54 A 8/2021 – 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: MgA J.P., nar. X, bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 – Dejvice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2021, č. j. KUJCK 62665/2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 23. 8. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2021, č. j. KUJCK 62665/2021, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 3. 2021, č. j. 1778,1972/2020 SK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se dopustil z nedbalosti porušením § 18 odst. 4 téhož zákona tím, že dne 25. 1. 2020 v 9:08 hod. na pozemní komunikaci ulice O. u č.p. X v obci České Budějovice, ve směru jízdy od ulice T. ke kruhovému objezdu, překročil při řízení vozidla X nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h, nejméně o 40 km/h v obci. Naměřená rychlost 93 km/h, po odečtení toleranční odchylky rychloměru (+/– 3 km/h) při rychlosti do 100 km/h minimálně 90 km/h. Prvostupňovým rozhodnutím bylo též zastaveno řízení proti žalobci ve věci přestupku, kterého se měl dopustit 17. 1. 2020 ve 13.26 hod., odvolání proti tomuto výroku vzal žalobce zpět.

2. Žalobce v především namítal, že skutkový stav, jak jej žalovaný vzal za podklad svého rozhodnutí, nemá oporu ve spise. Žalovaný se v rozhodný den nenacházel v Českých Budějovicích, v žádném vozidle kontrolován nebyl a vozidlo neřídil. Správní orgán zde vyšel pouze z oznámení přestupku, aniž by provedl žalobcem navrhovaný důkaz záznamem kamery strážníka. Stalo se tak přesto, že strážníci mají s žalobcem dlouhodobě napjaté vztahy a ani netvrdí, že řidiče ztotožnili, pouze uvádějí, že řidič předložil občanský průkaz na jména J.P.. Oznámení o přestupku vzbuzuje pochybnosti, neboť je zároveň oznamován přestupek spočívající v jízdě bez řidičského průkazu, není postaveno na jisto, jaké doklady měl řidič předložit.

3. Dle žalobce se žalovaný dále přesvědčivě nevypořádal s námitkou nepřesvědčivosti (neprůkaznosti) výstupu z rychloměru, neboť snímek z daného typu má dle návodu vypadat zcela jinak, než jak vypadá snímek předložený správním orgánem. Dle žalobce tak nejde o výstup z rychloměru LTI 20/20 TruCAM. Žalovaný tuto námitku ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal, jelikož nevystihl její podstatu.

4. Žalobce rovněž namítal, že v řízení nebylo prokázáno měření rychloměrem výrobního čísla TC005099, neboť tento údaj byl manuálně vepsán strážníky městské policie do oznámení přestupku. Žalovaný v této souvislosti nevedl žádné dokazování. Jednostranné tvrzení strážníka nemůže obstát, je–li sporováno.

5. Dále žalobce namítal, že není průkazné změření právě jeho vozidla, protože registrační značka je čitelná pouze na hlavním snímku a zvětšenině značky, na snímku se záměrným křížem není značka čitelná. Rychloměr přitom provádí pouze jedno měření a jeden snímek, nikoli dva. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

6. Nad rámec věci žalobce a jeho zástupce vyslovili nesouhlas s vyvěšováním jejich osobních údajů na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, přičemž v této souvislosti předložili poměrně rozsáhlou argumentaci.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K námitce neprokázání subjektu přestupku odkázal na obsah správního spisu, dle něhož je zcela zřejmé, že kontrolovaným řidičem vozidla byl právě žalobce, jenž byl ztotožněn strážníky městské policie. Uvádění nepravdivých údajů z jejich strany považuje žalovaný za nepravděpodobné. Pokud žalobce tvrdí, že došlo k záměně osob, měl toto uvést před správním orgánem I. stupně a doplnit, kde se měl v době spáchání přestupku nacházet.

8. K námitce neprůkaznosti výstupu z rychloměru, který žalobce označuje za fotomontáž, žalovaný poukázal na její spekulativnost a nepodloženost, stejně jako na judikaturu Nejvyššího správního soudu k problematice výstupů z rychloměru. Totéž učinil ve vztahu k námitce neprůkazného použití rychloměru uvedeného výrobního čísla. Obsah správního spisu nedává důvod pro jakékoli pochybnosti o správnosti uvedeného výrobního čísla.

9. Ohledně počtu měření a namítané manipulaci při jeho provádění, žalovaný uvádí, že fotografie jsou generovány programem sloužícím pro tisk protokolu, který tvoří příslušenství použitého rychloměru. Veškeré snímky jsou snímky měřeného vozidla a nelze s nimi manipulovat, proto je vyloučeno, aby v protokolu byly najednou snímky různých vozidel. Zařízení žádnou chybu nehlásilo a měření provedlo, tudíž k žádné chybě nemohlo dojít.

10. S nesouhlasem se zveřejňováním osobních údajů žalovaný odkázal žalobce na Nejvyšší správní soud.

III. Obsah správních spisů

11. Ačkoli správní orgán I. stupně rozhodl ohledně dvou přestupkových jednání, soud se zabýval toliko rozhodnutím žalobou napadeným a obsahem správních spisů jej se týkajícím. Do správního spisu sp. zn. 1972/2020 SK bylo založeno oznámení o podezření ze spáchání přestupku ze dne 25. 1. 2020 (žalobcem nepodepsané a bez vyjádření přestupce), spolu s dokumentací o výsledcích měření včetně fotografií a úředním záznamem Městské policie České Budějovice č.j. 2001–0742. Do správního spisu byl založen výpis z karty řidiče, ověřovací list Českého metrologického institutu č. 8012–OL–70238–19 pro rychloměr typu LTI 20/20 TruCAM výrobního čísla TC005099, osvědčení strážníků M. a S. o absolvování školení obsluhy tohoto typu rychloměru, určená místa Policií ČR měření rychlosti pro Městskou policii České Budějovice z 2. 3. 2015 a navazující stanovisko Policie ČR z 19. 11. 2019 12. Správní orgán I. stupně vydal dne 21. 7. 2020 příkaz, jímž žalobce shledal vinným mj. z výše uvedeného přestupku, proti příkazu žalobce prostřednictvím zmocněnce dne 29. 7. 2020 podal odpor. Následně bylo dne 18. 8. 2020 vydáno oznámení o pokračování v řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání nařízeného na den 10. 9. 2020. Žalobce ani jeho zmocněnec se k ústnímu jednání nedostavil, a proto se jednání konalo v jejich nepřítomnosti, o průběhu jednání byl sepsán protokol. Žalovaný v řízení před správním orgánem I. stupně nevyužil svého práva se ve věci vyjádřit a navrhovat další důkazy.

13. Správní orgán I. stupně vydal dne 23. 3. 2021 rozhodnutí, které bylo potvrzeno nyní napadeným rozhodnutím, jímž současně bylo žalobcovo odvolání zamítnuto, jak je podrobněji uvedeno pod bodem 1 tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu

14. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť obě strany s tímto postupem výslovně souhlasily.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„s. ř. s.“).

16. Žaloba není důvodná.

17. K první žalobní námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neprovedení důkazu záznamem z osobní kamery zasahujícího strážníka, soud konstatuje následující. Ačkoli lze přisvědčit žalobci v tom, že žalovaný výslovně neuvedl, proč tento teprve v odvolání navržený důkaz neprovedl, nelze přehlédnout a nutno poukázat na podrobnou argumentaci žalovaného, z níž jednoznačně vyplývá, že o ztotožnění žalobce jako řidiče kontrolovaného vozidla a pachatele (subjektu) přestupku neměl pochybnost, a proto neměl ani důvod provádět další dokazování v tomto směru (zde srov. mj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, čj. 10 As 282/2019 – 39, zejm. bod 46). Již ve vydaném příkazu prvostupňový správní orgán jednoznačně uvedl, že žalobce řídil předmětné vozidlo v okamžiku měření rychlosti, přičemž záměna s jinou osobou je vyloučena.

18. Rovněž v rozhodnutí správního orgánu I. stupně je na str. 3 uvedeno, že žalobce byl hlídkou ztotožněn podle občanského průkazu a záměna s jinou osobou je vyloučena. Nelze přehlédnout, že žalobce proti příkazu podal odpor, avšak na tak zásadní skutečnost, že by předmětné vozidlo neřídil, neupozornil. K tvrzení uplatněném v odvolacím řízení, že byl v inkriminované době na jiném místě, žalobce nic nedoložil. Zmocněný zástupce žalobce se před vydáním prvostupňového rozhodnutí seznámil s obsahem správního spisu a listiny v něm doložené si zdokumentoval. K nařízenému ústnímu jednání se žalobce ani jeho zmocněnec nedostavili a na výzvu správního orgánu se k podkladům pro rozhodnutí nevyjádřili ani nenavrhli doplnění dokazování.

19. Z obsahu spisu i vydaných rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány splnily povinnost zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Ve vztahu k osobě přestupce jednoznačně zhodnotily, že přestupce byl ztotožněn podle občanského průkazu a záměna s jinou osobou je vyloučena. Žalobce navíc nepředestřel verzi, jak se mohla jiná osoba prokazovat jeho občanským průkazem za situace, že ztrátu občanského průkazu neoznámil orgánům policie.

20. Již v rozsudku z 24. 5. 2006, č.j. 2 As 46/2005–55 Nejvyšší správní soud konstatoval, že správní orgán je povinen postavit nad vší rozumnou pochybnost najisto, že se jednání majícího znaky skutkové podstaty přestupku dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen. Existuje–li rozumná pochybnost, tj. existuje–li ne zcela nepravděpodobná možnost, že uvedeného jednání se dopustil někdo jiný než obviněný z přestupku, nelze jej za přestupek postihnout (in dubio pro reo). Důkazní břemeno k prokázání, že jednání majícího znaky skutkové podstaty přestupku se dopustil obviněný z přestupku, přirozeně nese správní orgán. Obviněnému z přestupku proto k tomu, aby nemohl být za přestupek postižen, postačí, aby o otázce, kdo se uvedeného jednání dopustil, vznikla rozumná pochybnost.

21. Taková pochybnost však ve věci nevyvstala, neboť žalobce tvrzení o tom, že v Českých Budějovicích nebyl, vozidlo neřídil a nebyl kontrolován hlídkou městské policie, uvedl až v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Pokud současně byl i v prvostupňovém řízení procesně aktivní podáním odporu a prostřednictvím zmocněnce se dále seznamoval s obsahem správního spisu, musel by takováto (navíc zcela obecná a ničím neprokazovaná) tvrzení uvést již v tomto řízení. Pokud tak neučinil, jeho obecné tvrzení, že má se strážníky městské policie napjaté vztahy, nezakládá ve srovnání s důkazy obsaženými ve spise rozumné pochybnosti o totožnosti žalobce jako pachatele přestupku. Pokud žalobce ani netvrdí, že by mu byl odcizen či jinak zneužit občanský průkaz, pak ani soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce byl jako řidič spolehlivě ztotožněn. Formulaci použitou v úředním záznamu, že muž se prokázal OP č. X na jméno žalobce (nikoliv jak je uvedeno v žalobě, že řidič předložil OP na jméno žalobce), nevyslovili–li zasahující strážníci současně pochybnosti o totožnosti řidiče, považuje soud ve shodě s žalovaným za jednoznačné prokázání totožnosti.

22. Nelze přitom přehlédnout, že žalobce v této souvislosti argumentuje částečně zcela nepřípadně, neboť poukazuje na současné oznamování přestupku spočívajícího v jízdě bez řidičského průkazu a nejasnost ohledně řidičem předložených dokladů, aniž by tyto skutečnosti jakkoli vyplývaly z obsahu správního spisu.

23. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že provedené ztotožnění řidiče (žalobce) postačovalo k prokázání toho, že se skutku dopustil. Správní orgán postupoval správně, jestliže žalobcem v odvolání navržený důkaz neprovedl, neboť z kontextu odůvodnění vyplývá, že se jednalo o důkaz nadbytečný, byť tuto formulaci žalovaný v odůvodnění výslovně nepoužil. Obrana žalobce uvedená v žalobě byla natolik nevěrohodná, že nemohla ani hypoteticky otřást zjištěným skutkovým stavem. Je třeba i zdůraznit, že v úředním záznamu ze dne 25. 1. 2020 je zachyceno vysvětlení žalobce k překročení povolené rychlosti, „že se nacházel v blízkosti dálnice a spěchal se synem na tenisové závody, neboť zaspali.“ 24. K dalším žalobním námitkám týkajícím se výstupů z měřícího zařízení (přesvědčivost a počet měření) lze poukázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která opakovaně dovodila, že ověření správnosti měření rychlosti probíhá jednak v průběhu samotného měření v radarovém rychloměru (viz například rozsudky ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 309/2015 – 51, či ze dne 26. 7. 2018, č. j. 4 As 159/2018–37), jednak následně průmětem kontrolní šablony do snímku z měřicího zařízení (viz rozsudek ze dne 20. 2. 2020, č. j. 6 As 182/2019 – 38). Tyto dvě metody se vzájemně nevylučují, nýbrž doplňují, a zajišťují tak vyšší validitu výsledku měření, a tím i vyšší standard ochrany práv obviněných z přestupků spočívajících v překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Na poslední uvedený rozsudek odkazuje i žalobce, když zpochybňuje počet provedených měření. Co do popisu výstupu měření soud odkazuje zejm. na bod 26 uvedeného rozsudku, neboť je výstižný i pro toto řízení. V něm posuzovaná skutková situace byla ovšem zcela odlišná v tom, že čitelná registrační značka vozidla byla toliko na výřezu, na hlavní fotografii nikoli. V nyní posuzovaném případě je registrační značka žalobcova vozidla čitelná i na hlavním snímku, a proto není důvod k pochybnostem o tom, že bylo změřeno právě toto vozidlo.

25. Ze zobrazených snímků je zcela zřejmé, že se na všech třech jedná o totéž vozidlo, a to v okamžiku měření (se záměrným křížem) a následně tak, aby jej bylo možné bezpečně identifikovat (bez záměrného kříže). Jakékoli pochybnosti o průkaznosti či počtu měření z obsahu správního spisu nevyplývají, naopak žalobcova tvrzení o možné manipulaci či dokonce fotomontáži žádnou oporu v obsahu správního spisu nemají.

26. Nejvyšší správní soud rovněž dovodil, že ověřovací list radaru a osvědčení policisty ve spojení se snímkem z rychloměru a oznámením o přestupku ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu a tedy i prokázání přestupku, zásadně postačují. Tyto dokumenty totiž jednak prokazují, že měřící zařízení je schopno správně změřit rychlost vozidla (ověřovací list), a že obsluha zařízení úspěšně absolvovala odbornou přípravu pro užívání silničních rychloměrů, a je tedy schopna zařízení správně použít (osvědčení); k tomu srov. například rozsudky tohoto soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 1 As 101/2016–77, ze dne 24. 4. 2008, č. j. 7 As 39/2007–66, či ze dne 21. 9. 2015, č. j. 1 As 79/2015–56. Pro zpochybnění těchto závěrů by musely existovat dostatečně silné indicie spojené s konkrétní věcí. V posuzovaném případě jejich existenci nic nenasvědčuje a žalobce nic konkrétního netvrdí ani nedokládá.

27. Použití rychloměru výrobního čísla TC005099 vyplývá z obsahu správního spisu a ani soud nemá v této souvislosti žádné pochybnosti. Z žalobcem citovaného rozsudku č.j. 1 As 476/2018 lze dovodit, že v něm byla řešena situace, kdy správní spis vůbec neobsahoval údaj o tom, že policisté provedli měření právě rychloměrem, ke kterému byl přiložen ověřovací list. V nyní posuzovaném případě je tato skutečnost patrná již z dokumentace – výstupu z měření, kde je výrobní číslo výslovně uvedeno. Pochybnosti o takto uváděných údajích neměl ani Nejvyšší správní soud v již zmiňovaném rozsudku sp. zn. 6 As 182/2019 (byť toto konkrétně nebylo předmětem námitek). Správní orgán tudíž nepochybil, pokud další dokazování v tomto směru neprováděl.

28. Žalovaný se s námitkami žalobce uvedenými v jeho odvolání podrobně zabýval a i v této souvislosti platí, že sice výslovně neuvedl, proč neprovedl důkaz návodem k použití měřícího zařízení, ale sama o sobě tato skutečnost nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí, protože skutkový stav byl provedenými důkazy dostatečně prokázán. I k otázce nezbytnosti dokazování návodem k použití měřícího zařízení se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil, viz např. rozsudek ze dne 31. 3. 2021, čj. 1 As 349/2020 – 43. bylo by totiž i v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby správní orgány resp. soudy prováděly jako důkaz návod k obsluze rychloměru, pokud je zřejmé, že námitka je nevěrohodná a zjevně účelová. Z výstupu měření je zřejmé, že bylo měřeno rychloměrem, ke kterému byl přiložen ověřovací list. O bezchybném fungování rychloměru svědčí i pořízení snímků a změření rychlosti vozidla. Dodržení návodu k obsluze potvrzuje také šablona ověřující správnost měření zobrazená na fotografiích. Prokazatelně je zachyceno vozidlo žalobce včetně čitelného záznamu registrační značky. Vytištěný záznam obsahuje 3 fotografie a tabulku s údaji. O tom, že na tiskovém výstupu je zachyceno vozidlo žalobce, nemůže být pochyb. Fotografie jsou generovány programem sloužícím pro tisk protokolu tvořícím příslušenství rychloměru. Měření bylo provedeno ověřeným měřidlem zařízením LTI 20/20 TruCAM ser. čísla TC 005099, jak vyplývá i z úředního záznamu č.j. 2001–0742, který pracuje na principu laserového paprsku. Měření bylo měřicím přístrojem zaznamenáno spolehlivě (měřící kříž se nachází na přední části vozidla). Měření bylo provedeno měřidlem, který splňoval metrologické podmínky a nebyl prokázán opak. Soud proto hodnotil i tyto námitky jako nedůvodné.

29. Na závěr krajský soud k námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci sděluje, že taková námitka nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Žalobci však lze připomenout rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci): „Jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je–li Nao 119/2017 spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje–li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.“ 30. Správní orgány hodnotily shromážděné důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a porovnáním obsahu správního spisu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný i přes drobné deficity v odůvodnění rozhodnutí rozhodl v souladu se skutkovým stavem i splatnou právní úpravou.

V. Závěr, náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu III. Obsah správních spisů IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení