54 A 8/2023–55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: X, narozen X státní příslušnost X trvale bytem X, X zastoupen advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, Praha proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, Praha 3 za účasti osoby zúčastněné na řízení: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2023, č.j. CPR–20808–3/ČJ–2023–930310–V238 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor cizinecká policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort pracoviště České Budějovice (správní orgán I. stupně) ze dne 14. 4. 2023 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze umožnit žalobci vstup na území členských států Evropské unie po dobu 2 let, doba k vycestování byla stanovena na 60 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný změnil uvedené rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, že změnil dobu vycestování z 60 dnů na 30 dnů a dále doplnil, že povinnost vycestovat se váže nejen k území členských států Evropské unie, ale i Islandské republice, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Tuto změnu žalovaný odůvodnil změnou právní úpravy. Ve zbytku prvostupňové správní rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

3. Žalobu jako takovou podal žalobce spolu s osobou zúčastněnou na řízení E. P., přítelkyní žalobce, v pozici druhé žalobkyně. Ta následně vzala ve vztahu k sobě žalobu zpět a uplatnila svá práva v postavení osoby zúčastněné na řízení (viz podání ze dne 15. 9. 2023 a usnesení ze dne 10. 10. 2023, č. j. 54 A 8/2023–24). V tomto směru vychází krajský soud z toho, že osoba zúčastněná na řízení se s žalobou plně ztotožňuje a tvrzení žalobce jsou i jejími tvrzeními.

4. Jádro žalobní argumentace se týká vztahu žalobce a osoby zúčastněné na řízení (přítelkyně), mezi kterými je dle jejich tvrzení silný partnerský a láskyplný vztah. Správní vyhoštění žalobce tento vztah narušuje a jeho dopad do života žalobce a osoby zúčastněné na řízení má být proto nepřiměřený (nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 153/97, a ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 25/97). Správní orgány přitom povahu tohoto vztahu, a tedy nepřiměřenost neumožnily žalobci prokázat, neboť bezdůvodně odmítly navrhované dokazování. V rámci celé žaloby je popisován tvrzený hluboký vztah žalobce a osoby zúčastněné na řízení a v obecné rovině plány do budoucna (dokončení studia přítelkyně, svatba, založení rodiny), silná asimilace žalobce, trvalost a intenzita vztahu. V tomto směru je spatřováno porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

5. Konkrétněji pak žalobce na prvním místě namítá nepřípustnost změny prvostupňového správního rozhodnutí, neboť se jedná o změnu rozhodnutí v jeho neprospěch, rozhodnutí je méně příznivé, což je dle žalobce nepřípustné.

6. Na druhém místě žalobce namítá, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou, že prvostupňový správní orgán neumožnil žalobci unést jeho důkazní břemeno ohledně tvrzené nepřiměřenosti rozhodnutí s ohledem na rodinné poměry žalobce. Žalobce namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť správní orgány bezdůvodně odmítly provést navrhované dokazování za účelem zjištění skutkového stavu věci a prokázání nepřiměřenosti rozhodnutí. V tomto směru odkazuje žalobce na průběh řízení před správními orgány. Jednalo se o neprovedení dokazování výslechem navržených svědků, kteří předložili čestná prohlášení ohledně skutečností, které mají vliv na posouzení věci. Správní orgány nezkoumaly dopad rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a osoby zúčastněné na řízení, společné vedení domácnosti ani plány do budoucnosti, stejně tak nezkoumaly míru závislosti žalobce a osoby zúčastněné na řízení na životě v České republice.

7. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení tvrdí společné sdílení domácnosti, společné hrazení nákladů, společné hospodaření, praní, vaření, návštěvy příbuzných, přátel a společné trávení veškerého volného času, přičemž plnění studijních povinností osoby zúčastněné na řízení nemůže být dáváno nikomu k tíži.

8. Správní orgány se nevypořádaly s tím, že na území České republiky pobývají příbuzní osoby zúčastněné na řízení, které žalobce mají vnímat jako člena rodiny, vzájemně se mají navštěvovat. Osoba zúčastněná na řízení nechce žalobce opustit a chce s ním setrvat na území České republiky. Oba na sobě mají být citově a ekonomicky závislí. Protiprávní jednání žalobce (tj. dle spisového materiálu přestupek spočívající v nevycestování) nedosahuje dle jeho názoru takové intenzity, aby mohlo být posouzeno jako narušování veřejného pořádku.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě

9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 13. 9. 2023 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Ke změně prvostupňového správního rozhodnutí poukázal na nutnost takového postupu s ohledem na změnu zákona o pobytu cizinců prostřednictvím zákona č. 173/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

11. Co se týče otázky (ne)unesení důkazního břemene žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení, odkazuje žalovaný na str. 5–7 žalovaného rozhodnutí. Správní orgány vycházely z existence vztahu mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení, nepřisvědčily však tomu, že by se kvalitou, intenzitou jednalo o trvalý partnerský vztah (str. 7–9 prvostupňového rozhodnutí).

12. Žalovaný zdůraznil, že dne 29. 1. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie; dne 5. 11. 2021 byl žalobce kontrolován a vědom si své protiprávní činnosti sdělil, že zde nemá žádné vazby. To uvedl až dne 3. 12. 2021, přičemž tento vztah si žalobce vybudoval v době svého protiprávního pobytu na území republiky; i v řízení předložená nájemní smlouva ke společnému bydlení (dle spr. spisu v Písku) žalobce a osoby zúčastněné na řízení je až ze dne 1. 5. 2022. Žalobkyně převážně pobývá na koleji v Plzni, některé víkendy tráví u rodičů. Ani provedení výslechu navržených svědků by dle žalovaného nemohlo zvrátit úvahy správních orgánů o úrovni asimilace a integrace žalobce a o jeho vztahu s osobou zúčastněnou na řízení.

13. Žalovaný neshledává dotčení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, když dle judikatury Ústavního soudu nepřekročily negativní důsledky pozitiva, která představují veřejný zájem na těchto opatřeních.

III. Průběh ústního jednání

14. Dne 27. 11. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti žalobce, žalovaný se z jednání omluvil. Osoba zúčastněná na řízení se nedostavila. Jednání se účastnil i soudem ustanovený tlumočník, jehož služeb žalobce v rámci jednání aktivně nevyužil, když úvodem uvedl, že česky rozumí a pouze kdyby nerozuměl, doptá se tlumočníka.

15. Žalobce při jednání setrval na podané žalobě a zdůraznil její vybrané části. V návaznosti na dokazování seznámil krajský soud žalobce s judikaturou správních soudů, kterou v této věci považuje za rozhodnou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 231/2021–43, a ze dne 13. 1. 2021, č. j. 6 Azs 313/2020–40, viz bod 25 a 28).

16. Krajský soud při jednání připomněl obsah vybraných listin ze správního spisu – rozhodnutí i uložení povinnosti žalobci opustit území členských států Evropské unie ze dne 29. 9. 2020, v právní moci dne 29. 1. 2021; protokol o výslechu žalobce ze dne 5. 11. 2021; odvolání žalobce ze dne 2. 12. 2021; protokol o výslechu osoby zúčastněné na řízení ze dne 16. 6. 2022; vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 6. 7. 2022; odvolání osoby zúčastněné na řízení ze dne 2. 10. 2022; protokol o výslechu osoby zúčastněné na řízení ze dne 24. 2. 2023.

17. K dotazu soudu, proč žalobce při svém výslechu dne 5. 11. 2021 popřel, že by měl na území České republiky vztah, žalobce, resp. jeho zástupce uvedl, že do toho nechtěl svoji přítelkyni zatahovat a zároveň neměl tlumočníka, nerozuměl tomu, na co je dotazován. Uvádí–li se na začátku protokolu o výslechu, že žalobce tlumočníka nežádal, jedná se pouze o formální tvrzení. Žalobce tlumočníka po ukončení výslechu požadoval, bylo mu řečeno, že později, což žalobce v průběhu řízení před správními orgány namítal. K dotazu soudu, proč je poté v odvolání ze dne 2. 12. 2021 uváděno, že žalobce ovládá český jazyk a proč i osoba zúčastněná na řízení tuto skutečnost uvádí zástupce žalobce sděluje, že žalobce se domluví, ale neumí česky natolik, aby se zabýval protokolem apod. Z protokolů o výslechu osoby zúčastněné bylo soudem citováno, že ta k otázce, jak se stýkají nyní opakovaně uvedla „Teď se stýkáme jen když jsem doma, občas někam zajdeme a tak. Spíš o víkendu“, k čemuž byl žalobce, resp. právní zástupce dotázán (jedná se rovněž o právního zástupce osoby zúčastněné na řízení), aby vysvětlil, proč v rozporu s tím např. v písemném podání ze dne 6. 7. 2022 osoba zúčastněná uvádí, že spolu tráví veškerý volný čas. K tomu zástupce uvádí, že se nejedná o rozpor, ale o doplnění, že osoba zúčastněná na řízení studuje, ale volno, prázdniny, svátky tráví s žalobcem.

18. Žalobce při jednání setrval na vznesených důkazních návrzích – účastnický výslech žalobce, výslech osoby zúčastněné na řízení, výslech svědků navrhovaných v řízení před správními orgány, tj. „svědků, kteří podepsali svá čestná prohlášení, ve kterých uváděli skutečnosti, jež nepochybně mohou mít vliv na posouzení trvalosti, intenzity a prognózy partnerského vztahu mezi oběma žalobci do budoucna“. K dotazu soudu, o jaké svědky se jedná, když žádní takový svědci se ze správního spisu nepodávají žalobce uvedl, že se jedná o L. Y., k čemuž žalobce sdělil jeho kontaktní adresu. Tyto důkazní návrhy soud usnesením zamítl, a to pro nadbytečnost, neboť rozhodné skutečnosti – podoba vztahu žalobce je možno zjistit z výslechu žalobce a osoby zúčastněné na řízení v řízení před správními orgány.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

20. Žaloba není důvodná.

21. Změna prvostupňového správního rozhodnutí plyne z čl. IV bod 1 zákona č. 173/2023 Sb., dle kterého se i v řízení doposud neskončených postupuje podle § 50 odst. 4, § 50a odst. 3 a § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z tohoto důvodu byla provedena změna výroku prvostupňového správního rozhodnutí tak, aby odpovídala uvedeným ustanovením.

22. Dále žalobce brojí proti zjištěnému skutkovému vztahu – vztahu s osobou zúčastněnou na řízení, který považuje za nedostatečný spolu s tím, že správní orgány mu neumožnily unést jeho důkazní břemeno. Tato námitka není důvodná.

23. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.

24. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. Těmto nárokům správní orgány vyhověly.

25. Jak poukázal i žalovaný na straně 5 napadeného rozhodnutí, že vztah žalobce vznikl v době nelegálního pobytu žalobce na území České republiky v situaci, ve které již dne 29. 1. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, když z výpovědí osoby zúčastněné na řízení ve spojení s vyjádřením ze dne 2. 10. 2022 plyne začátek vztahu v létě 2021. Jak na základě judikatury správních soudů a Evropského soudu pro lidská práva shrnul Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 231/2021–43, „v situaci, kdy je prokázáno, že partnerský vztah vznikl v době nelegálního pobytu stěžovatele na území ČR, nemohli partneři důvodně předpokládat, že stěžovatel bude moci na území ČR setrvat, a otázka posouzení existence a intenzity trvalého partnerského vztahu tak není zásadní“. Již na tomto místě proto krajský soud konstatuje nedůvodnost námitek žalobce, že správní orgány se vztahem žalobce dostatečně nezabývaly.

26. Správní orgány vzaly za prokázané, že žalobce je na území České republiky ve vztahu s osobou zúčastněnou na řízení, se kterou sdílí společnou domácnost, a to i přesto, že žalobce při svém výslechu dne 5. 11. 2021 tuto skutečnost popřel. Ve správním spise přitom není založeno žádné podání, v jehož rámci by žalobce svoji výpověď jakkoli napadl a žalobce tak nečinní ani v rámci podané žaloby.

27. V rámci hodnocení správní orgány vycházely ze shora uváděného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 231/2021–43, a dospěly k závěru, že jakkoli nezpochybňují, že vedené řízení může být emočně náročně, stresující, nemá rozhodnutí o správním vyhoštění nepřiměřený dopad do jejich práva na soukromý a rodinný život. V tomto směru správní orgány hodnotily, že nepřiměřenost dopadů rozhodnutí nebyla prokázána, stejně tak nebylo prokázáno, že vztah žalobce a osoby zúčastněné na řízení by byl svojí povahou a kvalitou trvalým vztahem takové intenzity, že by bylo nutno dospět k závěru o nepřiměřenosti dopadů správního vyhoštění do práv žalobce či osoby zúčastněné na řízení. Správní orgány tyto závěry činily při vědomí toho, že žalobce v minulosti protiprávně ignoroval uloženou povinnost vycestovat.

28. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v bodě 20 rozsudku ze dne 13. 1. 2021, č. j. 6 Azs 313/2020–40, [v]ýjimečné okolnosti svědčící pro nepřiměřenost správního vyhoštění v případech vědomého budování rodinného života v nejistých podmínkách Nejvyšší správní soud příkladmo charakterizoval jako „nezbytnost zvláštní péče (kterou by vyžadoval stěžovatel, či naopak skutečnost, že stěžovatel by byl nucen poskytovat zvláštní péči některému členu rodiny), nebo nepřiměřenou délku zákazu pobytu spolu s nemožností přesídlení celé rodiny, např. v případě, mají–li ostatní členové rodiny jinou státní příslušnost či neznají–li jazyk domovské země vyhošťované osoby“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 Azs 39/2015 – 32). V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud s odkazem na příslušnou judikaturu ESLP uvedl: „Rozhodnutí o správním vyhoštění cizince představuje vždy zásah do soukromého a rodinného života vyhošťovaného cizince a jeho blízkých. Článek 8 Úmluvy ani judikatura ESLP přitom smluvním stranám neukládají všeobecný závazek respektovat volbu osob, které nejsou jejich státními příslušníky, ohledně země jejich společného pobytu a povinnost umožnit jim přenést si svůj rodinný život na území daného státu (…) Nelze tedy bagatelizovat ani zájmy státu, neboť respektování pravidel zákona o pobytu cizinců je nezbytné pro řádné fungování imigračního systému. Pokud by vybudování rodinného zázemí v průběhu nelegálního pobytu mělo mít bez dalšího vždy za následek nemožnost správního vyhoštění, pozbyla by imigrační legislativa z velké části na své účinnosti.“ (důraz doplněn). Žádné takové výjimečné okolnosti nebyly zjištěny a žalobce ani osoba zúčastněná na řízení existenci takových výjimečných okolností ani netvrdí. Za výjimečné okolnosti nelze považovat to, že dle doplnění odvolání ze dne 12. 5. 2023 žalobci ve vycestování brání citová vazba k družce, péče o společnou domácnost a překážka nemožnosti sdílení společné domácnosti. Z provedených výslechů v řízení před správními orgány ani neplyne v žalobě tvrzené společné hospodaření, praní, vaření, návštěvy příbuzných, přátel. Nic takového osoba zúčastněná na řízení v rámci svých výpovědí nepopisuje a takovéto skutečnosti uvádí vždy jen písemně (viz např. vyjádření ze dne 6. 7. 2022 nebo ze dne 2. 10. 2022). Výjimečnou okolností není ani odpor osoby zúčastněné na řízení k přesídlení.

29. Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014–35, č. 3330/2016 Sb. NSS, v kontextu judikatury správních soudů, Evropského soudu pro lidská práva a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod shrnul, že mezi hlediska, která je nutno brát v potaz „zejména povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (například závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem), délka pobytu cizince v hostitelském státě, doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, rodinná situace cizince (například doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující efektivnost rodinného života páru), počet nezletilých dětí a jejich věk, dále rozsah, v jakém by byl soukromý anebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění), rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.), imigrační historie dotčených osob (například porušení imigračních pravidel v minulosti) a v neposlední řadě také věk a zdravotní stav cizince.“ 30. Těmto povinnostem správní orgány přitom rovněž dostály. Tvrdí–li žalobce a osoba zúčastněná nařízení nepřiměřený dopad do svého práva na rodinný život, jedná se současně v rámci popisu tohoto dopadu o pouze obecné skutečnosti (např. úmysl vzít se, založit rodinu). Není zřejmé, na základě čeho měly správní orgány dle názoru žalobce zkoumat vedení společné domácnosti (když tato vyjma společně uzavřené nájemní smlouvy není osobou zúčastněnou a žalobce žádným způsobem popisována), okolnosti soužití žalobce a jeho přítelkyně (když to přítelkyně – osoba zúčastněná na řízení při výsleších popisuje). Není ani zřejmé, co měly správní orgány dle žalobce opomenout při zkoumání míry jeho závislosti na území České republiky, rodinné vazby (vlastní rodinu zde dle svých tvrzení nemá), pracovní vazby (bez práce, ev. práce bez příslušného povolení – dle výpovědi osoby zúčastněné na řízení výpomoc pro kamarády, kteří mu občas za to dají nějaké peníze) a přátelskými vazbami (zde zmíněn pouze pan Y.). Správní orgány se zabývaly i pobytovou historií žalobce a popsaly i jeho přestupkové jednání, kterého se dopustil, když na území České republiky setrval i přesto, že mu byla uložena povinnost území České republiky, resp. Evropské unie, opustit. V tomto směru není důvodné ani žalobcovo dovolávání se judikatury Ústavního soudu.

31. Krajský soud shrnuje, že správní orgán akceptoval vztah žalobce a jeho přítelkyně, s ohledem na zjištěný skutkový stav však nedospěl k závěru o nepřiměřenosti dopadů vyhoštění žalobce, neboť zde není žádných relevantních skutečností, na jejichž základě by bylo možno takovou nepřiměřenost konstatovat; není zde žádných výjimečných okolností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o nepřiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do práv žalobce a osoby zúčastněné na řízení. Odpor žalobce a osoby zúčastněné na řízení k vyhoštění žalobce, přesídlení atd. je pochopitelný a dopad do jejich života není nikým zpochybňován. Prvostupňový správní orgán popsal na str. 9 své závěry z provedeného dokazování, po kterém dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce s osobou zúčastněnou na řízení trvale a dlouhodobě sdíleli rodinnou domácnost, když se stýkají pouze tehdy, když je přítelkyně žalobce doma, neboť jinak studuje a přes týden je v Plzni. O víkendech bývá také doma u rodičů. Zároveň bylo vycházeno i z toho, že žalobce a osoba zúčastněná na řízení mají společně pronajatý byt v Písku od 1. 5. 2022, rodiče přítelkyně bydlí v Oslovu, kde má i osoba zúčastněná na řízení trvalý pobyt. Ke stejnému závěru dospěl i žalovaný. Nebylo, proto shledáno, že rozhodnutí o správním vyhoštění by bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého nebo rodinného života žalobce. Skutkové závěry správních orgánů mají oporu v provedeném dokazování, zejména ve výsleších osoby zúčastněné na řízení. Pouhý nesouhlas žalobce s uvedenými skutečnosti neznamená, že správní orgány postupovaly tendenčně či jakkoli zaujatě.

32. Domáhá–li se žalobce mírnějšího postupu, tj. vydání rozhodnutí o uložení povinnosti vycestovat, takové rozhodnutí již bylo jednou žalobci vydáno a žalobce jej ignoroval tak, jak popsal žalovaný ve svém rozhodnutí.

33. Co se týče namítaných vad důkazního řízení, ani této námitce krajský soud nepřisvědčil. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shodně s obsahem správního spisu uvádí, že žalobce navrhl dne 3. 12. 2021 vyslechnout osobu zúčastněnou na řízení – přítelkyni žalobce. Tato byla vyslechnuta dne 16. 6. 2022 a dne 24. 2. 2023, kdy žalobkyně k otázce, zda mají společné známé, kteří by se mohli k jejich vztahu vyjádřit uvedla, „asi náš společný známí O. Y.“. Ve vyjádření ze dne 21. 3. 2023 pak žalobce spolu s přítelkyní navrhli vyslechnout jako svědka pana „L. Y.“, který je má dobře znát, má s nimi být v kontaktu a může se vyjádřit k vývoji jejich vztahu, okolnostem soužití, kvalitě a intenzitě rodinného soužití a k plánům do budoucna. V odvolání ze dne 2. 12. 2021 žalobce navrhl, aby byl vyslechnut on sám a aby byla vyslechnuta jeho družka. Dále uvedl pouze to, že trvá „na výslechu svědků (svědky dodatečně označí a uvede jejich adresy), kteří účastníka a jeho družku znají, kteří se mohou vyjádřit k vývinu jejich vztahu, k délce a intenzitě vztahu, soužití a plánům do budoucna.“ Požadavek na výslech družky žalobce zopakoval i v žádosti o propuštění ze zajištění ze dne 15. 12. 2021.

34. Z uvedeného plyne, že v řízení před správními orgány byl požadován výslech žalobce, který byl proveden pouze na začátku celého řízení, výslech přítelkyně/družky, který byl proveden dvakrát a pak výslech svědka „L. Y.“, který nebyl pro nadbytečnost proveden. Namítá–li proto žalobce, že „Žalovaný nedal možnost unést důkazní břemeno, přestože žalobce v řízení označil důkazy a navrhl provedení dokazování –výslechy svědků, kteří podepsali svá čestná prohlášení, ve kterých uváděli skutečnosti, jež nepochybně mohou mít vliv na posouzení trvalosti, intenzity a prognózy partnerského vztahu mezi oběma žalobci do budoucna. Žalobci nevytýkají žalovanému, že uvedená prohlášení nepovažoval sama o sobě za dostatečná k prokázání existence trvalého partnerského vztahu mezi žalobci, o to více však vyvstala potřeba provést výslech jejich autorů, obzvlášť když byl navržen. Nic nebránilo žalovanému navržené svědky vyslechnout, případně je konfrontovat s jejich prohlášeními a dalšími provedenými důkazy, pokud by mezi nimi byly rozpory.“ (důraz doplněn), není zřejmé, jaké svědky a jaká čestná prohlášení má žalobce na mysli. Ve správním spise se žádná čestná prohlášení nenacházejí. K dotazu soudu při ústním jednání žalobce žádné takové osoby neoznačil a pouze zopakoval, že navrhuje výslech pana Y., žalobce a osoby zúčastněné na řízení.

35. Výslech pana Y. považuje krajský soud ve shodě se správními orgány za nadbytečný, neboť ke zjištění podoby vztahu žalobce a osoby zúčastněné na řízení postačují výpovědi těchto osob. Výpověď žalobce ze dne 5. 11. 2021 je pak v přímém rozporu s následně uváděnými skutečnostmi, čímž se však správní orgány ve prospěch žalobce podrobněji nezabývaly a plně vyšly z výpovědí osoby zúčastněné na řízení.

36. Krajský soud proto uzavírá, že samotná existence vztahu žalobce s osobou zúčastněnou na řízení tak, jak byla dostatečným způsobem zjištěna, při plném vědomí o neoprávněném pobytu žalobce na území České republiky, není důvodem pro závěr o nepřiměřeném zásahu do práva na rodinný a soukromý život žalobce, ani osoby zúčastněné na řízení. K zásahu do rodinného a soukromého života žalobce a osoby zúčastněné na řízení dochází, avšak tento zásah je vzhledem ke zjištěným okolnostem legitimní a přiměřený.

V. Závěr a náklady řízení

37. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

39. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě III. Průběh ústního jednání IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení