezabývali otázkou zachování stávajícího přístupu k nemovitosti žalobkyně. Stavebnímu úřadu přitom nic nebránilo v mezích § 148 odst. 1 písm. b) správního řádu vydat rozhodnutí o společném povolení v části věci, tj. povolit téměř všechny objekty tvořící spornou stavbu s výjimkou objektu SO 05 oplocení ve sporném rozsahu v místě průjezdu na pozemek žalobkyně, a následně vést řízení o zbytku věci (§ 148 odst. 2 správního řádu) o povolení objektu SO 05. Toto řízení o zbytku věci pak měl stavební úřad usnesením přerušit podle § 64 odst. 1 písm. c) bod 2 správního řádu spolu s výzvou podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu k tomu, aby stavebník a žalobkyně v souladu s § 94n odst. 4 větou druhou stavebního zákona vyřešili svůj občanskoprávní spor o existenci práva nezbytné cesty ve smyslu § 1029 občanského zákoníku případně o otázce vydržení věcného břemene cesty ve smyslu § 1276 občanského zákoníku u civilního soudu dlouhodobým užíváním příjezdové cesty. Po vyřešení tohoto občanskoprávního sporu potom mělo společné řízení ve zbytku věci dále pokračovat nezávisle na tom, že zbytek sporné stavby již mohl být třebas i pravomocně povolen a stavebník mohl začít s jeho výstavbou. Nelze akceptovat přístup stavebního úřadu, že vjezd na pozemek žalobkyně může být rovnou zastavěn s tím, že pak se to „nějak vyřeší“.

66. Jakkoliv stavební zákon, výkladová stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj a ani judikatura možnost částečného vyhovění žádosti o stavební povolení postupem podle § 148 odst. 1 písm. b) správního řádu zatím nezmiňují, považuje zdejší soud možnost uplatnění tohoto institutu i ve stavebním právu za užitečnou a souladnou se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení (§ 6 správního řádu). Ostatně, stavební zákon počítá s tím, že v praxi může být vícero staveb povolováno ve společném řízení jako soubor staveb v režimu stavby hlavní (§ 4 odst. 1 stavebního zákona), ačkoliv by jednotlivé stavby bylo možné povolit samostatně v několika řízeních, nebo by se při samostatném posuzování dostaly do volného režimu bez nutnosti povolování. I nová právní úprava zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů v § 5 odst. 3 a 4 zachovává institut souboru staveb, tedy možnost takovéhoto postupu umožňuje rovněž. Lze na ni proto bez dalšího vztáhnout závěry k právní úpravě stavebního zákona z roku 2006.

67. Jelikož „částečné stavební povolení“ není stavebním zákonem výslovně upraveno, musí být při jeho vydání respektovány tyto základní zásady: 1) vydáním částečného stavebního povolení nesmí docházet k obcházení zákona a zvláště pak k povolování „salámovou metodou“ stavebního záměru, který by jinak nemohl být úspěšně povolen nebo by podléhal posuzování EIA (srov. např. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 88/2008–301); 2) vydání částečného stavebního povolení nesmí být v rozporu s požadavky na stavby vyplývajícími z právních předpisů, technických norem a vůbec „selského rozumu“ (např. garáž k rodinnému domu bez rodinného domu nedává smysl); 3) respektovat, že žadatel disponuje předmětem řízení, tj. např. si nebude přát povolení jen několika objektů, které by mu bez nepovoleného objektu nebyly k užitku. Stále přitom platí závěry rozsudku NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 As 120/2012–40, č. 2829/2013 Sb. NSS, že „[p]ři povolování stavby (zde dodatečného povolení stavební úpravy rodinného domu spočívající v rozšíření stávajícího bytu a zřízení nových administrativních prostor včetně dvou parkovacích stání u stavby nacházející se v čistě obytné části města) se stavba posuzuje vždy jako jeden funkční celek. Proto nelze posuzovat dvě součásti stavebních úprav (na jedné straně stavební úpravy samotného domu, na straně druhé zřízení parkovacích stání) odděleně, nýbrž společně (viz čl. 10 odst. 3 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze).“ Částečné vyhovění žádosti o stavební povolení je proto třeba aplikovat šetrně a výjimečně.

68. Soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutné zrušit i proto, že v otázce oplocení sporné stavby nerespektovalo právo žalobkyně na přístup k jejím pozemkům.

69. Tento žalobní bod je rovněž důvodný. Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice 70. Sporná stavba se nachází na ploše „VL – výroba a skladování – lehký průmysl“, pro níž je v územním plánu obce Dolní Beřkovice, tedy žalobkyně, stanoven následující regulativ: „CHARAKTERISTIKA Plochy výrobních areálů lehkého průmyslu, skladů, služeb a podnikatelských dějů. Negativní vliv nad přípustnou mez nepřekračuje hranice areálu. URČENÉ VYUŽITÍ – zařízení a areály průmyslové výroby, skladů a komerce s odpovídající technickou a dopravní vybaveností včetně možnosti obsluhy těžkou dopravou PŘÍPUSTNÉ VYUŽITÍ – doprovodná veřejná nebo vyhražená vybavenost – manipulační plochy – komerční občanská vybavenost a služby – obchody a pohostinství – garážování a odstavování vozidel – místní komunikace – technická infrastruktura – ochranná zeleň – pohotovostní byty NEPŘÍPUSTNÉ VYUŽITÍ – bydlení (s výjimkou bytu správce) – zařízení sociální péče, lůžková zdravotnická zařízení – plochy a zařízení pro individuální rekreaci PODMÍNKY PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ – min. podíl nezpevněných ploch 30%, max. procento zastavění 40%, výška zástavby: 2 nadzemní podlaží, max. výška 12m, případné technologické nároky na vyšší objekty budou řešeny individuálně“ 71. Soud tučně zvýraznil záměry, které odpovídají sporné stavbě. Sporná stavba jednoznačně slouží pro komerční potřeby mytí, údržby a garážování motorových vozidel, dále k pořádání školení v oblasti motorismu a obsahuje též pohotovostní byty pro ubytování zaměstnanců. Na žalobkyní poukázané str. 13 územního plánu v podkapitole Af1) „Podmínky pro využití ploch vč. základních podmínek prostorového uspořádání“ je ještě dále stanoveno: „Pro zastavěné a zastavitelné území jsou dále nepřípustné: výroby a technologie, u nichž škodlivé účinky (hluk, exhalace, prašnost) přesahují hranice areálu.“ Jinými slovy pro spornou stavbu platí regulativy plochy VL s tím, že imise nesmí v rozporu s právními předpisy a územním plánem přesahovat hranice areálu tak, aby znemožňovaly řádné užívání sousedních staveb. Nikde ze stavebního zákona ani z územního plánu nevyplývá žalobkynina konstrukce, která spočívá v jakémsi promítnutí regulativu sousední plochy „BI – bydlení – v rodinných domech – městské a příměstské“ do využitelnosti plochy VL tak, jak to prezentuje žalobkyně. Jak vyplývá z nedůvodnosti navazujícího žalobního bodu, který se týká hlukových imisí ze sporné stavby, podmínka ze str. 13 územního plánu je splněna.

72. Podle § 2 odst. 1 písm. m) bodu 3 stavebního zákona se v tomto zákoně veřejnou infrastrukturou rozumí pozemky, stavby, zařízení, a to občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu.

73. Lze proto dát za pravdu prvostupňovému i nadřízenému orgánu územního plánování, že je sporná stavba v souladu s územním plánem obce Dolní Beřkovice, tj. žalobkyně. Odpovídá totiž shora tučně vyznačeným regulativům. Ruční myčka motorových vozidel a související služby oprav či garážování motorových vozidel (případně stavebníkem zmiňovaná možnost pořádání výstav veteránů) jsou bezpochyby komerční stavbou budovanou podnikatelem za účelem dosažení zisku a rovněž jsou občanskou vybaveností, protože slouží jako infrastruktura (byť ne výslovně ve veřejném zájmu) k údržbě motorových vozidel, což jsou služby průběžně poptávané většinou obyvatelstva. Navíc mají svou povahou blízko k využitelnosti daného plochy i pro lehký průmysl s tím, že jsou z povahy věci ke svému okolí šetrnější, než by byla malá továrna. Pakliže žalobkyně nechtěla, aby přímo v sousedství rodinných domů mohla vzniknout jakákoliv stavba lehkého průmyslu nebo obdobná stavba pro komerční účely, měla být uvážlivější již při pořizování svého vlastního územního plánu. Pohotovostní byty, které jsou součástí sporné stavby, jsou potom výslovně uvedeny jako přípustné využití této plochy. Projektová dokumentace rovněž počítá s tím, že areál sporné stavby bude obsahovat i zeleň a jakýsi menší parčík, což je podle soudu vzhledem k blízkosti rodinných domů rozumné kompromisní řešení vztahů v území. Vzhledem k uložené podmínce o zákazu výsadby v místě sjezdu pak žalobkyně nemůže namítat, že by objekt SO 06 byl s územním plánem v rozporu. Nicméně otázkou sjezdu na žalobkyniny pozemky se správní orgány budou v dalším řízení opětovně zabývat, jak soud výše rozvedl.

74. Soud podotýká, že v momentě, kdy je v územním plánu stanovena určitá přípustnost využití dané plochy, byť s možnostmi výjimek, tak je pro účastníky územního nebo stavebního řízení podstatně obtížnější zabránit realizaci stavebního záměru, který je v regulativu výslovně zmíněn. Např. v rozsudku ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010–145, NSS v návaznosti na závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, zdůraznil, že vlastník nemovitosti si má svá práva střežit včas, a to již při pořizování územního plánu. V odkazovaném případě proto byla žaloba zamítnuta, protože stavební záměr odpovídal regulativům územního plánu, tedy zásah do práv dotčeného souseda byl již posouzen. Zdejší soud dodává, že za takovéto situace je zamítnutí žádosti možné tehdy, pokud je prokazatelné, že stavební záměr bude z hlediska vztahů v území v rozporu s jinou právní úpravou nebo s regulativy poskytujícími prostor pro správní uvážení (tj. odkazy na imise, pojmy typu „nerušící řemesla a služby“), nepřiměřenými imisemi či z jakýkoliv důvodů, které pro svou míru konkrétnosti nemohly být řešeny při pořizování územního plánu. V nynější věci je žalobní námitka formulována ne zcela šťastně, takže budí dojem, že stavebníku je vlastně vyčítáno, že se nerozhodl vybudovat průmyslový objekt. Žalobkyně přitom ve svém územním plánu připustila i objekty zásobované těžkou dopravou, zatímco sporná stavba počítá toliko se zásobováním osobními vozidly a dodávkami do 3,5 tuny. Tedy s podstatně nižší mírou sousedských imisí, než jakou prve žalobkyně považovala pro danou oblast za přijatelnou.

75. Soud uzavírá, že sporná stavba je v souladu s územním plánem obce Dolní Beřkovice, pročež je tento žalobní bod nedůvodný. Otázka imisí ze sporné stavby 76. Žalobkyně namítala, že sporná stavba bude hlukem nad míru v místě obvyklou obtěžovat obyvatele protilehlých rodinných domů. Nad rámec původních námitek vznesených v řízení v prvním stupni se v odvolání, a nyní i v podané žalobě domáhá, aby tyto imise byly posouzeny i v kontextu plánované výstavby betonárky v sousedství na pozemcích p. č. XG a p. č. XH, k. ú. X v obci X.

77. Podle § 94m odst. 1 stavebního zákona oznámí stavební úřad účastníkům řízení a dotčeným orgánům zahájení řízení nejméně 15 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je–li to účelné. Zároveň upozorní dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. V případech záměrů umisťovaných v území, ve kterém nebyl vydán územní plán, nařídí stavební úřad veřejné ústní jednání vždy.

78. Soud předně konstatuje, že námitkou žalobkyně, aby se imise ze sporné stavby posuzovaly i v kontextu výstavby betonárky v sousedství, se nemohl zabývat, neboť mu v tom brání koncentrace námitek podle § 94m odst. 1 stavebního zákona. Jestliže žalobkyně tuto skutkovou námitku neuplatnila sama v řízení včas, připravila se tím o možnost, aby její případné vyhodnocení ze strany správních orgánů posoudil soud (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2022, č. j. 10 As 460/2021–59, bod 30).

79. Pro úplnost soud dodává, že nepřehlédl, že obdobnou námitku v prvostupňovém řízení dne 6. 4. 2023 vznesl J. Č. coby vlastník jednoho z protilehlých rodinných domů. Koncentrace námitek podle § 94m odst. 1 stavebního zákona však nepočítá s tím, že by jednotliví účastníci řízení mohli vzájemně „přebírat za své“ totožné námitky od jiných účastníků řízení, pokud je oni sami neuplatnili včas. Ani žalobkyně tak nemohla převzít námitku dotčeného vlastníka rodinného domu, a proto na tuto žalobní námitku dopadá koncentrace řízení a soud se jí nemohl věcně zabývat.

80. Z téhož důvodu neobstojí námitka žalobkyně, že stavebník nepředložil souhlasná vyjádření vlastníků protilehlých rodinných domů ohledně imisní zátěže ze sporné stavby, neboť tito účastníci řízení mohli proti sporné stavbě podat své vlastní námitky, což neučinili. Navíc je tato námitka opožděná, neboť ji žalobkyně uplatnila až v reakci na vyjádření stavebníka po uplynutí žalobní lhůty (srov. § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). Také proto soud neprováděl dokazování přílohami žaloby, které se týkají jednání mezi žalobkyní a stavebníkem v této otázce.

81. Soud vzhledem k uvedenému řešil námitku imisí pouze v tom rozsahu, v jakém byla uplatněna přímo žalobkyní.

82. Žalobkyně nenamítá porušení hygienických limitů hluku podle zákona o ochraně veřejného zdraví a nařízení vlády o ochraně před hlukem, nýbrž nepřiměřenost sousedských imisí, které mají provozem sporné stavby dopadnout na obyvatele sousedních rodinných domů.

83. Podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

84. Podle § 20 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území v souladu s cíli a úkoly územního plánování a s ohledem na souvislosti a charakter území je obecným požadavkem takové vymezování pozemků, stanovování podmínek jejich využívání a umisťování staveb na nich, které nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území.

85. NSS v rozsudku ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 68/2016–34, vysvětlil, že porušení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku je protiprávní i z veřejnoprávního pohledu. Jinými slovy respektování veřejnoprávních limitů hluku ještě neznamená, že žádost o stavební povolení nemůže být zamítnuta z důvodů hrozících nepřiměřených sousedských imisí. Stejně tak nerespektování veřejnoprávních limitů ještě neznamená porušení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, neboť tyto imise mohou být v místě přiměřené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4280/2016). Co se týče sousedství dvou ploch vymezených územním plánem k rozdílnému způsobu využití, tak z povahy věci § 1013 odst. 1 občanského zákoníku a § 20 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území brání tomu, aby stavba svými imisemi znemožňovala řádné užívání staveb na sousední ploše, pro níž územní plán stanovil odlišný způsob využití.

86. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1440/2022, poznamenal, že „o relevantní imisi jde tehdy, pokud podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku; jde o takové užívání, které je obvyklé v podobných místech; lze přihlédnout i k užívání obvyklému v místě, kde k imisi dochází.“ Nelze přitom vycházet z toho, že se určitá míra hluku stala v místě obvyklou jenom proto, že např. v určitém domě bydlí vyšší počet hlučných osob; takováto míra hluku bude i tak nepřiměřenou z důvodu, že v obdobných lokalitách není ani obvyklá ani žádoucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3088/2018, publikováno pod č. C 18095).

87. V projednávaném případě ze správního spisu vyplývá, že sporná stavba byla prověřena hlukovou studií (provedena soukromou společností, nikoliv soudním znalcem), o jejíž závěry se opírá souhlasné závazné stanovisko KHS. Právě toto souhlasné závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví činí hlukovou studii použitelným důkazem, neboť judikatura civilních soudů dovodila, že prostá hluková studie nezpracovaná soudním znalcem nebo orgánem veřejné moci není nestranným důkazem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3799/2015, publikováno pod č. C 15524, shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1754/2023). Z hlukové studie se podává, že v případě denní doby hluková zátěž nepřesáhne LAeq8h = 29,2 až 33,3 dB (pro jednotlivé rodinné domy platí různé hodnoty v tomto rozmezí). Hygienický limit přitom činí LAeq8h = 50 dB v denní době pro chráněné vnitřní prostory staveb (§ 11 ve spojení s přílohou č. 2 nařízení vlády o ochraně před hlukem) a LAeq1h = 50 dB v denní době pro chráněné vnější prostory staveb (§ 12 ve spojení s přílohou č. 2 nařízení vlády o ochraně před hlukem).

88. Soud konstatuje, že hladina hluku hrozícího rodinným domům ze sporné stavby je citelně pod veřejnoprávním hygienickým limitem. Na základě hlukové studie proto nelze mít za prokázané, že provozem sporné stavby hrozí nepřiměřené sousedské imise ve smyslu § 1013 odst. 1 občanského zákoníku. Ve zbytku potom žalobkyně nepředestřela žádnou dostatečně konkrétní argumentaci odůvodňující hrozbu nepřiměřených sousedských imisí. Žalobkyně velmi obecně hovoří o hrozícím navýšení dopravy v obci a s tím souvisejícími imisemi (vibrace, zápach, zplodiny z vozidel), nicméně sporná stavba je budována u pozemní komunikace, která je již nyní rušnou dopravní tepnou (k tomu viz str. 10 napadeného rozhodnutí). Není jasné, jak by tento stav věci mohla zhoršit sporná stavba, která bude pouze kolem projíždějícím vozidlům poskytovat služby mytí a servisu vozidel. Zplodiny a zápach vozidel potom řeší příslušné emisní normy pro motorová vozidla, v případě moderních motorových vozidel jsou problémy se zápachem a kouřem jen minimální. Žalobkyně též nijak nevysvětlila, proč by provozem sporné stavby mělo docházet ke zvýšené míře vibrací. Sporná stavba je totiž určena pro osobní motorová vozidla a k jejímu zásobení postačí obyčejná dodávka, tedy nikoliv těžká nákladní motorová vozidla, jejichž provoz je tradičním zdrojem vibrací ohrožujících konstrukce budov v těsné blízkosti takto vytížených provozních komunikací. S ohledem na dispoziční zásadu soud v tomto žalobním bodě především postrádá jakoukoliv žalobkyninu polemiku s hlukovou studií a závěry KHS. Žalobkyně proto nevysvětlila, v čem přesně mají být imise ze sporné stavby nepřiměřené.

89. Tento žalobní bod je tudíž nedůvodný. Neprovedené důkazní prostředky 90. Soud neprováděl dokazování žalobkyní doloženými dokumenty z katastru nemovitostí či veřejně dostupných leteckých map, protože faktickou existenci sjezdu na pozemek žalobkyně potvrdil silniční správní úřad. Dřívější způsob využití stavebního pozemku není rozhodný, protože relevantní jsou vztahy v území v době rozhodování o žádosti o společné povolení. Stejně tak soud neprováděl dokazování těmi žalobními přílohami, které jsou součástí správního spisu coby jednotlivé části projektové dokumentace sporné stavby (souhrnná technická zpráva, pohledová vizualizace sporné stavby). Dále soud neprováděl dokazování žalobními přílohami, které se týkají sousedního stavebního záměru „Recyklačního centra Dolní Beřkovice“, a to z důvodu již zmiňované koncentrace námitek proti sporné stavbě.

91. Dále soud neprováděl dokazování listinami, které žalobkyně doložila na podporu svého tvrzení o nedostatečné kapacitě odpadové kanalizace, neboť toto dokazování náleží žalovanému v dalším řízení. Zrovna tak soud neprováděl dokazování dokumenty, jimiž žalobkyně chtěla prokázat, že jí stavebník nedoložil souhlasy vlastníků sousedních rodinných domů se stavbou, neboť tito vlastníci mohli vznést vlastní námitky a podat vlastní žaloby proti napadenému rozhodnutí. Vztahy žalobkyně jakožto obce a stavebníka jakožto podnikatele mimo rámec přezkoumávaného správního řízení navíc nemají vliv na přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť stavební úřad (Městský úřad Mělník) není orgánem žalobkyně jakožto obce Dolní Beřkovice, a tedy nelze myslitelně uvažovat, že by tímto mohlo být nějak ovlivněno rozhodování správních orgánů.

92. Co se týče příloh vyjádření stavebníka, soud neprováděl dokazování dokumenty vztahujícími se k územnímu souhlasu pro stávající vodovodní a kanalizační přípojku, neboť tyto jsou součástí správního spisu. Dále soud neprováděl dokazování dokumenty týkajícími se vzájemných jednání mezi stavebníkem a žalobkyní jakožto obcí, neboť jejich obsah nesouvisí s otázkou zákonnosti rozhodování stavebního úřadu (tj. Odboru výstavby, Oddělení stavebního řádu a územního rozhodování), který je coby součást Městského úřadu Mělník orgánem města Mělník, nikoliv žalobkyně. Podaná žaloba navíc nebyla zjevným zneužitím práva, což je důvod pro odmítnutí žaloby podle § 68 písm. f) s. ř. s., neboť byla shledána důvodnou. Závěr a náklady řízení 93. Vzhledem k tomu, že část uplatněných žalobních bodů je důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu nutnosti doplnění dokazování.

94. V dalším řízení proto žalovaný doplní dokazování ohledně otázky napojení sporné stavby na obecní kanalizaci a rovněž se bude zabývat problematikou plotu sporné stavby v rozsahu, v jakém by bránil přístupu k nemovitosti žalobkyně. Naopak, soud závazně konstatuje, že sporná stavba je v souladu s územním plánem obce Dolní Beřkovice a sousedské imise spojené s jejím budoucím provozem nejsou nepřiměřené místním poměrům ve smyslu § 1013 odst. 1 občanského zákoníku.

95. Právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku, jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

96. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, a proto mu nepřísluší náhrada nákladů řízení. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, soud přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který je plátcem DPH. Tomu náleží odměny za tři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, replika k vyjádření žalovaného podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“); soud jako úkon neuznal tripliku ze dne 6. 5. 2024, neboť se v podstatě jedná o rekapitulaci již vznesené argumentace] a tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Tedy celkem 10 200 Kč bez DPH, k tomu DPH v sazbě 21 % ve výši 2 142 Kč, tedy 12 342 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Tedy celková výše náhrady nákladů řízení činí 15 342 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 64 s. ř. s.).

97. Osobám zúčastněným na řízení soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim neuložil žádné povinnosti, v souvislosti s jejichž plněním by jim vznikly náklady (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Osoba zúčastněná na řízení 2. ostatně v řízení neučinila žádný úkon.

Poučení

Průběh správního řízení Obsah žaloby Kanalizace sporné stavby Vjezd na pozemky žalobkyně Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice Otázka imisí ze sporné stavby Vyjádření žalovaného Kanalizace sporné stavby Vjezd na pozemky žalobkyně Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice Otázka imisí ze sporné stavby Vyjádření stavebníka Kanalizace sporné stavby Vjezd na pozemky žalobkyně Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice Otázka imisí ze sporné stavby Vyjádření k souvisejícím okolnostem případu Replika žalobkyně Kanalizace sporné stavby Vjezd na pozemky žalobkyně Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice Otázka hlukových imisí ze sporné stavby Reakce žalobkyně na vyjádření stavebníka Doplnění vyjádření stavebníka Posouzení žaloby Kanalizace sporné stavby Vjezd na pozemky žalobkyně Otázka souladu sporné stavby s územním plánem obce Dolní Beřkovice Otázka imisí ze sporné stavby Neprovedené důkazní prostředky Závěr a náklady řízení